Wednesday, July 29, 2020

Pi Thindrel

[ páj tfintrel ]

[player] Dahlia

[fc] Song Yu Qi
 

your imagination is the ammunition

× [species] human
× [date of birth] february 19, 2208 | ♓︎ pisces
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 4
× [age] sixteen | 16
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ +20 ] × defense [ 15 ]
  • Talentu a schopností má Pi na rozdávání. Jako každý obyvatel Osmého kraje jen oplývá kreativitou, je to jedna z jejích hlavních předností. To se vztahuje na vše, co umí. Rodiče ji vedli k malířství, věří, že je v něm opravdu dobrá. Má cit pro barvy a kompozici. Cokoliv chcete, to vám ušije. A je jedno z jaké látky to bude, nebo materiál, který jí donesete. S tím šitím ale nekončíme jen u oblečení, neštítí se zranění, rány vám hezky ošetří a ještě udělá mašličku. Tahle její tvořivost patří také k využívání věcí jinými způsoby, než bylo původně zamýšleno. Využije snad každou věc, kterou najde pro svoje potřeby. Neobvyklou činností je pro ni taxidermie. Něco na předělávání již nežijících zvířat v nádherné sochy ji fascinuje. Ostatně jako bylo řečeno, ona najde pro vše své vlastní využití. Navíc je to i věc, která jí pěkně vydělává. Kdo by nechtěl svého domácího mazlíčka navždy u sebe? Se smyslem pro detail přichází všeobecná všímavost, své okolí zkoumá do nejmenších drobností. Nechce být ničím překvapená. Je to zvídavý člověk, kterému nic neujde. Ráda o sobě tvrdí, že má pochopení pro každou příležitost. Ráda ostatním naslouchá. Nikoho neodsuzuje za jeho činy, dává vám asi osmdesát druhých šancí, než jí napadne, že je něco možná špatně. A to věřte, že si vaše činy pamatuje. Má paměť jako slon, každou informaci, ať je jakkoliv důležitá, si pevně uchovává v paměti. Není za tím nic osobního, žádné intriky, jen se jí věci dobře pamatují. Ani je neumí správně použít, za všechna vyzrazená tajemství vděčí svojí proříznuté puse, která se nebojí vypustit cokoliv bez filtru. Nemyslí tím nic špatného, je v zásadě přátelské stvoření, co chce být s každým za dobře, nesnese však nespravedlnost a lži. Na rozdíl od mnoha dívek v kraji jí nezáleží na vzhledu, neštítí se tak ani zvířat, ať jsou to pavoučci, štíři nebo jiná malá havěť. I v přírodě se cítí jako doma, nemá problém prolézt bahnem či trním, jen když nemusí nikam do výšek. Místo lezení ráda běhá, její fyzička je v dobré kondici a dbá na pravidelné cvičení. Není to sice žádný rambo, přeci jen, nikdy se nerve. To ale neznamená, že je nějaká slabotinka. Mrtvým tahem uzvedne docela velké váhy, tím ale její siláctví končí. Překvapivě má i technické znalosti, alespoň co se základů týče. Chápe, jak fungují různá energetická pole, zbraně a hlavně nebezpečí, která skrývá elektřina. Když se zamyslí nad zbraněmi, které by ke své obraně mohla použít, moc dobře se zná s nůžkami, ví, jak dokáže jehla lehce projít kůží a kde člověka nejlépe zranit – zkušenosti, když si sama při práci ublížila. Cokoliv, co je tedy malé a ostré dokáže použít na svoji obranu, když by na ni přišlo.
  • Takto talentovaná dívčina jen velmi těžko hledá něco, co by nesvedla. Když se ale člověk zamyslí, je toho víc než dost. Není bojovníkem, jelikož nesnáší agresivitu, vše se snaží domluvit a usmířit znesvářené strany. Pokud ji někdo napadne, neumí se bránit, hledá úkryt, kde na ni útočník nemůže. Její taktikou je vypadat slabě a prosit o milost. Na hádky je citlivá, stejně jako na skoro všechno ostatní. Nemá žádnou hráz na své emoce a ty tak dává neustále najevo, vše si bere osobně, i ty dobré věci, neumí přijmout kompliment a vždy myslí, zda to šlo udělat lépe. Velmi těžko prosazuje svůj vlastní názor, raději jde se skupinou. V případě, že by jí něco bylo proti srsti, nebo by byla zraněná, používá humor a zlehčuje vážnost celé situace, což rozhodně není dobrý způsob, jak se s problémy vypořádat. Její největší slabinou je rozhodně její sestra. Miluje ji nejvíce na světe, pokud by jí někdo ublížil, nebo na ni vytáhl s něčím ohledně Lane, okamžitě je nepříčetná. Dokázala by pro ni zabíjet, ale spíše dostane záchvat vzteku a breku, takže je velká šance, že by se z toho složila. Jak je její slabostí, dodává jí i sílu pokračovat dál. V životě se zaměřovala jen na praktické věci, boj se zbraní k ní nesedí. V ruce správně udrží leda pletací jehlice, nože, nůžky a podobné věci. Dostat dlouhý meč nebo třeba trojzubec, sotva by ho udržela, natož s ním bojovat. Na dálku by vás ani netrefila. Nemá tolik síly, aby něčím dohodila daleko, maximálně tak oblázkem o vodu. Což nás přivádí k další zásadní slabině – nikdy se nenaučila plavat. Kamarádi ji občas vzali k vodě, kde se naučila tak dvě tempa, ale nemá u plavání výdrž, ani správný styl, bez pochyb by se tedy brzy utopila. Další z věcí, které na výletech k vodě objevila, je strach z výšek. Ano, člověk bydlící v maringotkách, které čouhají do nebe, nesnáší výšky. Je to nejspíše i původ tohoto strachu, každé silnější fouknutí větru s nimi vždy pořádně zatřepe, a ona se bojí těžkého pádu k zemi, který by pro ně byl nejspíše fatálním. Její veselá povaha je zdrojem velkého hluku, neumí moc udržet jazyk za zuby, ať už se to týká názorů, nebo jen obyčejného úkolu zůstat co nejvíce potichu. S největší pravděpodobností ji prvně uslyšíte, než se před vámi objeví.

  • [ appearance ] Jedná se o roztomilou dívenku, na svůj věk a pohlaví poměrně vysokou. Toho si velmi váží, neboť ji její výška přináší jen samé výhody. Na rozdíl od mnoha vrstevníků vidí přes menší davy, a natáhnout se pro určité předměty je pro ni hračka. Zároveň je poměrně malá, co se týče jejího těla, díky tomu se zase protáhne do úzkých škvír a schová i do nejmenšího prostoru. Co na ni především zaujme, je její hnědá kudrnatá hříva, kterou jen zřídkakdy dokáže zkrotit do rovných dlouhých vlasů. Toho většinou dosahuje pomocí tužidel. Ty sice nepatří na hlavu, jsou to spíše laky na malby, proto také často její vlasy mají rudé tóny, jinak by nikdy nemohli být tak rovné. Není to ovšem častý jev, většinou je nechává v jejich přírodní podobě. Další výraznou částí jsou její očí, skoro jako by byla panenka. Tmavě hnědé duhovky jen zdůrazňují její roztomilost a nevinnost. Jelikož miluje kreativní věci, její styl oblékání je také velmi nápaditý. Často se jedná o hromady látek jen tak oblečených. Ráda vrství věci na sebe, i když samy o sobě nic nezakryjí. Přešije skoro každou věc, kterou najde. To jí také pomáhá něco donést domů, když všechny látky vypadají jako kousek vašeho oblečení, nic není nápadné. Celkově by se její vzhled dal popsat jako magická víla, mrkací panenka se širokým úsměvem na tváři.
  • [ personality ] Dá se lehce říci, že Pi se do prostředí Osmého kraje příliš nehodí. Šťastné děvče, které neustále šíří svoji pozitivní energii mezi druhé. Je zvláštní, jak někdo, kdo nemá skoro nic, dokáže udělat vše pro druhé. Dochází to až k extrémním situací, kdy i přesto, že se zdá pomoc nemožná, stejně najde způsob, jak pro druhého něco udělat. Většinou je velmi důvěřivá, nemá problém věřit v druhé i třetí šance. Hlavně pokud vidí, že se s vámi opravdu něco děje. Nejvíce když dojde na zranění a podobné věci, to opravdu dává všechny neshody za hlavu a pomůže. Pro vás to znamená šanci na pomoc, nehledě na to, jak moc jste jí ublížili, hlavně když ji necháte na pokoji. Věří na karmu, podle toho také jedná. Nemá však problém vzít úděl karmy do svých rukou a vrátit tak vše, co vám zaslouženě patří. Po většinu času je ale milá duše, nechává každého žít si svůj život, pokud oni nechají žít ji ten její. I když se někdy snaží tvářit jako drsná, je spíše nevinnost sama. Miluje soupeření, je velmi soutěživá, tehdy jde všechno milé chování stranou, stále si však ponechává svoji roztomilost. S jistotou není typ, který by někomu dobrovolně ublížil. Má v sobě rodinné pudy, všech svých přátel si velmi váží a bere je jako rodinu, pro které pak udělá cokoliv.
× × ×
  • [ file 001 ] Mladičká Pi, občas svými nejbližšími přezdívaná Koláček, měla už od začátku svého života hodně štěstí. Její rodiče sice nepatří mezi žádné zbohatlíky, přesto se vždy měli na poměry svého kraje velice dobře. Za vše vděčí obrovské kreativitě, která jim koluje v žilách. Snad nikdo z rodiny, koho zná, není jen obyčejným dělníkem. Také proto nepoznala chudobu, maximálně když navštívila někoho ze svých spolužáků. Ono je rozdíl, bydlet v poměrně velké maringotce, a mít sotva střechu nad hlavou s hliněnou podlahou. Moc takových lidí ale nezná, vždy byla nabádána, aby se snažila získat přízeň lidí, kteří jsou bohatší než ona. Stoupání po společenském žebříčku je u nich doma bráno jako povinnost. Jí však nepřijde, že by tohle snažení někam vedlo. Oba rodiče se věnují umění, pracují pro velká jména v kraji, spousta obrazů, které lze najít po Kapitolu, je právě jejich zásluhou. Nikdy však nedostali za nic ocenění, neboť jsou najímání skoro jako dělníci do fabriky. Jen namalovat obraz, dostat průměrnou výplatu a zase o dům dál. Jim to ale nikdy nevadilo, mohli tak zařídit svým dcerám krásné bydlení. Zřejmě si myslí, že tímto jednou získají věhlas. Podle ní je to jen ztráta času, a tak se rodinnému řemeslu nevěnuje. Vidí, jak jsou její rodiče jen využíváni pro práci. I když ji všichni zkoušeli zlákat k malování, našla si poměrně brzy práci v továrně na látky. Vše, co se u nich doma nosí, jí prošlo pod rukama. Potají sbírá střípky nití a látek, které najde, většinou si je našije na oblečení a donese domů. Nikdo se nediví, že její oblečení vypadá jako chodící vzorník na látky, taková už je. Je to velmi zvláštní život, kdy vám nic nechybí, ale zároveň nic nemáte. Pi ale nikdy nevadilo bydlet mezi hromadou dalších maringotek. Naopak, miluje komunitu, ve které žije a ráda se zapojuje do všech prací, které se pro ni najdou. Žít v mírné chudobě také znamená hledat využití pro věci jiným způsobem, než k jakému jsou určeny. To je pro ni, jakožto kreativního člověka, největší potěšení dne. Jejich domov je vlastně jedna maringotka, na kterou jsou nalepeny místnosti ze všeho možného, jen ne z materiálu určeného na stavění. Tak nějak se i raduje pokaždé, co musí svůj domov opravit, většinou po silné bouři či větru. Znamená to změnu, a to ona ráda. Vlastně je to hrozně šťastný člověk s tím málem, co má. Hlavně proto, že se může starat o svoji mladší sestru. Tu miluje na světě ze všeho nejvíce. Nikdy na ni nedá dopustit. Dokonce ani jejich rodiče nemají o malou Lane takový zájem jako právě ona. Když by se jí něco stalo, v životě by si to neodpustila. Je ochotná se za ni přihlásit do Her. Z nich má asi největší strach. Je zvyklá na přírodu, neštítí se žádného hmyzu, často zachraňuje Lane od pavouků či štírů, kteří se k nim vkradou do pokoje. Soutěžit ale o svůj život proti lidem, kteří na tyhle věci trénují, to je jasná sebevražda. Ani neví, jestli v jejich kraji vůbec nějaké vítěze mají, celá ta věc je pro ni jen obtíží jednou za rok, kdy musí sledovat arény. Tento čas tráví v představách, jako by co udělala jinak, hlavně co se využití prostředí týče. V tom je ona přeborník. Také je to svým způsobem obrana proti nepříjemným obrázkům na obrazovce. Zaměstnává tím i sestru, když z arény dělá spíše interaktivní show a vše jí komentuje. V životě čeká jen na moment, kdy obě dosáhnou svých osmnáctých narozenin a bude ji moct vzít na ta nejkrásnější místa v Panemu. Očekává totiž, že svojí tvrdou prací bude jednou dělat módní návrhářku a konečně se stane prvním člověkem z rodiny, kdo to někam dotáhne.

Randal Shawcross

[ rendel šókros ]

[player] Andy

[fc] Rachide Embaló
 

shit on your whole mortifying, imaginary and symbolic theater!

× [species] human
× [date of birth] december 24, 2206 | ♑︎ capricorn
× [loyalty] anticapitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] seventeen | 17
× [occupation] student, brewery worker
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 2 ]
  • Jelikož Jedenáctý kraj neoplývá zrovna bohatstvím a jen těžko by se mu dostalo toliko bojové péče jako profíkům, nikdy nad Hrami nepřemýšlel. Jejich sledování trpěl jen z povinnosti a všechno to nazýval jen hloupým divadlem pro zkrácení času těch idiotů z Kapitolu, což mu prostě přineslo jistou stránku nebojácnosti. Nejednou se postavil na stranu slabších, za které bojoval, a nejednou za to byl veřejně zbičován. Co mu osud ale nadělil, tak to velké charisma. Jeho empatické cítění – vyvolávat emoce v jiných jen pomocí slov, jsou prostě jeho. Je sám sobě přítelem a svobodným. Platí pro něj to, že nikdy není nudný a předvídatelný – vždy dokáže něčím překvapit a obohatit situaci. Vtip by mohl být jeho druhým jménem a ačkoliv je to občas až trapné, nevadí mu dělat si srandu ze sebe, ba dokonce naopak, dělá si ji rád. Nikdy se nijak nesnažil zalíbit se ostatním nebo se jim zavděčit, protože vzdát se sám sebe pro něj nepřipadalo v úvahu. Jedinou brzdou v jeho životě byl jeho otec, dokud se nezabil. Za svými názory si ale stojí, což z něj dělá dost naivního člověka. Kromě toho, že je i pracovitý, naučil se ohánět sekerou a loveckými noži, protože čas od času musel i lovit, což je pro některé dost náročné. A ačkoliv je to stále “puberťák”, síly má dost právě díky práci, která mu dodala i dost ohebnosti a pružnosti. Umí dobře šplhat a výšky v něm vyvolávají jistý pocit euforie. Co se týče zbraní, kromě sekyr, dýk a podobných dostupných zbraní, jako jsou srpy, kosy či vidle, se dokáže ohánět dost dobře i rukama. Díky jeho vytrvalosti a pracovitosti má i nějakou tu výdrž a o přírodě něco málo ví, díky jeho adoptivním sousedům.
  • Jeho hlavní slabina bude asi nepřipravenost. To, že by v osudí mohlo být i jeho jméno, naprosto vymanil z hlavy, a když se odehrává Sklizeň, většinou je někde vzadu a jen točí očima. Měl v životě tolik smůly, že Hry by to všechno jen podtrhly, a právě proto věří v to, že si na něm život už smlsnul dost, a tak není možnost, aby ho ještě donutil nějaký papírek jít do Her. Takže nepřipravenost. Žádné taktické myšlenky, bojové pohyby, chuť vraždit, ani nic podobného od něj nečekejte. Další velké mínus bude jeho důvěřivost a naivita s dobrosrdečností. Protože se většinou staví na stranu těch, co vypadají slabě. Naivně si myslí, že všechno, co dělá, dělá pro dobro ostatních, a ne pro své. Je hodně důvěřivý, ale to jen proto, že je všemu otevřený, takže získat si ho není těžké – to už je těžší se ho zbavit. Další velké mínus může být jeho sklon k pití. Ačkoliv stále není plnoletý, propadl alkoholu již před nějakou dobou a topil se v něm. Jeho paměť je lehce nespolehlivá a občas zapomíná i to, co by neměl. Pokud se vás pětkrát zeptá, jakže se jmenujete, není to tak, že byste ho nezajímali, prostě to po nějaké době vypustí a dál se tím nezaobírá.

  • [ file 001 ] Narodit se do Jedenáctého kraje není žádná výhra, co si budeme. Chudoba a hromada práce nejsou asi ničím, co by každý chtěl. No Randalovi do vínku nic lepšího osud nenadělil. Chudá rodina, první a jediné dítě, jelikož matka při porodu zemřela a otec alkoholik se přes to dlouho nemohl přenést. Jeho syn pro něj byl vrahem, odpadem společnosti a panákem na vybití nervů. Když byl ještě malý, těžce to nesl a byl takzvaný srabík, co zalezl pod postel a nevystrčil paty, dokud jeho papánek neopustil místnost. Čas se ale pohnul o kus dál a bylo potřeba, aby Randal dospěl v muže – jak s jeho oblibou říkal jeho otec, když ho mlátil hlava nehlava. Naštěstí jejich sousedi, již děti mít nemohli, byli shovívaví a v dobách největšího pekla ho dokázali skrýt, šatit, krmit a vychovávat. Ba dokonce mu sehnali i práci již v útlém věku, aby byl schopný si obstarat jídlo sám. Zprvu chodíval pomáhat sbírat chmel do jednoho z pivovarů, kde se uchytil a byl schopen nosit domů i nějaké ty drobné. Když dovršil věku puberty, stále pracoval, no doma se nezdržoval vůbec. Adoptoval si “sousedy” za rodiče a svého zhrzeného a alkoholického otce se pokoušel vymazat ze života. To ovšem jen do chvíle, kdy mu prásklo v palici a šel si pro svého syna zpět. Když napadl ty dva, co si ho vzali k sobě, Randal to už nevydržel a vyrazil proti vlastnímu otci. Docela ho zmlátil a tím, že se postavil svému strachu, objevil v sobě nitku vedoucí k tomu, že se nemá čeho bát. Od té doby chodil s hlavou zdviženou a kdykoliv viděl někoho, kdo potřeboval pomoct, byl to on, kdo nabídl pomocnou ruku a to i v případě, že mu následně přistálo na obličeji několik pěstí. Rozhodl se prostě se životem porvat a vyhrát. Uběhl nějaký ten půlrok od rvačky s otcem, který se rozhodl ukončit svůj život, což Randala jaksi rozhodilo a ponořil se do alkoholu taky. Ačkoliv byl mladý, věděl, jak se k čemu dostat, přeci jen pracoval v pivovaru. Nějakou dobu svou práci zanedbával, než mu bylo promluveno do duše a vrátil se zpět k tomu, co dělal. Ovšem v tom alkoholu si libuje i nadále, ale vždy dodržuje onu zásadu, že práce má přednost, protože bez ní ten alkohol nebude, že jo!

Thursday, July 16, 2020

Aislinn Sojournear

[ ejslin soudžrnýr ]

[player] Dahlia

[fc] Kim Chung-ha
 

i do a thing called what i want

× [species] human
× [date of birth] august 9, 2195 | ♌︎ leo
× [loyalty] capitol
× [credits] 8 350

× [level] 2
× [age] twenty-nine | 29
× [occupation] escort
× [gems] 0




defense [ 1 ]
  • [ appearance ] Celá její fyzická stránka je dovedena k dokonalosti. Co jiného také čekat od ženy toužící po slávě a pozornosti. Stejně jako každý Kapitolan, dbá velmi na svůj vzhled. Když nezaujmete na první pohled, má cenu se vůbec snažit dál? To je motto, kterým se řídí každý den před zrcadlem. Každá nedokonalost ji dokáže přivést k šílenství. Možná právě proto má za sebou už nespočet plastických operací, liftingů a jiných zákroků. Celý její obličej je jedna vyhlazená plocha, kde není místo na jakýkoliv náznak rysů, které by se daly popsat jako charakteristické pro její osobu. Pravidelně si nechává vyhladit všechny vrásky, které se občas objeví, aby nikdo nevěděl, že stárne. Miluje mladistvý vzhled a za nic na světe by se této vizáže nevzdala. Začíná pomalu vypadat jako nafukovací balónek, vždy, když upustí vzduch a kůže se začne kroutit, znovu ji nafouknou. Jediné, co podtrhuje jsou její rty, nos a oči. Ty má dokonce přifouklé, avšak stejně jako zbytek obličeje vyhlazené, aby nepůsobily příliš agresivně. Paradoxně jí záleží ze všeho nejvíce na jejích vlasech, které musejí za všech okolností zůstat stejné jako od narození, dlouhé, hnědé a vlnité. Pečuje o ně s láskou novopečené matky. Pokud touží změnit vzhled, použije paruky nebo příčesky. Na nich vůbec nešetří a skoro neustále má nějaký ten barevný příčesek na sobě, třpytivé nebo přírodní. Stejně tak si nenechá na obličej sáhnout od nikoho jiného než svého plastického chirurga. Tím pádem jsou všechny kovové ozdoby jen falešné kousky plastu a kovu připnuté na malou chvíli. Nechce si totiž zničit svůj pracně vymodelovaný vzhled. Její tělo také neuniklo posedlosti hladké kůže, a tak vlastně skoro nic není původní. Její kůže jakoby sotva dokázala obepnout úzké tělo. Jí však tato situace vyhovuje, není místo, kde by se mohla její kůže zbytečně napínat a tím pádem i ničit a vráskovitět. Její plné pevné křivky vždy upoutají pozornost, hlavně díky způsobu, jakým se prezentuje. Nic na sobě ale nepřehnala, dokonce si nechala přidat pár centimetrů do výšky, aby mohla mít větší hrudník a nevypadat, jako kdyby na sobě měla připoutané dva héliové balónky. Miluje kapitolskou zářivou módu, nejvíce se vyžívá v třpytkách, někdy v nich chodí celá zahalená, bez kousku pořádného oblečení. Čím méně oblečení na sobě má, tím lépe se cítí, má však nějaké zásady a pořád myslí na to, jak vypadat k sežrání, ale zároveň ne jako lehká dáma. To by bylo proti jejím zásadám. Extravagantnost k ní ale sedí a nebrání se jí.
  • [ personality ] Nikomu se nepatří Aislinn soudit na základě její povahy. Od začátku vystupuje velmi sebevědomě, až egoisticky, nenechá vás ani na chvíli vydechnout. Vše se vždy musí nějakým způsobem točit kolem ní, a to i ty špatné věci, ve všem se snaží najít způsob prospěchu pro svoji kariéru a osobní život. Stejně jako její styl života, i její myšlení je jedna velká zábava. Převážně myslí jen na to, co by mohla vylepšit a jak být krásnější. Jen díky tomu se dokázala dostat mezi pomyslnou smetánku, která pracuje přímo v rámci Her. Vděčí za to jen svojí vytrvalosti, jakmile si jednou něco usmyslí, je skoro nezastavitelná. To vše by ale nešlo bez falší a předstírání, je falešná asi jako půlka jejího těla, nic nemyslí tak vážně. Je schopná naslibovat vše, jen aby bylo po jejím, dost často lže jen tak pro zábavu. I přes svoji všímavost rozhodně není tak bystrá, jak o sobě tvrdí a má dost momentů, kdy absolutně netuší, co se děje, zvláště v napjatých situacích, kdy myslí jen sama na sebe. Nikdo by ale neměl Aislinn podceňovat. Umí být pěkně nepříjemná mrcha, zvlášť když jí někdo zkusí říct, že něco nemůže. Není to ani tak rozmazlený fracek, jako sebestředná hrdá dáma, která dostane vše, co chce. Je schopná investovat až příliš velké množství času, aby se dostala, kam chce a jde při tom přes mrtvoly. Nesnáší lidi, kteří se tváří chytřejší, než je ona, povyšují se nad ní a podobně. Nejraději by je na místě svázala a poslala hezky někam do arénky, aby se o ně postarali jiní. Ruce si totiž nikdy neušpiní, na vše jí stačí její hlava a ústa. Pokud najde někoho, kdo je jen trošku úspěšnější, krásnější nebo oblíbenější, snaží se mu mazat med okolo pusy a všeobecně se dostat do jeho povědomí, aby ho potom mohla překonat. Její přirozená zvědavost, zrozená z touhy o všem vědět, ji táhne k lidem, kteří se tváří tajemně a záměrně některé části svého života skrývají. Chce o nich vědět vše, imponuje jí tajemnost, ovšem když tato opona opadne a není co více odkrývat, velmi rychle se unudí a jde po další oběti jejího bezprostředního zájmu. Velmi ráda mluví o Hrách, vlastně si nedokáže svůj život bez nich představit.
× × ×
  • [ file 001 ] Říká se, že za každou mrchou je životní tragédie a ve skutečnosti se jedná o citlivé duše, které jen touží po pochopení. V životě Aislinn se toho nikdy nestalo tolik, aby tím mohla omluvit to, jaká je. Její rodina nikdy nepatřila mezi smetánku, nikdo o nich ani pořádně nevěděl. Pro její rodiče to byl ideální stav, kdy mohli jen klidně žít, vychovat děti a zemřít hezky ve vatě a pohodlí, daleko od Her a všech těch šíleností, které se venku dějí. Kdysi dávno totiž jejich předchůdci utekli do Kapitolu, během paniky a chaosu z útoku rebelů, a začali potichu žít daleko od kraje, ze kterého pocházeli. Který to byl, ona sama netuší, nikdy se ani nezajímala o rodinou historii. Pro ni je důležité žít v momentu. Což se příčí s tradicí rodiny na sebe neupozorňovat, kdyby se náhodou někdo ptal, odkud se vlastně v Kapitolu vzali. Tak úplně ani těmto historkám nevěří, spíš si myslí, že jsou proti ní používané jako způsob, kterým se starostlivá rodina snažila jejich jedinou dceru udržet doma. Už jako malá vždy zkoušela, kam až může zajít. Její rodina se jí snažila krotit, jednu část svého dětství dokonce trávila striktně ve škole a doma, s osobním dozorem a vším. Aislinn si však tuto pozornost svých "bodyguardu" užívala a dávala všem svým vrstevníkům najevo, jak důležitá je a vždy bude. Dlouhou dobu trávila sledováním Her. Pozornost, která byla věnována splátcům a později vítězům, v ní probouzela návaly vzteku, žárlila, jak může tolik lidí věnovat pozornost i těm pár hlupáčkům z nejnižších krajů. Jenže aby se stala splátcem, musela by donutit rodinu dostat se do kraje, trénovat každý den a zkusit své štěstí. Jednou zkusila něco podobného navrhnout, vypátrat kořeny rodiny a zkusit se vrátit, což se setkalo s nepochopením a skončilo obrovskou rodinou hádkou. To jen potvrdilo její domněnky o nesmyslnosti celého příběhu. Její rodina jí něco tají. Od té doby netoužila po ničem jiném, než se stát součástí celého procesu kolem Her. Velmi brzo se od své rodiny dostatečně distancovala a šla si za svým snem. Zůstala v ní však špetka respektu k rodinné historii, a tak často měnila jména, jen aby k nim zbytečně nepřitahovala pozornost. Zkoušela různé věci, prvně se snažila stát stylistkou, na to jí však chyběl talent a hlavně nápady. Brzy přehodnotila situaci a zapsala se na kurzy sebeobrany, třeba by jí vyšlo trenérství a nebo v nejhorším stát se mírotvorcem. Alespoň by se dostala mezi kraje a viděla na vlastní oči život, o kterém si myslí, že je perfektní. Po roce s tímto nápadem skončila, hlavně když ji její vlastní vzhled zajímal více než cokoliv jiného, modřiny a rány z tréninku pro ni byly nepřekonatelné. Když už se zdálo, že nenajde nic, co by ji bavilo, někdo jí navrhl, ať zkusí pozici uvaděčky. Aislinn nemohla být šťastnější, když slyšela, že jí někdo bude platit za to, aby byla krásná. Hořkým zklamáním se stal fakt, že žádný z luxusních krajů už na ni nezbyl. Dlouho bojovala, snažila se najít způsob, kterým by se dostala do Prvního nebo Druhého kraje, i na slanou mořskou vodu by si zvykla, nic však nebylo platné. Zatím se tak snaží získat co nejvíce vlivných přátel, kteří by jí mohli později pomoct. Své splátce nemá moc v oblibě, přeci jen to nejsou žádní profíci. Kraje jsou pro ni její vlastní aréna, všechno je pro ni jen jedna velká hra, a ona si ji moc užívá. Nedokáže odolat žádné sázce, pořád pokouší svůj osud, stejně jako když byla malá. Je jen otázka času, kdy se jí tento životní styl vymstí. Na to však nemá ani pomyšlení.

  • mobil - Advansy

7th Pentagames - Profilové zkoušky


other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92