Friday, July 26, 2019

Rozhovor s Theem

Jasmine LombardStojí v zákulisí ve svých přiléhavých stříbrno-černých dlouhých šatech, jež mají na boku rozparek, aby se jí v nich dobře chodilo. Jen co dostane pokyn, že se může vydat na pódiu, tak s pozvednutou hlavou vykročí dopředu a jen co si ji najde světlo reflektoru, doprovázející ji na její pouti, tak je vidět, jak se jí vršek šatů krásně třpytí a třpytky pozvolna přecházejí dolů po šatech až do ztracena. Už když jde směrem k publiku, tak se jí na tváři objeví obrovský úsměv. Jednoduše se chová přesně tak, jak se od ní očekává, protože je zvyklá to takhle dělat. Své pocity musela nechat dnes mimo tohle jeviště. Jen co dojde blíže k okraji, tak roztáhne doširoka ruce. "Krásný dobrý večer, dámy a pánové," přivítá nejen všechny přítomné, ale i ty u televizních obrazovek a pomalu dá ruce opět podél těla, "137. ročník Hladových her se nám pomalu blíží ke konci, ale ještě než se tak stane, tak nás čeká jistě příjemný rozhovor s naším nejnovějším vítězem," pousměje se. "Věřím, že jste byli všichni až do poslední chvíle napjatí, kdo si z tohoto ročníku nakonec odnese prvenství," pomalu už při těchto slovech rukou pokyne směrem, kde by měl být již Theo připravený, "přivítejme prosím společně vítěze reprezentujícího První kraj, Thea Wadswortha!" jen co dořekne jeho jméno, tak začne automaticky tleskat a následně se jde usadit do svého křesílka.

Theo Wadsworth: V péči doktorů nestrávil zase až tak moc času, díky tomu, že žádné z jeho zranění nebylo až tak vážné, takže si před rozhovory mohl pořádně odpočinout. Je na něm vidět, že se opravdu cítí dobře. Ještě pořád mu to všechno sice přijde trochu jako sen, ale pomalu se opravdu utvrzuje v tom, že je to krásná realita. Jakmile moderátorka vyhlásí jeho jméno, automaticky vyjde na pódiu, aby se k ní přidal. Lehce zamává do publika, "přeji vám krásný večer," pozdraví a zvlášť pozdraví i moderátorku, jakmile k ní dojde. "Jsem rád, že se tu s vámi mohu zase setkat," poví s úsměvem, načež se posadí.

Jasmine LombardOplatí Theovi pozdrav pokývnutím hlavy a s úsměvem na tváři. Počká, než se usadí a automaticky mu položí svoji první otázku. "Na dalšího vítěze z Prvního kraje jsme si museli počkat celkem dlouhých jedenáct let," začne trochu statisticky, aby všechny nejdříve uvedla do obrazu. "Čím myslíš, že to mohlo být jenom zapříčiněno?" zeptá se Thea zvědavě. "Nevypadá to totiž, že splátci z vašeho kraje bývají nějaká neškodná ořezávátka," zasměje se zlehka, protože automaticky se vždy počítá s tím, že jakožto profíci by měli být na arénu dobře připraveni, alespoň co se používání zbraní a fyzické síly týče. "I Druhý kraj ještě před několika lety čekal na svého dalšího vítěze a teď, jako kdyby se s nimi roztrhl pytel," podívá se směrem do publika, aby jim věnovala úsměv a zároveň viděla jejich reakci, ale hned ještě pokračuje, "myslíš, Theo," když ho osloví, tak se k němu znovu obrátí, "že bys mohl být začátkem nějaké podobné vlny, co se do počtu dalších vítězů týče, pro První kraj?"

Theo WadsworthJeště chvíli má otočenou hlavou směrem k publiku, protože si užívá doznívající potlesk. První otázka na sebe však nenechá dlouho čekat a proto ihned jak Jasmine promluví, tak se na ni podívá. Pozorně je po celou tu dobu poslouchá a občas jí s úsměvem na některá její slova pokývne. Jen co však domluví, tak si od ní převezme slovo, aby k tomu také něco řekl. "Myslím, že máš pravdu. Až na pár výjimek," trochu si odkašle a poposedne, je jasné, že naráží na jeho letošní krajanku, "se většina splátců od nás opravdu drží velmi dobře. Většinou to vypadá, že je jednoduše přestane doprovázet štěstí, jinak si to asi neumím vysvětlit," pokrčí mírně rameny. "Minulý rok třeba Owen," na prstech pravé ruky ukáže jeden prst, jako kdyby začal počítat příklady, které se jí tu chystá vyjmenovat, "kdyby se nedostal k těm krokodýlům, kteří mu ukousli nohu, což je hodně velký handicap," téměř neslyšně se uchechtne, "určitě měl na to vyhrát, stejně tak i Malachai," zvedne druhý prst, "kdyby neuklouzl, jistě je tam mohl všechny porazit," mluví o nich s naprostou samozřejmostí, protože věří, že si je všichni pamatují tak dobře jako on. Mohl by pokračovat ještě dál, ale to by tu byli pravděpodobně až do rána, proto to zakončí tak nějak všeobecně. "Osobně si tedy myslím, že občas splátcům dělá problém spíše samotné prostředí arény, než boj," zakončí povídání o tom, jaký na to má pohled. Při poslední otázce se jen pobaveně zasměje, "doufám, že by moje vítězství mohlo někoho dalšího motivovat a nebude se muset čekat dalších několik let," dobrá nálada z něj jenom srší.

Jasmine LombardBez jediného slovíčka ho poslouchá a nechává mu potřebný prostor k tomu, aby řekl vše, co chce. Celou dobu se tváří přívětivě a občas na jeho slova přikývne nebo se zlehka zasměje. "Když už jsme u těch prostředí," snaží se navázat na jeho povídání, "jak na tebe vlastně aréna působila?" při otázce lehce nakloní hlavu na stranu, načež ji zase rychle vrátí do rovné pozice, "byli jsme všichni svědky toho, že příroda v ní nebyla zastoupena vůbec a zvířata také ne, když bychom nepočítali pavouky, hady a potom i pejsky, které jste dostali jako sponzorské dary," zasměje se, "bylo to pro tebe dobře nebo jsi snad toužil po nějakém boji o přežití v přírodě?" dokončí otázku, ke které se svým povídáním chtěla dostat.

Theo WadsworthMusí se zazubit, když se moderátorka chytne těch jeho slov o prostředí a vyposlechne si její otázky. Při zmínce o hadech a pavoucích mu trochu povyletí obočí vzhůru a udiveně se podívá do publika. Neměl ani ponětí, že se tyto malé potvůrky v aréně také nacházely. "Občas pro mě bylo docela matoucí se v ní vůbec pohybovat," odpoví ihned jakmile dostane prostor, "což byl ale pravděpodobně účel," dodá ještě pobaveně. "I když, povím vám," pohledem zabrousí do publika, než opět koukne na Jasmine, "že trávit dvacet čtyři hodin za doprovodu svých odrazů na každém kroku," na chvíli se odmlčí, aby tomu snad dodal na dramatičnosti "no, bylo to docela na hlavu, nikdy jsem sám se sebou takhle čas netrávil, takže to byla docela novinka," vysvětlí. "Ale zároveň si myslím, že to mělo i své výhody, protože nejenom díky těm zrcadlům, ale i kostýmu, nikdo nebyl zrovna nenápadný," dodá ještě s lišáckým úsměvem, doufajíc, že si všichni domyslí, co těmi slovy myslí. Ohledně té přírody nemusí ani nijak dlouho uvažovat nad svými slovy a rovnou jí taktéž odpoví, protože v takových věcech má jasno. "Vzhledem k tomu, co jsem před chvílí vyjmenoval, lidem od nás většinou příroda dělá problém, takže jsem asi rád, že jsem nemusel být v nějaké přírodní aréně," zasměje se. "Možná to bude tím, že u nás té přírody také zrovna moc není a proto na ni nejsme tak moc zvyklí," dodá ještě s pokrčením ramen, jen tak trochu mimo téma.

Jasmine LombardPři jeho slovech si lehce překříží nohy v kotnících a ještě více se napřímí, aby seděla co nejelegantněji, protože si uvědomuje, že je neustále pod kontrolou kamer i publika a musí neustále přeci vypadat dobře. Když Theo mluví, tak lehce přikyvuje a pozoruje ho, protože jí to přijde při konverzaci jako slušnost. Když je čas, aby položila další otázku, tak se ještě mírně pousměje, než promluví. "Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že každý si jistě našel nějaký oblíbený moment z arény," loupne pohledem směrem k divákům, snad jako kdyby čekala na jejich potvrzení nebo jakoukoli reakci. Následně se opět otočí k Theovi, "tak by mě zajímalo, jestli i ty máš nějakou chvíli, kterou sis v aréně prožil a označil bys ji třeba za nějakou nejlepší či nejpovedenější?" při své otázce si mírně sepne ruce a snaží se dát na sobě znát svůj zájem, protože má za to, že lidé se určitě rádi dozví o nějakém momentu z arény od někoho, kdo tam v tu chvíli právě byl a prožil to na vlastní kůži.

Theo WadsworthPři jejích slovech mu trochu zacukají koutky úst v úsměv. "Máš rozhodně pravdu, vždy, když jsem Hry sledoval ještě z pohodlí domova, tak jsem si také našel nějaký oblíbený moment," přitaká jí popravdě. Není pro něj proto těžké tento dotaz zodpovědět. I přes to si dá chvíli na rozmyšlení, aby ze sebe slova jen tak rychle nevyhrkl a trochu nad nimi i přemýšlel, jelikož nechce mluvit nějak zcestně, protože tohle je jeho velký večer. "Možná by to někomu mohlo přijít zvláštní," začne pomalu, "ale asi ten nejlepší moment z celé arény pro mě bylo právě finále," přizná se. Lehce si ještě odkašle, než začne mluvit dál. "Mám dojem, že to bylo z toho důvodu, že proti mě stáli opravdu dva profíci, kteří věděli, co dělají a mohl jsem si tak užít pořádný boj, na který jsem se prakticky odmala připravoval," trochu zasněně se pousměje, protože ačkoli tu fyzicky sedí, myšlenkami se zase na chvíli vrátil zpět do posledních chvil arény, "Symon i Demonica mi pomohli splnit mi můj sen, nejen v podobě skvělého finále, ale i vítězství a tak si myslím, že na tuhle chvíli z arény prostě asi nikdy jen tak nezapomenu," pokývne nakonec hlavou, aby bylo jasné, že je to všechno, co by k tomu asi tak řekl.

Jasmine LombardPotěšeně se na něj usměje a taktéž mu přikývne. K tomu, co řekl již však nic nedodává a plynule na to naváže další otázkou, "tak hezky jsi nakousl téma Demonicy," uculí se na něj, takže mu asi může být jasné, o čem by se s ním teď ráda chvíli pobavila. "Jestli se nepletu, tak jste měli být spojenci?" loupne po něm tázavým pohledem, ale ještě pokračuje, než ho pustí ke slovu, "pověz nám," ještě chvíli nechá pauzu, než svoji otázku dopoví, "jak to mezi vámi vlastně bylo, zdálo se, že jste si celkem rozuměli, ale poté ve finále jsi Symonovi přikývl na to, abyste bojovali každý s každým, co tě k tomu vedlo?" jen co všechno řekne, tak si téměř neslyšně vydechne. Zároveň si ho ale přeměří zvědavým pohledem, protože tohle už je přeci jen o něco osobnější otázka, na které všichni jistě netrpělivě čekají a ona má v plánu jim je poskytnout. Zároveň doufá, že se při tom Theo třeba trochu rozpovídá.

Theo WadsworthJen co zaslechne o Demonice, tak si trošičku ve svém křesle poposedne. Sám neví, jestli je to úplně nervozitou nebo proč. Pozorně poslouchá každé slovo moderátorky a snaží se, aby mu ani jedno neuteklo a odpovídal jí na to, co má. Nejraději by to shrnul do jedné věty, ale přišlo by mu to takové moc vyhýbavé. Navíc, kdy jindy si bude moci užít takovou pozornost, že snad každý bude hltat jenom jeho slova. Posmutněle se pousměje, "taky si myslím, že jsme si pravděpodobně rozuměli," přitaká jí. "Pravděpodobně, kdybychom se setkali mimo arénu, dost možná bychom zvládli být kamarádi, protože v lecčem jsme se shodli," začne tohle téma nakousávat trochu opatrně, protože si chce svými slovy být jistý a neplácat tu blbosti, "trošičku mě štve, že jsme si společně neprošli trochu více boji, protože celkem brzy mě od ní něco přesunulo na jiné místo," lehce se při těch slovech zamračí, jen co ale pokračuje dál, tak se veškeré mračení pozvolna vytratí, "a poté jsme se už setkali skoro před finálem." Na chvíli pohledem zabloudí k lidem, kteří se na něj dnes přišli podívat, než zase znovu promluví. "Symonovi jsem na to přikývl, protože jsem měl za to, že to tak bude pro každého spravedlivější," pohled opět stočí k Jasmine, "z finále už totiž neodcházejí spojenci, ale jenom jeden vítěz."

Jasmine LombardNa jeho věk jí přijdou jeho slova docela urovnaná, ale zase nemůže soudit tak moc, protože i ona má pořád trochu jiné myšlení než nějaký dospělý člověk. "To máš pravdu, vítěz je jen jeden," souhlasí s ním. Mezi tím však do sluchátka dostává pokyn, aby prostor na otázky směřovala pomalu ke konci. Na nic tedy nečeká a směřuje na letošního vítěze svůj poslední dotaz, aby se program večera mohl posunout dál. "Na závěr bych se od tebe ráda dozvěděla," její výraz obličeje je při té větě takový hravý, "zda v aréně byla nějaká chvíle, kdy sis třeba myslel, že bys to měl vzdát, jestli tě tam něco dokázalo dohnat až na pokraj tvých sil?" je vidět, že se snaží na povrch dostat opravdu co nejpikantnější témata, která by poté obyvatelé mohli pitvat ještě dlouho, pokud by odpověděl nějak neurčitě. "Co ti případně dodávalo sílu či víru si jít za vítězstvím?" doplní nakonec svoji otázku, protože se jí zdá, že se Theo umí celkem rozpovídat, tak se toho snaží využít.

Theo WadsworthJakmile si povšimne jejího výrazu, tak už automaticky očekává nějakou zapeklitou otázku. S úsměvem si ji však jenom vyposlechne. A spíše než složité se mu to zdá více takové na přemýšlení. Je na něm tedy i na chvíli patrné, že se zamýšlí. Očima totiž nějaký čas projíždí prostor kolem sebe a lehce je při tom přivírá, protože se snaží vzpomenout. "Jestli mám být úplně upřímný," uculí se, "tak bych řekl, že docela výzvou pro mě bylo potýkat se s psychickým nátlakem arény, jako byla třeba dáma bez obličeje, která mě jeden čas v zrcadlech pronásledovala. Nikdy jsem netrpěl nějakými bludy, a proto to bylo občas nad má chápání, ale myslím, že i právě díky mým sponzorům," v ten moment se podívá vděčně do kamer, "jsem se nikdy nedostal úplně do situace, kdy bych měl chuť to vzdát," zavrtí záporně hlavou. I kdyby náhodou ano, jeh ego by mu nikdy nedovolilo to takhle před celým Panemem přiznat. "Takovou velkou velkou motivací pro mě právě bylo to, že mi někdo fandí a sleduje mě. Ale úplně takovým největším nakopávačem pro mě byl vzkaz ve sponzorském daru právě od Wynter," uculí se, "protože mi vždy byla velkým vzorem, a tak to pro mě bylo skvělé vědět, že věří, že bych to mohl zvládnout," dovysvětlí ještě.

Jasmine Lombard: Opět mu jen mlčky přikyvuje a dává mu prostor k tomu, aby řekl všechno, co chce. Jakmile to vypadá, že domluvil, tak okamžitě do sluchátka dostává pokyn, aby uvedla prezidentku. Zvedne se tedy z křesla a natočí se směrem k publiku, "tak toto byl dámy a pánové, Theo Wadsworth!" ukáže jeho směrem a nechá, aby mu ještě lidé zatleskali. "Byla radost se s tebou setkat," pokývne na něj hlavou, "teď pojďme, ale přejít k dalšímu bodu našeho večera. Přivítejme proto prosím naši milovanou prezidentku Cerys Alsephyte Smyrnu!" společně s ostatními jí zatleská a jakmile všechno utichne, tak se odebere stranou, aby pozornost při korunovaci přenechala pouze jejím aktérům.

Cerys Alsephyte SmyrnaPřichází na pódium s mírným úsměvem. S letošním vítězem je více než spokojená, ale navenek své pocity filtruje, aby nedošlo k povyku, že má prezidentka nějakého svého oblíbence. Theo ale zřejmě nebude první ani poslední oblíbenec. Kdyby to šlo, ráda by do řad vítězů uvítala samé profesionály a jiné schopné splátce. Naštěstí se v posledních ročnících daří, takže by se dalo říct, že je s výsledky spokojená již nějakou dobu. Jen doufá, že se to nezmění, ačkoli si je bohužel vědoma toho, že každý může vyhrát a má šanci. "Zdravím Kapitole, zdravím Paneme!" Pošle vzdušnou pusinku do kamer, načež se vydá elegantními kroky k novému vítězi. Menší pozdrav kývnutí hlavy věnuje i moderátorce, se kterou je taktéž velmi spokojená, když tu nemusí vídat svoji dceru, která jí začíná dělat problémy. Potom počká, než se k ní přidá avox s rudým polštářem, na němž se nachází zlatá vavřínová korunka. "Theo Wadsworthe," odmlčí se na moment, aby udělala jakousi dramatickou pauzu. "Je mi potěšením Tě dnes korunovat na vítěze 137. Hladových her, svůj post sis ohromně zasloužil a doufám, že se nadále budeš v pozitivním duchu reprezentovat i jako vítěz." Pousměje se a vezme si korunku od avoxe, kterou vítězi posadí opatrně na hlavu. "Gratuluji, a přeji ti krásnou podívanou při rekapitulaci," poté se ještě otočí k publiku. "A vám samozřejmě také." Přívětivě se na svůj lid podívá, a pak už se odebírá pryč z pódia do své sekce, aby se mohla v klidu podívat na skvělé momenty z arény.

Theo WadsworthTaktéž na Jasmine pokývne a poté se přidá k potlesku, když ohlásí příchod prezidentky. Jen co se prezidentka objeví na pódiu, tak se okamžitě postaví a po celou dobu ji sleduje, jak jde blíž k němu. Pozdraví ji, ale pravděpodobně jen tak, že to ostatní neslyšeli, důležité pro něj je však to, že ona ano. Když k ní přistoupí avox, tak na malý okamžik sjede pohledem k té vavřínové korunce, ale hned zase věnuje veškerou pozornost prezidentce a s lehkým úsměvem v koutcích úst ji poslouchá. "Budu se snažit," potvrdí jí její slova a rozhodně se to bude snažit dodržet. Jakmile si prezidentka vezme korunku do rukou, tak lehce sklopí pohled a nechává si ji poslušně nasadit. Následně k ní vzhlédne, "děkuji," zářivě se usměje, "i vám přeji příjemnou podívanou," odpoví zdvořile a ještě chvíli počká, než se usadí zpět do křesla, aby si odsud mohl užít podívanou na rekapitulaci. Zároveň je vidět, že z něj skoro až srší samé blaho.



Poprvé se vysílá na obrovském otevřeném prostoru, o to víc je zde holografických obrazovek, tudíž není žádný divák ochuzen o menší obraz, pokud sedí moc vzdáleně, a tak si každý po celou dobu mohl užít nového vítěze. Nic se však nezměnilo, co se týče reklam, protože těch se stále vysílá dost. S létem v plném proudu je tu tak kolekce plavek, jež se prodává i přímo ve Čtvrtém kraji. Do nočního života vás zanese nová móda pro dámy i pány, vůně přímo od Celeste Vanderbilt a k tomu jistě neuškodí přidat pár drahocenných doplňků. Pokud má někdo radši sladší záležitosti, tak parfém od Nibswan rozhodně nezklame. Poté přílišná světla na stadiónu pozhasínají a nad plochou veprostřed se objeví hologramová krychle, jež po chvilce začne promítat REKAPITULACI HER.

Jasmine LombardPo korunovaci dojde řada na rekapitulaci. Což je pro ni asi nejtěžší část celého večera. Přetvářka už jí dávno nedělá problém, ale když během rekapitulace uvidí Keitha, tak se jí zase úplně všechno začíná bořit, zatíná velmi pevně své nehty do opěradel na ruce u svého křesílka. Je ráda, že na ni nesvítí světla reflektorů, protože se jednoduše neubrání tomu, aby se jí pohled na malý okamžik zamlžil. Rychle se ale snaží veškeré slzy rozmrkat. Jakmile se reflektory opět rozsvítí, tak se automaticky postaví a dojde blíže k okraji. "Tímto jsme se společně rozloučili se 137. ročníkem, který je oficiálně za námi, ale nezoufejte, příští rok se můžeme těšit na další Hladové hry," zářivě se při každém slově usmívá, "děkuji vám za pozornost a užijte si zbytek večera!" pošle všem vzdušnou pusu a jakmile reflektor zhasne, tak rychle odcupitá do zákulisí.

Thursday, July 18, 2019

Aaron Dashwood

[ áron dešvůd ]

 

Player: Niel

FC: Manu Rios



Contact: nieleon@seznam.cz

Age: 17 deceased - useknutá hlava: R. Londerson


Token: Zlatý šperk



Život v Prvním kraji je pro většinu lidí jako pohádka, hlavně pokud chcete trénovat na Hladové hry. To platí i pro Aarona, výcvik na Hladové hry patří už k jeho životnímu stylu. Trénuje denně, a to dost pilně a snaživě, rozhodně trénink nikdy nezanedbává, chce se stát tím nejlepším. Svůj trénink začal celkem brzo, přibližně v deseti letech začal trénovat s plnou podporou jeho rodičů. Není divu, že jeho schopnosti jsou na celkem kvalitní a dobré úrovni. Podpora rodičů ale časem opadávala. To už byl ale starší a bylo mu to celkem jedno, protože bez nich dokáže fungovat. Dokáže se obejít sám a to klidně i několik dní, nepotřebuje okolo sebe stálou pozornost. Není se čemu divit, celý život ji nedostával, tak se z něj stal celkem vlk samotář, což je pro něj i plus, protože může v klidu denně trénovat na Hry místo školy, protože jeho docházku ve škole rodiče moc neřeší. Nikdy navíc nebyl nějak populární, nejspíše je to tím, že je dost ostrý a neprojevuje své pocity. Je spíše chladnokrevný, tím pádem si rozhodně nenechá hrabat do svého písečku. Vzhledem k tomu, že chce být ve svém tréninku nejlepší, co to jenom jde, tak mu dochází, že se musí připravovat i jinde než ve výcvikovém centru, a proto chodí trénovat do přírody. V přírodě se učí hlavně přežívat, ale hlavně si zkouší způsob boje mimo výcvikové centrum. Střílí šípy do stromů, kde si připravil terče. Snaží se poznávat byliny, které nezná pomocí knih, aby věděl, co ho může v aréně připravit o život. Rozhodně venku zkouší spoustu zbraní, jako jsou různé sekery, nože, luk atd. V boji si je většinou velmi sebevědomý, ale na druhou stranu zná své hranice, takže ví, že když proti němu půjdou dva profíci, kteří jsou dobře ozbrojení a ví o nich, že jsou kvalitně vycvičení, tak se raději ukryje, než aby se do nich pustil. Ve chvíli, kdy netrénuje, nebo když nedělá něco do školy, což nedělá skoro nikdy, tak sleduje předešlé Hladové hry, teda pokud jsou dostupné a snaží se zjišťovat a dedukovat taktiku nejen vítězů, ale i ostatních splátců, protože mu to rozhodně nebude na škodu. V některých ročnících totiž vyhrál někdo, kdo skoro vůbec nebo opravdu nikoho nezabil, tak bude lepší studovat taktiku někoho jiného a zároveň se poučit z jeho chyb. Rád cestuje po krajích, ať je ten kraj chudý nebo bohatý. Projíždí je hlavně proto, aby zjistil v jakých podmínkách trénují. Hledá v čem je ten kraj výjimečný a v čem by ho mohl ohrozit. Vede si takové zápisy, kde to vše shromažďuje, a pak se z toho odvíjí jeho další trénink. Na druhou stranu v krajích nepoznává jen zbraně, ale zkoumá i rostliny. Dobře ví, že se v arénách objevují rostliny, samozřejmě nemusí být z krajů, můžou být zmodifikované. Ale občas tam jsou podle biomů, proto u sebe v kraji třeba nenajde rostlinu, kterou by našel ve Čtyřce. Chce zjistit, jestli je jedovatá a hlavně jak vypadá naživo. 


Jeho největší slabinou je bezpochyby namyšlenost a egoismus, na který bez pochyb dřív nebo později doplatí. Je to prosté, i když jeho rodiče mu nikdy nevěnovali velkou pozornost, bývali s ním málo, tak si rozhodně vždy žil na velmi dobré životní úrovni. Přeci jen je jeho rodina takový lepší průměr v Prvním kraji, což znamená, že by v zaostalých krajích jeho rodina byla rozhodně minimálně bohatá. Nejspíše by taky byla dost mocná. Takže nikdy chudobou a hladem netrpěl. Na co si ukázal, to měl, rodiče to postupně začali omezovat, ale to nemění nic na tom, že ho rozhodně dost rozmazlili. Z toho, že je rozmazlený, tak se z něj trochu stal agresivní člověk, který si okolo sebe nikoho neudrží. Vždy si pouze vydupával, co chtěl, což samozřejmě lidi okolo naprosto iritovalo. Na svých jediných kamarádech si vždy vylíval zlost, když mu jeho rodiče něco nekoupili. Pochopitelně se s ním pak všichni přestali bavit a zůstal sám, jemu to ale nikdy nevadilo, jen si nikdy neuvědomil, že díky jeho chování nedokáže pracovat ve skupině lidí. Z toho vyplývá, že si nedokáže udržet větší skupinu spojenců, pokud to vyloženě nebude nutné a těžko říct, jestli si je i tak dokáže udržet, spíše ne. Do arény by mu mohlo přitížit jeho bolesti hlavy, které se lékaři z Prvního kraje snaží vyléčit, jenže on tam nikdy nepřijde, protože trénuje na Hry. Nemá je nějak často, ale když ji má, tak to stojí za to. Sám doufá, že ho to během Her nepřepadne, protože pokud jo, tak by mu to mohlo přinést velmi špatné následky. Bolesti hlavy dává za vinu rodičům, protože jeho matka trpí taky na bolesti hlavy, tím pádem to zdědil po ní. S rodiči tím pádem absolutně přestal dobře vycházet, může zapomenout na to, že od nich uvidí nějaký sponzorský dar. Vlastně se může v aréně asi spoléhat jen na sebe, pokud teda nebude mít nějaký výborný vztah s mentorem, to bude mít asi těžko, vzhledem k tomu, že moc úcty k němu mít nebude, ale třeba překvapí. Ale to je skoro nemožné. Jedině, že ho putování po ostatních krajích změní.


Měří zhruba sto osmdesát šest centimetrů, takže není nějak převratně vysoký, ale zase ani není malý. Je spíše vyšší postavy a rozhodně se v aréně těžko někde schová. Narodil se, podle jeho slov, do špatné rodiny. Ale to pravda moc není. Když to vezmeme z objektivního pohledu, není to pravda, teda jak se to vezme. Vždy dostával, co chtěl, jen do té doby, než jeho rodiče zjistili, že je opravdu rozmazlený a dost zle ho odepsali. To byl od nich špatný krok, ale do té doby měl vše, co chtěl. Pravdou je, že s ním netrávili skoro žádný čas a skoro vůbec se mu nevěnovali. Je to jedináček, takže měl vždy vše pro sebe. Jeho rodiče byli celkem bohatí – matka vlastnila obchod se šperky a otec navrhoval oblečení. Otec pocházel z hlavního města, ale protože si chtěl vzít jeho matku, která se nechtěla odstěhovat, snížil svoji životní úroveň a odstěhoval se do Prvního kraje, kde se stal návrhářem a navrhuje oblečení. Jenže poté matka přišla o svůj obchod, rodina teda byla najednou lepším průměrem společnosti. Nebyla chudá, ale ani nějak převratně bohatá jako předtím. Jenže Aaron stále chtěl jejich podporu k tréninku na Hry, k tomu potřeboval vybavení, zbraně atd. To mu ale nikdo nechtěl koupit, rodina si chtěla raději dělat rezervy, tak se s nimi dost pohádal a on si musel peníze obstarat nějak jinak. Tráví s nimi málo času a nechce je vídat, nemá je rád, protože mu podle jeho slov zkazili život, jak jen mohli. Co si budeme, jim taky moc nechybí, nebyl to zas tak milovaný syn, jak říkali, když ho mohli poznat. Když s ním netrávili žádný čas, tak byli buď spolu někde pryč, nebo pracovali, on byl na všechno sám. Chce se přihlásit dobrovolně do Her, aby si pak žil jako v pohádce, pro nic jiného netrénuje. Chce mít prostě dobrou životní úroveň, chce být populární a mít všechno, co vítězství obnáší. Přeje si, aby mu rodiče klečeli u nohou a omlouvali se mu, až vyhraje. Školu moc nenavštěvuje, nechce. Rodičům je to i celkem jedno, protože o něj také ztratili veškerý zájem a doslova ho odepsali pryč. Oni vědí, že se chce přihlásit dobrovolně do arény smrti, ale oni to berou tak, že jde na popravu. Je vidět, že rodiče „hrozně moc věří“ svému jedinému dítěti. Na druhou stranu Aaron také svému otci, vlastně hlavně matce vyčítá to, že se nepřestěhovala do Kapitolu za jeho otcem, že si teď mohli žít úplně jinak. Podle něj je jeho jediná šance na lepší život vyhrát Hladové hry, ostatně, však se na ně také pořádně připravuje a nešetří se. Je to vidět, protože je dost svalnaté postavy a opravdu sportuje dost často. Maká na sobě, co to jen jde a to fyzicky i psychicky. Není to vidět jen na svalech, ale má občas i nějaká zranění. Modřiny ty má snad pořád, občas se mu povede zlomit si ruku nebo nohu, ale na to už si dává pozor. Ze začátku míval i dost řezanců, protože když zkoušel přežívat v přírodě, tak se omylem dokázal pořezat, ale teď už to vše zvládá výborně. Překvapivě není jeho rodina zapletena do nějakého drogového dealerství, ale on je schopen pro peníze klidně prodávat i drogy. Taky se o to pokoušel, to mu nevyšlo, možná naštěstí, ještě by skončil ve vězení. Sám ani neví, jestli ty jeho tripy do lesů jsou úplně legální, ale nejspíše jsou trochu ilegální, hlavně to, co tam dělá. Jestli chce trénovat, má to dělat ve výcvikovém centru, jenže on chce i jinde, ale to ho i tak neodradí.  

Tuesday, July 16, 2019

137th Annual HG - Rozhovory


Na rozdíl od přehlídky splátců zůstává plocha stadiónu níže při zemi, tudíž mají diváci v nižších sektorech lepší výhled na dění. Představení počíná holografickou projekcí již zemřelého Andyho Nufy jako propagace jeho nového alba s písničkami, jež napsal ještě před svou smrtí. Nejedná se však o reálného zpěváka, ale jen o speciální efekty a 3D modelaci vítěze. Poté se jako obvykle ještě objeví reklamy na značky. Právě taková letošní splátkyně Werritha Nywaive měla velmi rušné dny ve studiích, kde natáčela reklamu pro módní a také sportovní značku, ve které se ještě objevila se známými tvářemi jako je nedávná vítězka Sigourney Wesmyron. Hvězdami jsou také Val-Kyrie s jejím lip sync nadáním při reklamě na hudební aplikaci, Simon Cabrrera s jeho kolekcí každodenního oblečení, a pak i Emerson Caelum, která taktéž představuje lehkou módu. Ovšem co by to bylo za úvod, kdyby tu chyběla Toriana, která již po několikáté vykrádá pozornost na sebe a opět ukazuje, jak skvělé křivky má v každém oblečení, který si na sebe navleče, společně se svojí androidí sestrou mají novou kolekci. A pro příznivce zvláště černé barvy je zpět kampaň Sigourney. Následně všechny holografické obrazovky zmizí a stadión se osvětlí různými pestrými barvami, ale právě jediný nejzářivější reflektor dopadá na moderátorku Jasmine Lombard, která je na televizních obrazovkách letos premiérově.

Sunday, July 14, 2019

Savannah McPherson

[ sevéna mekferhsn ]

[player] Pietro

[fc] Lily Rabe
 

my emotions are cold - like my iron hand

× [species] human
× [date of birth] july 12 | ♋︎ cancer
× [loyalty] neutral
× [credits] 300

× [level] 2
× [age] seventeen 17 永久
× [occupation] student
× [gems] 2




vitality [ +15 ] × defense [ 7 ]
  • Co vlastně učinilo její dovednosti tak silné, jaké jsou nyní? Především to, že během tréninku zjistila, že mechanická protéza ruky jí dává daleko větší jistotu a dovoluje jí i silnější a rychlejší švih než klasická levá z masa a kostí. Nemá však nějaké vychytávky, je to jen odolnější a kvalitnější náhrada. Přesto, nebo právě proto je Savannah schopna během chviličky sekat ruce nebo řezat hrdla. Bleskové reakce jsou její poznávací znamení. Nedoporučuje se jí tedy například sahat na rameno, když se nedívá. Má-li zbraň, je v ohrožení váš život. Dlouhou dobu se rozmýšlela, co bude její hlavní zbraň a že měla velký výběr. Nakonec si vybrala dvojici takzvaných tlačných dýk, nebo tlačných nožů. Maličké, leč velmi ostré čepelky, které lze sevřít mezi prsty a které posléze fungují jako klasický boxer. Lehoučké, účinné a co si pochvalovala na nich nejvíce, byl fakt, že do poslední chvíle soupeř vlastně netuší, že nějakou zbraň má a může ji tak považovat za bezbrannou. Cesta k nim a poznání, že zrovna tohle bude úplně to nejlepší, trvalo několik měsíců, možná i nějaký rok. Vždy se v centru věnovala jiné zbrani, aby pak poté zjistila, že je pro ni nepraktická nebo jinak nevhodná. Až ji tyhle malé věcičky učarovaly. Stačí jeden bleskový švih a navíc není ani moc třeba se při švihu soupeře i dotknout a už teče z krku krev, nebo jedna dobrá rána a na světě je ošklivé bodnutí nebo hluboké říznutí. Ta protéza ruky, co má, se ale s těmihle malými věcmi moc zpočátku nemusela a bylo pro Savannah velice složité je vůbec udržet sevřené těmi mechanickými prsty tak, aby rány a švihy měly patřičnou sílu a razanci. Dlouhé týdny tréninků a počátečních neúspěchů tuhle nevýhodu však odmazaly. Jako záložní zbraň si zvolila klasické vrhací nože. Jsou podobného ražení, a trénink s nimi je podobný. Aby ale skutečně využila potenciál těchto tlačných nožíků či dýk, věděla, že bude muset být i velmi rychlá a hbitá. A jelikož byla odmalička vedená k zodpovědnosti, pojala stejně tak i trénink a trénování jako takové. Vyjma klasických dní, kdy jen cvičila a cvičí se samotnými dýkami a noži, měla a má i dny, kdy běhá, ob jeden den mezi pěti až deseti kilometry, a posiluje. Nejen činkami jako každý, ale i pro svůj kraj tolik typickým plaváním, a trénuje svoje reakce, když na ni otec hází balíky hotových sítí, aby je chytala. Celý tenhle program je korunován i patřičně upraveným jídelníčkem. Ať tomu věnovala a nebo věnuje jakýkoli svůj volný čas, má plnou podporu rodičů. Výsledek je vidět. Pevná postava, rychlost a obratnost a mezi prsty schována ostrá překvapení. Díky rodinnému řemeslu má i vycvičené nejen svaly na těle, ale i jednotlivé prsty a skrze pletení sítí zvládne připravit během chvilky i účinnou past, má-li po ruce provaz. Toť jest Savannah bojovná a taktická. Otec Herbert o ní řekl, když ji nečekaně přišel do centra vyzvednout a viděl, co vše zvládne a umí, že je jako lampička, která svým světlem láká otravný hmyz. Přesněji jeho slovy: „Nechá-li se případný protivník unést její krásou, je blízko samotné smrti.“ Až k nevíře tak může působit fakt, že bývá často podceňována, zejména po té nehodě s rukou. Sluší se na závěr připomenout, že tím, že ruka je metalická, má v ní tak sílu lisovacího stroje, ale jen a pouze v ní. S tou druhou už takové sevření nezvládne.
  • Všechny ty životní peripetie a tréninkové nesnáze, způsobené hlavně zvykáním na „plechovou ruku“ přinesly i nějaké ty slabiny. Spousta lidí to má jako své plus, u ní je to však slabinou a jde o naprostou absenci jakýkoliv emocí. Všechny rozchody a úmrtí a osud v podobě toho úrazu udělaly ze Savannah emočně zploštělé děvče, u kterého je možné vidět maximálně tak úsměv, když je něco vtipného a něco ji pobaví. Pokud se nejedná o někoho vyloženě blízkého, ani nepláče. Už hodně lidí ji kvůli tomu má za necitelnou, nenávistnou a chladnokrevnou. Ačkoli má trénink dobře rozplánovaný, jednu věc do něj nezapojila, a to lezení a výšky. Přitom se to vzhledem ke všem těm sítím nabízelo. Zpočátku, když měla ještě obě ruce svoje, zkoušela to, ale jakmile jí zůstala už jen jedna původní, raději se do toho nepouštěla, aby ji nějak nerozbila, zvláště když v ní ještě neměla vyvinutý nějaký cit. Ovšem než nějaký stihla získat, tak se za tu dobu u ní stihl vyvinout strach z výšek a neschopnost kamkoli vylézt, což je do jisté míry v rozporu s rodinnou prací. Co to jde, snaží se věcem, kde by musela lézt, vyhýbat. Umí sice jako každý Čtyřkař plavat a vodu má také ráda, ale neumí jednu věc, ke které je voda též k potřebě, a to vařit. Je to ostuda, přece jen holka, která neumí vařit je opravdu zvláštní druh, ale nějak jí kouzlení s vařečkou nikdy nebralo a nebere. Jako každá holka má ráda líčení, ale nějaké maskování v přírodě nebo snad rozdělání ohně je věcí přímo nesplnitelnou. Ne že by se bála zašpinit, umět rozdělat ohýnek jí ale v jejím kraji, navíc převážně vodním, přišlo jako ne úplně podstatné a proti logice. Což však nemění nic na faktu, že by se to ale moc ráda chtěla dodatečně naučit. Nikdy neví, kdy se jí to může hodit. A představa ovládání dvou živlů, ohně a vody je přinejmenším zajímavá.

  • [ appearance ] Celkem vysoká holka, kterou příroda tvořila téměř dokonale. Dlouhé blond kudrnaté vlasy tomu všemu dávají roztomilý vzhled. Postavu má přiměřenou tréninku, žádný vyrýsovaný systém svalů však nenajdete, nějaký ten gram tuku se nejde vždy. Vyzáblina, i když s pořádnými svaly je v boji podle ní k ničemu. Co asi utkví na první pohled je její pravá ruka, od lokte je čistě mechanická po nehodě z dětství. Mechanická protéza má sice obal, imitující lidskou kůži, je tak možné ji zamaskovat, ale ona sama jej ve většině případů nenosí, snad jen na nějaké akce s hodně lidmi, jinak mezi přáteli a známými všechny ty technické finesy nechává vidět. Má za to, že by to lidi vidět měli, že to není nijak divný nebo limitující, natož tabu a že se za to není potřeba stydět. Zvláště, když mohou být takhle udělaní celí lidé. S přibývajícími léty si na ni zvykla a navíc je odolnější než klasická z masa, nemusí se tak o ni obávat. Nejčastěji ji najdete oblečenou v tom, co předurčuje její původ. Lehké, prodyšně věci jako třeba šaty, případně lehčí tepláky nebo tričko. Přímořské klima se pro ni stalo takovou součástí, že tam, kde se jiní choulí ve svetrech a mikinách, ona s klidem funguje v triku. Elegance a líčení jí cizí nejsou, není-li to potřeba, je radši.
  • [ personality ] Profesionálku by v ní hledal málokdo, Savannah je vesměs obyčejné děvče s blond vlasy, ovšem většinou s neutrálním výrazem ve tváři. Je to tím, že moc jiných emocí, snad kromě úsměvu a nějaké poznámky, neprojeví a může se tak zdát, že má neustále špatnou a otrávenou náladu. Úsměv se také dá objevit, úplnou emoční plochost si dovolit nemůže, už jen kvůli interakci s rodinou. Kdo však dokáže Savannah rozesmát pravidelně, si zaslouží cenu. Je to v jistém slova smyslu rozdvojená osobnost. V případě tréninku a boje je soustředěná na svou věc a dá do ní veškeré síly, omezení neomezení. Na jiné věci, takové ty mladistvé, je to holka jako každá jiná. Pořádná, ctící své rodiče a rodinu, doma pomáhající, po klucích koukající. Možná i proto nekouká do budoucna a nic neplánuje. Žije současností. Nehraje si na něco, co není, ráda pomůže, a na nezájem kluků si stěžovat zatím také nemůže, i když, od doby, co je částečně stroj, na nějaký větší vztah zatím čeká. Nerada se totiž přiznává, ale alespoň tři nebo čtyři vztahy, jakkoli krátké, už měla. Více ale nikoliv. Všechny, jak je už jasné z minulého času, poslala k šípku a je momentálně sama. Kluci se asi bojí faktu, že by měli za přítelkyni z jedné čtvrtiny robota, jinak si to neumí vysvětlit.
× × ×
  • [ file 001 ] Savannah se narodila do rodiny, kde se dá s nadsázkou tvrdit, že platí zákon „Oko za oko“. McPhersonovi se totiž odjakživa věnovali a věnují tvorbě rybářských sítí. Není nic lepšího a pevnějšího než ručně pletené sítě. Kromě školy a tréninku se i Savannah tomuto řemeslu věnuje. Pro ni je to příjemný relax a odreagování se. Ačkoli má už nějaký rok, stihla udělat velké životní kotrmelce, poznala blahobyt i bídu, načež opětovné zbohatnutí, dvě úmrtí v rodině, úraz a několik vztahů. Ale postupně. Savannah je doslova vymodlené dítě Herberta a Jolandy McPhersonových, kteří, když se jim podařil a splnil tento sen – mít potomka, neponechali nic náhodě a dali dceři vše, co jen mohli a bylo to v možnostech celé rodiny. V době jejího narození byly ručně pletené sítě to nejlepší, co se dalo sehnat a peněz tak bylo spousty. Savannah se tak dostalo kvalitního vzdělání. Mimo toho měla a má samozřejmě přístup do centra, kde si zlepšuje svoje dovednosti, má-li čas. Centrum ale musela na nějakou dobu vynechat, na rodinný byznys přišly trudné časy, když se v kraji rozběhla masová výroba z umělých vláken, samozřejmě za daleko nižší cenu. Nebylo snadné přežít tahle léta, ale podařilo se. Umělé sítě totiž po čase nevydržely působení slané vody a trhaly se. Část zákazníků se tedy vrátila a pozvolna se tak vrátily i peníze, což opětovně dalo více volného času i Savanně, a tak mohla opět moct chodit trénovat do centra. Během těžkých časů přišla o babičku i dědu, a když se opět začaly sypat peníze, začali se kolem její osoby často objevovat krajští kluci, ale těm zájem pak rychle přešel. Možná je to částečně i kvůli úrazu z dětství, kdy si hrála u svazku jednotlivých pramenů budoucích sítí, které čekaly na spletení, když jí při běhu podjely nohy a ona do toho chumlu spadla. Instinktivně máchala rukama, ale tak nešťastně, že si jeden z těch pramenů ovinula kolem pravé ruky tak důkladně, že se jí zařízl do ruky jen kousek nad samotným zápěstím. Nebýt rychlého zákroku otce, který byl poblíž, asi by již nežila a vykrvácela. Ačkoli byla ihned převezena do nemocnice, a doktoři měli velkou snahu dát to dohromady, ruka už ale cit zpětně nezískala a rodiče tak velmi neradi, ale nakonec z nutnosti přistoupili na amputaci, která nakonec připravila Savannah o ruku od lokte a výměnu za mechanickou. Jak ale Savannah rostla, bylo zapotřebí ji několikrát do jejího současného věku měnit, aby byla adekvátní jejímu stáří. Ta současná by jí měla již vydržet nastálo.

  • 1x propustka do jiného kraje na den

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92