Friday, January 03, 2020

Crispin Warren

[ krispin woren ]

 

Player: Andy

FC: Alberto Rosende



Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnutá plíce: C. Hastings


Token: Prsten na dva prsty ve tvaru pout




Možná si říkáte, že tím, že pochází z Desátého kraje, bude jako jeho ostatní vrstevníci stát za nic. Souběžně s tím se pak před nebezpečím a násilím schovávat, ale drazí přátele, opak je pravdou. Crispin je statný, velmi odvážný chlapec a to a mnohem víc ho provází životem od útlého dětství. Práh bolesti má každý umístěný v jiné rovině – to je známý fakt. On ho má mnohem výš, než je normální. To se v něm vypěstovalo v průběhu jeho dospívání, už kvůli tomu, že ho rodiče trestali fyzicky za vše, co jim přišlo špatné, takže vše. Tím se u něj ale vypěstovala jistá odolnost, psychická i fyzická. Fyzicky cítí méně bolesti, samozřejmě to souvisí s psychickou stránkou, kdy tu bolest doslova potlačuje. Tudíž si z případného útoku – jak slovního, tak fyzického nic moc nedělá. Tím pádem je u něj minimální šance na to, že by se psychicky zhroutil. Kromě toho mu také pomáhá upevňovat svou psychiku jeho brigáda. Pracuje občasně na jatkách, hlavně kvůli tomu, že už žije sám a potřebuje si vydělávat na živobytí. To poukazuje na jeho samostatnost a schopnost řídit se ve svém životě, organizovat si ho a chápat své určité priority, ačkoliv právě ty on velmi rád přehodnocuje, takže je to protichůdné. Jatka, to je téma samo o sobě, že ano, docela rozvinuté, tak se v něm malinko podrbeme. Pohled na mrtvá, zubožená zvířata, se kterými je nakládáno v nejlepším dobrém uvážení Desátého kraje – on je ale i přesto vidí jako pouze mrtvá a zubožená, tak to je. Takový pohled vás připraví na mnohé, ačkoliv není srovnatelný s kupříkladu mrtvým tělem kdejakého obyvatele, furt se okolo těla nachází spousta krve, nedejbože třeba při pohledu na vyteklé orgány, které se ze zvířat preparují. On už to také zkoušel, takže s takovouhle prací nemá žádné problémy. Ruce, hlavně prsty, má velmi šikovné a k tomu je pěkně pozorný. Při práci s každým jednotlivým zvířetem je důležité provést pečlivý řez skrze celé tělo. Po pár desítkách takových zvířat získal do svých očí mřížkové pravítko, které mu ukazuje různé body, tedy anatomie pro něj taktéž není problém. Ve chvíli, kdy se dostal do těla zvířete, bylo na něm odhadnout, kudy vést řez, případně jak nejlépe odstranit orgány pryč z těla. Zde upevňoval svoje logické uvažování, případně si i pěstoval své přemítání strategické, to znamená, jaké kroky zvolit ku nejlepšímu možnému výsledku. Na jatkách je také vcelku povinností přenášet mrtvá zvířata, potažmo se potýkat i s těmi živými než vlastně umřou, že ano. Bylo tedy na něm použít veškeré to svalstvo, které skrývá pod oblečením a porvat se s tím nejlíp, jak dokáže. To nasvědčuje tomu, že je chlapec obdařený celkem vysokou silou, někteří krajané z Druhého, či Prvního kraje, kterým se při trénincích tolik nedaří, by mohli závidět. Co se jeho psychických schopností týká, má schopnost okouzlujícího charisma, jinak by se mu přeci nepovedlo zamotat hlavu jedné, (otravné) kouzelné krajance, která je mu vlastně v některých věcech dost podobná. Čemu stoprocentně dokáže odolávat je manipulace a psychické hříčky, tedy všechny zákeřné techniky, co souvisí s psychikou. Manipulace, vydírání, přesvědčování, zkrátka namotávání si oběti na svůj prst, tomu všemu dokáže odolat a sám je pánem všech těchto technik. Ulice vás naučí spoustu věcí a než se dostal na místo, ve kterém se nachází, musel těchto několik technik použít několikrát. Rozhodně je lepší při souboji na blízko, mnohokrát vstoupil nebo dokonce vyvolal pěstní souboj, kdy zákeřně využil blízkých předmětů. Někdy to byl kus klacku, podruhé železná trubka, to nasvědčuje tomu, že pokud by měl bojovat s mečem, dýkou, čímkoliv, co je určené na blízko, měl by nejvyšší šanci vyváznout ze souboje živý. Kromě mečů a dýk by určitě uspěl i s takovým kopím, trojzubcem, nebo třeba kosou. Dá se to považovat za zbraně na blízko, i když je mezi zbraní, vámi a soupeřem určitý rozestup. Dalo by se říct, že je na svůj věk poněkud inteligentním agresorem a bojovníkem, už jenom kvůli tomu, že ho bývalá/současná přítelkyně neustále komanduje, bije, nadává mu, on si přesto nic z toho nenechá líbit a vřele jí to oplácí, čili trénink má každodenně zaručený. S tím tedy můžeme jasně říci, že se mnohdy i stalo, že takový nějaký konflikt sám vytvořil, ne zrovna s Charnou, ale konflikt jako konflikt. Když měl namále, musel použít své nohy a utéct, což pro něj nebyl vůbec problém. Běhat umí poměrně dobře, ne protože by snad měl trénink kvůli útěkům z boje, ale protože to rád sám dělá pro svou fyzičku. Vytrvalost má tudíž také na poněkud vysoké úrovni.


Jeho největší slabostí není něco ale někdo. Můžeme tuhle jeho slabost přezdívat jako největší zakopnutí a štěstí zároveň a nebo jí můžeme říkat zkrátka Charna Hastings. Zní to jako pěkně nepovedená a ve smyslu zdlouhavá telenovela, jenže to je všechno pravda, neboť je to opravdu slečna, která, stejně jako on, žije v Desátém kraji. Co by o ní pověděl on sám není podstatné, neboť není schopný to vyjádřit slovy. Minimálně se nedokáže natolik otevřít, aby byl schopný o svých pocitech mluvit, což může být také slabina. Nepovědět vždy upřímně, co má na srdci, je jeho specialita. Vězte ovšem, že šelest to skutečně není. Jedná se o dívku, do které se bezhlavě zamiloval a navzájem byli schopni si dávat šancí až do aleluja. První člověk, kromě své matky, který mu v hlavě dokázal udělat hotové tornádo a to dokonce i ve srovnání se zmíněnou matkou je nekonečný rodeo drive. Mezi nenávistí a láskou je pouze tenká hranice a on sám pořádně neví, kam by ji sám umístil a častokrát se stane, že se tyto dvě emoce protnou a ve výsledku vytvoří neskutečný, chemický výbuch, který s sebou nese následky. Skutečnost je ale taková, že důležitějšího člověka nezná, tahle holka mu ukázala všechny krásy světa v pouhých slovech a svých výrazech, jejíchž ohromení nezná pro jeho samotného konců. Ve skrytu duše ví, že ji miluje natolik, že z toho vlastně sám blázní a je pro něj takovým rozptýlením, které pro něj může být nebezpečné a drazí, on si tohle všechno uvědomuje a to je ten hlavní důvod, proč tohle všechno potlačuje, snad aby zamezil potenciálním škodám. Nedejbože, aby při nich kurážná Charna třeba zemřela, to by ho naprosto zlomilo. Je jeho druhým kouskem srdce, bez kterého mozek nemůže fungovat. Poškodíte tento kousek a stane se handicapovaným. To, že pochází z Desátého kraje není vůbec výhodou, protože kromě vězeňské sítě a chovu dobytku vlastně pořádně nic nezná. Za hranice tohoto kraje se v životě nepodíval a ani v to nedoufal. Pokud by se tak ovšem stalo, nejspíš by se v hluku technologických vymožeností naprosto ztratil. Stejně tak není vůbec trpělivý, tudíž právě z tohoto vědomí pramení to, že by na ty technologický kraviny ani neměl čas. Čas je totiž moc důležitý a on s ním umí nakládat, bohužel pro něj, netrávil moc času v knížkách a už vůbec netrávil čas vzděláváním se. Nějaké brožury s rostlinami či zvířaty, nemá ponětí, co je kopretina a co orangutan, jen si asi myslí, že oboje jsou rostliny. Pocity v něm dřímají a tím, že je nedává znát a nemluví o nich, se obvykle stane to, že vybouchne jako tlakový hrnec a pokud už se v něm tato cholerická povaha promítne, znamená to jedno, přepíná se do destrukčního módu a v té chvíli létají pohlavky, pěsti, krutá slůvka, lítají talíře, ničí se nábytek, cokoliv, co je v jeho blízkosti, je ve stavu ohrožení, proto není dobré si s ním začínat cokoliv, co by mohlo špatně dopadnout. Ano, Charna to kupříkladu moc dobře ví a stejně to dělá, mrška jedna.


Narodil se do chudé domácnosti kdesi uprostřed Desátého kraje. Zní to na nic, co? Na nic to taky je. Je nejstarším sourozencem mezi šesti dětmi, čili to pro vás může být jasným indikátorem toho, jak moc v prdeli je. To je možná důvodem, proč je v neustálém nátlaku ze strany rodičů, kteří po něm neustále něco chtějí. Potřebují přeci vydělávat peníze a děti také někdo hlídat musí, minimálně polovinu z nich. Ta druhá je už ve věku, kdy se podle společenských norem dokáží ohlídat sami, alespoň tedy uvnitř domova, samozřejmě. Je tomu tak od jeho raného dětství, protože s každým novým členem rodiny se pomalu, ale jistě dostával do pozadí. Ne, že by se na něj úplně zapomnělo, ale s řadou přibývajících jmen, je to první zvolené prostě náročné na zapamatování. Režim jeho výchovy se taktéž s nabývajícím věkem stupňoval. Nebyl v jeho počátečním dětství tolik tvrdý, ale oproti ostatním krajům či v porovnání s jinými rodinami to tvrdé bylo dost i tehdy. Tělesné tresty byly na denním pořádku a zkrátka za vše, co bylo v očích jeho rodičů trestuhodné, byť jen za to, že třeba zapomněl zavřít dveře. S tím se pomalu, ale jistě stával člověkem, kterým je dnes. Chladným a ledovým jako ten nejtvrdší ledovec. Černý jako ta nejhlubší propast. Nečitelný jako kniha na zámek, ke které někdo spolykal klíč. Těžko říct, jestli se mu nálady za ty léta vytratily postupně a nebo je neznámý zloděj ukradl a odnesl za sedmero hory a sedmero řeky. Když byl starší, přestával chtít trávit čas doma a více než to, začal prožívat svůj život mimo zdi domova, na půdě Desátého kraje. Zapletl se s partičkou, která měla v oblibě vyvolávat zlo a porušovat zákony. Byl tím hodně naočkovaný a neskutečně fascinovaný. Byla to zajímavá gradace, ten kontrast, který nedokázal pochopit mu v očích vytvářel několik výrazných jiskřiček. Pro rodinu se rázem stal nikým, to, že jednou byl jejich synem, bylo teď naprosto nepodstatné. To on totiž přeťal ta lana, která je všechny spojovala v jakémsi rodinném závazku. S výše zmíněnou skupinou rebelů, pak začal žít mnohem více dobrodružně. Neví, jakým jiným slovem by to popsal, opravdu to bylo jedno velké dobrodružství. Změnilo ho to od morku kostí a dokonce měl občas natolik dobrou náladu, že svým elánem rozesmával lidi v okolí. To ovšem nebylo vše, byl zvláštní, dokázal manipulovat s druhými a násilí, které mu bylo vtloukáno do hlavy, pojal jako standart, který si zachoval. V životě nepoznal nikoho, kdo by byl jako on a jistě, že ho to svým způsobem zneklidňovalo. Změnilo se to, ano, jednou ano. Je to jako mlhavá vzpomínka, kterou pokud se snažíte vypudit z vlastní hlavy, bodá vás to u srdce. Blíží se snad infarkt? Ne, je to jen znamení, že takové vzpomínky si člověk musí uschovat. Tato vzpomínka se jmenuje Charna Hastings, dívka ze stejného kraje. Už si nepamatuje, kde ji poznal, možná na jatkách, na kterých si stejně jako ona přivydělával ke svému žití. Změnila mu úhel pohledu a díky ní viděl věci, o jakých se mu ani nezdálo. I když to tehdy vypadalo, že to nebude mít dlouhého trvání, chvíle, které s ní dokázal prožít, byly mimořádné a jejich záznam by si s radostí opakoval zmáčknutím tlačítka restart. Po nějaké době se jejich vztah stal toxickým a nechuť, zloba a plno zákeřného a ďábelského se znova vrátilo. Jsou tajemství, která zkrátka druhým neříkáte. Tím zlým člověkem se stal v momentě, kdy se jedno takové dozvěděl a nehodlal ho povědět nikomu, zatím. Zemřela mu matka a příčina její smrti dokázala, jak moc podobný je svému otci, což nehodlal tolerovat a určitě se s tím nehodlal už vůbec zrcadlit. Jeho otec ji utloukl k smrti pod náporem nějakého amoku zloby. Ututlalo se to, protože všem bylo namluveno, že ji zabila nešťastná náhoda – pád. Směšné. Charna se potom stala jeho prioritou a měl potřebu ji podvědomě chránit, nedopustit to stejné, co se stalo jeho matce, když ve svém otci viděl tak moc sebe samého. Děsil se pokaždé momentu, kdy se s Charnou musel znova poprat, i když byly vlny agrese mnohdy intenzivní. Svým způsobem to po nějaké době začal brát taky jako zábavu. Věděl, že je pro něj důležitá, ale tu myšlenku se snažil vypudit a nehodlal to přiznávat ostatním ani sám sobě. Tak to bral jako něco, co se zkrátka musí zapomenout. Pravdou ale zůstává, že na jeho holku/neholku nemá nikdo právo sáhnout, neboť by v tom okamžiku stoprocentně zakročil, protože on je jediný, kdo si to smí dovolit. Se svým životem je nyní spokojený, dokonce i když má za zadkem neustále tu otravnou Hastingsovou.

Charna Hastings

[ čarna hestyngs ]

 

Player: Quinn

FC: Mia Wasikowska



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - sebevražda


Token: Nábojka




Dalo by se říct, že je docela schopná, minimálně v porovnání s ostatními v kraji. Už odmala se musela potýkat se spoustou bolestí. Její otec byl docela velký násilník a svou zlost si často vybíjel i na ni, což vedlo k tomu, že si na násilí i bolest zvykla. Celkově jí nepřijde nic nenormálního na tom, když se lidé servou do krve, naopak to vidí jako úplně normální a v případě, že je účastníkem, jí to přijde i dost zábavné. Nemá problém ubránit se, když se ocitne v pěstním souboji. Desítka je v posledních letech dost nevlídným místem a většina obyvatelstva má alespoň nějaký základ sebeobrany. Konkrétně ona chodila po ulicích a přímo bitky vyvolávala, nebo ostatní prosila, aby jí něco naučili. Jak už tomu na ulici bývá, v těchto soubojích nejsou žádná pravidla a dokáže tedy bojovat bez jakýkoliv zábran. Morální zásady jí nic neříkají, je schopná vám říct a udělat cokoliv bez ohledu na to, jak moc je to nekorektní. Zkrátka to má v hlavě nastavené trošku jinak než normální lidé. Nelze od ní očekávat, že by někdy boj vzdala, je totiž dost ctižádostivá a jakákoliv porážka, byť sebemenší, je pro ni velice hořká a těžce ji nese. Týrání mívá většinou za důsledek spoustu věcí a konkrétně u ní z toho vzniklo to, že nikomu nic nenechá zadarmo a za každou cenu se musí bránit každému útoku, ať už fyzickému či psychickému. Postupem času dokonce ona sama začala být útočníkem a pomalu, ale jistě se z ní také stává neskutečný násilník. Na chudou dívku z Desátého kraje také pobrala celkem dost síly. Jinak to při práci na jatkách nejde, nosíte těžké kusy masa, musíte umět se postavit zvířeti, pokud je to nutné a pro slabé jedince jednoduše místo není. Taktéž se na jatkách naučila pracovat s různými nástroji, které by se daly považovat za zbraně. Dokáže si poradit prakticky s čímkoliv, co má ostří, speciálně pokud se jedná o nějaký nůž, kudlu nebo třeba sekáček. Jestli by bylo potřeba, nejspíš by se zvládla ubránit i s něčím větším, ale zatím k tomu nedostala příležitost. Co jí také není cizí, jsou střelné zbraně. Zvířata často ničím jiným uspat nejde, a proto střílet celkem solidně umí a vlastně je to u ní i dost oblíbené, protože je to rychlé a účinné. Další výhodou takovéhle práce je určitě to, že ji jen tak něco nerozhodí. Jí by třeba krev a ubližování na zdraví nevadilo ani tak, ale stýkat se s tím každý den jí určitě také pomohlo, aby na to byla zvyklá. Ačkoliv je Charna velice toxickou osobou, lidé se jí drží jako klíšťata, protože má opravdu velké charisma. Dokáže si ostatní získat na svou stranu, vytěžit z nich úplně všechno a potom je odkopnout jako nic. Dalo by se to nazvat až manipulováním a je velice pravděpodobné, že tuto vlastnost zdědila po svém otci, který je na to přímo expert, když i po tolika letech mlácení stále zvládá vždy její matku umluvit, aby s ním zůstala. S Charnou už to tak jednoduché nemá, ta se mu totiž brání. Nemá tedy problém postavit se i mnohem silnějšímu oponentovi, což může být také výhodou. Je vidět, že si v konfliktech věří a cítí se při nich jako ve svém živlu. Neměla by problém zabít člověka, v případě svého přítele/nepřítele Crispina se o to dokonce i několikrát pokusila a i když to nedotáhla do konce, je si jistá, že u kohokoliv jiného by tu problém nebyl. S pokusy vzít mu život se začala zabývat i jedy a různými rostlinami, co by mohly mít fatální účinek. Není v tom jakkoliv dokonalá, ale určitě se vyzná víc než průměrný člověk. Kdybyste ji hodili do přírody, aby se o sebe sama postarala, pravděpodobně by jí to nedělalo absolutně žádný problém. Když žila nějakou dobu sama, nic jiného jí občas nezbylo, a proto s tím zkušenosti má. Taktéž je zvyklá strádat a určitě by ji pár dní v nedostatku nezabilo. Její tuhý kořínek, agresivní nátura a chybějící empatie z ní dělají soupeře, kterého byste raději neměli podceňovat, jinak to s vámi nemusí dobře dopadnout. Nikdy nemůžete vědět, co od ní čekat, ale vězte, že její úmysly nebudou jakkoliv andělské a většinou se ke každému bude snažit jenom dostat, aby ho mohla vysát jako správný parazit a poté se přesunout dále.


Za svou největší slabinu, kterou si uvědomuje, považuje jednoho člověka. Člověka, kterého tolik nesnáší, až ho vlastně miluje a v jejím životě dělá takový bordel, že je kvůli tomu schopná dělat neskutečné chyby, které by případně mohly být pro ni jednou i smrtelné. Tou osobou je Crispin Warren, její kluk, který vlastně není její kluk a je to zkrátka velmi komplikované. Je jejím rozptýlením, něco jako bolehlav, co nikdy nekončí a táhne se s ní pořád dál a dál a ona mu dobrovolně nezamezuje. Nutno podotknout, že na něm má také vypěstovanou nezdravou závislost a svým špatným způsobem ho neskonale miluje. Vztah je to nehorázně špatný, ale stále fungující, protože se ho zbavovat nechce, což ji neskutečně táhne dolů. Bez něj by se měla mnohem lépe, ale zbavit se ho nedokáže, už to zkoušela a vždycky musela couvnout, jelikož by to sama sobě nedovolila. Tohle je vlastně jediná její slabina, o které pořádně ví, ostatní jsou jí docela jedno a nikdy se tím nezaobírala. I když si o sobě myslí, že umí bojovat vcelku dobře, určitě by se to nevyrovnalo profesionálnímu tréninku. Občas se jí stalo, že by v bitce využila třeba nožík, ale jakékoliv další zbraně používala vždy pouze v kontextu jatek a těžko říct, jak by vypadal její boj s nimi. Sice by si troufla na mnohem silnějšího soupeře, jelikož je šiblá, ale určitě na silné jedince nemá, jakkoliv by vám tvrdila opak. S technologií se sice občas setkává, ale určitě to není její šálek kávy. Není to k jejímu životu vůbec důležité, tak to jednoduše neřeší a jde to úplně mimo ni. Když je v ráži, nedá se s ní vůbec mluvit, má rudo před očima a vůbec nemá smysl snažit se jí její akce rozmluvit. Ve svých stavech agrese se sama ztrácí a občas si ani nepamatuje, co všechno v nich řekla a udělala. Ačkoliv se může zdát bezcitná, naopak má emocí až moc a neumí je ovládat, spíše ony většinou ovládají ji a vypadá potom jak magor. Tyto emoce se ovšem týkají jenom jí samotné, vůči ostatním většinou necítí absolutně nic, pokud se nejedná o toho blbečka Crispina, který je výjimkou potvrzující pravidlo. Tvářit se, že jí na lidech nezáleží, je pro ni velmi přirozené, ve skutečnosti je na nich ale dost závislá. Potřebuje mít stále nablízku někoho, kdo ji bude následovat jako věrný poslíček a dělat přesně to, co chce, jinak se cítí nesvá. Absolutně neví, jak se vyrovnat s tím, když se někdo snaží na ni vykašlat a nejedná s ní s respektem. Je zvyklá být autoritou a jakmile ji ztratí, vracejí se jí vzpomínky na dětství a otce, což pro ni není úplně šťastné. Její psychika je stále dost v prčicích a je s ní spousta věcí špatně, i když ona by si to nikdy nepřiznala. Další věcí, kterou se nikdy nenaučila, je plavání. Z vody má strach, speciálně té hluboké a jakýkoliv kontakt s ní by u ní mohl vést až k panice a kdyby neměla nikoho, kdo by jí pomohl, nejspíš by to pro ni byla konečná. Kromě svých oblíbených jedovatých bylinek se v rostlinstvu zas až tolik nevyzná, třeba něco léčivého by nepoznala vůbec. Nechce totiž nic léčit, vždycky chce jen ničit, proto by třeba i její použití lékárničky nemuselo skončit úplně dobře. Samozřejmě se umí nějak základně ošetřit, ale určitě to nebude jako od nějakého špičkového lékaře, spíš naopak se bude jednat o velmi provizorní řešení problému. Určitě by jí nešla jakákoliv titěrná práce, má velice nešikovné prsty a zkrátka se s ničím takovým nekamarádí. Ke všemu jí chybí jakákoliv trpělivost a se vším, co jí nejde, okamžitě sekne a maximálně ji to rozčílí.


Narodit se do Desátého kraje určitě není výhra a Charna by o tom mohla polemizovat dlouhé hodiny. Jejich rodina nikdy nepatřila mezi ty bohatší, naopak se pohybovali dost na kraji společnosti. Její otec, jakožto velký milovník zábavy všeho druhu, většinu peněz prochlastal v hospodě a mzda matky na její výchovu pořádně nestačila. Matka byla celkově jedinou osobou, která o ni v dětství projevovala zájem. Otce skoro nevídala a když už, tak z něj měla tak maximálně strach, protože jeho pití vedlo často k agresi, kterou si vybíjel na své manželce a dceři. Vyrůstat v takovéhle domácnosti člověka poznamená, ať už chce, nebo ne. Hlavním důsledkem toho třeba bylo, že má v hlavě násilí nastaveno jako naprostou normu. Nikdy nepoznala, jaké je žít v prostředí bez něj a podle toho to vypadá. I přes svůj často agresivní přístup vždy měla hory kamarádů, jelikož umí lidem říkat to, co chtějí slyšet. Tuhle vlastnost nejspíš zdědila po svém otci, který ji často využíval k tomu, aby u sebe udržel ji a její matku. Dětství většinou trávila venku mezi kamarády, od kterých si získávala validaci, když už ji od své vlastní rodiny příliš neměla. Celkově se dost brzy osamostatnila a domů raději chodila jenom spát a jíst. Trávit tam víc času totiž bylo o hubu, chtěla se vyhnout otci a zároveň i matce, protože pohled na její utrpení ji celkem dost ničil uvnitř. Jako dítě nevěděla, jak se tomu všemu bránit, proto byl útěk tou nejlepší možností. Dalo by se říct, že už tehdy měla takové dva životy, jeden byl venku a druhý se odehrával za zdmi jejich domu. Byly od sebe všelijak rozdílné, hlavně tím, že mezi svými si připadala jako někdo a v rodině naopak jako nikdo. Čas šel dál a doma to bylo stále jen horší a horší, z otce se stával neustále větší pijan a s tím se stupňovala i jeho agresivita. Co dříve byly jenom pohlavky, nyní bylo brutální mlácení. Otec ale nebyl jediný, v kom rostla zloba a malá Charna brzy nebyla tak malá a začala se mu bránit. Neměla problém sehnat lidi, co by jí sebeobraně naučili. V Desítce je spousta maníků, co se prát umí, už jenom proto, že to není dvakrát bezpečný kraj a člověk to potřebuje. S jejím charismatem to šlo jedna báseň a brzy na sobě mohla začít pracovat. Z domova tenkrát prakticky utekla a raději žila kdekoliv jinde. Takový život ji docela otrkal a ještě přidal k její už tak dost kruté povaze. Když se potom vrátila po pár měsících domů, neměla problém svému otci odporovat jak fyzicky, tak psychicky a začala mu oplácet úplně vše. Samozřejmě proti němu neměla moc šancí, protože on byl dospělý chlap a ona malá holka, ale i tak to bylo alespoň něco, nějaký znak rezistence, který jí dodával pocit zadostiučinění. Nevěděla, jak moc je to nesprávné a že si tím koleduje ještě o mnohem větší problémy do budoucna, zkrátka se jenom chtěla postavit svému agresorovi, o nic jiného nešlo. Čím déle to takhle bylo, tím víc začala zjišťovat, že v tom dokonce nachází zábavu a nechtěla by jiný život vést. Trávila mnohem více času doma, protože už věděla, že nemá čeho se bát a její otec se ze strašáka stal obětí. Její matka s tímhle vším nikdy nesouhlasila, naopak jí několikrát řekla, že se chová jako šílenec, ale ona vůči tomu vždy byla hluchá. Pokud netrávila čas doma nebo ve škole, snažila se pracovat, aby měla nějaké peníze navíc. Jako většina lidí z Desítky, se usadila na jatkách a brigádničit tam chodí dodnes. Pro mnohé se stala naprosto nesnesitelnou, ale někteří jsou stále schopni jí podlehnout a v té chvíli je to pro ně konečná. Je to toxická osoba, která na ostatních parazituje, ale zároveň si je dokáže získat natolik, že oni sami netuší, jak moc jim ubližuje. Když jde totiž do tuhého, z jejích úst dokáží vycházet velmi pěkná slova, které vás rychle nahlodají k tomu, abyste jí ještě dali šanci. Spálila se v tomhle pouze jednou, když potkala Crispina. Zdánlivě románek na malou chvíli, jenže se ukázalo, že chlapec je úplně stejný jako ona a to ji u něj udrželo delší dobu. Jejich vztah byl ze začátku až příliš normální, neterorizovala ho a on neterorizoval ji, ale postupem času se povahy jich obou začaly projevovat a než se naděli, z jejich vztahu nezbylo nic jiného než hádky o ničem a výhrůžky, že jeden druhého zabijí. Jakkoliv ví, že je pro ni tenhle člověk tím nejhorším, zároveň ho ve své hlavě z nějakého jí samotné neznámého důvodu drží hrozně vysoko a nemůže bez něj žít. Proto se k němu pořád vrací a vše to jde od znova jako smyčka. Na plnou hubu by byla schopna říct, že ho nechce mezi živými, dokonce se několikrát pokusila ho zabít, ale nikdy to nedotáhla do konce, protože to nedokáže, je jím na to až příliš posedlá. Jejich vztah je pro kohokoliv normálního nepochopitelný, pro ně dva ovšem naprosto vyhovující. Jsou dva parazité, co se vzájemně vykořisťují a je jenom otázkou času, kdy jim to přeroste přes hlavu. Na druhou stranu platí, že kdyby se kdokoliv něco pokusil udělat Crispinovi, byla by toho člověka schopná naprosto zničit. Ona ho může mlátit, nadávat mu a dělat mu cokoliv chce, ale ostatní na něj nesmí sáhnout, jinak bude zle. Možná kdyby jí v dětství nebylo násilí prezentováno jako norma, nikdy by to až sem nedošlo, ale takhle se jí její život líbí a nenechá si do něj od nikoho kecat.

Thursday, January 02, 2020

Caleb Asgard Cambell

[ kejleb esgárd kembel ]

[player] Andy

[fc] William Moseley
 

when you can’t find the sunshine, be the sunshine

× [species] human
× [date of birth] may 16 | ♉︎ taurus
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] eighteen 18 永久
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 2 ]
  • Tím, že se narodil do Druhého kraje, měl ve všem patřičnou výhodu. Obzvlášť ve vzdělání a zkušenostech, co se boje a přežití v náročných podmínkách týká. Ve svých osmnácti letech je velmi dobře stavěný, jak by ne, když po celých těch „hrozně náročných“ osmnáct let trénoval den za dnem. Cvičil, přemýšlel a řešil logické souvislosti. Když zrovna nedělal předchozí zmíněné, tak si dával kolečko okolo pár bloků ve čtvrti, ve které žil. Běhal vlastně docela často a to je možná ten důvod, díky kterému si vytvořil jakousi odolnost a vyšší stabilitu. Co se toho týká, úzce s tím souvisí výdrž, neboť pravidelným během dokázal vycepovat tuhle oblast k dokonalosti. Nohy má dlouhé, vypracované a nemá problém běhat i několik desítek minut, sice ne celou dobu stabilní rychlostí, ale utéct jakémukoliv oponentovi dokáže s přehledem a možná si troufnu říct i se zavřenýma očima. Znovu připomínám, že dny ve výcvikovém centru byly často náročné a namáhavé, a to je další stopa, kterou vás vedu k jeho svalům na rukách, na hrudi a na břiše. Ano, postavu má vypilovanou k světu, ostatně, zdravý životní styl a správný přístup k něčemu, co vás čeká a nemine, je ideální. Tím se tedy dostáváme k síle, kterou společně s výdrží a stabilitou mermomocí vytrénoval snad nejlépe, jak dokázal. Silný je, o tom není pochyb. Je to zkrátka pochodující hora masa a jistě peprných, rozvinutých vědomostí, jelikož i jeho hlava je naplněna tím nejrůznějším a nejkouzelnějším, ale k tomu se jen dostaneme. Sílu dále rozvíjel na boxovacích pytlích, kde se kromě ní, na kterou se tedy soustředil především, učil i pozornosti a smyslu pro detail. A tím se postupně stával silnějším a silnějším a teď tu stojí. Co se obsahu jeho hlavy týče, kromě mozku a tekutin, se v něm zdánlivě nenachází nic jiného, ovšem zdání může klamat, neboť je jeho hlava opředena mnohými, byť okem neviditelnými technikami, vědomostmi a znalostmi. Má zvýšený práh logického uvažování, čili mu nedělá problém se nad nejrůznějšími situacemi zamyslet hned z několika různých úhlů, vytvořit několik různých výsledků a pak z nich zvolit ten nejšetrnější, nejefektivnější a nejrychlejší dle toho, co zrovna potřebuje. Kromě toho, což s tím souvisí, zvládá být pěkně trpělivý a to se, prosím pěkně, naučil při hraní šachů se svým otcem. Strategie a logické uvažování si tedy přivlastnil jakbysmet. Šampión totiž musí ovládat několik různých směrů, nikoliv pouze jeden. Při každé situaci, ať už je jakkoliv náročná či napjatá, dokáže udržet chladnou hlavu a okolnosti, které normální lidi většinou rozruší, s ním neudělají vůbec nic. Stejně kvalitně nad nimi pak přemýšlí a nutno podotknout, že strategii dokáže vzápětí vymyslet velmi rychle. Má velmi široký všeobecný přehled, což je další skutečnost, která ho svým způsobem posouvá dále, neboť z různých okruhů a témat zná z každého alespoň část. Jistě mi dáte za pravdu, že člověk nemůže vědět všechno, ale na svůj věk má několik neobyčejných zájmů, které ho nutí vzdělávat se v nich, i kdyby to mělo znamenat pouze prosté vyhledávání informací, v čemž je mimochodem taky dobrý. Zjistí cokoliv. Pokud by nastala situace, že by se v aréně objevilo něco, co může klamat svou vizualizací, ostatním by mohlo dělat problém rozpoznat předmět, jev či anomálii, ale jemu by nemuselo. V knihách najdete spoustu odpovědí a jemu se to podařilo. Samozřejmě neví všechno a existují situace, kdy tápe i on, ale jádro věci jest to, že je neuvěřitelně chytrý a kromě toho silný, geniální kombinace.
  • Pochopitelně, není příliš mnoho slabostí, které by projevoval a vlastně si možná ani sám neuvědomuje, že by nějaké měl. Přeci jenom, celý život žije ve stereotypu každodenní seberealizace, poutí za sílou, výdrží a odolností a ten zbytek času pak odpočívá, aby měl síly i na další dny, že zapomíná myslet na sebe samotného. I když to zní komicky, tak netráví čas sám se sebou. Kromě jeho neuvěřitelné inteligence a pracně vydřené síly si všechno musel vydřít daleko víc a to je, nebo přinejmenším bude, problém. Ve chvíli, kdy už je totiž člověk navyknutý dělat věci podle jakéhosi postupu, ztrácí pojem o věcech, které tu vlastně jsou celou dobu a on je při své zahleděnosti o teorii dokonalosti přehlížel. Kupříkladu shánění potravy, držení si hydratace v minimálním průměru, využívání předmětů a jejich nalezení, hledač to tedy není příliš zdatný. Asi spoléhá na to, že splátci, které zabije, u sebe budou mít to, co bude potřebovat, tahle lehkomyslnost ho neprovází příliš často, avšak může být zrádnou společnicí. Příliš mnoho se soustředí na to, aby udělal dojem na svého otce, přeci jen, je poslední, co mu zbylo a nechce, aby byl zklamaný. Tato situace je taky špatným, učebnicovým příkladem, neboť ve chvíli, kdy znova nežijete život pro sebe, ale pro druhé, ztrácí to smysl. Obětavost je další z jeho nevýhod. Kdekdo by řekl, že je to pozitivní vlastnost a ocenil by ji. Ano, pravda. Kdokoliv kromě toho dotyčného, co ji má, protože právě on je ten, co se obětuje. Jistě, jako všichni i on má pud sebezáchovy, a tak se přes svou inteligenci asi nezabije před zraky všech přítomných a diváků skrze televizní obrazovky. Tím by podkopal to, na čem osmnáct let pracoval. Snaží se všechny negativní vlastnosti potlačovat, což také může být velkou nevýhodou.

  • [ file 001 ] Narodil se, jak už ze samotného článku vyplývá, do Druhého kraje. Můžeme tvrdit, že měl poněkud štěstí, neboť co se hierarchie krajů týče, Dvojka na tom byla oproti nižším krajům skvěle. Matku nikdy nepoznal, zemřela při porodu, leč byla velmi mladá. Celý svůj život žila v tichém nesouhlasu vůči Kapitolu, vůči politikům, kteří podporovali krvavá jatka a cokoliv, co by ji mělo zaplést s nimi, byť by to byla pouze a jenom lékařská pomoc, odmítla i za vysoké ceny a bohužel, jednu z nich musela zaplatit i ona, když se rozhodla rodit doma. Můžeme ale s rukou na srdci povědět, že byla schopná obětovat naprosté maximum a stále si přitom udržet svůj názor. Caleba vychovával jeho otec a nutno podotknout, že se chlapci dostala ta nejvyšší a nejkvalitnější možná výchova. Kromě toho, že měl vždy vše, co chtěl a nebo minimálně, co bylo v očích jeho otce pro Caleba to nejlepší, soustředil se jeho otec i na to nejlepší vzdělání. Věděl totiž, co pomalu, ale jistě na špičkách přicházelo a nehodlal ve výchově svého syna polevit. Caleb byl tedy v útlém věku přihlášený svým otcem na Akademii, samozřejmě s vlastním vědomím, i když, jako dítě to nemůžete moc pochopit, co? Tak či tak, tato akademie ho měla připravit na celý život – první úroveň minimálně částečně vzdělat. Za ta léta si ještě netroufl přejít do úrovně, která selektuje obyvatele na ty, co by oblázky měly přestat vyměňovat za jídlo, i když v Druhém kraji se vám to stane málokdy, a tak to budeme považovat za obrázkové přirovnání. A ta druhá skupina, to jsou ti vyvolení, co můžou na nějaké kolo „štěstí“ zapomenout a s rukou vztyčenou vysoko do oblak běžet na pódium a představit se jako dobrovolný splátce kraje. Zpět k dětství, nemůže si na něj stěžovat. Nikdy nemohl a nikdy hlavně nemusel. Jeho otec udělal vše proto, aby vyrostl do chlapce, kterým je a nikdy mu za to nebude moct být dostatečně vděčný. Možná kdyby vyhrál Hry, to už by se nad tím dalo přemýšlet. Den za dnem šel a v Calebovi i po všech těch letech neuhasl plamínek ambicí a patrné ctižádostivosti. Každý den trčel ve výcvikovém centru a učil se jednu techniku za druhou. Pokud se nevěnoval tomuhle, věnoval se logickým úlohám a přestávky měl pomalu jenom na jídlo, pití a spánek. Ví, že s každým příchodem zahájení Hladových her je šance vyšší a i přesto, že by se v třetí úrovni akademie naučil mnohem více, něco v něm ho od toho drží zpět. A takový byl vlastně odmalinka, podezíravý a i přesto veselé dítko, jež si ale kromě svých pozitivních vlastností, které si drží pečlivě zamčené ve své truhličce, může v jednu chvíli všechen elán nechat projet do každého ždibíčku vlastního těla a v jiný moment být to nejvíce depresivní stvoření pod sluncem. To je zkrátka on. Hrozně moc by si přál poznat svou matku, ale bohužel nemůže. Chybí mu, i když ji vlastně nikdy nepoznal a je jí vděčný za to, co mu dala – život.

  • mobil - Advansy

Wednesday, January 01, 2020

Andromeda Van Halen

[ andromída ven hejln ]

[player] Andy

[fc] Rita Ora
 

mistakes are often the greatest teachers

× [species] human
× [date of birth] october 2, 2192 | ♎︎ libra
× [loyalty] neutral
× [credits] 3 200

× [level] 1
× [age] thirty-two | 32
× [occupation] actress
× [gems] 0




defense [ 0 ]
  • Krásná. Krásná jako to nejhezčí souhvězdí na noční obloze. Věnujme tedy první řádky tomu vizuálnímu, než se přesuneme k tomu, co do vínku nadělila matka příroda vnitřně. Na první pohled je možné povšimnout si krásných blond vlasů, které nejčastěji nosí rozpuštěné a lehce zvlněné. Snad by měly připomínat korunu krásy, přeci jen se tak vlasům často přezdívá. Plné symetrické rty a hnědé oči. To jsou další rysy, kterých si může každý, kdo s ní přijde do kontaktu, všimnout. Drobná postava a nanejvýš božské křivky. Ostatně, dělá svému jménu čest a je jejím nejlepším fyzickým ztělesněním. O tom může vyprávět i její povaha. Vždy laskavá, vlídná, ovšem v některých momentech zvládne být i sarkastická a ironická. Život je hra, život je zábava a to, jak si občas dvě lidské bytosti dokáží pohrát a vytvořit tak krásné metafory a ještě dokonalejší charakteristická porovnání je zkrátka umění. A to ona má ráda, ano, dokáže porozumět jakémukoliv druhu umění od malířství po zpěv, přes herectví až po krejčovství a tak různě. Stejně tak ho dokáže patřičně ocenit svými slovy i svým majetkem. Dokáže býti velmi společenskou, pokud jde o to, v jiných případech pak ráznou či ochranářskou, znova záleží na tom, jak se druhý dotyčný bude chovat, ale primárně se řídí pravidlem: "Jak ty na mě, tak já na tebe." V životě jí tohle pravidlo nikdy nezklamalo a tím pádem mohla získat to, co chtěla, jelikož její neohroženost a ambice neznají konců. Pokud si v životě nastaví nějaký cíl, běží za ním přes všechny překážky a nezastaví se, dokud jej nedosáhne a v momentě, kdy se její pouť za splněním snu naplní, zvolí si jiný. Dokáže být vždy a ve všem pečlivá, detailistka s talentem pro vnímání maličkostí. Někdy bývá za problém její soucit a empatie, jelikož se mnohdy nad zákeřným chudákem ohlédne a pro ostatní tudíž v ten moment není místo, ale jedná srdcem, hlava v takových případech jde malinko stranou. Je pěkným romantickým kvítkem a potrpí si na tom, aby pokud je už k někomu otevřená, aby mu své pocity dala najevo. Když jí někdo zkrátka a jednoduše otravuje, dozví se to v několika málo vteřinách a pokud má někoho ráda, obdaří ho dary, úsměvy a laskavými slovy, taková je a vždy bude, Andromeda Van Halen.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodila se do krásného města Panemu, do hlavního města všech ostatních měst - říkejme jim kraje, dvěma vysloužilým podnikatelům, kteří už vlastně podnikat ani nemuseli, protože měli všeho dost a tak či tak, zvládli své dcerce splnit vše, co jí na očích viděli. Odmalička se sama učila, že co chce, musí si vydřít. Přes soukromé vzdělávání a všech takových vymožeností, o které se postarali její rodiče, a i přes protekce v různých oblastech a sekcích svého života se nikdy nevzdala a vždy to, čeho chtěla dosáhnout, dosáhla za pomocí vlastních sil. Ať už se jednalo o ovládnutí umění zpěvu, kdy se krok po krůčku učila různé techniky, aby ovládla principy svého hlasu, až přes různé herecké lekce a kurzy, které vlastně jen posílily její úspěšnost při dosažení počáteční brány v kariéře herectví, všeho dosáhla vlastní vůlí. Její dospívání bylo víceméně procházka růžovou zahradou, kdy si na nic nemohla stěžovat. V šestnácti letech vystupovala v prvním představení v místním divadle a doslova se do svého oboru zamilovala. V životě se snad nikdy nezamilovala do nikoho tak jako do své práce, které se věnovala na sto procent. Na lásku tudíž nezbyl čas, ale ve svých třiceti letech už je svým způsobem osamělá a nerada by na prknech divadla zemřela sama, ale to je opět jiný příběh, jehož stránky se v těchto prvopočátcích nehodí ani otevírat, ani jimi listovat.

  • mobil - Advansy

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92