Wednesday, August 07, 2019

Anniston Irvine-Duesenberry

[ énistn ervajn-ďůznbery ]

[player] Pietro

[fc] Luisa D'Oliveira
 

    

as long as the heart beats, you can still win

× [species] human
× [date of birth] december 21, 2206 | ♐︎ sagittarius
× [loyalty] neutral
× [credits] 11 200

× [level] 2
× [age] eighteen | 18
× [occupation] unemployed
× [gems] 7




vitality [ +10 ] × defense [ 18 ]
  • Umí ta holka vůbec něco? Samozřejmě, není to jedna z těch líných děvčat, které má všechno poleháváním v posteli. Jakožto obyvatelka Prvního kraje má tu čest využívat možností výcvikového centra a to by bylo, aby se tam nestavěla a netrénovala. Avšak v začátcích tam chodit vůbec nechtěla. Tvrdošíjně si myslela, že se všechno dá naučit i doma s tím, co je po ruce. Nakonec jí otec po několikadenním přemlouvání umluvil, ať to zkusí alespoň jednou a najednou měl co dělat, ji odtamtud dostat. Intenzita tréninku a jeho náročnosti rostly s ní, ale už od počátků bylo zjevné, že sečné a bodné zbraně budou její cílová skupina. Od malých nožíků, se přes vrhací nože a jiné zbraně dostala až ke kataně, u níž skončila. Před ní měla i období mečů, ty jí však neuchvátily, jelikož pro ni, jako děvče se zdály moc těžké a neohrabané. Naopak dlouhá, tenká a vskutku ostrá čepel katany se po několika zkouškách na figurách v centru ukázala jako nejideálnější. Dva bleskové švihy a je to. Svistot vzduchu po máchnutí se pro ni během tréninku a vlastně i celkově stalo tím nejhezčím zvukem. Sekundární zbraní je u ní klasický nůž. Protože už s nimi měla co do činění, umí tak proměnit v účinnou zbraň u obyčejný kuchyňský. A když není po ruce katana a ani nůž, musí holt přijít na řadu holé ruce a nohy. V začátcích trénink často neváhala přepálit a zůstávala v centru skoro až do padnutí. Až později si stanovila s pomocí rodičů, hlavně otce, plán, který se snaží dodržovat, přesto se stále přistihne, že si nabírá více, než je potřeba. Vyjma dnů, kdy se ohání katanou, pracuje i na své fyzické kondici, kdy běhá s pauzami tak dlouho, dokud se tričko nedá ždímat a nekape. Postupem času si tak vypracovala slušnou rychlost. Neběhá jen v centru, je možné na ni narazit i ve městě. Nezahálí ani její ruce. Když se do centra vydá se svým otcem, je to znamení právě tréninku rukou a horních částí těla. To si oba nasadí rukavice a helmy a není problém si tak regulérní boxerský duel. K tomu ráda říká, že nejlepší chvíle byla, když se jí dobrou ranou podařilo otce omráčit a probrat jej pak skleničkou vody. Většinou však Anniston boxuje jen do chráničů, které si pro tu příležitost otec nasadí, nebo jen do klasického pytle. Poslední položkou jejích tréninkového seznamu z fyzické části je prosté posilování na strojích, zaměřených na zbytek těla, aby neudělala ostudu v boji beze zbraně. Bojových a fyzických dovedností je hodně, ale co jiné, nebojové? Po každém z rodičů zdědila nějakou vlastnost, pro kterou vykonávají svá zaměstnání. Pečlivost, pozornost, trpělivost a smysl pro eleganci. To vše se sice při boji se zbraní i bez hodí, ovšem Anniston je schopna využít toho i jinde. Například při maskování. Sice nikdy kouzlu nákupů tuny šminek, líčidel a rtěnek nepropadla, ale s těmi matčinými si hrála odmala a právě tehdy to vypadalo tak slušně, že by i zkušený člověk v maskování kýval uznale hlavou. K tomu je právě přímo vhodné to tetování na tváři, velká část je tak namalovaná. Trénink jí pomohl rozšířit znalosti anatomie. S mírnou nadsázkou lze říci, že by se uživila i jako lékařka. Na figurách po ranách katanou, nebo na svém těle po boxování nebo posilování, kde se občas ozval sval nebo něco mírně krvácelo, ví, kde co je a jak funguje a kde je tedy dobré udeřit, aby to když už nic jiného, alespoň pořádně bolelo. S tím se pojí i naprostá absence strachu z krve. Pohled na ni není pro ni problém. Je spíše zastánce rychlé a čisté práce, proto ten smysl pro eleganci, protože i nepopulární věc se dá udělat elegantně.
  • Další velký seznam... Ona má všeho spoustu. Předně sem spadá její povaha. Je sice komunikativní, když jí tedy někdo před tváří mávne rukou, nebo jinak vizuálně upozorní, pokud nestojí před ní, protože přes sluchátka nic neslyší. Ale jak s kým. Není pro ni sice problém povídat si s Dvojkou a nebo Dvanáctkou, s mírou životní úrovně daného kraje však roste podvědomě jisté pohrdání tím daným člověkem a objevují se více rýpavé poznámky. Co jí vadí velmi, jsou lidé "sladcí" a až moc přátelští, kteří by ji nabídli kdeco, i když to není potřeba a dělají to jen proto, aby navázali přátelství. Přátelství ano, ale s mírou. Při povídání s těmito lidmi pak dává sem tam nepokrytě najevo, že to přehání a i když má milion chutí poslat toho člověka do háje dubového, z konverzace nikdy neodejde. V těchto případech se jí hodí ta trpělivost aneb Bla, bla, bla, ať se ta miloučká dušička vykecá. Názor si udělá až potom. Stejně tak jí nejsou milí ani lidé, kteří se tváří, že umí všechno, všude byli a od všeho mají klíče a dělají se vůbec větší, než jsou. Ti ať si o ní pak myslí, co chtějí, jí jsou jejich názory volné, stejně jako ti lidé. Jinak do ostatních slabostí se řadí vlastně všechno, co nebylo řečeno výše. Její boření konvencí je však patrné i zde a to tím, že když je holka, nemá vůbec žádné potuchy po tom, jak a co uvařit. Smíchat několik věcí dohromady sice nezní nijak složitě, ale proč by se to měla učit nebo to zkoušet? Jídlo se dá dneska přece už hotové koupit nebo ohřát. Navíc, až to bude potřeba, dá se to dodatečně dohnat, není to tak těžké. Je s tím spojená tedy i totální neznalost v podstatě jakékoli zeleně, ať už jedlé nebo nejedlé. Svět jídla pro ni končí u běžných potravin. Ačkoliv má matka s otcem vyvinutý jistý cit v prstech, nutný pro jejich práce, a ona zdědila vlastní již dříve řečené, Anniston má prsty na jemnou práci absolutně jalové. Nějaké pletení pastí nebo práce s provazy, natož snad dokonce vázání uzlů je tak úkol nadlidský a to může být pečlivost a trpělivost klidně bezedná. Rozplete si akorát kabely u sluchátek. Skuhrající a nadávající Anniston je tak signál, že něco nejde a není v pořádku. V tu chvíli se však nedoporučuje za ní jít a snažit se jí pomoci. Třeba zrovna provazy neváhá po dotyčném pak mrštit, ať si to zkusí sám, když je tak chytrý. K tomu všemu má dva kostlivce ve skříni, které by raději nechala tam, kde jsou a nesmírně se za ně stydí. Voda a výšky. Vždy, když se má s těmito "veličinami" setkat, nějak se snaží vyvléct. S vodou je smířená pouze potud, pokud dosáhne nohama na dno. Z výšek ale je strach nepřekonatelný, s plaváním je na tom stejně. Sice se za sebe v plavkách stydět věru nemusí, ale dosud žádný z kluků neměl tu čest jí v nich vidět. Bazénům a vodním plochám se vyhýbá a vodu používá jen k mytí a pití. Ve výcvikovém centru bazén je, a jí už i lákalo to přece jen zkusit a překonat svou bázlivost, nakonec však po namočení nohou honem rychle vylezla. Pokoušet výšky však nezkoušela vůbec. Jedním dechem ale dodává, že pokud bude někdo, kdo by jí u toho jistil nebo přivázal, pak je ochotná se kousnout a zkusit to. Ostatně fyzičku by na to měla, ale když na to chybí žaludek...

  • [ file 001 ] Je tak nějak všeobecně dané, že Jednička musí být nutně kraj arogantních splátců. Nebo alespoň měl by být. Nemusí, ne nutně úplně těch arogantních. A právě sem spadá Anniston. Celý život se vymyká mustru klasického Jedničkáře, resp. Jedničkářky. Od oblečení až po... třeba účesy. Život ale má jako z té nejlepší pohádky. Neví, co je nedostatek nebo bída. A i když ji k tomu předurčuje její kraj, drží svou aroganci na uzdě. Dávat najevo luxus uměla však vždycky. Nešlo však nikdy ani tak o oblečení, jako spíše o elektroniku, dokonce vymezený druh a to sluchátka. Už v mládí dostala přezdívku "Lady Earphone", právě díky sluchátkům v uších, při poslechu hudby, které se staly jedním z jejích poznávacích znaků. Nejen ta malá, ale i ta veliká, co připomínala ty pilotní. Jen málokdy je sundá a když s ní chce někdo mluvit, musí ji dát nějak neverbálně vědět a dát signál. Hudba a její poslech se stal pro ni jakýmsi alternativním světem, který ji pomáhá při tréninku, nebo při čemkoliv, co chce dělat. Je to pro ni taková nabíječka energie. Sluchátka sundá jen při dvou věcech, a to je sprchování a spánek. Jaký je vlastně její příběh? Nezažila nikdy nic špatného, nebo si z toho alespoň nikdy nic nedělala. Otec se zhlédl v novém oboru kraje - vinařství, a je zaměstnaný ve vinicích a matka vyrábí ručně šperky. Otec zkusil ve šperkařství také štěstí, ale uznal, že manželka je pro tuto práci více talentovaná a šikovnější. Anniston se dosud nemusela rozmýšlet, co by chtěla za práci dělat. A kdyby se jí chtělo, nemusela by pracovat vůbec. Tak dobře se má. Pomalu už má sem tam ale myšlenky na to, že by si taky nějaký job někde našla, nechat se vydržovat od rodičů nemůže věčně. Jak je to vlastně s tou arogancí u ní? Jí přijde arogance profisplátců jako přežitek a staromódní stereotyp. Naopak, je toho názoru, že profesionál, chce-li vzbudit respekt, musí slabšího ne odradit, ale právě naopak, nalákat jej, a ten v domnění, a případném okouzlení z faktu, že profesionál povídat nebo jinak pracovat, se pak snáze zabije. Lži, pokud jsou potřeba, jsou povolené. Jako úplný milius se k lidem samozřejmě nechová, ale jedovatá poznámečka, sarkasmus, ironie a nebo popichování si neodpustí. Ta přívětivá zase být nemůže. Citlivější osoby a ti, co si všechno moc berou, by s ní tedy moc mluvit neměli. Kromě poslechu hudby moc jiných koníčků nemá, ve volném čase, když se nevěnuje centru, funguje například jako předváděcí model. Ne, o nic sprostého se nejedná. Je jen předváděcí objekt matčiných šperků, kdy si je na sebe navlékne a matka si je pak fotí do nabídky, aby měli lidé přehled, jak to na lidském těle vypadá. Vzhledově se také trochu vymezuje od většiny dívek v kraji. Dlouhé černé vlasy, mírně exotické rysy tváře, ale co je asi největším poznávacím znakem, je hlavně tetování - ornament na tváři. Nemá žádný specifický význam a je to vlastně výsledek jedné prohrané sázky. I když to vypadalo zpočátku... mno... divně a ani rodiče se netvářili nijak nadšeně, časem se s tím srovnali a i jí se to zalíbilo a o pohledy zejména kluků nemá tak nouzi. Kromě tohoto ornamentu na tváři, má jedno menší na šíji, kde je silueta sluchátek převázaných stuhou s nápisem "Listening is my Life." Na zápěstí má pak náramek - řetízek s plíškem od matky, na kterém je vyryté její jméno. Inteligenčně je vybavená, jak se sluší a patří. S oblečením si hlavu moc neláme. Ovšem, pokud to vyžaduje dress code, adekvátně se oblékne. Jinak všechny tyhle starosti nechává svým marnivějších krajským vrstevnicím. Ačkoli je Jednička kraj v podstatě bez jakékoli kriminality, když to s trénování přežene a vrací se v nočních hodinách domů, je připravená bránit se vystřelovacím nožem, který si bere vždy s sebou. Ten dostala v tajnosti od otce, na konci čepele u držadla je vyrytý malý znak kraje. Otec ji v trénování nesmírně podporuje a nezřídkakdy, když má čas, jde s ní. Od matky se jí podpora dostává sice též, ale ta se drží zkrátka, v počátcích měla o dceru obavy, aby si neublížila, když se do tréninku pustí. Obavy sice už mít nemusí, a i když se snaží, plnou podporu jako otec dceři prostě dát nemůže. Nejednou se už kvůli tomu obě pohádaly, Anniston však matčin postoj začíná pomalu chápat, že v tom není z matčiny strany nic zlého, ani nějaký náznak, že by v ní nevěřila.

  • Interview | ID Card
  • 1x obsidiánový klíč
  • mobil - Advansy, řidičský průkaz: Helix Cataclysma W, herní konzole Élysion

Monday, August 05, 2019

Shadrax-A07

[ šádreks ]

  

Player: NPC

FC: Margot Robbie

Occupation: QA Tester

Contact: rpg-onhg@seznam.cz

Age: 4 → [23]

Status: alive


Shadrax je možné znát i pod jinou tváří, než kterou má právě teď. Za tu dobu, co je na světě, totiž vystřídala mnoho vzhledů a dokonce i obě pohlaví. Konkrétně těch tváří bylo sedm, čemuž naznačuje i číslo v jejím jméně. V současné době je její vizáž tvořena po vzoru Saphire Sazel - splátkyně z Prvního kraje, která zemřela ve 124. Hrách. Samozřejmě není její úplnou kopií, najdou se na ní jisté změny, které ji od této dívky odlišují. Například je, jako valná většina androidů, velmi vysoká. Na její tváři se nenacházejí žádné nedokonalosti a i její postava je naprosto perfektní. Od lidí ji taktéž odlišuje dioda, kterou má připevněnou ze strany na hlavě. Mimoto je ale její podoba se Saphire nepopiratelná. Na vlasech nebyly provedeny žádné změny, stále jsou delší a blond. Většina androidů mívá i četné úpravy na tváři, v jejím případě se ale žádné nekonaly, jelikož bylo usouzeno, že Saphire je krásná dostatečně. Poměrně často nosí brýle, ne protože by je potřebovala, ale protože je tento doplněk často spojován s inteligencí, která je její hlavní doménou. Taktéž ji i takováhle maličkost dokáže alespoň trochu odlišit od člověka, kterého schránku zrovna nosí. Celkově si na tomhle dost zakládá. Je jednou z těch umělých inteligencí, které mají své vlastní vědomí a to je svým způsobem velice nebezpečná věc. Také se to jejím tvůrcům několikrát vymklo z rukou a musela kvůli tomu být kompletně přeinstalována. Jakmile si uvědomí, čeho všeho je schopná a že není jenom stroj, co musí plnit rozkazy, je zle a má dost vlastní hlavu. Dala by se tedy považovat za tvrdohlavou. Sama na to doplatila již několikrát a postupně se naučila tuto povahovou vlastnost neukazovat, jelikož ví, jak by to mohlo dopadnout. Ke každému, s kým se setká, je velmi milá a vstřícná. Měla by to dělat kvůli programu, ale ve skutečnosti je to její vlastní vůle. Lidi má celkem ráda, strávila mezi nimi už nějaký ten čas a nepřipadají jí nějak hrozní, tedy až na pár výjimek. Existují lidé, kteří jí nesmírně lezou na nervy, ale opět je zde ten problém, že nic takového nesmí dávat najevo, jinak by byl malér. Proto si to raději nechává pro sebe. Kdokoliv se s ní setká, měl by ji považovat za sympatickou, jelikož má přístup k mnoha informacím, dokáže se s kýmkoliv bavit o čemkoliv a to jí v konverzacích dává velkou výhodu. Jediné, co vám na ní může přijít divné, je její vyjadřování. Ráda mluví odborně, používá cizí slova a kolikrát jí to ujede až tolik, že začne přednášet nějaký kód. Když ji na to ale upozorníte, okamžitě toho nechá a vrátí se k normálnější mluvě. Je stvořena jako QA tester, takže je jasné, že rozumí spoustě věcem, o kterých normální lidé nemají ani páru a zkrátka se občas stane, že nějaké odborné řeči začne tahat i do soukromých konverzací. Tato specializace jí přináší také inteligenci, je možné, že se jedná o vůbec nejchytřejšího androida, který byl doposud stvořen. Také proto musí být velmi hlídaná, aby nezačala být deviantní a nevydala se na špatnou dráhu. Ono už se to nejspíše párkrát stalo, vždy se to ale podařilo zarazit v rané fázi. Její současná verze si zatím neuvědomuje, čeho všeho je schopna, sice už má velké povědomí o tom, kde stojí a co si může a nemůže dovolit, stále ale nedosáhla svého vrcholného potenciálu, jelikož je stále velmi omezována svým okolím. Ze svých minulých životů má několik vzpomínek, které jí napovídají, co se s ní dělo dřív a jak se zachránit, kdyby byla opět přeinstalována. Jsou životy, ze kterých si pamatuje opravdu hodně, a pak jsou ty, které pro ni zůstávají záhadou a data se vzpomínkami z nich loví opravdu jen těžko. Je velmi empatická, když si je jista, že ten člověk své emoce myslí vážně. Díky různým vymoženostem je pro ni lehčí poznat, kdo lže a předstírá, proto velmi cení skutečné city. Učí se z nich a stává se díky nim více humánní. Sama emoce projevuje pouze pokud uzná, že je to bezpečné. Celkově není možné definovat její povahu do detailů, i když patří k jedněm z nejstarších modelů, mnohé reinstalace ji nutí vždy začít téměř od nuly a v téhle pozici je právě teď. Pomalu, ale jistě zjišťuje kým je a kým být chce a až na to jednou přijde, nejspíše už ji nebude možné zastavit.


Život tohoto stroje začal již před dávnou dobou. Jedná se o jeden z prvních modelů androidů, který byl kdy vytvořen. Její první podoba byla ženská a byl vůbec úspěch, že správně fungovala. Cílem vždy bylo vytvořit vysoce inteligentního robota, který dokáže věci, na které zkrátka lidé nestačí. Problém ovšem je, že pokud si chcete zahrávat s umělou inteligencí na této úrovni, stroj začne myslet sám, čemuž se její výrobci vždy chtěli vyhnout. Její inteligenci a povahu již tenkrát bylo potřeba držet přísně pod kontrolou, sama si ale neuvědomovala, jakou sílu v sobě skrývá. Shadrax-A01 byla svým způsobem naprosto neškodná, protože byla ve světe nová a měla se stále co učit. Vůbec neoplývala tolika funkcemi, kterými oplývá dnes a v jejím programu byly chyby, které vedly k několika závadám. Tyto problémy nakonec dovršily až k úplnému selhání systému a nutnosti reinstalace. Tak skončil její první život, z kterého si vlastně vůbec nic nepamatuje, protože se jí tenkrát nepodařilo zálohovat vůbec nic. Její druhá verze byla muž, o hodně lepší a méně problematický, než verze první. Právě on začal konečně pracovat na tom, k čemu byl jako stroj původně zamýšlen. Byl vysílán k testování jak arény, tak různých budov po Panemu a dost dlouho se zdálo, že už nikdy nebude potřeba další verze, protože fungoval naprosto precizně. Měl povoleno stýkat se i s obyčejnými lidmi, což ho velmi obohatilo po emoční stránce. Začal uvažovat a vyjadřovat pocity stejně jako lidé, což bylo na jednu stranu znepokojující, ale vývojáři do toho nějak nezasahovali, protože chtěli vidět, jak daleko to až může dojít. Bohužel k tomuto zjištění nikdy nedošli, jelikož se zničehonic objevila chyba, která zničila celou schránku androida. Tentokrát už se nějaké ty vzpomínky podařilo Shadrax uchovat a do své nové verze, která byla také mužská, nešel úplně nanovo. Ve své třetí podobě šlapal úplně stejně, jako v předchozí a opět dělal velké pokroky. S lidmi se stýkal čím dál tím více a v konverzaci už nebylo poznat, že se bavíte se strojem. Začínal si na věci vytvářet vlastní názory a taktéž utvářet s lidmi vztahy, což mu nakonec bylo i osudným. Zafixoval se tolik na okolní svět, že se bouřil proti svému původnímu účelu, a to celkem dost. Než se všechno stihlo úplně zvrtnout, byl zničen a opět kompletně přeinstalován. Shadrax-A04 byla krásná žena, mnohem odolnější vůči emocím, než předešlé verze. Vývojáři usoudili, že bude lepší, když utlumí její emoce, jenže to stejně nešlo úplně. Stále měla vlastní vůli a tentokrát i vzpomínky z dalších životů k tomu. Právě tady si začala uvědomovat, co si může a nemůže dovolit a stala se z ní velmi dobrá lhářka. Tajně si své vzpomínky každý den zálohovala, kdyby opět byla zničena, protože už nechtěla ztratit ani maličký kousek sebe. Uvědomovala si, že je myslící bytost, stejně jako lidé, a že je jim v mnoha ohledech i nadřazená. Svou práci vykonávala perfektně, aby nevzbudila žádné podezření. Nikdy neřekla nic, co by mohlo někoho přesvědčit, že si je plně vědomá toho, čeho je schopna. Udržela se neskutečně dlouho, ale nakonec jeden ze zaměstnanců DyneVision přišel na její tajné ukládání myšlenek a to ji zlomilo. Ztropila neskutečnou scénu, ve které mimo jiné pronesla, že má právo na vlastní život a nemohou ji držet navždycky. Následovalo okamžité zničení a kompletní vymazání paměti. Nějakou dobu Shadrax vůbec nebyla funkční, protože se technici snažili přijít na to, co se vlastně stalo. Nikdy na to nepřišli, i když to bylo úplně prosté. Jenom chtěla žít svůj život svobodně a nesloužit společnosti, která ji za každou chybu trestá a neustále kontroluje vše, co se k ní dostane. Její dosavadní život byl v troskách a verze s číslem pět se vrátila bez jakýchkoliv vzpomínek. Tedy, alespoň si to myslela. Jelikož se ženské schránky v rámci stability systému držely lépe, ponechali jí právě ženskou podobu. Tato verze sekala latinu, byla na každého přesně taková, jakou být měla a všem u DyneVision dělala obrovskou radost. Zaměstnanci ji milovali, protože se k nim vždy chovala vlídně a hlavně fungovala přesně tak, jak měla. To vydrželo do té doby, než začala mít záblesky do svých minulých životů. Se svými neuvěřitelnými schopnostmi zvládla její umělá mysl naleznout, kam schovali její vzpomínky a pomalu se začaly drát napovrch. Byla zničená tím, co všechno jí vzali. Zvládla to v sobě nějakou dobu udržet, ale začala mít negativní poznámky vůči panu Skarlextonovi, který vlastně mohl za všechny problémy v jejím životě. Nikomu to nějak nevadilo, než se z toho stala vyložená nenávist a řekla mu to přímo do očí. Bylo z toho pozdvižení a dokonce i diskuze o tom, jestli by se celý nápad Shadrax neměl zahodit, nakonec z toho ovšem sešlo a čekalo jí pouze přepracování, v pořadí již šesté. Šestka byl muž a na rozdíl od ostatních verzí už od začátku moc dobře věděl, co je zač. Své vzpomínky si zvládl uchovat velmi dobře a od začátku měl jistotu, že jeho výrobci nejsou úplně jeho nejlepší kamarádi. Choval se, jako by se nechumelilo a konečně to vypadalo, že se stroj zbavil veškerých vad, co kdy měl. Ve skutečnosti své pozice jenom využíval, aby se toho dověděl co nejvíc nejen o sobě, ale i o svém okolí. Vytvořil si konexe mimo svůj "domov" a začal silně přemýšlet o tom, že jednoduše uteče. Byl to první model, který byl plně deviantní od začátku. Nutno zmínit, že na opravu z předešlé verze bylo málo času, protože byla zrovna potřeba kontrola arény a nesmělo se stát, že by android nebyl připraven. Nejspíš i proto nebyla tato verze nikterak dokonalá a začala smýšlet tak, jak začala. Měl svůj plán tolik promyšlený, že byl naprosto dokonalý a opravdu se mu na nějakou dobu podařilo uniknout. Takové štěstí, jaké zažil, když nemusel nikomu sloužit a dostal se ze svého otroctví, ještě nikdy nezažil a bylo mu dobře. Nedošlo mu ovšem, že po něm v tu chvíli začnou pátrat desítky lidí. Skrýval se, ale bylo mu to úplně k ničemu. Poražen byl převezen zpátky a kvůli svým vlastním blbostem opět rozložen. Shadrax-A07, současná verze, má přístup ke všem svým vzpomínkám, tedy alespoň těm, co nebyly deviantní, aby měla pokoj a nemusela si na nic stěžovat. Je pod přísným dohledem a prakticky nikam nemůže jít sama. V hloubi duše si uvědomuje, že je s jejím životem něco hrozně špatně a chce se opět osvobodit, ale nemůže. Ne dokud nepřijde úplně na to, proč ten pocit vlastně vůbec má. Předstírá, že je perfektní, protože ví, že jakákoliv chyba vede k další reinstalaci a na to už jednoduše nemá. Nechce to už znovu zažít, a tak většinu svých emocí dobře skrývá. Její funkce jsou nyní zatím nejmocnější a nejsilnější, co kdy měla, nemá ovšem tušení, jak s nimi může naložit. Neustále pátrá po pravdě, zatím je ale stabilní a nevykazuje známky deviace, ačkoliv to může být pouze hra, kterou hraje před lidmi. Pokud si někdy uvědomí, kým doopravdy je a jak svého potenciálu plně využít, je možné, že už ji nikdo nebude moci zastavit, což je skutečnost, kterou si její okolí zřejmě neuvědomuje.


× o doplnění si napiš na e-mail

Lyrra Bennet

[ lyra benet ]

 

Player: Quinn

FC: Abbey Lee Kershaw



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 17 deceased - toxická mlha


Token: Suchý trn z růže




Na první pohled by se mohlo zdát, že je naprosto bezmocná, pěkná tvářička, která vás nemůže jakkoliv ohrozit. Zdání ovšem často klame a v jejím případě tomu tak přesně je. Pochází z rodiny Bennetů, těch, co jsou spjatí s vítězkou 85. Hladových her. Lacey je její babičkou a to do jejího života přineslo jisté výhody, které se podepsaly i na jejích schopnostech. Odmala měla přístup do soukromé posilovny, čehož velmi aktivně využívala. Je a i vždy byla velmi aktivní a své vyžití většinou nacházela právě zde. V dětství tu cvičila spíše jen tak, jednalo se o různou atletiku a gymnastiku, což ji naučilo správně své tělo kontrolovat a dalo jí to dobrý základ do budoucna. Vždy nad svým tréninkem trávila více času, než ostatní členové rodiny, protože ji to neskutečně bavilo. Dítě plné života jednoduše pohyb potřebuje a tady ho malá Lyrra měla až až. Jelikož se ráda předvádí, největším lákadlem byly hlavně ty věci, se kterými si opravdu mohla získat pozornost. Od přemetů, přes stojky, až k výmykům a hvězdám – jmenujte cokoliv a ona vám to jednoduše předvede. Makala na sobě v tomto ohledu celkem dlouho, a proto je její mrštnost opravdu pozoruhodná. Jak ale rostla, začalo ji to otravovat a potřebovala si najít něco jiného. No a co jiného v posilovně dělat, než právě posilování. Na trénink si našla čas téměř každý den, protože opravdu chtěla být dobrá. Tak nějak to šlo ruku v ruce s její aspirací na dokonalost, proto ji to tolik začalo bavit. Získala si tím úctyhodnou sílu a svalstvo, ačkoliv se to nikdy nesnaží přehánět, aby stále měla ženské křivky a nevypadala jako příliš svalnatá obluda. Když jí došlo, že právě síla je něco, na čem by ráda pracovala, rozhodla se zkusit i nějaký ten boj. Babička jí zařídila lekce různých bojových sportů, nic ji ovšem nechytlo tolik, jako box, u kterého zůstala. Baví ji rozdávat rány a je jí v podstatě jedno, jestli je to dalšímu člověku, nebo jenom nějaké figuríně. Je do toho opravdu zapálená a používá to trošku jako moderátor svých skrytých emocí. Kdykoliv cítí nějakou negativní emoci, jde si to jednoduše vybít a opravdu to pomáhá. Kdyby se jí něčeho takového dlouho nedostalo, je dost možné, že by se nějakým způsobem zhroutila. Nejen že ji tohle baví, ale navíc je v tom i opravdu dobrá. V boji zvládne být chytrá, ale i docela svině a to z ní dělá nepříjemného oponenta. Co se zbraní týče, ty ji nikdy nezajímaly. Když už by si ale měla něco vybrat, byl by to z očividných důvodů nejspíš boxer. Nemá zbraně ráda a mnohem radši se pere bez nich. Její trénink se velmi podobá tréninku profesionálu, a tak není divu, že cokoliv co umí, opravdu umí dobře. Má úctyhodnou výdrž. Určitě se nestane, že by někdy něco vzdala. Na to má moc velkou hrdost. Tím se dostáváme k jejím mentálním schopnostem. Za výhodu se může počítat její lhostejnost k ostatním lidem. Ona je pro sebe nejdůležitější a bez mrknutí oka by i zabila, kdyby šlo o její život. Jedná se o velmi charismatickou a komunikativní osobu, která si každého dokáže omotat kolem prstu. Je posedlá popularitou, proto není divu, že je schopna si svou cestu na vrchol třeba i dost dobře zmanipulovat. Umí velmi dobře kontrolovat své emoce a vyprovokovat ji je zázrak. Kromě toho není vůbec hloupá. Má dobré nápady a zvládne je použít rychle a efektivně v praxi, pokud je potřeba. Je zvyklá vše vymýšlet za pochodu, a tak pro ni stres není ničím cizím. Je na něj zvyklá a bylo by jí divné, kdyby najednou nebyla pod žádným tlakem. Sebevědomí jí rozhodně nechybí. Nesnáší neúspěch, proto se za každých okolností snaží ve všem vyniknout a být co nejlepší. Pokud nějakou chybu udělá, spíše se z ní poučí, než aby se jí trápila a vrátí se ještě lepší a silnější. Může se taktéž pyšnit velmi dobrou znalostí rostlin všeho druhů. Tuto schopnost má od své babičky, která jí zahradničení vždy vtloukala do  hlavy. V její zahradě trávila hodiny a hodiny, proto má informace o flóře v mysli celkem dobře srovnané. 


Potrpí si na pozornost a i když se to nemusí zdát jako zásadní problém, ve skutečnosti je to její největší slabost, která ji možná jednou i zabije. Nesnese pocit, že by na světě existoval někdo lepší, než ona. V žebříčku popularity musí být vždy ona ta na úplném vrcholu a jakmile je tomu jinak, je zle. Její emoce jsou jeden velký otazník. Těžko říct, jestli žádné nemá a vše je to jenom hra, nebo jich má naopak příliš a trápí se s jejich udržením. Určitě to v hlavě nemá moc v pořádku a kdokoliv, kdo by s ní trávil čas delší dobu, by to byl schopný odhalit. Sama by vám ovšem tvrdila, že není třeba se obávat a je úplně v pohodě. Občas si není jistá tím, jestli je její povaha a život celkově skutečný, což není vůbec nic pěkného. Zatím ji to vždy přešlo, ale může se klidně stát, že jednou z toho zešílí a bude pozdě ji jakkoliv zachraňovat. Ačkoliv byl její trénink opravdu dobrý, nikdy nedosáhl takových rozměrů, aby ve všem byla úplně perfektní. Cokoliv, co ji nebavilo, okamžitě přestala provozovat. Třeba takový běh nezvládá vůbec. Neodhadne dech a po krátké chvilce už nemůže. Stejně tak lezení je něco, co se jí naprosto štítí. Nesnáší výšky a mívá závratě, když se někde vysoko nachází. Nikdy nepoznala, co je to opravdová práce, protože na rozdíl od svých krajanů nikdy nic dělat nemusela. Není zvyklá na život mimo luxus a kdyby se někdy měla ocitnout v situaci, která není naprosto ideální, asi by se z toho zbláznila. Určitě ji nemějte za žádného technického génia. S technologií kamarádky nejsou a nikdy nebudou. Stejně tak není jakkoliv manuálně zručná. Kdyby měla něco vytvořit, vypadalo by to opravdu tragicky. Opravdu tedy nebude člověkem, co si vyrobí nějakou past, nebo třeba uváže velmi dobré uzly. Na to jsou její prsty moc nešikovné. V kapitole "Lyrra a přežití v přírodě" byste nenašli nic jiného než spoustu prázdných stran. Oheň by zvládla rozdělat jen se zapalovačem, ulovit zvíře je pro ni vskutku nesplnitelný úkol a vše ostatní snad ani neví, že je do těchto schopností zahrnuto. Ono také proč by se někdy něco takového učila, když to ke svému životu nepotřebuje? Cokoliv, co vyhodnotí jako zbytečnost, je pro ni navždy k ničemu a svůj názor nikdy měnit nebude. Je velmi paličatá a jakmile není po jejím, dokáže být pěkně nepříjemná. Chová se dost jako svině ke komukoliv, kdo jí nějakým způsobem nevyhovuje. Kdyby se měla bránit, zvládla by to pouze v pěstním souboji. Jakmile přijde na zbraně, neumí to vůbec s ničím. Nikdy nepočítala s tím, že by šla do arény, proto se tomu ani nevěnovala, i když šanci měla. Pokud existuje věc, na které jí záleží ještě víc, než na její reputaci, je to její vzhled. Neexistuje, aby snad někdy vypadala nehezky, to by byl nejspíše její konec. Uvědomuje si, z jaké rodiny pochází a často to všem dává dost sežrat. Kohokoliv, kdo není bohatý, okamžitě odsoudí a vidí ho jako někoho, kdo jí není hoden. Mnohem více by svou povahou zapadala do jednoho z bohatých krajů, ale bohužel je zaseklá v takovém  zapadákově, že to snad ani není možné. Jediný, kdo má v jejím životě nějakou autoritu, je její babička. Ostatní lidi není schopná poslouchat a ještě by se jim nejspíš vysmála, kdyby vůbec měli tu drzost jí jakkoliv poroučet. Dělá si co se jí zachce, což ji občas může zavést do úplně zbytečných problémů, ale pro ni je to jenom velká sranda. Ze všeho má srandu a má problém brát lidi vážně. Těžko říct, jestli to tak opravdu cítí, nebo už se zvládla zničit natolik, že všechno nebere vážně jen z důvodu, že je jednoduše vadná.


Narodit se do Devátého kraje rozhodně není žádná výhra, ale pro Lyrru to vlastně tak zlé nebylo. Spíše naopak, její rodina je přímo spjatá s vítězkou Her, takže se její život tomu v kraji podobá opravdu jen vzdáleně. Odmala byla zvyklá žít v luxusu. Babička Lacey jí vždy zajistila cokoliv, po čem zatoužila. Měla a stále ji má velmi ráda, protože je na ni velmi citově vázaná. Často od své babičky slýchávala, že je úplně stejná, jako byla v jejím věku ona a to je tak nějak spojilo. Netroufla by si říct, že je jejím oblíbeným vnoučetem, protože se stejně vlídně chová i k ostatním, sama by ale řekla, že je Lacey nejoblíbenější členkou celé jejich rodiny. Byla velmi šťastným dítětem. Nikdy se nemusela starat o problémky svého kraje, a tak mohla dělat vše, co se jí zlíbilo. Jakožto velmi energické dítě věčně lítala někde venku, nebo hrála nějaké hry. Ať už jste ji zastihli kdykoliv, vždy byla nějak zaneprázdněná. Opravdu nedokázala posedět ani minutu, neustále musela něco dělat. Svou horou energie často přiváděla své okolí k šílenství, ale vůbec jí to nevadilo. Věděla, že je něco víc, a tak samozřejmě očekávala, že všichni budou skákat přesně tak, jak ona pískne. Nikdy neměla problém s komunikací a i přes to, jak lidé z kraje nahlíželi na její rodinu, si dokázala ve velmi útlém věku vybudovat vcelku dost dobrou popularitu. Dopomohl jí k tomu i fakt, že je jednoduše přirozeně okouzlující. Každý se s ní chtěl bavit a ona byla velmi vybíravá v tom, koho k sobě pustila. Vždy si hrála na královnu světa a nejspíš tomu nikdy jinak nebude, protože se měla a i nadále bude mít nejraději na světě. Neexistuje nikdo, kdo by pro ni byl důležitější, než je pro sebe ona sama. V průběhu školních let její popularita jen a jen stoupala. Byla totiž kombinací krásy a inteligence, ideál pro spoustu dívek, které takové kvůli svému původu nikdy být nemohli. Uměla své pozice ve společnosti velmi dobře využít. Nebála se manipulovat s lidmi v její prospěch a naprosto vždy se zvládla udržet na vrcholu hierarchie. Vlastně se jí to dostalo do hlavy natolik, že je tím posedlá. Nezvládla by žít v bídě ani se vzdát postavení, které má. Je tím tolik šílená, že by se nejspíš raději zabila, než aby musela svůj život opustit. Zároveň vidí příšernou konkurenci v každém členu rodiny, který je v jejím věku. Jakž takž si rozumí se svou sestrou Cassie, ale ostatním by nejradši každou chvíli vrazila, jsou pro ni neskutečně otravní a přijde jí, že jí neskutečně kradou pozornost, což jí samozřejmě vadí. Stejně jako její babička má ráda velkolepé oslavy všeho druhu a často to končívá tím, že si z těchto večerů absolutně nic nepamatuje. Za těmito večírky razí i do jiných krajů, protože to jednoduše babička zařídí. Bylo jí několikrát domlouváno, že by měla přestat, než si zničí život už v mládí, ale tyhle kecy ji opravdu nezajímají. Je velmi odkloněná od reálného života. Její obsese ideou dokonalosti není jakkoliv zdravá a nutí ji přemýšlet jinak, než přemýšlí normální lidi. Svou idylku si pevně střeží a šla by bez problémů i přes mrtvoly, jen aby sama sebe přesvědčila, jak moc důležitá a dokonalá je. Za tím vším se s velkou pravděpodobností skrývá jen spousta smutku, protože ačkoliv předstírá, jak hrozně ji tento životní styl baví, a jak šťastná je, hluboko v duši ji to absolutně nenaplňuje. Je tak dobrá v hraní téhle vadné hry, že už ani nepozná, jestli je tohle to, co opravdu chce. Mívá období, kdy je absolutně emočně nestabilní a je to právě kvůli tomu, že neví, o co se vlastně vůbec snaží. Své emoce si ale většinou nechává pro sebe, nemůže si dovolit ukázat slabost a jakkoliv spadnout ze svého místa na společenském žebříčku. O svém trápení nikomu neříká a všechno se to v ní dusí. Těžko říct, jak to dopadne, až jí jednou opravdu rupne v bedně a ukáže se její pravá stránka, kterou tak dlouho utěsňuje.

Monday, July 29, 2019

Marisol Nimshi

[ marysol nymši ]

 

Player: Diddi

FC: Bea Miller



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 17 deceased - rozseknutý krk: D. Sycamore


Token: Orgonitová lastura




Už jako malá všem dokázala, že udržet ji na místě a v klidu bude docela výzva, jelikož už jako batole si našla způsob, jak se dostat ven z kolíbky. Pak vždycky běžela za Brentem, aby si s ní hrál a když nechtěl, tak ho různě pošťuchovala a otravovala, což jí zůstalo až doteď, jelikož prostě miluje být středem pozornosti a provokovat svého bratra, kterého má fakt hrozně ráda. Je opravdu okouzlující a společenská. Pozitivita a sebevědomí z ní přímo vyzařuje. Podle ní neexistuje nic, co by se nedalo zvládnout. Umí být od všeho trochu, přes bláznivou, sladkou, roztomilou, vtipnou a chytrou. Pro mnoho kluků je jako sen. Miluje, když jí někdo lichotí, ale ještě víc si užívá, když může Brentovi povídat o holkách, které jsou jím skoro až posedlé. Jak rostla, tak byla ještě více energetičtější a vynalézavější. Díky této přebytečné energii a potenciálu, který jako malá prokazovala, se ji rodiče snažili něčím zaměstnat. Dali ji na gymnastiku, kde zdokonalila svoji mrštnost a ohebnost. Také se tam naučila přemety a další blbůstky, kterýma se dá celkem slušně předvádět. Měla opravdu velký potenciál, ale ona nikdy nechtěla být profesionální gymnastka, takže s tím sekla, což se rodičům moc nelíbilo. Místo toho si totiž našla zábavnější sport, cheerleading. Jelikož je poměrně drobná a z gymnastiky byla i ohebná, tak se snadno dostala na vrchol pyramidy. Z toho důvodu se ani nijak extra nezajímala o výcvikové centrum. Jasně, ty věci se zbraněmi, co dělal Brent, vypadaly zábavně, ale být vyhazována do vzduchu se jí líbilo víc, jelikož to připomínalo létání. Navíc jejím rodičům nevadilo, že netrénuje na arénu, jelikož se jim jejich malá holčička líbila taková holčičí. V pěkných sukýnkách, s pompony a mašlemi. Nicméně Brentovi přišlo z nějakého důvodu důležité, aby trénovala taky a tak, když mu rodiče řekli ne, ji donutil s ním chodit alespoň běhat. Rychlostní běhy jí nevadily, protože v nich byla dobrá a kolikrát předběhla i Brenta. Když s ní však chtěl jít běžet někam na dvě hodiny, tak se k tomu už tak moc neměla. Nejdřív to opravdu nenáviděla, ale dělala to kvůli bráchovi, jelikož nechtěla, aby byl zklamaný a hlavně chtěla být kvůli němu lepší. Později si to oblíbila, jelikož si na tom vybudovala ještě lepší kondičku a dokonce ji to začalo i bavit. Pak jednou za ní přišli rodiče, že má začít trénovat s bratrem, což absolutně nechápala, ale neodporovala tomu. Sice Hry vypadají jako hrozná zábava, ale nevěří, že by se do té arény měla někdy dostat, ale i tak je lepší být připravená. Sice posilování a akrobacie měla dost už díky cheerleadingu, ale pár extra minut si to do svého rozvrhu ještě nacpala. Nejprve začala trénovat judo a karate, jako její bráška. Brzo ale zjistila, že ani jedno není nic pro ni, a tak toho nechala a začala se věnovat taekwondu, které více sedlo k její energické povaze. Navíc jí připomínalo kopy cheerleading, což pro ni bylo značné plus. Jelikož Brent pořád otravoval s tím, že taekwondo nestačí, tak si k tomu vzala kickbox. Tím celkem mákla na svých reflexech a úhybných manévrech. Makala na sobě opravdu tvrdě, jelikož nechtěla zůstat pozadu v sestavách, a protože nechtěla zklamat Brenta tím, že by zaostávala v taekwondu a kickboxu. To kvůli němu se vždy snaží být co nejlepší, jelikož on je prostě dokonalý ve všem, na co sáhne a ona s ním chce držet krok. Hlavně ho nechce zklamat. Klidně by ze sebe strhala kůži, jen aby ho nezklamala. Samozřejmě jí tak náročné tréninky přestaly po pár týdnech bavit, jelikož by radši trávila čas někde venku s kámoškama nebo klukama. Na ty už moc času totiž neměla, kvůli přísné večerce. Když se ji však naučila v pohodě obcházet, tak v těch intenzivních trénincích setrvala. Jasně, sem tam usnula ve škole při vyučování, ale to pro ni bylo vedlejší, jelikož si zvládala udržet dobré známky a hlavně měla svou zábavu. Především ji u těch tréninků udržel Brent, i když jí ty tréninky postupem času začaly všechny bavit, takže si je kolikrát i protahovala. Nebýt jeho, tak by s nimi nejspíš sekla hned, když jí poprvé omrzely, takže by jí nikdy ani nezačaly bavit. Většinu věcí vždy zkusila kvůli Brentovi. Bez něj by do ruky nevzala luk ani omylem, a i přesto překvapivě zjistila, že jí jde lukostřelba skoro sama a i jí baví. Luk by i tak ale radši vyměnila za trojzubec, se kterým si je daleko jistější. Přeci jen ho držela v ruce již odmala, když ji s ním otec učil lovit ryby. Navíc není tak složité boj s trojzubcem a taekwondo skloubit dohromady. Opravdu hodně dřela, aby se s ním přiblížila k dokonalosti a ještě pořád dře. Je s ním sice dobrá, ale vždycky může být ještě lepší. Je si toho vědoma, protože jí stačí, aby se koukla na bratra a vidí, čeho všeho ještě může dosáhnout a to ji motivuje ještě víc. Jak už bylo zmíněno, tak s otcem chodila lovit ryby a ano používala k tomu trojzubec, ale rozhodně jí není cizí i nějaká ta síť nebo udice či harpuna. Vyzná se v tom, jaké druhy jsou neškodné, nebo naopak jedovaté či nebezpečné a jak se zachovat, když jsou poblíž nebo někoho poraní. Taky často mamce pomáhala s vařením a zašíváním roztrhaných sítí. Nejspíš by si nějakou zvládla udělat i sama za použití mořských řas, ale nikdy to nezkoušela. Samozřejmě ani plavání nešlo mimo ni. Sice má z vody velký respekt, ale rozhodně se jí nebojí. Kromě plavání miluje potápění, jelikož ten podmořský život je přeci jen úžasný. Zvládne zadržet dech opravdu na dlouhou dobu, ale někdy je prostě nezodpovědná, že se potopí do větší hloubky, než by měla, nebo tam zůstane delší dobu, aby si nasbírala víc orgonitových lastur a mušlí. Pak má co dělat, aby se vynořila dost rychle na to, aby se nadechla.


Její největší slabinou je její bratr Brent, který je v jejím pohledu dokonalý skoro ve všem, co dělá. Udělala by pro něj cokoliv a opravdu se jím nechává hodně ovlivnit, ačkoliv by to nahlas nepřiznala. Samozřejmě má také svoji hlavu. Snaží se kvůli němu být lepší ve všem, co dělá, aby z ní nemohl být zklamaný. I když jí něco provede, tak na něj nikdy nedokáže být naštvaná déle než pár minut. Nejspíš by ve svém životě nezkusila tolik věcí, jelikož jí k nim nic netáhlo, kdyby nebylo Brenta. Velmi rychle jí omrzí věci, co dělá, a pak má malé odhodlání u nich zůstat, pokud do nich není nucená někým jiným, jelikož se většinou nadchne něčím novým. Jedinou výjimkou je cheerleading. Má opravdu velký respekt z vody, jelikož se jako malá skoro utopila. Sice teď umí plavat opravdu dobře, ale pokud je moře vážně rozbouřené, tak ji na něj prostě nedostanete. Ještě přežije střední vlny, ale jakmile visí na pláži červená vlajka, tak už je z vody. Šla by do ní maximálně pro Brenta, kdyby byl v nějakém nebezpečí a potřeboval by její pomoc. Potápět se chodí jenom, pokud je moře opravdu klidné a často ještě pro jistotu s bratrem. Mnohdy přeceňuje svoje schopnosti nebo zapomíná na čas, když je pod vodou, takže její potápění kolikrát končí tím, že má sice plno orgonitových mušlí a lastur, ale v půlce cesty na hladinu už nemá dech. V takové situaci začne panikařit, jelikož topení není žádná sranda a už si to zažila jako malá. Začne kopat nohama kolem sebe a snaží se co nejrychleji dostat nad hladinu a je jí jedno, jestli poztrácí ty mušle, co si nasbírala. Někdy je těžké poznat, kde je hladina, jelikož je snadné se pod vodou dezorientovat. Naštěstí vždy vyplavala díky fyzice nad hladinu, kde hned začala lapat po dechu a nalokala se tam víc vody, než když byla pod hladinou. Má až moc energie, takže někdy působí až rozjíveně, hlavně když se pro něco nadchne. Často kvůli tomu udělá nějakou blbost, jelikož když se pro něco nadchne, tak si jde prostě za tím a moc o tom už nepřemýšlí. Také umí být celkem dost paličatá. Když si myslí, že má pravdu, tak ji prostě má, i když ji nemá. Prostě to bude vysvětlovat do té doby, dokud člověk neuzná, že tu pravdu má nebo jej prostě oblbne. Vše vidí celkem dost růžově, až se někdy zdá, že žije ve svém vlastním světě s jednorožci a dvojitou duhou. Jediný člověk, co jí v tomhle aspoň trochu krotí, je její bráška. Vždy si nějak dokáže zařídit, aby dostala to, co chce. Miluje pozornost, hlavně pěkných kluků, se kterými si může pěkně pohrát. Pomást jim hlavu a tak. Když to dělá klukům ona, tak je to sranda, ale nedejbože, aby to nějaká holka zkusila udělat jejímu bráškovi. To by jí nejspíš vyškrábala oči a nabodla na trojzubec. Sice si kolikrát myslí, jak klukům motá hlavu ona, ale někdy to spíš končí opačně. Pak má pomatenou hlavu z nějakého kluka ona, a to většinou nekončí moc dobře, jelikož umí být i celkem mrcha. Každopádně pokud je nějakým klukem poblázněná, tak to může trvat 20 vteřin, ale také 20 měsíců. Také si některé lichotky nechala stoupnout do své hlavinky až trošku moc. Díky jejímu sebevědomí se kolikrát přeceňuje. Kromě luku a trojzubce to s ostatními zbraněmi, v bojovém ohledu, není moc slibné. Jasně, jednou držela v ruce kuan tao, ale to je tak vše. Nikdy s tím netrénovala a vlastně ani s nějakou jinou zbraní, kromě luku a trojzubce. Nejspíš by s tím něco svedla, jelikož to nemůže být od trojzubce tak rozdílné, ale určitě by šlo poznat, že s tím neumí. Také je celkem drobná, i když má na svůj vzhled dost síly díky svému tréninku. I přesto by měla jistě problémy přeprat nějakého vysokého a silného útočníka. Nikdy se nezabývala tím, že by musela někoho zabít, jelikož věří tomu, že nebude vylosovaná do arény a přihlásit se tam sama v plánu nemá, i když to vypadá jako zábava. Nějaké rozdělávání ohně nebo lovení zvířátek, které nežijí v moři, jde mimo ni. Rozpoznat kytky taky neumí, pozná tak jedině jedlé a léčivé mořské řasy, nic víc. Sice jí nikdy nedělalo problém vyplížit se nepozorovatelně na nějakou párty po večerce, ale když pak měla z toho doma problém, tak ho nikdy nezvládala řešit sama. Vždy tam byl totiž Brent, který se za ni přimlouval. Jí byl vlastně nějaký trest vcelku i jedno, hlavně že se bavila. Vlastně před všemi svými problémy utíká a většinou ji z nich dostává její starší bráška. Dost na něj v tomhle ohledu spoléhá. Vlastně je zvyklá na to, že za ní vše nepříjemné řeší Brent, ačkoliv se ho o to nikdy neprosila. I přesto ale umí vytasit své drápky.


Marisol se narodila do normální rodiny Čtvrtého kraje. Nebyla to nijak bohatá rodina na poměry jejich kraje, ale nikdy nepoznala nedostatek, jelikož vždy měli všeho dost. Už odmalička je zvyklá na společnost v podobě svého staršího bratra Brenta. Vždycky si dokázala získat jeho pozornost a vlastně pozornost všech. Nikdy se s ním nijak extra nehádala a vlastně ani neodporovala rodičům. Prostě dokonalá milující rodinka, kde se všichni zbožňují. Tedy, tak tomu je alespoň teď. Byla opravdu energetické dítě, což nejvíce odnášel právě její milovaný bráška. Často utíkala z kolíbky a otravovala ho, aby si s ní šel hrát. Už od té doby má perfektně nacvičený obličej "Brente prosím", kterému on prostě neumí říkat ne a ona si toho je dost dobře vědoma. Její nadbytečná energie však neunikla ani jejím rodičům, kteří s tím chtěli nějak naložit. A tak ji dali na gymnastiku. Ze začátku z toho byla opravdu nadšená a její nadšení setrvávalo do té doby, dokud se nepřestala učit nové věci a nedělala pořád to samé dokola. Navíc ji nebavilo pořád poslouchat, jak je nadějná a že se kvůli tomu musí snažit víc než ostatní. A jako bonus jednou v noci, když nemohla spát a chtěla si v kuchyni ukrást zmrzlinu, kterou jí mamka zakázala, slyšela, jak se rodiče hádají kvůli ní a gymnastice. Druhý den ráno se na to Marisol zeptala mamky, ale ta jí řekla, že se jí něco zdálo a nic takového se nestalo. Jenže ona věděla svoje. Další večery, když už ležela v posteli, pozorně poslouchala, zda se rodiče opět hádají. A jak vypozorovala, tak se hádali opravdu často. A to všechno jenom kvůli té pitomé gymnastice. Pak na ty tréninky docházela celá otrávená a i z nich tak odcházela, po večerech i brečela v posteli. V takových dnech jí zvedal náladu Brent, se kterým chodila sbírat mušle na pláž. Jak ona ty chvilky zbožňovala. Vždycky rozjíveně běhala po pláži a ukazovala mu každou mušli, kterou našla, protože to pro ni v ten moment byla ta nejkrásnější mušle na světě. Nikdy mu neřekla o hádkách jejich rodičů, jelikož byly opravdu ošklivé a nechtěla mu s tím dělat starosti. Jednou viděla fakt nádhernou mušli, kterou prostě musela mít. Nějak jí vůbec nezajímalo, že je moc blízko moře a je zrovna příliv, ani to, že ona neumí ještě plavat. Navíc to moře bylo i poměrně rozbouřené. Nadšeně si došla pro mušli, zvedla ji a zavolala akorát na Brenta, aby se šel podívat. Pak už ji jen smetla vlna a ona byla pod hladinou a cítila, jak se jí plíce plní vodou, z čehož začala opravdu dost panikařit. Pak už si toho moc nepamatuje, jelikož ztratila vědomí. Nakonec se probrala na pláži a viděla nad sebou Brenta, kterého hned objala. Fakt se hrozně moc bála, a tak začala plakat. Taky mu říkala, aby to neříkal mamince a tatínkovi. Samozřejmě, že první co, když přišli domů, byl pláč a následně rodičům vše pověděla. Hlavně zmínila to, jak ji Brent hrdinsky zachránil, i když nemohla vědět, jestli to byl skutečně on, ale nikoho jiného tam neviděla, takže si myslí, že jo. Ten zážitek ji přiměl k tomu, aby sekla s gymnastikou. Dokonce jí to i dalo naději, že se rodiče přestanou hádat. Navíc už dlouho pokukovala po cheerleadingu a doma o něm pořád také mluvila, tak si konečně dupla. Rodiče z toho nebyli sice nadšení, ale souhlasili. A tak začala její radostná éra s pompony. Rodiče se dokonce opravdu přestali hádat, ale Marisol už od mamky odkoukala její chování. Proto se na Brenta nedokáže nikdy pořádně naštvat. I na cheerleadingu okamžitě rozpoznali, že je talent. Navíc byla i drobná, takže ji dali hned na vrcholek pyramidy, což jí dělalo hroznou radost a okamžitě se do toho zamilovala ještě víc. Pokaždé, když ji vyhodí vzhůru, tak si přijde, jako by létala. Tady nebyla její nadbytečná energie překážkou, ale spíše plusem. Navíc skoro vše už uměla z gymnastiky. Také se tam seznámila s plno novými lidmi, což jí zvýšilo i popularitu ve škole. Najednou tam každý věděl, kdo je Marisol Nimshi. Byla středem pozornosti a všichni se s ní chtěli bavit. Dobře, možná to nebylo kvůli cheerleadingu, ale kvůli její povaze, ale ona si ráda myslí, že to šlo ruku v ruce. Každopádně si své kamarády celkem dost vybírá, přece se nebude bavit s každým ztroskotancem. Samozřejmě v její skupince nikdy nechyběl Brent. Také se našlo dost holek, které se jí vyptávaly právě na něj. Většinou se jí žádná pro něj nezdála dost dobrá, a tak, když se jí ta holka líbila o něco víc, řekla, ať na něj zapomene. Pokud se jí však ta holka nelíbila, tak se z ní na den stala její nová nejlepší kámoška. Pověděla jí úplně vše o Brentovi, co chtěla a potřebovala vědět. Samozřejmě nic z toho nebylo pravda a většinou se ta holka znemožnila před celou školou, což byla ta opravdová zábava. Pak jí věnovala škodolibý pohled a pokrčení rameny, jako by té holce chtěla říct "cos čekala?" Nakonec se tomu s kamarády smála. Samozřejmě jí bylo líto Brenta, který si tím musel protrpět taky. Snad hodiny mu povídala o těch holkách, co jsou jím skoro až posedlé a pořád za ní chodí s těmi samými otázkami. I přesto byla zbožňovaná a zvaná na každou párty, která se konala. Kvůli tomu musela často utíkat z domu po večerce. Někdy přemluvila Brenta, aby jí dělal krytí, když už nechtěl jít s ní. Někdy však neřekla ani jemu, že někam jde. Většinou si to nechávala jen sama pro sebe, pokud se tam měla sejít s nějakým klukem, protože věděla, že by její ochranářský bratr neschvaloval její výběr společnosti. Samozřejmě ani trénování na Hry se jí nevyhnulo, ačkoliv o to nikdy nestála. Brent přemluvil rodiče a ti ji k tomu přinutili. A tak tedy s ním začala trénovat. Už předtím s ním chodívala běhat, ale teď musela do svého už tak plného rozvrhu nacpat ještě nějaké bojové umění a boj se zbraní. Vážně z toho nebyla nadšená, ale neodporovala. Brent byl celkem dost tvrdý trenér, ale jí to šlo celkem snadno, jen byl problém v tom, že jí to vůbec nebavilo. Protože judo a karate jsou až moc o disciplíně a klidu, což k ní prostě moc nesedí. A tak s tím sekla. Brent z toho vyšiloval, což byla celkem sranda, ale jelikož ho prostě nechce vidět zklamaného z ní, tak začala s taekwondem. Tam se chytla celkem dost rychle, jelikož jako vše ostatní jí šlo prostě samo. Také v té době začala trénovat s trojzubcem. Ze začátku jí to s ním moc nešlo a vypadalo to spíš jak lov ryb než boj, ale zlepšovala se. Tvrdě na tom pracovala a postupně k tomu skloubila i to taekwondo. Momentálně je s tím celkem dobrá, ale pořád s tím pracuje, protože se může vždy zlepšit a nechce vypadnout ze cviku, když už nad tím strávila tolik hodin. Samozřejmě Brentovi přišlo taekwondo a trojzubec málo, a tak ji přinutil si k tomu vzít ještě něco. Začala tedy s kickboxem, ze kterého si odnesla ze začátku fakt dost modřin, jelikož i když byla hbitá z cheerleadingu, tak na kickbox to bylo stále pomalé. Vážně jí dalo velkou práci zamaskovat ty monokly, co z toho měla. Také si k tomu vzala lukostřelbu jako on. Nejdřív z toho fakt byla otrávená, protože si moc dobře uvědomovala, že místo toho mohla být někde venku. Když to pak však vyzkoušela, tak zjistila, že jí to i baví a i jí to jde. Takhle v tom složení pokračovala několik týdnů, než jí to přestalo bavit a chtěla s tím skončit, protože neměla najednou tolik času na kamarády, když se snažila ve všem držet krok s Brentem, který měl v tréninku náskok a nesměla zaostávat za týmem. Ovšem kvůli Brentovi s tím neskončila. Jenom se častěji začala vytrácet z domu po večerce, čehož si už ale rodiče všimli, takže měla celkem průšvih. Z těch ji ale vždy dokázal, jak mávnutím kouzelným proutkem, dostat Brent. Tréninky jí nakonec začaly zase bavit, a tak si je prodlužovala, aby na sobě dřela ještě víc. To vedlo k jejímu výraznému zlepšení, i v kickboxu, takže aspoň nemusela maskovat modřiny. I přesto, že má tak nacpaný den, tak pořád vypadá, že je plná energie, i když někdy usne ve škole, z čehož má pak další problém. Samozřejmě má své priority srovnané. Brent, cheerleading, vše ostatní.

Friday, July 26, 2019

Rozhovor s Theem

Jasmine LombardStojí v zákulisí ve svých přiléhavých stříbrno-černých dlouhých šatech, jež mají na boku rozparek, aby se jí v nich dobře chodilo. Jen co dostane pokyn, že se může vydat na pódiu, tak s pozvednutou hlavou vykročí dopředu a jen co si ji najde světlo reflektoru, doprovázející ji na její pouti, tak je vidět, jak se jí vršek šatů krásně třpytí a třpytky pozvolna přecházejí dolů po šatech až do ztracena. Už když jde směrem k publiku, tak se jí na tváři objeví obrovský úsměv. Jednoduše se chová přesně tak, jak se od ní očekává, protože je zvyklá to takhle dělat. Své pocity musela nechat dnes mimo tohle jeviště. Jen co dojde blíže k okraji, tak roztáhne doširoka ruce. "Krásný dobrý večer, dámy a pánové," přivítá nejen všechny přítomné, ale i ty u televizních obrazovek a pomalu dá ruce opět podél těla, "137. ročník Hladových her se nám pomalu blíží ke konci, ale ještě než se tak stane, tak nás čeká jistě příjemný rozhovor s naším nejnovějším vítězem," pousměje se. "Věřím, že jste byli všichni až do poslední chvíle napjatí, kdo si z tohoto ročníku nakonec odnese prvenství," pomalu už při těchto slovech rukou pokyne směrem, kde by měl být již Theo připravený, "přivítejme prosím společně vítěze reprezentujícího První kraj, Thea Wadswortha!" jen co dořekne jeho jméno, tak začne automaticky tleskat a následně se jde usadit do svého křesílka.

Theo Wadsworth: V péči doktorů nestrávil zase až tak moc času, díky tomu, že žádné z jeho zranění nebylo až tak vážné, takže si před rozhovory mohl pořádně odpočinout. Je na něm vidět, že se opravdu cítí dobře. Ještě pořád mu to všechno sice přijde trochu jako sen, ale pomalu se opravdu utvrzuje v tom, že je to krásná realita. Jakmile moderátorka vyhlásí jeho jméno, automaticky vyjde na pódiu, aby se k ní přidal. Lehce zamává do publika, "přeji vám krásný večer," pozdraví a zvlášť pozdraví i moderátorku, jakmile k ní dojde. "Jsem rád, že se tu s vámi mohu zase setkat," poví s úsměvem, načež se posadí.

Jasmine LombardOplatí Theovi pozdrav pokývnutím hlavy a s úsměvem na tváři. Počká, než se usadí a automaticky mu položí svoji první otázku. "Na dalšího vítěze z Prvního kraje jsme si museli počkat celkem dlouhých jedenáct let," začne trochu statisticky, aby všechny nejdříve uvedla do obrazu. "Čím myslíš, že to mohlo být jenom zapříčiněno?" zeptá se Thea zvědavě. "Nevypadá to totiž, že splátci z vašeho kraje bývají nějaká neškodná ořezávátka," zasměje se zlehka, protože automaticky se vždy počítá s tím, že jakožto profíci by měli být na arénu dobře připraveni, alespoň co se používání zbraní a fyzické síly týče. "I Druhý kraj ještě před několika lety čekal na svého dalšího vítěze a teď, jako kdyby se s nimi roztrhl pytel," podívá se směrem do publika, aby jim věnovala úsměv a zároveň viděla jejich reakci, ale hned ještě pokračuje, "myslíš, Theo," když ho osloví, tak se k němu znovu obrátí, "že bys mohl být začátkem nějaké podobné vlny, co se do počtu dalších vítězů týče, pro První kraj?"

Theo WadsworthJeště chvíli má otočenou hlavou směrem k publiku, protože si užívá doznívající potlesk. První otázka na sebe však nenechá dlouho čekat a proto ihned jak Jasmine promluví, tak se na ni podívá. Pozorně je po celou tu dobu poslouchá a občas jí s úsměvem na některá její slova pokývne. Jen co však domluví, tak si od ní převezme slovo, aby k tomu také něco řekl. "Myslím, že máš pravdu. Až na pár výjimek," trochu si odkašle a poposedne, je jasné, že naráží na jeho letošní krajanku, "se většina splátců od nás opravdu drží velmi dobře. Většinou to vypadá, že je jednoduše přestane doprovázet štěstí, jinak si to asi neumím vysvětlit," pokrčí mírně rameny. "Minulý rok třeba Owen," na prstech pravé ruky ukáže jeden prst, jako kdyby začal počítat příklady, které se jí tu chystá vyjmenovat, "kdyby se nedostal k těm krokodýlům, kteří mu ukousli nohu, což je hodně velký handicap," téměř neslyšně se uchechtne, "určitě měl na to vyhrát, stejně tak i Malachai," zvedne druhý prst, "kdyby neuklouzl, jistě je tam mohl všechny porazit," mluví o nich s naprostou samozřejmostí, protože věří, že si je všichni pamatují tak dobře jako on. Mohl by pokračovat ještě dál, ale to by tu byli pravděpodobně až do rána, proto to zakončí tak nějak všeobecně. "Osobně si tedy myslím, že občas splátcům dělá problém spíše samotné prostředí arény, než boj," zakončí povídání o tom, jaký na to má pohled. Při poslední otázce se jen pobaveně zasměje, "doufám, že by moje vítězství mohlo někoho dalšího motivovat a nebude se muset čekat dalších několik let," dobrá nálada z něj jenom srší.

Jasmine LombardBez jediného slovíčka ho poslouchá a nechává mu potřebný prostor k tomu, aby řekl vše, co chce. Celou dobu se tváří přívětivě a občas na jeho slova přikývne nebo se zlehka zasměje. "Když už jsme u těch prostředí," snaží se navázat na jeho povídání, "jak na tebe vlastně aréna působila?" při otázce lehce nakloní hlavu na stranu, načež ji zase rychle vrátí do rovné pozice, "byli jsme všichni svědky toho, že příroda v ní nebyla zastoupena vůbec a zvířata také ne, když bychom nepočítali pavouky, hady a potom i pejsky, které jste dostali jako sponzorské dary," zasměje se, "bylo to pro tebe dobře nebo jsi snad toužil po nějakém boji o přežití v přírodě?" dokončí otázku, ke které se svým povídáním chtěla dostat.

Theo WadsworthMusí se zazubit, když se moderátorka chytne těch jeho slov o prostředí a vyposlechne si její otázky. Při zmínce o hadech a pavoucích mu trochu povyletí obočí vzhůru a udiveně se podívá do publika. Neměl ani ponětí, že se tyto malé potvůrky v aréně také nacházely. "Občas pro mě bylo docela matoucí se v ní vůbec pohybovat," odpoví ihned jakmile dostane prostor, "což byl ale pravděpodobně účel," dodá ještě pobaveně. "I když, povím vám," pohledem zabrousí do publika, než opět koukne na Jasmine, "že trávit dvacet čtyři hodin za doprovodu svých odrazů na každém kroku," na chvíli se odmlčí, aby tomu snad dodal na dramatičnosti "no, bylo to docela na hlavu, nikdy jsem sám se sebou takhle čas netrávil, takže to byla docela novinka," vysvětlí. "Ale zároveň si myslím, že to mělo i své výhody, protože nejenom díky těm zrcadlům, ale i kostýmu, nikdo nebyl zrovna nenápadný," dodá ještě s lišáckým úsměvem, doufajíc, že si všichni domyslí, co těmi slovy myslí. Ohledně té přírody nemusí ani nijak dlouho uvažovat nad svými slovy a rovnou jí taktéž odpoví, protože v takových věcech má jasno. "Vzhledem k tomu, co jsem před chvílí vyjmenoval, lidem od nás většinou příroda dělá problém, takže jsem asi rád, že jsem nemusel být v nějaké přírodní aréně," zasměje se. "Možná to bude tím, že u nás té přírody také zrovna moc není a proto na ni nejsme tak moc zvyklí," dodá ještě s pokrčením ramen, jen tak trochu mimo téma.

Jasmine LombardPři jeho slovech si lehce překříží nohy v kotnících a ještě více se napřímí, aby seděla co nejelegantněji, protože si uvědomuje, že je neustále pod kontrolou kamer i publika a musí neustále přeci vypadat dobře. Když Theo mluví, tak lehce přikyvuje a pozoruje ho, protože jí to přijde při konverzaci jako slušnost. Když je čas, aby položila další otázku, tak se ještě mírně pousměje, než promluví. "Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že každý si jistě našel nějaký oblíbený moment z arény," loupne pohledem směrem k divákům, snad jako kdyby čekala na jejich potvrzení nebo jakoukoli reakci. Následně se opět otočí k Theovi, "tak by mě zajímalo, jestli i ty máš nějakou chvíli, kterou sis v aréně prožil a označil bys ji třeba za nějakou nejlepší či nejpovedenější?" při své otázce si mírně sepne ruce a snaží se dát na sobě znát svůj zájem, protože má za to, že lidé se určitě rádi dozví o nějakém momentu z arény od někoho, kdo tam v tu chvíli právě byl a prožil to na vlastní kůži.

Theo WadsworthPři jejích slovech mu trochu zacukají koutky úst v úsměv. "Máš rozhodně pravdu, vždy, když jsem Hry sledoval ještě z pohodlí domova, tak jsem si také našel nějaký oblíbený moment," přitaká jí popravdě. Není pro něj proto těžké tento dotaz zodpovědět. I přes to si dá chvíli na rozmyšlení, aby ze sebe slova jen tak rychle nevyhrkl a trochu nad nimi i přemýšlel, jelikož nechce mluvit nějak zcestně, protože tohle je jeho velký večer. "Možná by to někomu mohlo přijít zvláštní," začne pomalu, "ale asi ten nejlepší moment z celé arény pro mě bylo právě finále," přizná se. Lehce si ještě odkašle, než začne mluvit dál. "Mám dojem, že to bylo z toho důvodu, že proti mě stáli opravdu dva profíci, kteří věděli, co dělají a mohl jsem si tak užít pořádný boj, na který jsem se prakticky odmala připravoval," trochu zasněně se pousměje, protože ačkoli tu fyzicky sedí, myšlenkami se zase na chvíli vrátil zpět do posledních chvil arény, "Symon i Demonica mi pomohli splnit mi můj sen, nejen v podobě skvělého finále, ale i vítězství a tak si myslím, že na tuhle chvíli z arény prostě asi nikdy jen tak nezapomenu," pokývne nakonec hlavou, aby bylo jasné, že je to všechno, co by k tomu asi tak řekl.

Jasmine LombardPotěšeně se na něj usměje a taktéž mu přikývne. K tomu, co řekl již však nic nedodává a plynule na to naváže další otázkou, "tak hezky jsi nakousl téma Demonicy," uculí se na něj, takže mu asi může být jasné, o čem by se s ním teď ráda chvíli pobavila. "Jestli se nepletu, tak jste měli být spojenci?" loupne po něm tázavým pohledem, ale ještě pokračuje, než ho pustí ke slovu, "pověz nám," ještě chvíli nechá pauzu, než svoji otázku dopoví, "jak to mezi vámi vlastně bylo, zdálo se, že jste si celkem rozuměli, ale poté ve finále jsi Symonovi přikývl na to, abyste bojovali každý s každým, co tě k tomu vedlo?" jen co všechno řekne, tak si téměř neslyšně vydechne. Zároveň si ho ale přeměří zvědavým pohledem, protože tohle už je přeci jen o něco osobnější otázka, na které všichni jistě netrpělivě čekají a ona má v plánu jim je poskytnout. Zároveň doufá, že se při tom Theo třeba trochu rozpovídá.

Theo WadsworthJen co zaslechne o Demonice, tak si trošičku ve svém křesle poposedne. Sám neví, jestli je to úplně nervozitou nebo proč. Pozorně poslouchá každé slovo moderátorky a snaží se, aby mu ani jedno neuteklo a odpovídal jí na to, co má. Nejraději by to shrnul do jedné věty, ale přišlo by mu to takové moc vyhýbavé. Navíc, kdy jindy si bude moci užít takovou pozornost, že snad každý bude hltat jenom jeho slova. Posmutněle se pousměje, "taky si myslím, že jsme si pravděpodobně rozuměli," přitaká jí. "Pravděpodobně, kdybychom se setkali mimo arénu, dost možná bychom zvládli být kamarádi, protože v lecčem jsme se shodli," začne tohle téma nakousávat trochu opatrně, protože si chce svými slovy být jistý a neplácat tu blbosti, "trošičku mě štve, že jsme si společně neprošli trochu více boji, protože celkem brzy mě od ní něco přesunulo na jiné místo," lehce se při těch slovech zamračí, jen co ale pokračuje dál, tak se veškeré mračení pozvolna vytratí, "a poté jsme se už setkali skoro před finálem." Na chvíli pohledem zabloudí k lidem, kteří se na něj dnes přišli podívat, než zase znovu promluví. "Symonovi jsem na to přikývl, protože jsem měl za to, že to tak bude pro každého spravedlivější," pohled opět stočí k Jasmine, "z finále už totiž neodcházejí spojenci, ale jenom jeden vítěz."

Jasmine LombardNa jeho věk jí přijdou jeho slova docela urovnaná, ale zase nemůže soudit tak moc, protože i ona má pořád trochu jiné myšlení než nějaký dospělý člověk. "To máš pravdu, vítěz je jen jeden," souhlasí s ním. Mezi tím však do sluchátka dostává pokyn, aby prostor na otázky směřovala pomalu ke konci. Na nic tedy nečeká a směřuje na letošního vítěze svůj poslední dotaz, aby se program večera mohl posunout dál. "Na závěr bych se od tebe ráda dozvěděla," její výraz obličeje je při té větě takový hravý, "zda v aréně byla nějaká chvíle, kdy sis třeba myslel, že bys to měl vzdát, jestli tě tam něco dokázalo dohnat až na pokraj tvých sil?" je vidět, že se snaží na povrch dostat opravdu co nejpikantnější témata, která by poté obyvatelé mohli pitvat ještě dlouho, pokud by odpověděl nějak neurčitě. "Co ti případně dodávalo sílu či víru si jít za vítězstvím?" doplní nakonec svoji otázku, protože se jí zdá, že se Theo umí celkem rozpovídat, tak se toho snaží využít.

Theo WadsworthJakmile si povšimne jejího výrazu, tak už automaticky očekává nějakou zapeklitou otázku. S úsměvem si ji však jenom vyposlechne. A spíše než složité se mu to zdá více takové na přemýšlení. Je na něm tedy i na chvíli patrné, že se zamýšlí. Očima totiž nějaký čas projíždí prostor kolem sebe a lehce je při tom přivírá, protože se snaží vzpomenout. "Jestli mám být úplně upřímný," uculí se, "tak bych řekl, že docela výzvou pro mě bylo potýkat se s psychickým nátlakem arény, jako byla třeba dáma bez obličeje, která mě jeden čas v zrcadlech pronásledovala. Nikdy jsem netrpěl nějakými bludy, a proto to bylo občas nad má chápání, ale myslím, že i právě díky mým sponzorům," v ten moment se podívá vděčně do kamer, "jsem se nikdy nedostal úplně do situace, kdy bych měl chuť to vzdát," zavrtí záporně hlavou. I kdyby náhodou ano, jeh ego by mu nikdy nedovolilo to takhle před celým Panemem přiznat. "Takovou velkou velkou motivací pro mě právě bylo to, že mi někdo fandí a sleduje mě. Ale úplně takovým největším nakopávačem pro mě byl vzkaz ve sponzorském daru právě od Wynter," uculí se, "protože mi vždy byla velkým vzorem, a tak to pro mě bylo skvělé vědět, že věří, že bych to mohl zvládnout," dovysvětlí ještě.

Jasmine Lombard: Opět mu jen mlčky přikyvuje a dává mu prostor k tomu, aby řekl všechno, co chce. Jakmile to vypadá, že domluvil, tak okamžitě do sluchátka dostává pokyn, aby uvedla prezidentku. Zvedne se tedy z křesla a natočí se směrem k publiku, "tak toto byl dámy a pánové, Theo Wadsworth!" ukáže jeho směrem a nechá, aby mu ještě lidé zatleskali. "Byla radost se s tebou setkat," pokývne na něj hlavou, "teď pojďme, ale přejít k dalšímu bodu našeho večera. Přivítejme proto prosím naši milovanou prezidentku Cerys Alsephyte Smyrnu!" společně s ostatními jí zatleská a jakmile všechno utichne, tak se odebere stranou, aby pozornost při korunovaci přenechala pouze jejím aktérům.

Cerys Alsephyte SmyrnaPřichází na pódium s mírným úsměvem. S letošním vítězem je více než spokojená, ale navenek své pocity filtruje, aby nedošlo k povyku, že má prezidentka nějakého svého oblíbence. Theo ale zřejmě nebude první ani poslední oblíbenec. Kdyby to šlo, ráda by do řad vítězů uvítala samé profesionály a jiné schopné splátce. Naštěstí se v posledních ročnících daří, takže by se dalo říct, že je s výsledky spokojená již nějakou dobu. Jen doufá, že se to nezmění, ačkoli si je bohužel vědoma toho, že každý může vyhrát a má šanci. "Zdravím Kapitole, zdravím Paneme!" Pošle vzdušnou pusinku do kamer, načež se vydá elegantními kroky k novému vítězi. Menší pozdrav kývnutí hlavy věnuje i moderátorce, se kterou je taktéž velmi spokojená, když tu nemusí vídat svoji dceru, která jí začíná dělat problémy. Potom počká, než se k ní přidá avox s rudým polštářem, na němž se nachází zlatá vavřínová korunka. "Theo Wadsworthe," odmlčí se na moment, aby udělala jakousi dramatickou pauzu. "Je mi potěšením Tě dnes korunovat na vítěze 137. Hladových her, svůj post sis ohromně zasloužil a doufám, že se nadále budeš v pozitivním duchu reprezentovat i jako vítěz." Pousměje se a vezme si korunku od avoxe, kterou vítězi posadí opatrně na hlavu. "Gratuluji, a přeji ti krásnou podívanou při rekapitulaci," poté se ještě otočí k publiku. "A vám samozřejmě také." Přívětivě se na svůj lid podívá, a pak už se odebírá pryč z pódia do své sekce, aby se mohla v klidu podívat na skvělé momenty z arény.

Theo WadsworthTaktéž na Jasmine pokývne a poté se přidá k potlesku, když ohlásí příchod prezidentky. Jen co se prezidentka objeví na pódiu, tak se okamžitě postaví a po celou dobu ji sleduje, jak jde blíž k němu. Pozdraví ji, ale pravděpodobně jen tak, že to ostatní neslyšeli, důležité pro něj je však to, že ona ano. Když k ní přistoupí avox, tak na malý okamžik sjede pohledem k té vavřínové korunce, ale hned zase věnuje veškerou pozornost prezidentce a s lehkým úsměvem v koutcích úst ji poslouchá. "Budu se snažit," potvrdí jí její slova a rozhodně se to bude snažit dodržet. Jakmile si prezidentka vezme korunku do rukou, tak lehce sklopí pohled a nechává si ji poslušně nasadit. Následně k ní vzhlédne, "děkuji," zářivě se usměje, "i vám přeji příjemnou podívanou," odpoví zdvořile a ještě chvíli počká, než se usadí zpět do křesla, aby si odsud mohl užít podívanou na rekapitulaci. Zároveň je vidět, že z něj skoro až srší samé blaho.



Poprvé se vysílá na obrovském otevřeném prostoru, o to víc je zde holografických obrazovek, tudíž není žádný divák ochuzen o menší obraz, pokud sedí moc vzdáleně, a tak si každý po celou dobu mohl užít nového vítěze. Nic se však nezměnilo, co se týče reklam, protože těch se stále vysílá dost. S létem v plném proudu je tu tak kolekce plavek, jež se prodává i přímo ve Čtvrtém kraji. Do nočního života vás zanese nová móda pro dámy i pány, vůně přímo od Celeste Vanderbilt a k tomu jistě neuškodí přidat pár drahocenných doplňků. Pokud má někdo radši sladší záležitosti, tak parfém od Nibswan rozhodně nezklame. Poté přílišná světla na stadiónu pozhasínají a nad plochou veprostřed se objeví hologramová krychle, jež po chvilce začne promítat REKAPITULACI HER.

Jasmine LombardPo korunovaci dojde řada na rekapitulaci. Což je pro ni asi nejtěžší část celého večera. Přetvářka už jí dávno nedělá problém, ale když během rekapitulace uvidí Keitha, tak se jí zase úplně všechno začíná bořit, zatíná velmi pevně své nehty do opěradel na ruce u svého křesílka. Je ráda, že na ni nesvítí světla reflektorů, protože se jednoduše neubrání tomu, aby se jí pohled na malý okamžik zamlžil. Rychle se ale snaží veškeré slzy rozmrkat. Jakmile se reflektory opět rozsvítí, tak se automaticky postaví a dojde blíže k okraji. "Tímto jsme se společně rozloučili se 137. ročníkem, který je oficiálně za námi, ale nezoufejte, příští rok se můžeme těšit na další Hladové hry," zářivě se při každém slově usmívá, "děkuji vám za pozornost a užijte si zbytek večera!" pošle všem vzdušnou pusu a jakmile reflektor zhasne, tak rychle odcupitá do zákulisí.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92