Monday, December 16, 2019

Nicasia Morgensen

[ nikasija morgensn ]

 

Player: Renaiti

FC: Marie Avgeropoulos



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnuté břicho: Atlas Specter


Token: Tristanovy hodinky




Snad jediné, v čem si dokázala ve svém životě najít harmonii, byla práce s jejím tělem. Našla si způsob, jak být nejen dobrá v oblasti vzdělání, ale i nějakých těch fyzických schopnostech a zkombinovat tyhle dvě věci do sebe. Udělala ze sebe jednoduše osobu, za kterou se nemusí stydět, ať už se to týká jejího vzhledu či toho, co vypustí z úst. Dokáže tedy občas působit dost sebevědomě, což je ale ve většině případů jen taková přetvářka, aby nedala najevo svoje slabiny. Nicméně nemohou se jí upřít její pohybové schopnosti. Rozhodně je hbitá, což by pro ni mohlo být výhodou při nějakém vyhýbání se útokům. Bez mrknutí oka však zvládne udělat třeba i provaz či roznožku, jeden by si až myslel, že je dočista gumová s její flexibilitou. Nějaké vlohy k tomu samozřejmě musí mít i vrozené, protože jinak by to nešlo, ale zbytek ji naučila tvrdá práce na sobě samé, aby se mohla zlepšovat v tanci, který ji baví. Street dance totiž obsahuje celkem dost tanečních prvků, při kterých člověk ohebnost rozhodně potřebuje. Samozřejmě se to však nenaučila ze dne na den, ale musela na sobě pracovat. S tím souvisí i to, že pokud je o něčem opravdu přesvědčená, dokáže si jít za svým cílem klidně i přes mrtvoly. Její příprava nezahrnovala pouze učení se tanečních kroků. Musela zapracovat i na svojí kondičce. Té dosáhla pravidelným běháním, díky němuž nemá v současné době problém uběhnout delší vzdálenosti. Maraton by asi úplně nezvládla, ale její tělo je na tenhle druh pohybu už alespoň natolik zvyklé, že se jen tak hned nezadýchá. Navíc přišla i na to, že se díky běhu dá hezky pročistit hlava, což pro ni poskytuje další plus, když se potřebuje oprostit od problémů, které před ni její rodina staví, tak je osvobozující jen tak vyběhnout do města a nechat všechny problémy, aby ji nemohly dostihnout. Samozřejmě jí to nestačilo a měla potřebu si vyrýsovat tělo tak, aby s ním byla spokojená a v ten moment u ní na scénu přišlo fitness. Sice neměla možnost se dostat do žádné posilovny, ale to pro ni nebyla překážka. Zvládla to i doma s vlastní vahou a pár činkami. Nechtěla se totiž stát kulturistkou, ale jenom si trochu vyrýsovat svaly, takže jí to stačilo. Když už nebyla spokojená s ničím jiným v životě, tanec a fitness ji drželi nad vodou. Aby se však nezmiňovaly pouze její klady fyzické, nutno podotknout, že díky zaměření její školy si na ni nikdo jen tak v oblasti fyziky a zeměpisu nepřijde. Ačkoli není žádný šprt, zvládla toho ve škole pochytit tolik, aby měla základní přehled. Nějaké ty znalosti má i z oboru biologie, ale tam si pamatuje spíše jen to, co chce. Lidské tělo ji vždy fascinovalo, například oproti bylinkám či zvířatům. O těch má jenom ty nejzákladnější informace, rozhodně by však nezvládla rozeznat jednotlivé druhy a zda je rostlinka jedovatá či ne. Má v sobě zakódovaný i dobrý orientační smysl, ještě aby ne, když vyrůstala ve městě, kde je občas složité se v ulicích vyznat. Zvládne si tedy celkem dobře zapamatovat cestu nebo naopak nějakou najít.


Naprosto nesnáší, když jí někdo říká, co má a nemá dělat. Je toho názoru, že svůj život si umí vést sama a rozhodně nechce být něčí loutka. S tím částečně souvisí i fakt, že v jedné minutě se dokáže chovat jako to největší zlatíčko pod sluncem, ale stačí jenom jedno neuvážené slovo jejího společníka – které ani nemusí být myšleno nějak špatně, jen ona si ho trochu jinak vyloží – a už je pohroma na světě. Na první dobrou by do ní pravděpodobně nikdo netipoval, že by se během několika málo sekund mohla proměnit v naprosto běsnící stvoření, které je schopné zuřit, rozčilovat se a křičet z plných plic. Má tu nevýhodu, že člověk s ní jednoduše musí umět pracovat. Není třeba kolem ní chodit po špičkách, aby se náhodou nerozčílila, spíše potřebuje takový individuální přístup a aby jí dotyčný porozuměl, což se někdy zdá jako naprosto nadlidský úkol. Rozhodně je tedy jednou z těch výbušnějších osob a zároveň celkem i postrádá nějakou trpělivost. Ať už by se jednalo o komunikaci s někým, Nica není zrovna nejlepší adept na vysvětlování čehokoli, nebo o nějaké jemnější práce, které by pro ni také byly spíše zlým snem. Nicméně kromě toho všeho je zde jedna obrovská kapitola, která je pravděpodobně její největší slabinou. Dala by se popsat jedním prostým slovem –Tristan. Tenhle kluk ji dokáže přivést k naprostému šílenství ve všech možných ohledech. Svým chováním, myšlením i přístupem k ní. Občas je z něj tolik zmatená, že jí přijde jednodušší se s ním hádat, protože mu jinak nerozumí. S tím rozhodně souvisí i fakt, že je extrémní žárlivka. Nesnese pomyšlení, že by se kolem něj mohla motat nějaká jiná dívka. Ačkoli se snaží prezentovat, že ho nechce, tak je asi opak pravdou. Chová se však jako pokrytec, jelikož s tím, jak se k němu chová, šťastný rozhodně nebude a zároveň nechce dopustit, aby našel štěstí v náručí někoho jiného. Je v tomto ohledu strašně komplikovaná a někdo by klidně i řekl, že jednoduše sama neví, co chce. Což možná taktéž není daleko od pravdy. Sice je tvrdohlavá a je schopná se za svůj názor horlivě přít, avšak zároveň není ve svých přesvědčeních nějak stálá. Pokud se objeví něco, co jí vyhovuje více, nevidí problém ve změnění svého postoje. Hodilo by se však zmínit i nějaké její mínus, co se týká fyzické stránky. To nejzásadnější asi bude v tom, že by správně měla nosit brýle na dálku. To je asi takový její největší handicap. Zatvrdila se však v tom, že jí brýle nesluší a odmítá je proto nosit. Má to štěstí, že by neměla mít silnější brýle, než je jedna dioptrie, ale i tak má občas problém v dálce něco rozeznat, případně něco přečíst.


Celý její život je jedna velká snaha o to, aby se vyvlékla ze zaběhlých rodinných tradic a nalajnovaného života. Člověk by řekl, že už když se narodila, tak pro ni rodiče měli dávno vymyšlené, jakým směrem se bude její život ubírat. Měla jít stejnou cestou jako její dvě starší sestry – vystudovat prestižní školu, dobře se vdát a mít rodinu. Jenže to by nesměla mít temperament takový, jaký má. Už odmalička ji naprosto rozčilovalo, když jí rodiče neustále diktovali, co smí a nesmí dělat. Možná právě tím to všechno začalo, ten její neustálý vzdor. Není to ani tak, že by po ní chtěli nějaké strašné věci, všechno je to v rámci jejího dobrého vychování, jenom prostě nesnáší, když ji někdo upozorňuje, co by měla dělat. I jako malé dítko se snažila jim dát svůj postoj najevo, to si za to ale většinou vysloužila nějaký pohlavek. Nicméně pravděpodobně se z toho moc nepoučila. Čím byla totiž starší, tak se rodičům začala vzpouzet čím dál víc a už jim ani hrozba nějakého výprasku nepomohla ji zkrotit. Jednoduše jim nedala jinou možnost, než se s tím smířit, že už je prostě taková. Navíc její podvědomí na některé jejich kompromisy reagovalo stejným způsobem a v určitých věcech byla schopna je poslechnout. Příkladem byl třeba její nástup na celkem drahou soukromou školu, zaměřenou na vědu. Dobrovolně by o přihlášku nezavadila ani pohledem, ale právě na popud rodičů tam začala chodit. Musí však nechat, že se v tomto oboru celkem našla a baví ji to, ačkoli by to nikdy nikomu z rodiny nahlas neřekla. Její rodina nepatřila nikdy mezi ty nejbohatší, ale ani k těm chudým. Peněz měli vždy dost, nicméně nebyli nikdy natolik významní, aby jí příjmení Talbott mohlo otevřít nějaké dveře naprosto bez práce. Všechno, co dokázala, bylo díky její práci a píli. Nicméně vyrůstala v prostředí konzervativní rodinky, kde se tradovaly některé věci, které by člověk i řekl, že jsou někdy ze starověku. Právě proto je Nica považována za jakousi černou ovci rodiny, protože nikdy tyhle nastavené standardy nechtěla následovat. Přišlo jí to všechno až příliš staromódní a ji vždy táhly ty modernější věci. Snad jako každá dívka měla vždycky své sny a snažila si je plnit. Občas bylo však obtížné s tím vším skloubit školu, protože když si při nástupu na novou školu připadala málo vytížená, přidala se k jedné partičce street dance tanečníků a tenhle způsob vybití energie si oblíbila. Každopádně všechno se nějak dalo zvládnout a snad by se i dalo říct, že byla se svým životem spokojená. Až tedy přesně do dne, kdy jí bylo oznámeno datum její svatby. O situaci v rodině se nikdy příliš nezajímala a bylo jí všechno jedno, dokud to nezasahovalo do jejích věcí, což tohle zasahovalo více než dost. Stejně jako dvě její starší sestry i ona si měla vzít někoho, koho jí rodiče vybrali. Připadala si, jako by se jí v ten moment celý svět zhroutil. Když se s Tristanem potkala poprvé na večeři i s jejími a jeho rodiči, připadalo jí, že ani on z toho celého není zrovna nijak nadšený. Zároveň v něm ale poznala i kluka ze školních chodeb, a tak jej znala alespoň podle vidění. Snažila se to pak s rodiči řešit, ale její protestování bylo naprosto marné. Pochopila, že by byli schopni ji k oltáři dotáhnout klidně i spoutanou v řetězech. Poprvé v životě tak byla naprosto v koncích a nezbylo jí nic jiného, než se jejich vůli podvolit. Jistý podíl na tom pravděpodobně měl i fakt, že ve škole už dříve po Tristanovi občas pokukovala, protože vzhledově jí nepřipadal vůbec špatný. Pokud by jí rodiče pravděpodobně vybrali někoho, kdo by se jí nelíbil, dost možná by byla schopná protestovat mnohem více, ale nějaký malý hlásek v hlavě jí nejspíše našeptával, že by za to měla být ráda. To však ještě nevěděla, jak to bude vypadat po svatbě. Nejspíše si naivně představovala, že když se odpoutá od rodičů, bude všechno v pohodě, ale to se pěkně zmýlila. Místo idylického vztahu to mezi nimi spíše vypadalo na italskou domácnost. Hádky byly na denním pořádku a vztah mezi nimi spíše nebyl, než byl. Prakticky tohle byl jediný způsob, jak spolu nějaký čas byli schopni komunikovat. Poté přišla fáze ignorování. Každý si jel to svoje a snad to i vypadalo, že by to mohlo tímhle způsobem fungovat. A právě v tenhle moment se v Nicasiině hlavě poprvé zrodil plán na dobrovolné přihlášení do Her. Ačkoli se totiž snažila působit, že je naprosto vyrovnaná, uvnitř ji neskutečně užíralo, že jejich vztah není zrovna žádná hitparáda. Nikdo totiž neví, kolik nocí nešťastně probrečela a že z toho byla vážně špatná, po té psychické stránce. Měla za to, že by se všechno mohlo vyřešit tím, když mu prostě ze života zmizí a zároveň tím rodičům dá jasný vzkaz, co si o jejich stylu výchovy myslí. Jednou však k ní zničehonic Tristan přišel a společně si trochu popovídali. Najednou z něj měla úplně jiný dojem a připadala si, že by to mohlo fungovat. Tedy do té doby, než přišla další hádka. Nejhorší na tom je, že si ona sama neuvědomuje, že by pravděpodobně stačilo, aby trochu pozměnila svůj přístup a mohlo by to mezi nimi fungovat. V tomhle ohledu je však příšerný pokrytec. Nevidí chybu v sobě, ale snaží se to házet na ostatní, což je nejspíše jeden z důvodů, proč je tak těžké s ní vycházet. A tak se pro ni myšlenka na dobrovolné přihlášení do Her opět stala aktuální.

Rye Verros

[ ráj veros ]

 

Player: Larsyn

FC: Maksymilian Barczak



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 17 deceased - probodnutá hlava: L. Faiair


Token: -




Ačkoliv pochází z chudobného kraje, jako je Devítka, tak při něm stála fortuna a nikdy se opravdu neměl zle. To se týče i možnosti tréninku do Hladových her. Není sice příznivcem této barbarské show a v osudí má tolik lístků, kolikrát byl na sklizni, ale i tak to nikdy nepodceňoval a již od velmi mladičkého věku trénoval pravidelně. Byly dny, kdy se mu nezachtělo, ale bral to vždy naprosto seriózně, neboť se jedná o jeho vzácný život, který má pouze jeden. Denně navštěvoval rodinnou privátní posilovnu, kde si alespoň zaběhal na páse pro zvýšení vytrvalosti či dováděl na jiných trenažérech, které mu dopomohly si vybudovat patřičnou sílu a vyrýsovat si perfektní svaly. Na první pohled může lidem připadat, že je Rye takový vyzáblík, ale za to může hlavně jeho výška. Měří pomalu šest stop a je velká pravděpodobnost, že se ještě do dvaceti vytáhne. Má tudíž obrovskou výhodu, když přijde na běh – nemá žádnou potíž uběhnout jak krátké, tak i dlouhé vzdálenosti. S tím se pojí i jeho výdrž a snese tak dlouhodobou námahu. Též má vysokou toleranci vůči teplotám, zvládá kvůli svému původu přílišná vedra, ale je taktéž přivyklý na klimatizaci, že si ve svém pokoji nastavuje totální Sibiř. Častokrát kvůli tomu byl jako malý nemocný, ale postupem času se jeho tělo na to přizpůsobilo, že si vytvořil jakousi odolnost. Nyní už při přecházení z kontrastních teplot nemá zdravotní problémky. V týdnu nezapomínal ani na trénink se zbraněmi, což bylo u něho méně frekventovanější. Nicméně se tomu věnoval minimálně jednou týdně a maximálně třikrát. Nebavilo ho to a bohužel se v tom nenašel. Věděl však, že je to pro jeho přežití v aréně prioritní schopností. Vyzkoušel takřka všechny zbraně, ale neumí to se všemi, buď ho to nebavilo, nebo to pro něho bylo moc komplikované. Taktéž dbal na to, aby to měl adekvátní k jeho stylu boje, což je rychlý a na blízko. Nikdy neuznával zdlouhavá a mučící praktika, navíc by tím protivníkovi dával moc času na vzpamatování a v tom případě by to nemuselo pro Rye skončit příznivě. Za svoji profilovou zbraň by si zvolil sai, zejména proto, že je to podobné vidlím. Pravděpodobně by neohrnul nos ani nad bojovou vidlí nebo cokoliv tomu podobnému, klidně by si poradil i s takovým trojzubcem, který v ruce ještě neměl možnost držet. Beztak mu přijde, že je to všechno na to stejné brdo, jen to má jiný název, těžkost a je to v odlišném provedení. Do jeho dalších survivalových schopností též patří orientační smysl, stavění si přístřešku, základní pastičky a má minimální nechutenství z odporností, co by mohl v krizových situacích požít – syrové maso, hmyz, larvy a jiné přírodní pochutiny.


Kapitola sama o sobě pro Rye úplně zbytečná, ale uvědomuje si všechny své nedostatky. Je to plus k tomu, že alespoň ví, co mu škodí a čeho by se měl vyvarovat, když mu to okolnosti dovolí – samozřejmě kromě takových věcí, jako je gamblování. Není moc dobrý stratég a někdy mu to nemyslí, proto možná právě z tohoto důvodu občas dluží lidem dost peněz, jež stačil za svoje pubertální roky progamblit. S tím má dost velké problémy a neumí s tím přestat. Je to především kvůli tomu, že když mu zrovna na straně stálo štěstí, tak vyhrál opravdu ve velkém, načež mu to stouplo do hlavy a riskoval stupidně dál. Jakmile pak prohrál, tak chtěl žetony zpět, až se dostal na úplnou nulu. Někdy z afektu požadoval od jiných půjčku a pak to jelo dál. Je to závislost, které se nemůže za boha zbavit. Ne že by se příliš snažil, neboť ho to zkrátka baví. Nejspíš je to tím, že má všechno, a tak má zapotřebí něco ztrácet, aby tím nastavil rovnováhu či co. Svým způsobem jej to asi i uklidňuje. Co se však týče hazardování se životem, tak na to je moc rozumný. Dokonce natolik, že mu to může škodit. Zní to zvláštně, ale opravdu to má své mínusy. Obzvlášť proto, že se smrti nehorázně bojí a snažil by se ji oddalovat, i když říká opak. I rád by svou jedinou sestru Seraphine chránil a obětoval by se za ni, kdyby na to muselo přijít, ale jestliže si najde skulinku k rozhodování, tak se může jeho názor rychle změnit, což je pro něj vlastně dobře. Spíše je namysli, že by se nadměrně stresoval, až by přestal jakkoliv racionálně uvažovat a posléze by udělal krok, který by ho poškodil. To je tak z psychických slabin vše, jinak je to s ním marné ve fyzickém odvětví. Je více než jasné, že nikdy neměl prvotřídní trénink profesionálů, takže zde rozhodně zaostává. Zvládl by se poprat, to jistě ano, ale zda-li by boj s nadupaným jedincem dal, to už zřejmé není. Zaručeně by se ve své snaživosti velice trápil, ale nic nedává zadarmo, výhradně jeho život. Takové ty složité zbraně, jejichž název mu silně motá jazyk, neumí ovládat. Totéž se zbraněmi, se kterými musí střílet – pravděpodobně by spíše ublížil sobě a spojenci než protivníkovi. Plavání, lezení po stromech mu nic moc neříká. Hlavně v kraji nemá vůbec jak – tam je samá poušť, žádná velká plocha vody ani lesů. Má sice orientační smysl, ale pokud by neměl záchytné body a třeba by se vyskytoval v lese, který metr za metrem nabízí stejnou tvárnost, asi by s tím měl problém, kdyby si neznačil cestu. To je však něco, co jej nenapadne, protože by se tím příliš zdržoval a trpělivost není zrovna jeho silná stránka.


Narodil se do bezvadně zabezpečené rodiny, tudíž nikdy neměl nouzi o věci potřebné k životu. Za tento honosný život může vděčit své babičce, Lacey Bennet. Bez ní by se mohl potýkat s hladem a jeho životní úroveň by stála za starou plesnivou bačkoru. Kdykoliv měl potíže, tak se to ihned vyřešilo. Podobně jako se vším, co si přál. Cokoliv mu chybělo, hned druhý den už nechybělo, jelikož mu babička z vítězovského platu sehnala vše, na co jenom pomyslel. Ve zkratce je tedy velmi rozmazlený, což zapříčinilo i to, že se reálně nedokáže vžít do role nějakého chudáka. Popravdě o nich tolik nepřemýšlel a nikdy se s podobnými lidmi ani nezahazoval. Ne že by mu vyloženě vadili, ale podobní individua se mu vyhýbají. V kraji má pár přátel a jejich rodiny se ani v nejmenším nevyrovnají bohatství jeho rodiny, ale i tak se mají od zbytku kraje lépe. Právě ti ho dokáží tolerovat, neboť si občas neuvědomuje, že se občas chová privilegovaně, i když tím nesmýšlel nic špatného. Zkrátka to má naučené a též něco vysledoval od babičky, která je dosti bujarou a taktéž výsadní osobou. Má to své pro i proti, ale kvůli ní se aspoň naučil být pořádným gentlemanem a vyzná se ve společenské etiketě. Zvládl by se s lidmi bavit o různorodých tématech klidně donekonečna. Nejspíš by dokázal nudnou konverzaci převést do něčeho zábavnějšího. Zábavu tedy povětšinou nekazí a spíše se snaží ji udržet naživu. Dalo by se říci, že si rozumí se všemi, alespoň se o to pokouší, i když mu člověk není zrovna dvakrát sympatický. Nerad si totiž vytváří nepřátelé, protože nemá rád, když se o něm mluví špatně. Povšechně se nezvládá vypořádat s chaosem, a proto se zbytku rodiny straní. Má tu svou rozvětvenou famílii samozřejmě rád – nelze ani tvrdit opak – a nedal by na ně v žádném případě dopustit, ale dramata nejsou něco, co by úplně pozitivně snášel. Nechápe to a pokud se stane, že se náhodou ocitne uprostřed konfliktu svých příbuzných, tak se k tomu nevyjadřuje a už vůbec si nevybírá strany. On silně věří v to, že to není vždycky chyba jednoho, ale i druhého nebo vícero lidí. Nesnáší, když je někdo tak zahleděný sebou, že vidí chyby jen v ostatních a ve skutečnosti jich je nejvíce u té dokonalé osoby, co ze sebe dělá oběť. Každopádně má rád svůj klid a vzteklý je jenom v případě, když někdo ubližuje jeho sestře, ať už psychicky, nebo fyzicky. Ještě se nestalo, že by viděl někoho uhodit Seraphine, ale kdyby se to tak stalo, tak je ten člověk mrtvý a předtím by dotyčného ještě pomalým tempem stáhl z kůže, aby trpěl na maximum. Nuže, je asi možná přehnaně starostlivý, ale když si nepravidelně filtruje zlost na nějaké činnosti, tak to dopadá tak, že je až zbytečně moc agresivní. Nikdy však na blízké, ale vždy jen na lidi, co mají něco proti jemu a jeho rodině.

Ruby Londerson

[ ruby lóndrsan ]

 

Player: Rywaine

FC: Josephine Skriver



Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 17 deceased - vykrvácení: Lucrezia Faiair


Token: -




Ako to dcéra mäsiara, učená odmalička zabíjať aj nevinné, nemá veľa súcitu. Nevadí jej komu ublíži a vlastne či vôbec… Je to tak trošku psychopat. Možno by sa jej lepšie darilo v niektorom z profesionálnych krajov. Čisto hypoteticky by tak bola oveľa lepšie pripravená na niečo ako aréna alebo by rozvíjala svoj skrytý potenciál. Zapadla by do bandy ľudí, ktorým je zabíjanie blízke. Síce má skúsenosti akurát tak so sekáčikom na mäso alebo inými druhmi nožov, je s nimi naozaj dobrá a iné zbrane ani nepotrebuje držať v ruke. Vie sa nimi brániť a vie nimi účinne zabíjať, čo si odskúšala už na rôznych typoch zvierat. Tiež vie aj variť a piecť. Dokonca vie jedlo urobiť aj z ničoho. Je jej jedno, čo zje, žalúdok jej strávi snáď všetko, čo doň dá. Nikdy jej nebolo z ničoho zle, je ako šrotovník. Taktiež nemáva bolesti hlavy ani nepociťuje preťaženie tak ako ostatní – čo síce môže byť niekedy na škodu, ale ona to berie len ako plus. Keďže je z Desiateho kraja, má blízko aj k prírode, v ktorej sa len tak nestratí. Jej zmysel pre orientáciu je tiež vysoko vyvinutý. Na arénu v prírode je teda ako stvorená. Rovnako na lovenie, s ktorým sa už trošku oboznámila, nejaké tie pastičky na malé zvieratá by zvládla. Alebo by sa po nich sama ako zviera vrhla a nejako ich chytila. Vie totiž nehybne stáť veľmi dlhý čas. Tiež jej netreba toľko jedla a vody aby zostala v dobrej kondícii. Už odmalička veľa cvičila. Hlavne behy na krátke aj dlhé trate. Zachovávala si tak v ťažkých chvíľach chladnú hlavu – čo bolo častejšie, ako by aj bolo zdravé. Tiež si zvykla zacvičiť aj takým prehadzovaním balíkov sena, ktoré sú oveľa ťažšie ako vyzerajú. Získala tým peknú atletickú postavu pokrytú svalmi. Do kariet jej hrá aj nevinný výzor. Nemá ale problém sa na vás usmiať a potom puf – zabodne vám dýku niekam do srdca či do krku. Pre ňu to ale nie je žiadne herectvo, proste prirodzenosť. Nad jej myšlienkovými pochodmi by teda veľa ľuďom rozum zastával. Napriek tomu je veľmi inteligentná a aj keď ho málokedy používa, nájde sa v nej aj zmysel pre bojovú stratégiu. Spojenectvá by si vedela nájsť ľahšie, vie jemne ťahať za nitky, ak sa na to sústredí.


Ruby na tom nie je psychicky v poriadku. Život ju vcelku dokopal a ona sa pred ním uzavrela. Neverí v seba, každú zlú vec považuje za svoju alebo niečiu zábavu a neberie realitu za realitu. V hlave si povedala, že toto je len nejaký prechodný život alebo jej osobné peklo, takže ho len nejako prežije a nájde svoj zaslúžený pokoj. To je jej najväčšou slabinou, že jej vlastne ani na tom živote nejako extra nezáleží, proste berie všetko na ľahkú váhu a doslova vystavuje svoj krk okoloidúcim. Mimo to nevie nič o technológii, o plávaní, najpravdepodobnejšie by sa do minúty utopila. Nevie viazať laná ako ľudia vo Štvorke, ale zase aby si nevedela urobiť jeden uzol, tak to zase nie. Zrádza ostatných, čo ju taktiež môže stáť krku. Aj keď sa orientuje v priestore výborne, niekedy jej proste prepne a nevie, čo robí. Kľudne by začala mlátiť priateľa alebo by strčila ruku len tak do ohňa. Potom jej prepne späť a ani si nepamätá, že niečo také vôbec niekedy urobila. Do všetkého sa vrhá po hlave s úsmevom na tvári a ani si neuvedomuje, čo je pred ňou, čo ju môže v náručí inej osoby čakať. To, že sa ničoho nebojí by sa tiež dalo považovať za slabinu, keďže sa takto ničomu nikdy neubráni. Strach ľudí chráni, ak je jej všetko ukradnuté, ako má prežiť bez minimálnej ujmy na zdraví? Okrem toho, že nevie plávať, nevie ani liečiť zranenia. Na to, že bola v Desiatke sa zase nevyzná v bylinkách, koreninách a liečivách. Neošetrila by ani obyčajné krvácanie alebo nejakú zlomeninu, tiež by to nechala tak. Nemá pojem o čase, preto je u nej priam zázrakom, že ešte neumrela na dehydratáciu alebo neskolabovala. Totižto keďže jej netreba veľa spánku na to, aby bola svieža z času na čas sa v noci proste len prechádza a až na ďalší deň si uvedomí, že ona vlastne vôbec nespala a mala by tak čo najskôr urobiť.


Rodina Londerson mala dlhú históriu práce ako mäsiari. Väčšinou to boli samí muži, ktorý sa tomu od otca učili, pre Ruby to však bolo inak. Bola prvorodenou a aj po značnom sklamaní zo strany otca sa stala jeho učňom – ďalšie pokusy otehotnieť totiž jej rodičom akosi nešťastne už nevyšli. Preto sa z tejto na prvý pohľad krásnej jemnej kvetinky stal šialenec pracujúci v krvavom priemysle. Zabíjala zvieratá, porciovala mäso a celkovo sa udržiavala len v týchto kruhoch. To s deckom spraví nejakú šarapatu. Veľmi sa nesocializovala, nemala totiž rada ľudí. Svoju rodinu prežila, zvykla si na nich, veď inak ani nemohla. Škola pre ňu bola utrpenie, ale ja tú zvládla. V živote nemala veľa príležitostí skutočne žiť. Nie, že by si zase nejako sťažovala, zase jej ani nič nechýbalo. Na pomery v ich kraji na tom zase tak zle neboli. Mali dom, farmu, prácu a nikto ich neotravoval. Peňazí tiež bolo niektoré mesiace aj viac ako vyslovene potrebné, takže si mohli dovoliť viac. Nikam to ale neviedlo. Ruby bola vcelku nešťastná z toho, že nikdy nebude robiť nič iné, len zabíjať zvieratá a posielať ich do Panemu na jedenie. Naučila sa jazdiť na koni a pracovať so zvieratami. Stále jej ale nerobí problém ich zabiť. Neváži si ako ľudského tak ani zvieracieho života. Jej rodičom je to samozrejme jedno, sú vcelku podobní ako ona. Minimálne jej otec si prešiel úplne rovnakou výchovou – v rodine to takto krásne kolovalo už niekoľko dekád. Keď už by si mala vybrať, čo by chcela robiť, lákalo ju zistiť, ako vyzerá väzenie. Samozrejme bolo v jej prípade pravdepodobnejšie, že tam skôr skončí zavretá ako väzeň než ako bachárka. Áno, stalo sa totiž, že niekedy ľuďom niečo ukradla alebo chodila kam nemala bez povolenia. Pre ňu to bolo nič, bolo jej to jedno. Veľmi nerozoznáva, čo sú zlé a čo sú dobré skutky. Všetko sa jej zlieva do jedného obrázku. Povahovo je taká… nijaká. Jednotná určite nie. Záleží hlavne od jej nálady, no väčšinou je toxická alebo úplne nezúčastnená. Ak sa k vám aj správa milo, väčšinou by ste ju mali podozrievať. Naučila sa totiž, že život vás nikdy nebude rešpektovať takých ako ste a vždy budete mať len problémy. V jej šestnástich sa totiž rodičia dozvedeli, že je homosexuálka a otec ju poslal preč z domu. Odvtedy žila so strýkom a tetou, ktorý ju prijali takú aká bola a nechali ju robiť, čo sa jej len zachce. Preto to teraz s ňou vyzerá tak ako to s ňou vyzerá. Bola ako tie deti ulice… drzá, rýchla, nebezpečná. Navážala sa do ostatných a zapojila sa do toľkých bitiek, že stratila rešpekt absolútne ku každému. Emócie má, ale sú pochované niekde hlboko. Vyťahuje ich, keď je to potrebné. Vlastná rodina ju zradila – vtedy zistila, že jej život nemá zmysel, ak nemôže byť tým, kým skutočne je. Ten deň bol posledný, kedy plakala a ohliadala sa za starými časmi.

Saturday, December 14, 2019

Dave Norfleet

[ dejv norflýt ]

 

Player: Renaiti

FC: Froy Gutierrez



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 16 deceased - podříznuté hrdlo: Freya Nielsen


Token: Tkanička z mikiny




Má to štěstí, že když mu někdo něco dá do ruky, tak se s tím zvládne vcelku rychle naučit. V tomhle ohledu je rozhodně šikovný a učenlivý. Pravděpodobně by mu tedy nedělalo problém se s nějakou zbraní naučit, když by mu někdo ukázal jak. Ani nějaké tvrdší práce se nezalekne, když ví, že je to potřeba udělat. Dokáže tedy sklopit hlavu a udělat to, co se po něm žádá, aniž by k tomu měl nějaké hloupé komentáře. Jednoduše má v hlavě srovnané určité autority a ví, kdy by měl někoho poslechnout a kdo mu naopak nemá vůbec co rozkazovat. Dobré vychování tedy rozhodně nepostrádá. Ve škole byl vcelku bystrý, a tak si z hodin zvládl do praxe přenést i určité znalosti. Příkladem by mohla být třeba taková první pomoc. Ošetřit zranění, včetně vyčištění a zašití rány, je pro něj brnkačka, dokonce si to už i několikrát sám na sobě vyzkoušel, když se nějak poranil. Samozřejmě za předpokladu, že k tomu má potřebné věci, jelikož není zase kouzelník, aby jen tak z ničeho dokázal krvácení zastavit. Rozhodně to tedy není žádný tupec, ba naopak. Stačí mu vážně jen dávat dobrý pozor, aby se něco zvládl naučit. Není proto divu, že si z té školy zvládl odnést i takové ty základní poznatky o bylinkách a rostlinkách. Nezná sice všechno, avšak nějaké to povědomí o nich má, stejně jako o jedovatých hmyzácích či hadech. Celkově by se dalo říct, že kdyby měl možnost žít třeba v takovém Třetím kraji, jeho mozek mohl mít velký potenciál. V dětství si často hrával se sourozenci a dětmi ze sousedství, což bylo jen nevinné hraní a sám si nikdy neuvědomil, že by mu to mohlo přinést i nějaké schopnosti a něco do života. Rozhodně může být ale těmto hrám vděčný za to, že zvládá vcelku bez problému vylézt na nějaký strom. Po všech těch tvrdých dopadech si totiž již v hlavě dokázal srovnat, které větve jej udrží a které naopak ne. Stejně tak získal i vcelku dobrou mušku, kdy při různých sněhových či kamenných bitvách, byl většinou ten s největším počtem zasažených. Jistě, je něco jiného střílet kamínky z praku a házet sněhové koule, ale i tak by se mu mohlo s nějakou zbraní pracovat lépe, než kdyby mířit vůbec neuměl. Tím, že mu zabili rodiče, tak se musel naučit o sebe starat sám. Ví, co to je zodpovědnost a i jak tvrdá práce umí ve skutečnosti být. Není už jenom takové to tintítko, které by zlomil sebemenší pokryv větru, ale na jeho pažích by se daly najít obrysy rýsujících se svalů, jež si postupně buduje právě svojí pravidelnou prací.


Kdybyste ho potkali dříve, zjistili byste, že to býval vcelku usměvavý chlapec, který byl pro každou legraci. V dnešní době už ale smysl pro humor silně postrádá a většinu času je zachmuřený. Kdo jej potká s náznakem úsměvu, tak se může považovat za šťastlivce. Dave dočista přišel o veškerý optimistický přístup k životu a vždy na všem už teď vidí jenom to nejhorší. Nejsmutnější je, že ani nemá snahu hledat něco pozitivního, neboť mu to přijde zbytečné, protože má za to, že na něj už stejně v životě nic dobrého nečeká. Často tedy na ostatní od prvního pohledu může působit nepříjemně, až nepřátelsky. Po té psychické stránce je vážně značně zdevastovaný. Občas má i pochyby sám o sobě a svých schopnostech. Navíc od smrti rodičů a staršího bratra, už i několikrát smýšlel o sebevraždě, to mu však naštěstí vždy nějakým způsobem sestry stihly zarazit a nikdy se mu to nepovedlo dodělat. To jasně napovídá tomu, že mu je všechno jedno. Je mu jedno, jestli bude žít ještě pár hodin nebo let, upřímně by byl radši pro tu kratší verzi. Jednoduše už ale nemá takovou tu správnou chuť do života a jeden by i uvažoval, jestli u něj pud sebezáchovy vůbec funguje. Jeho dušička je roztříštěna na miliony kousíčků, které by jenom někdo těžko dával zase dohromady. Kromě těchto věcí je nutné zmínit i to, že pokud by po něm někdo požadoval nějaké znalosti či práci v okolí moderní techniky, s velkou pravděpodobností ho čeká zklamání, neboť Dave žádné takové schopnosti v tomto oboru nemá. S mnohými výdobytky dnešní doby neměl tu čest se ještě setkat, takže kromě tlačítka na zapnutí a vypnutí je v tomto ohledu naprosto nepoužitelný. Stejně tak, pokud byste ho strčili do vody. Možná by se v ní nějak chvíli plácal, než by mu došlo, že se v ní dá celkem snadno utopit, a tak by se snažit přestal. Neumí totiž plavat. Nejen, že ho to neměl kdo naučit, ale ani především kde. Taktéž nikdy nebyl zrovna stavěný na běh na nějaké delší tratě, což je zapříčiněno pravděpodobně hlavně tím, že při sportu se mu často zrychlí dech a ztěžka dýchá s menším tlakem na hrudi. Expert by mu řekl, že jsou to příznaky astmatického záchvatu, ale on o tom nikdy nikomu nepověděl, protože to považuje za svoji největší slabost a snaží se dělat, že to u něj neexistuje, což by se mu mohlo někdy šeredně vymstít. Když už jsme u toho, co by tohoto mladíka mohlo zatáhnout do problému, tak by se hodilo asi zmínit, že si často nevidí do pusy a plácne první věc, co mu přijde na mysl. Což by se nemuselo setkat s úplně kladným přijetím a mohl by schytat i jednu do zubů.


Jako každý si ani on nemohl vybrat komu a kam se narodí. Nutno však podotknout, že už od začátku nikdo neměl zrovna radost, že na svět vůbec přišel. Jeho matce v té době bylo čerstvých osmnáct a nebyla připravená na to být matkou, nedokázala se postarat pomalu ani o sebe, natož o živé dítě, které na ní bylo od prvního nádechu naprosto závislé. Zachovala se proto tím nejhorším a nejzbabělejším způsobem, jakým jen mohla. Nechala malé, bezbranné, ubrečené dítko v náruči muže, který ani nevěděl, jak mu vyměnit plenky. Naštěstí, pro ně pro oba, jeho táta měl starší sestru, která se pravděpodobně nemohla dívat na to, jak se její bratr trápí, a proto si malého Davea společně s manželem osvojila. Nikdy proto nepřišel na to, že onen muž, který ho vždy tak fascinoval a jehož nazýval strýčkem, byl ve skutečnosti jeho pravý otec. Vlastně by se dalo říct, že celý jeho život byl založen na lži a nikdy se nedozvěděl a ani nedozví pravdu. Všechno se ale zdálo být naprosto v pořádku, nikdy ani neměl podezření, že by jeho rodiče nemuseli být jeho rodiči, protože ho milovali stejně jako ostatní sourozence. A pravděpodobně tím, že bylo jeho dětství naplněno rodičovskou láskou, tak se z něj stal tak milý člověk. Nenechte se však mýlit, jeho život nebyl zcela bez chyby. Čtyři děti na dva dospělé, to nebylo nic jednoduchého na uživení, obzvlášť ve Dvanáctém. Nikdy si tedy nežil v žádném přepychu a ví, co to znamená, když se člověk musí uskromnit či potýkat s hladem. Nicméně i tak může být rád, že prožil lepší dětství, než mnoho jiných v jeho kraji. Jenže jak už to tak na světě bývá, všechno chce svoji rovnováhu a to dobré musí být vyváženo i něčím špatným. Při nepokojích, které v kraji probíhaly, byli jeho rodiče nařčeni z rebelství. Sám neví, jestli to byla pravda, nebo si jen chtěl někdo zachránit svoji vlastní zadnici a udal je, každopádně oba byli na náměstí popraveni spolu s jeho nejstarším nevlastním bratrem, který se jich zastal. Rázem se tak Dave stal jediným mužem svojí rodiny a na krku mu zůstaly dvě starší sestry. Nejhorší bylo, že i zbytek jejich příbuzných se postupně začal pohřešovat a nikdo nevěděl, co s nimi je, nebo kde jsou. Lepší varianta byla, že se přidali k rebelům, ale ta horší, že jsou jednoduše mrtví. Tak zbyli jenom oni tři. Netrvalo dlouho a brzy se z nich k tomu všemu stali ještě bezdomovci, protože nebyli schopni platit nutné poplatky za vodu a elektřinu. A to bylo přesně to období, kdy ztratil veškerý optimismus a chuť se usmívat. Každé ráno se probouzí s tím, že svým sestrám nemůže dopřát nic jiného, než spánek na tvrdé zemi. Ačkoli se všichni tři snaží pracovat, nedají dohromady tolik peněz, aby mohli mít střechu nad hlavou a zároveň nestrádat hlady. Je to pro něj naprosto příšerná situace. Jak byl vždy zvyklý na fungující rodinu, tak tohle jej zcela devastuje. Připadá si, že selhává a nemůže se na to dívat. A právě tak se ukazuje, že je opravdu synem svojí matky, protože už si nějaký čas pohrává s myšlenkou na to, že to všechno vzdá a dobrovolně půjde do Her. Nic se tím sice nevyřeší a pravděpodobně sestry odsoudí k úplné smrti, ale jeho trápení se tím ukončí, až ho tam někdo zabije. Je prostě stejný zbabělec jako jeho pravá matka.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92