Tuesday, September 29, 2020

Nero Sykes

[ nýrou sajks ]

[player] Teya

[fc] Lukas Gage
 

never met a match i couldn’t handle

× [species] human
× [date of birth] may 5, 2207 | ♉︎ taurus
× [loyalty] capitol
× [credits] 22 000

× [level] 8
× [age] sixteen | 16
× [occupation] student
× [gems] 1





vitality [ +37 ] × defense [ 27 ]
  • Nepochybně je mu obrovskou výhodou, že se narodil do Kapitolem milovaného Druhého kraje. Od svých vrstevníků se ničím zvlášť neliší, jedině nanejvýš tím, že je zařazený do programu Sicarius. Už jen tento fakt značí, že je oproti ostatním ve značné výhodě. Jak se to ale vezme? I to nejlepší má občas spousty nevýhod. Na první seznámení se Nero chová jako rozumný člověk, který to má v hlavě pořádně srovnané, ale někdy se to v něm zničehonic překlopí a je malér. Pro ránu si nejde daleko a jakékoliv pokusy ho zklidnit jen přileje olej do ohně. Může za to převážně trénink v programu, který s jeho mentalitou pěkně zamával. Mnohdy dře až do úmoru, protože se od něj očekává maximální výkon. Ačkoli svým perfekcionalismem ostatní přesvědčuje o tom, že si jde za cílem se stát vítězem dobrovolně, pravda je úplně jiná. Původně se chtěl dát na dráhu profesionální sportovce a žádná elitní příprava do Hladových her nepřipadala v úvahu, ale jeho otec bohužel zastával jiný názor. V té době se nebránil, lichotilo ho, že se o něj takový program zajímá, ale to ještě zdaleka netušil, do čeho se to namočil. Roky plynuly a často se pral s myšlenkou, jestli se nenechá vyhodit, ale věděl, že by to doma nedopadlo dobře, a tak zůstal. Program z něj vymýtil skoro veškeré svědomí, že se nebude zdráhat člověku ukončit život – pěkně zblízka, ať už holou rukou, nebo zbraní. Není vybíravý a vystačí si s jakoukoliv sečnou zbraní, ale dominuje obzvlášť s oboustrannými vrhacími noži, které využívá zejména na boj zblízka. Miluje konflikty, leckdy si je sám od sebe vyhledává. Zastrašující nadávky na něj vůbec neplatí, což z něj dělá silného mentálního protivníka. Sebevědomí má též vysoké, ale zase nemá potřebu se s tím chlubit. Před svými spoluobčany se častokrát přetvařuje a působí jako nemyslící mašina s jediným cílem – zabíjet. I přes to, že to není daleko od pravdy a někdy se chová jako arogantní idiot, skrývá v sobě mnohem více, než jak se navenek projevuje. Rád si udržuje fasádu chladného darebáka, který si půjde za svým cílem a vytříská si svůj cíl nehledě na to, co to udělá s ostatními a kolik ho to bude stát. Není pochyb o tom, že jsou přetvářky a lži jeho věhlasnou předností. Při tréninku si prošel vším, co je třeba pro přežití v aréně. Dokáže nalézt zdroj vody a obstarat si slušnou potravu. Když nic neuloví, tak do sebe v nejhorším případě dostane i larvy, čehož by se ale chtěl vyvarovat. S rostlinkami to má podobné, pár jich zná, ale když si není jistý, radši se k nim ani nepřibližuje. Není moc věcí, kterých by se obával nebo štítil, všechno to bylo při tréninku vymýcené. Mimo vraždící schopnosti do arény přichází mnohem zábavnější téma: sporty. V první řadě je třeba zmínit, že umí skvěle plavat, vodnatá aréna by mu zřejmě problém dělat neměla. Angažuje se aktivně do kolektivních sportů, hlavně do lakrosu, vůdcovství má zažité a zvládá tak s lidmi i kooperovat, když mu nejsou zcela na obtíž. Vybudoval si při tom kvalitní fyzičku, na hřišti toho dost naběhá a zvládne odehrát celý zápas, protože odmítá jít na střídačku. Tvrdohlavost se v něm nezapře, je zvyklý z výcvikového centra a je mu nepřirozené, když po něm lidi chtějí, aby si dal pauzu nebo aby se nedej bože umírnil.
  • V dětství platilo, že když padlo otcovo slovo, tak bylo určeno a většinou neprotestoval, i když se mu věci nelíbily, prostě šel radši vystát důlek v koutě, protože to bylo lepší, než zase další fyzický trest.


  • [ file 001 ] Nerova situace v rodině je trochu komplikovaná, naproti tomu jsou však mnohem složitější případy a ve srovnání s ostatními to vlastně není tak šílené. Veřejnost o nich má kladné mínění a dokonce si jejich známí troufají říkat, že jsou ukázkově perfektní, ale vše, co se odehrává za zavřenými dveřmi, už tak dokonalé není. Jeho otec, největší činitel a hlava rodiny, uznává standard, že největší slovo má vždycky muž. Právě vzhledem k této skutečnosti je Nero nevídaně arogantní, záludný, majetnický a častokrát mu přeskočí, když nejsou věci provedené podle jeho vlastní struktury. Kromě těchto špatných vlastností má samozřejmě i ty dobré, akorát jich není příliš a pořád jsou to špatnosti. Není ale příšerně nevychovaný a k dospělým se chová slušně. Děkovat za to může matce, která na něj byla vždycky laskavá a v dětství od ní získával patřičnou mateřskou lásku, ale ve stejné míře a možná i větší přišel otec se striktní maskulinní výchovou. Směruje si ho k obrazu svého a rád Nerovi diktuje, co má ve svém životě dělat a nedělat. Nikdy nehleděl na to, co jeho synáček chce. Jediné štěstí je, že si celý život na nic nestěžoval, neboť byl vždy nucen do věcí, které ho bavily a stále baví. Ať už to jsou sporty, trénink v programu Sicarius nebo rodinný byznys s výbušninami, tak do všeho se angažuje naplno. Možná právě proto si o nich lidé myslí, jak to u nich skvěle funguje, ale pravdou je, že vše dokonalé je ve skutečnosti jedovaté a prohnilé. Téměř na denním pořádku se u nich vyskytuje domácí násilí, otec matku bije, do čehož se pravidelně motá i on a schytá za to pár slušných ran. Jakkoliv má z otce respekt a nevyřčený strach, tak mu to nikdy netoleruje. Zde se projevuje první pozitivní osobnostní rys, přídatně bývá ke svým opravdovým přátelům zdvořilý a dokáže pro ně udělat i demoralizované věci. Zvládne bez mrknutí oka zabít člověka, nedělá mu problém ukončit něčí život. Není to člověk, co by šel pro zábavu vraždit, ale když mu to bude ku prospěchu, udělá to. Má přehnanou potřebu své blízké ochraňovat, ale s tím se pojí jeho zakořeněné sobectví, takže nikdy to nezajde do takové míry, aby to pro něho skončilo smrtí. S jistotou se dá říci, že není typ člověka, který by se pro někoho obětoval, nejspíš ani pro matku by to neudělal. V tomhle je srab, ale jinak si zakládá na tom, aby vypadal neohroženě a lidé se ho báli, protože v tom vidí důkaz respektu. Co bývá u Nera zvykem, tak si vše rád přivlastňuje. Nezáleží na tom, jestli je to neživotná věc nebo živá bytost. Kamarády si pečlivě hlídá a bylo by hrozné, kdyby se kolem nich motal někdo podřadný a jemu nesympatický, ale horší to bývá se slečnami. Dokáže zezelenat žárlivostí jen kvůli tomu, že se jeho drahá přítelkyně baví s jiným klukem. Potom to umí vyřešit jen pěstmi, slova v tomhle nemají moc velkou váhu. V dětství to bylo s hračkami, když si s něčím hrál, nikdo se nesměl připojit a bylo to jen jeho, pokud on sám nedovolil.



  • záchranný voucher, 1x obsidiánový klíč
  • cestovní doklad, mobil - Advansy

Monday, September 28, 2020

Kyrill Carstairs

[ kyril karstérs ]

[player] Renaiti

[fc] Caroline Daur
 

nothing can stop your destiny

× [species] human
× [date of birth] october 4, 2207 | ♎︎ libra
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] seventeen | 17
× [occupation] student
× [gems] 0





vitality [ 0 ] × defense [ 0 ] × deceased - uškrcena: Larsyn Kai Scorsese
  • Kdo by od ní očekával, že nebude křehkou květinkou, která neumí zacházet se zbraní, tak si tipuje správně. Jako snad každý v jejím kraji, tak i ona pro jistotu využila možnost navštěvování Výcvikového centra. A něco to v ní přeci jenom nechalo. Nebojí se chopit zbraně a určitě by se zvládla ubránit částečně i holýma rukama. Se zbraní si je však pochopitelně jistější, kdyby k nějakému boji dojít mělo. Stát proti figuríně či trenérovi je pro ni do jisté míry forma zábavy. Našla si totiž v tréninku zalíbení. Nikdy však neprahla po tom, aby lidi úplně zabíjela. Pochopitelně by však pro svůj život udělala cokoliv, protože jestli něco opravdu nepostrádá, tak je to právě vůle žít. Její favoritkou mezi zbraněmi se stala naginata, bez níž by její trénink nebyl tréninkem. Celkově jí to jde mnohem více s delšími zbraněmi, jako je kopí a v nouzi případně i meč. Na dýky a vrhací zbraně ji příliš neužije. Pravděpodobně to bude způsobeno tím, že je zvyklá zacházet s lakrosovou holí, až občas její pohyby působí, jako by hůl byla součástí její ruky. Naginata i kopí jsou lakrosce mnohem podobnější, než třeba shurikeny. Její výhoda při manipulaci s naginatou spočívá hlavně v tom, že zvládá být opravdu mrštná ve svých pohybech. Nikdy nezůstává stát na jednom místě příliš dlouho. Je zvyklá na to, že se při svých výpadech hodně pohybuje. Má důležité základy také v boji tělo na tělo, aby se zvládla částečně ubránit, kdyby to kdykoliv potřebovala. Díky sportům si udržuje dobrou kondičku, která jí umožňuje zvládat i delší fyzický výkon, aniž by se vyčerpala po pár minutách. Běh pro ni také nečiní problém, ačkoliv to není její oblíbená činnost, vydrží opravdu hodně. Pokud by ji chtěl někdo uhnat jako psa, tak mu to dá asi hodně zabrat. Kyrill má opravdu energie na rozdávání, což ještě víc podporují veškeré proteinové tyčinky a drinky. 
  • Největší její slabinou je duševní nevyrovnanost. Nutnost cpát do sebe prášky ve stresových situacích, aby svůj stres potlačila a uklidnila si nervy, je jako nastražená past. Je jen otázkou času, kdy to přestane fungovat a zase se zhroutí. Prožila si to pouze jednou, ale uvědomuje si, že vzhledem k faktu, jak dlouho již prášky užívá, tak další zhroucení by se jí dočista vymklo kontrole. Občas má strašné nutkání všem dát přes držky, ale prášky ji vždy spolehlivě zklidní. Rodiče ví o dávkách, které má předepsané, ale už nevědí o tom, že si obstarává prášků mnohem více, nelegální cestou. Její silnou stránkou není ani přežití v přírodě. Obstarat si jídlo, vodu a oheň nepatří mezi schopnosti, které by měla možnost si nějak osvojit. Nikdy totiž nepředpokládala, že by je k něčemu mohla potřebovat. Nevýhodou by také mohlo být to, že neumí a nechce zacházet se všemi zbraněmi a její zaměření patří spíše na dlouhé zbraně. Potíž by též mohla nastat tehdy, pokud by čelila muži, který bude o hlavu vyšší a jen jeho svaly by vážily tolik, co samotná Kyrill. V takovém nevyrovnaném boji by rozhodně byla v nevýhodě. Občas má tendenci všechno předem vzdávat, pokud poblíž není někdo, kdo by ji nakopnul k tomu, že to zvládne. Tyhle stavy prožívá nejčastěji před nějakým utkáním, kde ji z toho naštěstí zbytek týmu vždycky svým nadšením dostane, ale kdyby poblíž nikdo nebyl, prostě by se sbalila a odešla. Ačkoliv chce dokázat všechno, tak ze srdce nenávidí neúspěch, je to pro ni jedno velké selhání a obrovský nápor na psychiku, pokud něco nezvládne. Fakt, že není schopná věřit každému by se v aréně mohl projevit hlavně tím, že nebude schopná uzavřít si spojenectví na pár dní. Období Her je velmi ošemetné a ze všech ročníků ví, že nikdo si tam nepřišel tvořit kamarády. Nepřipouští si však, že by kdy do Her mohla být vybrána, a proto této show nevěnuje příliš pozornosti. Veškerý podstoupený trénink tedy dělala jen pro vlastní dobro a ne, aby tyto věci poté zužitkovala v aréně.


  • [ personality ] Na první pohled se na všechny vždy snaží působit vyrovnaným dojmem a že ji naprosto nic nerozhodí. Bohužel to k její smůle není zase taková pravda. Uvnitř sebe se pere s pocuchanými nervy, kterým stačí jen málo k tomu, aby v jedné chvíli propukla do breku a zároveň se i totálně vytočila do nepříčetnosti. Vůbec není vyrovnanou osobou. V hlavě to má víceméně v pořádku, jen když nad svým chováním ztratí kontrolu, tak je pro ni těžké se zase přivést ke smyslům. Na okolí se však snaží působit jako usměvavé sluníčko, které má naprosto vysněný život bez jediného mráčku. Jediný, kdo alespoň částečně o jejích trápeních ví, tak je Larsyn, ale to je pouze špička ledovce, než co se opravdu uvnitř Kyrill odehrává. Až na tuhle jednu špatnou vlastnost, je jinak Kyrill opravdu dobrý člověk. Ačkoliv mohou její slova občas ranit, na lži si opravdu nepotrpí, a proto vždy říká všechno na rovinu. Je vcelku extrovertní, ale jakmile dojde na její osobní život, tak se zdráhá odpovědi. Ne všem totiž stoprocentně důvěřuje. Jediným takovým člověkem je pouze Larsyn, které by svěřila jakékoliv tajemství, u ostatních je již značně opatrná. Tvrdohlavost, smysl pro detail ani její ambice jí nikdo upřít nemůže. Občas je to s ní v tomhle směru opravdu těžké, ale všechno dělá jenom z toho důvodu, aby to podle ní bylo perfektní. Raději si mnoho věcí udělá sama, jenom aby to bylo podle ní dokonalé, než aby to někdo odfláknul. Čas od času trochu bojuje s tím být týmovým hráčem, nejraději by všechno udělala sama. A právě s touhle vlastností jí hodně pomáhají sporty na škole, kdy musí svému týmu věřit. 
× × ×
  • [ file 001 ] Její rodina možná nepatří mezi významné rody, ale jejím rodičům se podařilo vytvořit něco neobyčejného. A tím je Kyrill. Andílek, který se narodil jako čtvrté dítě ke třem starším bratrům. Její vyrůstání tedy pochopitelně provázelo hodně breku, když jí starší sourozenci neustále všechno brali a ničili. Pro rodiče však byla jako klenotem, na který vždy byli velmi pyšní a znatelně ji tedy před jejími bratry upřednostňovali. Z toho pravděpodobně pramenily různé nesváry, neboť kluci se nedokázali vypořádat s nedostatkem pozornosti. Rodiče pro svoji malou holčičku vždy dělali, co jí na očích viděli a jen trochu to bylo v jejich silách. Ačkoliv Carstairsovi nepatří do bohaté smetánky, tak Kyrill dopřávají, co se jenom dá. Rádi by totiž, aby její budoucnost byla mnohem lepší a nebojí se proto do ní ty peníze investovat, neboť v ní vidí jasný potenciál. S rodiči má tedy velmi dobrý vztah, co se však jejích bratrů týče, tak tam je to již o poznání chladnější. S nimi totiž táta nezachází jako v bavlnce, a proto se jim Kyrill ani nediví, že ji nemají zrovna nejraději. Ačkoliv ji to mrzí, nic s tím nenadělá. Všichni tři bratři si totiž co nejdříve museli najít nějakou brigádu na rybářských lodích, jakmile dosáhli požadovaného věku, zatímco u Kyrill rodiče zvolili jako prioritu dobré vzdělání. Již od základní školy na ni tedy byl vyvíjen hodně velký tlak, aby její výsledky byly velmi dobré. Při tom všem ji při smyslech udržovalo její kamarádství s Larsyn. Všechno se to však postupně stupňovalo, až si nedokázala představit, že by se její cesta s Larsyn rozdělila, když kamarádka přecházela na jinou školu. To bylo poprvé, co se mentálně dočista zhroutila. Nejdříve se rodiče hodně zdráhali, ale nakonec přestup zařídili i Kyrill. Uvědomuje si, jak moc se pravděpodobně máma s tátou kvůli jejímu vzdělání museli zadlužit, ale dělá všechno pro to, aby jim to jednoho dne mohla do posledního kreditu vrátit. Nakládá toho na sebe občas více, než by bylo nutné, a tak je jen otázkou času, než vybuchne jako časovaná bomba. Od toho ji ale bezpečně udržují její prášky a Larsyn. Je tedy jasné, že účast v Hladových hrách nikdy nebyla její prioritou. Ačkoliv trénink poctivě podstupuje, tak své cíle vidí zcela někde jinde. Občas to ve škole také nemá jednoduché, když se pohybuje převážně v kruzích spolužáků, kteří pochází z bohatších rodin, než je ta její. Snaží se však spolehlivě zapadnout a nedávat nikomu záminku, aby její původ zpochybňovali. Má totiž za to, že si zaslouží na té škole být stejně jako všichni ostatní. Navíc ji to tam opravdu velmi baví. Učení zrovna moc ne, ale možnost sportů, která se jí otevřela je pro ni jako hnací motor.


  • Larsyn Kai Scorsese × Zná se s ní prakticky skoro celý život. Larsyn je pro ni jako podprsenka. Je blízko jejímu srdci a vždy tam pro ni je, aby ji podpořila. Stejnou podporu se snaží Kyrill poskytovat i jí. Zná všechna její trable se sestrou i s kluky a její prací je ji od toho všeho zkusit rozptýlit. Má s ní opravdu jedinečný vztah. Nikdy se nezajímala o bohatství její rodiny, protože tyhle dvě se potkaly ještě ve chvíli, kdy se lidé nebáli vyslovit jméno Scorsese. Má k její rodině pochopitelně respekt, není totiž hlupák, ale její pohled na Lars se v tomhle nijak nezměnil. Ani se kamarádku nikdy nesnažila využít, aby se přes ni dostala k nějakým výhodám. Pořád je to pro ni ta holka, které upřímně řekne cokoliv, co si o ní bude myslet, i kdyby se jí to nemělo líbit. Občas se pochopitelně pohádají, ale nikdy to nevydrží více než pět minut, než se opět udobří. Říká se, že co se škádlívá, to se rádo mívá a u těchto dvou to platí dvojnásobně. Larsyn je pro Kyrill jako sestra, kterou nikdy neměla.

Tuesday, September 08, 2020

Evangelynn Roxanne-Guardian

[ evandželin roxen-gárdijen ]

[player] Pietro

[fc] Dichen Lachman
 

you will not hide anything from me in the virtual world

× [species] human
× [date of birth] march 30, 2196 | ♈︎ aries
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] twenty-eight | 28 
× [occupation] weapons engineer, hacker
× [gems] 0





vitality [ 0 ] × defense [ 1 ]
  • Evangelynn toho umí hodně a vlastně nic. Přesněji řečeno, většinu z toho nemůže využít na sto procent a není to její vina, ale pro ujasnění. Ještě v Sedmém kraji trénovala v lesích se vším, co bylo k mání, hlavně, jak je u Sedmičky zvykem, s věcmi používanými na práci, tedy mimo jiné se sekerou. Pravidelně se dostavovala na Sklizeň, ale nikdy se do arény nepodívala, před svou poslední Sklizní už toho měla po krk, nechtěla čekat na svůj osud a vzala život do vlastních rukou a z kraje utekla. Dovednosti se sekerou se poté, co se dostala do Třináctého, poměrně značně rozvedly. Ačkoli byla dovedená jako čerstvě plnoletá, hned se hrdě hrnula do věcí čistě mužských. Když už jí to v Kapitolu vnucovali, ať si to ve správnou chvíli užijí, no ne? Nabídli jí pilotování vznášedla a práci se zbraněmi. Nadšeně kývla a vše mohlo začít. Kvůli nízkému věku musela projít různými zkouškami a testy, z nichž některé daly její štíhlé, přesto fyzicky dobře vybavené postavě zabrat. Než se však mohla dostat do vzduchu a dostat hlavně patřičné osvědčení, přišla další revoluce a ona ji proseděla v bunkru. Nakonec to nedopadlo, a když viděla, že jedna z pilotek za to zaplatila životem, jen jí to utvrdilo, že opustit město bylo správné rozhodnutí a zároveň jí došlo, že ze vzduchu to odteď nepůjde a bude muset škodit jinak. Doklady o složení pilotních zkoušek sice dostala a několik kratičkých cvičných letů si vyzkoušela, nebylo to ale nic velkého. Nenáviděná aglomerace si dala záležet a letecká síla Třináctého kraje vlastně formálně neexistuje. Kdoví, třeba se jednou do vzduchu dostane. Přesto si ráda občas zalétá na simulátoru. Myšlenky na létání se vznášedlem tedy musely ustoupit do pozadí a svůj talent na techniku věnovala do zbraní. Nejen do boje s nimi, ale i do jejich vývoje, vymýšlení a navrhování. Až tady zjistila, že umí i dobře malovat. A navíc se naučila i na počítači. Ale ani tady to nevypadá na kdejaký pokrok. Vymyslela několik opravdu dobrých vylepšení zbraní, a u některých navrhla i modernější variantu, ale tím praktické využití končí. Pomocí původních starých plánů dovede nakreslit jakýkoli druh vybavení a následně pro něj vymyslet nějaké vylepšení či modernizaci. To vše jak v ruce, tak na programu počítače. Specialitou jsou pak biologické, ty jsou čistě na počítači. Nyní sice Třináctka nemá armádu, až ji zase mít bude, její nápady se budou hodit. Co na tom, že už tu možná nebude. Její poslední dovedností, kterou vlastně návrhy zbraní rozvedly je práce s počítačem. Když se to vezme, nic hezkého na počítači snad nikdy nevymyslela ani nevytvořila. Když ne zbraň, tak virus nebo jinou, pro síť škodlivou, věc. S větší či menší úspěšností posílá do kapitolských sítí jako hackerka své viry. Ve výsledku tak se svými prsty dovede sevřít knipl vznášedla, a nakreslit plánek zbrusu nové zbraně, ale nejvíce práce udělá, když ji prsty bubnují po klávesnici. Na požádání vytvoří počítačový vir na počkání. I když se nakonec vycvičila v boji s různými palnými zbraněmi a i v boji na blízko, a je velmi rychlá a obratná a s počítačem dokáže kouzla, stejně sní jednou o tom, že vyletí do vzduchu a pošle alespoň jeden pár raket do prezidentského paláce.
  • Její největší slabinou je puntíčkářství. Zvládne prosedět u obrazovky dlouhé hodiny a pořád něco dodělávat a ladit, nezřídka se jí tak stalo, že ve snaze to vyladit co nejlépe o celou práci přišla. Až tahle příhoda jí donutí přestat a dát si oddech. Je hodně sobecká, vlastně strašně. Jediné, o co se podělí, je jídlo, ale o materiální věci se dělit nechce a nebude, i kdyby na tom záviselo kdeco. Nedejbože, kdybyste si chtěli půjčit od ní její notebook, to je jako hrdelní zločin. Snad jen přátelům a těch v Třináctce moc nemá. Neměla je ani v Sedmičce, natož v Kapitolu. Takhle: měla, ale když zjistila, jací lidé jsou za zády, je daleko odměřenější a rezervovanější. Když se před ní otevře obrazovka notebooku, je odtržená od reality a nevnímá. Na první pohled, když ji někdo potká a vidí, je to prostě ženská jako gazela, celá v černém, s přísným výrazem a brašnou s notebookem přes rameno, někdy s brýlemi. Taková hypermoderní, elegantní učitelka. Sama konverzaci moc nezačíná, když už, je to pomalu na oslavu. Není tak příliš sociální typ, což v Třináctce je trochu na škodu. Kdyby se jí někdo zeptal, jakou slabinu má podle sebe, řekne jedinou: Obranu. V boji se nikdy moc obranou nezaobírala a spíš se věnovala útoku s tím, že pokud je útok dobře provedený, obrana netřeba. Základny obrany pochytila v Sedmičce, v Třináctce pak doznaly mírné modernizace. V boji člověka proti člověku by to stačit nemohlo. Případný výběr do Her by tak byl pro ni značně krvavým vystřízlivěním z tohoto mylného dojmu. Obranu svých dat má ale bytelnou a odolnou. Nemá ráda takové ty rýpaly, kteří všemu nejvíce rozumí, nebo když se jí snaží dokonce radit. Radu si vyslechne, není však záruka, že se jí bude řídit, nebo ji využije.


  • [ appearance ] V případě Evangelynn si Matka Příroda hrála s plánky a pravítkem. Výsledkem je 191 centimetrů vysoká štíhlounká postava, která vypadá jako vysoustružená do nejmenšího detailu, doplněná o exoticky laděné rysy. Až by někdo řekl, že se hledělo na aerodynamiku… Nehledělo se moc na ženské přednosti, asi v tomhle případu neměly nikdy hrát primární roli, každopádně celkový výsledek budí respekt i tak a je důkazem, že i bez nadměrných velikostí prsou a dalších částí těla lze stvořit ukázkové dílo, které se podle toho umí i náležitě pohybovat. Není to holka nebo mladá žena, kterou si je možno zamilovat na první pohled, spíše až na ty další. Dlouhé „špinavé“ blond vlasy sahají až ke konci zad a když na to přijde, dokáží vytvořit neproniknutelný závoj. Nejčastěji oblečenou je možné ji vidět v koženém oblečení, ale zato v ničem přiléhavém, to jí přišlo vždycky takové nechutné a ještě to lepí. Boty jsou vlastně totéž. Většinou si nazuje kožené, hlavně ty vysoké, které měla v Kapitolu. V novém působišti sice z kůže slevit nemusela, věci tady jsou ale o moc pohodlnější a odolnější. Parádiček na ní kupodivu moc není. Pouze na krku má jeden slabý řetízek, který je dlouhý a sahá až k břiše. Nikdo ho tedy neviděl celý, to by se musela svléct a tudíž je tak tajemství, co je tam za přívěsek, pokud vůbec nějaký. Spíše je možné zaregistrovat velký ocelový řetěz. Ten však moc často nenosí, protože je těžký a je to vlastně připomínka původního bydliště a znamení toho, že to byla tvrdá zkušenost. Těžko uvěřit, že právě pevná, skoro dokonalá postava byla její zhoubou a dostala jí tam, kde je.
  • [ personality ] Je možné změnit svou osobnost od základů a stát se úplně jiným člověkem? Je. A Evangelynn je toho živoucí důkaz. Na začátku v mládí to byla holka, která by se podělila i o poslední kůrku chleba a dala by ji hladovému. Milá, vstřícná, dnes by se řeklo až naivně blbá. Nikoho neodmítla a dalo by se říci, že nepoctivci z ní dělali troubu. Rodiče z toho měli radost, že je dcera milá a hodná, ale když byli svědky, jak byla dcera za svou dobrotu prachsprostě využita, rozhodli se postavit na odpor a do Evangelynn začali hustit, že je třeba si stanovit hranice a tak dál. Lidé tak přišli o naivní podržtašku a najednou jako by Evangelynn neexistovala a ani její rodina. Jiné holky se jí začaly smát, že je divná – byla o hlavu vyšší než ony a vůbec vypadala spíše jako kluk, i její zájmy byly spíše chlapecké. Povahu lidé sice dokázali odpustit a zvykli si, že nějaká naivní kravka už není po ruce, ale skrze postavu, ať už pro svou netypičnost, nebo prostě jen kvůli výšce či čistě jen exotickým rysům si to vyžírala až do konce studií a do dovršení dospělosti, kdy už to došlo tak daleko, že byla automaticky řazena ke klukům, což jí bytostně štvalo a v ní začala bublat nenávist k okolí, kde dosud vyrůstala. Nyní ve svém novém domově je celá protkaná nebetyčným vztekem, zuřivostí a nesnášenlivostí k čemukoliv, co z hlavního města vyjde nebo uvidí a co jí připomíná, jak s ní zametli jen proto, že byla kapku jiná. K lidem je od příhod v Kapitolu rezervovanější a sama konverzaci moc často nezačne, komu se však tohle povede, je odměněn pohodou, vstřícností. Není nijak náladová nebo jinak emočně nestabilní, to jen, když si to vyžaduje situace, to pak nezná bratra ani sestru. Ráda však provokuje a má k lecčemu a leckomu kousavé poznámky, dbá však na to, aby to nebylo totéž, co si dovolovali k ní. Též už si pouze rozmýšlí, komu pomůže a komu ne, tou naivní holkou už být nechce. Mluví-li s někým nezasvěceným tématicky k její práci, nemusí ji být pro technické výrazy rozumět.
× × ×
  • [ file 001 ] Psal se rok 2196, když přišla v hlavním městě Sedmého kraje, Epsilon Voidu, na svět jako Celina Hoovercraft. V miminkovských letech bylo všechno ještě v pořádku, ale s postupujícími lety a pubertou se všechno změnilo k horšímu. Snahu vše zvrátit mělo přinést přestěhování do hlavního města – Kapitolu, do jedné z chudších oblastí na periferii města. Vše se ale ještě víc zhoršilo, kapitolská omladina byla ještě více kousavější a talentovanější, co se ponižování a dobírání si Evangelynn týče. Největší malér byl, že se to semlelo v letech, kdy jsou děti nejvíce ovlivnitelné. Přežila šest Sklizní bez výběru, oslavila s rodiči osmnácté narozeniny, které značily, že za pár měsíců by ji čekala poslední sedmá Sklizeň, rozbalila dárky a snědla dva kousky dortu a druhý den jen napsala vzkaz rodině o svém záměru, kde důrazně varovala, aby ji nehledali a slehla se po ní země. S batohem s pár věcmi, kartou, o níž ani nevěděla, jestli v ní jsou nějaké kredity, se vydala z města dehonestace pryč. Několik dní putování pro ni skončilo v lesích, kde na ni natrefil nějaký muž, který zjevně vypadal, že Kapitolan nebude a ani z nějakého jiného kraje. Neměla na výběr, řekla mu jméno a on ji vzal s sebou. Než se nadála, objevila se v podzemní základně Třináctého kraje. Ani si neuvědomila v danou chvíli, že je na pomyslné druhé straně barikády, vojenské prostředí brala jako odlehlou základnu Kapitolu a tedy i očekávala, že ji šmahem deportují zpět a už jen za to, že vlastně zdrhla před Sklizní, by se s ní asi nemazali, co se trestu týče. Dostalo se jí ovšem uvítání od vedení a bylo jen na ní, čím se chce v novém působišti vyučit a věnovat. V Kapitolu jí vyčítali chlapecké zájmy, a tak na just požádala o něco čistě mužského. A toho se jí dostalo měrou vrchovatou. V současnosti prohlíží staré záznamy Třináctky o v minulosti Kapitolem použitých zbraních a technice různých druhů a přemýšlí nad jejich více destrukčními inovacemi pro Třináctku a tedy pro případnou další revoluci. Rudý metalický notebook obsahuje celou její práci, všechny poznatky, nákresy, plánky a složení a je chráněný tak, že se do něj dostane jen ona a má rozpoznání uživatele. Získá-li jej nepřítel, disk se sám smaže. Existují zálohy, ale jejich místo uložení nikdy neprozradí. Na to si s tím dala moc práce. Radši se obětuje, než dát Kapitolu klíč k definitivní destrukci Třináctky.

Friday, September 04, 2020

Major Roycaster

[ mejdžr rojkéstr ]

[player] Larsyn

[fc] Benjamin Wadsworth
 

maybe it's a blessing in disguise

× [species] human
× [date of birth] february 9, 2208 | ♒︎ aquarius
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 3
× [age] sixteen | 16
× [occupation] student, soldier
× [gems] 0





vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Pakliže očekáváte, že je Major typickým profesionálem, jste částečně na omylu. Nejedná se o chlapce, jehož obrovským cílem je stát se zářným vítězem stupidní reality show, neboť takový život považuje za totální ztrátu času. Separován od běžných smrtelníků, vyrůstal s odlišnými ideály a názory, které všechny členy rodu direktivně naváděli do militární oblasti. Major samozřejmě není výjimkou, a přestože si velmi přál mít svůj život poklidnější a velet nanejvýš taktickému týmu, bylo mu ještě dříve, než k tomu směl říct svůj názor, předurčeno vlastnit celé impérium. Odjakživa mu byly kladeny vysoké požadavky, ať se to týkalo věcí společenské etikety, tréninku či rodinného atašé, který představoval jakousi vzorovou ukázku Roycasterů. Ve zkratce po něm bylo, nezvykle už v nízkém věku, požadováno, aby se rozloučil s dětstvím a stal se tváří rodiny, častokrát se kvůli tomu cítil jako klaun. Místo autíček na hraní a dřevěných zbraní dostal rovnou osobního trenéra – sám jeho otec, co jej zprvu učil sebeobraně. Majorův sebeobranný systém je stavěný primárně na intuitivních reakcích. Byl obeznámen s reálnými případy, díky čemuž tedy přirozeně zvládá předcházet konfliktům – z fyzického i psychického hlediska. Někdy je však schválně vyvolává, ale to především proto, že svou rodinu brání za každou cenu a nesnese, když se k němu donesou nepravdivé žvásty nebo je někdo uráží zcela neprávem. Manipulaci nikdy nevyužívá pro špatnou či sobeckou věc; vždy se jedná spíše o deeskalování života ohrožujících situací a k odzbrojení teroristy. Zmanipulovat protivníka, aby měl šanci převrátit situaci ve svůj prospěch, je tedy něco, co by měl umět vyřešit. V opačném případě ve své práci selhal, a když při tom někdo přijde o život, tak se za to bude trestat nehorázně dlouho, ačkoliv to nemusí být vůbec jeho vinou. První boxovací rukavice dostal v šesti letech, tehdy začala jeho nejtvrdší tréninková etapa. Boxování bývá ovšem jen na odreagování, není ani příznivcem posilovacích mašin, soustředí se především na kruhový trénink, neboť při nich v kombinaci silových a dynamických cviků rozvíjí nejen svou sílu, ale i vytrvalost, což je pro Majora základem. Jakmile si vybudoval dostatečnou fyzickou kondici, přestoupil k těžšímu vojenskému tréninku a oblasti boje. Během adolescentního období chodíval na falešné operace, při nichž musel nést těžká břemena v drsném kamenitém terénu a za jakéhokoli nepříznivého počasí. Efektivní to bylo v tom, že netušil, že se jednalo o pouhé cvičení. V rámci tréninku absolvoval nespočet několikamílových pochodů – ve dne i noci, zdravovědu, přežití v přírodě v jakémkoliv prostředí – s tím se automaticky dokládá fakt, že umí plavat a lézt, dále pestré taktiky v různorodých situacích a formování charakterových rysů, vědomostí a návyků vojáka. Mimo palné zbraně ovládá i nože, když přijde na boj zblízka. Poradí si ale se vším, co mu okolí nabízí a v tomhle dokáže být velmi vynalézavý. Není typ člověka, který by si liboval v přílišném násilí, ačkoliv se tak ve školních rvačkách může prezentovat, kolikrát se mu příčí jakkoliv zvedat ruku na netrénovaného jedince, někteří je oslovují socky. V terénu nikdy neotálí a když musí soka zneškodnit, provede to rychle a bez průtahů.
  • Obrovskou výhodou je, že mu odjakživa bylo do hlavy vtloukáno, aby své nedostatky bral značně v potaz a v žádném případě nepodceňoval protivníky. Kladená pozornost na slabiny je vlastně jedna dobrá kvalita, která mu zaručuje, že alespoň neselže ve své arogantnosti. Celkově o slabinách nerad mluví a určitě to každému na potkání nevypráví, ale u své rodiny a blízkých přátel se s tím netají, což může být rozhodně handicap v případě, že by jej chtěl někdo z nich podrazit. Navíc znají Majorův způsob boje, triky a kde třeba kvůli svým zlozvykům dělá pravidelně chyby. Nikdy by si však ani maličko nepomyslel, že by těchto poznatků mohli zneužít. Bere je automaticky za svou smečku, i když má občas s některými konflikty – konkrétně a hlavně s Alexis. S okolním světem se příliš nevybavuje, ačkoliv se snaží být s každým za dobře, většinou to mimo svůj okruh nezvládá. Má na obyvatele Druhého kraje, a to všechny do jednoho, zažitý názor, který není zrovna nejpřívětivější. Když si totiž jednou usmyslí, že je někdo debil, tím debilem prostě zůstane, i kdyby dotyčný provedl něco obdivuhodného, co on ctí, názor měnit nebude. Hází je do jednoho pytle a je vůbec těžké jej přesvědčit k opaku, je zkrátka tvrdohlavý. Nedává druhé šance, nevěří na ně. Nemá problém ze dne na den ukončit jakýkoliv vztah s člověkem. Mimo to, že je jejich rodina už i u loajalistů nepopulární, tak si svou sympatii snižuje navíc svým pohrdavým chováním. Je tedy pravděpodobnější, že si potenciálního spojence spíše znepřátelí, než by se s ním dal do nějaké spolupráce. Totéž platí i v romantických vztazích, má vysoké nároky a nereálné presumpce pro ideální ženskou, proto je nejspíš dobře, že se v jejich rodině sňatky domlouvají. Další kapitolou bude Majorova neschopnost kooperovat s někým, kdo je nekompetentní a nezvládá s ním udržet krok, zejména pak lidé z chudších okresů, kteří nemají moc precedencí a minimální či nulovou přípravu. Leze mu to nevyčíslitelným způsobem na nervy a je to jedna z věcí, za co dostává denně pohlavek, protože se neumí chovat k ostatním, kteří jsou v tréninku byť jen trochu pozadu. Ke svým druhům by se totiž měl chovat vždy na podobné úrovni. Podtržená privilegia, jež dostal kvůli svému původu, jsou ochuzena o vědomosti klasických bojů profesionála. Nemá tak pestrý arzenál sečných zbraní, jako mají studenti Akademie či Sicaria, ale nebere to za životně důležité, neboť není veden k dobrovolnictví do Hladových her. Stejně jako zbytek rodiny, to považuje za naprostou šaškárnu, ale chápe jejich funkci a respektuje to v plném rozsahu. Tajně se této násilné řežby dost bojí, ani ne tak kvůli smrti, ale spíše možnosti, že by mohl selhat před celým Panemem a hlavně svou rodinou, což je pro něj obrovský bodanec do ega a též jízdenka do zahanbující propastné hlubiny. Porážky nenese moc dobře, v tomhle případě je ale dobře, že prohra znamená jistou smrt a tím pádem nebude mít situaci jak řešit. V jeho každodenním životě se s prohrami setkává často, ostatně jako každý jiný člověk, protože není dokonalý a nemůže být stoprocentně ve všem efektivní. Do morku kostí to ale nesnáší, ale vždy si to nechává pro sebe. Pravděpodobně to má něco do činění s tím, že má krapet pošramocené sebevědomí, neboť všechny kritiky, jež dostával, byly vždy surovější než u zbytku jeho sourozenců. Nebylo to však nikdy proto, že by byl neschopný, ale musel vynaložit značně větší úsilí do všeho, co dělal.


  • [ appearance ] Major svým vzhledem vzbuzuje spousty odlišných dojmů. Někdy sympaťák, jindy domýšlivec. Faktorem bývá rozhodně chování, ale i styl oblékání nebo poměrně nečitelný obličej, který mu udržuje jistou tajemnost a lidé, kteří jej neznají si tak mohou sami domyslet, jaký ve skutečnosti je. Zařazuje se do ektomorfního typu; se svou výškou, jež čítá něco málo přes šest stop je nadmíru spokojený, problém ovšem nastává u svalové hmoty, která se na těle hůře udržuje a je méně patrná, rozhodně atletickou postavu má a jde si všimnout, že mu posilování není cizí. Často svaly skrývá pod školní uniformou nebo společenskými obleky, jindy si na sebe vezme teplákovou soupravu a doplní volnou mikinou, jako by se snad bál své tělo vystavovat na odiv. Je pravda, že se přitom necítí úplně skvěle, proto je velmi vzácné, když jej uvidíte bez trička. O svůj zevnějšek se rád stará, ale nikterak to nepřehání, aby nad tím nestrávil hodiny. Upřednostňuje hladce oholenou tvář, nejspíš se to změní s věkem, v současnosti nestrpí ani pouhé strniště, zatím mu toho ale příliš neroste. Bohatě mu stačí pár sekund na to, aby si sčesal svoje kudrnaté vlasy do strany a to je vše, co pro svou vizáž dělá. Někdy se nestará vůbec a nechá, ať své dílo dokončí vítr. Dosti specifickým znamením, které doplňuje celou jeho osobnost, je jizva na pravé straně, táhnoucí se od středu čela přes obočí a lehce u oka až po tvář. Též k němu neodmyslitelně patří monokl nebo zkrvavená část obličeje, neboť se vždycky dostane s někým do křížku.
  • [ personality ] Majorovu osobnost lze stěží specifikovat, neboť se dělí na tři verze. Nejedná se však o žádnou disociální poruchu, své chování si plně uvědomuje a mění na základě společnosti, ve které se v momentě nachází. Nicméně se i tak velmi pere se svou pravou identitou, poněvadž sám nemá ponětí, co je zač. Primární charakter, s nímž se prezentuje nejčastěji, je vypěstovaný kořen od dětství, který se po letech rozdvojil a vytvořil tak další zcela protichůdné charaktery. První dojem z Majora bude zřejmě pozitivní, za což může primárně jeho zdvořilost, pokora a družnost. Nemá problém se dát s kýmkoliv do řeči a skýtá solidní výběr témat k rozhovoru, v případě, že je diskuze nudná, se ji snaží převést do lepších rozměrů, nebo předstírá, že jej to zajímá. Přetvářky, lži a manipulace bývají téměř na denním pořádku, proto není pro Majora těžké se jakkoliv adaptovat do prostředí, byť se mu člověk či situace příčí sebevíc. Lidi často bere pouze jako figury ve hře, kterou se snaží vyhrát, nikoliv jako lidi, se kterými by měl utužit vztah, pokud to vyloženě není podstatné pro jeho misi. Své praktiky ovšem neaplikuje u rodinných příslušníků, ti jej znají ve všech světlech, lepších i horších. Možná by se dalo započítat i pár bližších přátel, ale buďme upřímní, moc si jich kolem sebe neudržuje. Životem proplouvá jako robot, jehož cílem je splnit všechny úkoly, které mu někdo na vyšší pozici rozdá. Všechny sny, které měl jako dítě, byly zlikvidovány dříve, než mohly rozkvést. Ačkoliv se zdá, že Majorova ambicióznost nezná hranic a svou budoucnost má vskutku zářnou, tak je relativně chudá, neboť z výsledku neskáče zrovna radostí. Nic však jiného nezná, a proto se ani nesnaží vykročit jiným směrem, se kterým by mohl být spokojený. Zakazuje mu to hlavně submisivní persona, která v podstatě ovládá sekundární charakter, s níž se právě ztotožňuje nejvíce, avšak se nedá říci, že by to byl úplně Major. Když po něm tedy není vyžadováno, aby se socializoval, tak se milerád uchýlí do introvertní nálady. Bývá ostýchavý a nejistý sám se sebou, strachuje se nad tím, aby neřekl nebo neudělal nějakou hloupost, tak mnohdy jen mlčí nebo odejde, což se povětšinou vnímá jako nezájem. Nic z toho svému okolí neprozrazuje a je to spíše duševní nesvár. Terciární povahu řídí nadměrná temperamentnost, která je nejznámější u jeho vrstevníků, již ho často popisují jako výbušného idiota, co si pro ostré slovo a ránu pěstí nechodí daleko. V některých případech je dost citlivý, ale převážně to jsou křivá a sprostá slova vůči blízkým lidem, co jej dokáží na maximum rozlítit a stává se tak nezvladatelným agresorem. Snaha nelichotivou část povahy vyeliminovat byla, ale vždy se dočkalo selhání, proto se již nikdo nesnaží a nechávají ho, ať se raději uklidní sám, což je podle všeho nejúčinnější. Podvědomě si tuto část povahy nechává jako pomyslný štít, jež využívá na vzbuzování respektu a lidé si tak příliš nedovolovali, neboť se setkal s velkým procentem lidí, co jeho rodinu nemají příliš v lásce.
× × ×
  • [ file 001 ] Major, narozen za mrazivé noci, měl být původně jediným potomkem Nolana Roycastera, neboť Fyonae, née Sinclair, žádné další děti už nechtěla. Byla mladá a měla své vlastní cíle, kterých by jako matka několika dětí nebyla schopná docílit. Vzhledem k tomu, že se hned narodil chlapec, nebyl na ni vyvíjen žádný tlak, aby znovu otěhotněla. Zprvu, ač to byl sňatek domluvený, se zdálo, že se bude manželství vyvíjet správným směrem. Nicméně se to razantně obrátilo a najednou byl jejich vztah ze dne na den fuč. Každopádně to nebyla otcova vina, jak by každý očekával, ale celý rozvod zavinila matka, jež se zamilovala do jiného chlapa, ovšem se již podruhé nevdala. Na ničem to ve vztahu s jejich synem nezměnilo, jako rodiče mu stále dávali vše potřebné a dalo by se mluvit i o patřičné rodičovské lásce, i když byla trochu neortodoxní. Jakmile se v pozdějších letech rozhodlo o jeho osudu, dětství mu rázem skončilo. Bylo mu čerstvých 9 let. Celý rodinný byznys měl původně padnout Hunterovi, který o veškerou zodpovědnost nestál z očividných důvodů, že chtěl být aktivně v terénu, tudíž to nakonec padlo celé na něj, jakožto další nejstarší mužský potomek. Hodně špatně svůj post snáší a pravděpodobně by neměl problém uvolnit místo jednomu z třech nevlastních sourozenců, ale bohužel nemá zrovna na výběr, ačkoliv by se klidně mohl rozhodnout odporovat, nikterak se mu do toho nechce. Přeci jenom si nemá na co stěžovat, když to má fůru pozitivit. Majora navíc vedou mnohem dále než předešlé generace, celkově je radikálně využívaný k tomu, aby dostal rodinu na výsluní ještě více, než jsou. Není divu, když je snad každý do jednoho až nechutně ambiciózní, obzvlášť po nástupu Invicta Roycastera, poněvadž už nechtěl být jen hloupým kapitolským pouličním psem, který udělá vše, co si Kapitol vyžádá, a zbytek rodiny s tím jednotně souhlasil. Později to taktéž dost ovlivnil Elijah Wesmyron, s nímž má spousta z rodiny problém, to samé platí i Majorovi, i když si s tím člověkem hlavu moc neláme, jelikož ho má jen za nějakého dědka. Co se týče loajality vůči Kapitolu, tak je i přes vrtkavé situace stále dost pevná. Na systému Panemu by ovšem nic neměnili, ale jsou toho názoru, že by to bezpochyby zvládli vést lépe, proto takové prahnutí po moci. Peníze mají, Druhému kraji téměř vládnou, což je primární důvod, proč nejsou zrovna s některými v kraji za dobře. Záleží na lidech, ale vždycky se naleznou ti, kteří závidí nebo jenom prostě nesouhlasí s jejich mravy. Tu patriotickou hrdost Druhého kraje mají sice hluboce zakořeněnou, ale byli vychováni odlišně od majority krajanů, zejména Majorova generace.


  • Thelxinoë Roycaster × xxx
  • Xanthé Alexis Roycaster × xxx

  • zvýšené útoky (max. 20) na jeden vybraný boj

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92