Tuesday, May 05, 2020

Arvid Jorgensen

[ árvid džorgensn ]

[player] Rozinka

[fc] Bridget Regan
 

quiet people have the loudest minds

× [species] human
× [date of birth] march 11, 2191 | ♓︎ pisces
× [loyalty] capitol
× [credits] 8 100

× [level] 1
× [age] thirty-three | 33
× [occupation] stylist
× [gems] 0





defense [ 2 ]
  • [ appearance ] Bledá pokožka, tmavé vlasy, jež se jen stěží dají popsat jako tmavě hnědé v kontrastu s jejími nordicky modrými kukadly a štíhlým nosem nad dominujícími plnými rty – to je obličej Arvid. Věčně zasněný pohled je u ní na denním pořádku, protože, i když je kdekoliv ve společnosti, její mysl se prodírá tisíci kreacemi, které se snaží dokonale zkombinovat, aby je následně dokázala přenést na papír. Moc společnosti nevyhledává, nejraději by byla zavřená mezi čtyřmi zdmi a celý den proseděla jen u navrhování, no, její práce a touha posouvat se výše jí to bohužel nedovoluje, a právě proto musí překonávat svou nechuť a je dost možné, že na každé větší společenské události okolo ní projdete, aniž byste si jí všimli. Její tichá a až moc vnímavá povaha z ní dělá člověka, kterému dost lehko někdo začne důvěřovat. Když je potřeba mluvit, dokáže to. Nedělá jí až takový problém mluvit s jednotlivci, menší skupinkou, ale předstoupit před davy by nejspíše dokázala až po pár skleničkách. Většinou je k nalezení ve volných šatech všech možných barev, vévodící je ale andělská bílá. I když nedává svoje tělo moc na odiv, nestydí se z něj. Roky touhy navrhovat pro nejvyšší vrstvu společnosti ji donutily udělat ze sebe “rádoby modelku”, protože žádnou jinou u sebe neměla, že ano? Do společnosti se vydává pravidelně ve svých vlastních modelech, aby přitáhla zraky – a ty teda nejsou její oblíbené. Nazývá je “jeptiškovské pytle”.
  • [ personality ] Kromě toho, že mluví jen když je to potřeba a zbytek času mlčí, je dost zvědavá. Když se na něco upne, vykecá danému klidně díru do hlavy, byť by to bylo jen kvůli dvěma sekundám pohledu na manžetový knoflíček – poté v tichosti zase zmizí. Průbojnost – alespoň ta hlasitá – je jí dosti cizí, místo toho se prodírá skrze životní nástrahy spíše rukama a svou prací. Respekt si zaslouží, to sice ano, ale jen málokdo ji dokáže respektovat od první chvíle, na čemž má asi podíl její “zasněnost” a vytrženost ze světa. Je to citlivka, dost často brečí – ovšem v soukromí, zlobení se jí ale nikdy moc nevydrží. Není zrovna dvakrát hádavý typ a možná právě proto, že se jen málokdy umí ozvat, je považována za naprosto obyčejnou tuctovku, kterou potkáte na každém rohu. No, není to pravda, nikdy by sama sebe mezi ty tuctovky nezařadila, nikdy by o sobě neřekla, že je obyčejná. Vnímavá, citlivá, tichá, jen málokdy agresivní a to vše proto, že sama sebe skrývá. Ono přání, aby byla její práce viděna, ji zahání do kouta, protože už jednou bylo zmíněno, že velké davy nejsou její oblíbenou věcí. Možná to zní divně, ale kvůli zklamání, které zažila ze strany svého otce, se stále hledá a ačkoliv jí je, kolik jí je, stále si nedokáže stát za svým, přestat se snažit chovat jako dáma a ono dítě, které v ní kdysi bylo tak zapíráno, se stále okamžiky prodírá na povrch. Její nejoblíbenější barvou je rudá, ale málokdy ji vkládá do svých modelů, protože rudá prostě sluší málokomu.
× × ×
  • [ file 001 ] Dětství Arvid nebylo zrovna procházkou růžovým sadem. Její matka při porodu naposledy vydechla, bez toho, aby na ni byť jen pohlédla, a právě proto žila celý život pod křídly vlastního otce, který se k ní dlouhou část jejího života choval jako k princezně a div ji nezamkl ve věži. Od útlého věku byla vyučována domácími učiteli, jelikož pustit ji ven mezi lidi prostě nepřipadalo v úvahu a věřte tomu, že za to papánek zaplatil téměř i krví. Proč tomu tak bylo? Na to se ptejte otce a ne jí, protože ona sama to nikdy nepochopila. Když dovršila onoho rebelského věku, kdy puberta házela své nálady jak se jí zachtělo, začala se Arvid – jak táta rád říkal – vybarvovat po své mámě. Nevěděla toho o ní moc, většina rodiny ji ani neznala, jelikož ji k nim otec nepustil. Zdědila po ní jak touhu po vzdělání, tak lásku k umění, oblékání a očitou shovívavost k méně zámožným jedincům. Zatímco její papánek nosil domů výplaty, ona je ukládala a kdykoliv mohla, anonymně darovala, ať už to bylo na cokoliv. Když jí bylo osmnáct let, otec se tak jako pokaždé vydal kvůli práci do Osmého kraje. Snad aby potěšil svou jedinou dcerušku, dovezl jí nejjemnější látky, které se jinde nedaly sehnat. Netušil, že Arvid v hlavě nemá prázdno, a právě proto ho požádala, aby mohla jet s ním. Potom, co jí nevyhověl, uplatila otcova nejbližšího pobočníka a pod záštitou služebné vyjela s ním. V půlce cesty se však odhalila a otci nezbývalo nic jiného, než ji vzít sebou. To, že byl celou dobu nervózní a apeloval na ni, aby zůstala ve voze, se zdálo až moc podezřelé. Ovšem tvrdohlavá Arvid by nebyla sama sebou, kdyby otcova slova byť jen na pár sekund poslechla. Prvotní pohled na chátrající Osmý kraj jí sesadil úsměv z tváře, ale když se dostali na trh, kde zahlédla všemožné látky, šaty, obrazy a podobné umělecké cennosti, opět ožila. V nákupní horečce se dostala až k zapadlému stánku, kde ji “přepadla” cizačka. Ne fyzicky, ale spíše psychicky. Vyslechla si od ní chválu na její vzhled a že měla dceru, jež vypadala úplně stejně. Pár slov stačilo k tomu, aby se dozvěděla, že její dceru před necelými devatenácti lety odvlekl jistý muž do Kapitolu. O pár chvil později, po příchodu jejího otce, začalo všechno dávat smysl. Tajná láska, útěk, falešné papíry, tajná svatba, dítě, porod a smrt. Vše maskováno ve jménu její tety, sestry otce, která potratila a následně spáchala sebevraždu. A tak tatínek vychovával “dceru své sestry” jako svou – pravdu nevěděl téměř nikdo. Pouhých pět lidí, z čehož čtyři jsou už dávno po smrti. V ten den se Arvid dozvěděla, že polovina jejích předků je z Osmého kraje. Bylo to na její doteď nedotčenou psychiku více než dost a ztratila se ve tmě. Probrala se až doma, kde se jí otec snažil vysvětlit, jak to vše bylo. Nějakou chvíli byla Arvid jako tělo bez duše, než si protestně prosadila svou – za veškeré lži chtěla pryč od otce. Ten, po pěti letech smlouvání a výhrůžek, nakonec svolil, zařídil jí vlastní bydlení, služebnou a pravidelnou finanční podporu. Arvid to nestačilo. Začala toulky městem až objevila to, po čem její srdce prahlo nejvíce – spřízněnou duši. Mladík, jehož jméno je dnes dávno zapomenuto, syn jednoho z módních průkopníků v Kapitolu. Přes jejich společný románek se dostala i do onoho kouzelného průmyslu, ale nic netrvá věčně. Po pár letech, co se románek díky zrzce od vedle, ukončil, skončilo i její učení u mistra a od té doby fungovala na volné noze. Když jí odbila třicítka, přestalo jí stačit dělat jen záskok ve velkých událostech a vlastnit butik na rohu. Její ambice ji zkrátka přerostly s hlavním cílem – být viděna. A když ne ona, tak její díla. A právě tam začala její cesta coby stylisty pro Hladové hry.


    

    

    

    

Monday, May 04, 2020

Willa Galloway

[ vila galouvej ]

 

Player: Elli

FC: Imaan Hammam



Contact: eliskafranova@seznam.cz

Age: 18 | Tesserae: 7


Token: Bílý kamínek




level [ 1 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Jako naprostá většina Jedenáctého kraje je Willa zvyklá na těžkou práci. Jen tak něco ji neunaví a do práce se pouští ráda. Je velice pracovitá a má šikovné ruce, které dokáží různé věcičky. Hodně se jí vyplatilo, že po matce zdědila velké nadání na vaření a kvůli nedostatku jídla dokáže udělat snad ze všeho nějaký skromný pokrm. Také pozná nespočet bylinek a rostlin, takže nemá strach, že by se zrovna ona otrávila. Jelikož žije v jedné z těch nejnebezpečnějších a nejchudších ulic v jejím kraji, musela se naučit nějak bránit. Vždy se tak dělo u kuchyňské linky, kdy při vaření a krájení masa či zeleniny praktikovala formy bodání a sekání. Jen ale do vzduchu. Jednou ji u tohoto činu načapal otec, který nikdy nebyl zastáncem násilí, ale poté, co umřela Willina matka, se rozhodl, že nedovolí, aby se jeho jedinému dítěti stalo něco podobného. Zemřít někde v temné uličce. Tak začali trénovat základy sebeobrany společně, krůček po krůčku. Nejdřív jenom jak vykrýt útok, poté jak někoho pořádně zasáhnout. Willa nemá zrovna nějaké velké svaly, ale kdyby přišlo do tuhého, silnou ránu dát umí. Je odhodlaná a nic jen tak nevzdá, a tak to vždy bylo s jejím malým tréninkem sebeobrany. Když už dívka dospívala, otec se rozhodl ji nějak naučit zacházet s nožem, tak doma nasadil slaměné panáky. Po dlouhé době trénování si nůž osvojila a bere ho spíše jako prodloužení její ruky. Před nějakou dobou si také usmyslela, že by bylo fajn se naučit nůž vrhat. Nejdříve jí to vůbec nešlo, panáky vždy minula, ale po roce se začala zlepšovat. Nejde říct, že by v tom byla skvělá, ale schopnost si osvojila a Willa nepochybuje o tom, že by se teď ubránila. V dětství jí umřela matka, tak to byl jen otec a ona. Musela chodit do sadů s ním, aby se uživili. Jako malá samozřejmě nemohla dělat dospělou práci, tak byla přidělena na šplhání stromů, kde měla sbírat ovoce. Zanedlouho se z ní stal docela dobrý lezec a do této doby ji baví se vyšplhat do koruny stromů a dívat se dolů na lidi. Teď už je však dospělá a je schopná zastávat těžší práce jako všichni ostatní. Po nějaké době si zvykla na těžkou práci a je schopná unést i hodně těžké věci. Je také zvyklá zastávat práci druhých, když ji nikdo nekontroluje. Žádné práce se jen tak nezalekne, navíc má výdrž velkou. Jak už bylo zmíněno, ráda leze po stromech, tak by se dalo říct, že je docela ohebná. S jejíma dlouhýma nohama se také skvěle běhá, fyzickou stránku má tedy Willa pod palcem, jak to tedy jen za jejích podmínek jde. Pokud jde o její sociální život, s tím nemá problém. Je přirozeně usměvavá a ráda debatuje na různá témata, poznává nové lidi. Ráda říká, že má dobrý čich na lidi, že na nich vidí, jací jsou. Většinou má pravdu, každého ale prohlédnout nemůže, když lidi kolem rádi lžou a přetvařují se. Jinak se jí ale daří rozpoznávat emoce ostatních lidí a má různé techniky, jak se jim dostat pod kůži.


Pokud jde o přemýšlení pod tlakem, tahle dívka to vůbec nezvládá. Když spěchá nebo vlastně má něco dělat v daný čas, její mozek není schopen fungovat. Ruce se jí začínají potit, kolena třepat. Termíny a čísla jí obecně dělají problémy. Také není fanda školy a vkládání informací do hlavy jí ve většině případů dělá problémy (pokud nejde o recepty na vaření). Pokud ji něco nezajímá, automaticky se jí to vypaří z hlavy, jako kdyby to tam nikdy nebylo. Má také problém mluvit spisovně, což je hrozné, pokud by na ni mluvila úřední osoba. Obecně má problémy se slušnou reprezentací, má velice ostrý jazyk a moc nepřemýšlí nad tím, co ze sebe vypustí. Měla by se více kontrolovat ve všech ohledech. Vulgární slova jsou v jejím slovníku jakoby běžná slova. Její otec ji vždy držel od mírotvorců co nejdál, ale párkrát se stalo, že si v jejich přítomnosti zobák otevřela a rozhodně to pro ni neskončilo dobře. Nikdy to pro ni neskončí dobře. V životě nikdy neměla žádnou velkou autoritu, otec ji musí neustále odtahovat od problémů. Její hlava funguje hodně zvláštním způsobem. Využije každou skulinku, aby někoho naštvala. Nejradši by si podala někoho z Kapitolu. Vždy, když nějakého zázrakem uvidí u nich v kraji nebo v televizi, má velkou chuť nějakého zpacifikovat. Tato chuť nevychází z nějaké zkušenosti, nemá žádný důvod nenávidět Kapitolany. Vychází to z čisté touhy nebýt kontrolována, život bez lidí, co jsou na tom o hodně lépe než vy. Došlo by i k tomu, že by se normálně vysvlékla na náměstí svého kraje a volala by po anarchii. Zatím je ale udržována zkrátka, všechny tyhle velké nápady má stále jenom v hlavě. Pokud jde o nějaké fobie, Willa má obrovský strach z plavání, nejvíce ale z otevřeného moře. Nikdy sice neplavala, ale jen pomyšlení, že by byla ponořená ve vodě a kilometry od ní absolutně nic, ji děsí. Také zastává názor, že utopit se je ta nejhorší smrt, co může být. Smrt plná bezmoci. Většina jejích nočních můr je právě ta, že se topí. Cokoliv se takovému pocitu podobá (bažina, pohyblivý písek) ji nehorázně děsí a udělala by cokoliv, aby se do takovéto situace nedostala. Její velká slabina je její špatné určování směru. Lehce se ztratí a pokud jde o světové strany, o tom nemá vůbec tušení. Pokud je někde sama, v neznámé oblasti a neví, kam jít, puknou jí nervy. V ten moment není ani schopná myslet. Je strašně tvrdohlavá, za vším, co je její, si stojí a nikdo a nic ji nepřinutí myslet si jinak.


Willa se narodila jako jediné dítě Rema a Tyi Gallowayových, chudý pár žijící jako spodina Jedenáctého kraje. Tihle dva se spoléhali jen jeden na druhého, oba bez rodičů, bez financí. Neměli nic jiného než sebe. To se ale změnilo, když na svět přivedli Willu. Dívka byla obklopena nekonečnou láskou, žili šťastně, i přes nedostatek financí. Zahlcovali ji láskou. Byla trochu izolována od okolí, proto ani nevěděla, že jsou na tom její rodiče špatně. Kolem sebe cítila jen štěstí, s oběma rodiči měla nádherný vztah. Ráda doma čekala, než přijdou oba z práce. Vše se změnilo, když nastoupila do školy. V Jedenáctém kraji nebyl nikdo sice nijak zvlášť bohatý, ale jen jak se rozhlédla po svých spolužácích a oni po ní, hned se vědělo, že je dívka ze spodiny. Nejdříve to měla těžké, ale po nějakém čase se zapojila do kolektivu a našla si dva lidi, se kterými je nerozlučná dodnes. Lisa, Flint a Willa jsou nerozlučná trojka a ode dne, kdy se poznali, jsou skoro vždy spolu. Od školy a práce po volný čas. Ve škole se jí to tedy zlepšilo, život měla na chvíli poklidný. V sedmi letech se vrátila ze školy domů a první, co viděla, byl její otec zdrcený na stole. Její matka byla nalezena mrtvá v temné uličce, aniž by někdo věděl, že zmizela z práce. Otec jí to říkal těžce, samozřejmě. Nemohli však truchlit dlouho, těžce žili ze dvou platů, tak bylo nemožné, aby pracoval jen Rem. Proto musela Willa jít pryč ze školy a začít pracovat v sadech. Samozřejmě poté, co si vyřídili na radnici pracovní papíry. Poté byla přidělena na tradiční práci malých dětí, sbírání plodů ze stromů. Jak ubíhala léta, přišla puberta, velice těžké období pro ni, hlavně však pro okolí. Na povrch se dostala Willina rebelská nátura. Odmlouvala, samá sprostá mluva a jakoby to dělala všem kolem sebe naschvál těžší. Po dovršení patnáctého roku se trochu zklidnila, ale její odvaha a rebelská duše nikam nezmizela, jen se umí krotit, víceméně. Jinak si život užívá, pokud nemyslí na to, že se někteří lidi mají o hodně lépe než ona. Nemá nějak velké problémy, teď, když už dělá dospělou práci, dostává hezký plat na to, aby se s otcem uživili. Za ta léta se vztah s přáteli ještě posílil a jsou teď vždy spolu, pokud není Willa u plotny nebo cvičí s otcem. Lisa vždy zázračně sežene alkohol a celá trojka jde pít. Alkoholu se dívka nejdříve bála, ale po nějakém čase si na tu chuť zvykla a vyhledává ji. Poslední dobou se hodně usmívá, často je pod vlivem. Ráda se zbaví starostí a špatných myšlenek. Když se opije, všechna touha po násilí z ní vymizí, stane se z ní mírumilovná dušička. Nezůstává pod vlivem však dlouho, nemůže si dovolit ztrácet čas. Snaží se co nejvíce vydělat, proto hledá různé formy práce. Sem tam prodá i jídlo, co uvařila, když nějaké zbude a cítí se štědře. Prostě udělá, co se dá, aby zajistila sebe a svého otce.

Matthias Weylyn

[ matýjas vejlyn ]

[player] Andy

[fc] Kellan Lutz
 

negative thoughts will never give you a positive life

× [species] human
× [date of birth] february 2, 2189 | ♒︎ aquarius
× [loyalty] capitol
× [credits] 1 000

× [level] 1
× [age] thirty-five | 35
× [occupation] peacekeeper
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 2 ]
  • -
  • -

  • V první chvíli vás do očí udeří to, že i přes jeho výšku je poměrně urostlý. Co je na tom k údivu, když si vybral profesi, jakou si vybral. Maso a svaly, tak by se dala definovat jeho fyzická stavba, a jelikož často pracuje na své kondici – není divu, že na něm není byť jednotka tuku vidět. Dává si na svém vzhledu záležet, ačkoliv to pak v mírotvorcovském úboru není moc vidět. Vlasy má moderně upravené. Odstín by se dal přirovnat ke světle hnědé až tmavé blond. Přirozená barva, to on je zase dost přírodní. Boky má střižené krátce, avšak lysina na temenní části je skutečnou dominantou. Povětšinou ho zahlédnete s upraveným strništěm, avšak vousy nedosáhnou více jak jednoho centimetru. Nejsou mu příjemné. Pokud není v pracovním oděvu, obléká se moderně a povětšinou, ačkoliv se to vyhýbá standardům, je to spíše jednoduchá modernost. Pokaždé je velmi soustředěný a prakticky i vyrovnaný, jelikož pokaždé – i během života věděl, co chce a měl stabilní domácnost, neexistovaly tedy faktory, které by ho nutily vytvořit si přirozeně v hlavě nějaké psychické uzly a slepé uličky. Je velmi nestranný a to je odměrkou pečlivosti v jeho práci, neboť musí jednat v nejlepším blahu Panemu, potažmo Kapitolu, naučil se investovat svou pozornost do konání pořádku a vytváření onoho pomyslného míru. Nedělá mu ani nejmenší problém být o něco více rázný k utvoření pořádku. Nebojí se použít své svaly, avšak první se pokouší používat slova – samozřejmě žádné ťuťu ňuňu. Ke svému okolí se chová prakticky tak, jak se k němu chová okolí. Úspěch mu nikterak nevlezl na mozek a dokáže se chovat i laskavě. Pokud si to situace žádá, zakryje svůj obličej do imaginární masky a bude se chovat tak arogantně, jak si jen dotyčný zaslouží. Chová lásku ke Kapitolu a ten je na prvním místě, tedy až po jeho matce. Co on a vztahy? Primárně je nevyhledává, ale občas si vyrazí jako každý obyčejný občan. V tu chvíli je schopný užít si třeba i románek na jednu noc, ale ještě se nenašla ta pravá, jež by pro něj byla jako tenkrát pro jeho otce jeho matka. Složité? Ale kdepak. Z oblasti profese vnímá svou práci velmi důležitě, a tak ji provádí se vší zodpovědností, kterou doslova překypuje. Agrese u něj není příliš běžná, ale stejně jako kdokoliv, kdo toho má plnou hlavu, může obrazně fungovat jako parní hrnec. Nadýmá, nadýmá, až dokud poklička neodletí a on nepraskne. V tu chvíli má tmu před očima. Spíše tedy rudo a bije se v ten okamžik jako býk, až dokud všechna ta agrese nezmizí a on v tu ránu, možná i v nevědomí, co předchozích několik minut dělal, nezůstává v klidu.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodil se v krásném hlavním městě celého Panemu, v Kapitolu. Jeho matka bývala ve svých mladistvých letech stylistkou, která šila oděvy nejen pro obyvatele hlavního města, ale navrhovala taktéž kostýmy do Hladových her. Celá jejich rodina je velkým fanouškem této tradice a on není výjimkou. Myslí si, že je to správné – ovšem, byl v tom celé ty roky vychováván. Bez poskvrny a strachu z toho, že jeho jméno může být vyloveno z osudí. Jistě, kdyby měl takovou zkušenost, co děti a mladiství z dvanácti krajů, pravděpodobně by se jeho mínění na zmíněné Hry změnilo. Jeho otec byl mírotvorce, bohužel již zesnul. Byl velkým vzorem mladého Matthiase a možná díky tomu šel v jeho šlépějích. Během života jeho otce s ním trávil řádku času – nikoliv proto, že třeba z vlastní iniciativy chtěl, ale hlavně kvůli tomu, že ho každou chvíli prosil, ať ho učí, aby byl posléze jako on. Matka tomu nečinně přihlížela a vlastně jí na tom nic nevadilo. Byla ráda, že Matthias ve svém věku ví, co chce, ačkoliv to je pouze řečeno s nadlehčeností. Jeho rodiče si uvědomovali, že dítě, kterým byl, si nemůže být stoprocentně jisto, co vlastně od života očekává, ale byli velmi podporující, co se jejich syna týkalo, a tak mu pokaždé prakticky vyšli vstříc. Naštěstí měl spoustu času na rozhodování, obzvlášť v období, kdy jako každé Kapitolské dítě v jeho věku studoval školu. Chtěl rodičům ukázat, že je schopný a že při svém snažení může uspět, a tak se soustředil na studium, jak jen to šlo a paradoxně absolvoval školu s nadprůměrnými výsledky. Když byl v pubertálním věku, začal více pracovat na své fyzické kondici a na svém těle. Zpočátku trénoval doma, poté v přírodě a nezávisle na tom začal pravidelně docházet do různých posiloven, aby se zdokonalil. Rodiče mu byli schopni obstarat i osobního trenéra, který se mohl soustředit na správný program – co se jeho tréningu týkalo. Dlouhou dobu snil o akademii mírotvorců a otce zpovídal dennodenně. Chtěl být stoprocentní v tom, co dělal a nechtěl nic podcenit, aby se na Akademii dostal bez obtíží. Jak šel čas, jeho přání se stalo skutečností. Výcvik byl náročný a byl tvrdý. Sám si uvědomil až v tomto období, co je náplní mírotvorce a kolik toho tato práce obnáší, neodradilo ho to ani po tomto zjištění. Co se jeho fyzického stavu týče, byl jedním z nejlepších v jeho ročníku. A právě díky tomu, jak cílevědomý byl, absolvoval akademii bez nějakých větších problémů. Jeho základnou byl Kapitol, protože si sám neurčil – což by bylo drzé, že. A zároveň mu nebyl přidělený žádný kraj, podepsal dohodu, která určovala, že Kapitol určuje každý jeho krok v jeho nové profesi. Mohlo se tedy stát, že ho hlavní město pošle do kraje dvanáctého, který, ruku na srdce, byl děsivý. On je to ale chlap jako hora, tudíž nemá žádné obavy, a proto přeci tuto dohodu podepsal, ne? Nebojí se zkrátka ničeho, co mu bude nařízeno. Po čase si pořídil vlastní byt, protože bydlení s matkou není zrovna reprezentativní pro jeho milostný život. Tomu se nebrání, leč nebyla příležitost k navázání nějakých hodnotnějších vztahů. Užívá si svého života a to je doslova bráno v potaz, i co se milostných románků týče. Dostáváme se k tomu, že tedy žije pokojný, mírotvorcovský život v Kapitolu a je otevřený všem výzvám a prakticky všem rozkazům, které mu budou určeny.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92