Monday, December 28, 2020

Dashiell Birdwhistle

[ dešiel brdvisl ]

[player] Rozinka

[fc] James David Maslow
 

freedom cannot be bestowed — it must be achieved

× [species] human
× [date of birth] july 11, 2206 | ♋︎ cancer
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] eighteen | 18
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Těžko říct, jestli jeho povahová stránka introverta patří mezi silné či slabé stránky. Za ty roky života se naučil soustředit se na maličkosti, převážně na vlastní myšlenky a pocity – nutkání. I když v Devátém kraji škola stála za starou belu, nedá se o něm říct, že je tupec, ba naopak v hlavě toho má víc než dost. Nikdy nevyhledával nijak velký kontakt s okolím, a proto mu to bývá dost často i proti srsti a místo toho, aby se zapojil do konverzace, raději zůstává v tichosti poslouchat a vstřebávat informace. Když už dojde na mluvení, předem si rozmýšlí, co daným lidem řekne. Získat si jeho důvěru není zrovna jednoduché. Jeho smysly upřednostňují spíše fakta a současnou situaci, je to prostě realista a vše vidí v barvách, jaké jsou, než aby se zabýval tím, jaké to být může – je to zbytečné. Doba snění a naděje už ho dávno přešla a možná proto inklinuje k řešení daných situací rychle a raději si plánuje v hlavě další tah, než aby nechával všechno otevřené. Ačkoliv působí uzavřeně a rezervovaně, kdesi uvnitř něj se hlásí o slovo touha po tom změnit svět a nastolit spravedlivý směr pro všechny. I když k němu život nebyl nikdy moc spravedlivý, on se jím snaží být. Kdyby nebyl takhle “chtě nechtě” uzavřený, určitě by byl skvělým vůdcem. Často se snaží všechnu práci změnit na zábavu, už jen aby dokázal udržet sestru v pozoru. Je vcelku atletický typ s širokými rameny a větší silou v rukou než v nohách, no, to neznamená, že v nich nemá svou oporu. Možná právě díky své pracovitosti a vytrvalosti se naučil zacházet se srpem, kosou či podobnými nástroji. Svoje dovednosti piloval nejen na polích, ale taktéž při stavbách skleníků, čímž dostal do svých rukou ještě víc síly, a ačkoliv se teda spoléhá převážně na vlastní rozum, svaly dokázal udržet taky. Co se dalších zbraní týče, klasika jako sekera, nože a podobné by mu z ruky taktéž nevypadly, ba dokonce naopak. To minimum dlouhých chvíli které měl, si krátil házením nožů a srpů do kmenů stromů. Občasně sejmul zatoulaného králíka, či podobnou zvěř, ale profesionál rozhodně není. V čem by mohl mít přesilu, by byl surový pěstní boj. Jednou z výhod, kterou mu přinesla škola, je to, že ví, co může sníst a co se nejí – přeci jen jejich kraj je založený tak zlehka na obživě.
  • Nikdy nedokáže sám od sebe jen tak sedět a nic nedělat. Lehký hrdinský komplex by se v něm našel, jelikož kvůli sestry by byl schopen zabít – i kdyby to měl být jeho otec (to by vlastně udělal asi i rád). A tatíkovi vděčí za dvě věci V po těch mnoha letech, kdy se s ním doslova rval, docela umí předvídat pohyby ostatních, zvláště, když jednají v afektu. Druhá věc za kterou asi tolik vděčný není, jsou jeho sklony k výbušnosti. Každý toho má občas dost. Se sebeovládáním má celkem problém, protože zdědil, nebo teda spíš okoukal to, že hubu nemá jen na mluvení ale případnou salvu křiku a nadávek. Ovšem není to tak, že by každého na potkání urážel a podobně – tomu musí předcházet dosti velká provokace, která se dá ale zjednodušit tím, že se někdo opře do jeho sestry. Svoje emoce nerad projevuje, dokonce i před sestrou skrývá vše, co může, ale ne proto, že by jí to nechtěl ukázat, ale spíše aby v jejích očích neklesl. Je to rádoby pán svobodný a nezávislý, no, přesto trpí závislostí na Angee. Pevná vůle, odhodlání, nutkání chránit sestru a “bezbranné” – není to ale spíš slabina? Plavat se naučil, ale nijak tenhle pohyb neoblibuje, raději chodí nebo běhá, no, žádný vytrvalý sportovec to není. Co se týče maskování, v tom by selhal absolutně. Mohl by být snad čímkoliv, ale kreativním jedincem určitě ne, protože jeho hlava na to není stavěná. Mezi jeho největší strachy – kromě ztráty sestry – patří nejspíš dost neobvyklý strach z loutek, vycpaných zvířat a všeho, co má představovat něco živého. Nenávidí tenhle druh “hraček”, stejně jako pohled dolů z vysokých míst. Oh ano, výšky nejsou jeho oblíbenou věcí a kromě případných závratí přichází i propadání panice, ztráta logického uvažování a chybování v nejzákladnějších krocích, které pro něj jsou tak typické. Kromě výšek nemá zrovna třikrát rád i uzavřené prostory, není přímo klaustrofob, ale nedělá mu dobře vězet někde zavřený. No, a taky ta nejpodstatnější věc, je alergický na buráky.

    • [ file 001 ] V den, kdy se narodil, zavládla u nich v rodině dlouhá chvíle ticha. Ani jeho matka, ba ani otec nebyli zrovna rodinným typem a starat se o dítě? No potěš koště. Ačkoliv se ze začátku snažili a dávali mu, co mohli, časem jejich pouto a láska k prvorozenému ochabla na minimum a časem se vytratila – tak jako všechno ostatní. V nízkém věku to nechápal, nevěděl, co dělá špatně, že jej rodiče odsunuli stranou, že se o něj nechtějí starat, že ho nechávají běhat v rozpadlých botách, spát pod prosakující střechou nad hlavou. Jejich dům celkově nebyl nic moc. Čtyři stěny, vrzající dveře, okenice které ustavičně mlátily do oken a prosakující střecha nad hlavou, které ani slaměné výplně nepomohly. Jeho otec nebyl zrovna domácí kutil a vše, co v domácnosti udělal, mělo minimální trvanlivost. Jeho matka taky nebyla zrovna třikrát vhodným rodičem. Když mu bylo šest let, narodila se mu mladší sestra – Angellyan – což přineslo další křížek na jeho čelo. Méně něhy, méně pozornosti, a naopak více práce, více starostí. Dětství na nic, co si budeme povídat. Život v Devátém kraji nebyl pro nikoho jednoduchý a jen co byl schopný, musel rodičům vypomáhat na polích, což chtě-nechtě prostě musel, pokud chtěl večer jíst. Roky se táhly, on i jeho sestra rostli jako z vody a život nabral novou podobu. Rodiče, znavení prací, začali holdovat alkoholu. Ze začátku se to dalo snášet, jenže křik a hádky se proměnily ve fyzické útoky, jenž si zprvu vybíjel otec na jejich matce, jenže co by na to řekli sousedi, že ano? Mlátit ženskou přece není vhodné, ale takové dítě s modřinami není vůbec podezřelé, přec jen, děti jsou nemehla a praští se kdekoliv, no ne? První rán,a kterou Dashiell schytal, pro něj bude navždy uvězněná v paměti. Byl pozdní podzimní letní večer a v pokoji rodičů se znovu strhla hádka. Bylo mu pouhých osm let a jeho mladší sestře jen dva a už tehdy si uvědomoval jednu věc – byla pro něj vším. Právě proto se vkradl do jejich pokoje a vytáhl ji z postele, aby ji odnesl k sobě – a tehdy to přišlo. Výčitky, nadávky a odcizení sestry jeho matkou, zatímco otec s ním udělal krátký proces jednou dobře mířenou ranou. Život je krutý, říká se. No v jeho případě to pravda byla. Nebyl nikterak rozmazleným frackem, který dostane vše se sváteční mašličkou na zlatém podnosu. Zatímco jeho nenávist k matce a otci se začala již v počátcích náctiletého věku prohlubovat, jeho touha chránit malou Angee se prohlubovala taktéž. Právě pro její život začal dost brzo krást, kde mohl, převážně jídlo a podobné životně důležité věci, ba dokonce se snažil i v tom “otroctví” na poli oddřít co nejvíce práce, když viděl, že ona už dál nemůže. Roky se táhly, vztahy se nezměnily, stejně jako rvačky, které s otcem začal svádět čím dál tím častěji. Nejednou skončil zbitý jako pes, přec jen i v těch patnácti letech byl stále fyzicky dítětem a proti dospělému muži, jenž den co den dře rukama, prostě neměl šanci – a přesto nevzdával naději. Snažil se bojovat a schytával rány i za svou mladší sestru. Kolikrát se před ní objevil krvavý a zbitý, ale přesto se vždy usmál, pohladil ji po vlasech a řekl jí, že bude líp. Myšlenkou toho, že by kdykoliv mohl skončit ve Hrách, se nikdy nezatěžoval. Neměl na to čas ani pomyslet, natož čas nad tím rozjímat. V podstatě už v tom životě neměl nikoho jiného, na kom by mu záleželo – matka hysterická nána, otec cholerický agresor, přítelkyně? Neexistovala, stejně jako další příbuzní či kamarádi. Jediné, co měl, byla Angellyan, kterou chtěl uchránit před zlem, které nebylo jen na okolí skryto ve stínech, ale i pod vlastní střechou. Když dovršil sedmnácti let, začal pracovat i o něco víc, bez vlivu rodičů, aby nepadaly veškeré výdaje na alkohol. Začal nosit Angee malé dárky, ať už to byly obyčejné hřebínky do vlasů, či podobné ne tolik potřebné věci – jen aby ji vykouzlil úsměv na tváři. Do budoucna si přeje jen jediné – zmizet z tohohle přístřešku s Angee, porazit otce a dopřát sestře pěkný život, co víc by mohl chtít, když ji bere jako posledního člena rodiny?

    Friday, December 25, 2020

    Perseus D'Artagnan

    [ persijes dartaňan ]

    [player] Niel

    [fc] Lais Salameh
     

    i am always doing things i can’t do, that’s how I get to do them

    × [species] human
    × [date of birth] february 20, 2208 | ♓︎ pisces
    × [loyalty] neutral
    × [credits] 0

    × [level] 1
    × [age] sixteen | 16
    × [occupation] student
    × [gems] 0




    vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
    • Nepochází z Třetího kraje. Narodil se v Desátém kraji. Tam dokonce i prvních osm let svého života žil. Svého biologického otce nikdy nepotkal a ani neví, kdo to je. Je nejstarším dítětem a ještě k tomu kluk. Dost se tedy staral o svoji matku a poté hlavně o své mladší bratry. Matka vždycky do noci dlouho pracovala a ještě k tomu za mizerné peníze. On se tedy musel starat o chod domácnosti a často musel obstarat i jídlo pro sebe a pro bratry. Prakticky se od svých šesti let staral sám. To ho naučilo být samostatným a spoléhat se jen sám na sebe. Rozhodně ne všechno dělal poctivě. Občas musel něco ukrást, což mu vždycky šlo výborně. Má úžasné charisma. Ještě jako dítě byl opravdu roztomilý, tak mu všechno prošlo. I když ho někdo chytl při krádeži, tak mu to prošlo. Při krádežích se naučil být dost mrštný a ohebný, což využil v pozdějších letech svého života. Když mu bylo osm, tak se jeho matka provdala do Třetího kraje. On a jeho bratři se přestěhovali samozřejmě s ní. Perseus z toho zrovna nadšený nebyl. Spíše naopak. Dobře věděl, že tam mu jeho krádeže úplně nebudou procházet. Přeci jen se stěhovali do jednoho z nejznámějších krajů v celém Panemu. Kamarády v Desítce neměl, takže v tomhle ho to vůbec nemrzelo. Jejich myšlení na něj bylo trochu moc jednoduché. Dost nimi pohrdal. Ve Třetím kraji začal mít mnohem víc času. Nemusel se starat o svoji rodinu. Žilo se jim tam o dost líp. Nemusel tedy tolik krást. Občas si něco ale ukradne. Má to v povaze a někdy ho to holt láká. Svoji mrštnost a ohebnost začal využívat jinak. Začal navštěvovat hodiny baletu. Opravdu ho to bavilo a skoro tím žil. V baletu vždycky byl jeden z nejlepších a měl na to talent. Zlepšoval se každou další hodinou. Brzo dohnal ostatní, kteří tančili již od dětství. Možná mu pomohlo to, že ve svém rodném kraji často kradl. Ve škole a celkově mezi svými vrstevníky nikdy nebyl šikanovaný, že přišel ze zaostalejšího kraje. Možná z něj šel už na první pohled trochu strach. Díky baletu a cvičení má totiž trochu svalnaté tělo. Také to je možná kvůli tomu, že teenageři ve Třetím kraji jsou na tom mentálně podobně jak on. Mají i podobné myšlení. Skoro hned si s nimi začal rozumět. Na to, že pochází z Desátého kraje je celkem chytrý. Nejspíš díky tomu se hned začlenil mezi své vrstevníky v kraji. Začlenil se i do jedné skupiny. Každý rok spolu sledovali Hladové hry a sledovali různé techniky splátců. Poté se je snažili trénovat a naučit. Rozhodně by se dalo říct, že se každý z jejich party přihlásí dobrovolně. On se umí skvěle hýbat. Také umí skvěle utíkat a bojovat zblízka. Jejich „tréninky“ se ne vždy obejdou bez zranění. Většinou se stane jen něco menšího. Alespoň se tím naučí nějak o sebe postarat, kdyby se jim něco v aréně stalo. Skoro vždycky, když se něco stane, tak na to nebyli připravení. Takže museli při ošetřování nějakého zranění obvykle improvizovat.
    • Ne ve všem se ve Třetím kraji začlenil. Některé věci stále nechápe a občas ho jeho okolí dokáže odsoudit. Samozřejmě ho neodsoudí jeho skupina. Někteří také nerozumím některým věcem ve Třetím kraji. Jeho matka a nevlastní otec od něj očekávají, že bude pokračovat na univerzitu a bude vyvíjet nové technologie jako on. Perseus ale takový vůbec není. I když to má v hlavě dost srovnané a je poměrně chytrý, tak nikdy nebyl zaměřený na školu. Ta ho spíše vždycky iritovala. Kolikrát nechápe složité matematické a fyzické vzorce. Studium ve Třetím kraji je rozhodně náročnější než v Desátém. On si zvykl, že ročníkem sotva proleze. Ví, že se nemůže úplně srovnávat s inteligencí dětí z třetího kraje. I když tu žije osm let, tak ostatní chodili do zdejších škol mnohem dříve. Možná v myšlení a samostatnosti se s nimi může srovnávat, ale rozhodně není studijní typ. Nechce pracovat jako vývojář technologií. Vlastně se vůbec nechce věnovat technologiím. Nebaví ho a nikdy nebude. Taky ne vždy dokáže splnit to, co slíbí. Rád cizím, ale také svým blízkým, maže med kolem pusy. Často někomu něco nakecá, co vůbec není pravda. Nebo něco někomu slíbí a pak to nedodrží. Rozhodně to neděla omylem. Děla to naschvál a nejhorší na tom je, že to děla vědomě. Baví se tím. Je to trochu hodně zvláštní koníček. On si prostě užívá to zklamání ostatních, když něco neudělá. Když nemá co dělat, tak dělá tohle. Nebo zkouší jiné naschvály. Celkem se baví v utrpení druhých. Což je celkem zvláštní koníček a hlavně díky tomu nemá taky nějak dvakrát moc známých a kamarádů. Na první pohled je možná v pohodě. Avšak kdo ho pozná víc, pozná tuhle jeho nepříjemnou stranu. Ano, má tu svoji skupinku. Oni jsou totiž nějak všichni povahově podobní. Ostatní moc ale nemusí člověka, který se baví utrpením druhých. Dokáže se navíc chytnout každého průšvihu. Není to opravdu žádný člověk s dobrým srdcem. O svoji rodinu se také dokázal postarat, jen když bylo nejhůř, a to byl navíc mladý. Časy se mění. On je v pubertě a je z něj prostě trochu větší grázl. On už byl i menší, když kradl, že. Momentálně moc nekrade, když si jeho rodina žije vcelku fajn. Rád se zapojuje do nějakých akcích, které by mohly někomu uškodit nebo někomu něco zkazit. Tohle ho baví a ještě k tomu to dělá se svojí partou celkem nápadně. Díky tomu si on a jeho parta ve Třetím kraji neudělali moc dobré světlo.

    • [ file 001 ] Jak již bylo zmiňováno, nepochází z Třetího kraje. Nepochází z tohoto kraje ani jeho matka, ani otec. Narodil se v trochu zaostalém Desátém kraji. Svého biologického otce v životě neviděl. Odešel od jeho matky hned, jak zjistil, že je těhotná. Ta se z toho celkem zhroutila a po jeho narození si domů často vodila různé chlapy. Zřejmě jako výdělek do domácnosti. Zhruba rok na to znovu otěhotněla. Tentokrát porodila dvojčata, dva kluky, Xzandera a Zealanda. Jejich otec je samozřejmě také neznámý. Proto poté přestala s touto profesí a našla si nějakou normální práci. Práce v Desátém kraji byla opravdu špatně placená. Nejdřív se o tři kluky starala jejich babička, která zemřela, když Perseusovi bylo pět. V tu dobu se musel začít starat nejen sám o sebe, ale také o své mladší sourozence. Což je v pěti letech celkem výzva. Samozřejmě na něj nepadla úplná tíha. Byl ještě hodně mladý. Bohužel musel občas i krást. Byl opravdu roztomilý dítě a vždycky mu všechno prošlo. Už od dětství byl poměrně dost chytrý a mazaný. Jejich život v Desátém kraji šel každým dnem hůř a hůř. Matčina práce byla placená rokem a rokem hůř. Když mu bylo osm cestoval Desátým krajem obchodník z Třetího kraje. Do jeho matky se hned zamiloval. Pár měsíců nato byla svatba. Všechno se to sehrálo hrozně rychle. Sám si neuvědomoval, co se pořádně děje. Všichni tři dostali povolení se odstěhovat do Třetího kraje. Xzander i Zealand byli nadšení. Perseus jejich nadšení tolik nesdílel. Avšak dobře věděl, že by se jim tam mohlo dařit líp. Proto se všichni odstěhovali a začal jim úplně nový život. Začali žít v centru hlavního města Třetího kraje, které bylo pro všechny jak nový svět. Jeho nevlastní otec měl všechny opravdu rád, až na Perseuse. Dodnes sám nezjistil proč. Vždycky upřednostňoval jeho mladší bratry. Jemu to bylo ale nějak jedno. Jako menšího ho to dost mrzelo. Avšak čím byl starší, tím ho to mrzelo míň a míň. Doma stejně trávil také míň a míň času. Dost času trávil ve škole. Na tu ale poslední tři roky dost kašle. Tráví hodně času se svými kamarády. Často u některých i přespává klidně týden. Rodiče se o něj nezajímají. Svého nevlastního otce zklamal tím, že po střední nechce jít studovat technologie a nechce vyvíjet žádnou novou elektroniku. Doma kvůli tomu byla velká hádka. Tím se jejich vztah úplně pokazil a skončili spolu. V tu chvíli chtěl odejít z domu, ale kam by šel. Je pořád student střední školy, nemůže bydlet sám v hlídaném Třetím kraji a ještě k tomu v hlavním městě. Tak doma tráví čím dál míň času. Hodně času tráví na baletu. Od poslední hádky s rodiči tančí víc. Navýšil si o pár hodin tréninky. Když zrovna nedělá balet nebo není ve škole, tak trénuje se svojí partou kamarádů na Hladové hry. Alespoň se o to pokouší. Občas si dá celé dny volno a buď odpočívá, protože balet je opravdu náročný, nebo dělají různé kraviny a naschvály. Občas je taky s nějakou holkou. Má skoro každou, kterou chce. Má opravdu neuvěřitelné charisma a málokterá dívka mu odolá. Některé ho odmítají, a to ho láká ještě víc. Vztahy se po šestnáctých narozeninách ještě zhoršily. Začal se hádat i se svými bratry, kteří jsou rozmazlení spratci. Postavila se proti němu i jeho máma. Od té doby doma tráví opravdu minimum času. Raději kolikrát přespí venku než doma. Různé oslavy spolu jako rodina opravdu neslaví. Už opravdu přemýšlí, jestli jeho jediné řešení není vyhrát Hry. Tohle se už totiž nedá. Už kvůli vztahům doma chce vypadnout z Třetího kraje. Jediné, co ho drží je vyspělost kraje. Dobře ví, že jinde by se neměl lépe. Může tady trénovat a Kapitol jejich kraji navíc dává relativní volnost.

    • zvýšené útoky (combat pro) na jeden vybraný boj

    Wednesday, December 23, 2020

    Suna Romano

    [ suna románou ]

    [player] Karlita

    [fc] Eliza Scanlen
     

    go out there and take this useless world

    × [species] human
    × [date of birth] september 11 | ♍︎ virgo
    × [loyalty] capitol
    × [credits] 0

    × [level] 1
    × [age] eighteen | 18 永久
    × [occupation] student
    × [gems] 0


    vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
    • Suna je predovšetkým odhodlaná. Je presvedčená, že to isté odhodlanie, ktoré jej umožnilo zbaviť sa otca, vymaniť sa z biedy a excelovať vo svojom tréningu, jej pomôže prekonať hocaké prekážky, aké jej osud hodí pod nohy. Jej vedomosti, schopnosti a fyzická zdatnosť sú všetko skôr výsledkami tvrdej práce ako vrodeného talentu, hoci je pravdou, že má skryté nadanie pre intrigánstvo. Je naozaj dobrou klamárkou, vďaka čomu sa jej v puberte podarilo vyhnúť následkom viacerých zo svojich malých vylomenín a drobných krádeží. Rovnako dobre ako klamať, vie predstierať záujem a súcit. V skutočnosti je skôr psychopatkou, no na prvý pohľad by ste to od nej nečakali; práve naopak, správa sa mimoriadne starostlivo a empaticky. Veľmi ľahko si všimne, keď je niekto v zlom psychologickom rozpoložení a predstierajúc záujem sa snaží zistiť o stave daného človeka čo najviac; jednak preto, že chce túto informáciu použiť vo vlastný prospech, no tiež preto, že si užíva utrpenie, ktoré nie je jej vlastné. Ľudská psyché je jej špecialitou; vie sa vcítiť do druhého človeka a pochopiť jeho osobnosť bez zbytočných vedľajších účinkov, ako je ľútosť a súcit, a rada „rozoberá“ ľudské duše, snažiac sa prísť na to, vďaka ktorým súčiastkam tikajú. Sčasti k tejto schopnosti prišla aj vďaka knihám, ktoré veľmi rada číta. Má skvelú pamäť a nasáva informácie ako špongia, vďaka čomu oplýva rozsiahlymi teoretickými vedomosťami. V kolektíve je obľúbená, srší vtipom a ľudia ju v drvivej väčšine majú radi, čomu napomáha jej (samozrejme predstieraný) šarm a atraktívny fyzický vzhľad. Z fyzických zručností stojí za zmienku jej umenie zaobchádzať s nožmi a rôznymi inými čepeľami. Tejto zručnosti vďačí za zameranie svojho obvodu – aj napriek rodine, ktorá sa jej ujala, stále musí chodiť do práce a plniť si povinnosti. Má teda skúsenosti so spracúvaním mäsa a kože, ktoré by si rada raz vyskúšala na ľudskej bytosti. V tréningu sa zamerala hlavne na mušku vo vrhaní nožov a vytrvalosť, hoci aj jej fyzická sila vzhľadom na jej skôr drobnejší vzrast stojí za zmienku. Vďaka častým bitkám počas detstva si zvykla na fyzickú bolesť. Svoju hranicu bolesti často testuje ranami, ktoré si sama spôsobuje – z čisto vedeckých dôvodov, samozrejme.
    • Sunina arogancia ju často zaslepuje. Je presvedčená o vlastnej nadradenosti, opovrhuje svojimi spolukrajanmi a ľuďmi z nižších obvodov, o to viac. Podľa jej ideológie svet patrí ľuďom, čo si ho vezmú silou. Skúsený psychológ by v nej rozpoznal hneď niekoľko porúch osobnosti, ktoré sú všetky vizitkou jej tyranského otca a úbohého prostredia, v ktorom vyrastala. Jej samoľúbosť jej bráni vytvárať si pevné spojenectvá, pretože nedokáže prijať fakt, že by mala byť s niekým na rovnakej úrovni. Je ochotná spolupracovať len so slabšími jedincami, ktorí jej prejavujú akúsi dávku obdivu a slepej adorácie. Ak jej niekto vyhodí na oči jej úbohý pôvod spôsobom, ktorý udrie na citlivú strunku, najskôr vybuchne a slepá hnevom na dotyčného zaútočí, rúcajúc tak svoju obvykle pokojnú a zrelaxovanú fasádu. Obzvlášť citlivá je na poznámky ohľadom jej matky. Suna kvôli svojej minulosti trpí PTSD, ktoré sa prejavuje nočnými morami, panickými záchvatmi a ostrými reakciami na isté veci, ktoré jej pripomínajú jej traumu. Jej PTSD je jej najstráženejším tajomstvom, pretože si odmieta priznať, že cíti niečo tak nízke a primitívne ako smútok a sebaľútosť. Sú to práve voľne prejavované emócie, kvôli ktorým označuje ostatných za primitívnych a zbytočných. Suna neprepadá týmto pochybnostiam o vlastnej „úžasnosti“ často, no keď sa to raz stane, tieto momenty dokážu seriózne nalomiť jej sebadôveru a sebavedomie. Ak zlyhá v niečom, o čom si bola istá, že to zvládne, alebo sa jej niečo nepodarí na prvý raz, začne váhať a robiť chyby, až kým opäť nezvíťazí a jej viera v seba samú nie je zázračne obnovená. Suna je človek, ktorý nenávidí voľne a bez diskriminácie. Jej nenávisť často prerastá až do obsesie, ktorú ťažko kontroluje. Nevie sa totižto sústrediť na viacero objektív naraz, jej cieľ je vždy absolútny a singulárny. „Všetko alebo nič“ je filozofia, ktorá ju už dlho prenasleduje životom a zatiaľ jej priniesla len triumf, no je otázkou, kedy sa proti nej obráti. Jej tréning je natoľko intenzívny, že počas neho často dochádza ku zraneniam. Jej telo jednoducho nebolo stavané na extrémnu fyzickú záťaž, ktorej ho vystavuje. Je drobnejšej postavy (160 cm) a výživa v Desiatom obvode nie je dostatočne sýta na to, aby si z nej dokázala vybudovať poriadne svalstvo. Je teda skôr šľachovitá ako svalnatá a v súboji jeden na jedného bez zbraní a možnosti úteku asi veľmi nepochodila. Taktiež väčšina jej vedomostí spočíva v teórii a ešte nemala možnosť vyskúšať si ich v praxi, najmä čo sa prežitia v divočine týka. Nakoniec, jej odhodlanie, hoci jej prinieslo v živote toľko dobrého, sa môže rovnako stať aj jej skazou. Keď cíti, že jej cieľ je blízko, nečaká a riskuje so všetkým, kľudne aj vlastným životom, len aby ho dosiahla.

    • [ file 001 ] Jej rodnou hrudou je Desiaty obvod. Tak ako väčšina jeho obyvateľov, ani Sunu neobišla všadeprítomná chudoba a bieda. No na rozdiel od jej šťastnejších rovesníkov, Sunina rodina, skladajúca sa z chorľavej matky a tyranského otca, ktorý si na nej rád vybíjal zlosť, nenachádzala dôvod na smiech. Jej skoré detstvo sa nieslo v znamení bitiek, plaču a hádok, rozbitých kolien a nikdy neblednúcich monoklov. Nemala veľa kamarátov, všetci sa jej vyhýbali oblúkom, alebo si ju naopak doberali a postrkovali. Dospelí privreli oči nad utrpením jej a jej matky, príliš zaneprázdnení vlastnými problémami na to, aby našli kúsok súcitu pre ďalšie otrhané dieťa. Ako vyrastala, Sunin strach z otca sa začal meniť na nenávisť. Táto negatívna emócia ju paradoxne poháňala vpred. Jej jedinou motiváciou bolo vidieť otca a všetkých, ktorí jej kedy ublížili, ležať v kaluži krvi. No zároveň vedela, že musí postupovať opatrne, vzhľadom na počet Mierotvorcov, ktorí okolo nej každý deň krúžili. Priamočiara vražda by ju dostala do väznice a odtiaľ možno rovno na šibenicu. Preto ovládla svoje vražedné tendencie, až kým nevypracovala perfektný plán – vďaka svojim nadpriemerným výsledkom v škole sa dozvedela o rastline, ktorej jed dokáže usmrtiť človeka spôsobom, ktorý je takmer na nerozoznanie od infarktu. A keďže jej otec bol známy alkoholik, vedela, že nikto sa nepozastaví nad jeho smrťou z tohto z dôvodu. Jej plán skončil úspechom, tak ako očakávala. Ako dvanásťročnej sa jej podarilo zbaviť sa otca a ona a jej matka boli konečne slobodné od utrpenia, ktoré ich sprevádzalo životom, no nie nadlho. Sunina matka totižto čoskoro skonala na zápal pľúc, len dva mesiace po vražde otca. Ako siroty sa Suny ujal jeden z mierotvorcov, nie veľmi majetný, ale vcelku schopný človek, ktorý sa snažil z malého otrhaného dieťaťa vychovať rešpektuhodnú mladú ženu. Bol na ňu jemnejší ako na vlastné deti, fakt, ktorý Sunu škrel – v tomto bode sa jej motiváciou stala túžba stať sa najlepšou, nie len v jej adoptívnej rodine, nielen vo svojom obvode, ale pokiaľ to bude možné, v celom Paneme. Priebehom rokov sa zmenila, nadobudla sebavedomie, našla si „priateľov“ a na prvý pohľad je jej život až prehnane jednoduchý na obyvateľa Desiateho obvod. Napriek tomu jej momentálna situácia nestačí, a túži po niečom väčšom a lepšom, niečo, čo jej prinesie obdiv a slávu všetkých, ktorí nad ňou v minulosti ohŕňali nosom.

    Monday, December 21, 2020

    Endorphyn Brilliance

    [ endorfyn brilienc ]

    [player] Andy

    [fc] James Andrew Leywa "Valentina"
     

    i tend to think emotions are for ugly people

    × [species] human
    × [date of birth] june 12, 2196 | ♊︎ gemini
    × [loyalty] capitol
    × [credits] 2 000

    × [level] 1
    × [age] twenty-eight | 28
    × [occupation] stylist
    × [gems] 0



    defense [ 0 ]
    • [ personality ] Velmi laskavý a ochotný člověk, který by se pro druhé rozdal. Rád se popisuje spíš než člověk jako entita. Jako hvězda, jako bohyně. Samozvaně se označuje nespočtem různých označení a to je pro něj typické. Během let si vybudoval zdravé sebevědomí, ovšem to občas hraničí s jeho egem a tím, jak sám sebe vnímá. Někomu to nemusí být po chuti, neboť někomu se tak přehnané sebevědomí namíchané s občasným afektem může hnusit. Je velmi kreativní a tuto kreativitu zdědil nejspíš po svých rodičích. To zároveň souvisí s jeho originalitou. Normální člověk si na procházku parkem vezme kalhoty a tričko, on prochází zahradami ve flitrovaných šatech s odhalenými partiemi. Občas nepohrdne i fascinátorem a za každých okolností velmi výrazně nalíčen. Ono líčení je uměleckým projevem, které se odvíjí od jeho životního stylu. Je non-binary, tudíž se neřadí ani pod mužské pohlaví, ani pod to ženské. Zastává názor, že se prostě někdy cítí víc jako muž, někdy víc jako žena a pro to zkrátka neexistuje vhodná definice – nebo škatulka, chcete-li. Má velmi šikovné oči a tím, že je vnímavý zakládá si na svém perfekcionismu. Anebo si perfekcionismus zakládá na něm? Puntičkář, který potřebuje mít vše dokonalé a perfektní. Má rád obdiv a chválu, pro kterou někdy bojuje. Ne ale ve vší zoufalosti, nutno podotknout, že si tuhle chválu vždy vydře tvrdou pílí. Velmi společenský jedinec, co se pro záživnou konverzaci dokonce i zastaví. Zaujatý je pozorností, tudíž i sám zvládne vytvářet spontánní situace plné veselých slov. Povětšinou optimista s neuvěřitelným entusiasmem. Když se však skryje mezi čtyři stěny, nevadí mu trávit čas sám se sebou a dokáže situace po svém prožívat. Z toho vyplývá, že je melancholický, anebo že takový být zvládne. Citlivý a soucitný. Možná občas působí, že jsou mu všichni u zádele a že on je ten, kdo si kope cestu kupředu a nic ho v tom nemůže zastavit, ovšem pravda je na druhé straně. Záleží mu na názoru ostatních a častokrát by se kvůli pomoci druhým i utopil ve vlastních problémech – tedy ty zatajil, že ano. Neobyčejná natura Roberta, neboli Endorphyn je ale velmi rozmanitá a možná káva nebo pěkná procházka vyjasní všechny otazníky ve vašich očích a přemění je na odpovědi.
    × × ×
    • [ file 001 ] Narodil se v geniálním okamžiku, možná přesně v tu odbitou sekundu padala hvězda, protože zanedlouho každý, kdo Roberta – tedy Endorphyn pozná, zjistí, že ona tou samozvanou hvězdou skutečně je. Dva milující, ovšem v pravidlech a tradicích Panemu, zatvrzelí rodičové. Věnovali svému vymodlenému dítku jméno Robert. Robert Santoyo. Člověk by v tom nehledal nic zvláštního, ovšem co čas přinesl, obrátilo všechny zraky a pořádně provětralo oční důlky snad většině Kapitolské smetánky. Robert vyrůstal jako kreativní, velmi otevřené a hlavně zvídavé dítko. Věnoval se nejrůznějším koníčkům a pěstil si dovednosti mnohých směrů. Bavilo ho prakticky všechno. Od umění, přes sport – který po čase příliš nevyhledával – po kulinářství i duchovno. Duchovno vyloženě ve filozofickém a psychologickém směru. Vykazoval již od útlého věku známky talentu. Byl velmi šikovný, jak jen je na chlapce nezvyklé. Jeho rodičům to ale nepřišlo zvláštní a každým volným okamžikem ho naplňovali láskou. Necítil tedy nikdy potřebu společenskosti nebo pozornosti ze strany rodičů. Byl velmi společenský, ba dokonce přátelský a bylo mu prakticky jedno, s kým se bude bavit. Jestli to byla starší paní na ulici anebo kompetentní osoba na úřadu. Dokázal z místa nahodit nejrůznější témata pro konverzaci a optimismus z něj jen hýřil. Všechno se ale změnilo v době, kdy přešel do puberty. To je čas, kdy člověk padá do bludného labyrintu a tělo se v záhadném okamžiku oddělí od mysli. V tentýž dobu má dotyčný za úkol najít se, a pakliže je jedinec odvážný a silný, neztratí se v chodbách a tím pádem nezačne potlačovat, co by pro něj mělo být přirozené. A tím, že Robert byl odmalička velmi otevřený, nebyl to pro něj žádný problém. V nízkém věku, pomineme-li fakt aktuální puberty, trávil čas tím, že si zmateně prohlížel muže a ženy a už v tomto věku odmítal přijmout fakt dvou pohlaví. Není lží, že se v jistých okamžicích projevoval dost zženštile a z toho měli jeho rodiče strach, neboť projevovat se tímto způsobem znamenalo porušit to, co Panemská pravidla zavrhovala a vytvářelo to tak příležitost, jak se stát odpadem společnosti. Zkrátka to poukazovalo na odlišnost a tento druh odlišnosti nebyl vítaný. Už snad v patnácti letech si, sice tiše, přesto v hlavě říkal, že není ani jedním. Nechtěl se řadit jako ovce do nějaké skupiny a jeho volnomyšlenkářství v tomto směru potlačovalo jediné – pravidla společnosti. Našel si přátele a tito přátelé mu ukázali nové rozměry. Mezi nimi se nacházeli i tzv. non-binary jedinci, kteří se stejně jako on nezařazovali do ani jednoho ze známých pohlaví. Tito jedinci, jeho přátelé se věnovali umění, které lze v moderním světě chápat jako drag, čili drag queens. Těžko popsat, jak by to označili Kapitolané, ale nebudeme to škatulkovat. Paruky z kvalitního materiálu, flitrované kostýmy nejrůznějších střihů a dost často i kostýmy, které mohly v minulosti inspirovat nejednoho návrháře či stylistu. Sám se vybíral těmito sférami a v budoucnu se chtěl stát vizážistou. Možná ho ani nikdy nenapadlo, že by se mohl stát stylistou, i tak to neviděl jako nedosažitelný cíl a jeho ambice tak směřovaly právě tímto směrem. Je třeba zmínit, že se svým životním stylem měl nejednou problém. A právě proto, že Kapitol tento styl neschvaloval a spolu s Kapitolem i bývalí lídři, byl obětí fyzického násilí, posměšků a nejrůznějších druhů společenské šikany. V nynější době už se mu lépe dýchá a skutečně dosáhl, čeho chtěl. Můžete ho oslovovat v mužském rodě, můžete i v ženském – byl celý život zvyklý na všechno a skutečně – s vypěstovaným sebevědomím nepropadne žádnému rozptýlení a nic ho nerozhodí z jeho životního poslání. Krása. To je to, co uplatňuje a co se snaží prosazovat. Nyní žije klidným, ovšem bohémským životem. Byt v centru Kapitolu, který dokonce vlastní i místnost – sice malou, i přesto místnost – která slouží jako takový návrhářský, vizážistický koutek. Rád by si vydělal na své studio, ale na to je ještě malou hvězdičkou v černočerném Vesmíru.


        

        

    • mobil - Advansy

    other worlds

    stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92