Saturday, April 04, 2020

Scarsia Aigle Nyph'thriss

[ skárša ajglh nýftris ]

 

Player: Rywaine

FC: Jenny Boyd

Vitality: +21


Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 17 deceased - sťatá hlava: A. I-D.


Token: Zbroušený kus zrcadla




Nie je práve obyčajnou obyvateľkou Jedenásteho kraja. Jej život bol všelijaký, len nie životom regulárneho obyvateľa. Stačí jej najmenšia zámienka a pustí sa s vami do boja na život a na smrť… Alebo sa vás minimálne pokúsi zmlátiť do bezvedomia. Svoju agresivitu sa nepokúšala krotiť, skôr ju podporovala každodenným viacfázovým tréningom. Toho sa tam nedočká len tak niekto. Proste do človeka pôjde alebo ho ovplyvní, len aby na ňu zaútočil sám. Samozrejme si svoje obete vyberá podľa toho, ako vyzerajú a ako sa správajú. Dáva si vždy veľký pozor, aby si nezobrala nejaký veľký kúsok, ktorý nezvládne, i keď sebavedomia má celkom dosť. Nemôžete o nej povedať, že by bola hlúpa, rozmýšľa celkom strategicky aj v návale spomínanej agresivity. Nevadí jej krv, dokonca ju v niektorých prípadoch fascinuje. Nerobí jej problém s človekom pod rukami urobiť čokoľvek. Naučila sa, že musí využívať prostredie okolo seba – tomu sa vie prispôsobiť veľmi rýchlo a má ho celé len vo svoj prospech. Zbrane nemala nikdy nejaké špeciálne – palice, pálky, sekery alebo čokoľvek, čo jej prišlo pod ruku, s tým do toho šla a s tým aj cvičila. Profesionál by sa podľa nej mal učiť práve na takýchto veciach – vedieť človeka zabiť s čímkoľvek, čo mu príde pod ruku, nie si odmalička osvojovať všetky druhy zbraní, ktoré im možno v niečom ako aréna ani nemusia pomôcť. Agresia, drzosť, odlúčenie od rodiny z nej spravili práve materiál do arény. Podieľala sa na tom aj jej túžba odísť z Jedenástky a usadiť sa v dedine víťazov. Práve kvôli nechuti žiť tam porušila zákony a celkom často odchádzala do iných krajov. Pretvárka a hra s ostatnými tiež patrí medzi jej schopnosti, takže sa jej nikdy nepodarilo dostať do nejakého väčšieho problému. To, že dokáže niekoho vyprovokovať do bitky neznamená, že nedokáže niekoho zmanipulovať do falošného priateľstva. Tých má viac v pár krajoch Panemu a keď niečo potrebuje, len sa za nimi obráti a má to. Aké ľahké, keď si človek vie zariadiť niečo také. Týmto cestovaním sa naučila niečo malo z viacerých oblastí – zistila si veci o krajoch, videla rôzne veci, ktoré by jej spolukrajania asi nevideli a naučila sa splývať s okolím a ukrývať v tieňoch. Tak sa dokáže skryť aj na miestach, kde by to na prvý pohľad nebolo možné. Keď si poviete, že vám ide o krk, tak je ale asi možné takmer všetko. Doma si vyrobila svojpomocne veľa posilňovacích strojov, ktorej jej boli vynikajúcou oporou v tréningu. Asi by sa bez nich nedostala na takú úroveň, na akej je teraz. Každý deň si tiež išla aspoň raz zabehať. Už prirodzene je veľmi rýchla – je chudá a postavu má atletickú. To, že tento svoj talent rozširovala je len a len plusom. Výdrž by tiež nemala k zahodeniu, ale obratná je ešte viac. Doma skúšala aj rôzne vlastné gymnastické prevedenia, ktoré jej dodali na pružnosti a obratnosti, ktoré sa jej len a len hodia v boji. Spolieha na svoju šikovnosť a rýchle reflexy. Mimo to vie plávať, naučila sa jazdiť na koni a nemá problém so základmi stopovania. Skôr ľudí ako zvierat. Naučila sa založiť oheň a vytvoriť si aspoň provizórny prístrešok – neraz zostala na noc mimo kraja. Dokáže zjesť aj úplný hnus, nejako má žalúdok na všetko. Ak by jej niečo zachránilo život, kľudne skočí do hnoja. Prežitie je niečo, v čom vyniká, lebo sa neprieči skoro ničomu. Zároveň nemá strach skoro z ničoho. Jej vnímanie všetkého je o niečo málo odlišné od vnímania ostatných ľudí. Nikdy nebola úplne normálna, ale aj to berie práve za jedno veľké plus u svojich schopností. Len tak ju nič nevykoľají a nedostane, ak to ona sama nechce. Do tejto formy sa dostala hlavne kvôli tomu, že sa už ako dieťa zatla, že zo seba niečo spraví. Tak sa aj stalo, už to len aj uplatniť a zdvihnúť ruku – následne si statočne napochodovať do "súťaže" o vlastný, avšak lepší život.


Aj keď vám povie, že sa ničoho nebojí, má predsa len jednu fóbiu – arachnofóbiu. Tá z nej však robí vystrašené a ešte agresívnejšie monštrum, utekajúce a búchajúce okolo seba rukami hlava-nehlava. Samotná agresivita by mohla byť ako plusom, tak i mínusom, keď ide o boj. Nie vždy si dáva pozor na okolie a rada ide po hlave. Ak ju to prepadne, nemá zábrany a jediné, na čo dokáže myslieť, je práve násilie. V tej chvíli by dokázala spôsobiť fatálne zranenia aj priateľovi. Rovnako ako v amoku hnevu alebo inej silnejšej negatívnej emócie, kedy si nie je vedomá toho, čo robí. Nie po celý čas, ale v istých častiach áno. Takto si dokáže pokaziť aj tie vzťahy, na ktorých už má zapracované a ktoré krásne ovláda ťahaním za svoje nitky. Práve táto jej stránka často odradí veľké množstvo ľudí. To, že sa s tým nenaučila nikdy pracovať a len to podporovala z nej urobilo tohto povedzme… psychopata. Vo svojej nálade nemyslí na ľudské potreby – zabúda piť a jesť, potom sa čuduje, čo je s ňou v neporiadku. Tieto stavy sú celkom časté, ak si nevenuje dostatočnú pozornosť. Vždy si hľadá niečo, čomu by sa mohla venovať, nedokáže obsedieť na meste, nedokáže vyčkávať dlho. Je až príliš impulzívna. Jej strategické myslenie a nedočkavosť spolu nie vždy robia práve dobrú kombináciu a ona z toho nie vždy vyťaží práve najlepšiu vec. Aj napriek jej častým vychádzkam mimo rodný kraj sa naučila o technológii málo. Nejaké znalosti sa k nej dostali, ale že by niečo uplatnila v praxi? Asi ťažko bez menšieho tréningu. Nevie veľmi dobre variť, rastliny rozozná, ale vyrobiť si masť alebo nejaký  čaj po nej nechcite. Proste žiadna žienka domáca ani lekárnička. Ošetrí seba, ale keby má pred sebou takú zlomeninu, tak vôbec netuší, čo s tým má robiť. Vyrábanie pascí ide tiež úplne mimo ňu. To by sa radšej pustila do lovu, s ktorým však nanešťastie nemá žiadne skúsenosti. Ale verí si u toho o niečo viac, ako pri vytváraní nejakých vecí. Nie je technický typ. Nevie šiť, viazať uzly. Jej spomínaná impulzívnosť a reflexy sú niekedy spúšťačmi jej agresie. Niekedy akoby sa jej zatmelo pred očami a do tela jej vošiel niekto úplne iný. V mnohých prípadoch zastrašujúce, ale má to rada. Čo je však dôležité, že musí mať svoj spánok. Ak nemá aspoň pár hodín v noci, na ďalší deň je úplne bez energie, ako nejaká vypľutá haluška, tackavo sa snažiac dostať z miesta na miesto. Ani voda do ksichtu by ju nezobudila. Tiež ako každý človek zle zvláda, ak dlho nepije. Vždy si so sebou všade berie aspoň malú fľašku vody, ak by sa dostala do nejakých problémov. Nie je čestná, nie je športová hráčka, ak sa jej to hodí, človeka zabije v spánku a má ho z krku. Dokáže si len jediným pohľadom urobiť veľa nepriateľov, a tak to mať oveľa ťažšie v svojej ceste za cieľom. Ani tá cieľavedomosť a veľké sebavedomie jej nie je niekedy k úžitku. Úplný horenos nebude, ale dokáže sa preceniť a potom musí niesť následky. Dokonalosť vo vlastných očiach je niečo v čo verí, ale zároveň sa to snaží ešte a ešte zlepšovať. Stále pre seba nie je presne tým, čím by chcela. Má v hlave jasnú predstavu, ktorú chce dosiahnuť. Rada sa preto ako dôkaz tomu dostáva do nebezpečných situácií, ako je aj napríklad lezenie bez istenia na vysoké miesto – či už sú to hory alebo stromy. Berie, že riziká ju dostávajú ďalej a z času na čas, ako keby sa jej zastavilo akékoľvek rozmýšľanie a ona by skočila to jamy k levom, ak by to šlo.


„Oh please, call me Nightmare…“ Nenávidí svoje meno – Aigle, nenávidí svoju rodinu, nenávidí kraj, v ktorom žije. Celý život pociťuje práve len túto emóciu. Niečo, ako je čerstvý vzduch, ktorý by ste čakali v uzavretej miestnosti. Hovorí si Scarsia. Už odmalička bolo jej cieľom dostať sa preč od svojho vlastného života a založiť si nejaký vlastný. Z podkrovia ich domu si urobila nedobytnú pevnosť už vo veku siedmich rokov. Nikoho tam nepustila a ak sa o to niekto pokúsil, neskončil veľmi dobre. Už vtedy sa začala vyvíjať jej prílišná agresivita. Dokáže si nájsť aj tú najmenšiu zámienku, len aby sa mohla s niekým do krvi pobiť. Krv – tá ju priam fascinuje. Rada vidí, ako sa ľudské telo rozpadá pod dopadmi jej pästí, kameňa alebo iných predmetov v jej dosahu. Niekedy sa dokonca snaží ostatných prinútiť na ňu zaútočiť provokáciou. Potom sa do toho pustí po hlave a nedá si pokoja, kým ju niekto neodtiahne alebo je jej obeť minimálne v tom bezvedomí. Ako bolo spomenuté, už ako malá nebola normálna. Raz v spánku skoro udusila jedného z rodičov, ani si neráči pamätať, ktorý z nich to bol. Proste jej niečo nedovolili a ona videla len jeden jediný spôsob, ako to celé napraviť – smrťou. Pekné myšlienky desaťročného dieťaťa, všakže? Snažili sa nejako zvládnuť jej správanie, ale nešlo to. Bola priam nedotknuteľná a nemala sa problém pobiť aj s príslušníkmi vlastnej rodiny. A keď boli náhodou silnejší, tak ich kľudne pohrýzla a utiekla do svojho podkrovia. Tam cvičila. Mala tam rôzne provizórne posilňovacie stroje, ktoré jej veľmi pomáhali s vylepšením fyzickej kondície skoro až na maximum. Takže aj s vzhľadom nežnej krásnej kvetinky je to nekontrolovateľný psychopat, ktorý vám v jednej sekunde zlomí väzy a v ďalšej si lakuje nechty. Nepotrebovala trénera, nepotrebovala nikoho. Naučila sa žiť sama za seba. S rodinou sa absolútne nebaví, ak niečo robia v kuchyni, bez ostychu im všetko vezme, ale neprehovorí s nimi ani slovo. Žije s nimi v dome, ale robí sa, ako keby to boli len duchovia. Dokonca im z času na čas robí aj naschvály, zoberie si peniaze a potom odíde. V noci sa vracia. Niekedy už má dosť tých odsudzovačných pohľadov, tak si cez malé okno prehodí lano a z domu sa tak dostane nepozorovane kedy sa jej len zachce. Je to naozaj, ako keby bola v tej dobe úplne cudzou osobou. Celý ten jej tréning a nenávisť sa len kopili a kopili – rozhodla sa totiž prihlásiť do Hier a zruinovať ich tam všetkých. Jedenástka bola presným opakom toho, čo v živote chcela dosiahnuť. Preto sa zdalo ako najlepším spôsobom zo seba urobiť profíka v nesprávnom kraji a potom im tam všetkým krásne nakopať zadky. Nenávidí celý ten systém krajov, kvôli ktorému sa narodila do debilného zapadákova, kde môže tak akurát obdivovať poľnohospodárstvo, ktoré ju absolútne nezaujíma. Pracovala len keď naozaj nemala čo robiť alebo si potrebovala zarobiť nejaké peniaze navyše. Nemohla donekonečna vykrádať jej rodinu. Tá už si začala na peniaze dávať lepší pozor a Scarsia sa k nim tak len tak hneď nedokázala dostať. Bola teda nútená si ich nájsť nejako sama. Nie že by to zase bol nejaký problém, ale veľa ľudí si svojim chovaním poštvala. A aj tak v tom stále pokračuje. Proste si potrebuje na niekom vždy vybiť aspoň časť svojej agresivity. Má jej v tele snáď za desať ľudí a nevie, čo s ňou. Preto je pre ňu boj tou najlepšou aktivitou – a keďže sa do neho nikto nehrnie dobrovoľne, musí si vždy niekoho nájsť. Okrem toho si každý deň ide kvôli kondičke zabehať a hľadá miesta, kde by mohla ja plávať. Odkedy sa rozhodla, že chce ísť do arény, snaží sa zlepšiť v každej jednej veci v akej len môže – nechce byť potom prekvapená tým, čo uvidí. Ak by sa dostala niekam do vody, musí vedieť plávať, v lese musí vedieť stopovať, a tak ďalej. Síce nevie, čo by robila v takom meste, ale aj tam by si určite našla niečo, čoho sa držať. Proste je v jej záujme prežiť a ostatným popritom spôsobiť čo najväčšiu ujmu na zdraví či už len obyčajným mučením alebo smrťou. Nie je to ťažké. Je drzá, je hnusná, ale ak potrebuje, vie zahrať pekné divadielko a dostať sa z a do situácií akých len chce. Za svoj život skúsila snáď všetko a prežila toho omnoho viac akoby niekto v jej kraji mal. Porušila totiž pravidlá a išla mimo hranice viac ako raz. Nejakým spôsobom ju nikto nikdy nechytil, aj keď mala pekne namále. Skúsila si drogy, párty, alkohol, cigarety, sex. Všade sa cítila lepšie ako doma. O to väčšia motivácia k tomu, aby cvičila viac, učila sa viac a nakoniec zdvihla ruku a išla si za svojou vysnívanou budúcnosťou. Keď za to bojuje celý život, verí, že sa jej to podarí a nesklame samu seba.

Wednesday, April 01, 2020

Kimberly Cavazos

[ kimbrhly kavasos ]

[player] Renaiti

[fc] Lily James
 

amor vincit omnia

× [species] human
× [date of birth] september 15, 2207 | ♍︎ virgo
× [loyalty] capitol
× [credits] 1 000

× [level] 8
× [age] seventeen 17
× [occupation] student
× [gems] 5




vitality [ +31 ] × defense [ 23 ]
  • Asi by nikoho nemělo zrovna dvakrát překvapit, že je schopná si prakticky poradit s jakoukoli technologickou moderní vymožeností, kterou jí dáte do ruky. Přeci jen, její kraj je téměř takovou kolébkou všech těchto věciček, tak by bylo zvláštní, kdyby s nimi neuměla pracovat. Rozhodně to ale není žádná její specializace, spíše to považuje automaticky za vlastnost, kterou musí ovládat. Není tedy žádný blázen do počítačů, v tomto ohledu je mnohem staromódnější. Spíše ji totiž najdete s knihou v ruce. Nejen, že se ráda nechává unášet fiktivními světy, ale dost často právě nějaké romány střídá s odbornou literaturou. Díky ní si rozšiřuje své obzory, protože chce mít všeobecný přehled a povědomí ze všech oborů. Ví, že na to ten mozek má, a tak se toho snaží využít. Nemá totiž ráda ten pocit, když někdo o něčem začne mluvit a ona vůbec neví, oč se jedná. Má neustálou potřebu být ve všem v obraze, a tak jí vůbec nevadí si něco nastudovat třeba i navíc – v tomhle se v ní Třetí kraj rozhodně nezapře. Její znalosti začínají v oblastech chemie, biologie, kde opravdu exceluje, ale díky odborné literatuře si získala i povědomí ohledně historie, fyziky, geografie a psychologie. Dokonce se učí i cizím jazykům, přičemž nejlépe zatím ovládá latinu, ale chce se naučit i čínsky a japonsky. V rozporu s její romantickou a naivní stránkou, stojí její realismus. Moc dobře si totiž uvědomuje, jak to ve světě chodí a že to není úplně nejrůžovější místo k životu. Právě proto tuhle svoji tvář raději skrývá za tu romantickou a naivní dívku, která je mnohem veselejší, než kdyby se užírala tím, jak je svět nespravedlivý. Nicméně, ať to může vypadat, že má hlavu v oblacích sebevíc, uvědomuje si nepříjemné skutečnosti, jenom je prostě na sobě nedává znát. Vzhledem k počtu načtených knih a široké slovní zásobě, to opravdu umí se slovy. Ať už v psané formě, tak i v té mluvené, pokud se na nějaký rozhovor může připravit. Je zvyklá celkem často používat nějaké metafory či přirovnání a vlastně tím tomu dotyčnému jistým způsobem i říct, že je úplně blbý, ale vzhledem k tomu, že nepoužívá vulgarismy ani jiné hrubé výrazy, tak si to dotyčná osoba nemusí ani uvědomit, že mu vlastně nadává. To nejzajímavější na ní jsou však znalosti v oblasti chemie, které má opravdu na skvělé úrovni. Periodickou soustavu prvků by zvládla odříkat jako básničku i včetně různých vlastností daných prvků. Dokonce i ví, se kterými chemikáliemi je bezpečné manipulovat holýma rukama, ačkoli ostatní by automaticky nejraději použili jeřáb, když uslyší v názvu kyselina. Pro tenhle obor se prakticky narodila a vážně mu rozumí. Po fyzické stránce na tom není zase tak špatně, jak by se čekalo. Sice jí zdravá strava nic neříká a jednoduše papká to, co zrovna chce, ale má tu výhodu, že její metabolismus pracuje velmi rychle, tudíž se neustále může pyšnit hubenou postavou. Když se k tomu přidá ještě fakt, že musela svoje tělo posílit kvůli vzdušné gymnastice, tak ve výsledku vypadá skoro jako nějaká fitnessačka. Ruce má na svém těle asi nejsilnější, ale zase není žádná kulturistka, aby zvedala těžké váhy. Nicméně ví, že svoji váhu rukama udrží a to je pro ni nejpodstatnější. Díky gymnastice se naučila dobré rovnováze a také mrštnosti. Nemá problém předvést hvězdu, stojku či provaz.
  • Není úplně ten nejspolečenštější člověk na světě. Když se s ní někdo začne bavit, tak se dokáže rozpovídat, ale aby ona sama za někým přišla a začala hovor, to je velice nepravděpodobný scénář. Má totiž až chorobnou potřebu, aby všechno šlo podle plánu. Když se něco maličko odkloní, tak už neví, jak má na danou situaci reagovat. Není zrovna nejlepší improvizátorkou, a tak je na ní poznat, když ji něco vyvede z míry. Často si v hlavě totiž nalajnuje, jak přesně bude hovor s daným člověkem vypadat, jenže už jí nedochází, že její život není jeden z jejích psaných příběhů. A nemůže tudíž ovlivnit, co ten druhý odpoví a jak zareaguje. A přesně v ten moment se dostává do úzkých. Není to konfliktní člověk, všechno se snaží řešit diplomatickou cestou a ne se prát jako zvíře, protože to jí přijde barbarské. Je tedy jasné, že Hladové hry ji nikdy příliš neuchvátily. Ráda se podívá, kdo je nový vítěz, ale aby sledovala napnutě všechny boje, to opravdu ne. Z tohoto faktu tedy jasně vyplývá, že nikdy neměla potřebu se na arénu jakkoli připravovat. Ani ve snu by ji nenapadlo, že by někdy mohla potřebovat přežít v přírodě a ačkoli zná všechny možné rostliny, hmyz, biotopy a podobné věci, asi těžko se z knížek naučila, jak rozdělat oheň. Sice má nesmírné znalosti v různých oborech, ale nikdy si nevyzkoušela jejich aplikaci v praktickém životě, kde by jí opravdu šlo o život. S tím souvisí i fakt, že se nikdy nedotkla žádné zbraně. Umí si sice v kuchyni ukrojit chleba nožem, či nakrájet maso na kostičky, ale nůž má od vražedné zbraně, používané v aréně, pořád docela daleko. Z některých arén si pamatuje určité druhy zbraní, jako je třeba kopí, mačeta, luk, meč a podobné, ale nikdy neměla možnost se něčeho takového dotknout fyzicky a nejspíše by ji to stejně ani nelákalo. Není vraždící stroj. Dokonce by se i maličko dalo polemizovat s tím, jestli náhodou v jistých ohledech není až příliš naivní. Jistě, jen tak ji někdo neobelže hezkými slovíčky – pokud to samozřejmě není nějaký pěkný klučina – ale tak nějak jednoduše věří, že dobro zvítězí nad zlem. Má totiž za to, že všechno špatné se druhým vrátí, neboť karma je zdarma. Jako další její nevýhodou je, že je až přílišnou romantičkou. Věří v pravou lásku, která hory přenáší a snaží se svůj perfektní protějšek najít prakticky na každém kroku, protože chce strašně moc tuhle lásku prožít. Její hubená postava si na ní však vybírá jistou daň. Trpí totiž hypertyreózou, kvůli které musí brát prášky, které regulují činnost její štítné žlázy, jež právě způsobuje její rychlý metabolismus. Problém je však v tom, pokud prášky vynechá na nějakou delší dobu. Jako malá je brala nepravidelně, protože to pro ni byla nepříjemná obtíž, ale vždycky se potom cítila neskutečně mizerně a bylo jí vážně špatně. Od té doby se tedy naučila brát prášky pravidelně. Takovým jejím nešvarem je, že když se pro něco nadchne, tak je schopna tomu dát sto procent, ale nezvládá věci často dokončit, protože ji to zase rychle omrzí, když nevidí výsledky, které si vysnila. Nejraději by totiž všechno měla hned, což takhle nefunguje.

  • [ file 001 ] Její narození byla obrovská událost, protože její rodiče tolik toužili po dítěti, ale doktoři a věda, jako by se proti nim spikli a oznámili jim, že prakticky není možné, aby dítě měli. Zkoušeli všemožné i nemožné, až už pomalu ztráceli naději na to, aby miminko měli. Nakonec to dopadlo tak, že účinným se ukázalo být umělé oplodnění. Jakmile se její matka po nějaké době dozvěděla, že miminko skutečně čeká, nemohla tomu uvěřit. Narození malé Kim bylo takovým malým zázrakem. Není proto divu, že už od jejího prvního nadechnutí, by pro ni rodiče udělali naprosto cokoli. Snesli by pro ni i modré z nebe. Ačkoli svoji dcerušku oba nesmírně milovali, přeci jenom práce pro ně byla také důležitá, jelikož bez ní by si nemohli dovolit žít na nějaké slušné úrovni. Naštěstí mohli péči o své miminko a práci dobře zkombinovat dohromady. Ze začátku matka pracovala z domu a otec odváděl veškerá zkoumání v laboratořích, aby je jeho drahá žena poté mohla doma zpracovávat. Jakmile však Kimberly povyrostla, začali ji brávat s sebou do laboratoří. Často je sledovala za skly, jak se tam pohybují v ochranných oblecích a hýbají s různými věcmi. Dovnitř pochopitelně nesměla, ale byla vychována jako velmi poslušné dítě, takže neměla potřebu tropit nějaké lumpárny. Byla schopna oba rodiče zaujatě pozorovat a nebo si vzít kousek papíru a celé hodiny si něco kreslit. Jen co nastoupila do školy, tak ji rodiče přihlásili do několika zájmových kroužků, protože v ní chtěli probudit toho malého génia nadaného na všechno, jakého v ní viděli. Celkem brzy se přišlo na to, že nemá zrovna hudební sluch, proto hudební kroužky odpadly vcelku brzy. Vše se hezky vytřídilo, až jí zůstala pouze vzdušná gymnastika, která jako jediná vydržela až do nynější doby. Přijde jí, že to je jediná činnost, při které opravdu může vypnout, nevnímat svět a soustředit se jenom na své pohyby. Je to pro ni takový únik z reality. Ačkoli si poradí se všemi gymnastickými pomůckami, její favoritkou je ta vzdušná gymnastika. Srdce jí sice netluče jen pro tenhle sport, ale stalo se to příjemným zpestřením jejího života, který se jinak skládá především z nějakého biflování informací, což už jen takhle nezní zrovna záživně. Rodiče by z ní do budoucna totiž rádi měli někoho, kdo učiní nějaký obrovský objev a zapíše se tak do dějin. To je důvod, proč po ní chtějí, aby zkoušela tolik samostatných projektů a hodně se zaměřovala na studiu. Všechno to asi začalo tím, když se jí povedlo vyhrát její první chemickou olympiádu. Bylo to jednoduše jedno malé tlesknutí v horách, které spustilo lavinu. Sice je technologie v posledních letech hlavní prioritou kraje, avšak díky všem těm vymoženostem se úroveň zkoumání v chemii také posunula na mnohem vyšší level a rodiče to vidí jako skvělou příležitost pro to se v tomto oboru prosadit. Gymnastika je jediná věc, kterou rodiče tolerují jako její volnočasovou zábavu. Všechno ostatní ji podle nich pouze rozptyluje od učení. V tomhle je však Kim tak trochu rebelka a zvládne si najít způsob, jak se ke knihám či filmům dostat i za jejich zády. Dělá to z toho důvodu, že tak může dočista zapomenout na svůj život a prožívat alespoň na chvíli příběh někoho jiného. Moc dobře si uvědomuje, že se jedná často jen o vymyšlené postavy, ale i přesto ji to baví. Přijde jí to totiž strašně kouzelné, jak si pravá láska nakonec najde svoji cestu. Dokonce se párkrát snažila napsat i vlastní příběhy, ale žádný se jí nepodařil pořádně dopsat. Nikdy totiž netoužila po tom se stát nějakou uznávanou vědkyní. Jejím snem je mít milujícího manžela, s nímž by mohla prožívat vlastní romantický příběh a jež by jí dodával inspiraci k psaní. Nic víc by ke svému štěstí nepotřebovala. Jenže nechce zklamat rodiče, takže tohle zůstává jako takové její malé tajemství, které se snaží skloubit dohromady společně s tím, co po ní požaduje její rodina.

Wednesday, March 25, 2020

Enrique Charania

[ enriké šaránia ]

 

Player: Niel

FC: Lorenzo Zurzolo



Contact: nieleon@seznam.cz

Age: 17 deceased - probodnutý krk: Mars Pylon


Token: -




Narodit se do Jedenáctého kraje není zrovna výhoda, pokud chcete trénovat na Hry a vlastně celkově být v něčem fakt dobrý. Dalo by se říct, že tady tak nějak jen přežíváte a hlavně tady pracujete. Fakt to není žádná sláva se sem narodit, kor když se narodíte do nějaké chudší rodiny jako Enrique. Jeho rodina není bohatá, patří k chudším v Jedenáctém kraji, tím pádem nikdy neměl žádná privilegia a hlavně nikdy neměl šanci trénovat na Hry. Po většinu svého života byl svými rodiči, celkově celou svojí rodinou přehlížen, to má zapříčiněno tím, že je prostřední dítě, tím pádem se z něj stal takový vlk samotář a vždy se spoléhá jen sám na sebe, protože své rodině fakt nevěří, ještě aby jo, když ho celý den prakticky přehlížela a nedělala si o něj nejmenší starost. Živit se musí sám, postarat se o své jídlo, pití i bydlení. To zrovna v Jedenáctém kraji není žádná lehká záležitost. Díky tomu se stal samostatným. Musel a pořád se musí živit nelegálně. Většinou krade nějaké jídlo nebo med ze skleníků, musí být velmi opatrný, aby ho nikdo nechytil. Tím pádem musí být fakt mrštný a nenápadný, což se mu celkem dost daří. Občas si najde nějakou tu klasickou práci, aby to nebylo tolik podezřelé. Přeci jen mu je sedmnáct, dost lidí ví, že žije sám, tak musí mít sem tam nějakou legální práci. Většinou se jedná o nějakou tvrdou práci, při které se nadře a ve výsledku si nevydělá ani moc peněz. Prakticky je pro něj lepší, když ukradne nějaké to jídlo z nějakého skleníku nebo když si prostě a jednoduše zahraje na zlodějíčka. Jediná výhoda při legální práci je, že si alespoň trochu udržuje kondici. Když něco musí tahat, tak si alespoň zacvičí a může být v nějaké formě a být připravený na nějaké přepadení či na vybrání do Hladových her. Kamarádů moc nemá, spíše skoro nikoho. I přesto, když je potřeba, dokáže být velmi sympatický a přesvědčivý. Má jednoduše charisma a to velké. Celkem se to vylučuje s tím, že je vlk samotář, ale i přesto takový je. Když je člověk prakticky zlodějem, tak musí to charisma mít. Což mu rozhodně nechybí, stejně tak mu nechybí ani sebevědomí a ve svých rozhodnutích si je fakt jistý. Někdy možná až moc, ale zatím se mu to nikdy nevymstilo. Školu většinu času fláká, taky proč by ne. V Jedenáctém kraji se to stejně nějak extra neřeší, když může, tak jde raději pracovat. On i kdyby chtěl studovat, tak nemůže, vzhledem k tomu, že v sedmnácti by se fakt nezvládl sám živit a ještě k tomu studovat. Ale nikdy mu to nijak nevadilo. Přeci jen je to spíše kluk, který si žije po svém a dělá si věci, jak chce a nechce to mít zaškatulkované podle školy a nějaké stálé práce.


Rozhodně nemá dokonalý život, ani dokonalé vlastnosti. Už jen to, že rodina o něj nemá prakticky žádný zájem, tak žádná starost z něj udělala trochu hajzla. Moc se není čemu divit, když se přibližně šest let živí hlavně kradením věcí. Těžko říct, proč si nenašel nějakou pořádnou práci. V Jedenáctém kraji to moc nejde, když člověk nemá žádné vzdělání. On má sotva to úplně základní. Do školy chodil prakticky jen do jedenácti let. Jakmile už mu bylo dvanáct, tak přestal do školy chodit, nejdříve částečně a poté úplně, zřejmě proto, že jen čekal, kdy půjde do Hladových her. Do školy přestal chodit kvůli vlastnímu rozhodnutí, nikdo ho nenutil jít pracovat, avšak on šel raději předstírat, že pracuje legálně, než trávit opravdu zbytečné hodiny ve škole, a to je pravda, protože v Jedenáctém kraji není kvalita výuky jako v Prvním či Druhém kraji. Možná to byla chyba, protože nemá moc velké tušení, co by se mohlo vyskytovat v Hladových hrách. Jaká fauna či flóra. Mohl teď na tom být mnohem líp, kdyby alespoň měl základní vzdělání, kdyby měl alespoň trochu chuť studovat, mohl by si teď žít trochu lépe než teď. Prakticky nemá žádné pořádné a trvalé bydlení. Nikdy nemá stálý příjem peněz, někdy se mu daří líp a někdy hůř. Klidně najednou může hladovět, protože v kraji bude mnohem víc mírotvorců. V tomhle ohledu nebyl zrovna chytrý a celkem si tím zkazil život. On si to nějak neuvědomuje, možná, dost možná to je tím, že jeho sebevědomí je občas až moc vysoké. Je to tak, i lidé z Jedenáctého kraje, tak jako je on, dokážou být trochu moc sebevědomí. Z toho zase plyne, že ani není moc šetřivý, vždy, když má dostatek jídla, tak si ho nedokáže zvážit a většinou ho fakt sní celkem rychle, to platí i s penězi. Pokud má až moc peněz, tak je většinou utratí za blbosti a nedokáže si našetřit na nějaké věci, které by pro něj měly větší využití a hodily by se mu celkově do života víc. Ne, že by někdy měl u sebe nějak moc peněz, ale i přesto nedokáže být moc spořivý. Na druhou stranu, jak se to měl naučit, když skoro celý život vyrůstal sám. V sirotčinci nevyrůstal, v Jedenáctém kraji se to zrovna nebude dvakrát řešit. Stačí když je přihlášen do výběru do Her, což on je. Díky tomu, že se vychovával sám, tak je občas takový svůj. Občas se dokáže chovat trochu dost nevychovaně a neslušně.


Na svůj věk má průměrně vysokou postavu, měří sto osmdesát centimetrů a je trochu hubenější než většina lidí z profesionálních krajů, ale není o tolik hubenější, jak by se předpokládalo. Přeci jen děti z chudých krajů, přesně z takových, jako je Jedenáctý kraj, jsou celkem vyhublé a občas až podvyživené. To u něj rozhodně neplatí, on je vcelku normální postavy. Trochu, ale spíše minimálně vypracované. Když občas dělá legální práci, která je o dost těžší, minimálně pro něj, než ta ilegální. Hlavně mnohem těžší na fyzičku, tak se logicky trochu vypracuje, ale opravdu to na druhou stranu není žádný zázrak. Má tmavé vlasy, přesně takové barvy, jako měla jeho matka. Obočí má trochu tmavší a oči má světle hnědé. Ty má jako jeho otec. On je celkově v obličeji více podobný svému otci než své matce. I když se to teď těžko porovnává, když se spolu nevídají a to vůbec. Nikdy o něj neměli nějaký zájem. Už od narození se o něj moc nestarali, samozřejmě jídlo a pití mu dávali. Oblečení měl vytahané, protože ho dědil od starších sourozenců, což nebyla žádná sláva. Ale tak nějak přežíval. Teda do té doby, dokud byl nejmladší. Poté se jeho rodičům narodili dvojčata a on byl prakticky odstřižen od rodiny. Se staršími sourozenci se nevídal, ti se dostali k drogám a jeli na nich, takže furt byli někde ve městě sjetí. Avšak ještě pár let to doma nějak přežíval. Jídlo si bral sám, do školy chodil. Jakmile mu bylo dvanáct a byl tedy zapsán do sklizně, tak z domova odešel. Nemusel ani utíkat. Rodiče byli spíše rádi, že se ho zbavili. Neměli ho rádi a to mu dávali fakt výrazně najevo. Spíše doufali, že z něj budou mít nějaké peníze, a tak nebudou muset makat, zřejmě doufali, že bude makat za ně a že jim kraj na ty děti dá peníze. Ve dvanácti teda odešel z domova. Sbalil si svých pár věcí a utekl někam do města. Ve městě žebral, zjistil, že lidi jsou nesoucitní. Prakticky nikdo mu nedal nic. I když měli co mu dát, tak mu to nedali. Našel si nějaký plac, kde by mohl bydlet. Byla to stará opuštěná budova na kraji města, kde žije dodnes, postupně si to nějak zlepšoval, aby se tam vůbec dalo žít. Stále to není nic moc, ale tak dá se v tom přežívat. Stal se z něj zloděj, když viděl, že lidi nemají soucit vůči dvanáctiletému klukovi. To se mu celkem dařilo, a tak u toho zůstal. Přeci jen byl vždy dost nenápadný a mrštný. Nemusel si ani nikdy brát oblázky, protože vždy si ukradl celkem dost jídla, aby z toho minimálně dokázal vyžít. Kolem patnácti let začal občas pracovat i legálně, protože nechtěl v lidech vzbuzovat podezření. Nepracuje legálně často. Své rodiče prakticky vůbec nevídá, to platí i o jeho starších sourozencích. Ti jsou nejspíše někde mrtví, nejspíše se předávkovali.

Monday, March 23, 2020

Mars Pylon

[ mars pajln ]

 

Player: Fion

FC: Miles Teller

Vitality: +15


Contact: silviech@post.cz

Age: 18 deceased - rozseknuté břicho: A. I-D.


Token: Náboj ze samopalu




Mezi své vrstevníky z Akademie nikdy příliš nezapadal. Většina budoucích profesionálních splátců se soustředila hlavně na fyzickou sílu, Mars však nikdy nepodceňoval důležitost bystré mysli. Rozhodl se, že tuto svou „slabinu“ využije ve svůj prospěch – na první pohled se může jevit jako dokonale povrchní, typický představitel Druhého kraje, který ostatní hodnotí pouze na základě toho, jak umí vrhnout nožem nebo s jakou vervou zmlátí svého protivníka. Mars však vždy mířil dál a naučil se odhadovat své soupeře i po psychické stránce – je velmi všímavý a dokáže vycítit a odhalit některé menší slabiny ostatních lidí. Pod otcovým vedením se naučil používat většinu střelných zbraní, a to i těch méně obvyklých, které se v aréně většinou nevyskytují – například pistole a pušky. Byť se v Akademii naučil efektivně bojovat na blízko, boj na dálku je pro něj mnohem příjemnější a přirozenější. Jeho největší zbraní je chladnokrevnost. Dokáže se rozhodovat na základě toho, jak je pro něj současná situace výhodná či nevýhodná a nezatěžuje se emocionálními břemeny. Vždy se přiklání na tu stranu, která zrovna vítězí, což u Marse vyústilo v nespočet nepřátel na všech frontách. Nikdy to však nepovažoval za slabinu. Je totiž toho názoru, že přátelé představují nebezpečí, protože jsou nevyzpytatelní a jejich závist často vede ke zradě. Naopak nepřátele by si měl každý držet u těla, protože není těžké odhadnout, co od nich čekat, což činí případná spojenectví daleko jednoduššími. Díky svému sympatickému vzhledu působí důvěryhodně a přátelsky, což mu poskytuje skvělou budoucí pozici pro vrážení reálných i pomyslných kudel do zad. Tváří se jako přítel, avšak zrada vždy přichází v tu nejméně vhodnou chvíli. Díky své pověsti doma v Druhém kraji vystupuje velmi sebevědomě, je oblíbený mezi dívkami a snadno si je získává na svou stranu – má takříkajíc stříbrný jazyk.


Jako dítě býval citlivý a jemný, avšak trpké zkušenosti a tvrdý trénink jeho osobnost zformovaly jinak. Téměř všem splátcům z Druhého kraje je vlastní božský komplex a ani Mars není výjimkou. Domnělá představa o vlastní nadřazenosti, umocněná jeho jménem a dlouholetou manipulací ze strany otce, z něj udělala egoistu posedlého slávou. Do vínku dostal nepříliš stabilní psychiku a notnou dávku zbabělosti. Odjakživa měl problém podívat se pravdě do očí, všechny problémy řešil pomocí úskoků a intrik a nikdy se nedal považovat za zrovna loajálního. Díky své nezměrné touze po moci má tendence podceňovat situace a lidi kolem sebe, jako kůň s klapkami na očích, který se žene jen za blýskajícím se vítězstvím v dáli a nevšímá si vlků, kteří mu jsou v patách. Ačkoliv je chytrý, lstivý a po fyzické stránce také rozhodně nepatří mezi outsidery, je to právě jeho zaslepenost, která jej činí zranitelným. Stejně tak jako většina splátců z Druhého kraje ve svém výcviku příliš nevěnoval pozornost schopnosti přežít či rozeznávat byliny. Vždy to považoval za něco zbytečného, koneckonců, v aréně vám kytičky proti sekeře nepomůžou, jak by řekl Mars. Vůči silám přírody tedy není příliš imunní – spoléhá se zejména na svou fyzickou sílu, dobrý trénink a inteligenci. Má jednu vlastnost, která se řadí mezi jeho silné stránky, ale zároveň jej poněkud limituje. Jako každý muž je na fundamentální úrovni prakticky bezmocný vůči ženám, a vzhledem k životnímu stylu, který praktikoval doma, je pro něj relativně těžké se v tomto směru ovládat.


Mars, pojmenovaný po římském bohu války, svému jménu však nikdy nedělal čest. Ač si jeho otec myslel, že takové jméno z jeho syna zázrakem udělá bojovníka, Mars jej neustále přesvědčoval o opaku. Raději než zbraně měl knihy. Sledování Her jej utvrdilo v tom, že k výhře nejsou zapotřebí jen svaly, ale hlavně mozek. Když nastal čas, aby Mars začal trénovat v Akademii profesionálních splátců, zařekl se, že ze sebe nenechá vymlátit rozum. Dlouho otci odporoval, prosil jej, aby trénovat nemusel – zůstal by v bezpečí doma, vždyť ve Druhém kraji se to dobrovolníky každý rok jen hemží. Marsův otec měl však jiný názor. Byl posedlý vidinou slávy a bohatství – sám nikdy nebyl dost dobrý, takže si prostřednictvím svého syna chtěl plnit vlastní sny. Byl toho názoru, že chlapec narozený ve Druhém kraji nemá jiné poslání, než se stát profesionálním splátcem. V tom se však velmi rozcházel se svou manželkou, která se navzdory povaze typické pro občany Druhého kraje o syna bála. Mars tedy začal trénovat tajně, zpočátku s velkou nechutí. Tehdy mu bylo dvanáct let. Jak roky plynuly, v Akademii se mu však začínalo líbit čím dál víc. Mars objevil skrytou část sebe sama, o níž doposud neměl ani tušení. Najednou mu dělalo dobře, když jej slabší soupeř prosil o milost. Líbily se mu jejich slzy, kochal se pohledem na zakrvácené tváře. Přestával je vnímat jako lidské bytosti, představovali pouze další překážku na cestě za vítězstvím, které se bylo potřeba zbavit. Když bylo Marsovi patnáct, jeho matka se dozvěděla, že již několik let tajně trénuje a co víc, užívá si to a považuje to za svou vášeň. V jejích očích se dopustil ultimátní zrady – ze dne na den opustila Marse a jeho otce. Přestože věděla, že Marsova radikální změna byla zejména dílem manipulace jeho otce, rozhodla se svého syna zatratit. Ani jeden už ji nikdy neviděl. Pravděpodobně odešla do ústraní, aby Marse nemusela vidět umírat, protože ve skrytu duše věděla, že nemá šanci v aréně přežít. Znala jej příliš dobře – žádná přetvářka z něj nemohla udělat chladnokrevný vraždící stroj. A měla pravdu – navzdory tvrdému tréninku Mars nikdy nepatřil mezi ty nejlepší. Byl to průměrný kandidát na profíka – takových Druhý kraj produkoval desítky. Proto se dlouho odmítal přihlásit dobrovolně a vysloužil si za to černý puntík u svého otce. S každou další odmítnutou příležitostí v jeho očích klesal. Mars se s tím vypořádal po svém – zneužíval svého přirozeného šarmu a brzy si získal pověst největšího děvkaře v okolí. Zlom přišel až později, když se konečně rozhodl, že se nakonec přihlásí jako dobrovolník. Nedokázal by žít s vidinou, že zklamal člověka, který za ním celý život stál, byť mu svou náklonnost dával najevo podivným způsobem – svého otce. Zároveň však věděl, že jeho matku může jeho rozhodnutí úplně zničit. Rozhodl se tedy, že se vrátí s vavřínovým věncem na hlavě, nebo zemře smrtí zbabělce, který se nikdy nedokázal sám rozhodnout.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92