Saturday, December 14, 2019

Cole Benson

[ kól bensn ]

 

Player: Pietro 

FC: Lucas Hedges



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 deceased rozseknutý vejpůl: Freya Nielsen


Token: Podtácek od květináče


Mít původ v Jedenáctém kraji nedává do vínku zrovna nějaké velkolepé bojové dovednosti a schopnosti. Cole se také primárně nikdy za žádnými nehrnul. Až pak později, když uviděl jiné děti, že se přece jen ohání zemědělskými nástroji i jinak, než na polích nebo ve sklenících, musel také zvážit tuto možnost. Nelenil tedy, a jakmile to bylo byť jen trochu možné, pokoušel své štěstí také. Jako občan zemědělského kraje měl tak široký výběr. Ten se mu zúžil poté, co zjistil, že rodiče jsou přiděleni do částí, kde se věnují rostlinám, než obilí a podobným věcem. Nezbylo mu tedy nic jiného, než fungovat většinou s malými nástroji jako motyčkou a nebo lopatkou. Ale mohl zkusit i větší nástroje jako rýče či krumpáče. Zůstal však nakloněn těm malým věcem. Hlavně si nemohl vynachválit starý dlouhý a už notně tupý kuchyňský nůž, který dostal jako svůj první nástroj a kterým vyrýpával ze země plevel. Forma pěstování však plevelu moc nenahrávala a postupně se tak přesunul na běžné sázení. Láska k ostrému nástroji mu však zůstala, a i když už jej nepotřeboval, nechal si jej opětovně naostřit a ve volných chvílích s ním trénoval a sem tam se pokoušel jej i házet. To se však ne úplně dařilo a než aby si ublížil, raději si jej nechal při tréninku v ruce. Při jednom akčnějším zkoušení, si zlomil jeho čepel, o polovinu si ji tak zkrátil. Nově tak odpovídala více skutečnému bojovému noži a bylo pro něj tak snazší různé výpady napodobovat. Samotnému ty jeho postupně se zlepšující výkony dělaly radost, je si však vědomý toho, že do opravdu konkurenceschopných dovedností mu ledasco chybí. Nejen však ohánění s nožem jej živí. Jelikož v kraji není nějaká tréninková plocha nebo snad posilovna, jediný způsob, jak si zocelit fyzičku, je klasická práce. Když už dosáhl adekvátního věku, začal pracovat jako ostatní muži. Zejména rýpání záhonů je celkem makačka a celkem dost se tím dá trénovat. Minimálně unavený je stejně, jako po tréninku. Na svůj kraj tak dosahuje celkem adekvátní síly, není to však na něm nijak poznat a hodně kluků bude asi i silnějších než-li on. Hlavně ti starší. Zjednodušeně, je takovým lepším průměrem. Ohledně jiných znalostí je to snadné. Více než svět zeminy a zeleně nezná a má tak osvojené pouze poznávání rostlin a plodin, a přípravy jídel z nich, případně jejich léčebné účinky. 


Těch má nepoměrně více než dovedností. Někdy možná až moc. Nuže, tedy postupně… Plavání. To je v jeho rodném kraji celkem obtížné praktikovat. Cole si to chtěl vždy vyzkoušet, nikdy k tomu nedostal však příležitost a rád by si to ozkoušel alespoň jednou. Další v seznamu je ovládání a znalost "lepších" zbraní a nástrojů. O nějakých mečích a nebo sekerách si mohl nechat jen zdát, a kdyby teď dostal do ruky nějaký podobný druh zbraně, nejspíše by ublížil nejen sobě, ale i někomu v jeho bezprostředním okolí. Nejenže tyto druhy zbraní nezná, ale není ani zdatným kutilem, aby si je sestrojil. Vlastně cokoli vyrobit je pro něj úkol takřka nesplnitelný. Rukama je zručný pouze v rámci své práce a nebo v rámci tréninku. Jinak jeho ruce víceméně zahálí. Nad všemi jeho fyzickými či jinak zaměřenými slabostmi však ční jedna – jeho velmi nízké sebevědomí. Když je sám, není to tak patrné a leckoho by tím zmátl, ale pokud stojí před náročnějším úkolem či prací, má sklony k tomu se podceňovat a tendence si vsugerovat postoje o neúspěších či dílčích nezdarech. Pokud se však odhodlá výzvu splnit, musí na to jít sám a v naprostém klidu. Také na něm nesmí záviset nějaká obrovská zodpovědnost, nebo snad dokonce nějaká skupina lidí. To pak může být i velký nezdar. Není vůdčím typem. Je tichým, možná snad až dokonce zakřiknutým člověkem a všechno, co kdy dokázal, ať pro stránce pracovní nebo tréninkové, si nechává tak pro sebe a s nikým se o úspěch nepodělí. Možná i proto, že není moc lidí, kteří se s ním baví a on pro změnu s nimi. 


Cole se narodil v Jedenáctém kraji do úplné rodiny, v níž jak otec, tak matka pracovali tehdy ještě na klasických polích. Jeho dětství je tak ve znamení zemědělské revoluce, kdy dlouhá léta používaný způsob se postupně změnil ve velmi úsporný systém hydroponiky. V té také začal dělat první kroky, když sázel nové sazenice. Jak bývá v tomhle zvykem, mladí se v nových věcech učí rychleji a občas tak poradil matce a nebo otci, pokud si nevěděli rady. Dosavadní život nemůže hodnotit jako přehlídku luxusu, ale nemůže však také říct, že by mu kdy něco chybělo, nebo chybí. I z toho mála, co tu měli, se dalo vždy nějak vyžít. Je spořivý člověk a pokud měl někdy nějaké finance, spíše si je ukládal, aby je pak mohl proměnit za něco opravdu slušného. Vzdělání se mu dostalo jen opravdu toho nejzákladnějšího a nejpotřebnějšího, takže o nějakých znalostech více jazyků a nebo složitých počtech nemůže být ani řeči. Trénování a nebo alespoň to málo, co je u něj vzhledem k podmínkách možné, provozuje v tajnosti. Rodiče jsou totiž proti jakékoli formě násilí, instituci Hladových her ale schvalují, jelikož ji vnímají jen jako show a zábavu. Představa, že by se toho měl jakkoli účastnit jejich syn, je jim silně proti srsti a ani si to neumí představit. Jsou s tím však jedním dechem smířeni, berou to jako jistou formu daní, kterou tím státu odvádí. Cole jim to za zlé nemá, nechává se však často slyšet, že je mu sem tam líto, když vidí, jak jsou jiné děti v tomto svými rodiči podporovány, neřku-li přímo i jedním z rodičů trénovány. Ačkoli je spíše tím tichým v pozadí a sólistou, jenž nemá rád velkou zodpovědnost, má dost koníčků. Asi tím největším je čtení. Odmala přečetl snad vše, od běžné knížky až po složení směsi na pytli substrátu. Čtením si tak zvyšoval a zvyšuje svou inteligenci. Velmi rád také poslouchá povídání svých rodičů o původním způsobu zemědělství. Ve srovnání s tím, co zná a co dělají nyní, mu to přijde jak z jiného světa, i když jde jen o velmi neúspornou verzi jejich současné práce. Nikdy nebyl a ani není středem pozornosti jako jiné krajské děti, je však ochoten se změnit. Pořád na to má čas. Možná jen čeká na tu správnou příležitost.

Sunday, November 24, 2019

Tristan Morgensen

[ tristen morgensn ]

 

    

Player: Teya

FC: Gavin Leatherwood

Victory year: 138th Annual Hunger Games

Contact: tez.kasl@gmail.com

Age: 20

Token: Odznak hvězdy

Hobby: -



credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

osoba nic nevlastní


[ before the Hunger Games ] Privilegium výcvikového centra mu sice dáno nebylo, ale to neznamená, že nemá přístup k tréninku. Nejedná se o nic ilegálního, co by prováděl mimo svůj kraj, ani si na černém trhu neobstaral nějakou zbraň na tajné použití. Jednoduše za to může vděčit vesmírnému středisku, kvůli kterému má přístup ke kvalitní přípravě do kosmu a k dalším výhodám. K tomu není třeba býti atletem, ale rozhodně se stará o to, aby byl v té nejlepší kondici. Pravidelně navštěvuje posilovnu, aby nabral svalovou hmotu a zčásti to též dělá pro případ, kdyby se někdy do arény dostal. Sílu v sobě určitě má, ale zda by byl schopen přeprat profesionálního splátce, v tom si tolik nevěří. Každopádně uzvedne opravdu těžké závaží, z čehož vyplývá, že by v pěstním boji mohl mít docela existující šance. Ve vesmíru jako takovém dosud nebyl, hlavně proto, že se mu to kvůli osobním komplikacím trochu protáhlo, i když plnohodnotným tvrdým výcvikem už prošel do konce. Má toleranci k přetížení a je schopen se vyrovnat s dezorientací, kdyby k tomu náhodou došlo. Na simulacích se v podstatě naučil vše potřebné pro vzlet raketoplánu, s čímž přicházejí mechanické znalosti, řízení a dokáže si poradit i v těch nejextrémnějších podmínkách. Vždy si zachovává chladnou hlavu a nikdy nepanikaří, i když se nachází ve stresové situaci. Kvůli tréninku pro pohyb v beztížném stavu se naučil plavat, nebo to možná bylo naopak. Už si to přesně nepamatuje, ale ve skafandru strávil ve vodě několik desítek hodin, že se pod vodou naučil pohybovat a později se nejspíš dostal právě k tomu plavání. Kromě záležitostí s vesmírem má taktéž znalosti pro přežívání v divočině, neboť se návrat na Zem nemusí vždy vydařit, a tak se musí umět vypořádat s různými biomy. Nejhorší to pro něj zatím bylo na pouštích a arktických pustinách, na vlastní kůži to však nezkoušel a očekává, že to může být horší. Je ale tedy zřejmé, že se dokáže poprat s každým podnebím a nemá problém si obstarat věci pro přežití, i kdyby neměl vůbec nic. Dokáže sníst úplně všechno a není vybíravý, přeci jenom očekává, že to v kosmu nebude pětihvězdičková restaurace. Vyzná se ve vyvážené stravě, ale momentálně si do svého jídelníčku dává i nezdravé věci, protože někdy je potřeba si dát nějakou tu prasárnu, jelikož je to prostě chutné. Pokud u sebe má potřebné materiály, dokáže sestrojit vysílačku, aby o sobě mohl dát vědět, kdyby nebyla žádná civilizace poblíž.

[ the days after ] ...


[ before the Hunger Games ] Tristan se prezentuje nebojácně, ale také je to jenom člověk a nějaké slabiny má, ačkoliv je neprozrazuje. Není přece nic logického na tom, aby na potkání hlásil věci, které ho můžou dovést do hrobu. Nejhorší jsou pro něj asi zbraně, ale zase není tolik neschopný, aby nevěděl, jakou stranou se bodá či seká. Samozřejmě by si do ruky nevzal složitou zbraň, kterou by neuměl vůbec ovládat. Vystačí si s takovými obyčejnými, jako jsou třeba dýka, meč nebo cokoliv tomu podobnému. Na střílení z luku není, ale jakživ to nezkoušel, takže těžko říct, jestli by ho to bavilo. Zbraně typu kopí a trojzubec, mu přijdou moc složité, i když to v televizi vypadá tak lehce, nicméně si nemyslí, že to bude jen tak. Zkráceně má kromě zbraní dost dobrý výcvik pro přežití v aréně, ale přímo v přírodě se nevyskytoval déle jak tři dny, proto nemůžeme najisto očekávat, že to opravdu bude zvládat. Slabiny u Tristana nalezneme spíše v psychické stránce. Ještě nikdy se nedostal do pořádné rvačky - konflikty s lidmi měl, to ano, ale většinou se do cizích hloupostí nešťoural, takže si nepřátele nevytvořil. Platí to však i o přátelích, protože těch moc nemá, vlastně spíš žádné. Není to tím, že se k lidem chová hrozně, ale svůj diář má tak zaplněný, že nemá čas se socializovat. Má problém se dostat s neznámým člověkem do konverzace a k potenciálním spojencům by se už určitě nehlásil. Jeho život je škola, vědecký centrum a v poslední době i Nicasia. Je smutné, že tráví nejvíce času s tou, která ho dohání k šílenství, což se dostáváme k další slabině. Nicasia, to je kapitola sama o sobě. Má v tom nehorázný zmatek a nedokáže se rozhodnout, jestli ji k životu potřebuje nebo ne. Zatím se víc přiklání k tomu, že ji chce od sebe co nejdále, ale stále se v něm nachází menší část, která mu říká, že mu na ni záleží a on stále neví proč. Kdyby měl jiný život, ve kterém by chodil pravidelně do společnosti, tak by na to měl jiný názor, ale takhle zná jenom ji a s každým nastávajícím dnem si začíná uvědomovat, že je to jediná možnost, jak mít ženu. Vždycky se uklidňuje tím, že nebude brzy už tak často doma, takže se jí zbaví. Jenže vzhledem k tomu, že má ještě dost let studií, protože se chce zavděčit svým rodičům, tak s ní bude uvězněný pár let, což je pořád dost. Někdy si říká, že se přihlásí do Hladových her a možná tím něco urychlí, ale přijde mu to jako sebevražda. Jen kvůli ní dokáže být tak vystresovaný, i když bylo řečeno, že si dokáže poradit i v extrémních situacích, ale Nica je nadstandard, co už někdy nezvládá. Je vidno, že mu v tom dělá bordel, ale jak se říká, ty nejšílenější ženy jsou nejlepší, tak to má něco do sebe a to je důvod, proč zůstává.

[ the days after ] ...


[ before the Hunger Games ] Pochází z rodiny, která Hladové hry nikdy tolik neřešila, a proto do nich nebyl nucen trénovat. Tristan je však toho názoru, že je potřeba se na ně připravovat, a i když se do nich nemusí dostat, tak bude aspoň připravený na nějakou apokalypsu v budoucnu. Vzhledem k tomu, že jsou rebelové velmi tvrdošíjní ve své kauze, tak i věří možnostem blížící se války. Jednu takovou instantní dokonce už zažil, když mu bylo zhruba dvanáct let. Pamatuje si to ještě čerstvě, jako kdyby to bylo včera, že se museli několikrát stěhovat, neboť přišli o svůj domov. Naštěstí šlo ale jen o rodinný pozemek, ale všichni členové rodiny z toho vyvázli v pořádku. Před vším tím chaosem si žili dobře, nebyli nijak obzvlášť bohatí, ale odmalička neměl o nic nouzi. Rodiče ho nerozmazlovali a to stejné měli i jeho sourozenci, oba mladší - Everly a Isaac. Z tohoto důvodu si v začátcích dost pomohli, jelikož museli začít znovu od úplného základu, což bylo v prvních měsících velmi náročné. Zainvestovali i poslední peníz do kosmických agentur, a později se jim to na účet vrátilo ve větším. Jejich život pak nabral úplně jiný směr, mnohem lepší. Jeho rodiče sice nebyli zakladateli těchto vědeckých institutů, ale byli to sponzoři, kteří tam v současnosti pracují a co tak Tristan ví, na nic si nestěžují. Od té doby byl veden k tomu, aby vystudoval na jedněch z nejlepších škol zabývající se vědou. Nebýt faktu, že je vcelku studijní typ, asi by jim pěkně odporoval, protože s tím přicházelo hodně nevýhod související s volným časem, kterého se musel postupem času vzdát. Navíc si usmyslel, že se jednou do vesmíru podívá, takže se dal do programu pro kosmonauty. Uběhlo pár let stereotypu, který samozřejmě brával a bavilo ho, co dělá, ale v životě se toho zatím moc neodehrálo, až potom se rodiče seznámili s Talbottovými. Zprvu šlo jen o obyčejné konexe, ale později z toho vzešel domluvený sňatek, o kterém neměl několik týdnů ani sebemenší tušení. Obvykle se v rodině nikdy nelhalo a nic nezatajovalo, a proto to bylo od nich dost podlé. Nejspíš si matka s otcem uvědomovali, že s tím nebude souhlasit a měli pravdu. Nakonec tomu po dlouhých diskuzích podlehl, protože si určil jistá pravidla a rodiče po něm nechtěli nemožné. I když měl dost svých starostí a mít navíc manželku, kterou se měla stát neznámá dívka ze školní chodby, z toho málem dostal infarkt, ale zvládl se s tím vypořádat "jen" se záchvatem. Právě kvůli tomu se rozhodl Nicasiu nenávidět, aniž by se ji pokusil nejdřív poznat. To trvalo docela dlouho i po svatbě, než si na ni zvykl, protože mu nic jiného bohužel nezbylo. Líbánek se zřekl, v posteli se jí sotva dotkl. Hádky mezi nimi byly téměř pokaždé, když se vrátil domů. Sám netuší, co to vyvolávalo, ale dokázalo ho naštvat i ta nejmenší kravina. Ve škole se jí stranil a prostě s ní na veřejnosti nechtěl mít nic společného. Potom z toho byl dost unavený, kvůli čemuž se nemohl soustředit na výcvik a školu, a tak těch konfliktů ponechal a zkoušel ji ignorovat. To šlo překvapivě až moc dobře a později na Nice nalezl i jinou stránku. Jednoho dne se jen tak zčistajasna rozhodl, že si s ní půjde popovídat a i když to nebylo něco světoborného, tak mu přišla jako fajn holka a možná by si s ní v jiném časovém období i rozuměl. Začal vnímat i její vnější krásu, což byl další důvod, proč tomu vztahu chtěl dát šanci, ale vždycky to dopadlo tak, že z toho byl akorát na nervy. Některé chvilky s ní jsou skvělé a zamilovává si ji, ale jindy bývá nesnesitelná až k nevíře, že se jí na několik dní straní a jde radši mimo město daleko od ní kempovat pod širák. Takhle je to v podstatě furt.

[ the days after ] ...


× o doplnění si napiš na e-mail

Thursday, November 14, 2019

Lucrezia Faiair

[ lukrecia férér ]

 

Player: Nina

FC: Milena Ciciotti



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 16 deceased - prostřelený krk: S. Verros


Token: Prsten se zubem




V jejím životě nelze popřít vliv kraje, ve kterém se narodila. Je jedním z těch lidí, kteří jsou schopni i z mála vytvořit věci, které by nikoho ani jen nenapadli, a už vůbec by je nebyli schopni zkonstruovat. Ale ona má v sobě vynalézavosti a tvořivosti opravdu hodně, a jelikož patřili její rodiče k velmi známým umělcům, které si oblíbil i Kapitol, její zvědavost a hlad po vědomostech byly vždy dobře živeny a dostalo se jí nejlepšího vzdělání, jaké se mohlo v Osmém kraji najít. To zahrnuje i to, že umí pracovat s různými materiály, prostředky a dokonce i pokročilejší technologii rozumí a umí ji ovládat. Její psychika a strategické myšlení je velmi rozvinuté. Má také oko pro detail, umí si všimnout, když něco nesedí nebo si zapamatovat i titěrné informace během minima času. Ve všech základních předmětech je dost zběhlá, vždy byla přirozeně inteligentní a měla bystrou mysl, ale v její speciální škole se to rozvinulo obzvlášť. I když její kraj není nijak bohatý na zeleň, ona se ve floře i fauně vyzná velmi dobře. Netřeba ani zmiňovat, že v tom, co jí může pomoct, nebo zabít, má dobrý přehled. Je i hodně přizpůsobivá a jelikož se její mozek moc nedrží daných hranic a má dost otevřenou mysl, je schopná všechny své vědomosti použít v pravou chvíli. Biologie a chemie jsou jí velmi blízké, s hodně věcmi i experimentovala, nebo je využívala v práci alternativními způsoby, když se jí naskytla možnost. Po svých rodičích i zdědila artistický talent a dokáže velmi přesně stvořit obraz, ať už z jakéhokoliv materiálu, či barvy, aby byl téměř nerozeznatelný od reálného světa. I přesto, že Osmý kraj není nejbohatší, Lucrezia i vzhledem vypadá dobře živená a také fyzicky zdatná. Už od nízkého věku se totiž věnovala ve volném čase atletice a gymnastice. Umí být velmi tichá a lehce našlapovat, umí se dobře pohybovat a ovládá svoje tělo skvěle. Udržovat se fit jí pomáhá udržovat si i bystrou hlavu a vyrovnanost. Fitness je její koníček. Velmi rychle běží, extrémně dobré časy, a její kondice je opravdu něco, co by mohlo celý Kapitol překvapit, jelikož vzhledem na její původ je v této oblasti dost schopná. Vydrží hodně a má v sobě i hodně energie. Taky má velkou sílu v rukou i nohou a celkově, a lezení jí nedělá žádný problém. Je to její druhá přirozenost, ať už to používá kvůli hloupostem, nebo užitečně. Leze odmalička až parkourovým stylem a spolu s těžkým sportovním zátěžovým tréninkem, kterému se také už věnuje roky, jí to pomohlo nabrat její tělesnou zdatnost a pořádně se vytrénovat. Umí v sobě najít opravdu hodně fyzické síly netypické na dívku. Zastávala opravdu velkou část práce, jelikož se její rodiče museli plně soustředit na své umění, a jelikož nechtěli utrácet peníze za to, co si můžou udělat sami. Lucrezia umí taky dělat i se sekerou, nářadím i noži a vším, co se v normální domácnosti nebo v oborech v kraji vyskytuje. Co se její schopnosti ošetřování a znalosti medicíny týče, má více než jen laické vědomosti a i v tomhle oboru ví svoje, navíc i šije precizně a její práh bolesti není zrovna nejnižší. Navíc když logicky ví, že je to pro její dobro a dobro jejího těla, nijak se neostýchá a klidně si projde nějakou bolestivou procedurou.


Co se přežití v přírodě týče, nemá moc zkušeností, ale se svojí chladnou hlavou je schopná z každé situace vytěžit to nejlepší a zachovat se podle selského rozumu. Navíc není jednou z těch, co by se báli divočiny a přírody nebo pobytu v otevřeném světe bez jistoty a bezpečí moderních obydlí. Skládání pastí nikdy neměla možnost vyzkoušet nebo využít, ale možná by si hravě poradila i s tímhle hlavolamem, uvidí se až bude nucena to zjistit. Také zrovna nedisponuje znalostí mnoha druhů uzlů nebo prací s lanem jako takovým. Jak už bylo zmíněno, fyzicky je celkem trénovaná, ale s plaváním to není až taková sláva. Neutopí se, ale ve vodním prostředí by nad ní někdo mohl mít silně navrch. Také není zvyklá na to, jak se velká voda chová a tak, jelikož se v jejím okolí nikde nevyskytovala ve velkém množství, takže to opravdu není jejím prostředím. Taky nikdy neprošla žádným profesionálním tréninkem zaměřeným na zbraně. Žádné seriózní nástroje s jediným zaměřením – zabíjet, jí nepřišly do ruky, i když má takovou tu vypěstovanou zručnost s potencionálními zbraněmi jako nůž a sekyra, či kladivo a jehla. Reálně ale nikdy netrénovala s meči, oštěpy nebo luky a šípy. O všech zbraních má teda jen teoretický přehled a vzdělání. Nikdy si neprošla ani nějakým tréninkem bojového umění, ale kdyby byla postrčena správným směrem, určitě by svoji sílu a fyzičku spolu s gymnastickým tréninkem byla schopná využít v tomhle oboru. Taky jí může pomoct, že umí být dost neohrabaná a neohleduplná a ne vždy odhadne, kdy přehání, ať už se sílou, nebo tempem. Každopádně na dovednost sebeobrany nebo boje na blízko nemá žádný reálný základ. Její největší nevýhodou je pravděpodobně vrozená vada. Narodila se s cukrovkou, ale díky finančním prostředkům a pokročilé medicíně ji to minimálně omezuje v jejím životě, i když nějaké komplikace by tam mohly být. Naučila se ale vše vyvažovat a zpracovat tak, aby jí tahle dysfunkce nijak neovlivňovala bytí a aby mohla žít svým rychlým fyzicky vytíženým životním stylem.


Jméno rodiny Faiair patří k těm známějším z Osmého kraje. Oba Lucreziiny rodiče totiž svými uměleckými schopnostmi zaujali velmi mocné individua v Kapitolu, a díky tomu se jim podařilo získat si lepší pracovní a životní podmínky. Díky svému talentu jsou uznávaní, a i když nejsou vysloveně celebrity, několik Kapitolanů si je opravdu oblíbilo a stalo se jejich patrony. Umožnili jim se naplno věnovat umění na vyšší úrovni. Když se Lucrezia narodila do téhle rodiny, nikdy neměla nouzi o jídlo nebo jiné prostředky, a typické problémy pro rodiny z Osmého kraje se jí vyhnuly. Měla tak skvělé podmínky pro rozvíjení své přirozeně bohaté hlavy. Můžete si ji představit jako hvězdnou dceru excelující vědomostmi a fyzickými sportovními úspěchy, dokonce i špetku artistického cítění od svých rodičů zdědila, ale Lucrezia má v sobě mnohem víc, a to se týká i stinných stránek. Fitnessu a sportovnímu rozvoji se věnovala nejen kvůli tomu, že jí to pomáhalo se držet v duševní pohodě a vždy si vyčistila hlavu, ale i proto, že si jistým způsobem užívala svoji bolest. Užívala si překonávat samu sebe, přetěžovat se, a nikdy se necítila dost dobrá, nikdy jí to nestačilo. I když je jí umění blízké, velmi brzo bylo jasné, že v něm kariéru, jako její rodiče, neudělá. A ona cítila, že jako jediné dítě v rodině je povinná pokračovat v tradici a udělat díru do světa. Měla silný pocit méněcennosti, jako by svou úrovní nedosahovala svých rodičů, a proto se špičkovala a někdy až trestala, byla trošku fanatik. Nikdy moc nepocítila rodičovskou lásku, jelikož byli často pryč, vždy jen cítila, že kdyby byla v umění trochu nadanější, mohla by být často s nimi a patřit víc do jejich světa, ale v tomhle ohledu zklamala. Kdysi měla malého bratra, ale když ho měla hlídat, jelikož její rodiče byli zase pryč, ona byla mladá a chtěla se věnovat svému přehrocenému životnímu stylu, a nedopadlo to dobře. Nejenže se jí bratříček pletl pod nohy a vybila mu nespočetněkrát zuby (jeden si i schovala a proměnila ho během jedné ze svých tvořivých chvilek), ale jednou se ji snažil následovat, když lezla po budovách a dělala dost nebezpečné věci, spadl z velmi velké výšky a ve svých 4 letech umřel. To se ještě víc podepsalo na Lucrezii a na jejím pocitu, že rodičům dluží, aby byla lepší. Bála se, že jí to nikdy neodpustí, protože ho měla hlídat, ale ti jeho ztrátu překonali mnohem rychleji než ona. Ona byla totiž ta, co s ním vyrůstala a vychovávala ho, ale měla 11 a sama byla ještě dítě, nebyla připravená na zodpovědnost za něj, když tolik chtěla pracovat na sobě. Časem, když jí došlo, že její rodina je jako rodina v pravém slova smyslu dysfunkční, její psychické problémy polevily a teď už se sportu věnuje čistě pro sebe a svůj pokoj v duši. Smířila se se svou minulostí i sama se sebou, a přestala cítit, že patří ke své rodině víc než jen známým jménem. Teď je z ní víceméně normální mladá holka, která ale vyspěla dost předčasně, a tak už se teď nenachází v problematickém pubertálním období. Teď už jen žije svůj život, spokojená sama se sebou, ale něco jí v životě chybí. Parkour byl kdysi její formou rebelie proti obrazu sebe samé, který jí byl předurčen, ale dnes je to prostě jen její trénink a terapie. Skoro se kdysi začala dostávat do problémů kvůli extrémnímu lezení a skákání tam, kam nemá, a to bylo asi v období, kdy se snažila naposledy upozornit rodiče na svoji maličkost, a tak změnila taktiku. Ale zjistila, že být rebel a výtržník jí není blízké a není to ona, a vrátila se ke snaze být co nejlepší verzi sebe samé, ale tentokrát ne pro své rodiče, ale pro samu sebe. Má minimum přátel, spíše jen známe, je hodně introvertní a zvyklá se nesvěřovat lidem a vystačit si sama se sebou. Je to proto, že v Osmém kraji je většina lidí s omezenou myslí a se závistí hluboko v kostech. Její rodině nepřáli jejich úspěch a vždy o nich jen kolovaly ty nejhorší pomluvy a byli vyčleňovaní. V kraji se tak nenašel nikdo myšlenkami tak, aby si s ním Lucrezia rozuměla. V ruce má zabudovaný miniaturní přístroj, který jí pravidelně dávkuje inzulin, jelikož se u ní vyvinula cukrovka. Naštěstí jí to ale ovlivňuje život jen minimálně, a fyzičku už vůbec.

Friday, November 08, 2019

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92