Saturday, December 14, 2019

Dave Norfleet

[ dejv norflýt ]

 

Player: Renaiti

FC: Froy Gutierrez



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 16 deceased - podříznuté hrdlo: Freya Nielsen


Token: Tkanička z mikiny




Má to štěstí, že když mu někdo něco dá do ruky, tak se s tím zvládne vcelku rychle naučit. V tomhle ohledu je rozhodně šikovný a učenlivý. Pravděpodobně by mu tedy nedělalo problém se s nějakou zbraní naučit, když by mu někdo ukázal jak. Ani nějaké tvrdší práce se nezalekne, když ví, že je to potřeba udělat. Dokáže tedy sklopit hlavu a udělat to, co se po něm žádá, aniž by k tomu měl nějaké hloupé komentáře. Jednoduše má v hlavě srovnané určité autority a ví, kdy by měl někoho poslechnout a kdo mu naopak nemá vůbec co rozkazovat. Dobré vychování tedy rozhodně nepostrádá. Ve škole byl vcelku bystrý, a tak si z hodin zvládl do praxe přenést i určité znalosti. Příkladem by mohla být třeba taková první pomoc. Ošetřit zranění, včetně vyčištění a zašití rány, je pro něj brnkačka, dokonce si to už i několikrát sám na sobě vyzkoušel, když se nějak poranil. Samozřejmě za předpokladu, že k tomu má potřebné věci, jelikož není zase kouzelník, aby jen tak z ničeho dokázal krvácení zastavit. Rozhodně to tedy není žádný tupec, ba naopak. Stačí mu vážně jen dávat dobrý pozor, aby se něco zvládl naučit. Není proto divu, že si z té školy zvládl odnést i takové ty základní poznatky o bylinkách a rostlinkách. Nezná sice všechno, avšak nějaké to povědomí o nich má, stejně jako o jedovatých hmyzácích či hadech. Celkově by se dalo říct, že kdyby měl možnost žít třeba v takovém Třetím kraji, jeho mozek mohl mít velký potenciál. V dětství si často hrával se sourozenci a dětmi ze sousedství, což bylo jen nevinné hraní a sám si nikdy neuvědomil, že by mu to mohlo přinést i nějaké schopnosti a něco do života. Rozhodně může být ale těmto hrám vděčný za to, že zvládá vcelku bez problému vylézt na nějaký strom. Po všech těch tvrdých dopadech si totiž již v hlavě dokázal srovnat, které větve jej udrží a které naopak ne. Stejně tak získal i vcelku dobrou mušku, kdy při různých sněhových či kamenných bitvách, byl většinou ten s největším počtem zasažených. Jistě, je něco jiného střílet kamínky z praku a házet sněhové koule, ale i tak by se mu mohlo s nějakou zbraní pracovat lépe, než kdyby mířit vůbec neuměl. Tím, že mu zabili rodiče, tak se musel naučit o sebe starat sám. Ví, co to je zodpovědnost a i jak tvrdá práce umí ve skutečnosti být. Není už jenom takové to tintítko, které by zlomil sebemenší pokryv větru, ale na jeho pažích by se daly najít obrysy rýsujících se svalů, jež si postupně buduje právě svojí pravidelnou prací.


Kdybyste ho potkali dříve, zjistili byste, že to býval vcelku usměvavý chlapec, který byl pro každou legraci. V dnešní době už ale smysl pro humor silně postrádá a většinu času je zachmuřený. Kdo jej potká s náznakem úsměvu, tak se může považovat za šťastlivce. Dave dočista přišel o veškerý optimistický přístup k životu a vždy na všem už teď vidí jenom to nejhorší. Nejsmutnější je, že ani nemá snahu hledat něco pozitivního, neboť mu to přijde zbytečné, protože má za to, že na něj už stejně v životě nic dobrého nečeká. Často tedy na ostatní od prvního pohledu může působit nepříjemně, až nepřátelsky. Po té psychické stránce je vážně značně zdevastovaný. Občas má i pochyby sám o sobě a svých schopnostech. Navíc od smrti rodičů a staršího bratra, už i několikrát smýšlel o sebevraždě, to mu však naštěstí vždy nějakým způsobem sestry stihly zarazit a nikdy se mu to nepovedlo dodělat. To jasně napovídá tomu, že mu je všechno jedno. Je mu jedno, jestli bude žít ještě pár hodin nebo let, upřímně by byl radši pro tu kratší verzi. Jednoduše už ale nemá takovou tu správnou chuť do života a jeden by i uvažoval, jestli u něj pud sebezáchovy vůbec funguje. Jeho dušička je roztříštěna na miliony kousíčků, které by jenom někdo těžko dával zase dohromady. Kromě těchto věcí je nutné zmínit i to, že pokud by po něm někdo požadoval nějaké znalosti či práci v okolí moderní techniky, s velkou pravděpodobností ho čeká zklamání, neboť Dave žádné takové schopnosti v tomto oboru nemá. S mnohými výdobytky dnešní doby neměl tu čest se ještě setkat, takže kromě tlačítka na zapnutí a vypnutí je v tomto ohledu naprosto nepoužitelný. Stejně tak, pokud byste ho strčili do vody. Možná by se v ní nějak chvíli plácal, než by mu došlo, že se v ní dá celkem snadno utopit, a tak by se snažit přestal. Neumí totiž plavat. Nejen, že ho to neměl kdo naučit, ale ani především kde. Taktéž nikdy nebyl zrovna stavěný na běh na nějaké delší tratě, což je zapříčiněno pravděpodobně hlavně tím, že při sportu se mu často zrychlí dech a ztěžka dýchá s menším tlakem na hrudi. Expert by mu řekl, že jsou to příznaky astmatického záchvatu, ale on o tom nikdy nikomu nepověděl, protože to považuje za svoji největší slabost a snaží se dělat, že to u něj neexistuje, což by se mu mohlo někdy šeredně vymstít. Když už jsme u toho, co by tohoto mladíka mohlo zatáhnout do problému, tak by se hodilo asi zmínit, že si často nevidí do pusy a plácne první věc, co mu přijde na mysl. Což by se nemuselo setkat s úplně kladným přijetím a mohl by schytat i jednu do zubů.


Jako každý si ani on nemohl vybrat komu a kam se narodí. Nutno však podotknout, že už od začátku nikdo neměl zrovna radost, že na svět vůbec přišel. Jeho matce v té době bylo čerstvých osmnáct a nebyla připravená na to být matkou, nedokázala se postarat pomalu ani o sebe, natož o živé dítě, které na ní bylo od prvního nádechu naprosto závislé. Zachovala se proto tím nejhorším a nejzbabělejším způsobem, jakým jen mohla. Nechala malé, bezbranné, ubrečené dítko v náruči muže, který ani nevěděl, jak mu vyměnit plenky. Naštěstí, pro ně pro oba, jeho táta měl starší sestru, která se pravděpodobně nemohla dívat na to, jak se její bratr trápí, a proto si malého Davea společně s manželem osvojila. Nikdy proto nepřišel na to, že onen muž, který ho vždy tak fascinoval a jehož nazýval strýčkem, byl ve skutečnosti jeho pravý otec. Vlastně by se dalo říct, že celý jeho život byl založen na lži a nikdy se nedozvěděl a ani nedozví pravdu. Všechno se ale zdálo být naprosto v pořádku, nikdy ani neměl podezření, že by jeho rodiče nemuseli být jeho rodiči, protože ho milovali stejně jako ostatní sourozence. A pravděpodobně tím, že bylo jeho dětství naplněno rodičovskou láskou, tak se z něj stal tak milý člověk. Nenechte se však mýlit, jeho život nebyl zcela bez chyby. Čtyři děti na dva dospělé, to nebylo nic jednoduchého na uživení, obzvlášť ve Dvanáctém. Nikdy si tedy nežil v žádném přepychu a ví, co to znamená, když se člověk musí uskromnit či potýkat s hladem. Nicméně i tak může být rád, že prožil lepší dětství, než mnoho jiných v jeho kraji. Jenže jak už to tak na světě bývá, všechno chce svoji rovnováhu a to dobré musí být vyváženo i něčím špatným. Při nepokojích, které v kraji probíhaly, byli jeho rodiče nařčeni z rebelství. Sám neví, jestli to byla pravda, nebo si jen chtěl někdo zachránit svoji vlastní zadnici a udal je, každopádně oba byli na náměstí popraveni spolu s jeho nejstarším nevlastním bratrem, který se jich zastal. Rázem se tak Dave stal jediným mužem svojí rodiny a na krku mu zůstaly dvě starší sestry. Nejhorší bylo, že i zbytek jejich příbuzných se postupně začal pohřešovat a nikdo nevěděl, co s nimi je, nebo kde jsou. Lepší varianta byla, že se přidali k rebelům, ale ta horší, že jsou jednoduše mrtví. Tak zbyli jenom oni tři. Netrvalo dlouho a brzy se z nich k tomu všemu stali ještě bezdomovci, protože nebyli schopni platit nutné poplatky za vodu a elektřinu. A to bylo přesně to období, kdy ztratil veškerý optimismus a chuť se usmívat. Každé ráno se probouzí s tím, že svým sestrám nemůže dopřát nic jiného, než spánek na tvrdé zemi. Ačkoli se všichni tři snaží pracovat, nedají dohromady tolik peněz, aby mohli mít střechu nad hlavou a zároveň nestrádat hlady. Je to pro něj naprosto příšerná situace. Jak byl vždy zvyklý na fungující rodinu, tak tohle jej zcela devastuje. Připadá si, že selhává a nemůže se na to dívat. A právě tak se ukazuje, že je opravdu synem svojí matky, protože už si nějaký čas pohrává s myšlenkou na to, že to všechno vzdá a dobrovolně půjde do Her. Nic se tím sice nevyřeší a pravděpodobně sestry odsoudí k úplné smrti, ale jeho trápení se tím ukončí, až ho tam někdo zabije. Je prostě stejný zbabělec jako jeho pravá matka.

Cole Benson

[ kól bensn ]

 

Player: Pietro 

FC: Lucas Hedges



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 deceased rozseknutý vejpůl: Freya Nielsen


Token: Podtácek od květináče


Mít původ v Jedenáctém kraji nedává do vínku zrovna nějaké velkolepé bojové dovednosti a schopnosti. Cole se také primárně nikdy za žádnými nehrnul. Až pak později, když uviděl jiné děti, že se přece jen ohání zemědělskými nástroji i jinak, než na polích nebo ve sklenících, musel také zvážit tuto možnost. Nelenil tedy, a jakmile to bylo byť jen trochu možné, pokoušel své štěstí také. Jako občan zemědělského kraje měl tak široký výběr. Ten se mu zúžil poté, co zjistil, že rodiče jsou přiděleni do částí, kde se věnují rostlinám, než obilí a podobným věcem. Nezbylo mu tedy nic jiného, než fungovat většinou s malými nástroji jako motyčkou a nebo lopatkou. Ale mohl zkusit i větší nástroje jako rýče či krumpáče. Zůstal však nakloněn těm malým věcem. Hlavně si nemohl vynachválit starý dlouhý a už notně tupý kuchyňský nůž, který dostal jako svůj první nástroj a kterým vyrýpával ze země plevel. Forma pěstování však plevelu moc nenahrávala a postupně se tak přesunul na běžné sázení. Láska k ostrému nástroji mu však zůstala, a i když už jej nepotřeboval, nechal si jej opětovně naostřit a ve volných chvílích s ním trénoval a sem tam se pokoušel jej i házet. To se však ne úplně dařilo a než aby si ublížil, raději si jej nechal při tréninku v ruce. Při jednom akčnějším zkoušení, si zlomil jeho čepel, o polovinu si ji tak zkrátil. Nově tak odpovídala více skutečnému bojovému noži a bylo pro něj tak snazší různé výpady napodobovat. Samotnému ty jeho postupně se zlepšující výkony dělaly radost, je si však vědomý toho, že do opravdu konkurenceschopných dovedností mu ledasco chybí. Nejen však ohánění s nožem jej živí. Jelikož v kraji není nějaká tréninková plocha nebo snad posilovna, jediný způsob, jak si zocelit fyzičku, je klasická práce. Když už dosáhl adekvátního věku, začal pracovat jako ostatní muži. Zejména rýpání záhonů je celkem makačka a celkem dost se tím dá trénovat. Minimálně unavený je stejně, jako po tréninku. Na svůj kraj tak dosahuje celkem adekvátní síly, není to však na něm nijak poznat a hodně kluků bude asi i silnějších než-li on. Hlavně ti starší. Zjednodušeně, je takovým lepším průměrem. Ohledně jiných znalostí je to snadné. Více než svět zeminy a zeleně nezná a má tak osvojené pouze poznávání rostlin a plodin, a přípravy jídel z nich, případně jejich léčebné účinky. 


Těch má nepoměrně více než dovedností. Někdy možná až moc. Nuže, tedy postupně… Plavání. To je v jeho rodném kraji celkem obtížné praktikovat. Cole si to chtěl vždy vyzkoušet, nikdy k tomu nedostal však příležitost a rád by si to ozkoušel alespoň jednou. Další v seznamu je ovládání a znalost "lepších" zbraní a nástrojů. O nějakých mečích a nebo sekerách si mohl nechat jen zdát, a kdyby teď dostal do ruky nějaký podobný druh zbraně, nejspíše by ublížil nejen sobě, ale i někomu v jeho bezprostředním okolí. Nejenže tyto druhy zbraní nezná, ale není ani zdatným kutilem, aby si je sestrojil. Vlastně cokoli vyrobit je pro něj úkol takřka nesplnitelný. Rukama je zručný pouze v rámci své práce a nebo v rámci tréninku. Jinak jeho ruce víceméně zahálí. Nad všemi jeho fyzickými či jinak zaměřenými slabostmi však ční jedna – jeho velmi nízké sebevědomí. Když je sám, není to tak patrné a leckoho by tím zmátl, ale pokud stojí před náročnějším úkolem či prací, má sklony k tomu se podceňovat a tendence si vsugerovat postoje o neúspěších či dílčích nezdarech. Pokud se však odhodlá výzvu splnit, musí na to jít sám a v naprostém klidu. Také na něm nesmí záviset nějaká obrovská zodpovědnost, nebo snad dokonce nějaká skupina lidí. To pak může být i velký nezdar. Není vůdčím typem. Je tichým, možná snad až dokonce zakřiknutým člověkem a všechno, co kdy dokázal, ať pro stránce pracovní nebo tréninkové, si nechává tak pro sebe a s nikým se o úspěch nepodělí. Možná i proto, že není moc lidí, kteří se s ním baví a on pro změnu s nimi. 


Cole se narodil v Jedenáctém kraji do úplné rodiny, v níž jak otec, tak matka pracovali tehdy ještě na klasických polích. Jeho dětství je tak ve znamení zemědělské revoluce, kdy dlouhá léta používaný způsob se postupně změnil ve velmi úsporný systém hydroponiky. V té také začal dělat první kroky, když sázel nové sazenice. Jak bývá v tomhle zvykem, mladí se v nových věcech učí rychleji a občas tak poradil matce a nebo otci, pokud si nevěděli rady. Dosavadní život nemůže hodnotit jako přehlídku luxusu, ale nemůže však také říct, že by mu kdy něco chybělo, nebo chybí. I z toho mála, co tu měli, se dalo vždy nějak vyžít. Je spořivý člověk a pokud měl někdy nějaké finance, spíše si je ukládal, aby je pak mohl proměnit za něco opravdu slušného. Vzdělání se mu dostalo jen opravdu toho nejzákladnějšího a nejpotřebnějšího, takže o nějakých znalostech více jazyků a nebo složitých počtech nemůže být ani řeči. Trénování a nebo alespoň to málo, co je u něj vzhledem k podmínkách možné, provozuje v tajnosti. Rodiče jsou totiž proti jakékoli formě násilí, instituci Hladových her ale schvalují, jelikož ji vnímají jen jako show a zábavu. Představa, že by se toho měl jakkoli účastnit jejich syn, je jim silně proti srsti a ani si to neumí představit. Jsou s tím však jedním dechem smířeni, berou to jako jistou formu daní, kterou tím státu odvádí. Cole jim to za zlé nemá, nechává se však často slyšet, že je mu sem tam líto, když vidí, jak jsou jiné děti v tomto svými rodiči podporovány, neřku-li přímo i jedním z rodičů trénovány. Ačkoli je spíše tím tichým v pozadí a sólistou, jenž nemá rád velkou zodpovědnost, má dost koníčků. Asi tím největším je čtení. Odmala přečetl snad vše, od běžné knížky až po složení směsi na pytli substrátu. Čtením si tak zvyšoval a zvyšuje svou inteligenci. Velmi rád také poslouchá povídání svých rodičů o původním způsobu zemědělství. Ve srovnání s tím, co zná a co dělají nyní, mu to přijde jak z jiného světa, i když jde jen o velmi neúspornou verzi jejich současné práce. Nikdy nebyl a ani není středem pozornosti jako jiné krajské děti, je však ochoten se změnit. Pořád na to má čas. Možná jen čeká na tu správnou příležitost.

Sunday, November 24, 2019

Tristan Morgensen

[ tristen morgensn ]

 

    

Player: Teya

FC: Gavin Leatherwood

Victory year: 138th Annual Hunger Games

Contact: tez.kasl@gmail.com

Age: 20

Token: Odznak hvězdy

Hobby: -



credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

osoba nic nevlastní


[ before the Hunger Games ] Privilegium výcvikového centra mu sice dáno nebylo, ale to neznamená, že nemá přístup k tréninku. Nejedná se o nic ilegálního, co by prováděl mimo svůj kraj, ani si na černém trhu neobstaral nějakou zbraň na tajné použití. Jednoduše za to může vděčit vesmírnému středisku, kvůli kterému má přístup ke kvalitní přípravě do kosmu a k dalším výhodám. K tomu není třeba býti atletem, ale rozhodně se stará o to, aby byl v té nejlepší kondici. Pravidelně navštěvuje posilovnu, aby nabral svalovou hmotu a zčásti to též dělá pro případ, kdyby se někdy do arény dostal. Sílu v sobě určitě má, ale zda by byl schopen přeprat profesionálního splátce, v tom si tolik nevěří. Každopádně uzvedne opravdu těžké závaží, z čehož vyplývá, že by v pěstním boji mohl mít docela existující šance. Ve vesmíru jako takovém dosud nebyl, hlavně proto, že se mu to kvůli osobním komplikacím trochu protáhlo, i když plnohodnotným tvrdým výcvikem už prošel do konce. Má toleranci k přetížení a je schopen se vyrovnat s dezorientací, kdyby k tomu náhodou došlo. Na simulacích se v podstatě naučil vše potřebné pro vzlet raketoplánu, s čímž přicházejí mechanické znalosti, řízení a dokáže si poradit i v těch nejextrémnějších podmínkách. Vždy si zachovává chladnou hlavu a nikdy nepanikaří, i když se nachází ve stresové situaci. Kvůli tréninku pro pohyb v beztížném stavu se naučil plavat, nebo to možná bylo naopak. Už si to přesně nepamatuje, ale ve skafandru strávil ve vodě několik desítek hodin, že se pod vodou naučil pohybovat a později se nejspíš dostal právě k tomu plavání. Kromě záležitostí s vesmírem má taktéž znalosti pro přežívání v divočině, neboť se návrat na Zem nemusí vždy vydařit, a tak se musí umět vypořádat s různými biomy. Nejhorší to pro něj zatím bylo na pouštích a arktických pustinách, na vlastní kůži to však nezkoušel a očekává, že to může být horší. Je ale tedy zřejmé, že se dokáže poprat s každým podnebím a nemá problém si obstarat věci pro přežití, i kdyby neměl vůbec nic. Dokáže sníst úplně všechno a není vybíravý, přeci jenom očekává, že to v kosmu nebude pětihvězdičková restaurace. Vyzná se ve vyvážené stravě, ale momentálně si do svého jídelníčku dává i nezdravé věci, protože někdy je potřeba si dát nějakou tu prasárnu, jelikož je to prostě chutné. Pokud u sebe má potřebné materiály, dokáže sestrojit vysílačku, aby o sobě mohl dát vědět, kdyby nebyla žádná civilizace poblíž.

[ the days after ] ...


[ before the Hunger Games ] Tristan se prezentuje nebojácně, ale také je to jenom člověk a nějaké slabiny má, ačkoliv je neprozrazuje. Není přece nic logického na tom, aby na potkání hlásil věci, které ho můžou dovést do hrobu. Nejhorší jsou pro něj asi zbraně, ale zase není tolik neschopný, aby nevěděl, jakou stranou se bodá či seká. Samozřejmě by si do ruky nevzal složitou zbraň, kterou by neuměl vůbec ovládat. Vystačí si s takovými obyčejnými, jako jsou třeba dýka, meč nebo cokoliv tomu podobnému. Na střílení z luku není, ale jakživ to nezkoušel, takže těžko říct, jestli by ho to bavilo. Zbraně typu kopí a trojzubec, mu přijdou moc složité, i když to v televizi vypadá tak lehce, nicméně si nemyslí, že to bude jen tak. Zkráceně má kromě zbraní dost dobrý výcvik pro přežití v aréně, ale přímo v přírodě se nevyskytoval déle jak tři dny, proto nemůžeme najisto očekávat, že to opravdu bude zvládat. Slabiny u Tristana nalezneme spíše v psychické stránce. Ještě nikdy se nedostal do pořádné rvačky - konflikty s lidmi měl, to ano, ale většinou se do cizích hloupostí nešťoural, takže si nepřátele nevytvořil. Platí to však i o přátelích, protože těch moc nemá, vlastně spíš žádné. Není to tím, že se k lidem chová hrozně, ale svůj diář má tak zaplněný, že nemá čas se socializovat. Má problém se dostat s neznámým člověkem do konverzace a k potenciálním spojencům by se už určitě nehlásil. Jeho život je škola, vědecký centrum a v poslední době i Nicasia. Je smutné, že tráví nejvíce času s tou, která ho dohání k šílenství, což se dostáváme k další slabině. Nicasia, to je kapitola sama o sobě. Má v tom nehorázný zmatek a nedokáže se rozhodnout, jestli ji k životu potřebuje nebo ne. Zatím se víc přiklání k tomu, že ji chce od sebe co nejdále, ale stále se v něm nachází menší část, která mu říká, že mu na ni záleží a on stále neví proč. Kdyby měl jiný život, ve kterém by chodil pravidelně do společnosti, tak by na to měl jiný názor, ale takhle zná jenom ji a s každým nastávajícím dnem si začíná uvědomovat, že je to jediná možnost, jak mít ženu. Vždycky se uklidňuje tím, že nebude brzy už tak často doma, takže se jí zbaví. Jenže vzhledem k tomu, že má ještě dost let studií, protože se chce zavděčit svým rodičům, tak s ní bude uvězněný pár let, což je pořád dost. Někdy si říká, že se přihlásí do Hladových her a možná tím něco urychlí, ale přijde mu to jako sebevražda. Jen kvůli ní dokáže být tak vystresovaný, i když bylo řečeno, že si dokáže poradit i v extrémních situacích, ale Nica je nadstandard, co už někdy nezvládá. Je vidno, že mu v tom dělá bordel, ale jak se říká, ty nejšílenější ženy jsou nejlepší, tak to má něco do sebe a to je důvod, proč zůstává.

[ the days after ] ...


[ before the Hunger Games ] Pochází z rodiny, která Hladové hry nikdy tolik neřešila, a proto do nich nebyl nucen trénovat. Tristan je však toho názoru, že je potřeba se na ně připravovat, a i když se do nich nemusí dostat, tak bude aspoň připravený na nějakou apokalypsu v budoucnu. Vzhledem k tomu, že jsou rebelové velmi tvrdošíjní ve své kauze, tak i věří možnostem blížící se války. Jednu takovou instantní dokonce už zažil, když mu bylo zhruba dvanáct let. Pamatuje si to ještě čerstvě, jako kdyby to bylo včera, že se museli několikrát stěhovat, neboť přišli o svůj domov. Naštěstí šlo ale jen o rodinný pozemek, ale všichni členové rodiny z toho vyvázli v pořádku. Před vším tím chaosem si žili dobře, nebyli nijak obzvlášť bohatí, ale odmalička neměl o nic nouzi. Rodiče ho nerozmazlovali a to stejné měli i jeho sourozenci, oba mladší - Everly a Isaac. Z tohoto důvodu si v začátcích dost pomohli, jelikož museli začít znovu od úplného základu, což bylo v prvních měsících velmi náročné. Zainvestovali i poslední peníz do kosmických agentur, a později se jim to na účet vrátilo ve větším. Jejich život pak nabral úplně jiný směr, mnohem lepší. Jeho rodiče sice nebyli zakladateli těchto vědeckých institutů, ale byli to sponzoři, kteří tam v současnosti pracují a co tak Tristan ví, na nic si nestěžují. Od té doby byl veden k tomu, aby vystudoval na jedněch z nejlepších škol zabývající se vědou. Nebýt faktu, že je vcelku studijní typ, asi by jim pěkně odporoval, protože s tím přicházelo hodně nevýhod související s volným časem, kterého se musel postupem času vzdát. Navíc si usmyslel, že se jednou do vesmíru podívá, takže se dal do programu pro kosmonauty. Uběhlo pár let stereotypu, který samozřejmě brával a bavilo ho, co dělá, ale v životě se toho zatím moc neodehrálo, až potom se rodiče seznámili s Talbottovými. Zprvu šlo jen o obyčejné konexe, ale později z toho vzešel domluvený sňatek, o kterém neměl několik týdnů ani sebemenší tušení. Obvykle se v rodině nikdy nelhalo a nic nezatajovalo, a proto to bylo od nich dost podlé. Nejspíš si matka s otcem uvědomovali, že s tím nebude souhlasit a měli pravdu. Nakonec tomu po dlouhých diskuzích podlehl, protože si určil jistá pravidla a rodiče po něm nechtěli nemožné. I když měl dost svých starostí a mít navíc manželku, kterou se měla stát neznámá dívka ze školní chodby, z toho málem dostal infarkt, ale zvládl se s tím vypořádat "jen" se záchvatem. Právě kvůli tomu se rozhodl Nicasiu nenávidět, aniž by se ji pokusil nejdřív poznat. To trvalo docela dlouho i po svatbě, než si na ni zvykl, protože mu nic jiného bohužel nezbylo. Líbánek se zřekl, v posteli se jí sotva dotkl. Hádky mezi nimi byly téměř pokaždé, když se vrátil domů. Sám netuší, co to vyvolávalo, ale dokázalo ho naštvat i ta nejmenší kravina. Ve škole se jí stranil a prostě s ní na veřejnosti nechtěl mít nic společného. Potom z toho byl dost unavený, kvůli čemuž se nemohl soustředit na výcvik a školu, a tak těch konfliktů ponechal a zkoušel ji ignorovat. To šlo překvapivě až moc dobře a později na Nice nalezl i jinou stránku. Jednoho dne se jen tak zčistajasna rozhodl, že si s ní půjde popovídat a i když to nebylo něco světoborného, tak mu přišla jako fajn holka a možná by si s ní v jiném časovém období i rozuměl. Začal vnímat i její vnější krásu, což byl další důvod, proč tomu vztahu chtěl dát šanci, ale vždycky to dopadlo tak, že z toho byl akorát na nervy. Některé chvilky s ní jsou skvělé a zamilovává si ji, ale jindy bývá nesnesitelná až k nevíře, že se jí na několik dní straní a jde radši mimo město daleko od ní kempovat pod širák. Takhle je to v podstatě furt.

[ the days after ] ...


× o doplnění si napiš na e-mail

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92