Wednesday, April 01, 2020

Kimberly Cavazos

[ kimbrhly kavasos ]

[player] Renaiti

[fc] Lily James
 

amor vincit omnia

× [species] human
× [date of birth] september 15, 2207 | ♍︎ virgo
× [loyalty] capitol
× [credits] 1 000

× [level] 8
× [age] seventeen 17
× [occupation] student
× [gems] 5




vitality [ +31 ] × defense [ 23 ]
  • Asi by nikoho nemělo zrovna dvakrát překvapit, že je schopná si prakticky poradit s jakoukoli technologickou moderní vymožeností, kterou jí dáte do ruky. Přeci jen, její kraj je téměř takovou kolébkou všech těchto věciček, tak by bylo zvláštní, kdyby s nimi neuměla pracovat. Rozhodně to ale není žádná její specializace, spíše to považuje automaticky za vlastnost, kterou musí ovládat. Není tedy žádný blázen do počítačů, v tomto ohledu je mnohem staromódnější. Spíše ji totiž najdete s knihou v ruce. Nejen, že se ráda nechává unášet fiktivními světy, ale dost často právě nějaké romány střídá s odbornou literaturou. Díky ní si rozšiřuje své obzory, protože chce mít všeobecný přehled a povědomí ze všech oborů. Ví, že na to ten mozek má, a tak se toho snaží využít. Nemá totiž ráda ten pocit, když někdo o něčem začne mluvit a ona vůbec neví, oč se jedná. Má neustálou potřebu být ve všem v obraze, a tak jí vůbec nevadí si něco nastudovat třeba i navíc – v tomhle se v ní Třetí kraj rozhodně nezapře. Její znalosti začínají v oblastech chemie, biologie, kde opravdu exceluje, ale díky odborné literatuře si získala i povědomí ohledně historie, fyziky, geografie a psychologie. Dokonce se učí i cizím jazykům, přičemž nejlépe zatím ovládá latinu, ale chce se naučit i čínsky a japonsky. V rozporu s její romantickou a naivní stránkou, stojí její realismus. Moc dobře si totiž uvědomuje, jak to ve světě chodí a že to není úplně nejrůžovější místo k životu. Právě proto tuhle svoji tvář raději skrývá za tu romantickou a naivní dívku, která je mnohem veselejší, než kdyby se užírala tím, jak je svět nespravedlivý. Nicméně, ať to může vypadat, že má hlavu v oblacích sebevíc, uvědomuje si nepříjemné skutečnosti, jenom je prostě na sobě nedává znát. Vzhledem k počtu načtených knih a široké slovní zásobě, to opravdu umí se slovy. Ať už v psané formě, tak i v té mluvené, pokud se na nějaký rozhovor může připravit. Je zvyklá celkem často používat nějaké metafory či přirovnání a vlastně tím tomu dotyčnému jistým způsobem i říct, že je úplně blbý, ale vzhledem k tomu, že nepoužívá vulgarismy ani jiné hrubé výrazy, tak si to dotyčná osoba nemusí ani uvědomit, že mu vlastně nadává. To nejzajímavější na ní jsou však znalosti v oblasti chemie, které má opravdu na skvělé úrovni. Periodickou soustavu prvků by zvládla odříkat jako básničku i včetně různých vlastností daných prvků. Dokonce i ví, se kterými chemikáliemi je bezpečné manipulovat holýma rukama, ačkoli ostatní by automaticky nejraději použili jeřáb, když uslyší v názvu kyselina. Pro tenhle obor se prakticky narodila a vážně mu rozumí. Po fyzické stránce na tom není zase tak špatně, jak by se čekalo. Sice jí zdravá strava nic neříká a jednoduše papká to, co zrovna chce, ale má tu výhodu, že její metabolismus pracuje velmi rychle, tudíž se neustále může pyšnit hubenou postavou. Když se k tomu přidá ještě fakt, že musela svoje tělo posílit kvůli vzdušné gymnastice, tak ve výsledku vypadá skoro jako nějaká fitnessačka. Ruce má na svém těle asi nejsilnější, ale zase není žádná kulturistka, aby zvedala těžké váhy. Nicméně ví, že svoji váhu rukama udrží a to je pro ni nejpodstatnější. Díky gymnastice se naučila dobré rovnováze a také mrštnosti. Nemá problém předvést hvězdu, stojku či provaz.
  • Není úplně ten nejspolečenštější člověk na světě. Když se s ní někdo začne bavit, tak se dokáže rozpovídat, ale aby ona sama za někým přišla a začala hovor, to je velice nepravděpodobný scénář. Má totiž až chorobnou potřebu, aby všechno šlo podle plánu. Když se něco maličko odkloní, tak už neví, jak má na danou situaci reagovat. Není zrovna nejlepší improvizátorkou, a tak je na ní poznat, když ji něco vyvede z míry. Často si v hlavě totiž nalajnuje, jak přesně bude hovor s daným člověkem vypadat, jenže už jí nedochází, že její život není jeden z jejích psaných příběhů. A nemůže tudíž ovlivnit, co ten druhý odpoví a jak zareaguje. A přesně v ten moment se dostává do úzkých. Není to konfliktní člověk, všechno se snaží řešit diplomatickou cestou a ne se prát jako zvíře, protože to jí přijde barbarské. Je tedy jasné, že Hladové hry ji nikdy příliš neuchvátily. Ráda se podívá, kdo je nový vítěz, ale aby sledovala napnutě všechny boje, to opravdu ne. Z tohoto faktu tedy jasně vyplývá, že nikdy neměla potřebu se na arénu jakkoli připravovat. Ani ve snu by ji nenapadlo, že by někdy mohla potřebovat přežít v přírodě a ačkoli zná všechny možné rostliny, hmyz, biotopy a podobné věci, asi těžko se z knížek naučila, jak rozdělat oheň. Sice má nesmírné znalosti v různých oborech, ale nikdy si nevyzkoušela jejich aplikaci v praktickém životě, kde by jí opravdu šlo o život. S tím souvisí i fakt, že se nikdy nedotkla žádné zbraně. Umí si sice v kuchyni ukrojit chleba nožem, či nakrájet maso na kostičky, ale nůž má od vražedné zbraně, používané v aréně, pořád docela daleko. Z některých arén si pamatuje určité druhy zbraní, jako je třeba kopí, mačeta, luk, meč a podobné, ale nikdy neměla možnost se něčeho takového dotknout fyzicky a nejspíše by ji to stejně ani nelákalo. Není vraždící stroj. Dokonce by se i maličko dalo polemizovat s tím, jestli náhodou v jistých ohledech není až příliš naivní. Jistě, jen tak ji někdo neobelže hezkými slovíčky – pokud to samozřejmě není nějaký pěkný klučina – ale tak nějak jednoduše věří, že dobro zvítězí nad zlem. Má totiž za to, že všechno špatné se druhým vrátí, neboť karma je zdarma. Jako další její nevýhodou je, že je až přílišnou romantičkou. Věří v pravou lásku, která hory přenáší a snaží se svůj perfektní protějšek najít prakticky na každém kroku, protože chce strašně moc tuhle lásku prožít. Její hubená postava si na ní však vybírá jistou daň. Trpí totiž hypertyreózou, kvůli které musí brát prášky, které regulují činnost její štítné žlázy, jež právě způsobuje její rychlý metabolismus. Problém je však v tom, pokud prášky vynechá na nějakou delší dobu. Jako malá je brala nepravidelně, protože to pro ni byla nepříjemná obtíž, ale vždycky se potom cítila neskutečně mizerně a bylo jí vážně špatně. Od té doby se tedy naučila brát prášky pravidelně. Takovým jejím nešvarem je, že když se pro něco nadchne, tak je schopna tomu dát sto procent, ale nezvládá věci často dokončit, protože ji to zase rychle omrzí, když nevidí výsledky, které si vysnila. Nejraději by totiž všechno měla hned, což takhle nefunguje.

  • [ file 001 ] Její narození byla obrovská událost, protože její rodiče tolik toužili po dítěti, ale doktoři a věda, jako by se proti nim spikli a oznámili jim, že prakticky není možné, aby dítě měli. Zkoušeli všemožné i nemožné, až už pomalu ztráceli naději na to, aby miminko měli. Nakonec to dopadlo tak, že účinným se ukázalo být umělé oplodnění. Jakmile se její matka po nějaké době dozvěděla, že miminko skutečně čeká, nemohla tomu uvěřit. Narození malé Kim bylo takovým malým zázrakem. Není proto divu, že už od jejího prvního nadechnutí, by pro ni rodiče udělali naprosto cokoli. Snesli by pro ni i modré z nebe. Ačkoli svoji dcerušku oba nesmírně milovali, přeci jenom práce pro ně byla také důležitá, jelikož bez ní by si nemohli dovolit žít na nějaké slušné úrovni. Naštěstí mohli péči o své miminko a práci dobře zkombinovat dohromady. Ze začátku matka pracovala z domu a otec odváděl veškerá zkoumání v laboratořích, aby je jeho drahá žena poté mohla doma zpracovávat. Jakmile však Kimberly povyrostla, začali ji brávat s sebou do laboratoří. Často je sledovala za skly, jak se tam pohybují v ochranných oblecích a hýbají s různými věcmi. Dovnitř pochopitelně nesměla, ale byla vychována jako velmi poslušné dítě, takže neměla potřebu tropit nějaké lumpárny. Byla schopna oba rodiče zaujatě pozorovat a nebo si vzít kousek papíru a celé hodiny si něco kreslit. Jen co nastoupila do školy, tak ji rodiče přihlásili do několika zájmových kroužků, protože v ní chtěli probudit toho malého génia nadaného na všechno, jakého v ní viděli. Celkem brzy se přišlo na to, že nemá zrovna hudební sluch, proto hudební kroužky odpadly vcelku brzy. Vše se hezky vytřídilo, až jí zůstala pouze vzdušná gymnastika, která jako jediná vydržela až do nynější doby. Přijde jí, že to je jediná činnost, při které opravdu může vypnout, nevnímat svět a soustředit se jenom na své pohyby. Je to pro ni takový únik z reality. Ačkoli si poradí se všemi gymnastickými pomůckami, její favoritkou je ta vzdušná gymnastika. Srdce jí sice netluče jen pro tenhle sport, ale stalo se to příjemným zpestřením jejího života, který se jinak skládá především z nějakého biflování informací, což už jen takhle nezní zrovna záživně. Rodiče by z ní do budoucna totiž rádi měli někoho, kdo učiní nějaký obrovský objev a zapíše se tak do dějin. To je důvod, proč po ní chtějí, aby zkoušela tolik samostatných projektů a hodně se zaměřovala na studiu. Všechno to asi začalo tím, když se jí povedlo vyhrát její první chemickou olympiádu. Bylo to jednoduše jedno malé tlesknutí v horách, které spustilo lavinu. Sice je technologie v posledních letech hlavní prioritou kraje, avšak díky všem těm vymoženostem se úroveň zkoumání v chemii také posunula na mnohem vyšší level a rodiče to vidí jako skvělou příležitost pro to se v tomto oboru prosadit. Gymnastika je jediná věc, kterou rodiče tolerují jako její volnočasovou zábavu. Všechno ostatní ji podle nich pouze rozptyluje od učení. V tomhle je však Kim tak trochu rebelka a zvládne si najít způsob, jak se ke knihám či filmům dostat i za jejich zády. Dělá to z toho důvodu, že tak může dočista zapomenout na svůj život a prožívat alespoň na chvíli příběh někoho jiného. Moc dobře si uvědomuje, že se jedná často jen o vymyšlené postavy, ale i přesto ji to baví. Přijde jí to totiž strašně kouzelné, jak si pravá láska nakonec najde svoji cestu. Dokonce se párkrát snažila napsat i vlastní příběhy, ale žádný se jí nepodařil pořádně dopsat. Nikdy totiž netoužila po tom se stát nějakou uznávanou vědkyní. Jejím snem je mít milujícího manžela, s nímž by mohla prožívat vlastní romantický příběh a jež by jí dodával inspiraci k psaní. Nic víc by ke svému štěstí nepotřebovala. Jenže nechce zklamat rodiče, takže tohle zůstává jako takové její malé tajemství, které se snaží skloubit dohromady společně s tím, co po ní požaduje její rodina.

Wednesday, March 25, 2020

Enrique Charania

[ enriké šaránia ]

 

Player: Niel

FC: Lorenzo Zurzolo



Contact: nieleon@seznam.cz

Age: 17 deceased - probodnutý krk: Mars Pylon


Token: -




Narodit se do Jedenáctého kraje není zrovna výhoda, pokud chcete trénovat na Hry a vlastně celkově být v něčem fakt dobrý. Dalo by se říct, že tady tak nějak jen přežíváte a hlavně tady pracujete. Fakt to není žádná sláva se sem narodit, kor když se narodíte do nějaké chudší rodiny jako Enrique. Jeho rodina není bohatá, patří k chudším v Jedenáctém kraji, tím pádem nikdy neměl žádná privilegia a hlavně nikdy neměl šanci trénovat na Hry. Po většinu svého života byl svými rodiči, celkově celou svojí rodinou přehlížen, to má zapříčiněno tím, že je prostřední dítě, tím pádem se z něj stal takový vlk samotář a vždy se spoléhá jen sám na sebe, protože své rodině fakt nevěří, ještě aby jo, když ho celý den prakticky přehlížela a nedělala si o něj nejmenší starost. Živit se musí sám, postarat se o své jídlo, pití i bydlení. To zrovna v Jedenáctém kraji není žádná lehká záležitost. Díky tomu se stal samostatným. Musel a pořád se musí živit nelegálně. Většinou krade nějaké jídlo nebo med ze skleníků, musí být velmi opatrný, aby ho nikdo nechytil. Tím pádem musí být fakt mrštný a nenápadný, což se mu celkem dost daří. Občas si najde nějakou tu klasickou práci, aby to nebylo tolik podezřelé. Přeci jen mu je sedmnáct, dost lidí ví, že žije sám, tak musí mít sem tam nějakou legální práci. Většinou se jedná o nějakou tvrdou práci, při které se nadře a ve výsledku si nevydělá ani moc peněz. Prakticky je pro něj lepší, když ukradne nějaké to jídlo z nějakého skleníku nebo když si prostě a jednoduše zahraje na zlodějíčka. Jediná výhoda při legální práci je, že si alespoň trochu udržuje kondici. Když něco musí tahat, tak si alespoň zacvičí a může být v nějaké formě a být připravený na nějaké přepadení či na vybrání do Hladových her. Kamarádů moc nemá, spíše skoro nikoho. I přesto, když je potřeba, dokáže být velmi sympatický a přesvědčivý. Má jednoduše charisma a to velké. Celkem se to vylučuje s tím, že je vlk samotář, ale i přesto takový je. Když je člověk prakticky zlodějem, tak musí to charisma mít. Což mu rozhodně nechybí, stejně tak mu nechybí ani sebevědomí a ve svých rozhodnutích si je fakt jistý. Někdy možná až moc, ale zatím se mu to nikdy nevymstilo. Školu většinu času fláká, taky proč by ne. V Jedenáctém kraji se to stejně nějak extra neřeší, když může, tak jde raději pracovat. On i kdyby chtěl studovat, tak nemůže, vzhledem k tomu, že v sedmnácti by se fakt nezvládl sám živit a ještě k tomu studovat. Ale nikdy mu to nijak nevadilo. Přeci jen je to spíše kluk, který si žije po svém a dělá si věci, jak chce a nechce to mít zaškatulkované podle školy a nějaké stálé práce.


Rozhodně nemá dokonalý život, ani dokonalé vlastnosti. Už jen to, že rodina o něj nemá prakticky žádný zájem, tak žádná starost z něj udělala trochu hajzla. Moc se není čemu divit, když se přibližně šest let živí hlavně kradením věcí. Těžko říct, proč si nenašel nějakou pořádnou práci. V Jedenáctém kraji to moc nejde, když člověk nemá žádné vzdělání. On má sotva to úplně základní. Do školy chodil prakticky jen do jedenácti let. Jakmile už mu bylo dvanáct, tak přestal do školy chodit, nejdříve částečně a poté úplně, zřejmě proto, že jen čekal, kdy půjde do Hladových her. Do školy přestal chodit kvůli vlastnímu rozhodnutí, nikdo ho nenutil jít pracovat, avšak on šel raději předstírat, že pracuje legálně, než trávit opravdu zbytečné hodiny ve škole, a to je pravda, protože v Jedenáctém kraji není kvalita výuky jako v Prvním či Druhém kraji. Možná to byla chyba, protože nemá moc velké tušení, co by se mohlo vyskytovat v Hladových hrách. Jaká fauna či flóra. Mohl teď na tom být mnohem líp, kdyby alespoň měl základní vzdělání, kdyby měl alespoň trochu chuť studovat, mohl by si teď žít trochu lépe než teď. Prakticky nemá žádné pořádné a trvalé bydlení. Nikdy nemá stálý příjem peněz, někdy se mu daří líp a někdy hůř. Klidně najednou může hladovět, protože v kraji bude mnohem víc mírotvorců. V tomhle ohledu nebyl zrovna chytrý a celkem si tím zkazil život. On si to nějak neuvědomuje, možná, dost možná to je tím, že jeho sebevědomí je občas až moc vysoké. Je to tak, i lidé z Jedenáctého kraje, tak jako je on, dokážou být trochu moc sebevědomí. Z toho zase plyne, že ani není moc šetřivý, vždy, když má dostatek jídla, tak si ho nedokáže zvážit a většinou ho fakt sní celkem rychle, to platí i s penězi. Pokud má až moc peněz, tak je většinou utratí za blbosti a nedokáže si našetřit na nějaké věci, které by pro něj měly větší využití a hodily by se mu celkově do života víc. Ne, že by někdy měl u sebe nějak moc peněz, ale i přesto nedokáže být moc spořivý. Na druhou stranu, jak se to měl naučit, když skoro celý život vyrůstal sám. V sirotčinci nevyrůstal, v Jedenáctém kraji se to zrovna nebude dvakrát řešit. Stačí když je přihlášen do výběru do Her, což on je. Díky tomu, že se vychovával sám, tak je občas takový svůj. Občas se dokáže chovat trochu dost nevychovaně a neslušně.


Na svůj věk má průměrně vysokou postavu, měří sto osmdesát centimetrů a je trochu hubenější než většina lidí z profesionálních krajů, ale není o tolik hubenější, jak by se předpokládalo. Přeci jen děti z chudých krajů, přesně z takových, jako je Jedenáctý kraj, jsou celkem vyhublé a občas až podvyživené. To u něj rozhodně neplatí, on je vcelku normální postavy. Trochu, ale spíše minimálně vypracované. Když občas dělá legální práci, která je o dost těžší, minimálně pro něj, než ta ilegální. Hlavně mnohem těžší na fyzičku, tak se logicky trochu vypracuje, ale opravdu to na druhou stranu není žádný zázrak. Má tmavé vlasy, přesně takové barvy, jako měla jeho matka. Obočí má trochu tmavší a oči má světle hnědé. Ty má jako jeho otec. On je celkově v obličeji více podobný svému otci než své matce. I když se to teď těžko porovnává, když se spolu nevídají a to vůbec. Nikdy o něj neměli nějaký zájem. Už od narození se o něj moc nestarali, samozřejmě jídlo a pití mu dávali. Oblečení měl vytahané, protože ho dědil od starších sourozenců, což nebyla žádná sláva. Ale tak nějak přežíval. Teda do té doby, dokud byl nejmladší. Poté se jeho rodičům narodili dvojčata a on byl prakticky odstřižen od rodiny. Se staršími sourozenci se nevídal, ti se dostali k drogám a jeli na nich, takže furt byli někde ve městě sjetí. Avšak ještě pár let to doma nějak přežíval. Jídlo si bral sám, do školy chodil. Jakmile mu bylo dvanáct a byl tedy zapsán do sklizně, tak z domova odešel. Nemusel ani utíkat. Rodiče byli spíše rádi, že se ho zbavili. Neměli ho rádi a to mu dávali fakt výrazně najevo. Spíše doufali, že z něj budou mít nějaké peníze, a tak nebudou muset makat, zřejmě doufali, že bude makat za ně a že jim kraj na ty děti dá peníze. Ve dvanácti teda odešel z domova. Sbalil si svých pár věcí a utekl někam do města. Ve městě žebral, zjistil, že lidi jsou nesoucitní. Prakticky nikdo mu nedal nic. I když měli co mu dát, tak mu to nedali. Našel si nějaký plac, kde by mohl bydlet. Byla to stará opuštěná budova na kraji města, kde žije dodnes, postupně si to nějak zlepšoval, aby se tam vůbec dalo žít. Stále to není nic moc, ale tak dá se v tom přežívat. Stal se z něj zloděj, když viděl, že lidi nemají soucit vůči dvanáctiletému klukovi. To se mu celkem dařilo, a tak u toho zůstal. Přeci jen byl vždy dost nenápadný a mrštný. Nemusel si ani nikdy brát oblázky, protože vždy si ukradl celkem dost jídla, aby z toho minimálně dokázal vyžít. Kolem patnácti let začal občas pracovat i legálně, protože nechtěl v lidech vzbuzovat podezření. Nepracuje legálně často. Své rodiče prakticky vůbec nevídá, to platí i o jeho starších sourozencích. Ti jsou nejspíše někde mrtví, nejspíše se předávkovali.

Monday, March 23, 2020

Mars Pylon

[ mars pajln ]

 

Player: Fion

FC: Miles Teller

Vitality: +15


Contact: silviech@post.cz

Age: 18 deceased - rozseknuté břicho: A. I-D.


Token: Náboj ze samopalu




Mezi své vrstevníky z Akademie nikdy příliš nezapadal. Většina budoucích profesionálních splátců se soustředila hlavně na fyzickou sílu, Mars však nikdy nepodceňoval důležitost bystré mysli. Rozhodl se, že tuto svou „slabinu“ využije ve svůj prospěch – na první pohled se může jevit jako dokonale povrchní, typický představitel Druhého kraje, který ostatní hodnotí pouze na základě toho, jak umí vrhnout nožem nebo s jakou vervou zmlátí svého protivníka. Mars však vždy mířil dál a naučil se odhadovat své soupeře i po psychické stránce – je velmi všímavý a dokáže vycítit a odhalit některé menší slabiny ostatních lidí. Pod otcovým vedením se naučil používat většinu střelných zbraní, a to i těch méně obvyklých, které se v aréně většinou nevyskytují – například pistole a pušky. Byť se v Akademii naučil efektivně bojovat na blízko, boj na dálku je pro něj mnohem příjemnější a přirozenější. Jeho největší zbraní je chladnokrevnost. Dokáže se rozhodovat na základě toho, jak je pro něj současná situace výhodná či nevýhodná a nezatěžuje se emocionálními břemeny. Vždy se přiklání na tu stranu, která zrovna vítězí, což u Marse vyústilo v nespočet nepřátel na všech frontách. Nikdy to však nepovažoval za slabinu. Je totiž toho názoru, že přátelé představují nebezpečí, protože jsou nevyzpytatelní a jejich závist často vede ke zradě. Naopak nepřátele by si měl každý držet u těla, protože není těžké odhadnout, co od nich čekat, což činí případná spojenectví daleko jednoduššími. Díky svému sympatickému vzhledu působí důvěryhodně a přátelsky, což mu poskytuje skvělou budoucí pozici pro vrážení reálných i pomyslných kudel do zad. Tváří se jako přítel, avšak zrada vždy přichází v tu nejméně vhodnou chvíli. Díky své pověsti doma v Druhém kraji vystupuje velmi sebevědomě, je oblíbený mezi dívkami a snadno si je získává na svou stranu – má takříkajíc stříbrný jazyk.


Jako dítě býval citlivý a jemný, avšak trpké zkušenosti a tvrdý trénink jeho osobnost zformovaly jinak. Téměř všem splátcům z Druhého kraje je vlastní božský komplex a ani Mars není výjimkou. Domnělá představa o vlastní nadřazenosti, umocněná jeho jménem a dlouholetou manipulací ze strany otce, z něj udělala egoistu posedlého slávou. Do vínku dostal nepříliš stabilní psychiku a notnou dávku zbabělosti. Odjakživa měl problém podívat se pravdě do očí, všechny problémy řešil pomocí úskoků a intrik a nikdy se nedal považovat za zrovna loajálního. Díky své nezměrné touze po moci má tendence podceňovat situace a lidi kolem sebe, jako kůň s klapkami na očích, který se žene jen za blýskajícím se vítězstvím v dáli a nevšímá si vlků, kteří mu jsou v patách. Ačkoliv je chytrý, lstivý a po fyzické stránce také rozhodně nepatří mezi outsidery, je to právě jeho zaslepenost, která jej činí zranitelným. Stejně tak jako většina splátců z Druhého kraje ve svém výcviku příliš nevěnoval pozornost schopnosti přežít či rozeznávat byliny. Vždy to považoval za něco zbytečného, koneckonců, v aréně vám kytičky proti sekeře nepomůžou, jak by řekl Mars. Vůči silám přírody tedy není příliš imunní – spoléhá se zejména na svou fyzickou sílu, dobrý trénink a inteligenci. Má jednu vlastnost, která se řadí mezi jeho silné stránky, ale zároveň jej poněkud limituje. Jako každý muž je na fundamentální úrovni prakticky bezmocný vůči ženám, a vzhledem k životnímu stylu, který praktikoval doma, je pro něj relativně těžké se v tomto směru ovládat.


Mars, pojmenovaný po římském bohu války, svému jménu však nikdy nedělal čest. Ač si jeho otec myslel, že takové jméno z jeho syna zázrakem udělá bojovníka, Mars jej neustále přesvědčoval o opaku. Raději než zbraně měl knihy. Sledování Her jej utvrdilo v tom, že k výhře nejsou zapotřebí jen svaly, ale hlavně mozek. Když nastal čas, aby Mars začal trénovat v Akademii profesionálních splátců, zařekl se, že ze sebe nenechá vymlátit rozum. Dlouho otci odporoval, prosil jej, aby trénovat nemusel – zůstal by v bezpečí doma, vždyť ve Druhém kraji se to dobrovolníky každý rok jen hemží. Marsův otec měl však jiný názor. Byl posedlý vidinou slávy a bohatství – sám nikdy nebyl dost dobrý, takže si prostřednictvím svého syna chtěl plnit vlastní sny. Byl toho názoru, že chlapec narozený ve Druhém kraji nemá jiné poslání, než se stát profesionálním splátcem. V tom se však velmi rozcházel se svou manželkou, která se navzdory povaze typické pro občany Druhého kraje o syna bála. Mars tedy začal trénovat tajně, zpočátku s velkou nechutí. Tehdy mu bylo dvanáct let. Jak roky plynuly, v Akademii se mu však začínalo líbit čím dál víc. Mars objevil skrytou část sebe sama, o níž doposud neměl ani tušení. Najednou mu dělalo dobře, když jej slabší soupeř prosil o milost. Líbily se mu jejich slzy, kochal se pohledem na zakrvácené tváře. Přestával je vnímat jako lidské bytosti, představovali pouze další překážku na cestě za vítězstvím, které se bylo potřeba zbavit. Když bylo Marsovi patnáct, jeho matka se dozvěděla, že již několik let tajně trénuje a co víc, užívá si to a považuje to za svou vášeň. V jejích očích se dopustil ultimátní zrady – ze dne na den opustila Marse a jeho otce. Přestože věděla, že Marsova radikální změna byla zejména dílem manipulace jeho otce, rozhodla se svého syna zatratit. Ani jeden už ji nikdy neviděl. Pravděpodobně odešla do ústraní, aby Marse nemusela vidět umírat, protože ve skrytu duše věděla, že nemá šanci v aréně přežít. Znala jej příliš dobře – žádná přetvářka z něj nemohla udělat chladnokrevný vraždící stroj. A měla pravdu – navzdory tvrdému tréninku Mars nikdy nepatřil mezi ty nejlepší. Byl to průměrný kandidát na profíka – takových Druhý kraj produkoval desítky. Proto se dlouho odmítal přihlásit dobrovolně a vysloužil si za to černý puntík u svého otce. S každou další odmítnutou příležitostí v jeho očích klesal. Mars se s tím vypořádal po svém – zneužíval svého přirozeného šarmu a brzy si získal pověst největšího děvkaře v okolí. Zlom přišel až později, když se konečně rozhodl, že se nakonec přihlásí jako dobrovolník. Nedokázal by žít s vidinou, že zklamal člověka, který za ním celý život stál, byť mu svou náklonnost dával najevo podivným způsobem – svého otce. Zároveň však věděl, že jeho matku může jeho rozhodnutí úplně zničit. Rozhodl se tedy, že se vrátí s vavřínovým věncem na hlavě, nebo zemře smrtí zbabělce, který se nikdy nedokázal sám rozhodnout.

Saturday, February 22, 2020

Deimos

[ dajmos ]

[player] Renaiti

[fc] Tom Hardy
 

loyalty above all else

× [species] android
× [date of birth] september 1, 2221 | ♍︎ virgo
× [loyalty] capitol
× [credits] 17

× [level] 2
× [age] three | 3
× [occupation] bodyguard
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 10 ]
  • -
  • -

  • [ appearance ] Vzhledově by se dalo říct, že nápadně připomíná reprezentanta Prvního kraje, Owena Lunsforda, kterému se již nepodařilo dostat se ven z arény 136. Hladových her. Někomu by se klidně mohlo i zdát, že to nějakým zázrakem přeci jen Owen přežil, neboť Deimos vypadá jako jeho starší verze. Obličejové rysy má sice zachované po padlém splátci, ale na rozdíl od Owena má však viditelné strniště, které by mu kdejaký muž mohl závidět, neboť se o vousy nemusí nijak starat, protože mu nerostou a stále tedy vypadají upraveně. Owen měl velmi dobře vypracované svalstvo, takže ani v tomto případě se tím vývojáři nemuseli moc zabývat a jeho stavbu těla zachovali. Má však to štěstí i smůlu zároveň, že i kdyby se už nikdy nedotkl činky, o své svaly nepřijde, jenže na druhou stranu i kdyby se snažil sebevíc, už se mu nepodaří svaly ještě víc zvětšit. Na jeho těle by nikdo nenašel ani jedinou jizvičku či škrábnutí, která Owen utržil v aréně, v tomto ohledu je Deimos naprosto dokonalý. Stejně tak i jeho pokožka na obličeji, tu by mu zase mohla závidět kdejaká žena. Ponechali mu i Owenova tetování, ačkoli kdyby se Deimose někdo teď zeptal na jejich význam, nevěděl by, co odpovědět. Tímto však veškerá jejich podobnost končí.
  • [ personality ] Po povahové stránce byl totiž Owen naprosto nevyhovující. Čas, který vývojáři ušetřili při jeho vzhledové stránce, mohli alespoň vložit do programování jeho chování. Nutno říct, že to nebyla zrovna nejsnazší a nejkratší cesta. Začínali totiž prakticky od nuly, protože po padlém splátci nemohli převzít téměř nic, aby vyhovoval svému budoucímu poslání. Nenechali mu tedy ani moc vzpomínek, protože stejně většina z nich nebyla šťastná. Velmi vzácně může mít záblesk na nějaký zápas z ringu, ale nic víc, rodinu si vůbec nepamatuje. Jednu věc mu však v hlavě nechali jako jakéhosi strašáka a připomínku, aby si uvědomil, kam patří. Je jí právě vzpomínka na jeho smrt. Ta se zjevuje pravidelně v určitých intervalech, aby na tuhle skutečnost jen tak nezapomněl. Povahově se tedy stal mnohem lepším, než byl kdy Owen. Dokáže se občas i usmát či být milý, když na něj někdo promluví. Celkově v tomto ohledu, jako kdyby měl vštípeny jen ty nejlepší vlastnosti, které jen muž může mít. Občas se u něj však může projevit jisté opovrhování lidmi z chudších poměrů, což je zapříčiněno nejen tou malou částí Owena v něm, ale i myšlením jeho majitelů. Vzteklost a agrese jsou věci, které u něj už jenom tak nenajdete a zároveň by se dalo i říct, že v hlavě už nemá jenom činku. Momentálně jeho hlavní prioritou jsou Vanderbiltovi. Pro jejich bezpečí by udělal naprosto cokoli a přesně takhle je naprogramovaný. Zničit kohokoli, kdo by jim chtěl nějak ublížit, ať to stojí co to stojí. Naštěstí je k tomu i potřebně vybaven, aby každého případného útočníka mohl včas odhalit a zpacifikovat. Měl by dokázat rozpoznat, když někdo lže, protože má veškeré psychologické informace o tom, jak se chovají podezřelí lidé. Jedině snad nějaký chorobný lhář, který své lži vážně věří, by jej mohl zvládnout oblafnout, ale ani to není tak pravděpodobné. V hlavě má i zabudovanou jakousi mini GPSku, tudíž je nemožné se s ním někde ztratit. Má povědomí prakticky o každém koutě, a tak mu stačí říct jen název ulice a on je schopný se tam dopravit, aniž by cestu předtím znal. Má samozřejmě i velmi dobrý sluch. Klidně si může někdo něco mumlat jenom sám pro sebe a jeho uši to stejně zachytí. V místnosti plné lidí je pro něj občas těžké se soustředit, a tak má většinu času tuhle funkci vypnutou, ale v případě nouze je schopný potřebný rozhovor rozpoznat. Jeho nejhlavnější předností je však možnost přepnutí vidění na termovizi a také snímače sejmutí otisků na pravé ruce, tudíž pokud mu někdo podá ruku, Deimosovi se tímto způsobem naskytne možnost se dozvědět o dotyčném nejzákladnější informace a historii trestního rejstříku. Samozřejmě jen za předpokladu, že je daná osoba zaznamenána v databázi, ale jen výjimečně tam někdo není, protože v dnešní době je otisk třeba téměř ke všemu. A jako pomyslná třešnička na dortu je Deimosova vysoká odolnost vůči zničení. Jen tak něco jej nedokáže zastavit a vyřadit z provozu. Zvládne víceméně bez problému fungovat, i když do něj někdo nasází celý zásobník.
× × ×
  • [ file 001 ] Stejně jako žárovka Edisona, tak ani Deimos nevznikl hned na první pokus, ale bylo potřeba postupně všechno doladit. Každá jeho předešlá verze měla jednoduše nějakou chybku, s níž nebyl schopen dál správně fungovat. Hned u prvního modelu se dopustili toho, že mu zanechali až příliš mnoho vzpomínek od padlého splátce a s tím, co mu všechno naprogramovali, byl jako taková slabší verze Hulka. Naštěstí jej stihli vyřadit z provozu včas, sice zdecimoval skoro celou místnost, ale bylo to dříve, než stačil někomu ublížit. To už se však nedá říct o jeho druhém modelu. Ten se totiž pokusil jednoho z pracovníků uškrtit. Což však na jeho obranu nebyla úplně jeho chyba, neboť mu zapomněli snížit agresi, takže stačilo jen jedno slovo a pohroma byla na světě. Naštěstí vše dobře dopadlo a on byl vrácen zpět do procesu vylepšování. A že se na jeho programování všichni celkem nadřeli. Rozhodně nebyl snadným oříškem, ale ve finále z něj udělali to nejlepší, co se jenom dalo. Veškeré věci byly konzultovány pravidelně s panem Vanderbiltem a ten měl tedy jeho vývoj plně pod kontrolou. Jakmile však bylo všechno potřebné nastaveno, bylo třeba jeho schopnosti vyzkoušet v praxi. Vývojáři se mu však nechtěli jen tak sami postavit, protože si byli vědomi, co všechno dokáže. Strávil tedy nějaký čas ve vojenském výcviku, aby se naučil správně všechny své vychytávky používat. Naštěstí se ukázalo, že je učenlivý a chápe celkem rychle, tudíž nebylo třeba ho výcvikem mořit příliš dlouho. Se vším, co mu bylo naprogramováno, se zvládl seznámit a lépe teď tedy rozumí svému fungování a je tedy schopný upozornit, kdyby náhodou něco nefungovalo jak má. Uvědomil si přitom i co smí a nesmí a jak má ovládat svoji sílu, aby při případném objetí třeba hned někomu nezlámal žebra. Zároveň se vývojáři během jeho výcviku snažili i vychytat případné mouchy, které by jeho systém mohl mít, a tak by tedy v současnosti mělo vše fungovat a běžet přesně tak, jak má. Dokonce mu i vylepšili schopnost se zacházením zbraní natolik, že ať mu dáte do ruky cokoli, bude s tím umět zacházet. Vlastně v případě ohrožení kohokoli z Vanderbiltových by byl schopný si udělat zbraň snad ze všeho, případně útočníka zpacifikovat i holýma rukama. Při střílení má velmi dobrou mušku a jen výjimečně by se mělo stát, že se netrefí. Výcvik jej procvičil i co se reflexů týče, a přišel na to, že občas dokáže předvídat soupeřovy kroky a rychleji se tak vyhnout jeho útoku. Když si vším tímhle prošel a vývojáři si byli jisti, že odvedli stoprocentní práci a Deimos se nevymkne kontrole, mohl se konečně přesunout ke svojí nové rodině. Na ten den se Deimos vážně těšil, protože byl neskutečně zvědavý, jací Vanderbiltovi skutečně jsou. Měl o nich totiž vštípené nejzákladnější informace, ale nic z toho neměl podložené vlastní zkušeností. Už když je poprvé viděl, v hlavě se mu všechno seplo a věděl, že je tu pro ně, aby je chránil, zároveň se zaplnila i poslední prázdnota, kterou v sobě cítil. Dostalo se mu od nich milého přivítání a to jim nikdy nezapomene, stejně jako i novou možnost, kterou mu dali. Práce pro Vanderbiltovi jej opravdu naplňuje a nedokázal by si svůj život bez nich představit, neměl by totiž potom proč žít.

  • Celeste Vanderbilt × Na svoji novou rodinu nedá dopustit. Dokázal by o nich klidně básnit hodiny, jak jsou skvělí. Pro každého z nich by byl schopen udělat cokoli a Celeste není výjimkou. Ačkoli z ní má občas pocit jistého odstupu, když si to porovná s chováním jejího manžela, tak jí to nemá nijak za zlé. Snaží se respektovat její soukromí, ale občas se ještě přeci jen zeptá na něco osobnějšího, než by jí mohlo být příjemné. Vážně se však snaží najít své hranice, co má vědět a co ne, a je rád za trpělivost, kterou s ním všichni mají. Naštěstí se mu Celeste nesnaží jeho práci nijak ztěžovat a vždy mu hlásí, když někam odjíždí, a tak pokaždé ví, kde se nachází, kdyby se náhodou něco dělo.
  • Charon Vanderbilt × Ačkoli je má primárně chránit, něco uvnitř mu hlásí, že by chlapci měl i dělat společnost. Snaží se být tedy i něco jako jeho přítelem, protože na rozdíl od obyčejných lidských kamarádů, on jej nikdy nezradí. Zároveň se snaží být i takovým Charonovým trenérem. Je totiž toho názoru, že je dobré, aby uměl základní sebeobranu a také s ním chodí trénovat na střelnici. Uvědomuje si, jak moc Ulysseovi a Celeste na Charonovi záleží, a proto je občas jako jeho stín, jenom aby si byl jistý, že je naprosto v bezpečí. Naštěstí si Charon uvědomuje, že jejich rodina ochranu potřebuje a nestává se tedy, že by se nějak rebelsky vzepřel a snažil se kolem něj proplížit. Nejen, že by se mu to asi nepovedlo, ale mohlo by ho to vystavit nebezpečí, což by Deimos asi nerozdýchal, kdyby ve své misi selhal a komukoli z Vanderbiltů se něco stalo.
  • Ulysses Vanderbilt × Moc dobře si uvědomuje, co pro něj tento muž udělal a že právě díky němu má možnost na tomhle světě být. Je mu nesmírně za tuhle příležitost vděčný. Zároveň si i neskutečně váží toho, že se jej snaží brát a zapojovat jako dalšího člena rodiny. Vážně se díky tomu cítí mnohem více lidsky, jako by konečně někam patřil. Stačila jen jedna sekunda, aby si Ulysses získal Deimosův naprostý respekt a uznání. Vidí v něm totiž úžasnou osobnost a do jisté míry i vzor, k němuž může vzhlížet. Deimos si je samozřejmě vědom, jakou zodpovědnost mu Ulysses svěřuje, když má na starost celou jeho rodinu a snaží se proto dělat vše, aby jej nikdy nezklamal. Udržet je všechny tři v bezpečí je jeho největší prioritou. Dochází mu totiž, že postavení, jako má Ulysses, je do jisté míry nebezpečné. Tento muž má jeho bezmeznou loajálnost a byl by pro něj schopen jít i do samotného pekla. 

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92