Thursday, January 31, 2019

Jordan Laiken

[ džórdn lejken ]

 

Player: Larsyn

FC: Jamie Campbell Bower


Tesserae: 7 | Defense: 7

Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - sežrán krokodýlem


Token: -




Bezpochyby se jedná o profesionálního splátce. Jordan svůj trénink rozhodně nezanedbává, ale taktéž to přespříliš nepřehání. Nehodlá patřit do skupiny děcek, pro které jsou Hladové hry vším, co by ve svém životě chtěli a udělali by pro to první poslední, jelikož mu to celé přijde jako velká ztráta času. Hlavně z toho důvodu, že z toho nic nového nezíská. Jasně, slávu a peníze, ale to nikdy nespadalo pod jeho priority. Trénuje jen čistě kvůli zábavě a také aby si udržel správnou kondičku a nebylo to žádné vyžle nebo naopak přehnaná tuna svalů. Obvykle si párkrát do týdne zajde zaběhat nebo tráví hodiny na trenažérech a u různých závaží. Všechno to jde lehce a hodně mu v tom pomáhá jeho zdravý životní styl, čehož je velkým příznivcem. Na svém jídelníčku si dává velmi záležet, chce zkrátka žít dlouho a vyhýbá se všemu škodlivému, hlavně rakovinotvornému, ale zase se úplně neomezuje, i když to tak mnohdy nevypadá. Jakožto fanoušek bojového umění se naučil různým bojovým taktikám. Využití svého těla k souboji je u něj při normálních denních záležitostech přijatelnější, než se zbraní – zdá se mu to férovější a hlavně se u toho lépe porovnává pravá síla. Pakliže by se setkal se zbraněmi, určitě jim nepohrdne, kor v aréně, kde je pro něj už relevantnější přežití, i kdyby měl destruktivní zbraň nevýhodnou pro jeho protivníky. Férovost je v té chvíli zcela vedlejší. Nejvíce si oblíbil kratší meče a katary, pro něho nejpraktičtější zbraně, ale neodmítne ani harpuně nebo obyčejnému kopí. Schopný s nimi je tak na úrovni průměrného profesionála, takže by se schopnějším zabijákem měl možná menší problémy, ale v těchto situacích zapojí spíše hlavu a bude doufat, že mu jeho selský rozum poradí, stratégem totiž nikdy nebyl. Pohyb v boji jinak zvládá vcelku suverénně, má rychlé reflexy a obranu má ve většině případech v malíku. Takové velké plus do Her, kdyby se nedejbože ozvalo jeho jméno při sklizni, a samozřejmě ho trénink baví, jinak by se do toho nenutil. Nikdy nedělá nic s nechutí, prostě se do ničeho nenutí, což může být občas špatné, ale vždy záleží na konkrétní situaci. Rozhodně to není ten běžný profík, který by se slastí všechny vykuchal, nenachází v tom žádnou zálibu, ba naopak mu to přijde nechutné a barbarské. To ovšem neznamená, že by nezabíjel, toho je schopný už jen přirozeně z pudu sebezáchovy. Avšak ho pravděpodobně nikdy nespatříte se smát nad mrtvolou, ani kdyby to byl člověk, kterého fakt ze srdce nenávidí. Mívá velmi klidnou povahu a je trpělivý – právě tyto vlastnosti mu dopomáhají k tomu, aby si zachoval chladnou hlavu i pod velkým tlakem. Rovněž je imunní proti všem manipulacím a zvládne snadno odhalit faleš. Nemá takovéto lidi rád a obloukem se jim vyhýbá, a tak by se nikdy nespojil s nějakým pochybným individuem, co by ho ve spánku ještě zradil.


To, že se právě vyhýbá toxickým lidem, ho občas nutí k tomu, aby se společnosti vyhýbal úplně. Jordan je ve své podstatě spíše samotář a takový život mu vyhovuje. Je na to zvyklý odjakživa, jelikož částečně vyrůstal sám. Na spojence tedy není moc tvořený, ale předem to vědět nemůže. Taktéž o dobrovolnictví nikdy nepřemýšlel, tedy ani o tom, že by byl někdy v aréně a vymýšlel by kvůli tomu nějaké strategické plány, což by mu stejně nešlo. Strategie mu nedává smysl, protože i když umí odhadnout manipulaci, tak na odhadování kroků svého protivníka je totálně marný. Třeba právě takové šachy nesnáší. Pravděpodobně by ani nebyl skvělým vůdcem, ale po tom on nijak stejně netouží. Rád se drží v ústraní a k věcem se moc nevyjadřuje, aby si ho lidé nevšímali, jelikož je to tak prostě nejlepší. Pokud nepočítáme trénink v centru, tak se spíše pohyboval v moři. Umí lovit se sítí a na přímo s oštěpem či harpunou, ale na vytváření pastiček nebo lovení velkých zvěří na souši moc stvořený není. Zaprvé to nikdy nezkoušel, a zadruhé k tomu neměl vůbec důvod, když vše, co potřeboval, už u moře bylo. Pak je celkem ostuda, že neumí rozdělat oheň jinak než se zapalovačem nebo sirkami. Sice ho to zkoušel otec naučit, ale na to není moc zručný a taky v tom byla menší nechuť se to naučit. Živlem je voda, tak se s ohněm celkově moc nekamarádí. Ještě horší to ale má s rostlinami, nerozeznává fakt žádnou bylinu, co by mu mohla v horších časech pomoct. Mořská řasa je tak jediná flóra, kterou zvládne poznat. Kytky jsou podle něho jen na okrasu, takže z něj žádný kvítečkový medik určitě nebude. Jiná první pomoc ho také úplně minula, popravdě o tom nikdy moc nepřemýšlel a nikdy se nestalo, že by musel někoho zachraňovat. Jedině možná umí resuscitaci kvůli práci plavčíka, co brával po víkendech, ale stoprocentní to není, jelikož to v praxi ještě nikdy nezkusil. Holt v kraji umí většina dost dobře plavat. A dále i samotný boj je slabinou, jelikož má trochu "defekt" toho, že se na to nikdy nesoustředil prioritně. V mnoha věcech není tak dokonalý, jako někteří extrémisté. Není to nic za co by se styděl, je si svých chyb vědom, ale je to jen člověk a nechtěl své dětství prodat za nějaký pošetilý sen, co má valná většina v profesionálních krajích. Příkladem je jeho neschopnost se všemi zbraněmi na dálku či těžkými zbraněmi jako je válečné kladivo, které se mu do boje zdá nepraktické. Spíše tedy holduje lehčím zbraním, které moc nezatěžují.


Jordan, syn obyčejného rybáře Laikena, se nemá ničím ve svém životě moc chlubit. Nenarodil se do žádné privilegované rodiny a jejich dědictví stojí vážně za starou bačkoru. Ne, že by to pro něho bylo bídné. Je to nesmírně skromný chlapec a ke štěstí mu postačí opravdu málo. Jeho příběh začal velmi tragicky smrtí své matky, která to nezvládla a po porodu ihned zemřela. Je jedináček a žije momentálně jen s otcem, který se je snaží oba uživit. Nechce po svém synovi, aby dřel s ním a namísto toho se soustředil raději na to důležité, na školu, aby z něj pak mohl být něco lepšího, než jen rybář s mizerným honorářem. Avšak si i tak najde Jordan čas na to, aby svému otci pomohl, protože z vlastní vůle chce a taky potřebuje trávit nějaký kvalitní čas s rodičem, když se tolik nevídají. Může si za to sám poděkovat, protože se na lodi leccos naučil. Chytání ryb v síti sice nezní jako velká parádička, ale zvládne kvůli tomu unést docela masivní množství ryb, a to rozhodně není žádná lehká sranda. Má to vlastně místo tréninku, když zrovna není ve výcvikovém centru. Tam také tráví většinu času, pokud se nesoustřeďuje na vzdělání, jelikož má trochu takový sen být mořským biologem, ale to si prozatím uchovává v tajnosti. Současně si do toho všeho vzal brigádně práci plavčíka, tudíž s tréninkem trochu zaostává a rozvrh není tak akurátní jako to bývalo, ale až tak rozdílné to není. Prozatím všechno zvládá a je ve svém životě vcelku systematický, takže se nestává, že by v něčem hořel. Dává si na tom záležet, když si nemůže dovolit luxus. Vůbec mu práce navíc nevadí, alespoň je seznámený s tím, že život není žádná pohádka a do náruče mu jen tak nic zdarma nespadne. Alespoň se na něj může každý spolehnout. Věří, že s tvrdou prací přijde den, kdy se mu to všechno vrátí. Jen snad ne v podobě Hladových her. I kdyby to byl schopný vyhrát, tak si tím nechce projít. Nechce mít na svědomí něčí smrt, ale taky by se nechtěl vzdát, protože není ještě připravený zemřít. Celkově chce ten život a svět ještě probádat, ale to je pro některé v Panemu docela náročný úkol, pro něj to bohužel platí. Nenechává se tím však zastrašit a snaží se ten život nějak prožít v klidu, proto je tak poslušný, co se týče zákonů a je vůbec těžké ho přesvědčit k nějakým nekalostem. Samozřejmě, asi jako každý zkusil něco, co se nemá, ale na seznamu, jako jiní jeho vrstevníci, toho tolik nemá. Problémy jsou něco, čemu se chce zcela vyhnout, nesnáší konflikty a vůbec si to nemůže dovolit. Už tak má jeho otec konflikty se šéfem, jelikož to není zrovna nejvlídnější člověk a je na všechny své zaměstnance nepříjemný. Dokonce Jordanovi nikdy za výpomoc neplatil, ale tak pomáhal spíše jen kvůli otci, aby toho neměl moc. Někdy se zdá, že dává více ostatním lidem než sobě, ale jemu to nikterak nevadí, protože mu postačí nadšení z radosti jiných.

Wednesday, January 30, 2019

Cassie Bennet

[ kéhsí benet ]

[player] Renaiti

[fc] Hannah Murray
 

positivity is the key to happiness

× [species] human
× [date of birth] january 4, 2206 | ♑︎ capricorn
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 2
× [age] eighteen 18
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 11 ]
  • Na první pohled stále usměvavá, křehká dívka, která toho moc nezvládne. Takhle ji většinou vidí ostatní a takto se ona chce prezentovat. Má totiž nezkrotnou touhu všem vždy dokázat, že je lepší, než si myslí. A také to tak je. Po fyzické stránce není rozhodně žádné ořezávátko. Nařízeným posilováním od babičky v jejich posilovně a následnou prací na poli si rozhodně nějaké to svalstvo zvládla vybudovat. Má zpevněné tělo a jen těžko by někdo našel nějaký přebytečný tuk. A tak se jí to líbí. Je se sebou ve všech směrech spokojená a nebojí se svoje sebevědomí předvést i ostatním. Ačkoli by to do ní na první pohled nikdo jen tak neřekl, opravdu je ten typ člověka, který vás dokáže hravě využít. Dost možná je to v rodině, její babička je taky taková. Ačkoli chce být pro všechny tou nejlepší, nedělá jí problém někoho bez mrknutí oka podrazit, pokud už se jí nehodí do jejích plánů a ještě to všechno svést na svoji oběť. Dokonce i ví, jak se prát, to se svými příbuznými také trénovala. Sebeobrana je jednou z věcí, kterou ovládá opravdu dobře. Pokud proti ní jde někdo větší a silnější, je schopná využít jeho sílu proti němu samému. Zná pár těch fíglů, jak se ubránit někomu, kdo by ji nečekaně napadl. Má ty reakce tak zažité, že nad tím nemusí ani moc přemýšlet a udělá to jako naprostou samozřejmost. Pokud by soupeř měl ale zbraň, asi by to bylo horší. Ona osobně se nikdy nesetkala s ničím jiným, než jsou nástroje na poli. Srp a krumpáč jsou její oblíbenci. S nimi práci zvládá už celkem hladce. Nejjistější si je však v rostlinkách a bylinkách. Odmalička měla tu nejlepší učitelku, svoji babičku, která jí všechno trpělivě vysvětlovala, co k čemu slouží. Vyzná se nejen v tom, co najde u nich v kraji, takové ty běžné rostliny, ale zvládne si poradit i s něčím exotičtějším, což babička v zahradě má také. Na tohle má mozek jako stavěný. Pokud má někdo rýmičku nebo třeba se nějak pořezal, je schopná udělat takovou směs z bylinek, aby to bylo co nejefektivnější a pomohlo to. Na tuto svoji schopnost je právem pyšná. Není snad žádná rostlina, na níž byste ji nachytali, kterou by neznala a alespoň něco vám o ní neřekla. 
  • Je až příliš posedlá tím, co si o ní ostatní myslí. Nezvládne jen pomyšlení na to, že by o ní někdo mohl říct nějaké křivé slůvko. Pořád potřebuje být pro všechny ta dobrá, ta, kterou mají všichni rádi. Dost často se právě z tohoto důvodu uchyluje k nějakým lžím a intrikám. Nezvládne přiznat svoji vlastní chybu a raději o tom zalže, jen aby si někdo náhodou nepomyslel, že to byla její vina. Ještě větší problém je to, pokud vlastní lži uvěří i ona sama. Není to nějaké ojedinělé, tím jak často ostatní balamutí, tak už ani pořádně někdy nedokáže rozeznat pravdu od lži. Na druhou stranu by nebyla schopna přežít sama. Samota ji děsí a pokud by se ze všeho nejdříve nezabila, určitě by brzy přišla o rozum a vytvořila si nějakého imaginárního přítele s nímž by se mohla bavit. Neumí být samostatnou jednotkou, stále musí mít za svým vypracovaným zadkem někoho, kdo jí bude dělat společnost. S velkou pravděpodobností by ani dlouho nezvládla jen tak strádat hlady. Je zvyklá na plný žaludek a nemít co k jídlu a pití by pro ni bylo nejspíše dost náročné, jelikož moc neví, jak si ho jinak obstarat, pokud by poblíž nebyl nějaký strom či rostlina s jedlými plody. Ačkoli se s ostatními snažila v jejich posilovně nějak připravovat, nikdy hrozbu Her nebrala nějak vážně. Vlastně na to ve všech těch svých spletích lží neměla čas, starat se o Hry. Nikdy netrénovala pro to, aby se tam jednoho dne sama přihlásila, to není její touha. Tyto myšlenky jsou trochu mimo ni, dělala to spíše z donucení, že musela. Proto se také nenaučila úplně všechno, vybírala si jen to, co ji bavilo. Přežití v přírodě? Nuda, v žádném případě. Zbraně ji taky nikdy moc nechytly. Možná dokáže poznat rozdíl mezi mečem a oštěpem, ale zacházet už s tím nedovede. Tím, že žije tady, snad v jednom z nejteplejších krajů, tak v nějakých větších zimách se nejspíše rychleji podchladí a bude jí dříve zima, protože na chlad není zrovna dvakrát zvyklá. Vlastně ani pořádně neví, jak chytit nějaké zvíře a třeba ho zabít, přijde jí totiž nechutné jíst takovouto zdechlinu, i kdyby byla připravena nad ohněm. To raději bude na ovoci, než jíst něco, co by někdo chytil v divoké přírodě.

  • [ file 001 ] Stačí jen, aby se tady v kraji představila a každý na ni má hned svůj vlastní obrázek, aniž by stačila říct cokoli dalšího. To přímo od srdce nesnáší. Narodila se totiž do Bennetovic rodinky. Ano, přesně, to je ta rodina, která má za člena vítěze Her, konkrétně tedy vítězku. Svoji babičku má strašně ráda, ale občas jí prostě vadí, že nezapadá do kraje tak, jak by si přála. Už od začátku bylo její dětství jedno z těch šťastnějších a pohádkovějších. Hlavním důvodem bylo to, že nikdy nepoznala co to je hlad nebo chudoba, díky penězům od babičky. Ačkoli si to třeba nepřipouští, je v tomto ohledu vážně zhýčkaná. Tím, že má svoji sestru a ještě i pár bratranců a sestřenic, tak již odmalička byla zvyklá vyrůstat v nějaké partě lidí a podnikat různé lumpárny. Ta její dětská neposednost jí zůstala a nejspíše se jí hned jen tak nezbaví. Když se vždy něco semlelo, byl zázrak pokud v tom nějak nefigurovala právě Cassie. Jako snad každé dítě se bavila neštěstím ostatních, obzvláště pokud tomu nějak dopomohla. Často svoje vtípky zkoušela právě na svojí drahé sestřičce, která byla jako vždy první na ráně. Bylo zde však přeci jen ještě něco, co měla mnohem raději, než tropení neplech. Tím byla babiččina zahrada. V přítomnosti těch exotických rostlin se v ní vždy probudila jemnost dívky, která se na její vzhled hodí a patří. Nechávala si od babičky dlouho vyprávět o všech těch rostlinách a čas od času padla i nějaká ta historka týkající se arény. Lásku k rostlinám má určitě po ní, o tom se nedá pochybovat. Jakmile byla v takovém tom školním věku, tak jí bylo odkryto i takové to jejich rodinné “tajemství” v podobě jejich soukromé a vlastní posilovny, které po čase začala říkat jednoduše centrum. O centru v Kapitolu jim babička několikrát vyprávěla a ona měla strašný pocit, že je to vlastně to samé. Lacey jim to zařídila, aby se mohli alespoň nějaké základy naučit. Cassie to však dělala spíše z toho důvodu, že tam chodili ostatní, ona sama v tom nikdy nenašla příliš zalíbení. Rozhodně tam netrávila více času, než opravdu musela. Tím, jak ve škole trávila čas se spolužáky a poslouchala jejich příběhy a příhody z práce na poli, najednou se cítila jako páté kolo u vozu, protože s nimi neměla nic společného a cítila, jako by byla odstrčená a ten pocit se jí vůbec nelíbil. Není taková jako většina z její rodiny, jí záleží hodně na tom, co si o ní ostatní myslí. Čas od času se tedy začala vytrácet z domu a vytvořila si takovou svoji druhou identitu. K práci se přihlašovala pod jiným jménem, aby se to k jejím rodičům náhodou nedoneslo. Lyrra byla první, která si toho všimla. Ještě aby ne, když Cassie občas přijde, že jí zná ještě více než ona samu sebe. Naštěstí držela při ní a nikomu to nepověděla. Od té doby Cass konečně pochopila co to je práce, jaké to je, když ji bolí ruce a nohy po několika hodinách na poli. A tím to všechno začalo. Její dvojí život. Zbožňuje svoji rodinu a nedá na ni dopustit, ale zároveň chce být oblíbená i mezi ostatními. Je to pro ni takový začarovaný kruh. Stále ještě navštěvuje jejich centrum, ale najde si i čas na to jít na pole mezi ostatní lidi. V tomto ohledu je takový dost outsider jejich rodiny a je si toho vědoma. Proto se před nimi snaží vždy tvářit jako naprostý andílek, který všemi v kraji pohrdá, stejně jako oni, ale ve skrytu duše to má vlastně úplně jinak. Prakticky už ztratila samu sebe a jen těžko jde vlastně říct, kdo Cassie Bennet skutečně je. 

  • 1x propustka do jiného kraje

Sunday, January 20, 2019

Brent Nimshi

[ brent nymši ]

 

Player: Quinn

FC: Taron Egerton



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - rozseknutý krk: D. Sycamore


Token:  Orgonitová mušle - náhled 




Profesionální trénink není vždy pro někoho ze Čtyřky samozřejmostí, spousta lidí na to kašle a Brent by nebyl výjimkou, kdyby ho k tréninku rodiče nedonutili. Nyní jim za to ale může děkovat, jelikož si tím získal spoustu schopností a zkušeností, které by bez problému zvládl využít v praxi. Už jako malé dítě začal vykazovat celkem slušný pohybový talent. Stačilo jen malé popostrčení a šlo mu to prakticky samo. Nikdy neměl problém s během, ať už na krátké, nebo dlouhé tratě. Vlastně to vždy byla jedna z věcí, na kterou se ve sportu specializoval nejvíce. Není žádný amatér, aby nepoznal, na jakou dráhu má a nemá síly a jak přesně si vše dopodrobna rozvrhnout, aby podal co nejlepší výkon. Tyto schopnosti pak dokáže využít i v boji, o tom ale až později. Rodiče odmala dbali na to, aby byl co nejzdravější, neminulo ho tedy ani každodenní cvičení a později i nějaké to posilování ve výcvikovém centru. Pokud opravdu nebyl nějak extrémně neschopný pohybu, vždy si denně našel alespoň pár minut na nějaký ten trénink. Posilování je pro něj nyní už nutností. Nejdříve ho to vůbec nelákalo, ale jakmile na sobě začal pozorovat výsledky, byla to jiná. Opravdu se snažil každý den zlepšovat, vydržet víc a víc a po nějaké době se z něj stal dost statný jedinec. Tahle snaživost je to, co ho odlišuje od spousty lidí. I když ho něco nebaví, vždy se to snaží dělat co nejlépe. Je pak jenom na čase, jestli ho to nakonec začne bavit, nebo jestli se do toho bude muset i nadále nutit. Taková věc, do které se opravdu nutit musel, bylo třeba lezení. Zkoušel to jen párkrát, ale s jeho silou by neměl mít absolutně žádné problémy někam vylézt a nebo se i déle udržet v nějaké výšce, pokud by se samozřejmě nejednalo o nějaké složité podmínky. Dělá to ovšem s velkým odporem, protože má velký respekt z výšek a je možné, že se mu u toho zamotá hlavinka. Jelikož mu bylo řečeno, že síla není všechno a jeho trénink musí obsahovat i nějaké to bojové umění, aby mu byl k něčemu, kdyby se chtěl před někým ubránit, začal makat i na tomhle. Na dlouhou dobu dal do pozadí všechno ostatní a začal se věnovat sebeobraně. Také se mu dost zalíbilo judo a karate. Začátky byly dost těžké, protože byl rozjuchané dítě, které chvíli nepostojí, vše se ale naučil ovládat a dá se říct, že nyní disponuje celkem dobrou disciplínou a morálkou. V těch samých vlastnostech ho ještě utvrdila práce s otcem na moři, kde si nemohl dělat jen tak co chtěl a musel hezky všechny poslouchat, jestliže chtěl, aby ho tam nechali. Moře bylo vždy něco, co ho kompletně fascinovalo a je tomu tak do dnešní doby. Plavat se naučil pomalu dřív, než uměl chodit a odmala jsou s vodou nerozluční kámoši. Stejně tak je jeho oblíbenou činností i potápění. Zde také může využít své dobré rozvržení dechu. Pod vodou bez problému vydrží klidně i kolem šesti minut, pokud je správně připravený. Nejsou mu cizí ani nějaké ty mořské potvory. Ví, co je pro něj nebezpečné a co mu naopak může nějak pomoci. Nejspíše by taktéž neměl problém s nějakým rybařením, ať už by měl chytat pouze pomocí nějakého ostrého nástroje, nebo si sám vyrobit provizorní prut. Další výhodou jeho tréninku je to, že většinou netrénuje sám. Často do výcvikáče chodí se svojí mladší sestrou, kterou má jako svého bojového parťáka. Zatímco ona má jako typická Čtyřka ráda trojzubec, jeho vždy lákali jiné zbraně. Mezi jeho absolutní oblíbence patří kuan tao. S touhle zbraní by bez sebemenšího problému dokázal zabít, třeba i jedním zásahem. Nemusí moc kontaktní souboje a kuan tao mu svou delší konstrukcí nesmírně vyhovuje. Když s ní bojuje, bývá to velmi rychlá akce a často je dost těžké vůbec se orientovat v tom, co dělá. V nějaké té bojové strategii dokáže být velice inovativní a málokdy lze odhadnout co udělá dále. Další zbraň, se kterou strávil poměrně dost času, je luk. Byla to pro něj celkem výzva, jelikož měl vždy mizernou mušku, byla to snad první věc, se kterou měl opravdu veliké problémy a nezvládal ji dlouhá léta. Vlastně ani teď není nějaký světoborný střelec, určitě by to ale nemělo být nějak hrozné. Když střílí, neexistuje pro něj nic jiného, než on a jeho zbraň. Potřebuje na svůj výkon jistou dávku klidu a ten si ve své hlavě umí vytvořit. Celkově je jeho velkou výhodou klid, se kterým všechno bere. Je velmi skromný a moc se nestává, aby přecenil své síly. Pokud ho někdo chválí, s pokorou tu poklonu přijme, rozhodně mu ale nic nestoupá do hlavy. 


Je to obrovský dobrák a jakkoliv se to může zdát jako výhoda, ve skutečnosti tomu tak není. Jelikož je to tak trochu trouba, věří dost lidem, i když ho třeba několikrát zradí, stále je schopen jim nadále věřit. Za tou vnější slupkou tvrďáka se skrývá poměrně obyčejný kluk, která nemá moc charisma a když má někoho získat na svou stranu, jeho argumenty se kolikrát rovnají argumentům malého dítěte. Se slovy to vůbec neumí a vlastně je zázrak, že se s ním chce vůbec někdo bavit. Nebývá totiž moc hovorný a na jakékoliv otázky odpovídá pouze pár slovy. Hodně věcí si nechává pro sebe a někdy je i to velkou nevýhodou. Tím, jak nic nikomu neřekne, se to v něm jen hromadí a nakonec z toho nevznikne nic dobrého. Není si jistý, že by někoho dokázal zabít. Při nejmenším na to za normálních okolností vůbec nemyslí a nikdy myslet nebude. Aby toho byl schopen, musel by být v nebezpečí on nebo někdo z jeho okolí. Kdyby se ovšem někdo snažil ublížit jeho mladší sestře, bavíme se úplně o něčem úplné jiném. Jelikož se cítí dost zodpovědný za to, že se jednou málem utopila, bývá vůči ní velmi ochranářský a kdyby se jí něco stalo, změnil by se k nepoznání. Pro její bezpečí by byl schopný kohokoliv zmlátit, zmrzačit, zabít. V tu chvíli by neznal přítele a dost by mu ruplo v bedně. Když už by zabíjel, určitě by nešlo o slabé jedince a děti. Nedokázal by ani zaútočit na někoho, kdo se nemůže nějak bránit. Jelikož je vysoký a poměrně mohutný, bývá dost nemotorný. Určitě od něj nečekejte, že by se k někomu zvládl bez hluku přiblížit. Když už jde, je to pořádně slyšet, dupe, šoupe nohama, zkrátka všechno. Je to jako by se kolem vás prohnala nějaká pohroma. Taktéž je velmi hlasitý, ať už vám říká cokoliv, jakkoliv tajného, vždy je to na nejvyšší hlasitost. On nevnímá, že dělá hluk. Nejspíš to může být i nějaká porucha sluchu, nikdy s tím ale nikam nešel a ostatní si na to už zvykli. Jak už bylo dříve zmíněno, nemá moc rád výšky. Kdyby se nacházel někde opravdu vysoko, udělalo by se mu špatně a nebyl by pravděpodobně ničeho schopný. Vždycky se bojí, že spadne. Bojí se celkově jakéhokoliv neúspěchu, proto se vždycky při všem tak neskutečně snaží. Občas s tím dokáže být až otravný, když se do něčeho opravdu zaryje a nechce se toho pustit. Nepatří určitě mezi nejchytřejší jedince. Vždy jedná srdcem, ne hlavou. Do všeho se vrhá bez rozmyslu a často to pak končí nějakou katastrofou. Žije okamžikem a moc nepřemýšlí o budoucnosti. Své činy a slova si obvykle neuvědomuje, dokud nemusí čelit jejich důsledkům, což také nepatří mezi jeho nejoblíbenější činnosti. Určitě od něj neočekávejte, že by to uměl se sečnými a bodnými zbraněmi. Nikdy ho nelákaly a nedával jim nějak velkou váhu. Vzhledem k tomu, že netrénuje kvůli hrám, ale spíš tak rekreačně a pro vlastní radost, nemá zrovna špičkovou techniku boje. Dělá si co ho napadne, což je účinné, ale oku to příliš nelahodí. Úplně kontaktní souboje jsou pro něj přijatelné pouze v případě, že jsou bez zbraní. Rád si od soupeře drží nějaký ten odstup. Celkově má rád svůj osobní prostor a pouští do něj málo koho. I když tráví spoustu času venku a očekávalo by se od něj, že nějaké to přežití v přírodě pro něj bude samozřejmostí, opak je pravdou. Neumí úplně základní věci. Kdyby měl třeba postavit stan, dokázal by se do něj prvně zamotat a pak si usmyslet, že to nemá cenu a radši by se vyspal venku bez něj. Nějaké to rozdělávání ohně, dělání pastí a další věci tohoto typu také nejsou žádným jeho hobby. Nikdy nemá moc přehled o svém okolí a kdyby byl někde, kde to nezná, stoprocentně by se zvládl ztratit. Dalo by se říct, že si občas dost sedí na vedení. Pokud mu něco nevysvětlíte opravdu dopodrobna a nemluvíte naprosto jasně, nejspíše vás nepochopí a ještě se vám vysměje, že jste úplně stupidní. 


Brent se narodil do průměrnější rodiny ve Čtvrtém kraji. Jeho rodiče nebyli nějak zvlášť bohatí, ale zároveň rozhodně neměli o nic nouzi. Neví, jaké je vyrůstání o samotě, protože po svém boku vždycky měl Marisol – jeho mladší sestru. Nepamatuje si, jaký je život bez ní, byl ještě škvrně, když se narodila ona. Všechno bylo fajn, jejich rodině se dařilo a nikde nebyl ani náznak něčeho špatného. Zkrátka řečeno, rozhodně si on ani jeho sestra neměli na co stěžovat. Dostali vše potřebné a rodičovská láska jim v žádném případě nechyběla. Jeho tatík pracoval na lodi a odmala ho bral na moře s sebou. Nejspíše odsud pochází jeho fascinace vodou. Oceán pro něj vždycky byl něco úžasného a není tedy divu, že uměl plavat pomalu dřív než chodit. Svou sestru prvních pár let života vůbec neřešil. Spíš mu vadila, než aby ji měl rád, ale zvládal ji tolerovat. Ono to ani jinak nešlo, když se kolem něj pořád motala. Když od jejich neustálého hašteření chtěla mít matka pokoj, posílala je oba sbírat mušle na pláž, v čemž malý Brent nikdy neviděl pořádně smysl. Neskutečně ho to nebavilo, ale někdo Marisol hlídat musel. Osobně si myslel, že by se o sebe zvládla postarat i sama a on by s ní tyhle trapárny nemusel provozovat, ale brzy se ukázalo, že se mýlil. Sestru jednou smetla vlna a jelikož neuměla plavat, bylo na Brentovi, aby ji zachránil. Byl to příšerný zážitek, ale tak nějak je to sblížilo. V tu chvíli pochopil, jak je důležité, aby stál vždy po jejím boku a dokázal se o ni postarat. Nikdy nevíte, co se stane a to Brentovi došlo možná až moc brzy. Už jako malý bral všechno extrémně seriózně, ale zároveň vždy s obrovskou dávkou pozitivity. Nebyl moc hovorný a spolu s jeho podivnou osobností to z něj nečinilo někoho, kdo by byl společností nějak zvlášť milován. Ano, měl pár přátel, ale vždycky byl jenom ten v pozadí. Moc mu to nevadilo, netoužil po tom být zbožňován desítkami lidí a opravdu byl radši v kruhu nejbližších přátel. Společnost mu většinou dělala jen Marisol, s kterou od toho incidentu trávil pořád čas, protože měl pocit, že ji musí za každou cenu bránit. Tohle mu zůstalo až dodnes, snaží se to ale limitovat, aby nevypadal jako hysterka, která ji nenechá ani dýchat. Na přání otce začal s tréninkem na Hladové hry. Vůbec ho to nebavilo a dělal to jen z donucení, to ovšem neznamená, že by mu to nešlo. Naopak, vždy podával nadprůměrné výkony, ať už se pustil do čehokoliv. Již tenkrát měl dost soutěživého ducha a jakkoliv to bylo otravné, stále v tom musel být nejlepší, jinak by se nejspíš zbláznil. Už má prostě takovou povahu. Později, když už toho uměl docela dost, začal sám trénovat Marisol, i když se to rodičům vůbec nelíbilo. Dokonce se mu to snažili zakázat, v tu chvíli ale on pohrozil, že sekne s tréninkem a najednou jim bylo vše dovoleno. Ano, rodiče z něj opravdu chtěli mít světoborného atleta, speciálně když viděli, jaké má výsledky. On jim to přání rád plnil, ale za jistých podmínek. Často to využíval k tomu, aby dostal, co chtěl. Nikdy to nebyla nějaká velká manipulace, ale stejně to od něj bylo dost sobecké. Čím byl starší, tím častěji také s tátou vyrážel na vodu a konečně tam také něco dělal. Naučil se tam celkem slušné disciplíně. Vždycky mu dost vadilo, když mu rozkazovali, ale umí to přežít. Dost do toho zasahuje fakt, že to nikdy nebyl konfliktní kluk. Opravdu, za celý svůj dosavadní život s nikým neměl nějaký větší problém. Žije si tak nějak ve svém světě a nesnaží se plést do problémů ostatních. V poslední době tak nějak přežívá a začíná se rozhodovat, čeho by doopravdy chtěl v životě dosáhnout. Marisol už je skoro dospělá a netráví s ním tolik času. On má tedy více volna na své koníčky a přátele. Jakkoliv se může jevit jako introvert, ve skutečnosti má přítomnost lidí docela rád a vyskytuje se v ní velmi často. Málokdy se stane, že by byl celý den doma. Pořád někde lítá a snaží se ze svého života vyždímat co nejvíce to jde. Postupem času si vcelku oblíbil svůj trénink, do kterého se dříve musel tolik nutit. Nyní to nedělá ani kvůli Hrám, ani kvůli rodičům, ale kvůli sobě. Dá se říct, že se u něj po tomhle převratu leccos změnilo, začal svůj život tréninku dost přizpůsobovat, jelikož to byl jeden z mála koníčků, které ho nepustily a opravdu se jim chtěl věnovat naplno. Kdekdo by mohl říct, že se tím stal až posedlým, ale není to pravda, hlídá si to a nic, co by mu bylo jakkoliv škodlivé, nedělá. Ačkoliv by mohl mít celkem dobré šance, nikdy neměl ambice přihlásit se do Her, jelikož se mu jeho život líbí a není takový blázen, aby se na ta jatka dostavil vlastní vůlí. Momentálně mu nejvíce záleží na své rodině, svých přátelích a samozřejmě v jisté míře hlavně na sobě samotném. Dělá všechno pro to, aby byl svou nejlepší verzí a nenechává se od toho jakkoliv rozptylovat či odrazovat.

Saturday, January 05, 2019

Leonardo Zamora

[ lýonardou zamora ]

[player] Renaiti

[fc] Timothy Granaderos
 

standing on top like a champion

× [species] human
× [date of birth] may 3, 2206 | ♉︎ taurus
× [loyalty] neutral
× [credits] 505

× [level] 1
× [age] eighteen | 18
× [occupation] student, model
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Pokud bychom se měli zaměřit na jeho přednosti, tak přes všechny kecy, které na rodinu má, tak pro něj do jisté míry bylo docela i přínosem to, že k němu rodiče byli neúprosní a v mnoha případech tvrdí. Naučil se tak věci dotahovat do konce a neodflakovat je. Ovšem jeho nejdůležitější přednosti se právě ukrývají v tom, že měl vždycky možnost provozovat různé sporty. V tomto ohledu je tedy velmi všestranný. Celkově, už od prvního pohledu je na něm vidět, že je to ten sportovní typ kluka. Pokud začneme úplně od toho nejtriviálnějšího. Jeho první krůčky ve sportu byly právě v oblasti atletiky, kde ze začátku jeho hlavní dovedností byly běhy na dlouhé tratě a sprinty. Ve sprintech byl vždycky o něco lepší, ale i ty dlouhé tratě zvládne, jenom občas trochu uhýbá kolenům, pokud nemá svůj den, a proto někdy ten čas není úplně perfektní, jak by si přál. Sprint je prostě jeho. Chvíli mu to sice trvalo, než si ve běhu vypracoval svoji vlastní techniku, ale nyní už to má všechno plně zautomatizované a nad dýcháním a podobnými věcmi již nemusí vůbec přemýšlet. Vzhledem k tomu, že později byl trénovaný i na skoky do dálky, tak tam se mu právě ten sprint docela hodil. K atletice se později přidalo ještě plavání – vzhledem ke kraji, tato schopnost nesmí být opomenuta. Ve vodě se opravdu našel a plavání se stalo jeho vášní. Není den, kdy by si nešel dát pár bazénů. Dominuje především na trati 200 m volný způsob a 100 m a 200 m motýlek. Ačkoli se plavání může zdát nenáročné, rozhodně tomu tak není. Je to především zátěž na ruce a je tedy nad slunce jasné, že na rukou musí mít nějaké svaly, aby mu to šlo. Je to tak, kvůli plavání musel začít posilovat, ale ne že by mu to dělalo nějaký velký problém. Má to štěstí, že svalová hmota se mu nabírá dobře, a proto se nemusí dřít zrovna od rána do večera, aby dosáhl kýženého výsledku. Stačí mu jenom pravidelně cvičit. Později byl přinucen i k nějakým těm týmovým sportům, jako je basketbal a florbal. Ještě než přišel na to, že bez ostatních by dokázal lepší výsledky, tak si z toho přeci jen i něco odnesl. Naučil se koordinovat své pohyby a být průbojný případně drsný tak, jak si to situace vyžaduje. Často se mu stává, že se pohybuje svým chováním až na hraně morálních hranic, jako když při sportu používal zákroky na hraně pravidel. Pokud si potřebuje trochu pročistit hlavu, vezme si míč a jde si jen tak zastřílet na koš, ale do žádného týmu už nepatří. Mušku má však stále celkem přesnou. Tím, jak je zvyklý jet na výsledky a dát do toho všechno, tak se ve většině případů spoléhá jenom sám na sebe. Má totiž tendenci všem hned nadávat, pokud něco pokazí. Díky sportu se dokázal velmi dobře sžít se svým vlastním tělem. Ví, co je pro něj nejlepší a mnohdy dokáže rozeznat různé signály a porozumět, co je s jeho tělem v nepořádku. Navíc, jeho dobré výkony se odvíjejí právě z toho, že dokáže dobře spolupracovat se svým tělem. Pokud je to potřeba, je schopen si rozložit energii tak, aby danou věc zvládl bez zadýchání a podobně. Také mu v tom značně pomohlo to, že kvůli sportům byl nucen se naučit různé poznatky, co se týče lidského těla. Jeho znalosti v oblasti kloubů, svalů, jejich fungování až po nějaká onemocnění, jsou na dobré úrovni. Na poslední příčce u něj vždycky stojí trénink se zbraní. Povinnosti ho váží k tomu se s nimi naučit, ale moc radosti mu to nepřináší, dělá to spíše z donucení. Úplnou klasikou je pro něj trojzubec. Přijde mu to jako nejlepší zbraň. Na jedné straně to má hroty a druhým koncem může někomu případně pěkně pocuchat ciferník. Jednoduše ideální. Aby se neřeklo, tak se pokusil i trochu skamarádit s lukem. Není to pro něj sice ideál, ale v nouzi by to prostě zvládl. Co mu však přijde jako dobrá zábava na nudu, je nůž motýlek. Baví ho se s ním učit nějaké triky, motat si ho kolem zápěstí, házet z ruky do ruky, je to fajn. Ostatní zbraně logicky také někdy vyzkoušel, ale moc mu neutkvěly v paměti.
  • Jeho asi největším problémem je to, že nikdy netrénoval pro Hry, aby je vyhrál. Vždycky to dělal jenom sám pro sebe a pro svůj vlastní dobrý pocit. Proto je u něj docela problém v tom, že nemá úplně nějaké základní znalosti, které jsou pro přežití v aréně základní. Třeba takové rozdělání ohně nebo najití zdroje pitné vody? Vůbec, proč by něco takového měl umět, když stačí otočit kohoutkem a má pitnou vodu. Počítá s tím, že ani o teplo nebude mít nikdy nouzi, když tak si doma zatopí. Je zkrátka a dobře naprosto zhýčkaný. Je zvyklý na čisto a vždy ten nejlepší komfort. S velkou pravděpodobností by si ani nezvládl sám uvařit nebo jakkoli jinak opatřit jídlo, pokud by si ho nemohl koupit v obchodě. Z toho, že by se měl ušpinit nikdy není zrovna odvařený. Sice nedělá hysterické scény, ale rozhodně mu to vadí a umí to dát najevo. S tím také naprosto nekompromisně souvisí i jeho posedlost vzhledem. Je zvyklý se o sebe starat a pečovat, mnohdy v koupelně tráví i více času než nějaká dívka. V tomto ohledu je na sebe hodně přísný, chce stále vypadat dokonale. S tím jde také ruku v ruce to, že lidi odsuzuje na první pohled. Pokud vypadáte už na první pohled jako socka, tak jí také zůstanete a tohle tvrzení u něj nezmění vůbec nic. Hodně si prostě všímá vzhledu lidí. Další takový jeho nedostatek je i to, že si je až moc jistý sám sebou. Ne všechno umí na sto procent, ale i přesto se snaží prezentovat jako ten nejlepší a bezchybný, i kdyby ho to mělo zničit. Ale tak, kdo v dnešní době ne, že ano? Nikdy nepřizná, že na něco nemá. Takový jeho úplně malilinkatý problém, který on vůbec jako problém vlastně nevidí, je i to, že existují zbraně, kterých se ani nedotkl. I když by se toto u profesionála nejspíše vyskytovat nemělo, ale jak již bylo zmíněno, netrénuje kvůli Hladovým hrám, tudíž je logické, že některé zbraně dočista vynechal. Třeba taková kuše, oštěp nebo třeba shurikeny – tyhle zbraně pro něj vypadají dost nezáživně a nudně, takže je jasné, že ani neměl tu snahu se s nimi kdy setkat. Avšak to nejhorší co jej trápí, jsou jeho kolena. Tím, jak začal se všemi těmi sporty opravdu brzy, tak to dopadlo tak, že je má úplně zhuntovaná. Často ho bolí a občas se mu i stává, že ho chytne do nohy nějaká ta křeč. Nic s tím nedělá, což je samozřejmě chyba, protože se mu to nejspíše bude zhoršovat. Ani o tom vlastně nikdy nikomu neřekl a nemá to v plánu, jelikož nechce poukazovat na svoji největší slabinu, které si je i zároveň vědomý na sto procent. Kvůli kolenům je také dost opatrný například při skocích, aby mu v nich nekřuplo a nebyl konec, to by asi psychicky neunesl. Než aby tedy skočil z nějaké větší výšky, tak radši najde způsob, jak slézt dolů. Nejspíše si neuvědomuje, že takové uhýbání mu ta kolena už stejně nespraví. Už od prvního pohledů musí být jasné, že to není nějaký šprt. Nemá tedy moc znalostí, co se týče rostlinek a podobných kravinek. S velkou pravděpodobností dokáže rozeznat jehličnatý a listnatý strom, popřípadě keř, ale tím to asi vesele končí. Nikdy neměl potřebu se nic podobného učit. Stejně tak, pokud by se na něj někdo vytasil s chemickým vzorcem, nejspíše by dostal jednu do zubů, než aby se dočkal odpovědi. Leo je docela horká hlava, která pro pěsti nechodí daleko, když má pocit, že si to situace vyžaduje.

  • [ file 001 ] Jakmile ho spatříte, tak vám jistě hned dojde, že se jedná o takového toho typického středoškolského miláčka, který kolem sebe má partu kamarádů, s nimiž znepříjemňuje život každému “loserovi”. Rozhodně by na něj tenhle popis dokonale seděl, ale pojďme to vzít trochu obsáhleji. Jeho rodiče nepatří mezi nějakou Panemskou elitku, ale rozhodně jejich jméno tady v kraji něco znamená. Protože kdo nemá sportovní potřeby Zamora, tak jako by ani nebyl. Je tedy nad slunce jasné, že o peníze Leo nikdy neměl nouzi. Když po něčem zatoužil, stačilo si lusknout prsty a měl to. Vždycky to v tomhle ohledu měl strašně jednoduché. Jenže těžko říct, jestli je to závistihodné a nebo přesně naopak. Za všechno se platí daň a za svůj život, kde mu nic nechybí, ji musel zaplatit taky. Nikdy nežil v nějaké bezchybné rodině, mají dost problémů, které se řeší za zdmi jejich domu, ale mimo ně je nikdo netahá, aby si zachovali svoji dobrou tvář na veřejnosti. Je to u nich taková italská domácnost. Rodiče se hádají, sourozenci se hádají, všichni se vzájemně hádají. Občas by z toho řevu doma byl někdo na prášky a možná proto je nyní ve většině času dům prázdný, aby se všichni vyhnuli hádkám, tak si jdou po svém. Leo rozhodně není výjimkou. Nemá potřebu se svojí rodině nějak vnucovat, radši bude s partičkou kamarádů, než aby od někoho poslouchal, jak je neschopný. Když byl malý, rodiče na něj měli opravdu velké nároky. Chtěli, aby byl vrcholový sportovec snad všech sportů a všechno mu šlo nejlépe – kvůli jméně rodiny a firmy. Byla to pro ně výhodná strategie, když tím vlastně propagoval i rodinnou firmu. Kdo by přeci odolal si vybavení koupit od Zamory, když s jeho pomocí člověk dosahuje takových dobrých výsledků? Jenže není superman, bohužel, a v té době byl ještě prostě dítě. Proto často slýchával, jaký je budižkničemu a jak si vůbec nezaslouží nosit svoje příjmení, hlavně pokud se v nějaké soutěži neumístil na prvních třech příčkách. No uznejte, malému dítěti tohle musí prostě poznamenat. Na něm to rozhodně nechalo svoje následky. Jedním z nich je bezpochybně i to, proč se k ostatním chová, jako by byli smetí. Zkrátka a dobře si tím kompenzuje to, že jeho dětství nebylo zrovna slavné. Sice mu to už nevynahradí to, co se stalo, ale alespoň se cítí líp. Možná je to na jednu stranu smutné, ale je to pro něj lepší, než kdyby se užíral. Celkově se vždycky snaží házet vinu na ostatní, aby on vypadal jako obětní beránek a chudáček, který za nic nemůže. Nejspíše je to i důvod, proč se se sestrou tolik odcizili. Bianca je ze stejné rodiny, a tak si logicky prošla dost podobnými věcmi jako on, a i když by je to mělo spojit, dělá to z nich teď spíše nepřátele, jelikož každý z nich se s tím vyrovnává po svém. Jemu se nejednou podařilo pár špatných věcí hodit na sestru, která z toho nebyla zrovna nadšená, a proto se tak nějak jejich cesty rozešly. Ze začátku si byli docela blízcí a Bi, jako starší sestra, ho brávala s sebou na tréninky a tak podobně, dokud rodičům nezačal tvrdit, že se mu ve sportech nedaří proto, že pořád tráví jenom svůj čas se sestrou, která ho pořád někam tahá. Od té doby ho Bianca nechala, ať se o sebe stará jak chce a to taky dělá. Moc se s ní už nevídá a ani mu to nevadí, protože když už se setkají, tak se jenom ustavičně hádají. Leo má totiž za to, že neudělal nic špatně a on je ten chudáček, kterého tyranizuje. V současné době, kromě sportu, se věnuje i určitému typu modelingu. Pokud rodiče potřebují nafotit nové sportovní potřeby, je to buď on, nebo Bi, kdo jim dělá modely – občas oba. Postupem času si našel také zálibu v zakázaných sportech odehrávajících se v Dezu a to především v motokrosových závodech. Jeho rodiče o tom nemají sebemenší ponětí, jelikož se ani nezajímají, a jemu to přináší potřebný adrenalin. Ve své podstatě má jeho život klady i zápory a on se naučil si jednoduše nestěžovat, mohlo by to totiž být horší, mnohem horší.


  • Bianca Zamora-Forsythe × Jejich společný vztah se ani časem nijak nezlepšil. Stále je to špatné, možná i dokonce horší než kdy dřív. Nemá k ní žádné hlubší city, jež by mu naznačovaly, aby jí byl trochu nápomocný. Jako naprostý slušňáček se tváří v momentě, kdy na ně míří fotoaparáty, případně pokud jsou kdekoliv na veřejnosti. To je však jedna velká kamufláž pro veřejnost, aby vypadali jako skvělá příkladná rodina. V soukromí si však nebere servítky a je schopný ji seřvat jako malé dítě. Nemá k ní žádnou úctu, natož respekt. Podle něj nic nedokázala a všechny bonusy má jenom díky svému sňatku. Je pro něj lepší se sestře vyhýbat, protože to šetří jeho nervy. Jejich vztah nikdy nebude už pravděpodobně skvělý, hlavně díky tomu, že on nemá potřebu s ní jakýkoliv kontakt mít. Bez ní se cítí dobře. Je pro něj hluboko pod mořskou hladinou, i rybičky v jejich akváriu mají v jeho žebříčku oblíbenosti lepší postavení, než má právě Bianca.
  • Larsyn Kai Scorsese × Vždy se k ní choval přívětivě, neboť to byla sestra jeho přítelkyně a nechtěl k ní být nijak hrubý. Postupem času se však ukázalo, že jeho přístup nebyl čistě přátelský, ale skrýval v sobě něco více. Trvalo mu nesmírně dlouho, než si vůbec tyhle city dokázal přiznat, natož je vůbec říct nahlas. I když se snažil si Larsyn držet u těla pouze jako kamarád, věděl, že mu to nestačí. Vše se prolomilo při Atroxu, kdy ji poprvé dlouhodobě viděl s nějakým dalším klukem, což pro něj bylo devastující. V chování k oběma sestrám Scoreseovým se nejvíce projevovalo jeho sobectví, kdy nebyl schopný se vzdát ani jedné. Larsyn bezpodmínečně miluje za to, jakým způsobem se k němu vždy chovala a dokázala mu pomoci, když se cítil na dně. Tyhle všechny pocity v sobě má již hodně dlouho, ale poprvé je nahlas řekl až poté, co se Lars vrátila do světa živých. 
  • Lynx Eowyn Scorsese × Lynx byla jeho první láskou, o níž si myslel, že je to opravdu osudové. Nikdy nebyl tak naivní, aby věřil, že spolu zůstanou navždy, ačkoliv by se za to nezlobil. Jejich vztah zpočátku byl velmi idylický. Všechno jim klapalo, dokud nepřišla aréna, v níž zemřel Caspian. Od té doby sám Leonardo cítí, že se hodně věcí mezi nimi změnilo. Nemůže se na Lynx kvůli tomu zlobit, protože si nikdy ničím takovým neprošel. Stále ji miluje, ale pociťuje, že jeho zamilovanost postupně vyprchává. O vztah se totiž musí pečovat, jako o vše, co má dobře fungovat a má pocit, že ani jeden z nich jejich vztahu v poslední době nevěnuje tolik pozornosti, kolik je potřeba. Slabost pro ni však bude mít vždy a to pravděpodobně nikdy nevyprchá.

  • Interview | ID Card
  • 1x obsidiánový klíč
  • mobil - Advansy, řidičský průkaz

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92