Friday, February 01, 2019

Athene Bennet

[ atén benet ]

[player] Rywaine

[fc] Elizabeth Turner
 

queens don’t compete with hoes

× [species] human
× [date of birth] november 23, 2205 | ♐︎ sagittarius
× [loyalty] capitol
× [credits] 640

× [level] 1
× [age] nineteen | 19
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 4 ]
  • Aj napriek faktu, že sa narodila v Deviatom kraji sa považuje za mimoriadne schopnú, silnú a skúsenú vo väčšine schopností, ktoré by jej mohli byť ako v živote, tak aj napríklad v aréne nápomocné. Jej babka je víťazka Lacey Bennet a svoje vnúčatá si vychovala naozaj dobre. Dokonca ich aj máličko rozmaznávala, ale to sa jej snáď ospravedlní, keď mala toľko prachov a väčšinu im dala len na dobré účely, ktorým jeden bol aj výcvikové centrum alebo skôr väčšie fitko. Že tam toho mali teda dosť. Rôzne posilňovacie stroje, menší bazén a niekoľko typov rôznych zbraní, samozrejme ich nebolo veľa ale aspoň v niektorých sa mohli Bennetovci precvičiť. V tých chvíľach sa Athene cítila ako skutočná profíčka. Niekedy sa zasnívala, že by sa mohla dostať do Prvého, Druhého či Štvrtého kraja, ale to sa vždy po chvíli rozplynulo a ona si povedala, že je rada, že má aspoň toto. Samozrejme, všetko bolo len v jej hlave, navonok predsa musela byť vždy sviňa a ostatných zastrašovať hrozným správaním kontrastujúcim z krásnym vonkajškom. Jej obľúbené zbrane sú sečné a malé vrhacie zbrane, ku ktorým si vypestovala veľké puto a vie s nimi bojovať. Jej najčastejším protivníkom je Aiolos, ale nejako nemá zrátané, kto vyhráva častejšie, berie to tak, že sú proste rovnaké dvojčatá. So staršími sa bila, ale nemala takú úspešnosť ako s mladšími. Stále sa snaží zlepšovať a že je ona veľmi cieľavedomá. S dvojčaťom robí parkour a veľmi ju to baví, asi by si bez tohto športu nevedela predstaviť život. Nevie ako sa Aiolosovi všetko páči, rada ho totiž do niektorých vecí núti, lebo “sú dvojčatá” a všetko musia robiť spoločne. Aj napriek tomu sa bez neho ale vie v živote zaobísť. V tom slova zmysle, že ho nemusí držať za ručičku ale určite nechce, aby umrel. Naučila sa slušnému správaniu a ako to v Kapitole chodí - hlavne od svojej babky, ktorá v tom mala veľmi veľkú prax. Má nejakú tú skúsenosť s rastlinami, ovocím, stromami a všeobecne prírodou. Hlavne s exotikou, o ktorú sa veľmi zaujíma. Keď už ide o to, tak nemá problém ani s vecami ohľadom varenia a pečenia. Považuje sa dokonca za veľmi dobrú kuchárku. Nejaké tie základy prežitia v prírode by jej tiež už z princípu nemali chýbať. Založenie ohňa alebo nájdenie si bezpečného prístrešia je snáď úplne jednoduché. Minimálne pre ňu áno. Považovala to za úplný základ. Aj keď sa na to nezdá, ako už bolo a bude spomenuté, je naozaj múdra a má myseľ stratéga. Dokáže behom minúty vymyslieť vynikajúci plán, ktorý by mohol byť práve priamou čiarou k víťazstvu alebo k cieľu.
  • Táto časť by sa dala zhrnúť do troch slov - i keď samozrejme, nejakých menších slabín má viac. Hlavými slovami sú Aiolos, namyslenosť a pohodlnosť. Aiolos a zároveň aj jej rodina sú pre ňu vždy na prvom mieste. Boli a aj budú. Síce sa zdá, že ich nemá rada a ani by to nepriznala, ale naozaj ich miluje. Urobila by pre nich a kvôli nim snáď skoro čokoľvek. Možno by to niekto pokladal za prázdne reči, ale oni pre Athene znamenajú viac ako by si bola ochotná pripustiť a vyjadriť. Keď ide o namyslenosť, stačí jej poštekliť ego a ona už začne klábosiť o tom, aká je skvostná a všetky tie omáčky okolo toho. V prípade, že ju zase urazíte, zabudne na všetky svoje strategické myšlienky a bezhlavo sa do vás pustí či je to múdre alebo totálne hlúpo. Inak berie urážky od rodiny, kamarátov a cudzích ľudí. Jej reakcie často bývajú nepredvídateľné a niekedy sú odlišné od minulých reakcií na úplne zhodné situácie. Kvôli tejto vlastnosti je pre ňu zároveň ťažké nájsť si nejakých väčších kamarátov a v aréne by sa nemala spoliehať na spojencov, hlavne čo ide o jej správanie. Keď ide o pohodlnosť, Athene aj napriek svojmu výcviku je veľmi zvyknutá na luxus a vzdala by sa ho len v krajnom prípade. Keby mala zase nejakú možnosť si niečo dobré dovoliť, asi by danú príležitosť okamžite využila, doslova by po nej skočila. Keď ide o ďalšie menej dôležité slabiny sú to také, ktorých výcvik trochu zanedbala. Napríklad také plávanie. Nedá sa povedať, že by plávať nevedela, ale nemá rada vodu a vždy keď sa dá, vyhne sa jej, aj keby sa neutopila. Zvykne ale vyšilovať a veľmi ľahko dostáva kŕče. Podobne ani nechce šplhať. Nemá rada výšky. Samozrejme, ani toto by jej v krajnej núdzi nerobilo problém, ale proste ju to štve, že by sa mohla nejako zašpiniť alebo sa zraniť pri lezení. Príde jej to ako veľmi nepríjemná činnosť. Hlavne nezaujímavá, keď stačí, aby sa vám pod nohou zlomil konár a vy sa zmeníte na placku. Od nepríjemností ale preč. Niečo ako stopovanie alebo lovenie jej nič nehovorí. Získať si potravu dokáže len z rastlín. A k tomu všetkému sa mäsu rada vyhýba. A už vôbec by ho nezjedla tepelne neupravené (ďalší znak jej pohodlnosti, jedlo a voda musia byť v dokonalom stave). Nedá sa považovať za vegetariánku, ale niekedy má také obdobia, že si mäso nahrádza všetkým iným a potom obdobia, kedy si ho dopraje.

  • [ file 001 ] Athene je zastaraný názov mena Aténa, po aticky Athéna, po iónsky Athéné, po dórsky Atháná, po novogrécky Athina. A toto meno má ešte mnoho ďalších znení. Mimo tieto názvy používa aj iné mená (Pallas, Parthenos, Promachos, Glaukópis, Areia, Ergané, Atrytóne, Polias, Patroié), keďže si s radosťou vyhľadala všetko o Aténe a tým pádom používa práve to meno, na ktoré má náladu. A že je ona náladová. Keď proste niečo chce a nechce sa s nikým baviť, tak to proste dostane. Keď sa s niekým chce rozprávať, tak sa bude. K tomu je aj trošku hádavá a v tých hádkach sa niekedy aj vyžíva, hlavne so svojou sesternicou Lyrrou, s ktorej si v tomto smere urobila hlavný terč. Vtedy ju to nesmierne baví. Bohvie či Lyrru áno, ale to ju nezaujíma. Nedalo by sa ale povedať, že je vždy hnusná a hlúpa, naopak je veľmi múdra a má myseľ pravého stratéga. Na prvý pohľad ale väčšinou vyzerá ako jedna z tých pekných, ale nie práve bystrých dievčin. Aj napriek týmto názorom je inteligentná možno až cez čiaru. Pravda je ale aj v tom, že je pekná a má ten štýl pekných dievčat - svetlé vlasy, žiarivé oči a dokonalé líčenie. Výšku má ledva stosedemdesiat a jej postava je krásne atletická s jemnými črtami svalov, lebo sa venuje fitnessu. Všetko len preto, že si to môže dovoliť, inak by bola asi pekne v háji. Athene je vnučka víťazky Lacey Bennet ako už z jej mena vyplýva a narodila sa v krásnej Deviatke spolu so svojim dvojčaťom Aiolosom. Má s ním dobré vzťahy, ale už si zvykla, že ho väčšinou majú radšej ako ju - za to môže tá jej náladovosť. Dvojča je pre ňu ale to najdôležitejšie na svete, i keď by to nahlas nikdy nepriznala. So svojimi bratrancami a sesternicami má poväčšine neutrálny vzťah, aj keď ich má rada. S Lyrrou je to trošku divné, ale tiež ju má rada, veď je to jej rodina - berie to tak už z princípu. V kraji ich ale kvôli babči nemusia, keďže nesú meno Bennet a ona nie je v kraji práve obľúbená. Hold si už museli zvyknúť. To ale neznamená, že v Deviatke nič nerobila. Chodila sa prechádzať na polia a niekedy aj s ostatnými komunikovať, pár tých kamošov má, veď kto by si z času na čas nechcel pohovieť v luxusnej domácnosti bohatšieho kamaráta. Práci sa našťastie vyhla takmer vo všetkých smeroch. Mali peniaze od babči, ktorá ich rozmaznávala kedy sa dalo, všetkých mala rada rovnako, takže aj väčšinu vecí dostávali narovnako a nijako sa nemuseli s ostatnými deliť alebo sa o niečo biť. Dokonca mali aj taký vlastný spoločný provizórny výcvikáč, kde trénovali fyzičku a všetko, čo bolo potrebné. Skôr sa to podobalo na nejakú posilku, ona tomu ale hovorí fitko. Je extrémne vzácne, že by tam niekoho pozvali, keďže to berú ako ich súkromné centrum. Mimo to, že nepracovali - minimálne až na jej posadnutosť exotikou, kedy sa z času na čas vyberie a pomáha s rastlinami, ovocím a tak - a boli doma ich babka učila veľa o Kapitole a ako sa správať v prítomnosti ľudí na vyššej úrovni. A k tomu všetkému sa im dostalo asi celkovo viac vzdelania. Museli vedieť všetko o politike a každého poznať. Nedá sa ale povedať, že by boli úplne poslušní, keďže minimálne Athene s Aiolosom radi chodia mimo kraj a zabávajú sa tam. Život akokoľvek luxusný, po istom čase začína byť ten každodenný nudný stereotyp. Tak sa naučila krásne vykrádať von, vymýšľať výhovorky a hrať sa na neviniatko, keď sa jej na niečo prišlo. A asi by sa nikto nečudoval, keby Athene alebo niekto z jej rodiny povedal, že sú pravdepodobne jednou z najbohatších rodín Deviatky, ak nie práve tou najbohatšou. Berie to ale len ako privilégium rodiny. Sú proste najlepší v okolí. A ona si to aj tak myslí. Veď jej život je v skratke len o vzdelaní a zábave. A ešte väčšia sranda to je, keď je vás v rodine naozaj veľa a lumpáčiť môžete spolu.

  •  cestovní doklad

Thursday, January 31, 2019

Jordan Laiken

[ džórdn lejken ]

 

Player: Larsyn

FC: Jamie Campbell Bower


Tesserae: 7 | Defense: 7

Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - sežrán krokodýlem


Token: -




Bezpochyby se jedná o profesionálního splátce. Jordan svůj trénink rozhodně nezanedbává, ale taktéž to přespříliš nepřehání. Nehodlá patřit do skupiny děcek, pro které jsou Hladové hry vším, co by ve svém životě chtěli a udělali by pro to první poslední, jelikož mu to celé přijde jako velká ztráta času. Hlavně z toho důvodu, že z toho nic nového nezíská. Jasně, slávu a peníze, ale to nikdy nespadalo pod jeho priority. Trénuje jen čistě kvůli zábavě a také aby si udržel správnou kondičku a nebylo to žádné vyžle nebo naopak přehnaná tuna svalů. Obvykle si párkrát do týdne zajde zaběhat nebo tráví hodiny na trenažérech a u různých závaží. Všechno to jde lehce a hodně mu v tom pomáhá jeho zdravý životní styl, čehož je velkým příznivcem. Na svém jídelníčku si dává velmi záležet, chce zkrátka žít dlouho a vyhýbá se všemu škodlivému, hlavně rakovinotvornému, ale zase se úplně neomezuje, i když to tak mnohdy nevypadá. Jakožto fanoušek bojového umění se naučil různým bojovým taktikám. Využití svého těla k souboji je u něj při normálních denních záležitostech přijatelnější, než se zbraní – zdá se mu to férovější a hlavně se u toho lépe porovnává pravá síla. Pakliže by se setkal se zbraněmi, určitě jim nepohrdne, kor v aréně, kde je pro něj už relevantnější přežití, i kdyby měl destruktivní zbraň nevýhodnou pro jeho protivníky. Férovost je v té chvíli zcela vedlejší. Nejvíce si oblíbil kratší meče a katary, pro něho nejpraktičtější zbraně, ale neodmítne ani harpuně nebo obyčejnému kopí. Schopný s nimi je tak na úrovni průměrného profesionála, takže by se schopnějším zabijákem měl možná menší problémy, ale v těchto situacích zapojí spíše hlavu a bude doufat, že mu jeho selský rozum poradí, stratégem totiž nikdy nebyl. Pohyb v boji jinak zvládá vcelku suverénně, má rychlé reflexy a obranu má ve většině případech v malíku. Takové velké plus do Her, kdyby se nedejbože ozvalo jeho jméno při sklizni, a samozřejmě ho trénink baví, jinak by se do toho nenutil. Nikdy nedělá nic s nechutí, prostě se do ničeho nenutí, což může být občas špatné, ale vždy záleží na konkrétní situaci. Rozhodně to není ten běžný profík, který by se slastí všechny vykuchal, nenachází v tom žádnou zálibu, ba naopak mu to přijde nechutné a barbarské. To ovšem neznamená, že by nezabíjel, toho je schopný už jen přirozeně z pudu sebezáchovy. Avšak ho pravděpodobně nikdy nespatříte se smát nad mrtvolou, ani kdyby to byl člověk, kterého fakt ze srdce nenávidí. Mívá velmi klidnou povahu a je trpělivý – právě tyto vlastnosti mu dopomáhají k tomu, aby si zachoval chladnou hlavu i pod velkým tlakem. Rovněž je imunní proti všem manipulacím a zvládne snadno odhalit faleš. Nemá takovéto lidi rád a obloukem se jim vyhýbá, a tak by se nikdy nespojil s nějakým pochybným individuem, co by ho ve spánku ještě zradil.


To, že se právě vyhýbá toxickým lidem, ho občas nutí k tomu, aby se společnosti vyhýbal úplně. Jordan je ve své podstatě spíše samotář a takový život mu vyhovuje. Je na to zvyklý odjakživa, jelikož částečně vyrůstal sám. Na spojence tedy není moc tvořený, ale předem to vědět nemůže. Taktéž o dobrovolnictví nikdy nepřemýšlel, tedy ani o tom, že by byl někdy v aréně a vymýšlel by kvůli tomu nějaké strategické plány, což by mu stejně nešlo. Strategie mu nedává smysl, protože i když umí odhadnout manipulaci, tak na odhadování kroků svého protivníka je totálně marný. Třeba právě takové šachy nesnáší. Pravděpodobně by ani nebyl skvělým vůdcem, ale po tom on nijak stejně netouží. Rád se drží v ústraní a k věcem se moc nevyjadřuje, aby si ho lidé nevšímali, jelikož je to tak prostě nejlepší. Pokud nepočítáme trénink v centru, tak se spíše pohyboval v moři. Umí lovit se sítí a na přímo s oštěpem či harpunou, ale na vytváření pastiček nebo lovení velkých zvěří na souši moc stvořený není. Zaprvé to nikdy nezkoušel, a zadruhé k tomu neměl vůbec důvod, když vše, co potřeboval, už u moře bylo. Pak je celkem ostuda, že neumí rozdělat oheň jinak než se zapalovačem nebo sirkami. Sice ho to zkoušel otec naučit, ale na to není moc zručný a taky v tom byla menší nechuť se to naučit. Živlem je voda, tak se s ohněm celkově moc nekamarádí. Ještě horší to ale má s rostlinami, nerozeznává fakt žádnou bylinu, co by mu mohla v horších časech pomoct. Mořská řasa je tak jediná flóra, kterou zvládne poznat. Kytky jsou podle něho jen na okrasu, takže z něj žádný kvítečkový medik určitě nebude. Jiná první pomoc ho také úplně minula, popravdě o tom nikdy moc nepřemýšlel a nikdy se nestalo, že by musel někoho zachraňovat. Jedině možná umí resuscitaci kvůli práci plavčíka, co brával po víkendech, ale stoprocentní to není, jelikož to v praxi ještě nikdy nezkusil. Holt v kraji umí většina dost dobře plavat. A dále i samotný boj je slabinou, jelikož má trochu "defekt" toho, že se na to nikdy nesoustředil prioritně. V mnoha věcech není tak dokonalý, jako někteří extrémisté. Není to nic za co by se styděl, je si svých chyb vědom, ale je to jen člověk a nechtěl své dětství prodat za nějaký pošetilý sen, co má valná většina v profesionálních krajích. Příkladem je jeho neschopnost se všemi zbraněmi na dálku či těžkými zbraněmi jako je válečné kladivo, které se mu do boje zdá nepraktické. Spíše tedy holduje lehčím zbraním, které moc nezatěžují.


Jordan, syn obyčejného rybáře Laikena, se nemá ničím ve svém životě moc chlubit. Nenarodil se do žádné privilegované rodiny a jejich dědictví stojí vážně za starou bačkoru. Ne, že by to pro něho bylo bídné. Je to nesmírně skromný chlapec a ke štěstí mu postačí opravdu málo. Jeho příběh začal velmi tragicky smrtí své matky, která to nezvládla a po porodu ihned zemřela. Je jedináček a žije momentálně jen s otcem, který se je snaží oba uživit. Nechce po svém synovi, aby dřel s ním a namísto toho se soustředil raději na to důležité, na školu, aby z něj pak mohl být něco lepšího, než jen rybář s mizerným honorářem. Avšak si i tak najde Jordan čas na to, aby svému otci pomohl, protože z vlastní vůle chce a taky potřebuje trávit nějaký kvalitní čas s rodičem, když se tolik nevídají. Může si za to sám poděkovat, protože se na lodi leccos naučil. Chytání ryb v síti sice nezní jako velká parádička, ale zvládne kvůli tomu unést docela masivní množství ryb, a to rozhodně není žádná lehká sranda. Má to vlastně místo tréninku, když zrovna není ve výcvikovém centru. Tam také tráví většinu času, pokud se nesoustřeďuje na vzdělání, jelikož má trochu takový sen být mořským biologem, ale to si prozatím uchovává v tajnosti. Současně si do toho všeho vzal brigádně práci plavčíka, tudíž s tréninkem trochu zaostává a rozvrh není tak akurátní jako to bývalo, ale až tak rozdílné to není. Prozatím všechno zvládá a je ve svém životě vcelku systematický, takže se nestává, že by v něčem hořel. Dává si na tom záležet, když si nemůže dovolit luxus. Vůbec mu práce navíc nevadí, alespoň je seznámený s tím, že život není žádná pohádka a do náruče mu jen tak nic zdarma nespadne. Alespoň se na něj může každý spolehnout. Věří, že s tvrdou prací přijde den, kdy se mu to všechno vrátí. Jen snad ne v podobě Hladových her. I kdyby to byl schopný vyhrát, tak si tím nechce projít. Nechce mít na svědomí něčí smrt, ale taky by se nechtěl vzdát, protože není ještě připravený zemřít. Celkově chce ten život a svět ještě probádat, ale to je pro některé v Panemu docela náročný úkol, pro něj to bohužel platí. Nenechává se tím však zastrašit a snaží se ten život nějak prožít v klidu, proto je tak poslušný, co se týče zákonů a je vůbec těžké ho přesvědčit k nějakým nekalostem. Samozřejmě, asi jako každý zkusil něco, co se nemá, ale na seznamu, jako jiní jeho vrstevníci, toho tolik nemá. Problémy jsou něco, čemu se chce zcela vyhnout, nesnáší konflikty a vůbec si to nemůže dovolit. Už tak má jeho otec konflikty se šéfem, jelikož to není zrovna nejvlídnější člověk a je na všechny své zaměstnance nepříjemný. Dokonce Jordanovi nikdy za výpomoc neplatil, ale tak pomáhal spíše jen kvůli otci, aby toho neměl moc. Někdy se zdá, že dává více ostatním lidem než sobě, ale jemu to nikterak nevadí, protože mu postačí nadšení z radosti jiných.

Wednesday, January 30, 2019

Cassie Bennet

[ kéhsí benet ]

[player] Renaiti

[fc] Hannah Murray
 

positivity is the key to happiness

× [species] human
× [date of birth] january 4, 2206 | ♑︎ capricorn
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 2
× [age] eighteen 18
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 11 ]
  • Na první pohled stále usměvavá, křehká dívka, která toho moc nezvládne. Takhle ji většinou vidí ostatní a takto se ona chce prezentovat. Má totiž nezkrotnou touhu všem vždy dokázat, že je lepší, než si myslí. A také to tak je. Po fyzické stránce není rozhodně žádné ořezávátko. Nařízeným posilováním od babičky v jejich posilovně a následnou prací na poli si rozhodně nějaké to svalstvo zvládla vybudovat. Má zpevněné tělo a jen těžko by někdo našel nějaký přebytečný tuk. A tak se jí to líbí. Je se sebou ve všech směrech spokojená a nebojí se svoje sebevědomí předvést i ostatním. Ačkoli by to do ní na první pohled nikdo jen tak neřekl, opravdu je ten typ člověka, který vás dokáže hravě využít. Dost možná je to v rodině, její babička je taky taková. Ačkoli chce být pro všechny tou nejlepší, nedělá jí problém někoho bez mrknutí oka podrazit, pokud už se jí nehodí do jejích plánů a ještě to všechno svést na svoji oběť. Dokonce i ví, jak se prát, to se svými příbuznými také trénovala. Sebeobrana je jednou z věcí, kterou ovládá opravdu dobře. Pokud proti ní jde někdo větší a silnější, je schopná využít jeho sílu proti němu samému. Zná pár těch fíglů, jak se ubránit někomu, kdo by ji nečekaně napadl. Má ty reakce tak zažité, že nad tím nemusí ani moc přemýšlet a udělá to jako naprostou samozřejmost. Pokud by soupeř měl ale zbraň, asi by to bylo horší. Ona osobně se nikdy nesetkala s ničím jiným, než jsou nástroje na poli. Srp a krumpáč jsou její oblíbenci. S nimi práci zvládá už celkem hladce. Nejjistější si je však v rostlinkách a bylinkách. Odmalička měla tu nejlepší učitelku, svoji babičku, která jí všechno trpělivě vysvětlovala, co k čemu slouží. Vyzná se nejen v tom, co najde u nich v kraji, takové ty běžné rostliny, ale zvládne si poradit i s něčím exotičtějším, což babička v zahradě má také. Na tohle má mozek jako stavěný. Pokud má někdo rýmičku nebo třeba se nějak pořezal, je schopná udělat takovou směs z bylinek, aby to bylo co nejefektivnější a pomohlo to. Na tuto svoji schopnost je právem pyšná. Není snad žádná rostlina, na níž byste ji nachytali, kterou by neznala a alespoň něco vám o ní neřekla. 
  • Je až příliš posedlá tím, co si o ní ostatní myslí. Nezvládne jen pomyšlení na to, že by o ní někdo mohl říct nějaké křivé slůvko. Pořád potřebuje být pro všechny ta dobrá, ta, kterou mají všichni rádi. Dost často se právě z tohoto důvodu uchyluje k nějakým lžím a intrikám. Nezvládne přiznat svoji vlastní chybu a raději o tom zalže, jen aby si někdo náhodou nepomyslel, že to byla její vina. Ještě větší problém je to, pokud vlastní lži uvěří i ona sama. Není to nějaké ojedinělé, tím jak často ostatní balamutí, tak už ani pořádně někdy nedokáže rozeznat pravdu od lži. Na druhou stranu by nebyla schopna přežít sama. Samota ji děsí a pokud by se ze všeho nejdříve nezabila, určitě by brzy přišla o rozum a vytvořila si nějakého imaginárního přítele s nímž by se mohla bavit. Neumí být samostatnou jednotkou, stále musí mít za svým vypracovaným zadkem někoho, kdo jí bude dělat společnost. S velkou pravděpodobností by ani dlouho nezvládla jen tak strádat hlady. Je zvyklá na plný žaludek a nemít co k jídlu a pití by pro ni bylo nejspíše dost náročné, jelikož moc neví, jak si ho jinak obstarat, pokud by poblíž nebyl nějaký strom či rostlina s jedlými plody. Ačkoli se s ostatními snažila v jejich posilovně nějak připravovat, nikdy hrozbu Her nebrala nějak vážně. Vlastně na to ve všech těch svých spletích lží neměla čas, starat se o Hry. Nikdy netrénovala pro to, aby se tam jednoho dne sama přihlásila, to není její touha. Tyto myšlenky jsou trochu mimo ni, dělala to spíše z donucení, že musela. Proto se také nenaučila úplně všechno, vybírala si jen to, co ji bavilo. Přežití v přírodě? Nuda, v žádném případě. Zbraně ji taky nikdy moc nechytly. Možná dokáže poznat rozdíl mezi mečem a oštěpem, ale zacházet už s tím nedovede. Tím, že žije tady, snad v jednom z nejteplejších krajů, tak v nějakých větších zimách se nejspíše rychleji podchladí a bude jí dříve zima, protože na chlad není zrovna dvakrát zvyklá. Vlastně ani pořádně neví, jak chytit nějaké zvíře a třeba ho zabít, přijde jí totiž nechutné jíst takovouto zdechlinu, i kdyby byla připravena nad ohněm. To raději bude na ovoci, než jíst něco, co by někdo chytil v divoké přírodě.

  • [ file 001 ] Stačí jen, aby se tady v kraji představila a každý na ni má hned svůj vlastní obrázek, aniž by stačila říct cokoli dalšího. To přímo od srdce nesnáší. Narodila se totiž do Bennetovic rodinky. Ano, přesně, to je ta rodina, která má za člena vítěze Her, konkrétně tedy vítězku. Svoji babičku má strašně ráda, ale občas jí prostě vadí, že nezapadá do kraje tak, jak by si přála. Už od začátku bylo její dětství jedno z těch šťastnějších a pohádkovějších. Hlavním důvodem bylo to, že nikdy nepoznala co to je hlad nebo chudoba, díky penězům od babičky. Ačkoli si to třeba nepřipouští, je v tomto ohledu vážně zhýčkaná. Tím, že má svoji sestru a ještě i pár bratranců a sestřenic, tak již odmalička byla zvyklá vyrůstat v nějaké partě lidí a podnikat různé lumpárny. Ta její dětská neposednost jí zůstala a nejspíše se jí hned jen tak nezbaví. Když se vždy něco semlelo, byl zázrak pokud v tom nějak nefigurovala právě Cassie. Jako snad každé dítě se bavila neštěstím ostatních, obzvláště pokud tomu nějak dopomohla. Často svoje vtípky zkoušela právě na svojí drahé sestřičce, která byla jako vždy první na ráně. Bylo zde však přeci jen ještě něco, co měla mnohem raději, než tropení neplech. Tím byla babiččina zahrada. V přítomnosti těch exotických rostlin se v ní vždy probudila jemnost dívky, která se na její vzhled hodí a patří. Nechávala si od babičky dlouho vyprávět o všech těch rostlinách a čas od času padla i nějaká ta historka týkající se arény. Lásku k rostlinám má určitě po ní, o tom se nedá pochybovat. Jakmile byla v takovém tom školním věku, tak jí bylo odkryto i takové to jejich rodinné “tajemství” v podobě jejich soukromé a vlastní posilovny, které po čase začala říkat jednoduše centrum. O centru v Kapitolu jim babička několikrát vyprávěla a ona měla strašný pocit, že je to vlastně to samé. Lacey jim to zařídila, aby se mohli alespoň nějaké základy naučit. Cassie to však dělala spíše z toho důvodu, že tam chodili ostatní, ona sama v tom nikdy nenašla příliš zalíbení. Rozhodně tam netrávila více času, než opravdu musela. Tím, jak ve škole trávila čas se spolužáky a poslouchala jejich příběhy a příhody z práce na poli, najednou se cítila jako páté kolo u vozu, protože s nimi neměla nic společného a cítila, jako by byla odstrčená a ten pocit se jí vůbec nelíbil. Není taková jako většina z její rodiny, jí záleží hodně na tom, co si o ní ostatní myslí. Čas od času se tedy začala vytrácet z domu a vytvořila si takovou svoji druhou identitu. K práci se přihlašovala pod jiným jménem, aby se to k jejím rodičům náhodou nedoneslo. Lyrra byla první, která si toho všimla. Ještě aby ne, když Cassie občas přijde, že jí zná ještě více než ona samu sebe. Naštěstí držela při ní a nikomu to nepověděla. Od té doby Cass konečně pochopila co to je práce, jaké to je, když ji bolí ruce a nohy po několika hodinách na poli. A tím to všechno začalo. Její dvojí život. Zbožňuje svoji rodinu a nedá na ni dopustit, ale zároveň chce být oblíbená i mezi ostatními. Je to pro ni takový začarovaný kruh. Stále ještě navštěvuje jejich centrum, ale najde si i čas na to jít na pole mezi ostatní lidi. V tomto ohledu je takový dost outsider jejich rodiny a je si toho vědoma. Proto se před nimi snaží vždy tvářit jako naprostý andílek, který všemi v kraji pohrdá, stejně jako oni, ale ve skrytu duše to má vlastně úplně jinak. Prakticky už ztratila samu sebe a jen těžko jde vlastně říct, kdo Cassie Bennet skutečně je. 

  • 1x propustka do jiného kraje

Sunday, January 20, 2019

Brent Nimshi

[ brent nymši ]

 

Player: Quinn

FC: Taron Egerton



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - rozseknutý krk: D. Sycamore


Token:  Orgonitová mušle - náhled 




Profesionální trénink není vždy pro někoho ze Čtyřky samozřejmostí, spousta lidí na to kašle a Brent by nebyl výjimkou, kdyby ho k tréninku rodiče nedonutili. Nyní jim za to ale může děkovat, jelikož si tím získal spoustu schopností a zkušeností, které by bez problému zvládl využít v praxi. Už jako malé dítě začal vykazovat celkem slušný pohybový talent. Stačilo jen malé popostrčení a šlo mu to prakticky samo. Nikdy neměl problém s během, ať už na krátké, nebo dlouhé tratě. Vlastně to vždy byla jedna z věcí, na kterou se ve sportu specializoval nejvíce. Není žádný amatér, aby nepoznal, na jakou dráhu má a nemá síly a jak přesně si vše dopodrobna rozvrhnout, aby podal co nejlepší výkon. Tyto schopnosti pak dokáže využít i v boji, o tom ale až později. Rodiče odmala dbali na to, aby byl co nejzdravější, neminulo ho tedy ani každodenní cvičení a později i nějaké to posilování ve výcvikovém centru. Pokud opravdu nebyl nějak extrémně neschopný pohybu, vždy si denně našel alespoň pár minut na nějaký ten trénink. Posilování je pro něj nyní už nutností. Nejdříve ho to vůbec nelákalo, ale jakmile na sobě začal pozorovat výsledky, byla to jiná. Opravdu se snažil každý den zlepšovat, vydržet víc a víc a po nějaké době se z něj stal dost statný jedinec. Tahle snaživost je to, co ho odlišuje od spousty lidí. I když ho něco nebaví, vždy se to snaží dělat co nejlépe. Je pak jenom na čase, jestli ho to nakonec začne bavit, nebo jestli se do toho bude muset i nadále nutit. Taková věc, do které se opravdu nutit musel, bylo třeba lezení. Zkoušel to jen párkrát, ale s jeho silou by neměl mít absolutně žádné problémy někam vylézt a nebo se i déle udržet v nějaké výšce, pokud by se samozřejmě nejednalo o nějaké složité podmínky. Dělá to ovšem s velkým odporem, protože má velký respekt z výšek a je možné, že se mu u toho zamotá hlavinka. Jelikož mu bylo řečeno, že síla není všechno a jeho trénink musí obsahovat i nějaké to bojové umění, aby mu byl k něčemu, kdyby se chtěl před někým ubránit, začal makat i na tomhle. Na dlouhou dobu dal do pozadí všechno ostatní a začal se věnovat sebeobraně. Také se mu dost zalíbilo judo a karate. Začátky byly dost těžké, protože byl rozjuchané dítě, které chvíli nepostojí, vše se ale naučil ovládat a dá se říct, že nyní disponuje celkem dobrou disciplínou a morálkou. V těch samých vlastnostech ho ještě utvrdila práce s otcem na moři, kde si nemohl dělat jen tak co chtěl a musel hezky všechny poslouchat, jestliže chtěl, aby ho tam nechali. Moře bylo vždy něco, co ho kompletně fascinovalo a je tomu tak do dnešní doby. Plavat se naučil pomalu dřív, než uměl chodit a odmala jsou s vodou nerozluční kámoši. Stejně tak je jeho oblíbenou činností i potápění. Zde také může využít své dobré rozvržení dechu. Pod vodou bez problému vydrží klidně i kolem šesti minut, pokud je správně připravený. Nejsou mu cizí ani nějaké ty mořské potvory. Ví, co je pro něj nebezpečné a co mu naopak může nějak pomoci. Nejspíše by taktéž neměl problém s nějakým rybařením, ať už by měl chytat pouze pomocí nějakého ostrého nástroje, nebo si sám vyrobit provizorní prut. Další výhodou jeho tréninku je to, že většinou netrénuje sám. Často do výcvikáče chodí se svojí mladší sestrou, kterou má jako svého bojového parťáka. Zatímco ona má jako typická Čtyřka ráda trojzubec, jeho vždy lákali jiné zbraně. Mezi jeho absolutní oblíbence patří kuan tao. S touhle zbraní by bez sebemenšího problému dokázal zabít, třeba i jedním zásahem. Nemusí moc kontaktní souboje a kuan tao mu svou delší konstrukcí nesmírně vyhovuje. Když s ní bojuje, bývá to velmi rychlá akce a často je dost těžké vůbec se orientovat v tom, co dělá. V nějaké té bojové strategii dokáže být velice inovativní a málokdy lze odhadnout co udělá dále. Další zbraň, se kterou strávil poměrně dost času, je luk. Byla to pro něj celkem výzva, jelikož měl vždy mizernou mušku, byla to snad první věc, se kterou měl opravdu veliké problémy a nezvládal ji dlouhá léta. Vlastně ani teď není nějaký světoborný střelec, určitě by to ale nemělo být nějak hrozné. Když střílí, neexistuje pro něj nic jiného, než on a jeho zbraň. Potřebuje na svůj výkon jistou dávku klidu a ten si ve své hlavě umí vytvořit. Celkově je jeho velkou výhodou klid, se kterým všechno bere. Je velmi skromný a moc se nestává, aby přecenil své síly. Pokud ho někdo chválí, s pokorou tu poklonu přijme, rozhodně mu ale nic nestoupá do hlavy. 


Je to obrovský dobrák a jakkoliv se to může zdát jako výhoda, ve skutečnosti tomu tak není. Jelikož je to tak trochu trouba, věří dost lidem, i když ho třeba několikrát zradí, stále je schopen jim nadále věřit. Za tou vnější slupkou tvrďáka se skrývá poměrně obyčejný kluk, která nemá moc charisma a když má někoho získat na svou stranu, jeho argumenty se kolikrát rovnají argumentům malého dítěte. Se slovy to vůbec neumí a vlastně je zázrak, že se s ním chce vůbec někdo bavit. Nebývá totiž moc hovorný a na jakékoliv otázky odpovídá pouze pár slovy. Hodně věcí si nechává pro sebe a někdy je i to velkou nevýhodou. Tím, jak nic nikomu neřekne, se to v něm jen hromadí a nakonec z toho nevznikne nic dobrého. Není si jistý, že by někoho dokázal zabít. Při nejmenším na to za normálních okolností vůbec nemyslí a nikdy myslet nebude. Aby toho byl schopen, musel by být v nebezpečí on nebo někdo z jeho okolí. Kdyby se ovšem někdo snažil ublížit jeho mladší sestře, bavíme se úplně o něčem úplné jiném. Jelikož se cítí dost zodpovědný za to, že se jednou málem utopila, bývá vůči ní velmi ochranářský a kdyby se jí něco stalo, změnil by se k nepoznání. Pro její bezpečí by byl schopný kohokoliv zmlátit, zmrzačit, zabít. V tu chvíli by neznal přítele a dost by mu ruplo v bedně. Když už by zabíjel, určitě by nešlo o slabé jedince a děti. Nedokázal by ani zaútočit na někoho, kdo se nemůže nějak bránit. Jelikož je vysoký a poměrně mohutný, bývá dost nemotorný. Určitě od něj nečekejte, že by se k někomu zvládl bez hluku přiblížit. Když už jde, je to pořádně slyšet, dupe, šoupe nohama, zkrátka všechno. Je to jako by se kolem vás prohnala nějaká pohroma. Taktéž je velmi hlasitý, ať už vám říká cokoliv, jakkoliv tajného, vždy je to na nejvyšší hlasitost. On nevnímá, že dělá hluk. Nejspíš to může být i nějaká porucha sluchu, nikdy s tím ale nikam nešel a ostatní si na to už zvykli. Jak už bylo dříve zmíněno, nemá moc rád výšky. Kdyby se nacházel někde opravdu vysoko, udělalo by se mu špatně a nebyl by pravděpodobně ničeho schopný. Vždycky se bojí, že spadne. Bojí se celkově jakéhokoliv neúspěchu, proto se vždycky při všem tak neskutečně snaží. Občas s tím dokáže být až otravný, když se do něčeho opravdu zaryje a nechce se toho pustit. Nepatří určitě mezi nejchytřejší jedince. Vždy jedná srdcem, ne hlavou. Do všeho se vrhá bez rozmyslu a často to pak končí nějakou katastrofou. Žije okamžikem a moc nepřemýšlí o budoucnosti. Své činy a slova si obvykle neuvědomuje, dokud nemusí čelit jejich důsledkům, což také nepatří mezi jeho nejoblíbenější činnosti. Určitě od něj neočekávejte, že by to uměl se sečnými a bodnými zbraněmi. Nikdy ho nelákaly a nedával jim nějak velkou váhu. Vzhledem k tomu, že netrénuje kvůli hrám, ale spíš tak rekreačně a pro vlastní radost, nemá zrovna špičkovou techniku boje. Dělá si co ho napadne, což je účinné, ale oku to příliš nelahodí. Úplně kontaktní souboje jsou pro něj přijatelné pouze v případě, že jsou bez zbraní. Rád si od soupeře drží nějaký ten odstup. Celkově má rád svůj osobní prostor a pouští do něj málo koho. I když tráví spoustu času venku a očekávalo by se od něj, že nějaké to přežití v přírodě pro něj bude samozřejmostí, opak je pravdou. Neumí úplně základní věci. Kdyby měl třeba postavit stan, dokázal by se do něj prvně zamotat a pak si usmyslet, že to nemá cenu a radši by se vyspal venku bez něj. Nějaké to rozdělávání ohně, dělání pastí a další věci tohoto typu také nejsou žádným jeho hobby. Nikdy nemá moc přehled o svém okolí a kdyby byl někde, kde to nezná, stoprocentně by se zvládl ztratit. Dalo by se říct, že si občas dost sedí na vedení. Pokud mu něco nevysvětlíte opravdu dopodrobna a nemluvíte naprosto jasně, nejspíše vás nepochopí a ještě se vám vysměje, že jste úplně stupidní. 


Brent se narodil do průměrnější rodiny ve Čtvrtém kraji. Jeho rodiče nebyli nějak zvlášť bohatí, ale zároveň rozhodně neměli o nic nouzi. Neví, jaké je vyrůstání o samotě, protože po svém boku vždycky měl Marisol – jeho mladší sestru. Nepamatuje si, jaký je život bez ní, byl ještě škvrně, když se narodila ona. Všechno bylo fajn, jejich rodině se dařilo a nikde nebyl ani náznak něčeho špatného. Zkrátka řečeno, rozhodně si on ani jeho sestra neměli na co stěžovat. Dostali vše potřebné a rodičovská láska jim v žádném případě nechyběla. Jeho tatík pracoval na lodi a odmala ho bral na moře s sebou. Nejspíše odsud pochází jeho fascinace vodou. Oceán pro něj vždycky byl něco úžasného a není tedy divu, že uměl plavat pomalu dřív než chodit. Svou sestru prvních pár let života vůbec neřešil. Spíš mu vadila, než aby ji měl rád, ale zvládal ji tolerovat. Ono to ani jinak nešlo, když se kolem něj pořád motala. Když od jejich neustálého hašteření chtěla mít matka pokoj, posílala je oba sbírat mušle na pláž, v čemž malý Brent nikdy neviděl pořádně smysl. Neskutečně ho to nebavilo, ale někdo Marisol hlídat musel. Osobně si myslel, že by se o sebe zvládla postarat i sama a on by s ní tyhle trapárny nemusel provozovat, ale brzy se ukázalo, že se mýlil. Sestru jednou smetla vlna a jelikož neuměla plavat, bylo na Brentovi, aby ji zachránil. Byl to příšerný zážitek, ale tak nějak je to sblížilo. V tu chvíli pochopil, jak je důležité, aby stál vždy po jejím boku a dokázal se o ni postarat. Nikdy nevíte, co se stane a to Brentovi došlo možná až moc brzy. Už jako malý bral všechno extrémně seriózně, ale zároveň vždy s obrovskou dávkou pozitivity. Nebyl moc hovorný a spolu s jeho podivnou osobností to z něj nečinilo někoho, kdo by byl společností nějak zvlášť milován. Ano, měl pár přátel, ale vždycky byl jenom ten v pozadí. Moc mu to nevadilo, netoužil po tom být zbožňován desítkami lidí a opravdu byl radši v kruhu nejbližších přátel. Společnost mu většinou dělala jen Marisol, s kterou od toho incidentu trávil pořád čas, protože měl pocit, že ji musí za každou cenu bránit. Tohle mu zůstalo až dodnes, snaží se to ale limitovat, aby nevypadal jako hysterka, která ji nenechá ani dýchat. Na přání otce začal s tréninkem na Hladové hry. Vůbec ho to nebavilo a dělal to jen z donucení, to ovšem neznamená, že by mu to nešlo. Naopak, vždy podával nadprůměrné výkony, ať už se pustil do čehokoliv. Již tenkrát měl dost soutěživého ducha a jakkoliv to bylo otravné, stále v tom musel být nejlepší, jinak by se nejspíš zbláznil. Už má prostě takovou povahu. Později, když už toho uměl docela dost, začal sám trénovat Marisol, i když se to rodičům vůbec nelíbilo. Dokonce se mu to snažili zakázat, v tu chvíli ale on pohrozil, že sekne s tréninkem a najednou jim bylo vše dovoleno. Ano, rodiče z něj opravdu chtěli mít světoborného atleta, speciálně když viděli, jaké má výsledky. On jim to přání rád plnil, ale za jistých podmínek. Často to využíval k tomu, aby dostal, co chtěl. Nikdy to nebyla nějaká velká manipulace, ale stejně to od něj bylo dost sobecké. Čím byl starší, tím častěji také s tátou vyrážel na vodu a konečně tam také něco dělal. Naučil se tam celkem slušné disciplíně. Vždycky mu dost vadilo, když mu rozkazovali, ale umí to přežít. Dost do toho zasahuje fakt, že to nikdy nebyl konfliktní kluk. Opravdu, za celý svůj dosavadní život s nikým neměl nějaký větší problém. Žije si tak nějak ve svém světě a nesnaží se plést do problémů ostatních. V poslední době tak nějak přežívá a začíná se rozhodovat, čeho by doopravdy chtěl v životě dosáhnout. Marisol už je skoro dospělá a netráví s ním tolik času. On má tedy více volna na své koníčky a přátele. Jakkoliv se může jevit jako introvert, ve skutečnosti má přítomnost lidí docela rád a vyskytuje se v ní velmi často. Málokdy se stane, že by byl celý den doma. Pořád někde lítá a snaží se ze svého života vyždímat co nejvíce to jde. Postupem času si vcelku oblíbil svůj trénink, do kterého se dříve musel tolik nutit. Nyní to nedělá ani kvůli Hrám, ani kvůli rodičům, ale kvůli sobě. Dá se říct, že se u něj po tomhle převratu leccos změnilo, začal svůj život tréninku dost přizpůsobovat, jelikož to byl jeden z mála koníčků, které ho nepustily a opravdu se jim chtěl věnovat naplno. Kdekdo by mohl říct, že se tím stal až posedlým, ale není to pravda, hlídá si to a nic, co by mu bylo jakkoliv škodlivé, nedělá. Ačkoliv by mohl mít celkem dobré šance, nikdy neměl ambice přihlásit se do Her, jelikož se mu jeho život líbí a není takový blázen, aby se na ta jatka dostavil vlastní vůlí. Momentálně mu nejvíce záleží na své rodině, svých přátelích a samozřejmě v jisté míře hlavně na sobě samotném. Dělá všechno pro to, aby byl svou nejlepší verzí a nenechává se od toho jakkoliv rozptylovat či odrazovat.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92