Friday, January 03, 2020

Charna Hastings

[ čarna hestyngs ]

 

Player: Quinn

FC: Mia Wasikowska



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - sebevražda


Token: Nábojka




Dalo by se říct, že je docela schopná, minimálně v porovnání s ostatními v kraji. Už odmala se musela potýkat se spoustou bolestí. Její otec byl docela velký násilník a svou zlost si často vybíjel i na ni, což vedlo k tomu, že si na násilí i bolest zvykla. Celkově jí nepřijde nic nenormálního na tom, když se lidé servou do krve, naopak to vidí jako úplně normální a v případě, že je účastníkem, jí to přijde i dost zábavné. Nemá problém ubránit se, když se ocitne v pěstním souboji. Desítka je v posledních letech dost nevlídným místem a většina obyvatelstva má alespoň nějaký základ sebeobrany. Konkrétně ona chodila po ulicích a přímo bitky vyvolávala, nebo ostatní prosila, aby jí něco naučili. Jak už tomu na ulici bývá, v těchto soubojích nejsou žádná pravidla a dokáže tedy bojovat bez jakýkoliv zábran. Morální zásady jí nic neříkají, je schopná vám říct a udělat cokoliv bez ohledu na to, jak moc je to nekorektní. Zkrátka to má v hlavě nastavené trošku jinak než normální lidé. Nelze od ní očekávat, že by někdy boj vzdala, je totiž dost ctižádostivá a jakákoliv porážka, byť sebemenší, je pro ni velice hořká a těžce ji nese. Týrání mívá většinou za důsledek spoustu věcí a konkrétně u ní z toho vzniklo to, že nikomu nic nenechá zadarmo a za každou cenu se musí bránit každému útoku, ať už fyzickému či psychickému. Postupem času dokonce ona sama začala být útočníkem a pomalu, ale jistě se z ní také stává neskutečný násilník. Na chudou dívku z Desátého kraje také pobrala celkem dost síly. Jinak to při práci na jatkách nejde, nosíte těžké kusy masa, musíte umět se postavit zvířeti, pokud je to nutné a pro slabé jedince jednoduše místo není. Taktéž se na jatkách naučila pracovat s různými nástroji, které by se daly považovat za zbraně. Dokáže si poradit prakticky s čímkoliv, co má ostří, speciálně pokud se jedná o nějaký nůž, kudlu nebo třeba sekáček. Jestli by bylo potřeba, nejspíš by se zvládla ubránit i s něčím větším, ale zatím k tomu nedostala příležitost. Co jí také není cizí, jsou střelné zbraně. Zvířata často ničím jiným uspat nejde, a proto střílet celkem solidně umí a vlastně je to u ní i dost oblíbené, protože je to rychlé a účinné. Další výhodou takovéhle práce je určitě to, že ji jen tak něco nerozhodí. Jí by třeba krev a ubližování na zdraví nevadilo ani tak, ale stýkat se s tím každý den jí určitě také pomohlo, aby na to byla zvyklá. Ačkoliv je Charna velice toxickou osobou, lidé se jí drží jako klíšťata, protože má opravdu velké charisma. Dokáže si ostatní získat na svou stranu, vytěžit z nich úplně všechno a potom je odkopnout jako nic. Dalo by se to nazvat až manipulováním a je velice pravděpodobné, že tuto vlastnost zdědila po svém otci, který je na to přímo expert, když i po tolika letech mlácení stále zvládá vždy její matku umluvit, aby s ním zůstala. S Charnou už to tak jednoduché nemá, ta se mu totiž brání. Nemá tedy problém postavit se i mnohem silnějšímu oponentovi, což může být také výhodou. Je vidět, že si v konfliktech věří a cítí se při nich jako ve svém živlu. Neměla by problém zabít člověka, v případě svého přítele/nepřítele Crispina se o to dokonce i několikrát pokusila a i když to nedotáhla do konce, je si jistá, že u kohokoliv jiného by tu problém nebyl. S pokusy vzít mu život se začala zabývat i jedy a různými rostlinami, co by mohly mít fatální účinek. Není v tom jakkoliv dokonalá, ale určitě se vyzná víc než průměrný člověk. Kdybyste ji hodili do přírody, aby se o sebe sama postarala, pravděpodobně by jí to nedělalo absolutně žádný problém. Když žila nějakou dobu sama, nic jiného jí občas nezbylo, a proto s tím zkušenosti má. Taktéž je zvyklá strádat a určitě by ji pár dní v nedostatku nezabilo. Její tuhý kořínek, agresivní nátura a chybějící empatie z ní dělají soupeře, kterého byste raději neměli podceňovat, jinak to s vámi nemusí dobře dopadnout. Nikdy nemůžete vědět, co od ní čekat, ale vězte, že její úmysly nebudou jakkoliv andělské a většinou se ke každému bude snažit jenom dostat, aby ho mohla vysát jako správný parazit a poté se přesunout dále.


Za svou největší slabinu, kterou si uvědomuje, považuje jednoho člověka. Člověka, kterého tolik nesnáší, až ho vlastně miluje a v jejím životě dělá takový bordel, že je kvůli tomu schopná dělat neskutečné chyby, které by případně mohly být pro ni jednou i smrtelné. Tou osobou je Crispin Warren, její kluk, který vlastně není její kluk a je to zkrátka velmi komplikované. Je jejím rozptýlením, něco jako bolehlav, co nikdy nekončí a táhne se s ní pořád dál a dál a ona mu dobrovolně nezamezuje. Nutno podotknout, že na něm má také vypěstovanou nezdravou závislost a svým špatným způsobem ho neskonale miluje. Vztah je to nehorázně špatný, ale stále fungující, protože se ho zbavovat nechce, což ji neskutečně táhne dolů. Bez něj by se měla mnohem lépe, ale zbavit se ho nedokáže, už to zkoušela a vždycky musela couvnout, jelikož by to sama sobě nedovolila. Tohle je vlastně jediná její slabina, o které pořádně ví, ostatní jsou jí docela jedno a nikdy se tím nezaobírala. I když si o sobě myslí, že umí bojovat vcelku dobře, určitě by se to nevyrovnalo profesionálnímu tréninku. Občas se jí stalo, že by v bitce využila třeba nožík, ale jakékoliv další zbraně používala vždy pouze v kontextu jatek a těžko říct, jak by vypadal její boj s nimi. Sice by si troufla na mnohem silnějšího soupeře, jelikož je šiblá, ale určitě na silné jedince nemá, jakkoliv by vám tvrdila opak. S technologií se sice občas setkává, ale určitě to není její šálek kávy. Není to k jejímu životu vůbec důležité, tak to jednoduše neřeší a jde to úplně mimo ni. Když je v ráži, nedá se s ní vůbec mluvit, má rudo před očima a vůbec nemá smysl snažit se jí její akce rozmluvit. Ve svých stavech agrese se sama ztrácí a občas si ani nepamatuje, co všechno v nich řekla a udělala. Ačkoliv se může zdát bezcitná, naopak má emocí až moc a neumí je ovládat, spíše ony většinou ovládají ji a vypadá potom jak magor. Tyto emoce se ovšem týkají jenom jí samotné, vůči ostatním většinou necítí absolutně nic, pokud se nejedná o toho blbečka Crispina, který je výjimkou potvrzující pravidlo. Tvářit se, že jí na lidech nezáleží, je pro ni velmi přirozené, ve skutečnosti je na nich ale dost závislá. Potřebuje mít stále nablízku někoho, kdo ji bude následovat jako věrný poslíček a dělat přesně to, co chce, jinak se cítí nesvá. Absolutně neví, jak se vyrovnat s tím, když se někdo snaží na ni vykašlat a nejedná s ní s respektem. Je zvyklá být autoritou a jakmile ji ztratí, vracejí se jí vzpomínky na dětství a otce, což pro ni není úplně šťastné. Její psychika je stále dost v prčicích a je s ní spousta věcí špatně, i když ona by si to nikdy nepřiznala. Další věcí, kterou se nikdy nenaučila, je plavání. Z vody má strach, speciálně té hluboké a jakýkoliv kontakt s ní by u ní mohl vést až k panice a kdyby neměla nikoho, kdo by jí pomohl, nejspíš by to pro ni byla konečná. Kromě svých oblíbených jedovatých bylinek se v rostlinstvu zas až tolik nevyzná, třeba něco léčivého by nepoznala vůbec. Nechce totiž nic léčit, vždycky chce jen ničit, proto by třeba i její použití lékárničky nemuselo skončit úplně dobře. Samozřejmě se umí nějak základně ošetřit, ale určitě to nebude jako od nějakého špičkového lékaře, spíš naopak se bude jednat o velmi provizorní řešení problému. Určitě by jí nešla jakákoliv titěrná práce, má velice nešikovné prsty a zkrátka se s ničím takovým nekamarádí. Ke všemu jí chybí jakákoliv trpělivost a se vším, co jí nejde, okamžitě sekne a maximálně ji to rozčílí.


Narodit se do Desátého kraje určitě není výhra a Charna by o tom mohla polemizovat dlouhé hodiny. Jejich rodina nikdy nepatřila mezi ty bohatší, naopak se pohybovali dost na kraji společnosti. Její otec, jakožto velký milovník zábavy všeho druhu, většinu peněz prochlastal v hospodě a mzda matky na její výchovu pořádně nestačila. Matka byla celkově jedinou osobou, která o ni v dětství projevovala zájem. Otce skoro nevídala a když už, tak z něj měla tak maximálně strach, protože jeho pití vedlo často k agresi, kterou si vybíjel na své manželce a dceři. Vyrůstat v takovéhle domácnosti člověka poznamená, ať už chce, nebo ne. Hlavním důsledkem toho třeba bylo, že má v hlavě násilí nastaveno jako naprostou normu. Nikdy nepoznala, jaké je žít v prostředí bez něj a podle toho to vypadá. I přes svůj často agresivní přístup vždy měla hory kamarádů, jelikož umí lidem říkat to, co chtějí slyšet. Tuhle vlastnost nejspíš zdědila po svém otci, který ji často využíval k tomu, aby u sebe udržel ji a její matku. Dětství většinou trávila venku mezi kamarády, od kterých si získávala validaci, když už ji od své vlastní rodiny příliš neměla. Celkově se dost brzy osamostatnila a domů raději chodila jenom spát a jíst. Trávit tam víc času totiž bylo o hubu, chtěla se vyhnout otci a zároveň i matce, protože pohled na její utrpení ji celkem dost ničil uvnitř. Jako dítě nevěděla, jak se tomu všemu bránit, proto byl útěk tou nejlepší možností. Dalo by se říct, že už tehdy měla takové dva životy, jeden byl venku a druhý se odehrával za zdmi jejich domu. Byly od sebe všelijak rozdílné, hlavně tím, že mezi svými si připadala jako někdo a v rodině naopak jako nikdo. Čas šel dál a doma to bylo stále jen horší a horší, z otce se stával neustále větší pijan a s tím se stupňovala i jeho agresivita. Co dříve byly jenom pohlavky, nyní bylo brutální mlácení. Otec ale nebyl jediný, v kom rostla zloba a malá Charna brzy nebyla tak malá a začala se mu bránit. Neměla problém sehnat lidi, co by jí sebeobraně naučili. V Desítce je spousta maníků, co se prát umí, už jenom proto, že to není dvakrát bezpečný kraj a člověk to potřebuje. S jejím charismatem to šlo jedna báseň a brzy na sobě mohla začít pracovat. Z domova tenkrát prakticky utekla a raději žila kdekoliv jinde. Takový život ji docela otrkal a ještě přidal k její už tak dost kruté povaze. Když se potom vrátila po pár měsících domů, neměla problém svému otci odporovat jak fyzicky, tak psychicky a začala mu oplácet úplně vše. Samozřejmě proti němu neměla moc šancí, protože on byl dospělý chlap a ona malá holka, ale i tak to bylo alespoň něco, nějaký znak rezistence, který jí dodával pocit zadostiučinění. Nevěděla, jak moc je to nesprávné a že si tím koleduje ještě o mnohem větší problémy do budoucna, zkrátka se jenom chtěla postavit svému agresorovi, o nic jiného nešlo. Čím déle to takhle bylo, tím víc začala zjišťovat, že v tom dokonce nachází zábavu a nechtěla by jiný život vést. Trávila mnohem více času doma, protože už věděla, že nemá čeho se bát a její otec se ze strašáka stal obětí. Její matka s tímhle vším nikdy nesouhlasila, naopak jí několikrát řekla, že se chová jako šílenec, ale ona vůči tomu vždy byla hluchá. Pokud netrávila čas doma nebo ve škole, snažila se pracovat, aby měla nějaké peníze navíc. Jako většina lidí z Desítky, se usadila na jatkách a brigádničit tam chodí dodnes. Pro mnohé se stala naprosto nesnesitelnou, ale někteří jsou stále schopni jí podlehnout a v té chvíli je to pro ně konečná. Je to toxická osoba, která na ostatních parazituje, ale zároveň si je dokáže získat natolik, že oni sami netuší, jak moc jim ubližuje. Když jde totiž do tuhého, z jejích úst dokáží vycházet velmi pěkná slova, které vás rychle nahlodají k tomu, abyste jí ještě dali šanci. Spálila se v tomhle pouze jednou, když potkala Crispina. Zdánlivě románek na malou chvíli, jenže se ukázalo, že chlapec je úplně stejný jako ona a to ji u něj udrželo delší dobu. Jejich vztah byl ze začátku až příliš normální, neterorizovala ho a on neterorizoval ji, ale postupem času se povahy jich obou začaly projevovat a než se naděli, z jejich vztahu nezbylo nic jiného než hádky o ničem a výhrůžky, že jeden druhého zabijí. Jakkoliv ví, že je pro ni tenhle člověk tím nejhorším, zároveň ho ve své hlavě z nějakého jí samotné neznámého důvodu drží hrozně vysoko a nemůže bez něj žít. Proto se k němu pořád vrací a vše to jde od znova jako smyčka. Na plnou hubu by byla schopna říct, že ho nechce mezi živými, dokonce se několikrát pokusila ho zabít, ale nikdy to nedotáhla do konce, protože to nedokáže, je jím na to až příliš posedlá. Jejich vztah je pro kohokoliv normálního nepochopitelný, pro ně dva ovšem naprosto vyhovující. Jsou dva parazité, co se vzájemně vykořisťují a je jenom otázkou času, kdy jim to přeroste přes hlavu. Na druhou stranu platí, že kdyby se kdokoliv něco pokusil udělat Crispinovi, byla by toho člověka schopná naprosto zničit. Ona ho může mlátit, nadávat mu a dělat mu cokoliv chce, ale ostatní na něj nesmí sáhnout, jinak bude zle. Možná kdyby jí v dětství nebylo násilí prezentováno jako norma, nikdy by to až sem nedošlo, ale takhle se jí její život líbí a nenechá si do něj od nikoho kecat.

Thursday, January 02, 2020

Caleb Asgard Cambell

[ kejleb esgárd kembel ]

[player] Andy

[fc] William Moseley
 

when you can’t find the sunshine, be the sunshine

× [species] human
× [date of birth] may 16 | ♉︎ taurus
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] eighteen 18 永久
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 2 ]
  • Tím, že se narodil do Druhého kraje, měl ve všem patřičnou výhodu. Obzvlášť ve vzdělání a zkušenostech, co se boje a přežití v náročných podmínkách týká. Ve svých osmnácti letech je velmi dobře stavěný, jak by ne, když po celých těch „hrozně náročných“ osmnáct let trénoval den za dnem. Cvičil, přemýšlel a řešil logické souvislosti. Když zrovna nedělal předchozí zmíněné, tak si dával kolečko okolo pár bloků ve čtvrti, ve které žil. Běhal vlastně docela často a to je možná ten důvod, díky kterému si vytvořil jakousi odolnost a vyšší stabilitu. Co se toho týká, úzce s tím souvisí výdrž, neboť pravidelným během dokázal vycepovat tuhle oblast k dokonalosti. Nohy má dlouhé, vypracované a nemá problém běhat i několik desítek minut, sice ne celou dobu stabilní rychlostí, ale utéct jakémukoliv oponentovi dokáže s přehledem a možná si troufnu říct i se zavřenýma očima. Znovu připomínám, že dny ve výcvikovém centru byly často náročné a namáhavé, a to je další stopa, kterou vás vedu k jeho svalům na rukách, na hrudi a na břiše. Ano, postavu má vypilovanou k světu, ostatně, zdravý životní styl a správný přístup k něčemu, co vás čeká a nemine, je ideální. Tím se tedy dostáváme k síle, kterou společně s výdrží a stabilitou mermomocí vytrénoval snad nejlépe, jak dokázal. Silný je, o tom není pochyb. Je to zkrátka pochodující hora masa a jistě peprných, rozvinutých vědomostí, jelikož i jeho hlava je naplněna tím nejrůznějším a nejkouzelnějším, ale k tomu se jen dostaneme. Sílu dále rozvíjel na boxovacích pytlích, kde se kromě ní, na kterou se tedy soustředil především, učil i pozornosti a smyslu pro detail. A tím se postupně stával silnějším a silnějším a teď tu stojí. Co se obsahu jeho hlavy týče, kromě mozku a tekutin, se v něm zdánlivě nenachází nic jiného, ovšem zdání může klamat, neboť je jeho hlava opředena mnohými, byť okem neviditelnými technikami, vědomostmi a znalostmi. Má zvýšený práh logického uvažování, čili mu nedělá problém se nad nejrůznějšími situacemi zamyslet hned z několika různých úhlů, vytvořit několik různých výsledků a pak z nich zvolit ten nejšetrnější, nejefektivnější a nejrychlejší dle toho, co zrovna potřebuje. Kromě toho, což s tím souvisí, zvládá být pěkně trpělivý a to se, prosím pěkně, naučil při hraní šachů se svým otcem. Strategie a logické uvažování si tedy přivlastnil jakbysmet. Šampión totiž musí ovládat několik různých směrů, nikoliv pouze jeden. Při každé situaci, ať už je jakkoliv náročná či napjatá, dokáže udržet chladnou hlavu a okolnosti, které normální lidi většinou rozruší, s ním neudělají vůbec nic. Stejně kvalitně nad nimi pak přemýšlí a nutno podotknout, že strategii dokáže vzápětí vymyslet velmi rychle. Má velmi široký všeobecný přehled, což je další skutečnost, která ho svým způsobem posouvá dále, neboť z různých okruhů a témat zná z každého alespoň část. Jistě mi dáte za pravdu, že člověk nemůže vědět všechno, ale na svůj věk má několik neobyčejných zájmů, které ho nutí vzdělávat se v nich, i kdyby to mělo znamenat pouze prosté vyhledávání informací, v čemž je mimochodem taky dobrý. Zjistí cokoliv. Pokud by nastala situace, že by se v aréně objevilo něco, co může klamat svou vizualizací, ostatním by mohlo dělat problém rozpoznat předmět, jev či anomálii, ale jemu by nemuselo. V knihách najdete spoustu odpovědí a jemu se to podařilo. Samozřejmě neví všechno a existují situace, kdy tápe i on, ale jádro věci jest to, že je neuvěřitelně chytrý a kromě toho silný, geniální kombinace.
  • Pochopitelně, není příliš mnoho slabostí, které by projevoval a vlastně si možná ani sám neuvědomuje, že by nějaké měl. Přeci jenom, celý život žije ve stereotypu každodenní seberealizace, poutí za sílou, výdrží a odolností a ten zbytek času pak odpočívá, aby měl síly i na další dny, že zapomíná myslet na sebe samotného. I když to zní komicky, tak netráví čas sám se sebou. Kromě jeho neuvěřitelné inteligence a pracně vydřené síly si všechno musel vydřít daleko víc a to je, nebo přinejmenším bude, problém. Ve chvíli, kdy už je totiž člověk navyknutý dělat věci podle jakéhosi postupu, ztrácí pojem o věcech, které tu vlastně jsou celou dobu a on je při své zahleděnosti o teorii dokonalosti přehlížel. Kupříkladu shánění potravy, držení si hydratace v minimálním průměru, využívání předmětů a jejich nalezení, hledač to tedy není příliš zdatný. Asi spoléhá na to, že splátci, které zabije, u sebe budou mít to, co bude potřebovat, tahle lehkomyslnost ho neprovází příliš často, avšak může být zrádnou společnicí. Příliš mnoho se soustředí na to, aby udělal dojem na svého otce, přeci jen, je poslední, co mu zbylo a nechce, aby byl zklamaný. Tato situace je taky špatným, učebnicovým příkladem, neboť ve chvíli, kdy znova nežijete život pro sebe, ale pro druhé, ztrácí to smysl. Obětavost je další z jeho nevýhod. Kdekdo by řekl, že je to pozitivní vlastnost a ocenil by ji. Ano, pravda. Kdokoliv kromě toho dotyčného, co ji má, protože právě on je ten, co se obětuje. Jistě, jako všichni i on má pud sebezáchovy, a tak se přes svou inteligenci asi nezabije před zraky všech přítomných a diváků skrze televizní obrazovky. Tím by podkopal to, na čem osmnáct let pracoval. Snaží se všechny negativní vlastnosti potlačovat, což také může být velkou nevýhodou.

  • [ file 001 ] Narodil se, jak už ze samotného článku vyplývá, do Druhého kraje. Můžeme tvrdit, že měl poněkud štěstí, neboť co se hierarchie krajů týče, Dvojka na tom byla oproti nižším krajům skvěle. Matku nikdy nepoznal, zemřela při porodu, leč byla velmi mladá. Celý svůj život žila v tichém nesouhlasu vůči Kapitolu, vůči politikům, kteří podporovali krvavá jatka a cokoliv, co by ji mělo zaplést s nimi, byť by to byla pouze a jenom lékařská pomoc, odmítla i za vysoké ceny a bohužel, jednu z nich musela zaplatit i ona, když se rozhodla rodit doma. Můžeme ale s rukou na srdci povědět, že byla schopná obětovat naprosté maximum a stále si přitom udržet svůj názor. Caleba vychovával jeho otec a nutno podotknout, že se chlapci dostala ta nejvyšší a nejkvalitnější možná výchova. Kromě toho, že měl vždy vše, co chtěl a nebo minimálně, co bylo v očích jeho otce pro Caleba to nejlepší, soustředil se jeho otec i na to nejlepší vzdělání. Věděl totiž, co pomalu, ale jistě na špičkách přicházelo a nehodlal ve výchově svého syna polevit. Caleb byl tedy v útlém věku přihlášený svým otcem na Akademii, samozřejmě s vlastním vědomím, i když, jako dítě to nemůžete moc pochopit, co? Tak či tak, tato akademie ho měla připravit na celý život – první úroveň minimálně částečně vzdělat. Za ta léta si ještě netroufl přejít do úrovně, která selektuje obyvatele na ty, co by oblázky měly přestat vyměňovat za jídlo, i když v Druhém kraji se vám to stane málokdy, a tak to budeme považovat za obrázkové přirovnání. A ta druhá skupina, to jsou ti vyvolení, co můžou na nějaké kolo „štěstí“ zapomenout a s rukou vztyčenou vysoko do oblak běžet na pódium a představit se jako dobrovolný splátce kraje. Zpět k dětství, nemůže si na něj stěžovat. Nikdy nemohl a nikdy hlavně nemusel. Jeho otec udělal vše proto, aby vyrostl do chlapce, kterým je a nikdy mu za to nebude moct být dostatečně vděčný. Možná kdyby vyhrál Hry, to už by se nad tím dalo přemýšlet. Den za dnem šel a v Calebovi i po všech těch letech neuhasl plamínek ambicí a patrné ctižádostivosti. Každý den trčel ve výcvikovém centru a učil se jednu techniku za druhou. Pokud se nevěnoval tomuhle, věnoval se logickým úlohám a přestávky měl pomalu jenom na jídlo, pití a spánek. Ví, že s každým příchodem zahájení Hladových her je šance vyšší a i přesto, že by se v třetí úrovni akademie naučil mnohem více, něco v něm ho od toho drží zpět. A takový byl vlastně odmalinka, podezíravý a i přesto veselé dítko, jež si ale kromě svých pozitivních vlastností, které si drží pečlivě zamčené ve své truhličce, může v jednu chvíli všechen elán nechat projet do každého ždibíčku vlastního těla a v jiný moment být to nejvíce depresivní stvoření pod sluncem. To je zkrátka on. Hrozně moc by si přál poznat svou matku, ale bohužel nemůže. Chybí mu, i když ji vlastně nikdy nepoznal a je jí vděčný za to, co mu dala – život.

  • mobil - Advansy

Wednesday, January 01, 2020

Andromeda Van Halen

[ andromída ven hejln ]

[player] Andy

[fc] Rita Ora
 

mistakes are often the greatest teachers

× [species] human
× [date of birth] october 2, 2192 | ♎︎ libra
× [loyalty] neutral
× [credits] 3 200

× [level] 1
× [age] thirty-two | 32
× [occupation] actress
× [gems] 0




defense [ 0 ]
  • Krásná. Krásná jako to nejhezčí souhvězdí na noční obloze. Věnujme tedy první řádky tomu vizuálnímu, než se přesuneme k tomu, co do vínku nadělila matka příroda vnitřně. Na první pohled je možné povšimnout si krásných blond vlasů, které nejčastěji nosí rozpuštěné a lehce zvlněné. Snad by měly připomínat korunu krásy, přeci jen se tak vlasům často přezdívá. Plné symetrické rty a hnědé oči. To jsou další rysy, kterých si může každý, kdo s ní přijde do kontaktu, všimnout. Drobná postava a nanejvýš božské křivky. Ostatně, dělá svému jménu čest a je jejím nejlepším fyzickým ztělesněním. O tom může vyprávět i její povaha. Vždy laskavá, vlídná, ovšem v některých momentech zvládne být i sarkastická a ironická. Život je hra, život je zábava a to, jak si občas dvě lidské bytosti dokáží pohrát a vytvořit tak krásné metafory a ještě dokonalejší charakteristická porovnání je zkrátka umění. A to ona má ráda, ano, dokáže porozumět jakémukoliv druhu umění od malířství po zpěv, přes herectví až po krejčovství a tak různě. Stejně tak ho dokáže patřičně ocenit svými slovy i svým majetkem. Dokáže býti velmi společenskou, pokud jde o to, v jiných případech pak ráznou či ochranářskou, znova záleží na tom, jak se druhý dotyčný bude chovat, ale primárně se řídí pravidlem: "Jak ty na mě, tak já na tebe." V životě jí tohle pravidlo nikdy nezklamalo a tím pádem mohla získat to, co chtěla, jelikož její neohroženost a ambice neznají konců. Pokud si v životě nastaví nějaký cíl, běží za ním přes všechny překážky a nezastaví se, dokud jej nedosáhne a v momentě, kdy se její pouť za splněním snu naplní, zvolí si jiný. Dokáže být vždy a ve všem pečlivá, detailistka s talentem pro vnímání maličkostí. Někdy bývá za problém její soucit a empatie, jelikož se mnohdy nad zákeřným chudákem ohlédne a pro ostatní tudíž v ten moment není místo, ale jedná srdcem, hlava v takových případech jde malinko stranou. Je pěkným romantickým kvítkem a potrpí si na tom, aby pokud je už k někomu otevřená, aby mu své pocity dala najevo. Když jí někdo zkrátka a jednoduše otravuje, dozví se to v několika málo vteřinách a pokud má někoho ráda, obdaří ho dary, úsměvy a laskavými slovy, taková je a vždy bude, Andromeda Van Halen.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodila se do krásného města Panemu, do hlavního města všech ostatních měst - říkejme jim kraje, dvěma vysloužilým podnikatelům, kteří už vlastně podnikat ani nemuseli, protože měli všeho dost a tak či tak, zvládli své dcerce splnit vše, co jí na očích viděli. Odmalička se sama učila, že co chce, musí si vydřít. Přes soukromé vzdělávání a všech takových vymožeností, o které se postarali její rodiče, a i přes protekce v různých oblastech a sekcích svého života se nikdy nevzdala a vždy to, čeho chtěla dosáhnout, dosáhla za pomocí vlastních sil. Ať už se jednalo o ovládnutí umění zpěvu, kdy se krok po krůčku učila různé techniky, aby ovládla principy svého hlasu, až přes různé herecké lekce a kurzy, které vlastně jen posílily její úspěšnost při dosažení počáteční brány v kariéře herectví, všeho dosáhla vlastní vůlí. Její dospívání bylo víceméně procházka růžovou zahradou, kdy si na nic nemohla stěžovat. V šestnácti letech vystupovala v prvním představení v místním divadle a doslova se do svého oboru zamilovala. V životě se snad nikdy nezamilovala do nikoho tak jako do své práce, které se věnovala na sto procent. Na lásku tudíž nezbyl čas, ale ve svých třiceti letech už je svým způsobem osamělá a nerada by na prknech divadla zemřela sama, ale to je opět jiný příběh, jehož stránky se v těchto prvopočátcích nehodí ani otevírat, ani jimi listovat.

  • mobil - Advansy

Tuesday, December 24, 2019

Acantha Lavarithenson

[ akantha lavaritensn ]

 

Player: Rywaine

FC: Rhiannon Fish



Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 deceased - sežrána vlky


Token: -




Sama seba považuje na pomery Siedmeho kraja za veľmi schopnú. Bohvie odkiaľ až pochádzajú jej gény, nie si ale istá, či to bude práve Sedmička. Okrem pouličných bojov, ktorými celý jej proces tréningu akosi začínal, sa pomaly posúvala vyššie a vyššie, až tým zasvätila časť svojho života. Jej cieľom sa stalo prihlásiť sa do Hier a vyrovnať sa takým profíkom nie je žiadna sranda, ak ste zo sockokraja, ako je napríklad práve ona. Trénovala teda boj so zbraňami, ako sú sekera či rôzne typy nožov. Rovnako ako ich vrhanie. Už len základnú schopnosť sa s nimi obrániť by mala z toho, ako pracovala, avšak jej cieľom bolo sa s nimi zdokonaliť za účelom boja. Preto si na to vytvorila podmienky skryté niekde od ostatných. Áno, sem-tam sa vyskytol problém, ale väčšinou si s tým vedela poradiť. Boj telo na telo bol pre ňu už akousi normálnou záležitosťou, s ktorou sa potýkala častejšie, ako by bolo treba na dievča v jej veku. Sama sa teda naučila nejaké základy sebaobrany – avšak len v rámci spomínanej ulice. Keď neprecvičovala so spomínanými zbraňami, ktoré boli asi jediné v okolí, s ktorými aj mohla, chodievala behať. Dlhé niekoľkokilometrové trasy sa pre ňu stali po čase ničím. Dokonca ich má radšej ako krátke šprinty. Robila tak ako za teplého leta, tak i za studenej zimy, čiže jej podmienky veľmi výkon neovplyvnia, učila sa v každom počasí, dokonca aj za búrky. Jej meno pochádza z gréčtiny a dnes by sa jeho význam dal preložiť ako tŕň. Tým aj v skutočnosti je, lebo ak sa stanete jej cieľom, len tak bez ujmy na zdraví od nej neutečiete. Cieľavedomosť je aj po toľkých rokoch, ktoré neprežila práve ružovo, jednou z jej najlepších vlastností, ktoré ju ťahajú dopredu. Niektoré dni si spravila doslova kondičné, prenášala ťažké kusy dreva a cvičila s nimi snáď ako s činkami. Dokonca s plným batohom liezla po stromoch – na to má teda talent, bez akejkoľvek pomoci sa dostane do extrémnych výšok. Má teda silné ruky, dobrú rovnováhu a nebojí sa byť niekoľko metrov nad zemou. To, že žila v Sedmičke ju tiež pripravilo na to, aby sa o seba dokázala sama postarať. Nie vždy si mohla dovoliť jedlo, takže si z času na čas musela niečo uloviť. Tiež nemá problém kvôli prežitiu nájsť nejaké červy alebo iné chrobáky a zjesť ich. O prírode sa naučila čo najviac mohla. Pozná veľa byliniek a snáď každé zviera, ktoré môže. V prípade potreby si vie ošetriť rany, musela tomu tak robiť, aj keď začínala s pouličnými bitkami a ešte bola slabá. Zlomenina či krvácanie? Žiaden problém, nejako sa to spraví. Okrem takýchto vecí sa naučila psychicky na nikoho neviazať. Dokonca jej ani také nechutnosti nevadia, sama predsa nevyzerá práve najlepšie a vo svojom živote sa stretla aj s tým, že videla rozpárané brucho či iné časti tela. Nepotrebuje pomoc s ničím a dokázala by ublížiť aj človeku, ktorého donedávna považovala za priateľa. Okrem rodičov pre ňu nikto nie je viac ako prekážka v živote. Vychovaná bola skôr životom, ktorý bol k nej tvrdý než domovom, v ktorom mala lásku.


Mladšia mávala celkom často depresie, takže ju to z času na čas vie ešte prepadnúť a ona sa cíti fakt hrozne. V tých chvíľach sa uzatvára do seba a nedáva si pozor na to, čo sa deje okolo nej. Možno niekedy ani nie je pri vedomí, len sa o to pokúša. Ako malá bola šikanovaná. Deti sa jej posmievali a mlátili ju kvôli jej vzhľadu – zjazvená tvár. Vtedy mala aj podkopané sebavedomie, našťastie sa to časom naučila neriešiť, a tak sa vyškrabala aspoň z tejto jamy. Zlé spomienky a sny sa jej ale vracajú stále. Máva naozaj strašné nočné mory, z ktorých sa prebúdza celá spotená, vrieskajúca, nemajúc prehľad o tom, kde sa nachádza. Toto je jedna z vecí, ktorá by ju mohla v aréne definitívne zabiť. Snažila sa s tým vysporiadať, ale nikdy sa to nepodarilo odstrániť. Maximálne tak redukovať na to, že sa jej to nestáva každú noc, ale tak raz do týždňa, ak má šťastie. Mimo to to nie je žiadna profesionálka, všetko sa naučila sama alebo ju to naučili ostatní – tým, že sa zvykla riadne mlátiť. Plávať sa naučila, ale má problém s dlhším zadržiavaním vzduchu v pľúcach, takže potápanie pre ňu neprichádza do úvahy ani za nič. Nejako tak nemá dôveru k nikomu, nedokázala by si sama od seba nájsť spojenca. Ak sa k niekomu prihovorí, nikdy to nie je milo, leda by si bola istá, že rozhovor s vami bude niečo normálne. Nemá totižto veľa priateľov, nevie, čo je to môcť sa na niekoho spoľahnúť. Rozprávať sa s ostatnými, ak by ju oslovili, je tiež celkom ťažké. Býva ironická a snaží sa byť vždy tá nadradená, aspoň kvôli pocitu, že má navrch. Nikdy sa nemala ako v bavlnke a je až prehnane nedôverčivá. Naozaj by ste jej museli dokázať, že si aj maličký kúsok jej dôvery zaslúžite. Je to niečo, čo naozaj len tak nedáva. Hranie sa na niečo iné tiež nie je jej štýl. Proste je aká je a serie na všetkých, vždy povie svoj názor, nech už akýkoľvek a nech už si o nej potom ktokoľvek myslí čokoľvek. Už to, že ako maličká stratila aj ten kúsok spomienok, čo mala, je pre ňu traumatizujúce. Už od dieťaťa tiež trpí bolesťami hlavy, s ktorými sa už síce zmierila a dokáže ich potlačiť, no nikdy to nie je príjemné a celkovo jej to zhoršuje stav. Ako obyvateľka sockokraja nemala nijaký prístup k technológiám, ledva by sa dotkla kábla, proste takýmto veciam neverí. Logické hry by síce boli niečo pre ňu, asi by ju to aj bavilo, no matika a nejaké filozofické vedy či iné hlúposti sú pre ňu naozaj tabu. Ak by sa dostala do arény, ktorá by bola čisto v nejakom neznámom a neprírodnom prostredí, asi by bola dosť zmetená, lebo sa v tom neorientuj. Príroda je pre ňu všetko a žije v nej celý život. Taká náhla zmena by pre ňu bola šokom a asi by sa tam práve len tak ľahko nevyznala.


Acantha, jediné slovo, ktoré má nejakú súvislosť s jej minulosťou. Ako sedemročná sa totižto v krátkej bundičke, teplákoch a s vreckovým nožom v ruke predierala lesom blízko siedmeho kraja. Zobudila sa s bolesťou hlavy a nepamätala si kto je a ani kde je. Na spomínanej bunde mala vyšité svoje meno a vo vreckách nejaké jedlo. Vystrašená sa snažila nájsť niekoho, kto by jej pomohol. Našťastie ešte toho dňa malé dievčatko našla milá rodina, ktorá si ju neskôr aj adoptovala. Čo však bolo nešťastné a zarážajúce – dievčatko malo celú tvár zjazvenú. Doslova akoby jej tam niekto vyryl vlastné symboly. Nikto nevedel prísť na to, odkiaľ prišla. Akoby sa len tak z ničoho nič ocitla v strede lesa. Po nejakých jej príbuzných nebolo ani stopy. Jej adoptívny rodičia ju vychovali ako vlastnú, ich pokusy o otehotnenie totiž nevychádzali a tak brali Cerise ako dar od nejakého boha. Na ich pomery sa ju snažili vychovávať čo najlepšie a ak by mohli, zniesli by jej snáď aj modré z neba. Bola ich princeznou. Preto jej detstvo prebiehalo vcelku dobre. Našla si pár kamarátov aj napriek tomu, že bola najprv za škaredú čudáčku. Deti sa jej sprvu báli. Ona však bola otvorená a snažila sa s nim skamarátiť. Avšak aj doteraz je s ňou niekedy zachádzané ako so spodinou. Pohľady, ktoré po nej ľudia hádžu – a niekedy nie len pohľady. Keď začala chodiť do školy, spoznala samú seba, aj to, v akej krajine sa nachádza. Vtedy bola ešte poslušná, milá a neriešila život ako taký – vcelku sa im veľmi dobre darilo, ak nepočítala fakty čo sa jej vzhľadu týkalo… Než prišlo obdobie, kedy si začala klásť otázky. Ako teenagerka začala mávať depresie, začala sama sebe aj okoliu klásť rôzne otázky. Odpovede na nich však nikde neboli. Kto boli jej skutoční rodičia? Prečo ju nechali len tak samú v lese? Napospas osudu? Kto ju takto znetvoril? Zároveň už končila škola a ona začala pracovať. Letá, kedy bola ešte dieťaťom sa skončili a ona sa pripravovala na to, že za chvíľu bude musieť veľa pracovať, niekoho si nájsť a starať sa o jej adoptívnych rodičov. Zároveň u nej započala sféra rebélie voči rodine. Chodila často za hranice kraja, sem-tam pila alebo fajčila, aj keď nič z toho vlastne nechcela. Skôr len dúfala, že keď si bude kaziť život, nejako sa to jej biologický rodičia dozvedia a budú ju chcieť zachrániť. Vtedy v jej už trošku chorej hlavičke vzkrsol nápad – prihlási sa do Hier, vtedy sa jej rodičia budú musieť ukázať! Vtedy ju určite budú kontaktovať. Keď nie, aspoň sa v aréne vybúri – vypustí zo seba všetok hnev, nenávisť a smútok, ktorý sa v nej hromadili. Už ani láska adoptívnych rodičov nedokázala prekryť to, akú mala chuť vybuchnúť vo svojom vnútri. Od tej doby začala trénovať. Sekery, nože a podobné zbrane boli pre ňu číslom jedna. Taktiež chodila behávať alebo sa snažila nájsť nejaké silové aktivity, aby si zlepšila fyzičku. Často sa zapájala aj do pouličných bitiek a tak sa naučila mlátiť hlava-nehlava aj bez zbrane. Domov chodila stále menej a menej, prespávala v lesoch a snažila sa nájsť nejaké informácie o jej minulosti. Všade to skončilo slepou uličkou alebo jej ľudia neboli ochotní nejako pomôcť. Naučila sa žiť s tým, že proste nikdy nebude v spoločenskom rebríčku na takej úrovni ako ostatní ľudia. Dôvod navyše skúsiť hry a zistiť, či sláva dokáže premôcť aj takú vec. Samota jej myseľ ďalej obaľovala takýmito myšlienkami. Čím ďalej, tým viac nebezpečnejšou sa pre svoje okolie stávala. Pohlcovala ju "temnota" nenávisti. Preto sa čoskoro presťahovala do starého domu, ktorý jej rodičia prenechali. Nebolo to nič moc, ale zariadila si to tam a mala pokoj len na svoje prípravy, o ktorých nikto nevedel. Aspoň sa tam tiež mohla stratiť civilizácii. Síce to bolo stále v kraji, ale ďalej od centra a od okolitých domov. Potrebovala súkromie, keď nemala s kým tráviť čas. Jej priateľská povaha kým bola ešte dieťaťom sa stratila z povrchu zemského, pekne ju tam zakopali ostatní. S tou malou skupinkou priateľov, ktorých by dokázala spočítať na prstoch jednej ruky sa tiež pomaly prestala schádzať a tak sa uzavrela sama do seba. Emócie sa pomaly vytrácali. Už nemala súcit, nevedela čo je to dobrota, zmizlo to ako rýchlo, akoby to v nej nikdy ani neexistovalo.

Monday, December 23, 2019

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92