Sunday, July 07, 2019

Spencer Aiken

[ spencr ejken ]

 

Player: Renaiti

FC: Iain Armitage



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 12 deceased - sťatá hlava: A. Duesenberry


Token: Knoflík z košile




Jak on sám o sobě strašně rád tvrdí, umí úplně všechno a není nic, co by nezvládl. Jenže jak už to z těchto slov napovídá, něco na tom nehraje. Je pravda, že zvládne dost věcí, ale to především s herní konzolí či klávesnicí. Dokáže prosedět hodiny u nějaké hry, jen proto, aby byl nejlepší. Má to štěstí, že se učí – to, co zrovna chce – velmi rychle, takže mu netrvá příliš dlouho se vždycky do nějaké hry dostat. Pokud by vás potkal v herním světě a byli jste jeho nepřítel, zabije vás během několika sekund. Zkrátka a dobře ví, jak se ovládají tyhle virtuální srandičky a rozhodně se je nebojí použít. Jeho cíl je vždycky stát na prvních pozicích žebříčků, jelikož když už něco hraje, chce v tom být dobrý. Na jednu stranu se z her naučil i pár věcí, které se mu v životě hodí. Každý hráč svým způsobem musí myslet alespoň trochu strategicky, aby byl úspěšný. Vzhledem k tomu, že si libuje spíše v takových těch drastičtějších hrách, kde se hodně střílí a zabíjí, tak mu násilí nebo třeba pohled na krev vůbec nedělá nějaký problém. Takže za tyhle schopnosti by mohl hrám poděkovat. Zvládne vždy myslet už dopředu a přijít tak na několik možných scénářů, jaký dopad by jeho rozhodnutí mohlo mít. Do ničeho nejde po hlavě. Vždycky si to řádně promyslí a třeba i několikrát zaujme jiné stanovisko, než se zcela rozhodne. Je zkrátka hodně přemýšlivý. Na svůj mozek se plně spoléhá a občas udělá i něco, co je mu zásadně proti srsti, když mu to přijde jako chytré řešení. Jak už to tak u lidí z tohoto kraje bývá, je přirozeně chytrý. Má dobrou logiku a ve škole není nic, co by nezvládl. Přírodní vědy mu jdou však ze všeho nejlépe – fyzika, biologie, chemie. Z těchto odvětví si na něj nikdo nepřijde. Hodně ho baví se učit, jelikož se mu líbí ten pocit, když může být chytřejší než někdo jiný a někoho jiného poučovat. Kdyby se nejspíše našel někdo, kdo by mu ukázal, jak má zacházet s takovými těmi lehčími zbraněmi, typu dýky či vrhacích nožů, možná by to i zvládl, ale takhle nějak nemá potřebu. Stačí mu, že jeho postavy to umí, proč by to měl zvládat ještě on. Mimo her je i přeborníkem v hraní na nervy, to mu jde taky na jedničku. Je imunní vůči ironii a sarkasmu, dost možná proto, že tomu nerozumí – je totiž zvyklý věci říkat na přímo a ne se schovávat za takovéto ubohosti. 


Je rozmazlený, a to vážně docela dost. Tímhle by si ho někdo klidně mohl splést s nějakým dítětem z Kapitolu. Musí mít zkrátka všechno, nač jeho mozeček pomyslí. Když není po jeho, ztropí scénu. Nedělá mu to vůbec žádný problém. Křičet umí dost nahlas a pláč na povel mu také jde. Úplně ne na povel, že by si někdo luskl prsty a on by se rozbrečel, to ne, ale pokud nedostane co chce, klidně se rozpláče. Chová se zkrátka v mnoha případech dětinsky. Sice na to má věk a nemusí mu to nikdo mít za zlé, ovšem on se za to nemá rád. Snaží se pořád prezentovat jako ten chytrý a vyspělý, ale tomuhle prostě nějak nedokáže zabránit, protože ještě nemá to myšlení dospělých. Těžko říct, jestli by se dokázal v životě spolehnout i na někoho jiného. Je zvyklý na svoje rodiče, zatím bez nich netrávil nějak dlouhý čas a ví, že když je potřebuje, jsou tam pro něj. Lidem by se dalo říci, že spíše nevěří. Možná to bude i z toho důvodu, že většinu času tráví prostě mimo nějaké davy a dost často i realitu. Moc dobře ví, jak se taková zbraň používá – jeho postavy jsou v tom pod jeho velením vždycky dost dobré. Jenže to je všechno v takovém tom virtuálním nereálném světě. Kdyby to bylo na něm, nejspíše by nezvládl se ohnat nějakým těžkým mečem. Hlavně už proto, že tak těžkou zbraň by asi jen těžko nějakou delší dobu udržel v rukou. Hodně se na něm podepsalo právě to hraní her. Je zvyklý na to, že tam mu jde všechno a vlastně to svým způsobem není ani tak obtížné, jako kdyby to dělal v normálním světě. Představuje si tedy mnoho věcí až příliš jednoduše a jako naprostou brnkačku. Celkově je takový dost nesnesitelný. On jediný může a vždycky má pravdu. Je schopný vás o tom sáhodlouhým mluvením přesvědčit, že vás to unaví a nakonec mu to přeci jenom odkýváte, protože přijdete na to, že je to mnohem méně bolestivé než jeho žvanění. A tímto způsobem je zvyklý dosáhnout úplně všeho.


Když se narodil, asi nikdo nepředpokládal, že to bude takové číslo, jaké je. Možná i to je důvod, proč byl prvorozeným a zatím pořád jediným dítětem svých rodičů. Pokud by i druhé dítě bylo podobného ražení, jako je právě Spencer, pravděpodobně by to rodiče asi nepřežili. Těžko však říct, kde se jeho výchova zvrtla. Je však pravda, že nikdy na něj rodiče nebyli tak moc přísní. Nebyl totiž důvod, většinu času byl hodné dítě. Úplně nejhodnější poté, když mu do ruky vrazili nějakou elektronickou hračičku. Vážně mu ale přijde, že s rodiči vždy vycházel dobře. Nikdy do něj nemuseli sáhodlouze hučet, aby se dobře učil, to bral jako svoji občanskou povinnost. Naštěstí pro něj, neměli nikdy potřebu jej nutit do nějakých sportovních kroužků, aby to nebylo na úkor jeho vzdělání a s tím se naprosto ztotožňuje. Není totiž zrovna dobrý týmový hráč. Ani přátel moc nemá, vlastně nemůže říct, že by měl vůbec nějakého přítele, protože na přátelství nevěří. Nechápe, co lidi vede k takovým vztahům. Má jenom pár známých, jejichž přítomnost zvládne tolerovat a ačkoli si to nechce přiznat, je za ně i rád. A tím jeho společenský život zvesela končí. Mnohem zajímavější jsou jeho dosavadní úspěchy, kterých se mu podařilo dosáhnout. Výhry ve školních olympiádách považuje za naprostou samozřejmost, pokaždé když do toho jde. Ovšem je pyšný na to, že se mu podařil sestrojit mluvící budík, který mu jeho vlastním hlasem každé ráno oznámí nejen kolik je hodin, ale i jaké je datum a aktuální teplota. Kromě toho se mu také podařilo sestavit zmenšený model CT, díky kterému se mohl podívat, jak vypadá jeho morče zevnitř, tedy jen do té doby, než se i s přístrojem vznítilo. V ten moment se jeho rodiče přesvědčili, že není zrovna dobrý nápad, aby Spencer měl jakékoli zvířátko, báli se mu pořídit už i rybičku. Své volnočasové projekty většinou tvoří, jen když má opravdu nějaký geniální nápad a ty přeci člověk nedostává každý den. Jinak většinu zbylého času tráví před monitorem ve společnosti různých herních hrdinů. Rodiče mu to nijak nezakazují, nejen že by to nemělo smysl, ale hlavně z toho důvodu, že je děsí, co by si mohl najít za jinou volnočasovou zábavu. Je přesvědčen, že jednou si ho určitě najme někdo významný a zapojí ho do svého výzkumu. I kdyby to mělo být třeba zítra, určitě by neváhal a přijal to. Věří totiž, že mozkovou kapacitu na takové věci rozhodně má. Nikdy však nepřemýšlel moc nad Hrami, celé to dění kolem nich jde silně mimo něj. Kdyby se nelosovalo v kraji, asi by ani nevěděl, že vůbec začal další ročník.

Thursday, July 04, 2019

Anastazia Zoyan

[ enahstejzia zojen ]

 

    

Player: Niel

FC: Rebecca Ferguson

Occupation: Escort → District 1

Contact: nieleon@seznam.cz

Age: 29





level [ 0 ] • credits [ 1 550 ] • gems [ 0 ]

osoba nic nevlastní


Anastazia není člověk, se kterým byste chtěli mít nějaký problém. Je to velmi rázná kapitolská žena, která si nic nenechá líbit. Občas by se o ní dalo říci, že je i hodně konfliktní, možná proto jí byl přidělen První kraj. Ale zpět k ní. Jestliže s ní nemáte žádný spor, máte vcelku vyhráno. Jinak je to totiž velmi milá žena, která své splátce chrání a pomáhá jim naprosto se vším, také je ráda nazývá budoucími vítězi. Tedy by se dalo říct, že je nápomocná a také velmi komunikativní. Snaží se se splátci a sponzory velmi komunikovat, ale nejen s nimi, komunikuje snad s celým Kapitolem. Ovšem pokud s ní máte opravdu velký konflikt, doporučuji vám, abyste se jí vyhýbali. To pak umí být opravdu velmi nepříjemná a dokonce i drzá, opravdu se pak nedokáže udržet a občas to není hezké. Anastazia je normální obyvatelka Kapitolu, ale velmi výstřední pro kraje. Má plavé zrzavé vlasy, které nenosí jako většina Kapitolanů různě načesané, naopak je nosívá rozpuštěné a vcelku normální pro krajany, avšak občas si je nechá zčesat. Na obličeji, hlavně tedy na zelených očích, které jsou ve skutečnosti kontaktní čočky, nosívá barevný makeup, většinou žlutý či oranžový, protože nenosí paruky, a ke zrzavým vlasům potřebuje teplé barvy. Na puse většinou nosívá výrazné rtěnky teplých barev, obvykle žlutou rtěnku. Oblečená bývá do šatů s nějakým motivem, barvy šatů a jejich velikosti jsou různé. Do krajů si vždy bere své lepší oblečení, tedy ty nejdražší šaty, které doma najde.


Anastazia se narodila, jak jinak než v Kapitolu, do zajištěné rodiny. Má staršího sourozence, sestru, kterou měla odmala v lásce. Odmalička žili v jednom velkém apartmánu, prakticky ve středu města. Tento apartmán je jejím domovem, který miluje opravdu nadevše. Její otec dělal mírotvorce, tedy taky pracoval v krajích jako ona, nebyl ale v Prvním, nýbrž ve Druhém kraji. Její matka je šéfkuchařkou v jednom velmi luxusním podniku v Kapitolu. Chodí do něj jen samé celebrity nebo známé a bohaté osobnosti, které zná úplně každý, avšak Ana po ní opravdu nesdělila kuchařský talent. Ve škole vždy měla spoustu kamarádek, avšak ty po vystudování školy hned ztratila, protože ony se nikdy nevydaly na dráhu Hladových her. Šly pracovat do města, jediná ona se šla zaškolit na společnici a uvaděčku Hladových her. Její otec mezitím odešel do zasloužené penze, protože už na to neměl. Přestalo ho bavit to, že byl věčně pryč od rodiny. Její sestra, která dostala po matce talent vaření, začala vařit v té slavné restauraci, kde pracuje její matka, a popravdě se jí i celkem dobře daří. Je vidět, že je to celá matka. Stazia je zase naopak celá po otci. Cestuje a snaží si najít lásku v Hladových hrách, ne však v zabíjení, ale snaží se dopomoci splátcům k výhře. Po pár letech jí byl konečně přidělen kraj, bylo to nad její očekávání, jelikož získala První kraj. Otec je na ni pyšný, že hned ze začátku dostala kraj profesionálů.


× o doplnění si napiš na e-mail

Sunday, June 23, 2019

Hunter Roycaster

[ hantr rojkéstr ]

[player] Quinn

[fc] Tyler Joseph
 

criticizin' my character isn't wise

× [species] human
× [date of birth] december 29, 2196 | ♑︎ capricorn
× [loyalty] capitol
× [credits] 7 090

× [level] 4
× [age] twenty-eight | 28
× [occupation] soldier
× [gems] 3




vitality [ +5 ] × defense [ 15 ]
  • doplním...
  • doplním...

  • [ personality ] Ne každý si s Hunterem bude rozumět a on sám si to uvědomuje. Nebere to jako problém z jeho strany, někteří lidé zkrátka nejsou předurčeni k tomu, aby s ním měli čest a to je v pořádku. Není pochyb, že má o sobě opravdu vysoké mínění. Ještě aby ne, vždyť se podívejte na jeho původ. Patří mezi naprostou elitu národa. Jeho rodina vždy byla Kapitolu loajální a to jim částečně zaručilo jejich vysokou pozici. Ani on nemá nic proti Kapitolu a vždy bude jeho spojencem, neexistuje nic, co by změnilo jeho názor. V Panemu je podle něj vše v naprostém pořádku a ten, kdo se bouří, na to nemá právo. Rozhodně to není člověk, který by byl nějak zvlášť zábavný a bavit se s ním je občas spíš bolest než radost. Buď vás vždy bere úplně za slovo, nebo vás naopak nebere vážně vůbec, záleží čistě na tom, jaký na vás má názor. Baví se většinou pouze pichlavými poznámkami na ostatní a jednoduše to není žádný komediant ani příjemný společník. Zvládne se chovat dobře a mile, to ale pouze pokud je to od něj vyloženě vyžadováno. Sám od sebe vám milá slova neřekne, proč by ano? Nevidí důvod, na to jsou na světě jiní lidé. Je to mistr manipulace a vyžívá se ve slovíčkaření. Absolvoval sice perfektní bojový trénink, ale vždy mu šly lépe různé psychické hry a rozebírání mysli. Dokáže zhruba odhadnout, co se v jakékoliv situaci bude dít dál a jak by co mohlo skončit, i proto je výborným stratégem. V tomhle oboru se mu opravdu vyrovná málokdo. Pokud je potřeba provádět nějaké vyjednávání, nebo třeba i jenom zmatení protivníka, on je ten, kdo to dokonale zvládne. Bohužel nedokáže často odlišit misi od reálného života, proto se takhle chová i v normálních situacích. Lidem to přijde divné a v lásce ho nikdo dvakrát nemá. Najde se pár lidí, kteří jeho podivné chování zvládají tolerovat, je jich ale po čertech málo. Každý kdo ho kdy potkal, by ho nejspíš označil za namyšleného blbečka a daleko od pravdy by nebyl. Přesně tak se totiž vůči naprosté většině lidí chová. Aby toho nebylo málo, je navíc zarytý perfekcionista, má to tak trochu zafixované do mysli z dětství. Bylo vyžadováno, aby byl ve všech směrech dokonalý a nějaký čas se opravdu snažil toho dosáhnout. Ono je také možné, že po něm nikdy nikdo nic takového nechtěl a on si to jenom vryl sám do mysli, to je ale úplně vedlejší. Až po několika letech pochopil, že mu to vlastně víc ubližuje, než pomáhá a zvolnil. I tak se ale nestane, že by s něčím někdy byl naprosto spokojený. Má tendence aspirovat k tomu, aby bylo vše na co sáhne a vše co dělá perfektní, nic mu nikdy nepřijde dostatečně dobré. I když rád předstírá neustálý klid a vyrovnanost, ve skutečnosti je v jeho hlavě spíš bordel. Bývá opravdu velmi nervózní, že se něco pokazí, nikdy to na sobě ale nenechává znát. Raději si to nechává pro sebe a z toho pak vzejde právě to, že je nepříjemný. Kdyby měl jinou výchovu, dětství a původ, nejspíše by byl jiným člověkem, třeba i příjemnějším. Takhle ho ale tyto faktory ovlivnily natolik, že to z něj udělalo tohle. Jednou za čas mívá období, kdy se protiví sám sobě, vždy ho to ale brzy přejde. Nikdy nenechá, aby se jeho emoce dostaly do cesty jeho práci. Tam totiž nic takového nepatří, vše jde stranou, není čas na soucit ani nervozitu, je potřeba být naprosto precizní a i v případě selhání zajistit co nejmenší ztráty. Neukazovat absolutně žádnou slabost je pro něj samozřejmé, v životě se nestane, že by si někde vyléval srdíčko. Taktéž si nechává pro sebe spoustu věcí ohledně svého osobního života. Nikomu není nic po tom, co dělá v soukromí a v tomhle nedělá výjimku ani pro svou rodinu. Ono ale není ani moc o čem mluvit. Je to velký samotář. Nemá kolem sebe moc lidí a vyhovuje mu to. Je lepší držet si respekt, než mít hory přátel a známostí. Dal by se nejspíše označit i trochu za introverta. Různých společenských akcí se účastní a to ho naučilo vyjadřovat se na jisté úrovni, jinak ho ale většinou moc ve společnosti nezahlédnete, minimálně ne mezi nějakou nižší vrstvou. Pokud se ale jedná o nějaká rozhodnutí, dokáže si stát za svým. Určitě to není tak, že by byl úplně bez hlasu, pevně si stojí za svými názory a prosazuje si to, co potřebuje. Není tichý, když už promluví, všude ho je plno a zvládne se rychle člověku dostat do hlavy. I když se moc nevyjadřuje a bývá nepříjemný, určitě to není člověk, na kterého rychle zapomenete. 
× × ×
  • [ file 001 ] Být součástí rodiny Roycasterů a ještě navíc jedné z těch hlavních větví, je bez pochyb velké privilegium. To se naučil velmi brzy. Nikdy mu ale nepřišlo, že by svého místa v rodině nebyl hoden a vždy se své pozici snažil jít co nejvíc vstříc. Narodil se jako druhé dítě této části rodiny. Starší už byla jenom jeho sestra, Angela. Nikdy si moc blízcí nebyli, možná kvůli věkovému rozdílu, nebo si jednoduše nerozuměli. Hlavně většinu času trávili odděleně, protože měli oba jiný program. Pokud si říkáte, že jeho dětství muselo být dokonalé právě kvůli původu, máte částečně pravdu, ale zároveň se dost mýlíte. Mít takové místo ve společnosti má samozřejmě svá pozitiva i negativa. Mezi pozitiva patří například špičkové vzdělání a ještě lepší trénink. Negativem jsou pak velmi vysoké nároky. Když je od vás od útlého věku vyžadováno všechno a ještě víc, tak to na vás nějaké následky zanechá. Hunter se vždy snažil být ve všem nejlepší, měl zaryté v mysli, že jinak to nejde. Ze začátku to bylo kvůli tlaku ze strany ostatních, poté už to bylo jeho vlastní přání. O tom, jestli mu to přání náhodnou nebylo nandáno do mysli právě ostatními, by se dalo dlouze diskutovat. Nikdy se s nikým moc nebavil a soustředil se hlavně na sebe. Je dost sebestředný a spousta lidí mu přijde pod jeho úroveň. Takové chování mu moc přátel nepřineslo a vlastně mu to tehdy ani nevadilo. Byl posedlý tím, čeho mohl dosáhnout. Odmala věděl, co mu je předurčeno, že bude muset vést společnost spolu se svojí sestrou a být tváří rodiny. Zároveň chtěl ale do terénu, proto byl trénink také velkou součástí jeho života. Čím byl ale starší, tím víc se zbavoval téhle posedlosti být dokonalý. Začal si uvědomovat, že takhle to nejde. Utrápil by se k smrti, a tak ho jeho mozek zkrátka donutil zvolnit, byl to pud sebezáchovy. Nebylo to lehké, protože to byla rutina, na kterou byl zvyklý, časem se mu ale podařilo té obsese zbavit. Stále mu na všech jeho prioritách záleželo, ale už si to nebral až tak k tělu. I přesto, že si tohle vše včas uvědomil, má ale z tohohle období dost sklony k perfekcionismu. Vše se zdálo být na nějaký čas opravdu skvělé, pak se ale Angele stala ta nehoda. Nebyli si nějak zvlášť blízcí, ale lhal by, kdyby řekl, že ho to nezasáhlo. Byl svým způsobem ještě dítě, když se to stalo a nemělo to na něj zrovna pozitivní dopad. Nechápal, jak se vůbec něco takového mohlo stát. Vlastně ho to dost děsilo, že i s perfektním tréninkem se dá udělat taková chyba. Poměrně často nad tím přemýšlel a chvíli si kvůli tomu chtěl rozmyslet i tu jeho touhu jít do terénu. Bál se, i když by ho to nikdy nikdo neslyšel říct nahlas. S rodinou své obavy nikdy nesdílel a s přáteli už vůbec ne. Byla to velká psychická slabina, která ho zneschopnila na pár let. Najednou se mu zdálo, že mu vůbec nic nejde. Všechno se mu hroutilo pod rukama, možná to bylo vše jenom v jeho mysli, ale jemu to přišlo skutečné. Zvládl se pořádně sebrat až když mu táhlo na dvacet. Trénink úspěšně dokončil a byl z něj odchován perfektní voják, připravený na jakoukoliv situaci. Je známé široko daleko, že Roycasterovi jsou jedni z nejlépe trénovaných v celém Panemu a on není žádnou výjimkou. Do duše mu v té době promlouvali rodiče a díky nim se na mise začal vydávat. Tak trochu zaujal místo své sestry, i když o to pořádně nestál. Prvních pár měsíců byl vysoce nervózní ze všeho, co se venku dělo, ale zvládl si zvyknout a vlastně si pro to našel lásku. Tak velkou, že se mu nechtělo a stále nechce zpět do rodinného byznysu. Proč také? Tohle je alespoň zábava. Sice z toho stále čas od času mívá velké nervy, ale ono to za to fakt stojí. Kromě Angely se mu v životě objevili ještě tři další sourozenci. Trávil s nimi víc času, než s těmi ze starší generace, protože neměl moc na výběr. Může se zdát, že je nemá moc v lásce, speciálně pak Celestial. Není to tak, že by mu vyloženě vadila, ale je pro něj neskutečné otravná. Mathis a Thelxinoë jsou v pohodě, ale přijdou mu divní. Vyzařují chování jiné tomu, na které je zvyklý a to se mu nelíbí. Všechny tři pak vidí tak trochu jako rivaly. Jsou to potencionální škůdci, kteří ho mohou připravit o jeho místo v rodině a to on nedopustí. Sice nemá momentálně o rodinný podnik zájem, ale zároveň by mu nejspíš dost vadilo, kdyby měl dědit někdo z nich. Navíc si to kdykoliv může rozmyslet a chtít se vrátit do klidnějšího života, takže si tu možnost chce nechat. Nikdy neztratí příležitost se nad ně povýšit a připomenout jim, že on tu byl první a vždycky bude něco víc. Na druhou stranu, kdyby se na ně snažil mít kecy někdo jiný, dostal by od něj bez výjimky přes hubu. Pořád jde o rodinu a na tu prostě nikdo kromě něj nadávat nemůže. I tak je ale holým faktem, že jeho jediným pravým sourozence je jeho starší sestra, která se opět nedávno objevila v jeho životě. Z neznámého důvodu ho to dost nakoplo, aby se sebou něco začal dělat. Je momentálně trochu v rozporu sám se sebou, snaží se dělat jak je v pohodě a stojí pevně na svém místě, ve skutečnosti si sebou ale vůbec není tak jistý. Neví, do jaké míry jsou jeho životní rozhodnutí správná a asi na to nikdy sám nepřijde, bude to chtít čas. Stále je mladý a času na rozhodnutí se, co vlastně od života chce, má více než dost.

  • Brysen Angela Roycaster × Angela je jeho starší sestrou, nikdy s ní ale neměl nějaký speciální vztah. Když byli malí, měli většinou rozdílné programy a priority. Co jiného by se také očekávalo, když jsou od sebe věkově poměrně daleko. I tak s ní ale nikdy neměl problém, vlastně mu vždy přišla jako nejlepší osoba z jejich rodiny. Byl to někdo, ke komu podvědomě vzhlížel, osoba k němu věkově nejblíže, která vždy působila perfektně. Až když byl starší, začal tak nějak chápat, že ani její život nejspíš nebude tak dokonalý, jak se jemu vždycky zdálo. Když se jí poté stala ta nehoda, byl to pro něj šok. Ten den má pevně zarytý v paměti a dokázal by popsat každou jeho minutu. Jakkoliv si nebyli blízcí, byl to pro něj velký vykřičník, upozornění na to, jak rychle se může všechno pokazit. Sice vše přežila, ale rozhodně ne úplně ve zdraví a to ho zkrátka děsilo. Vždy se snažil dělat, jak mu ta celá situace je vlastně úplně jedno, ale ve skutečnosti se o jejím stavu pravidelně informoval. Chtěl se vyvarovat tomu, aby nemusel nikdy zažít něco podobného. Momentálně s ní zatím nebyl v kontaktu, i když ví, že se pomalu vrací do života. Neví, co si o něm všechno pamatuje, jestli vůbec něco a vyloženě se vyhýbá setkání s ní, právě z tohohle důvodu. Dekádu byla pryč a není si úplně jistý, co by jí vůbec měl povídat.
  • Celeste Vanderbilt × Nezná se s ní nějak moc, ale je to jeho sestřenice, takže logicky ví, o koho se jedná. Je to jedna z osob, která má jeho respekt, ostatně jako téměř každý člen rodiny. Mimo to má teď ještě mnohem vyšší postavení ve společnosti než on, díky tomu v jakých okruzích se pohybuje, a takovou autoritu on uznává. Kdykoliv ji potká, chová se k ní dobře a snaží se nedržkovat, aby o něm neměla špatné mínění. Ne že by se tato setkání konala nějak často, vídá ji velmi zřídka a úplně nemůže říct, že by patřila mezi lidi, co mají nějaké výraznější místo v jeho životě.
  • Elijah Wesmyron × Člověk, který je podle něj příčinou všeho špatného v životě jeho starší sestry. Nezná ho tolik, aby si tenhle názor učinil ryze na faktech, ale když byl mladší, zkrátka zaslechl, co se říkalo a stačilo to k tomu, aby si u něj v hlavě udělal velký červený vykřičník. Když se ta různá dramata kolem něj a Angely děla, byl ještě dítě a možná si všechno vykresloval ještě trošku hůř, než to bylo. Vždy měl vůči němu různé kousavé poznámky, tenkrát to ale ještě bylo připisováno nějakým pubertálním výkyvům. Na tom člověku mu prostě něco smrdělo a stále z něj nemá dobrý pocit. Je to podle něj sviňák, co si nezaslouží být tam, kde je a nikdy nepochopil, proč si s ním vůbec Angela začala. Od nehody jeho sestry se s ním neviděl a upřímně mu jeho přítomnost nechybí. Kdyby ho někdy opět potkal, netajil by se se svou záští vůči němu.

Thursday, June 20, 2019

Matthew Malcolm

[ maethjů malkom ]

[player] Renaiti

[fc] Jack Dylan Grazer
 

in riding a horse, we borrow freedom

× [species] human
× [date of birth] september 5, 2210 |  ♍︎ virgo
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] fourteen 14
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 3 ]
  • Vždycky byl zodpovědný a spolehlivý. Tohle jsou vlastnosti, které se u něj jeho rodiče snažili podporovat na všech frontách. Každou práci, kterou dělá, tak dělá svědomitě a snaží se odvést co nejlepší výkon. Je schopný se chopit prakticky každé činnosti. Cizí mu není ani nějaká práce se dřevem, hřebíky a kladivem. Nejednou musel opravovat nějaké díry na plotech u zvířat a zvládl si při tom nezlámat prsty, tudíž podobné manuální prácičky mu nedělají problém. Dost možná by si dokázal poradit i s nějakým vytvořením pasti, pokud by k tomu měl potřebný materiál. Rukama opravdu pracovat umí a není v tom nějak marný, jeho výtvory se nerozpadají, pokud se jich někdo dotkne. Není sice úplně nějaký robot, který by se nemusel zastavit a pořád by pracoval na plné obrátky, ale je celkem zvyklý na to být v zápřahu a nějak se fyzicky namáhat. Práce na farmě vždy začíná ráno a končí až při setmění, protože se vždycky najde něco, co by se dalo dělat. Celkově, pokud se na něj někdo podívá, musí mu být jasné, že je to prakticky pořád ještě dítě, ale dětinské chování od něj rozhodně nečekejte. Na svůj věk je celkem vyspělý, co se chování týče. To souvisí pravděpodobně i s tou jeho zodpovědností. Je také hodně učenlivý. Dokáže spoustu věcí odkoukat od ostatních a poté to aplikovat v praxi. Vzhledem k tomu, kde vyrůstal, není divu, že krev a přítomnost smrti mu nedělá žádný problém. Je zvyklý na to, že zvířata umírají a bere to jako součást koloběhu. Na farmě se s tím setkával prakticky denně a nejednou byl i on tím, kdo zvíře zabil. Otec ho chtěl zocelit a to se mu povedlo. Nevnímá to jako něco nelidského, ale naprosto přirozeného. Pravděpodobně by mu nevadilo pozorovat někoho umírat. Není to chladnokrevný vrah, aby jen tak k někomu přiskočil a zmasakroval ho, ale v nouzi, při své obraně, by mu určitě nedělalo problém proti někomu vztáhnout zbraň. Spolehlivě umí používat kuchyňské nože, ať už nějaké menší či větší. Jeho repertoár nástrojů by se dal rozšířit třeba i o takové vidle, s těmi mu to také jde celkem dobře, pravděpodobně by byl tedy schopný si poradit s nějakou zbraní, která by byla podobně stavěna. Někdo totiž tu podestýlku zvířatům měnit musí. Pokud se na něj podíváte, tak už od pohledu nevypadá jako zrovna nějaké ořezávátko, které by se zlomilo, když zafouká malý větřík. Je zvyklý vozit kotouče nebo třeba nosit vědra s vodou a ačkoli nikdy nenavštívil žádnou posilovnu, díky těmto pracím si zvládl nějakou fyzickou sílu získat. 
  • Jeho problém by do budoucna mohla být jeho neopatrnost, která se mu jednou již vymstila. Vyvrtl si kotník, když se mu nedopatřením prasata rozutekla po dvoře a on je musel nahánět. Nějak špatně asi šlápl a už to bylo. Podařilo se sice dát kotník do pořádku, ale jedná se zrovna o takové zranění, které je snadné přivodit si znovu, pokud udělá nějaký nesprávný krok. Už na toto zranění skoro zapomněl, takže si moc nehlídá, kam šlape, tudíž je asi jen otázkou času, než se mu to stane znovu. S tím trochu souvisí i to, že ačkoli je Matty chytrý, ze svých chyb se poučit zrovna dvakrát nedokáže. Bude tu jednu věc opakovat pořád dokola, dokud se mu to prostě jednou nepodaří, protože je přesvědčený, že jednou všechno musí vyjít, pokud člověk vytrvá. Dá se přirozeně očekávat, že se nikdy nesetkal s žádnou profesionální zbraní. Neví, jak se takové věcičky jmenují, natož jak se drží a zachází. To je pro něj jedna velká neznámá. Stejně jako rostlinky. Ačkoli by na to asi mozek měl, nikdy nebyl čas na to se je učit. Přišlo mu to jako ztráta času, být někde zalezlý a koukat do knížky, když venku na farmě na něj čekalo tolik práce. Kvůli svým povinnostem si třeba také nikdy nevyzkoušel jaké to je plavat. Kdyby ho někdo strčil do vody, bylo by to asi tak padesát na padesát, zda-li se udrží nad vodou anebo ne. Neměl ani možnost si to někdy vyzkoušet. Tím nejhlavnějším, co by mu mohlo hodně ublížit, je to, jak moc se v posledních letech upnul na svoji rodinu. Je velmi zvyklý na jejich přítomnost, že je otázkou, jestli by byl schopný vůbec ještě fungovat jako samostatná jednotka a bez nich. Odjakživa je nesmírně komunikativní, ale občas to přivádí až do takových extrémů, že je naprosto k nezastavení. Byl by schopen vám vymluvit díru do hlavy, pokud ho nějak jasně neutnete. Většinu času ani neblábolí nesmysly, spíše povídá věci, které ostatní úplně nemusejí zajímat. Občas ho docela irituje jeho vlastní výška. Každý mu sice říká, že se ještě vytáhne, ale on už chce být vysoký hned teď, protože někdy je to vážně na nic, když nedosáhne na nějaké poličky třeba v kuchyni. Sice už je v takovém tom dívčím výškovém průměru, ale to mu nestačí. Má geny na to být dost vysoký, ale na to si bude muset asi ještě nějaký čas počkat. Prozatím by to pro něj mohla být nevýhoda v tom, že například při lezení po stromech či skalách, by byl omezený v tom, kam zvládne dosáhnout.

  • [ file 001 ] Jeho život se měl ze začátku ubírat úplně jiným směrem. Narodil se do rodiny, která jak jinak, vlastnila farmu. Všechno to bylo založeno na rodinné tradici, v níž byl také vychováván. Otec mu často vyprávěl o tom, jak převzal farmu a jak i jemu jednou připadne, protože je nejstarší. Ačkoli z toho nikdy neměl moc rozum, protože co může malé dítě pořádně vědět o chodu farmy, strašně dobře se mu to poslouchalo. Pořád chtěl všem pomáhat, ale vždy to dopadalo spíše tak, že se jenom pletl pod nohama. První jeho úkol, který mu kdy byl svěřen, si bude pamatovat navždycky. Každé ráno musel časně vstát a jít nakrmit prasata. Kbelíky se zbytky byly pomalu větší než on, ale zvládl se s tím nějak poprat, a stejně jako ostatní v jeho rodině prokázal, že je zodpovědný, a tak někdy kolem toho pátého roku dostal do péče svého vlastního koně. Byly to pro něj jako druhé Vánoce. Už od první chvíle si spolu se Spiritem padli do oka. Našel v něm spřízněnou duši a jeho život nabyl úplně nového smyslu. Už nežil jenom pro sebe, ale i pro něj. Lásku ke koním jednoduše mají Malcolmovi v krvi. Jenže to do rodiny přibyl další prcek, ale tentokrát s culíky, byla to holka. Ze začátku se mu to moc nelíbilo, protože dítě odlákalo pozornost všech ostatních a on tak trávil čas sám ve společnosti Spirita. Občas, když se na farmě zastavil Warner, tak byl chvíli s ním, ale nakonec se s novým přírůstkem do rodiny naučil žít a přišel na to, že mít mladšího sourozence není zase tak špatné. Celkově by se dalo říct, že Matty odjakživa vzhlížel k "velikánům" svojí rodiny, za ty považoval svého otce a jeho bratra. Všechno, co se naučil, tak nějakým způsobem odkoukal právě od nich. Chtěl, aby z něj vyrostl někdo, jako byl War a jeho otec, vždycky si to přál. Jistá rána přišla v době, kdy se schylovalo k 132. Hladovým hrám. On sám si losování a podobné okolnosti kolem moc nepamatuje. Jeho mysl to dost možná také záměrně potlačila. Avšak ta vzpomínka na to, jak zabubaný v dece a slzami v očích sledoval, jak si Warner podřezal v aréně žíly, tu nikdy z hlavy nedostane. Plakal tak moc a dlouho, že z toho až vyčerpáním usnul, a když se potom druhý den probudil, doufal, že to všechno byl jenom zlý sen. Ale bohužel. Vážně ho to celé zasáhlo a opět to provedlo jistou změnu v jeho životě. Nic už od té doby nebral jako naprostou samozřejmost a mnohem více se upnul ke svojí rodině. Mladší sestřičce, rodičům, Spiritovi a Suzi, o kterou se po Warnerově smrti začal starat. Sice se Warner nevrátil zpět živý, ale rozhodně se nestydí přiznat, že se jednalo o jeho strýce. Je hrdý na to, jak zvládl v aréně bojovat. Všechno plynulo dál a on byl nucen čím dál více přikládat ruku k dílu na farmě, ale to mu nějak zvlášť nevadilo, alespoň mu to zaměstnalo myšlenky. Během toho, co byly všechny farmy sjednocovány do jedné velké, tak jeho matka byla znovu těhotná a otec mu dal za úkol, aby na ni dával pozor, protože stejně jako všichni z jeho rodiny, i ona byla rozrušena, že jim někdo farmu bere. Ačkoli to Mattymu vůbec nebylo po chuti, zvířata byla odvezena a oni se stěhovali do nového domu. Snad jediná věc, díky které z toho nezešílel, byla, že Spirit i Suzi byli převezeni na tu velkou farmu. Nechápe, jak to otec zvládl domluvit, ale je mu za to nesmírně vděčný. Horlivě se proto ihned hrnul do toho, aby mohl být na farmě zaměstnán. Sice to není úplně to, nač byl odmala zvyklý, ale pro Mattyho je hlavní to, že může spatřit Spirita a Suzi, jak jsou spokojeni mezi ostatními koňmi a to je pro něj zadostiučinění. Alespoň pro ně to totiž dopadlo dobře. On sám už si netroufá odhadovat, co by mohl přinést zítřek. Snaží si stále naplno užívat svého života. Být tím velkým bráchou dvěma mladším sourozencům, aby i oni měli ke komu vzhlížet, jako on k otci a Warnerovi.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92