Monday, February 10, 2020

Aphrodite's Temple


časová náročnost
nízká
doporučený počet postav
neomezeno

Sunday, February 09, 2020

Brutus Hexspoor

[ brutus hekspůr ]

[player] Fion

[fc] Aidan Gillen
 

we're all liars here

× [species] human
× [date of birth] june 15, 2171 | ♊︎ gemini
× [loyalty] capitol
× [credits] 9 130

× [level] 3
× [age] fifty-three | 53
× [occupation] gamemaker, night club owner
× [gems] 22





vitality [ +12 ] × defense [ 7 ]
  • Brutus nepochybně patří mezi nejkontroverznější tváře kapitolské smetánky. Učebnicový „self-made man“, kterému není nic svaté a je více než ochotný jít přes mrtvoly. Rozvracet rodiny, štvát proti sobě přátele a partnery a v neposlední řadě pozoruhodná schopnost být ve správný čas na správném místě – to jsou Brutovy základní ingredience úspěchu. Zpočátku se jeví jako přítel všech. Šarmantní, vtipný, dobře vypadající, vždy rád pomůže. Nic však není zadarmo a zádrhel přijde v okamžiku, kdy si Brutus vyžádá něco na oplátku. Tehdy vyjde na světlo jeho pravý charakter. Každé jeho rozhodnutí řídí čirý pragmatismus a chladný kalkul. Balíček vlastností, který mu byl dán do vínku, jej předurčil pro funkci tvůrce Her. V utrpení ostatních se však přímo nevyžívá – veškerou špinavou práci dělá pouze pro své vlastní zvýhodnění. Povaha, která se zdá být perfektním koktejlem vlastností typických pro superzáporáka, má však i několik slabin. Brutus často trpí derealizací. Tato psychická porucha u něj vznikla v době, kdy zápolil se šikanou. Oproštění od reality mu pomáhalo situaci lépe zvládat. S tím souvisí jeho nerealistické cíle a určitý idealismus – během let si vytvořil vlastní vnímání světa, kdy má pocit, že může dokázat vše. Z většiny nepříjemných situací se však díky svému ostrému jazyku dokáže „vykecat“. Na Kapitolana může působit až usedle; nejčastěji je k vidění v drahém černém obleku s černou košilí. Jen zřídka jej lze zahlédnout oblečeného jinak. Jeho démonický vzhled a hluboký hlas mu zajišťují sympatie zejména u něžného pohlaví, pro které je zvláštním způsobem přitažlivý. Přispívá k tomu i fakt, že kromě svého oficiálního zaměstnání se angažuje i v mnoha dalších odvětvích – po celém Kapitolu je známý jako majitel sítě nočních klubů, jejichž hlavní výdělek nezajišťují spoře oděné slečny, nýbrž prodej zbraní a drog. Brutus je tedy pro mnoho obyvatel Kapitolu vyhledávaným společníkem.
× × ×
  • [ file 001 ] Nemožné se někdy stává skutečností. Takto by se dal ve stručnosti popsat Brutův životní příběh. Díky svému nezlomnému charakteru se vypracoval na prestižní pozici tvůrce Hladových her a stal se uznávaným členem kapitolské společnosti. Brutus se však nenarodil se zlatou lžičkou v ústech a dalšími výhodami, které by ho předurčovaly k úspěchu, jako tomu bylo u ostatních obyvatel Kapitolu. To vše může vděčit své bezskrupulózní povaze a vysokému intelektu. Brutův otec musel pracovat jako zpracovávač drahých kamenů v Prvním kraji poté, co byl za nejasných okolností vykázán z Kapitolu. Údajně se nehezky vyjádřil o tehdejším prezidentovi a za trest se propadl o několik příček na společenském žebříčku. Brutus byl od útlého věku šikanovaný ostatními dětmi, ať už to bylo právě kvůli jeho původu nebo jeho neduživé konstituci – v dětství byl nevelkého vzrůstu a trpěl podváhou. Když Brutův otec náhle zemřel, bylo mu pouhých osmnáct let. Projevil však nečekanou houževnatost, když se na vlastní pěst vydal zpět do Kapitolu a začal pracovat u otcova dávného přítele jako programátor v herním studiu. Odjakživa byl velmi dobrý v matematice. Časem vystoupal až na pozici spolumajitele. V té době učinil snad nejkontroverznější krok ve své kariéře – svého „zachránce“ se elegantně zbavil, převzal jeho podnik a následně firmu prodal konkurenci. Tato pozice však byla pro Bruta pouhým odrazovým můstkem – pomocí intrik, manipulace a úplatků šplhal ve společenské hierarchii výš a výš, v čemž pokračuje i nadále. Jeho ultimátní cíl je totiž prostý – získat úplně vše.

Wednesday, January 22, 2020

Rozhovor s Tristanem

Nyx Kesington: V zákulisí si ještě překontroluje rozhovorový scénář, aby věděla, na co je třeba se ptát a co diváky bude zajímat. Jakmile se ozvou úvodní fanfáry a je jí dán rozkaz k akci, tak se ladně přesměruje ke světlům reflektorů celého stadionu. Naštěstí kvůli postavenému pódiu nemusí v těch vysokých podpatcích chodit přes celou plochu areálu, jinak by toho asi dost nachodila. Postaví se doprostřed pódia a rukou si na svých blyštivých mini přiléhavých šatech upraví malý – téměř neviditelný – mikrofon. „Dobrý večer, dámy a páni,“ pozdraví se s přítomnými zářivým úsměvem, „je mi ctí tu s vámi dnes být a též se opět setkat se splátcem, nyní už vítězem, Tristanem Morgensen z Pátého kraje!“ představí ho a rozpřáhne ruku na místo, odkud by se měl vynořit. „Přivítejte ho prosím potleskem mezi nás!“ zatleská mu a jde se přesunout ke křesílkům. „Pětka má konečně vítěze,“ dodá jen tak bokem s lehkým smíchem.

Tristan MorgensenNervózně vyčkává za oponou, dokud se neozve jeho jméno, které je posléze obohacený o potlesky nespočtu lidí. Rozejde se na pódium a cestou se snaží rozdávat úsměvy do všech stran, pohledem pak spočine u Nyx. „Dobrý večer,“ pokývne hlavou. „Děkuji za milé přivítání a jsem rád, že tu s vámi dnes mohu být,“ slova jsou mířena k publiku a také tím směrem upře zrak. Oproti arény je tu zase živo a to se mu líbí, neboť se necítí tak osamocený a v neustálém stresu, že ho může kdokoliv zabít. Sám nemůže uvěřit tomu, že je vítězem, ale stálo ho to dost, hlavně co se týká Nicasii, i když se tváří, že je všechno v naprostém pořádku. Poté se posadí na křeslo a uvelebí se, svůj oblek si upraví a jeho pozornost je momentálně věnovaná jen moderátorce. Ačkoliv mu přítomnost mezi tolika lidmi nedělá už takový problém, jako tomu bylo ještě před arénou, tak se cítí stále líp, když si udržuje myšlenku, že je tu jenom s Nyx a jsou na nějaké schůzce na kávě, aby nemusel vnímat to, kolik je na něj upřených zvídavých očí.

Nyx Kesington: Přívětivě se na nové vítěze usměje a prohlíží si ho od hlavy až po paty. „Vítám Tě zpátky v Kapitolu,“ poví teď již oficiálně rovnou jemu a též se pohodlně usadí do křesla. „Zdá se, že fortuna při tobě stále převelice,“ naráží na některé situace, ve kterých mohl jistě přijít o svůj holý život. „Abych pravdu řekla, tak už jsem si myslela, že se zrovna s tebou znovu nesetkám, ale jak vidno, šeredně jsem se zmýlila,“ zasměje a nechává menší odmlku, než opět zase promluví, „jak se cítíš jako vítěz? Ve vašem kraji je to po dlouhé době, kdy vyšel z arény mužský splátce,“ odkašle si, „posledně se vám poštěstilo před třiceti lety, ročník Stephanie Borman.“

Tristan MorgensenPřikývne na to uvítání, tolik radosti a optimismu teď nedokáže úplně vstřebat, ale i tak se poslušně usměje a poděkuje: „Díky ti, Nyx.“ Cítí se trochu provinile, že je rád za svoje vítězství a cítí se dobře, hlavně když si vzpomene na arénu a kolik mrtvých kvůli jeho přežití muselo být. Nezabil je sice všechny, ale jako kdyby se to stalo a má krev všech na svých rukách. Když mu Nyx pokládá tu zrádnou otázku, chvíli jenom mlčí a přemýšlí nad slovech, které z úst vypustí. „Hmm,“ poví, aby si přidal pár dalších sekund na přemýšlení. „Neřekl bych, že se ještě jako vítěz cítím. Je to pro mě velká novinka a abych pravdu řekl, necítím se jinak než předtím, ale po čase to zřejmě přijde,“ nechá slova chvíli znít v prostoru, „mám takový pocit, jak by to jen popsal,“ zamyslí se nad tím a mhouří očima, když vyhledává to správné slovo, „že moje pouť ještě není ukončená.“ Slova mohou evokovat, že se vyjadřuje k aréně vítězů, ale nebylo to tak smýšlené.

Nyx Kesington: Pozorně poslouchá jeho slova a ve výrazu je opravdu znát, že ji to zajímá. Častokrát se tak jenom tváří, protože má v popisu práce vypadat, že je celá nažhavená do konverzace se splátci nebo vítězi. Tristan je však zrovna někdo, koho si ráda vyslechne a pokud by se tak nestalo, tak je to aspoň pohledný kluk, na kterého se bude ráda dívat. Někteří mají smůlu v obou případech a to je docela za trest si s nimi povídat. „Jistě,“ přikývne na ta slova. „Musí to být najednou ohromné a možná se v tobě mísí všelijaké emoce. Tuším, že každý vítěz se s tím pere jinak. Příkladem jsou třeba profesionálové, kteří své vítězství hlásí už rovnou před arénou,zasměje se a vůbec jim to nemá za zlé, „a posléze i zjišťujeme, že měli pravdu. A pak jsou tu ti, kteří šli s představou, že se už nevrátí a když pak zůstali naživu, byli šokováni.“ Po tolika Hrách už se stalo všechno možné, takže je velmi ojedinělé, že ji něco s něčím novým překvapí. „Ale pověz mi, co jsi konkrétně myslel tou poutí? Že's ji nedokončil?“ zeptá se a vůbec jí netrkne, že by se mohlo jednat o Hry s vítězi. Ačkoliv to bylo již veřejnosti oznámené, tak ji ta skutečnosti jaksi vypadla z hlavy.

Tristan MorgensenNěco na těch jejích slovech je a se vším, co právě řekla, souhlasí. Je celkem rád, že se slov moderátorka ujala a necítí se tu jako na nějakém výslechu. „Takové sebevědomí by se šiklo,“ zareaguje na poznámku o profesionálech a zasměje se tomu. „A myslím, že je někdy fajn vidět něco neočekávaného. Nic proti profíkům,“ dá ruce do obranného gesta, protože to fakt špatně nemyslí. „Každý očekává, že se z arény dostane profesionál a věřím, že na to tvrdě pracovali a nejspíš by vyhrávali i každý rok, kdyby nebyly v životě náhody a neštěstí. No a právě kvůli nim mi přijdou Hry zajímavé, jelikož nikdo nemůže očekávat, co se stane a ne vždy vyhraje ten s nejlepším výsledkem. Dává to do té show jistej ráz.“ Podívá se do publika, jako by čekal, zda to vidí stejně jako on, ale pak se otočí na Nyx, když pokračuje od jeho slov o neukončené pouti. „Nejlépe bych to označil za pocit, že mě ještě něco čeká, ale sám nevím, co to konkrétně je. Možná turné vítězů, možná mentorování, při kterém mi dojde, že jsem skutečně vyhrál nebo si to třeba možná uvědomím až se vrátím domů.“ Jakmile větu dokončí, tak si náhle začne uvědomovat, že se bude muset setkat s naštvanými rodiči, jelikož se s nimi od dobrovolného přihlášení ještě nebavil a samozřejmě nezapomíná ani na rodiny své manželky, tedy už ex. Trochu mu přitom poklesne výraz v obličeje, ale hned se z toho otrká a začne se opět usmívat, jako by nechumelilo a čeká na další dotaz.

Nyx Kesington: Opět ho nechává domluvit a když zrovna mluví, tak mu do řeči neskáče, jelikož nejsou nijak pobuřující nebo pro Kapitol urážlivé. „Jasně, musí tam být nějaká ta mysterióznost,“ dodává k jeho slovům. Následně se snaží něco pochytit z toho, co jí říká o tom pocitu. Neví, co přesně tím má namysli, ale dokáže si to minimálně aspoň představit, i když to nikdy nebude ona, protože ona vítěz není a nebude. „Zkrátka komplikované emoce,“ přikyvuje s úsměvem. „Tak doufám, že na tom přijde.“ Teď už je načase nabrat jiný směr a když už byla řeč o emocích, tak jeho zesnula žena bude jistě tím pravým tématem. Chápe, že to není příjemné téma, ale projít si tím musí. „Všichni jsme byli svědci toho, že se pro tebe Nicasia obětovala. Pro mě to byla jedna ze situací, o které jsem si myslela, že to bude pro tebe konec, ale-“ nechává dramatickou odmlku, „-její oběť byla víc než statečná. To mi připomíná, když si vybavím váš rozhovor ještě před arénou a že jste o svých plánech nevěděli, tak zde vidím jasné signály, že do arény šla přímo jen kvůli tobě. Přeci jenom ses hlásil jako první.“ 

Tristan MorgensenDlouho je po těch slovech v šoku. Čekal, že to dříve nebo později přijde, ale naivně doufal, že se mu to vyhne úplně. Absolutně nemá tušení, co by jí a celému Panemu měl povědět. Nečekal, že by to pro něj byla Nica schopná udělat. Kdyby jenom vylezli na tu střechu, tak by se to mohlo dopadnout úplně jinak. Neměl šanci si s ní o tom promluvit a v podstatě ji celou arénu ignoroval, čehož teď nesmírně lituje. Odkašle si a nervózně si otře zpocené ruce o kalhoty. Přemýšlí, jak by tuhle diskuzi navedl na něco jiného, ale nic ho v tuto chvíli nenapadá. „Co se týče jejího přihlášení, tak si stále nemyslím, že to bylo kvůli mě. Vždyť to ani nedává smysl,“ zavrtí hlavou a nehodlá tomu jakkoli věřit. „A no,“ odmlčí se, jelikož ví, že ho začíná zrazovat hlas a nechce tu mít přede všemi slabou chvilku. „Nevěděl jsem,“ opět se zasekne a není schopen slov. Nejraději by odsud odešel, ale to by nebyl dobrý nápad. „Neměla to dělat,“ zamumlá se zamračením. Nyx poté věnuje pohled, který prozrazuje, jestli by nemohli tohle přeskočit. Skutečně by z něj teď nic nedostali, možná jindy, ale je to pro něj pořád čerstvý a nechce s v tom piplat.

Nyx Kesington: Už měla v plánu to přerušit, když se podruhé zasekl, ale neudělala to. Myslela si, že se s tím zvládne poprat, ale nejspíš je to moc citlivé téma a ona s tím nic moc nenadělá, pokud nebude opravdu naléhat. V takovýchto situacích by měla a tu odpověď z něj násilím dostala, ale nechce se jí do toho. Chvíli nad tím uvažovala, ale pro jednou se rozhodla, že jemu ten klid nechá, obzvlášť po tom, co na ni hodil takový zoufalý kukuč. Možná si to špatně vyložila, ale když už nic dále neříkal, tak si to domyslela sama. „No, co se dá dělat,“ řekne s úsměvem, což může vyznít trochu nesoucitně, ale snaží se ulehčit situaci. „Nebýt Nicasii, tak tě tu člověče nemáme,“ plácne rukou o stehno a zadívá se k publiku. „To by pak bylo v Panemu tolik zlomených srdcí, kdyby tě slečny viděly umírat, protože roztomilých vítězů není nikdy dost, že?“ pohlédne do kamery, ježto je to převážně mířené na pubertální dívky. „Navíc už je volný,“ dodá a opět to není úplně vhodné vůči Nicasii, ale to už si tolik neuvědomuje. „Ještě než se vrhneme na korunovaci, tak se zeptám. Bylo mi řečeno, že jsi byl v programu pro kosmonauty a je to tvým velikým snem. Plánuješ se k tomu vrátit nebo jako vítěz budeš pokračovat jinak?“

Tristan MorgensenOddychne si, když se moderátorka nechystá ho dále mučit s jeho zesnulou manželkou nebo jinými vztahovými tématy, na které nemá vůbec náladu. Namísto toho nabíhá diskuze jiným směrem a jemu cuknou koutky do úsměvu, když se zeptá na jeho sen. „Samozřejmě v tom hodlám pokračovat a nikdy jsem z toho neodbočil,“ odpoví jí okamžitě. Zde nemusí nad něčím přemýšlet, protože to je snad jediná věc, u které si je na sto procent jistý, že to chce. „Jakmile budu zpátky v Pátem kraji, tak to bude jedna z věcí, kterou udělám a snad docílím toho, že se jednou do kosmu podívám,“ přikývne se sebevědomým úsměvem při posledních slovech. On věří, že se toho dne dočká, protože na tom vždycky tvrdě pracoval.

Nyx Kesington: „Tak to velmi ráda slyším,“ odpoví to první, co jí na mysl přijde. Je skutečně ráda, že aspoň některý vítěz to má vyřešený už rovnou hned po svém vítězství. Nerada pak přichází ke zjištění, že se někteří flákají jen ve své slávě a bohatství. Zrovna ona by možná byla ten typ vítězek, která by si toho užívala, ale asi by se jednou začala nudit a něco musela dělat. „Skvěle se s tebou dnes povídalo, ale teď je čas na zlatý hřeb večera,“ postaví se a přesune se blíže na okraj pódia. „Nyní nás svou přítomností poctí prezidentka, Cerys Alsephyte Smyrna,“ zatleská velmi neslyšně, jelikož se matčinou prezencí necítí moc poctěna, ale musí poukázat, jak je nadšená, že ji uvidí. Potom se odklidí kousek dál, nemá ani náladu se s ní zdravit, protože toho má v soukromí dost.

Tristan Morgensen„S tebou taky,“ řekne a myslí to vážně. Nelhal by jí, už při předešlých rozhovorech se mu jevila jako sympatická osoba, pokud to vše jenom nepředstírá. Potom se postaví, jelikož si myslí, že někam jdou, ale zase se ihned posadí, když jde Nyx jen přivítat prezidentku. Bylo to možná trochu trapné, ale doufá, že si toho nikdo nevšiml nebo ho kamery nesnímají. Ve křeslu jen vyčkává, než se k nim připojí prezidentka a lhal by, kdyby řekl, že z ní není nervózní. O té ženě si ještě žádný obrázek neudělal, tak neví, jaké pocity k její osobě má.

Cerys Alsephyte Smyrna: Jako obvykle přichází na pódium v těch nejluxusnějších šatech, které jí na tento jediný večer osobní designér ušil. Narovnaná se a vydává se rovnou k Tristanovi a své dcery si téměř nevšímá, avšak pokyne jí hlavou na pozdrav. Kolem boku má posázené diamanty a smaragdy, které dává světu na odiv. Zamává publiku a i do kamer, přitom se mile usmívá, ale pod tím vším se však skrývá narcismus a pýcha z moci. „Krásný večer, milí drazí,“ pošle elegantní vzdušnou pusu divákům, načež se otočí k Tristanovi a i jemu věnuje úsměv, „i Tobě, mladý chlapče.“ Následně se obrací k avoxovi, který jí na saténovém polštářku podává vavřínovou korunu, která je od těch předešlých jiná, vylepšená o brilianty a z vnitřní strany je vyryté jméno vítěze, tedy Tristan Morgensen. „Velmi gratuluji k vítězství,“ z jejího hlasu je slyšet velké nadšení. Možná si ho velmi oblíbila nebo se jenom její radost odvíjí od toho, že má konečně vítěze do nadcházejících Pentaher. „A vítám Tě do řad vítězů, zde je Tvá zasloužená koruna,“ posadí mu na hlavu korunku a potřese si s ním ruku. Poté se otočí k publiku a naznačí Tristanovi, aby se připojil vedle ní. „Dámy a pánové, vítěz 138. ročníku Hladových her, Tristan Morgensen! A než celé letošní události ukončíme, pojďme si připomenout arénu,“ domluví a pokyne, aby začali.

Tristan MorgensenPříliš dlouho neseděl a už musí zase vstát, protože se u něho objeví prezidentka. Nasucho polkne a dívá se na ni jako na zjevení. „Dobrý večer,“ poví nejistě. Sleduje její počínání a pohled mu přistane hlavně na té korunce. Viděl to jenom z obrazovky, takže vůbec nepozná, že je něčím od těch předešlých odlišná. Nikdy nebyl na takové hezké doplňky, ale tohle se mu vážně líbí. Ne že by to chtěl každý den nosit nebo vůbec kdykoliv nosit, nejspíš to bude mít na hlavě jen dnes a už to pak bude mít vystavené doma jako trofej. „Děkuji Vám převelice,“ usměje se na paní prezidentku. Rozhodně si ji nechce znepřátelit, když je to nejvyšší osoba v Panemu a jít proti ní je o krk. Potom se opět uvelebí, když mu nic jiného nezbývá a musí se bohužel podívat se všemi na tu tragédii, do které se mu vážně nechce.



Celý stadion se zatemní a jediné osvětlení vychází z nočního Kapitolu, následně zničehonic vystřelí mírné světlo patřící obrovskému hologramovému odpočítávání, jež se objeví uprostřed nad pódiem. Jakmile číslo dosáhne nule, tak se obraz roztříští a rozdělí do čtyř na každých stranách stadionu. Nejprve začnou jako obvykle hrát reklamy a co by to bylo za ročník, kdyby se aspoň jednou neobjevila reklama na parfém, tentokrát s prezidentkou. Dále na oděvní společnost, o které mnozí vyprávějí, že je pro sedláky, alespoň v této době. Na konzolovou hru se známou tváří Brysen, pro některé však neznámou osobou. Ukončující reklamou je kampaň s Gabi Peréz na novou kolekci DKNY a posléze se ozve kapitolská hymna, která započne REKAPITULACI HER.

Nyx Kesington: Po korunovaci se zase vrátila na své místečko vedle Tristana a společně s ním pak koukala na rekapitulaci. Občas se na něj podívala, aby spatřila nějakého jeho reakce, které by jí mohly být v prospěchu do budoucna. Nic moc ale nezjistila, tudíž se většinou dívala na interesantní události v aréně a při některých se dokonce i usmála. Zřejmě tam nalezla něco, co jí přišlo vtipné, i když jiným třeba ne. Jakmile to všechno skončilo, zbývalo to už celé zakončit. Postavila se, rozloučila se s Tristanem a následně promluvila už posledně k letošnímu ročníku Her. „Hladové hry jsou již u konce a já doufám, že jste si je užili tak náramně jako já. Tímto se s vámi loučím a u příštích slavností na viděnou!“ zářivě se usměje, zamává publiku a rozdá prá vzdušných polibků, načež se ozvou tóny hudby, se kterou to poté všechno končí.


Monday, January 06, 2020

Kaizen Drexcolt

[ kajzen drekskolt ]

 

Player: Andy

FC: Robbie Amell



Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: Mars Pylon


Token: Medailonek s fotkou Fawcett




Byl bezproblémovým dítkem, které se nemuselo o nic starat. Proto sám u sebe nerozvíjel žádné dovednosti, které by mu mohly pomoci. Jediným rozdílem od svých sester byla jeho nadprůměrná inteligence, jelikož v brzkém věku začal plno věcí chápat dříve, než kdokoliv ostatní. Skládal si kostičky, stavěl věci z kusů dřívek a už v neobvyklém věku začal mluvit nebo dokonce i chodit. Zkrátka malý génius. Ve škole mu nedělaly problémy počty, ani logické řešení hádanek a rébusů, z čehož vyplývá, že má schopnost zamyslet se nad věcmi i jinak, než jak nad nimi uvažují obyčejní lidé. Po smrti první ze sester začal poprvé pracovat s ikonickou zbraní Sedmého kraje. Nutno podotknout, že sedmokrajané ho považují spíše za nástroj. Ano, jde o sekeru. S otcem začal chodit do lesů a pomáhal mu, co se sekání dřeva týká. V mladém věku přesekával pouze drobná polínka, ale již při takových situacích začal zpevňovat určitě části svého těla. Musel být schopný unést sekeru a to se postupem času zlepšovalo. Jak vyrůstal, práce se sekerou se zlepšila, neboť s ní trávil čas skoro každý den a stejně tak se jí i věnoval. Při dovršení aktuálního věku byl schopný sekerou i házet, což je obdivuhodné. Stejně tak, jak sílil, jeho svaly se začaly stávat mohutnějšími a to je na něm nyní znát. Hora svalů, která vypovídá o jeho tělesné síle. Silný musí být, přeci jen, tahá z lesa kopce dřeva za druhým. Dokázal by přenášet těžké předměty a stejně by ho to neunavilo. Po jistém čase samozřejmě ano, nebudeme naivní. V nízkém věku byl schopný schovávat se a maskovat za předměty, aby s nimi naprosto splynul a nebyl tak vidět. Znovu, po smrti Fawcett začal tuhle schopnost rozvíjet a dny, které trávil v pokoji sám, rozvíjel schopnost maskování do vyšších sfér. Maloval si na tělo a kupříkladu ruku nechal zmizet na parketové podlaze a to pouze barvičkami na tělo. Po smrti druhé ze sester se jeho schopnosti začaly stupňovat, neboť si dával na tréninku záležet o mnoho víc a to možná z důvodu toho, že byl poslední z dětí svých rodičů a nechtěl je zklamat i on. Začal běhávat. Zlepšoval si tím kondici a běh v přírodě ho naučil mnohému. Byl schopný soustředit se na více věcí, i když je to chlapec. Všeobecně známý fakt je ten, že to oni nedokáží. Běháním v lese se začal učit od pohledu jisté rostliny, bylinky a stromy, kterých je v Sedmém kraji nespočet. Tu stejnou flóru si potom doma vyhledával v knihách a ověřoval si správnosti svého uvažování. Další den pak ověřoval znova. Jak se říká, dvakrát měř, jednou řež. Svým běháním po lesích si zároveň trénoval vytrvalost, která se mu v aréně určitě bude hodit. Při západech slunce pak na louce kousek od jejich domoviny trénoval jógu a procvičoval tělo. Toužil být více obratným. Kromě jógy a atletických cvičení, které se učil sám, tudíž v nich nebyl žádný přeborník, dělal i různé akrobatické blbinky, ale to jen pro zabavení se v napjatých časech, kdy už trénování bylo otravné. Všemi postupnými osobními tréninky docílil dokonce i toho, že svou sílu, obratnost a vytrvalost vycepoval do perfektního stavu. Stejně tak se stal velmi rychlým, co se běhu týče. Práce se sekerou mu ovšem nestačila a věděl, že sekeru v aréně získat nemusí. Pořídil si proto několik dýk, kapesních nožíků a s nimi v lese trénoval. Okoukal od sestry, když byl ještě dítě, že s takovými nástroji odstraňovala kůrovce ze stromů a tato technika se posléze stala jeho vlastní. On ale kromě tohoto dýky a kapesní nožíky házel do stromů zdálky a zlepšoval si tím svou vlastní mušku ve snáze stát se dokonalým vrhačem dýk. Vtipné, co. Tím, že se Sedmý kraj rozšířil i o medicínu, byl schopen naučit se jejím základům. Má šikovné prstíky, tudíž pro něj nějaké šití či základní léčení ran není žádným problémem. Má skvělý orientační systém a dokáže podle budov či určitých věcí s naprostou přesností povědět, kudy má jít a nebo, kde se nachází.


Nejraději by pověděl, že žádné slabiny nemá, ale to přeci není možné, že. Každý nějaké má a on je má taky. Mezi tu nejhlavnější, která by se dala snadno přiřadit i ke schopnostem může být nedůvěřivost. Nevěří prakticky nikomu, kromě vlastní rodiny, kterou dává na první místo a bojoval by za ně do posledních sil. Ono už jich v rodině, té hlavní, moc není, takže nemá koho chránit, ale to je vedlejší. V Sedmém kraji se těžko dostanete k vodě, takže v plavání tápe, to ne, že ne. Pokud by se dostal do hlubokých, ba dokonce divokých vod, asi by nezvládl nic dělat. V klidné vodě by ještě jakžtakž přežil. Nějak by si přeci jen poradil. Je dost podobný Fawcett, ne tedy ve všem, ale v mnohém. Další podobností může být jeho strach z výšek. Nemá je rád, nepodporuje je. Nedokáže šplhat, nedokáže se dívat dolů z vysokých míst. Pokud by se stalo, že by se na nějaké takové náhodou dostal, nejspíš by tam zůstal sedět v klubíčku a nikdo by ho nedostal dolů. Mnohdy se stane, že vůbec nedokáže být trpělivý. Ne, že by nesnášel titěrnou práci, nevadí mu, avšak pokud by se náhodou stalo, že by musel na někoho, popřípadě něco dlouho čekat, asi si raději věci bude dělat po svém, nežli na někoho hodiny a hodiny čekat. Další problém pro něj, že i přesto, že má skvělý orientační smysl, často mu dělá problém odhadnout, kde by se mohlo nacházet jídlo a pití a pokud se mu dlouho stane, že nejí a nepije, je pěkně nervózní, ba dokonce agresivní. To z něj dělá velmi lehkomyslnou oběť. Spoléhá tedy na skutečnosti a i když je velmi chytrý, je možné ho i zmást. Jak? To vám nepovím, ale možné to je.


Život začal žít skutečně až po smrti dvou svých sester. Starší Vesper a nejstarší Fawcett, která byla od nízkého věku jeho velkým vzorem, i přesto, že byla dívkou. Na rozdíl od Vesper, kterou štvalo, byť jenom to, že Faw dýchá. Možná proto si po její smrti pořídil otevíratelný medailonek s její fotkou uvnitř, který ze svého krku nesundává. Jeho vyrůstání po boku svých dvou starších sester nebylo nikterak náročné. Náročné mohlo být to, že si svých dětí jejich rodiče vůbec nevšímali. Kai dělal všechno proto, aby jejich pozornost nějak zaměstnal, ale bylo to, jak už je psáno, těžké, proto se snažil nejvíc času trávit se svými sestrami. S Vesper to šlo těžko, útěchu nacházel u Fawcett. Často ji sledoval na procházkách v lese, kdy se schválně skrýval mezi stromy, aby nebyl viděn. O to víc ho ranilo, když byla vybraná do Her. Nemohl to pochopit a přeci, byl ještě malý. Se zatajeným dechem pozoroval každé sekundy dění v aréně a ostatní splátci ho nezajímali. Asi si dokážete představit, jakou měl radost, když se Fawcett dostala do finále. Věřil, že vyhraje. Tiše v to doufal. V tom největším očekávání se ale zrodilo obrovské zklamání a v ten moment se ozval hlasitý výkřik, který doprovázel sprchu slz, když před obrazovkou pozoroval okamžik, kdy Fawcett proletělo ostří její hrudí. Nedokázal to pochopit. Smířil se s tím, že bude mít sestru opět po svém boku a nestalo se tak. Uzavřel se svým způsobem do sebe a nechtěl s nikým dobré týdny, ba dokonce měsíce mluvit. Trávil čas pouze ve svém pokoji, luštil křížovky, jedl a nebo spal. Depresivní mód ustal po nějaké době a vrátily se mu i sociální funkce. Pomalu se začal bavit s rodiči, kteří jim věnovali pozornosti více, než bylo obvyklé a snad za to mohla i smrt Fawcett. Začal si pomalu hledat záliby a činnosti. Zároveň se i připravovat na dny budoucí, neboť si v ten moment začal uvědomovat, že brzy může být klidně vybraný i on, proto bylo na čase investovat čas a úsilí se minimálně připravit na to, co mohl vidět na vlastní oči v televizi. Ruku na srdce, Sedmý kraj není ideální na trénování pro Hladové hry, ale on chtěl využít všeho, co mohl, aby se začal připravovat. Více času tedy trávil mimo hranice domova. Hlavně tedy v přírodě. V brzkém věku se naučil zacházet se sekerou. Počin toho proběhl, když s otcem vyrazil do lesů sekat dřevo. Primárně se měl jít jenom dívat, ale ano, pochopil základy brzo. Rok uplynul a přišlo další losování splátců. Byl připravený, že se ozve jeho jméno, dobrovolně by však nešel. O to větší překvapení nastalo, když byl vylosovaný jiný splátce, povzdychl si, avšak zákon schválnosti je skutečně mocná čarodějka. "Vesper Framiré Drexcolt," ozvalo se vzduchem a on pohledem spočinul s vyraženým dechem na své sestře. Ruku natahoval v záchvatu. Myslel si, že větší rána už přijít nemohla a teď mu Kapitol chtěl vzít i druhou sestru. K Hrám jako takovým měl po vzoru Fawcett neutrální názor, ale teď když mu chtěl Kapitol vzít i druhou sestru, začal se měnit v negativní stvůru, Hry začal odsuzovat. Věděl, že Vesper nemá vůbec žádnou šanci, Faw byla více stavěná na hry takového druhu. Tentokrát už netrávil depresivní chvíle ticha ve svém pokoji, ale od toho momentu začal plně investovat svůj čas, aby minimálně on, jako jediný z rodiny, pozvedl její čest a pomstil své sestry. Stále by nebyl schopný přihlásit se dobrovolně, ale pokud na to dojde, bude připravený. Bude chtít být připravený. Po smrti i druhé sestry byla příroda jeho hlavní oblastí trávení času, už jenom kvůli tomu, že v Sedmém kraji široko daleko nebylo nic jiného, že ano. Rodiče se s ním snažili trávit čas, jak bylo nezbytné, ale on si žil vlastním životem a vlastně i vlastním rozumem.

Friday, January 03, 2020

Crispin Warren

[ krispin woren ]

 

Player: Andy

FC: Alberto Rosende



Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnutá plíce: C. Hastings


Token: Prsten na dva prsty ve tvaru pout




Možná si říkáte, že tím, že pochází z Desátého kraje, bude jako jeho ostatní vrstevníci stát za nic. Souběžně s tím se pak před nebezpečím a násilím schovávat, ale drazí přátele, opak je pravdou. Crispin je statný, velmi odvážný chlapec a to a mnohem víc ho provází životem od útlého dětství. Práh bolesti má každý umístěný v jiné rovině – to je známý fakt. On ho má mnohem výš, než je normální. To se v něm vypěstovalo v průběhu jeho dospívání, už kvůli tomu, že ho rodiče trestali fyzicky za vše, co jim přišlo špatné, takže vše. Tím se u něj ale vypěstovala jistá odolnost, psychická i fyzická. Fyzicky cítí méně bolesti, samozřejmě to souvisí s psychickou stránkou, kdy tu bolest doslova potlačuje. Tudíž si z případného útoku – jak slovního, tak fyzického nic moc nedělá. Tím pádem je u něj minimální šance na to, že by se psychicky zhroutil. Kromě toho mu také pomáhá upevňovat svou psychiku jeho brigáda. Pracuje občasně na jatkách, hlavně kvůli tomu, že už žije sám a potřebuje si vydělávat na živobytí. To poukazuje na jeho samostatnost a schopnost řídit se ve svém životě, organizovat si ho a chápat své určité priority, ačkoliv právě ty on velmi rád přehodnocuje, takže je to protichůdné. Jatka, to je téma samo o sobě, že ano, docela rozvinuté, tak se v něm malinko podrbeme. Pohled na mrtvá, zubožená zvířata, se kterými je nakládáno v nejlepším dobrém uvážení Desátého kraje – on je ale i přesto vidí jako pouze mrtvá a zubožená, tak to je. Takový pohled vás připraví na mnohé, ačkoliv není srovnatelný s kupříkladu mrtvým tělem kdejakého obyvatele, furt se okolo těla nachází spousta krve, nedejbože třeba při pohledu na vyteklé orgány, které se ze zvířat preparují. On už to také zkoušel, takže s takovouhle prací nemá žádné problémy. Ruce, hlavně prsty, má velmi šikovné a k tomu je pěkně pozorný. Při práci s každým jednotlivým zvířetem je důležité provést pečlivý řez skrze celé tělo. Po pár desítkách takových zvířat získal do svých očí mřížkové pravítko, které mu ukazuje různé body, tedy anatomie pro něj taktéž není problém. Ve chvíli, kdy se dostal do těla zvířete, bylo na něm odhadnout, kudy vést řez, případně jak nejlépe odstranit orgány pryč z těla. Zde upevňoval svoje logické uvažování, případně si i pěstoval své přemítání strategické, to znamená, jaké kroky zvolit ku nejlepšímu možnému výsledku. Na jatkách je také vcelku povinností přenášet mrtvá zvířata, potažmo se potýkat i s těmi živými než vlastně umřou, že ano. Bylo tedy na něm použít veškeré to svalstvo, které skrývá pod oblečením a porvat se s tím nejlíp, jak dokáže. To nasvědčuje tomu, že je chlapec obdařený celkem vysokou silou, někteří krajané z Druhého, či Prvního kraje, kterým se při trénincích tolik nedaří, by mohli závidět. Co se jeho psychických schopností týká, má schopnost okouzlujícího charisma, jinak by se mu přeci nepovedlo zamotat hlavu jedné, (otravné) kouzelné krajance, která je mu vlastně v některých věcech dost podobná. Čemu stoprocentně dokáže odolávat je manipulace a psychické hříčky, tedy všechny zákeřné techniky, co souvisí s psychikou. Manipulace, vydírání, přesvědčování, zkrátka namotávání si oběti na svůj prst, tomu všemu dokáže odolat a sám je pánem všech těchto technik. Ulice vás naučí spoustu věcí a než se dostal na místo, ve kterém se nachází, musel těchto několik technik použít několikrát. Rozhodně je lepší při souboji na blízko, mnohokrát vstoupil nebo dokonce vyvolal pěstní souboj, kdy zákeřně využil blízkých předmětů. Někdy to byl kus klacku, podruhé železná trubka, to nasvědčuje tomu, že pokud by měl bojovat s mečem, dýkou, čímkoliv, co je určené na blízko, měl by nejvyšší šanci vyváznout ze souboje živý. Kromě mečů a dýk by určitě uspěl i s takovým kopím, trojzubcem, nebo třeba kosou. Dá se to považovat za zbraně na blízko, i když je mezi zbraní, vámi a soupeřem určitý rozestup. Dalo by se říct, že je na svůj věk poněkud inteligentním agresorem a bojovníkem, už jenom kvůli tomu, že ho bývalá/současná přítelkyně neustále komanduje, bije, nadává mu, on si přesto nic z toho nenechá líbit a vřele jí to oplácí, čili trénink má každodenně zaručený. S tím tedy můžeme jasně říci, že se mnohdy i stalo, že takový nějaký konflikt sám vytvořil, ne zrovna s Charnou, ale konflikt jako konflikt. Když měl namále, musel použít své nohy a utéct, což pro něj nebyl vůbec problém. Běhat umí poměrně dobře, ne protože by snad měl trénink kvůli útěkům z boje, ale protože to rád sám dělá pro svou fyzičku. Vytrvalost má tudíž také na poněkud vysoké úrovni.


Jeho největší slabostí není něco ale někdo. Můžeme tuhle jeho slabost přezdívat jako největší zakopnutí a štěstí zároveň a nebo jí můžeme říkat zkrátka Charna Hastings. Zní to jako pěkně nepovedená a ve smyslu zdlouhavá telenovela, jenže to je všechno pravda, neboť je to opravdu slečna, která, stejně jako on, žije v Desátém kraji. Co by o ní pověděl on sám není podstatné, neboť není schopný to vyjádřit slovy. Minimálně se nedokáže natolik otevřít, aby byl schopný o svých pocitech mluvit, což může být také slabina. Nepovědět vždy upřímně, co má na srdci, je jeho specialita. Vězte ovšem, že šelest to skutečně není. Jedná se o dívku, do které se bezhlavě zamiloval a navzájem byli schopni si dávat šancí až do aleluja. První člověk, kromě své matky, který mu v hlavě dokázal udělat hotové tornádo a to dokonce i ve srovnání se zmíněnou matkou je nekonečný rodeo drive. Mezi nenávistí a láskou je pouze tenká hranice a on sám pořádně neví, kam by ji sám umístil a častokrát se stane, že se tyto dvě emoce protnou a ve výsledku vytvoří neskutečný, chemický výbuch, který s sebou nese následky. Skutečnost je ale taková, že důležitějšího člověka nezná, tahle holka mu ukázala všechny krásy světa v pouhých slovech a svých výrazech, jejíchž ohromení nezná pro jeho samotného konců. Ve skrytu duše ví, že ji miluje natolik, že z toho vlastně sám blázní a je pro něj takovým rozptýlením, které pro něj může být nebezpečné a drazí, on si tohle všechno uvědomuje a to je ten hlavní důvod, proč tohle všechno potlačuje, snad aby zamezil potenciálním škodám. Nedejbože, aby při nich kurážná Charna třeba zemřela, to by ho naprosto zlomilo. Je jeho druhým kouskem srdce, bez kterého mozek nemůže fungovat. Poškodíte tento kousek a stane se handicapovaným. To, že pochází z Desátého kraje není vůbec výhodou, protože kromě vězeňské sítě a chovu dobytku vlastně pořádně nic nezná. Za hranice tohoto kraje se v životě nepodíval a ani v to nedoufal. Pokud by se tak ovšem stalo, nejspíš by se v hluku technologických vymožeností naprosto ztratil. Stejně tak není vůbec trpělivý, tudíž právě z tohoto vědomí pramení to, že by na ty technologický kraviny ani neměl čas. Čas je totiž moc důležitý a on s ním umí nakládat, bohužel pro něj, netrávil moc času v knížkách a už vůbec netrávil čas vzděláváním se. Nějaké brožury s rostlinami či zvířaty, nemá ponětí, co je kopretina a co orangutan, jen si asi myslí, že oboje jsou rostliny. Pocity v něm dřímají a tím, že je nedává znát a nemluví o nich, se obvykle stane to, že vybouchne jako tlakový hrnec a pokud už se v něm tato cholerická povaha promítne, znamená to jedno, přepíná se do destrukčního módu a v té chvíli létají pohlavky, pěsti, krutá slůvka, lítají talíře, ničí se nábytek, cokoliv, co je v jeho blízkosti, je ve stavu ohrožení, proto není dobré si s ním začínat cokoliv, co by mohlo špatně dopadnout. Ano, Charna to kupříkladu moc dobře ví a stejně to dělá, mrška jedna.


Narodil se do chudé domácnosti kdesi uprostřed Desátého kraje. Zní to na nic, co? Na nic to taky je. Je nejstarším sourozencem mezi šesti dětmi, čili to pro vás může být jasným indikátorem toho, jak moc v prdeli je. To je možná důvodem, proč je v neustálém nátlaku ze strany rodičů, kteří po něm neustále něco chtějí. Potřebují přeci vydělávat peníze a děti také někdo hlídat musí, minimálně polovinu z nich. Ta druhá je už ve věku, kdy se podle společenských norem dokáží ohlídat sami, alespoň tedy uvnitř domova, samozřejmě. Je tomu tak od jeho raného dětství, protože s každým novým členem rodiny se pomalu, ale jistě dostával do pozadí. Ne, že by se na něj úplně zapomnělo, ale s řadou přibývajících jmen, je to první zvolené prostě náročné na zapamatování. Režim jeho výchovy se taktéž s nabývajícím věkem stupňoval. Nebyl v jeho počátečním dětství tolik tvrdý, ale oproti ostatním krajům či v porovnání s jinými rodinami to tvrdé bylo dost i tehdy. Tělesné tresty byly na denním pořádku a zkrátka za vše, co bylo v očích jeho rodičů trestuhodné, byť jen za to, že třeba zapomněl zavřít dveře. S tím se pomalu, ale jistě stával člověkem, kterým je dnes. Chladným a ledovým jako ten nejtvrdší ledovec. Černý jako ta nejhlubší propast. Nečitelný jako kniha na zámek, ke které někdo spolykal klíč. Těžko říct, jestli se mu nálady za ty léta vytratily postupně a nebo je neznámý zloděj ukradl a odnesl za sedmero hory a sedmero řeky. Když byl starší, přestával chtít trávit čas doma a více než to, začal prožívat svůj život mimo zdi domova, na půdě Desátého kraje. Zapletl se s partičkou, která měla v oblibě vyvolávat zlo a porušovat zákony. Byl tím hodně naočkovaný a neskutečně fascinovaný. Byla to zajímavá gradace, ten kontrast, který nedokázal pochopit mu v očích vytvářel několik výrazných jiskřiček. Pro rodinu se rázem stal nikým, to, že jednou byl jejich synem, bylo teď naprosto nepodstatné. To on totiž přeťal ta lana, která je všechny spojovala v jakémsi rodinném závazku. S výše zmíněnou skupinou rebelů, pak začal žít mnohem více dobrodružně. Neví, jakým jiným slovem by to popsal, opravdu to bylo jedno velké dobrodružství. Změnilo ho to od morku kostí a dokonce měl občas natolik dobrou náladu, že svým elánem rozesmával lidi v okolí. To ovšem nebylo vše, byl zvláštní, dokázal manipulovat s druhými a násilí, které mu bylo vtloukáno do hlavy, pojal jako standart, který si zachoval. V životě nepoznal nikoho, kdo by byl jako on a jistě, že ho to svým způsobem zneklidňovalo. Změnilo se to, ano, jednou ano. Je to jako mlhavá vzpomínka, kterou pokud se snažíte vypudit z vlastní hlavy, bodá vás to u srdce. Blíží se snad infarkt? Ne, je to jen znamení, že takové vzpomínky si člověk musí uschovat. Tato vzpomínka se jmenuje Charna Hastings, dívka ze stejného kraje. Už si nepamatuje, kde ji poznal, možná na jatkách, na kterých si stejně jako ona přivydělával ke svému žití. Změnila mu úhel pohledu a díky ní viděl věci, o jakých se mu ani nezdálo. I když to tehdy vypadalo, že to nebude mít dlouhého trvání, chvíle, které s ní dokázal prožít, byly mimořádné a jejich záznam by si s radostí opakoval zmáčknutím tlačítka restart. Po nějaké době se jejich vztah stal toxickým a nechuť, zloba a plno zákeřného a ďábelského se znova vrátilo. Jsou tajemství, která zkrátka druhým neříkáte. Tím zlým člověkem se stal v momentě, kdy se jedno takové dozvěděl a nehodlal ho povědět nikomu, zatím. Zemřela mu matka a příčina její smrti dokázala, jak moc podobný je svému otci, což nehodlal tolerovat a určitě se s tím nehodlal už vůbec zrcadlit. Jeho otec ji utloukl k smrti pod náporem nějakého amoku zloby. Ututlalo se to, protože všem bylo namluveno, že ji zabila nešťastná náhoda – pád. Směšné. Charna se potom stala jeho prioritou a měl potřebu ji podvědomě chránit, nedopustit to stejné, co se stalo jeho matce, když ve svém otci viděl tak moc sebe samého. Děsil se pokaždé momentu, kdy se s Charnou musel znova poprat, i když byly vlny agrese mnohdy intenzivní. Svým způsobem to po nějaké době začal brát taky jako zábavu. Věděl, že je pro něj důležitá, ale tu myšlenku se snažil vypudit a nehodlal to přiznávat ostatním ani sám sobě. Tak to bral jako něco, co se zkrátka musí zapomenout. Pravdou ale zůstává, že na jeho holku/neholku nemá nikdo právo sáhnout, neboť by v tom okamžiku stoprocentně zakročil, protože on je jediný, kdo si to smí dovolit. Se svým životem je nyní spokojený, dokonce i když má za zadkem neustále tu otravnou Hastingsovou.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92