Sunday, November 24, 2019

Tristan Morgensen

[ tristen morgensn ]

 

    

Player: Teya

FC: Gavin Leatherwood

Victory year: 138th Annual Hunger Games

Contact: tez.kasl@gmail.com

Age: 20

Token: Odznak hvězdy

Hobby: -



credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

osoba nic nevlastní


[ before the Hunger Games ] Privilegium výcvikového centra mu sice dáno nebylo, ale to neznamená, že nemá přístup k tréninku. Nejedná se o nic ilegálního, co by prováděl mimo svůj kraj, ani si na černém trhu neobstaral nějakou zbraň na tajné použití. Jednoduše za to může vděčit vesmírnému středisku, kvůli kterému má přístup ke kvalitní přípravě do kosmu a k dalším výhodám. K tomu není třeba býti atletem, ale rozhodně se stará o to, aby byl v té nejlepší kondici. Pravidelně navštěvuje posilovnu, aby nabral svalovou hmotu a zčásti to též dělá pro případ, kdyby se někdy do arény dostal. Sílu v sobě určitě má, ale zda by byl schopen přeprat profesionálního splátce, v tom si tolik nevěří. Každopádně uzvedne opravdu těžké závaží, z čehož vyplývá, že by v pěstním boji mohl mít docela existující šance. Ve vesmíru jako takovém dosud nebyl, hlavně proto, že se mu to kvůli osobním komplikacím trochu protáhlo, i když plnohodnotným tvrdým výcvikem už prošel do konce. Má toleranci k přetížení a je schopen se vyrovnat s dezorientací, kdyby k tomu náhodou došlo. Na simulacích se v podstatě naučil vše potřebné pro vzlet raketoplánu, s čímž přicházejí mechanické znalosti, řízení a dokáže si poradit i v těch nejextrémnějších podmínkách. Vždy si zachovává chladnou hlavu a nikdy nepanikaří, i když se nachází ve stresové situaci. Kvůli tréninku pro pohyb v beztížném stavu se naučil plavat, nebo to možná bylo naopak. Už si to přesně nepamatuje, ale ve skafandru strávil ve vodě několik desítek hodin, že se pod vodou naučil pohybovat a později se nejspíš dostal právě k tomu plavání. Kromě záležitostí s vesmírem má taktéž znalosti pro přežívání v divočině, neboť se návrat na Zem nemusí vždy vydařit, a tak se musí umět vypořádat s různými biomy. Nejhorší to pro něj zatím bylo na pouštích a arktických pustinách, na vlastní kůži to však nezkoušel a očekává, že to může být horší. Je ale tedy zřejmé, že se dokáže poprat s každým podnebím a nemá problém si obstarat věci pro přežití, i kdyby neměl vůbec nic. Dokáže sníst úplně všechno a není vybíravý, přeci jenom očekává, že to v kosmu nebude pětihvězdičková restaurace. Vyzná se ve vyvážené stravě, ale momentálně si do svého jídelníčku dává i nezdravé věci, protože někdy je potřeba si dát nějakou tu prasárnu, jelikož je to prostě chutné. Pokud u sebe má potřebné materiály, dokáže sestrojit vysílačku, aby o sobě mohl dát vědět, kdyby nebyla žádná civilizace poblíž.

[ the days after ] ...


[ before the Hunger Games ] Tristan se prezentuje nebojácně, ale také je to jenom člověk a nějaké slabiny má, ačkoliv je neprozrazuje. Není přece nic logického na tom, aby na potkání hlásil věci, které ho můžou dovést do hrobu. Nejhorší jsou pro něj asi zbraně, ale zase není tolik neschopný, aby nevěděl, jakou stranou se bodá či seká. Samozřejmě by si do ruky nevzal složitou zbraň, kterou by neuměl vůbec ovládat. Vystačí si s takovými obyčejnými, jako jsou třeba dýka, meč nebo cokoliv tomu podobnému. Na střílení z luku není, ale jakživ to nezkoušel, takže těžko říct, jestli by ho to bavilo. Zbraně typu kopí a trojzubec, mu přijdou moc složité, i když to v televizi vypadá tak lehce, nicméně si nemyslí, že to bude jen tak. Zkráceně má kromě zbraní dost dobrý výcvik pro přežití v aréně, ale přímo v přírodě se nevyskytoval déle jak tři dny, proto nemůžeme najisto očekávat, že to opravdu bude zvládat. Slabiny u Tristana nalezneme spíše v psychické stránce. Ještě nikdy se nedostal do pořádné rvačky - konflikty s lidmi měl, to ano, ale většinou se do cizích hloupostí nešťoural, takže si nepřátele nevytvořil. Platí to však i o přátelích, protože těch moc nemá, vlastně spíš žádné. Není to tím, že se k lidem chová hrozně, ale svůj diář má tak zaplněný, že nemá čas se socializovat. Má problém se dostat s neznámým člověkem do konverzace a k potenciálním spojencům by se už určitě nehlásil. Jeho život je škola, vědecký centrum a v poslední době i Nicasia. Je smutné, že tráví nejvíce času s tou, která ho dohání k šílenství, což se dostáváme k další slabině. Nicasia, to je kapitola sama o sobě. Má v tom nehorázný zmatek a nedokáže se rozhodnout, jestli ji k životu potřebuje nebo ne. Zatím se víc přiklání k tomu, že ji chce od sebe co nejdále, ale stále se v něm nachází menší část, která mu říká, že mu na ni záleží a on stále neví proč. Kdyby měl jiný život, ve kterém by chodil pravidelně do společnosti, tak by na to měl jiný názor, ale takhle zná jenom ji a s každým nastávajícím dnem si začíná uvědomovat, že je to jediná možnost, jak mít ženu. Vždycky se uklidňuje tím, že nebude brzy už tak často doma, takže se jí zbaví. Jenže vzhledem k tomu, že má ještě dost let studií, protože se chce zavděčit svým rodičům, tak s ní bude uvězněný pár let, což je pořád dost. Někdy si říká, že se přihlásí do Hladových her a možná tím něco urychlí, ale přijde mu to jako sebevražda. Jen kvůli ní dokáže být tak vystresovaný, i když bylo řečeno, že si dokáže poradit i v extrémních situacích, ale Nica je nadstandard, co už někdy nezvládá. Je vidno, že mu v tom dělá bordel, ale jak se říká, ty nejšílenější ženy jsou nejlepší, tak to má něco do sebe a to je důvod, proč zůstává.

[ the days after ] ...


[ before the Hunger Games ] Pochází z rodiny, která Hladové hry nikdy tolik neřešila, a proto do nich nebyl nucen trénovat. Tristan je však toho názoru, že je potřeba se na ně připravovat, a i když se do nich nemusí dostat, tak bude aspoň připravený na nějakou apokalypsu v budoucnu. Vzhledem k tomu, že jsou rebelové velmi tvrdošíjní ve své kauze, tak i věří možnostem blížící se války. Jednu takovou instantní dokonce už zažil, když mu bylo zhruba dvanáct let. Pamatuje si to ještě čerstvě, jako kdyby to bylo včera, že se museli několikrát stěhovat, neboť přišli o svůj domov. Naštěstí šlo ale jen o rodinný pozemek, ale všichni členové rodiny z toho vyvázli v pořádku. Před vším tím chaosem si žili dobře, nebyli nijak obzvlášť bohatí, ale odmalička neměl o nic nouzi. Rodiče ho nerozmazlovali a to stejné měli i jeho sourozenci, oba mladší - Everly a Isaac. Z tohoto důvodu si v začátcích dost pomohli, jelikož museli začít znovu od úplného základu, což bylo v prvních měsících velmi náročné. Zainvestovali i poslední peníz do kosmických agentur, a později se jim to na účet vrátilo ve větším. Jejich život pak nabral úplně jiný směr, mnohem lepší. Jeho rodiče sice nebyli zakladateli těchto vědeckých institutů, ale byli to sponzoři, kteří tam v současnosti pracují a co tak Tristan ví, na nic si nestěžují. Od té doby byl veden k tomu, aby vystudoval na jedněch z nejlepších škol zabývající se vědou. Nebýt faktu, že je vcelku studijní typ, asi by jim pěkně odporoval, protože s tím přicházelo hodně nevýhod související s volným časem, kterého se musel postupem času vzdát. Navíc si usmyslel, že se jednou do vesmíru podívá, takže se dal do programu pro kosmonauty. Uběhlo pár let stereotypu, který samozřejmě brával a bavilo ho, co dělá, ale v životě se toho zatím moc neodehrálo, až potom se rodiče seznámili s Talbottovými. Zprvu šlo jen o obyčejné konexe, ale později z toho vzešel domluvený sňatek, o kterém neměl několik týdnů ani sebemenší tušení. Obvykle se v rodině nikdy nelhalo a nic nezatajovalo, a proto to bylo od nich dost podlé. Nejspíš si matka s otcem uvědomovali, že s tím nebude souhlasit a měli pravdu. Nakonec tomu po dlouhých diskuzích podlehl, protože si určil jistá pravidla a rodiče po něm nechtěli nemožné. I když měl dost svých starostí a mít navíc manželku, kterou se měla stát neznámá dívka ze školní chodby, z toho málem dostal infarkt, ale zvládl se s tím vypořádat "jen" se záchvatem. Právě kvůli tomu se rozhodl Nicasiu nenávidět, aniž by se ji pokusil nejdřív poznat. To trvalo docela dlouho i po svatbě, než si na ni zvykl, protože mu nic jiného bohužel nezbylo. Líbánek se zřekl, v posteli se jí sotva dotkl. Hádky mezi nimi byly téměř pokaždé, když se vrátil domů. Sám netuší, co to vyvolávalo, ale dokázalo ho naštvat i ta nejmenší kravina. Ve škole se jí stranil a prostě s ní na veřejnosti nechtěl mít nic společného. Potom z toho byl dost unavený, kvůli čemuž se nemohl soustředit na výcvik a školu, a tak těch konfliktů ponechal a zkoušel ji ignorovat. To šlo překvapivě až moc dobře a později na Nice nalezl i jinou stránku. Jednoho dne se jen tak zčistajasna rozhodl, že si s ní půjde popovídat a i když to nebylo něco světoborného, tak mu přišla jako fajn holka a možná by si s ní v jiném časovém období i rozuměl. Začal vnímat i její vnější krásu, což byl další důvod, proč tomu vztahu chtěl dát šanci, ale vždycky to dopadlo tak, že z toho byl akorát na nervy. Některé chvilky s ní jsou skvělé a zamilovává si ji, ale jindy bývá nesnesitelná až k nevíře, že se jí na několik dní straní a jde radši mimo město daleko od ní kempovat pod širák. Takhle je to v podstatě furt.

[ the days after ] ...


× o doplnění si napiš na e-mail

Thursday, November 14, 2019

Lucrezia Faiair

[ lukrecia férér ]

 

Player: Nina

FC: Milena Ciciotti



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 16 deceased - prostřelený krk: S. Verros


Token: Prsten se zubem




V jejím životě nelze popřít vliv kraje, ve kterém se narodila. Je jedním z těch lidí, kteří jsou schopni i z mála vytvořit věci, které by nikoho ani jen nenapadli, a už vůbec by je nebyli schopni zkonstruovat. Ale ona má v sobě vynalézavosti a tvořivosti opravdu hodně, a jelikož patřili její rodiče k velmi známým umělcům, které si oblíbil i Kapitol, její zvědavost a hlad po vědomostech byly vždy dobře živeny a dostalo se jí nejlepšího vzdělání, jaké se mohlo v Osmém kraji najít. To zahrnuje i to, že umí pracovat s různými materiály, prostředky a dokonce i pokročilejší technologii rozumí a umí ji ovládat. Její psychika a strategické myšlení je velmi rozvinuté. Má také oko pro detail, umí si všimnout, když něco nesedí nebo si zapamatovat i titěrné informace během minima času. Ve všech základních předmětech je dost zběhlá, vždy byla přirozeně inteligentní a měla bystrou mysl, ale v její speciální škole se to rozvinulo obzvlášť. I když její kraj není nijak bohatý na zeleň, ona se ve floře i fauně vyzná velmi dobře. Netřeba ani zmiňovat, že v tom, co jí může pomoct, nebo zabít, má dobrý přehled. Je i hodně přizpůsobivá a jelikož se její mozek moc nedrží daných hranic a má dost otevřenou mysl, je schopná všechny své vědomosti použít v pravou chvíli. Biologie a chemie jsou jí velmi blízké, s hodně věcmi i experimentovala, nebo je využívala v práci alternativními způsoby, když se jí naskytla možnost. Po svých rodičích i zdědila artistický talent a dokáže velmi přesně stvořit obraz, ať už z jakéhokoliv materiálu, či barvy, aby byl téměř nerozeznatelný od reálného světa. I přesto, že Osmý kraj není nejbohatší, Lucrezia i vzhledem vypadá dobře živená a také fyzicky zdatná. Už od nízkého věku se totiž věnovala ve volném čase atletice a gymnastice. Umí být velmi tichá a lehce našlapovat, umí se dobře pohybovat a ovládá svoje tělo skvěle. Udržovat se fit jí pomáhá udržovat si i bystrou hlavu a vyrovnanost. Fitness je její koníček. Velmi rychle běží, extrémně dobré časy, a její kondice je opravdu něco, co by mohlo celý Kapitol překvapit, jelikož vzhledem na její původ je v této oblasti dost schopná. Vydrží hodně a má v sobě i hodně energie. Taky má velkou sílu v rukou i nohou a celkově, a lezení jí nedělá žádný problém. Je to její druhá přirozenost, ať už to používá kvůli hloupostem, nebo užitečně. Leze odmalička až parkourovým stylem a spolu s těžkým sportovním zátěžovým tréninkem, kterému se také už věnuje roky, jí to pomohlo nabrat její tělesnou zdatnost a pořádně se vytrénovat. Umí v sobě najít opravdu hodně fyzické síly netypické na dívku. Zastávala opravdu velkou část práce, jelikož se její rodiče museli plně soustředit na své umění, a jelikož nechtěli utrácet peníze za to, co si můžou udělat sami. Lucrezia umí taky dělat i se sekerou, nářadím i noži a vším, co se v normální domácnosti nebo v oborech v kraji vyskytuje. Co se její schopnosti ošetřování a znalosti medicíny týče, má více než jen laické vědomosti a i v tomhle oboru ví svoje, navíc i šije precizně a její práh bolesti není zrovna nejnižší. Navíc když logicky ví, že je to pro její dobro a dobro jejího těla, nijak se neostýchá a klidně si projde nějakou bolestivou procedurou.


Co se přežití v přírodě týče, nemá moc zkušeností, ale se svojí chladnou hlavou je schopná z každé situace vytěžit to nejlepší a zachovat se podle selského rozumu. Navíc není jednou z těch, co by se báli divočiny a přírody nebo pobytu v otevřeném světe bez jistoty a bezpečí moderních obydlí. Skládání pastí nikdy neměla možnost vyzkoušet nebo využít, ale možná by si hravě poradila i s tímhle hlavolamem, uvidí se až bude nucena to zjistit. Také zrovna nedisponuje znalostí mnoha druhů uzlů nebo prací s lanem jako takovým. Jak už bylo zmíněno, fyzicky je celkem trénovaná, ale s plaváním to není až taková sláva. Neutopí se, ale ve vodním prostředí by nad ní někdo mohl mít silně navrch. Také není zvyklá na to, jak se velká voda chová a tak, jelikož se v jejím okolí nikde nevyskytovala ve velkém množství, takže to opravdu není jejím prostředím. Taky nikdy neprošla žádným profesionálním tréninkem zaměřeným na zbraně. Žádné seriózní nástroje s jediným zaměřením – zabíjet, jí nepřišly do ruky, i když má takovou tu vypěstovanou zručnost s potencionálními zbraněmi jako nůž a sekyra, či kladivo a jehla. Reálně ale nikdy netrénovala s meči, oštěpy nebo luky a šípy. O všech zbraních má teda jen teoretický přehled a vzdělání. Nikdy si neprošla ani nějakým tréninkem bojového umění, ale kdyby byla postrčena správným směrem, určitě by svoji sílu a fyzičku spolu s gymnastickým tréninkem byla schopná využít v tomhle oboru. Taky jí může pomoct, že umí být dost neohrabaná a neohleduplná a ne vždy odhadne, kdy přehání, ať už se sílou, nebo tempem. Každopádně na dovednost sebeobrany nebo boje na blízko nemá žádný reálný základ. Její největší nevýhodou je pravděpodobně vrozená vada. Narodila se s cukrovkou, ale díky finančním prostředkům a pokročilé medicíně ji to minimálně omezuje v jejím životě, i když nějaké komplikace by tam mohly být. Naučila se ale vše vyvažovat a zpracovat tak, aby jí tahle dysfunkce nijak neovlivňovala bytí a aby mohla žít svým rychlým fyzicky vytíženým životním stylem.


Jméno rodiny Faiair patří k těm známějším z Osmého kraje. Oba Lucreziiny rodiče totiž svými uměleckými schopnostmi zaujali velmi mocné individua v Kapitolu, a díky tomu se jim podařilo získat si lepší pracovní a životní podmínky. Díky svému talentu jsou uznávaní, a i když nejsou vysloveně celebrity, několik Kapitolanů si je opravdu oblíbilo a stalo se jejich patrony. Umožnili jim se naplno věnovat umění na vyšší úrovni. Když se Lucrezia narodila do téhle rodiny, nikdy neměla nouzi o jídlo nebo jiné prostředky, a typické problémy pro rodiny z Osmého kraje se jí vyhnuly. Měla tak skvělé podmínky pro rozvíjení své přirozeně bohaté hlavy. Můžete si ji představit jako hvězdnou dceru excelující vědomostmi a fyzickými sportovními úspěchy, dokonce i špetku artistického cítění od svých rodičů zdědila, ale Lucrezia má v sobě mnohem víc, a to se týká i stinných stránek. Fitnessu a sportovnímu rozvoji se věnovala nejen kvůli tomu, že jí to pomáhalo se držet v duševní pohodě a vždy si vyčistila hlavu, ale i proto, že si jistým způsobem užívala svoji bolest. Užívala si překonávat samu sebe, přetěžovat se, a nikdy se necítila dost dobrá, nikdy jí to nestačilo. I když je jí umění blízké, velmi brzo bylo jasné, že v něm kariéru, jako její rodiče, neudělá. A ona cítila, že jako jediné dítě v rodině je povinná pokračovat v tradici a udělat díru do světa. Měla silný pocit méněcennosti, jako by svou úrovní nedosahovala svých rodičů, a proto se špičkovala a někdy až trestala, byla trošku fanatik. Nikdy moc nepocítila rodičovskou lásku, jelikož byli často pryč, vždy jen cítila, že kdyby byla v umění trochu nadanější, mohla by být často s nimi a patřit víc do jejich světa, ale v tomhle ohledu zklamala. Kdysi měla malého bratra, ale když ho měla hlídat, jelikož její rodiče byli zase pryč, ona byla mladá a chtěla se věnovat svému přehrocenému životnímu stylu, a nedopadlo to dobře. Nejenže se jí bratříček pletl pod nohy a vybila mu nespočetněkrát zuby (jeden si i schovala a proměnila ho během jedné ze svých tvořivých chvilek), ale jednou se ji snažil následovat, když lezla po budovách a dělala dost nebezpečné věci, spadl z velmi velké výšky a ve svých 4 letech umřel. To se ještě víc podepsalo na Lucrezii a na jejím pocitu, že rodičům dluží, aby byla lepší. Bála se, že jí to nikdy neodpustí, protože ho měla hlídat, ale ti jeho ztrátu překonali mnohem rychleji než ona. Ona byla totiž ta, co s ním vyrůstala a vychovávala ho, ale měla 11 a sama byla ještě dítě, nebyla připravená na zodpovědnost za něj, když tolik chtěla pracovat na sobě. Časem, když jí došlo, že její rodina je jako rodina v pravém slova smyslu dysfunkční, její psychické problémy polevily a teď už se sportu věnuje čistě pro sebe a svůj pokoj v duši. Smířila se se svou minulostí i sama se sebou, a přestala cítit, že patří ke své rodině víc než jen známým jménem. Teď je z ní víceméně normální mladá holka, která ale vyspěla dost předčasně, a tak už se teď nenachází v problematickém pubertálním období. Teď už jen žije svůj život, spokojená sama se sebou, ale něco jí v životě chybí. Parkour byl kdysi její formou rebelie proti obrazu sebe samé, který jí byl předurčen, ale dnes je to prostě jen její trénink a terapie. Skoro se kdysi začala dostávat do problémů kvůli extrémnímu lezení a skákání tam, kam nemá, a to bylo asi v období, kdy se snažila naposledy upozornit rodiče na svoji maličkost, a tak změnila taktiku. Ale zjistila, že být rebel a výtržník jí není blízké a není to ona, a vrátila se ke snaze být co nejlepší verzi sebe samé, ale tentokrát ne pro své rodiče, ale pro samu sebe. Má minimum přátel, spíše jen známe, je hodně introvertní a zvyklá se nesvěřovat lidem a vystačit si sama se sebou. Je to proto, že v Osmém kraji je většina lidí s omezenou myslí a se závistí hluboko v kostech. Její rodině nepřáli jejich úspěch a vždy o nich jen kolovaly ty nejhorší pomluvy a byli vyčleňovaní. V kraji se tak nenašel nikdo myšlenkami tak, aby si s ním Lucrezia rozuměla. V ruce má zabudovaný miniaturní přístroj, který jí pravidelně dávkuje inzulin, jelikož se u ní vyvinula cukrovka. Naštěstí jí to ale ovlivňuje život jen minimálně, a fyzičku už vůbec.

Friday, November 08, 2019

Monday, October 14, 2019

Esteban Berrios

[ estéjvan berióus ]

 

Player: Renaiti

FC: Alexander Skarsgård



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - rozseknuté břicho: Brent Nimshi


Token: Dámský snubní prsten




Oproti ostatním z Osmého má bezesporu jednu obrovskou výhodu – nenarodil se tady. Měl možnost tréninku, kterou rozhodně hodně využíval a proto je, co se zbraní a jejich použití týče, oproti těmto lidem ve značné výhodě. Tak nějak počítá s tím, že použití zbraní se jen tak nezapomíná a zvládl by se do toho dostat zase zpět i po nějaké době, co neměl možnost Výcvikové centrum navštívit. Rozhodně by mohl někdo litovat, kdyby měl tendenci ho podcenit jenom kvůli tomu, že si myslí, že Esteban pochází z Osmého kraje a tudíž ani nic neumí. Ačkoli už teď nemá určitě zrovna čas a myšlenky na posilování, jeho ruce ani břicho nejsou jen kost a kůže, obrysy svalů jsou tam stále patrné. Pravděpodobně by tedy měl nad někým netrénovaným pořád jistou výhodu, co se pěstního souboje týče. Dost možná by mu nedělalo problém ani vyšplhat do nějaké menší výšky, protože by se rukama udržet zvládl. Navíc se naučil naprosté základy prakticky snad se všemi zbraněmi, které mu centrum poskytovalo, aby byl na arénu patřičně připraven. Jak už tomu však klasicky bývá, tak si po čase našel nějaké ty favority, s nimiž se mu pracovalo nejlépe. Mezi tyto zbraně rozhodně patří motýlí meče, mačety, kukri a klasické meče. A kvůli reprezentaci kraje se samozřejmě naučil i práci s trojzubcem, jelikož by bylo divné, kdyby to neuměl. V současné situaci může být rád, že kdysi tuhle možnost měl, protože momentálně jeho jediným nástrojem jsou tak akorát holé ruce a kapesní nožík. Nutno podotknout, že mu občas ty časy, kdy se mohl jenom tak bezstarostně zavřít ve výcvikáči, chybí. V hlavě mu však zůstalo i něco, co se týče základů přežití v přírodě. Zvládl by se tedy orientovat podle nějakých záchytných bodů, k čemuž mu dopomáhá i jeho dobrý smysl pro orientaci. Pokud by v daném prostředí nalezl potřebné věci, pravděpodobně by byl schopný si vytvořit i oheň či najít někde vodu. V krajním případě, kdyby nebylo vyhnutí, neboť hlady by opravdu pojít nechtěl, rozezná i nějaké známější jedlé druhy rostlin. Ovšem razí si zásadu, že čím si není stoprocentně jistý, to raději nechá svému osudu, protože smrt otrávením mu přijde taktéž dosti ubohá. Díky nuzným podmínkám v Osmém se naučil různé, na první pohled vypadající zbytečnosti, využívat ve svůj prospěch a přetvořit tak tyto věci na něco užitečného, co mu pomůže přežít další den. Vzhledem k tomu, že vyrůstal ve Čtvrtém, tak je naprosto samozřejmé, že voda je něco, čeho se nebojí. Plavání se jenom tak nezapomíná a ačkoli není profesionální potápěč, nějakou chvíli by přeci jen pod vodou vydržet zvládl. S takovou jistou tradicí jeho kraje souvisí i to, že byl nucen se naučit i různé typy uzlů. V praxi je nikdy pořádně využít nedokázal, ale v případě nutnosti je umí. Po fyzické stránce na tom tedy není zase tak špatně. Co se však týče toho, co se mu odehrává v hlavě, to je již mnohem složitější. Bezesporu je pro něj dobré to, že už nemá svědomí. Bez mrknutí oka vás klidně jen využije či podrazí, když mu k tomu dáte příležitost, a rozhodně z toho nebude mít žádné výčitky. Nijak devastující pro něj není ani pomyšlení, že by měl někoho zabít. Už to jednou udělal a klidně by to udělal znovu. S tím se bezesporu pojí i jeho silný pud sebezáchovy. Ačkoli se sám sebe snaží přesvědčit, že když už nemá Holly, jeho život nic neznamená, jeho podvědomí to vidí trošičku jinak. Touha po tom, aby mohl žít dál, jej přinutí udělat cokoli, jen aby si zachránil svoji kůži. Což je důvod, proč utekl z kraje a opustil rodinu. I když si vždycky myslel, že rodina pro něj znamená všechno, ve skrytu duše je to strašný sobec, který vidí jenom sám sebe a nikdo jiný pro něj neexistuje. Tuhle vlastnost u něj hodně potlačila Holly, ale po její smrti už nebyl nikdo další, kdo by z něj mohl dál dělat toho lepšího člověka.


Už jen ztěžka byste v něm hledali člověka, kterým byl předtím, než se dostal do téhle své životní fáze. Úsměvy a slovy na ostatní opravdu hodně šetří, jako kdyby se jednalo o nějaké nedostatkové zboží. Snaží se jednoduše držet si od všech jistý odstup, nikoho si nepřipouštět k tělu. Nezajímají ho životy ostatních, ani nepotřebuje, aby někdo litoval jeho osud. Nesnáší proto, když se někdo snaží vrtat v jeho minulosti. V takových okamžicích dokáže být hodně nepříjemný a vzteklý, pokud si dotyčná osoba nebude dávat pozor na jazyk, dost možná od něj schytá, kromě vražedných pohledů, i nějakou tu ránu. Dalo by se totiž říct, že je celkem výbušné povahy a jeho nervy nejsou ze železa. Navíc, tohle je pro něj ještě o to citlivější místo, když v jeho minulosti velkou roli hraje právě Holly. Občas mívá stavy, kdy si přeje to všechno jednou pro vždy ukončit, ale to se pak většinou ozve pud sebezáchovy a ukáže mu, že za žádnou cenu zemřít nechce. V těchto pocitech je tak hodně nestabilní a dokáže své rozpoložení měnit jako počasí na horách, tudíž rychle a nevyzpytatelně. V jednom okamžiku je schopný riskovat úplně všechno, ale jakmile se mu ohlásí mozek s tím, že by mohl přijít o život, tak se zase rychle stáhne. Miluje totiž život, to že může dýchat. Hlavním důvodem bude asi to, že se bojí smrti. A vlastně celkově neznáma, protože neví, co se s ním po smrti stane a to jej děsí ze všeho nejvíce. Chce proto svoji smrt jakýmkoli způsobem co nejvíce oddálit, jenom kvůli tomu, že se jí jednoduše bojí. Kdyby musel vyhladit celé lidstvo jenom proto, aby nezemřel, udělal by to bez mrknutí oka. Už na první pohled tedy rozhodně nepůsobí jako ten největší sympaťák pod sluncem, takže si už zvykl, že se mu lidé spíše vyhýbají a to je asi dobře pro obě strany. Neumí si dělat přátele a vlastně většinou ani moc nepřemýšlí nás tím, co říká, tudíž by někoho mohla odradit i jeho mluva – protože si rozhodně nebere servítky a když se mu něco nezamlouvá, jednoduše to řekne na plná ústa. Myslí si, že nikoho dalšího k sobě nepotřebuje a všechno zvládne sám, jenom si neuvědomuje, že je občas dobré, aby mu někdo kryl záda. Jenže je problém v tom, že lidem už z velké části prostě nevěří a za vším, co řeknou, hledá nějakou past či lež. Je hodně paranoidní v tomhle ohledu, což také není nic dobrého, protože si kolikrát všechno přebere jinak, než jak je to opravdu myšleno. Pokud si z něj chce třeba jen někdo udělat srandu, rozhodně to nepochopí a bude to brát jako urážku či útok na svoji osobu. S tím trochu souvisí i to, že se řídí takovým lehce barbarským heslem – oko za oko, zub za zub. Když mu někdo něco řekne, rozhodně si to jenom tak líbit nenechá a oplatí mu stejnou mincí. Což by asi nastalo i v případě, kdyby jej někdo napadl. Rozhodně by to dotyčnému chtěl stejnou měrou vrátit. A tímhle způsobem většinou začínají rvačky. Ačkoli je jeho drahá Holly již mrtvá, i přes to je stále jeho největší slabinou. Vidí ji vždy, všude a ve všem. Strašně mu chybí a ubíjí ho, že s ní nemůže být. Občas se tedy stane, že si s ním jeho mozek a podvědomí začnou pohrávat a opravdu mu připadá, jako by ji zase viděl. Dokonce si s ní i povídá. Nejhorší na tom je, že si vůbec nechce připustit, že jde o pouhé přeludy a ve skutečnosti tam s ním není. Pokud by ho někdo jiný viděl, jak si povídá se vzduchem, dost možná by si zaťukal na čelo a řekl si, že je to blázen. Jemu to však přijde naprosto normální. Má tedy čas od času problém s tím rozeznat, co je realita a co ne. On to totiž všechno vnímá už jako realitu a je nad jeho síly určit, že to nemusí být opravdové.


Jeho život začal jako naprosto průměrný ve Čtvrtém kraji a nikdy ho ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že by se mohlo stát tolik věcí, které by jej přiměly si změnit jméno a opustit rodinu. Bohužel, život je velmi nevyzpytatelný a možné je tak tedy vše. A jak že se to vlastně z Jamese stal Esteban? Jeho rodiče neustále balancovali na hranici s chudobou, neboť stačil jen jeden neuvážený výdaj v měsíci a všichni mohli klidně zvesela bydlet na ulici. Naštěstí pro ně se o výdaje starala matka a tedy i o to, aby se to nestalo a mohli svým dětem dopřát důstojný život. James tedy vyrůstal v prostředí, kde by pro něj rodiče udělali naprosto všechno a stejně tak i pro jeho další dva bratry. Rodiče je nade všechno milovali a z toho důvodu byli všichni tři už odmala vedeni přísnou rukou, aby z nich později vyrostli spořádaní občané, na něž by mohli být pyšní. Jako prostřední dítě James vzhlížel ke svému staršímu bratrovi, ale zároveň si moc dobře uvědomoval, že musí jít příkladem i tomu mladšímu bráškovi. Už od nástupu do školy se tedy snažil vyhýbat jakýmkoli problémům. Což bylo občas celkem náročné, protože některé děti měly tendenci se nad něj povyšovat a smát se mu za obnošené věci, které nosil po starším bratrovi. Není proto divu, že čas od času se to jednoduše už nedalo vydržet, ruply mu nervy a s někým se popral. Rodiče pochopitelně nebyli nadšení, když se o tom dozvěděli a museli jít do školy, aby si vyposlechli, jak nevychovaný jejich syn dokáže být. Pokaždé za to pak James doma dostal pořádně vynadáno, hlavně od matky. Otec na něj však postupně přestával být za takovéto projevy naštvaný a obhajoval jeho chování tak, že ostatní musí jednoduše znát limity, co si k němu smí a nesmí dovolit. Tahle myšlenka později vyústila v to, že jakmile James získal přístup do Výcvikového centra, tak na něj táta hodně tlačil, aby měl co nejlepší výsledky. Důvody byly zcela prosté. Otec v něm pravděpodobně viděl jakýsi potenciál a začal v něm probouzet myšlenku na dobrovolné přihlášení do Her, ale hlavně chtěl, aby se James pokusil pak v aréně zvítězit a již nemuseli mít nouzi o peníze. Myšlenka to byla vskutku chytrá a James ji velmi brzy přijal jako svůj cíl, jehož chce dosáhnout. Dával do svého tréninku opravdu všechno, neboť chtěl být všestranně připravený na nástrahy v aréně, aby se ji mohl pokusit vyhrát a splatit tak rodičům dluh za to, že se mu díky nim dostalo takového života, jaký měl. Jenže jak už to tak bývá, nalajnovaný život nikdy nedopadne podle plánů. Několik let všechno hezky klapalo a James se zdál být jako kůň s klapkami na očích, neboť neustále viděl před sebou pouze výhru a svůj cíl. Jenže to se pak celkem rychle změnilo, když se kolem něj začala motat jakási plavovlasá dívka. Zpočátku to nebral jako nic vážného, bral ji jako každého jiného, kdo chodil trénovat. Později už však nebyla jenom ta neznámá, dokonce už měla i jméno, následně se z ní stala parťačka pro trénink, nerozlučná kamarádka a ve výsledku i jeho životní láska. Ačkoli si uvědomoval svoji povinnost k rodině, Holly pro něj znamenala všechno a nebyl připravený ji pak opustit, aby mohl bojovat o výhru. Začal si totiž uvědomovat to riziko, které s sebou dobrovolné přihlášení nese. Dlouhé měsíce sváděl krutý boj sám se sebou, až našel odvahu to všechno prozradit matce. Té nedělalo problém jeho smíšené pocity pochopit a snažila se jej uchlácholit. Měla pravdu v tom, že se do téhle doby zvládli uživit, tak proč by tomu mělo být v budoucnu jinak. Rozhodně pro ni bylo důležitější štěstí jejích dětí než peníze. Dala proto Jamesovi rodinný snubní prsten, aby ho pak jednoho dne mohl Holly nasadit. S vědomím, že se nemusí hlásit do Her se James snažil se svojí přítelkyní trávit ještě více času než předtím. Dalo by se říct, že byl opravdu šťastný. Dokud se jednoho večera nevraceli domů z kina. Každou minutu si teď vyčítá, že šli tou zapomenutou uličkou, že ji jednoduše nevzal jinudy. Stali se totiž svědky chladnokrevné vraždy. Ačkoli se jim odsud podařilo celkem tiše dostat pryč, následky na sebe nenechaly dlouho čekat. James se snažil Holly přesvědčit, že o tom nesmějí nikomu říct a doufal, že ho alespoň jednou poslechne. Bohužel k jeho smůle se tak nestalo. Krátce po škole mu další den zazvonil telefon a když videohovor od své přítelkyně přijal, spatřil ji svázanou na židli. Chlápek, držící její telefon, mu prozradil, že se snažila celou věc udat mírotvorcům. Snažil se ji bránit, ale takhle na dálku to bylo velmi obtížné a nemohl dělat nic jiného, než sledovat, jak jí prohnali spánkem kulku a její tělo i s židlí spadlo na zem. Tento výjev má před očima téměř neustále. Sám si pořádně nepamatuje, co se dělo poté, jenom ví, že ho matka prosila, aby opustil kraj, že oni si nějak poradí. Jenže je už taktéž nikdy neviděl, takže pochybuje, že někdo z nich stále ještě dýchá. Teď už ví, že svoji rodinu zabil, když tak zbaběle utekl. Ani sám neví, jak dlouho byl na cestě, když se konečně dostal do Osmého. Důvod, proč se tam chtěl zdržet byl, že mu přišlo jakoby mezi ty ztroskotance naprosto zapadal. Žil z ruky do huby a neměl vůbec nic, kromě oblečení, jež měl na sobě a snubního prstenu. Vždy, když se na něj podívá, tak si připomene, co všechno ztratil a dodá mu to sílu žít, aby se jednoho krásného dne mohl třeba pomstít za smrt jeho milovaných. Bylo však potřeba, aby Jamesova existence byla smetena z povrchu zemského a nikdo ho tady nenašel. Obarvil si vlasy ukradenou barvou, aby nebyl hned na první pohled k rozeznání. Spolčil se ještě i s jedním chlapíkem, Estebanem, který na tom byl stejně bídně jako on. Za jiných okolností by možná mohli být přátelé, ale to by ho ve spánku nesměl uškrtit. Převzal jeho identitu i s rodnými papíry, aby mohl doložit, že je opravdu Esteban, kdyby to někdo potřeboval vědět. Navíc tak již podruhé oslavil osmnácté narozeniny, tudíž papírově se stal o pár let mladším než ve skutečnosti je. A tak se tedy zrodil nový Esteban, který přežívá a dělá to, co si zrovna situace vyžaduje a zároveň se snaží co nejvíce skrývat, aby náhodou jeho existenci někdo neprokoukl. Nastává tedy otázka, jestli to, co teď prožívá je vůbec život a nebylo by pro něj lepší, kdyby se někým nechal jednoduše zabít v kraji.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92