Saturday, January 05, 2019

Leonardo Zamora

[ lýonardou zamora ]

[player] Renaiti

[fc] Timothy Granaderos
 

standing on top like a champion

× [species] human
× [date of birth] may 3, 2206 | ♉︎ taurus
× [loyalty] neutral
× [credits] 505

× [level] 1
× [age] eighteen | 18
× [occupation] student, model
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Pokud bychom se měli zaměřit na jeho přednosti, tak přes všechny kecy, které na rodinu má, tak pro něj do jisté míry bylo docela i přínosem to, že k němu rodiče byli neúprosní a v mnoha případech tvrdí. Naučil se tak věci dotahovat do konce a neodflakovat je. Ovšem jeho nejdůležitější přednosti se právě ukrývají v tom, že měl vždycky možnost provozovat různé sporty. V tomto ohledu je tedy velmi všestranný. Celkově, už od prvního pohledu je na něm vidět, že je to ten sportovní typ kluka. Pokud začneme úplně od toho nejtriviálnějšího. Jeho první krůčky ve sportu byly právě v oblasti atletiky, kde ze začátku jeho hlavní dovedností byly běhy na dlouhé tratě a sprinty. Ve sprintech byl vždycky o něco lepší, ale i ty dlouhé tratě zvládne, jenom občas trochu uhýbá kolenům, pokud nemá svůj den, a proto někdy ten čas není úplně perfektní, jak by si přál. Sprint je prostě jeho. Chvíli mu to sice trvalo, než si ve běhu vypracoval svoji vlastní techniku, ale nyní už to má všechno plně zautomatizované a nad dýcháním a podobnými věcmi již nemusí vůbec přemýšlet. Vzhledem k tomu, že později byl trénovaný i na skoky do dálky, tak tam se mu právě ten sprint docela hodil. K atletice se později přidalo ještě plavání – vzhledem ke kraji, tato schopnost nesmí být opomenuta. Ve vodě se opravdu našel a plavání se stalo jeho vášní. Není den, kdy by si nešel dát pár bazénů. Dominuje především na trati 200 m volný způsob a 100 m a 200 m motýlek. Ačkoli se plavání může zdát nenáročné, rozhodně tomu tak není. Je to především zátěž na ruce a je tedy nad slunce jasné, že na rukou musí mít nějaké svaly, aby mu to šlo. Je to tak, kvůli plavání musel začít posilovat, ale ne že by mu to dělalo nějaký velký problém. Má to štěstí, že svalová hmota se mu nabírá dobře, a proto se nemusí dřít zrovna od rána do večera, aby dosáhl kýženého výsledku. Stačí mu jenom pravidelně cvičit. Později byl přinucen i k nějakým těm týmovým sportům, jako je basketbal a florbal. Ještě než přišel na to, že bez ostatních by dokázal lepší výsledky, tak si z toho přeci jen i něco odnesl. Naučil se koordinovat své pohyby a být průbojný případně drsný tak, jak si to situace vyžaduje. Často se mu stává, že se pohybuje svým chováním až na hraně morálních hranic, jako když při sportu používal zákroky na hraně pravidel. Pokud si potřebuje trochu pročistit hlavu, vezme si míč a jde si jen tak zastřílet na koš, ale do žádného týmu už nepatří. Mušku má však stále celkem přesnou. Tím, jak je zvyklý jet na výsledky a dát do toho všechno, tak se ve většině případů spoléhá jenom sám na sebe. Má totiž tendenci všem hned nadávat, pokud něco pokazí. Díky sportu se dokázal velmi dobře sžít se svým vlastním tělem. Ví, co je pro něj nejlepší a mnohdy dokáže rozeznat různé signály a porozumět, co je s jeho tělem v nepořádku. Navíc, jeho dobré výkony se odvíjejí právě z toho, že dokáže dobře spolupracovat se svým tělem. Pokud je to potřeba, je schopen si rozložit energii tak, aby danou věc zvládl bez zadýchání a podobně. Také mu v tom značně pomohlo to, že kvůli sportům byl nucen se naučit různé poznatky, co se týče lidského těla. Jeho znalosti v oblasti kloubů, svalů, jejich fungování až po nějaká onemocnění, jsou na dobré úrovni. Na poslední příčce u něj vždycky stojí trénink se zbraní. Povinnosti ho váží k tomu se s nimi naučit, ale moc radosti mu to nepřináší, dělá to spíše z donucení. Úplnou klasikou je pro něj trojzubec. Přijde mu to jako nejlepší zbraň. Na jedné straně to má hroty a druhým koncem může někomu případně pěkně pocuchat ciferník. Jednoduše ideální. Aby se neřeklo, tak se pokusil i trochu skamarádit s lukem. Není to pro něj sice ideál, ale v nouzi by to prostě zvládl. Co mu však přijde jako dobrá zábava na nudu, je nůž motýlek. Baví ho se s ním učit nějaké triky, motat si ho kolem zápěstí, házet z ruky do ruky, je to fajn. Ostatní zbraně logicky také někdy vyzkoušel, ale moc mu neutkvěly v paměti.
  • Jeho asi největším problémem je to, že nikdy netrénoval pro Hry, aby je vyhrál. Vždycky to dělal jenom sám pro sebe a pro svůj vlastní dobrý pocit. Proto je u něj docela problém v tom, že nemá úplně nějaké základní znalosti, které jsou pro přežití v aréně základní. Třeba takové rozdělání ohně nebo najití zdroje pitné vody? Vůbec, proč by něco takového měl umět, když stačí otočit kohoutkem a má pitnou vodu. Počítá s tím, že ani o teplo nebude mít nikdy nouzi, když tak si doma zatopí. Je zkrátka a dobře naprosto zhýčkaný. Je zvyklý na čisto a vždy ten nejlepší komfort. S velkou pravděpodobností by si ani nezvládl sám uvařit nebo jakkoli jinak opatřit jídlo, pokud by si ho nemohl koupit v obchodě. Z toho, že by se měl ušpinit nikdy není zrovna odvařený. Sice nedělá hysterické scény, ale rozhodně mu to vadí a umí to dát najevo. S tím také naprosto nekompromisně souvisí i jeho posedlost vzhledem. Je zvyklý se o sebe starat a pečovat, mnohdy v koupelně tráví i více času než nějaká dívka. V tomto ohledu je na sebe hodně přísný, chce stále vypadat dokonale. S tím jde také ruku v ruce to, že lidi odsuzuje na první pohled. Pokud vypadáte už na první pohled jako socka, tak jí také zůstanete a tohle tvrzení u něj nezmění vůbec nic. Hodně si prostě všímá vzhledu lidí. Další takový jeho nedostatek je i to, že si je až moc jistý sám sebou. Ne všechno umí na sto procent, ale i přesto se snaží prezentovat jako ten nejlepší a bezchybný, i kdyby ho to mělo zničit. Ale tak, kdo v dnešní době ne, že ano? Nikdy nepřizná, že na něco nemá. Takový jeho úplně malilinkatý problém, který on vůbec jako problém vlastně nevidí, je i to, že existují zbraně, kterých se ani nedotkl. I když by se toto u profesionála nejspíše vyskytovat nemělo, ale jak již bylo zmíněno, netrénuje kvůli Hladovým hrám, tudíž je logické, že některé zbraně dočista vynechal. Třeba taková kuše, oštěp nebo třeba shurikeny – tyhle zbraně pro něj vypadají dost nezáživně a nudně, takže je jasné, že ani neměl tu snahu se s nimi kdy setkat. Avšak to nejhorší co jej trápí, jsou jeho kolena. Tím, jak začal se všemi těmi sporty opravdu brzy, tak to dopadlo tak, že je má úplně zhuntovaná. Často ho bolí a občas se mu i stává, že ho chytne do nohy nějaká ta křeč. Nic s tím nedělá, což je samozřejmě chyba, protože se mu to nejspíše bude zhoršovat. Ani o tom vlastně nikdy nikomu neřekl a nemá to v plánu, jelikož nechce poukazovat na svoji největší slabinu, které si je i zároveň vědomý na sto procent. Kvůli kolenům je také dost opatrný například při skocích, aby mu v nich nekřuplo a nebyl konec, to by asi psychicky neunesl. Než aby tedy skočil z nějaké větší výšky, tak radši najde způsob, jak slézt dolů. Nejspíše si neuvědomuje, že takové uhýbání mu ta kolena už stejně nespraví. Už od prvního pohledů musí být jasné, že to není nějaký šprt. Nemá tedy moc znalostí, co se týče rostlinek a podobných kravinek. S velkou pravděpodobností dokáže rozeznat jehličnatý a listnatý strom, popřípadě keř, ale tím to asi vesele končí. Nikdy neměl potřebu se nic podobného učit. Stejně tak, pokud by se na něj někdo vytasil s chemickým vzorcem, nejspíše by dostal jednu do zubů, než aby se dočkal odpovědi. Leo je docela horká hlava, která pro pěsti nechodí daleko, když má pocit, že si to situace vyžaduje.

  • [ file 001 ] Jakmile ho spatříte, tak vám jistě hned dojde, že se jedná o takového toho typického středoškolského miláčka, který kolem sebe má partu kamarádů, s nimiž znepříjemňuje život každému “loserovi”. Rozhodně by na něj tenhle popis dokonale seděl, ale pojďme to vzít trochu obsáhleji. Jeho rodiče nepatří mezi nějakou Panemskou elitku, ale rozhodně jejich jméno tady v kraji něco znamená. Protože kdo nemá sportovní potřeby Zamora, tak jako by ani nebyl. Je tedy nad slunce jasné, že o peníze Leo nikdy neměl nouzi. Když po něčem zatoužil, stačilo si lusknout prsty a měl to. Vždycky to v tomhle ohledu měl strašně jednoduché. Jenže těžko říct, jestli je to závistihodné a nebo přesně naopak. Za všechno se platí daň a za svůj život, kde mu nic nechybí, ji musel zaplatit taky. Nikdy nežil v nějaké bezchybné rodině, mají dost problémů, které se řeší za zdmi jejich domu, ale mimo ně je nikdo netahá, aby si zachovali svoji dobrou tvář na veřejnosti. Je to u nich taková italská domácnost. Rodiče se hádají, sourozenci se hádají, všichni se vzájemně hádají. Občas by z toho řevu doma byl někdo na prášky a možná proto je nyní ve většině času dům prázdný, aby se všichni vyhnuli hádkám, tak si jdou po svém. Leo rozhodně není výjimkou. Nemá potřebu se svojí rodině nějak vnucovat, radši bude s partičkou kamarádů, než aby od někoho poslouchal, jak je neschopný. Když byl malý, rodiče na něj měli opravdu velké nároky. Chtěli, aby byl vrcholový sportovec snad všech sportů a všechno mu šlo nejlépe – kvůli jméně rodiny a firmy. Byla to pro ně výhodná strategie, když tím vlastně propagoval i rodinnou firmu. Kdo by přeci odolal si vybavení koupit od Zamory, když s jeho pomocí člověk dosahuje takových dobrých výsledků? Jenže není superman, bohužel, a v té době byl ještě prostě dítě. Proto často slýchával, jaký je budižkničemu a jak si vůbec nezaslouží nosit svoje příjmení, hlavně pokud se v nějaké soutěži neumístil na prvních třech příčkách. No uznejte, malému dítěti tohle musí prostě poznamenat. Na něm to rozhodně nechalo svoje následky. Jedním z nich je bezpochybně i to, proč se k ostatním chová, jako by byli smetí. Zkrátka a dobře si tím kompenzuje to, že jeho dětství nebylo zrovna slavné. Sice mu to už nevynahradí to, co se stalo, ale alespoň se cítí líp. Možná je to na jednu stranu smutné, ale je to pro něj lepší, než kdyby se užíral. Celkově se vždycky snaží házet vinu na ostatní, aby on vypadal jako obětní beránek a chudáček, který za nic nemůže. Nejspíše je to i důvod, proč se se sestrou tolik odcizili. Bianca je ze stejné rodiny, a tak si logicky prošla dost podobnými věcmi jako on, a i když by je to mělo spojit, dělá to z nich teď spíše nepřátele, jelikož každý z nich se s tím vyrovnává po svém. Jemu se nejednou podařilo pár špatných věcí hodit na sestru, která z toho nebyla zrovna nadšená, a proto se tak nějak jejich cesty rozešly. Ze začátku si byli docela blízcí a Bi, jako starší sestra, ho brávala s sebou na tréninky a tak podobně, dokud rodičům nezačal tvrdit, že se mu ve sportech nedaří proto, že pořád tráví jenom svůj čas se sestrou, která ho pořád někam tahá. Od té doby ho Bianca nechala, ať se o sebe stará jak chce a to taky dělá. Moc se s ní už nevídá a ani mu to nevadí, protože když už se setkají, tak se jenom ustavičně hádají. Leo má totiž za to, že neudělal nic špatně a on je ten chudáček, kterého tyranizuje. V současné době, kromě sportu, se věnuje i určitému typu modelingu. Pokud rodiče potřebují nafotit nové sportovní potřeby, je to buď on, nebo Bi, kdo jim dělá modely – občas oba. Postupem času si našel také zálibu v zakázaných sportech odehrávajících se v Dezu a to především v motokrosových závodech. Jeho rodiče o tom nemají sebemenší ponětí, jelikož se ani nezajímají, a jemu to přináší potřebný adrenalin. Ve své podstatě má jeho život klady i zápory a on se naučil si jednoduše nestěžovat, mohlo by to totiž být horší, mnohem horší.


  • Bianca Zamora-Forsythe × Jejich společný vztah se ani časem nijak nezlepšil. Stále je to špatné, možná i dokonce horší než kdy dřív. Nemá k ní žádné hlubší city, jež by mu naznačovaly, aby jí byl trochu nápomocný. Jako naprostý slušňáček se tváří v momentě, kdy na ně míří fotoaparáty, případně pokud jsou kdekoliv na veřejnosti. To je však jedna velká kamufláž pro veřejnost, aby vypadali jako skvělá příkladná rodina. V soukromí si však nebere servítky a je schopný ji seřvat jako malé dítě. Nemá k ní žádnou úctu, natož respekt. Podle něj nic nedokázala a všechny bonusy má jenom díky svému sňatku. Je pro něj lepší se sestře vyhýbat, protože to šetří jeho nervy. Jejich vztah nikdy nebude už pravděpodobně skvělý, hlavně díky tomu, že on nemá potřebu s ní jakýkoliv kontakt mít. Bez ní se cítí dobře. Je pro něj hluboko pod mořskou hladinou, i rybičky v jejich akváriu mají v jeho žebříčku oblíbenosti lepší postavení, než má právě Bianca.
  • Larsyn Kai Scorsese × Vždy se k ní choval přívětivě, neboť to byla sestra jeho přítelkyně a nechtěl k ní být nijak hrubý. Postupem času se však ukázalo, že jeho přístup nebyl čistě přátelský, ale skrýval v sobě něco více. Trvalo mu nesmírně dlouho, než si vůbec tyhle city dokázal přiznat, natož je vůbec říct nahlas. I když se snažil si Larsyn držet u těla pouze jako kamarád, věděl, že mu to nestačí. Vše se prolomilo při Atroxu, kdy ji poprvé dlouhodobě viděl s nějakým dalším klukem, což pro něj bylo devastující. V chování k oběma sestrám Scoreseovým se nejvíce projevovalo jeho sobectví, kdy nebyl schopný se vzdát ani jedné. Larsyn bezpodmínečně miluje za to, jakým způsobem se k němu vždy chovala a dokázala mu pomoci, když se cítil na dně. Tyhle všechny pocity v sobě má již hodně dlouho, ale poprvé je nahlas řekl až poté, co se Lars vrátila do světa živých. 
  • Lynx Eowyn Scorsese × Lynx byla jeho první láskou, o níž si myslel, že je to opravdu osudové. Nikdy nebyl tak naivní, aby věřil, že spolu zůstanou navždy, ačkoliv by se za to nezlobil. Jejich vztah zpočátku byl velmi idylický. Všechno jim klapalo, dokud nepřišla aréna, v níž zemřel Caspian. Od té doby sám Leonardo cítí, že se hodně věcí mezi nimi změnilo. Nemůže se na Lynx kvůli tomu zlobit, protože si nikdy ničím takovým neprošel. Stále ji miluje, ale pociťuje, že jeho zamilovanost postupně vyprchává. O vztah se totiž musí pečovat, jako o vše, co má dobře fungovat a má pocit, že ani jeden z nich jejich vztahu v poslední době nevěnuje tolik pozornosti, kolik je potřeba. Slabost pro ni však bude mít vždy a to pravděpodobně nikdy nevyprchá.

  • Interview | ID Card
  • 1x obsidiánový klíč
  • mobil - Advansy, řidičský průkaz

Dominic Clevenger

[ dóminik klevendžr ]

 

Player: Renaiti

FC: Wentworth Miller


Tesserae: 8 | Defense: 8

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - jedovatí hadi


Token: Náramek s malou zlatou činkou




Pokud začneme tím, co je nad slunce jasné, tak samozřejmě umí velmi dobře plavat. Snad není dítě, které by to tady neumělo, bylo by to ostudné, kdyby tuto schopnost neovládal. Vodu má skutečně rád v jakékoli formě – kapalnou, sníh, led, déšť, je to jedno. Nikdy by svoji osobu neoznačil jako pilnou nebo něco tomu podobného. Avšak co se týče právě tréninku, tak na tom si vždycky dává záležet na sto procent. Pro dosažení jeho cíle je to dost potřebné, a tak se to také snaží nešidit a věnovat tomu opravdu hodně úsilí. Má to štěstí, že se odmala mohl setkávat se zbraněmi všeho druhu. Získal si tak v tomto ohledu docela velký přehled. Vyzkoušel opravdu všechno, co bylo dostupné ve výcvikovém centru. Přesně ví, jaké druhy zbraní mu sedí nejvíce a co by použil jen v krajním případě. Nejvíce mu sedí úderné zbraně, kdy je v bezprostřední blízkosti. Líbí se mu ten pocit, že takhle na blízko může vidět i cítit, jak se dotyčný v ideálním případě bojí. Tím, že nevynechal snad jediný den, neboť chodí trénovat ve zdraví i v nemoci, tak je centrum takový jeho druhý domov. Zbraně jsou jeho miláčci, bez nich by jeho den vůbec neměl smysl. Jeden rozdíl však oproti ostatním ve svém kraji skutečně má. Ačkoli umí s trojzubcem dobře pracovat, mnohem lépe mu to jde s jeden a půl ručním mečem. Vždy, když ho vezme do rukou, tak je z něj o dost jiný člověk. Jako by ani v ten moment pořádně nevěděl, kdo vlastně je. Soustředí se jenom na práci těla a celkově při tom může vypadat jako člověk na drogách. Každý má jinou závislost a zbraně jsou ta jeho. Samozřejmě to nějak trvalo než si dokázal u těch pár oblíbených zbraní vypracovat techniku, ale v současné době s nimi zvládá zacházet opravdu dobře. Mezi takové jeho milenky patří právě válečné kladivo, nunchaku, válečná sekera nebo třeba takový boxer s ostny a ostřími. Mimo zbraně se však jeho návštěvy v centru nesou i v duchu posilovacím. Snaží se mít vyvážené svalstvo na rukou i nohou. Není žádný kulturista, ani vlastně nechce takové ty obrovské svaly na rukou. Svaly se snaží udržovat v takové míře, aby to na jeho těle stále vypadalo dobře. Na břiše má proto vyrýsovaný i pěkný pekáč buchet. Díky práci na lodi se také najde dost věcí, které si i osvědčil v praxi. Umí vázat různé druhy uzlů a jen málokdy se mu stane, že uzel povolí, pokud to tedy sám nechce. A to že má opravdu sílu se ukazuje, když musí na palubě přetahovat různé těžké bedny, například s chyceným úlovkem. Ono vlastně i to rybářské náčiní, jako jsou třeba několika metrové sítě, není lehká záležitost. Navíc na moři se počasí mění z hodiny na hodinu, takže mu většinou nedělají problém nějaké extrémní výkyvy počasí, protože si na to za tu dobu už docela zvykl. Kromě toho byl také nucen se naučit lézt po síti, aby třeba na lodi něco přivázal. Což nebylo ve své podstatě ani tak těžké, protože sílu v rukou má, aby se udržel a nespadl. Jenom nikdy nezkoušel šplhat někde v přírodě třeba po stromě nebo skalách, ale třeba by to taky zvládl, možná s pár odřeninami. Aby se však nemluvilo pořád jen o jeho fyzických schopnostech, tak kupodivu přeci jen existuje i něco, co mu jde a pozor, nejde o posilování a ani o zbraně. Mnoho lidí by ho kvůli takové schopnosti jistě označila za tlučhubu. Rád si prostě vymýšlí věci a nakecává lidem nejrůznější pohádky, třeba o tom, jak je nejlepší a celý jeho život bezchybný. Lhaní mu vůbec nevadí, jen nejhorší je, že je schopný těmto svým lžím vlastně i uvěřit. Jde hlavně o to, že jim chce uvěřit. Každou sekundu se u něj prokazuje to, jak moc touží po lepším životě, po životě na výsluní. Má štěstí, že se jen tak lehce nevzdá a je cílevědomý. Za úspěchem je schopný jít i přes mrtvoly.


Může se snažit svoje slabiny skrývat jak jenom chce, ale jednou jsou tam a bohužel nemá takovou moc je změnit či odstranit. Ačkoli se snaží se svým chybám velkým obloukem vyhýbat, je si jich i přesto dobře vědomý. Nejhorší na tom všem je asi právě ten fakt, že jeho vehementní snaha ukrýt všechny jeho nedostatky na ně občas právě až příliš poukáže. Nikdy by vám nepřiznal, že je něco nad jeho síly. K jeho smůle bohužel není žádný neúnavný android a občas vážně na něco nestačí. Většinou se v takových situacích chová zbrkle a může působit bezradným dojmem. Avšak to, že se do něčeho vrhá po hlavě není zrovna nic ojedinělého. Má potřebu všechno vyzkoušet a nějak neřeší, že by si při tom mohl třeba něco udělat, když nemá s danou věcí moc zkušeností. Nejraději by byl, kdyby se všechno naučil hned na první dobrou, jenže takhle bohužel svět nefunguje. Pokud se mu tedy něco nedaří, k povrchu se prodere ta jeho zuřivá část. V ten moment se chová jako malé rozmazlené dítě a vzteká se jako malý. Snaží si často hrát na něco jiného, než ve skutečnosti je. Nikdy nebyl rozmazlovaný nebo třeba hýčkaný, ale má nutnou potřebu se před lidmi ukázat, snad aby mu třeba i jeho život záviděli. Taktéž se u něj projevují sklony k sebeničení, v tom smyslu, že se hodně přepíná. Po práci musí ještě vždycky navštívit posilovnu a přes to jednoduše nejde vlak. Fyzická námaha je pro něj něco jako droga. Nejednou se mu však stalo, že si po práci naložil na osu větší zátěž a zkolaboval jim tam, když se to snažil zvednout. Jednoduše prostě nezná svoji mez. Všechno vždycky dělá až do úplného vyčerpání. K čemu si však nikdy nenašel nějak blízký vztah byly rostliny a zvířata. Ačkoli by se to mohlo zdát zvláštní, přeci jenom, tady ve Čtvrtém by měl znát alespoň ty mořské věcičky, ale nějak na to prostě není. Nejspíše je to zapříčiněno i tím, že si jeho mladší já nechtělo získat ještě nálepku "šprt", a tak se radši ani nikdy neměl moc snahu učit. Jistě, něco málo rozezná, třeba takové řasy nebo trávu, ale nějaký konkrétní druh už určit nedokáže. To vám radši vyjmenuje všechny druhy závaží, které jsou na posilování. Občas se prostě prezentuje tak, jako by měl místo mozku nějakou činku. S tím trochu souvisí i to, že není tak moc vynalézavý či kreativní, co se týče řešení nějakých situací. Nedokáže uvažovat, jak se říká za roh. Žije přítomností a následky neřeší. Má docela problém s lidmi, kteří se na něj křivě podívají. Chce od ostatních pociťovat nějaký respekt vůči jeho osobě a pokud je to nutné, třeba ho z nich i vymlátit. Nenechte se však vyvést z omylu, přeci jenom u něj existuje jedna hranice, kterou by nikdy nepřekročil. Malému dítěti by nedokázal zkřivit ani vlásek. Že má svědomí? V tomhle ohledu asi ano. Radši si najde podobně rovnocenného soupeře, než aby si nějakou svoji frustraci vybíjel na dítěti, přijde mu to slabošské. Jak už vyplývá ze způsobu jeho života, s nejnovějšími technologickými módními výkřiky to neumí. Nikdy nevlastnil žádné elektronické zařízení a tak není divu, že s tím nezvládne pracovat. Je to pro něj taková docela španělská vesnice. Umí ovládat jenom to, co mají v centru a tím to končí. Možná by ho někdo nazval nespolečenským. Vlastně to tak docela úplně není pravda, to společnost ho spíše moc nemusí. Kdo by mezi sebe chtěl někoho, kdo jenom lže a je schopný vám bodnout kudlu do zad každou vteřinou? K tomu všemu je vůči ostatním také často dost nepřístupný, nechce si k sobě jen tak někoho připustit, aby ho to třeba náhodou nezranilo ještě více než už je.


Jeho život nikdy nebyl procházkou růžovým sadem, ačkoli by si někdo mohl říct, že přeci se má lépe než lidé v jiných krajích. Za podobné řeči je schopný vám vrazit jednu mezi oči, aniž byste stihli zareagovat. Nesnáší všechny tyhle podobné chytráky, kteří se snaží sociální situace zlehčovat. Prožil si svoje, a tak o tom má mnohem větší páru, než nějaký boháč co si vozí zadnici v luxusním autě. Už když se narodil, tak to nebylo do žádné zlaté kolébky, ale do pěkně ušmudlané a skoro na rozpadnutí. Ve Čtyřce je hodně velký skok z bohatých až na ty chudáky, kteří pomalu nemají co do pusy. On k jeho smůle patří do té druhé skupiny. Tím, že rodiče nebyli schopni uživit pomalu ani sami sebe, tak jim byl brzy odebrán. Vůbec si na ně nepamatuje. Nezbylo mu po nich vůbec nic, ani jediná vzpomínka či fotka. Ani neví jestli jsou pořád naživu, ale to je mu vesměs jedno. Od té doby ho vychovával dětský domov a lidi v něm. To jaký nyní je, je hodně zapříčiněno právě tímhle obdobím. S dětmi tam vycházel docela bez problému, jistě k nějakým šarvátkám občas docházelo, ale to tak u dětí bývá. Horší to bylo až nastoupil do školy. Tím jak neměl rodiče ani spoustu peněz, tak si z něj kvůli tomu ostatní spolužáci utahovali, protože samozřejmě si nemohl dovolit to co oni. Těžko říct proč si vybrali zrovna Dominica, možná se jim zdál jako snadný cíl právě kvůli svému vzhledu. V té době byl ještě slabý jako párátko. Ani on sám to pořád nechápe, že neměli rádi zrovna jeho. Intelektem se jim rovnat mohl, jen neměl ty peníze no. A to je v dnešní době velké měřítko. Všechno to snášel zhruba tak do páté třídy, neboť někdy v té době měl oficiálně povoleno začít chodit do výcvikového centra. To se zároveň stalo jeho novým domovem, protože tam trávil tolik času kolik jenom mohl. Občas kvůli tomu šel i za školu, jenom aby mohl trénovat. Odmala se mu Hladové hry líbily a bavilo ho sledovat, jak se tam vraždí. Takže jeho hnacím motorem se stalo to, že se chtěl přihlásit dobrovolně a všem předvést, co takové nedochůdče jako Dominic Clevenger dokáže a všem jim pořádně vytřít zrak. Tenhle cíl se ho drží už opravdu hodně dlouho. Jenže tím, jak všechno věnoval tréninku, tak pěkně kašlal na všechny své povinnosti a s tím i na školu. Brzy to přerostlo až do té podoby, že vůbec nechodil na vyučování, jen aby si mohl dát pořádně do těla. Což škola samozřejmě nebyla schopna akceptovat a když se to dozvěděli od vedení i v domově, tak ho odsud vyrazili. Do školy taky vlastně nechodil, takže tam mu studiu také brzy ukončili. Prakticky jako ještě dítě z něj byl bezdomovec. Neměl nikoho, jenom sám sebe a svaly, které se mu podařilo získat. A jelikož jeho vůle žít je opravdu velká, tak už v té době začal pracovat. Měl tu výhodu, že byl silný a ačkoli byl mladý, zvládl zastat jednou tolik práce kolik dospělý muž. Vidina peněz se mu začala hodně líbit a jak už to tak u člověka bývá, chtěl více a více. Když měl o jídlo a pití postaráno, nechtěl už žít pod mostem jako nějaké zvíře. Tím, že začal brát téměř všechny pracovní nabídky, včetně těch nebezpečných a nelegálních, protože za ty je samozřejmě tučná odměna, tak se mu za nějaký čas podařilo naspořit tolik, aby se mohl nastěhovat do podnájmu. Není to sice nic světového, ale pořád je to jistá střecha nad hlavou. Někdo by si možná řekl, že kvůli tomu přestal trénovat, ale to je lež. Raději nešel spát, než aby po práci vynechal trénink. Občas to vypadá, jako by místo mozku měl jednu velkou činku, protože na nic jiného pomalu už ani myslet nedokáže. V současné době mu nedělá problém se uživit. Dokonce se mu podařilo dobře skloubit i práci a trénink. Ale pořád ho neopouští ta touha po luxusu. Sice by mohl být se svým životem teď šťastný, ale on chce víc. Chce být všemi uznávaný a bohatý. Chce to, co nikdy neměl.

Thursday, December 20, 2018

Caitlyn Fonseca

[ kejtlyn fónseka ]

 

Player: Renaiti

FC: Malina Weissman


Tesserae: 3 | Defense: 4

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 13 deceased - napůl useknutá hlava: A. D. A.


Token: Černá stuha do vlasů




Vzhledem k tomu, že je již odmalička zvyklá na malý přísun potravy, tak nějaký hlad či kručení v břiše už vlastně ani nevnímá. Dost možná by v případě nouze nepohrdla ani nějakými kroutícími se červy či brouky, hlavně když je to jídlo. Díky jejímu kraji je hodně zručná, co se šití týče. Oblečení dokáže zalátat jedna radost a pravděpodobně by zvládla ošetřit i nějaké to zranění, pokud by k tomu měla potřebné věci. Ono je přeci jedno jestli šijete látku nebo lidskou kůži, jehla propíchne obojí. Mimo to ji baví i vyšívání a jiné jemné ruční práce. Má hbité prstíky, které jsou zoceleny mozoly po několikerém popícháním ostrou jehlou. Bolesti se tedy nějak zvláště nebolí. Jako malá měla dost odřených kolen nebo třeba i nějaké pořezání od ostrých předmětů, když s bratrem hrála na schovávanou, tudíž pokud se jí takhle něco stane, zachová vždy chladnou hlavu a náležitě si to ošetří. Pohled na krev jí nedělá zvlášť nějaký problém, úplně to asi nebude vyhledávat, ale pokud už se třeba řízne, rozhodně neomdlí. Po tom, co musela nějaký čas trávit s bratrem mimo civilizaci, tak od něj odkoukala i nějaké fígle ohledně přežití v přírodě. Zná pár rostlinek, které se vyskytují v lese a jsou k jídlu, mimo to se naučila klást i jednoduché pasti či naostřit si klacek tak, aby s ním mohla něco bodnout. V tomto ohledu není úplně marná, protože se docela rychle učí, pokud se jí zrovna chce. Nejlépe ze všeho jí jde však maskování. Pokud ona sama nechce být vidět, dokáže prostředí kolem sebe využít tak, aby se schovala. Hodně jí v tomto ohledu pomohly schovky, které jako malá hrála s Danniem, byla v nich vždycky lepší než on. Dokázala nehnutě zůstat na jednom místě a téměř ani nedýchat, aby se neprozradila. Je to docela nezvyklé na dítě, ale pokud se jí zrovna chce a má náladu, dokáže ze sebe vydat maximum, aby ukázala, že i něco zvládne. Jen je ten problém, že tuhle pozici většinou přenechává bratrovi, před ním si nemá co dokazovat a raději se nechává opečovávat.


Jak se od dívky jejího původu očekává, je na ní vidět podvyživení. Nemůže to snad ani nikoho překvapit, pokud někdo viděl, v jakých podmínkách se v Osmém kraji žije. Jídlo by se tam najít dalo, ale spíše peníze na něj nejsou. Nikdy neměla možnost si nějak budovat svalstvo, vlastně na to ani neměla pomyšlení a vzhledem k jejím občasně vystupujícím kostem, by možná ani žádnou pořádnou svalovou hmotu nepobrala. Je to typická křehká dívenka, jak na první pohled už působí. Neumí se ani moc přetvařovat. Pokud se jí něco nelíbí, dá to dost jasně najevo, ale ještě nikdy nebyla schopna o svém rozpoložení lhát. Je totiž zvyklá na to, že pokud ukáže, že se jí děje něco špatného, vždy jí Dannie přiběhne na pomoc. S tím vlastně i dost souvisí to, že na svém bratrovi je až přehnaně závislá. Prakticky odmalička se od něj nehnula a teď je pro ni dost psychicky náročné, že ho kolem sebe nemá. Chce být totiž opečovávaná, aby se nemusela o nic moc starat, neumí totiž žít na vlastní pěst. Je to pro ni strašně náročné a vysilující. Chce být vždy na někom závislá, aby se o ni postaral a udělal pro ni vše. Neuvědomuje si, že v tomto světě hodně lidí jede jenom samo za sebe. Nikoho nepřekvapí, že kromě ostrého klacku nikdy žádnou zbraň v ruce nedržela, ani k noži se nedostala, protože to vždy všechno dělal bratr. Natož aby uměla zacházet třeba s takovým mečem, ten by ji spíše dříve převážil, než že by se s ním zvládla po někom ohnat. Nebyla vychována jako zabiják a také k tomu moc nemá sklony. Nevidí radost v tom, že by měla někoho zabít. Ona má smysl života v trochu něčem jiném. Digitální věcičky jsou pro nic jedna velká španělská vesnice. Neumí s nimi zacházet a vlastně ani nemá potřebu se to učit, protože nikdy nebude mít tolik peněz, aby si něco podobného pořídila. Svým způsobem nemá ani možnost se s tím ve svém běžném životě setkat. Jediné, co tak ještě zvládne ovládat je šicí stroj, ale nic více po ní nikdo chtít nemůže. Ačkoli má svůj život ráda a chce se za něj rvát, nejednou už jí proběhla myšlenka o tom, že když teď v jejím životě není Dan, tak nemá proč žít. V tomto ohledu má úplně vymytý mozek, jak moc svého bratra zbožňuje.


Přesto, že se nenarodila do zlaté kolébky nějakého profi kraje, vypadalo to, že by mohla mít šťastný život. Jenže to se vypravěč jejího příběhu šeredně spletl. Žádný happy end, jako je v pohádkách se nekonal. Pojďme se tedy podívat na to, jak to celé bylo. Ačkoli byli její rodiče chudí, své dvě děti nade vše milovali. Aby jim však mohli obstarat alespoň ty základní potřeby k životu, musely dřít od rána do večera a i to občas bylo málo. Sice tedy brali Caitlyn jako svého malého andílka a zbožňovali ji, avšak ona to tak vůbec necítila. Moc se s nimi totiž nevídala, když pořád jenom někde pracovali a mnohem více si vytvořila vztah ke svému o dost staršímu bratrovi, který ji měl za úkol během jejich nepřítomnosti hlídat. Když někdy v noci plakala, matka ji nedokázala utišit, tuto moc měl pouze její bráška. Dokonce, jakmile se naučila mluvit, tak první její slovo bylo právě "Dannie". Jak rostla, tak se z ní pomalu ale jistě stával takový bratrův ocásek. Pokud on něco udělal nebo šel, ona tam nemohla chybět. V tomto ohledu byl Dan vždy natolik tolerantní a nikdy mu nevadilo se o ni starat. Pokud si někdy udělala bebí nebo na ni někdo křičel, utíkala si pro útěchu právě k Danovi. Čím byla starší, tím více vnímala, že má vlastně i nějaké rodiče a že musí opravdu pracovat, ale už si k nim nikdy nezvládla pořádně najít cestu, ať dělali co chtěli. Nakonec to dospělo až do toho bodu, že ani nebyla schopná brečet na jejich pohřbu. Během nepokojů oba její rodiče samozřejmě stáli na straně rebelů, protože chtěli lepší život a více peněz, tak jako každý, kdo málo vydělává. To se jim však stalo osudným. Ti dva spolu zůstali až do posledních minut a společně zahynuli. Zanechali však po sobě dvě krásné děti. Dan se s Caitlyn schovával v lese, kde je oba udržoval naživu, o smrti svých rodičů se oba dozvěděli až po konci všech těch nepokojů. Naučil ji v lese i nějakým základním znalostem o přežití. Vlastně ani neví, kde se to mohl naučit on, ale to asi není tak podstatné. Caitlyn z toho celého nebyla až tolik zdrcená, moc si neuvědomovala, že teď budou mít minimální příjmy a na uživení jim to asi moc stačit nebude. Jí stačilo, že má po boku svého bratra. Skromnost nebo spíše dívčí naivita? Nic totiž nešlo potom tak, jak si ona představovala. Krátce po pohřbu její bratr někoho poznal. Nějakou blonďatou nádheru. Už od prvního pohledu ji Caitlyn neměla ráda a jak brzy zjistila, bylo to vzájemné. To samozřejmě nemohlo dělat dobrotu. Dannie a ta blonďatá cuchta to vzali dost hopem, a Caitlyn skoro ani nestačila mrknout a už se všichni tři mačkali v malé maringotce, kde za krátkou dobu bylo mezi těmito dvěma dívkami dost velké dusno. Caitlyn byla zvyklá trávit s bratrem opravdu veškerý jeho čas, byla a je na něm dost závislá – mnoho lidí, kteří je neznali, by klidně mohli říct, že je to spíše jeho dcera než sestra – a to se samozřejmě jeho přítelkyni nelíbilo. Nenechalo to na sebe dlouho čekat a tenhle malý andílek začal dělat Danově přítelkyni všechno naschvál. Jenže to byl dost možná kámen úrazu. Bratr po nějakém čase přišel na to, jak se věci skutečně mají a učinil svoje rozhodnutí. Dal Caitlyn ultimátum, že se buď bude chovat k jeho přítelkyni s respektem nebo může klidně jít. Ona si vybrala tu druhou možnost a naivně doufala, že za ní bráška poběží a bude ji prosit na kolenou. Ještě se tak nestalo, pořád na to marně čeká. Žije teď na vlastní pěst a protože byla zvyklá, že Dannie dělal vždycky všechno za ni, je v tomhle světě taková docela ztracená. 

Saturday, December 15, 2018

Nicolette Desantis

[ nikolet dysantis ]

 

Player: Renaiti

FC: Arielle Kebbel


Tesserae: 7 | Defense: 7

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17 deceased - zlomený vaz: Symon Windsor


Token: Náušnice ve tvaru koně




První, co je určitě potřeba zmínit je to, že se u ní nevyplácí dát jen tak na vzhled. Nevypadá totiž jako někdo, kdo by mohl pobrat mnoho síly, ale opak je pravdou. Tím, že vyrůstala na farmě se již odmalička setkávala s těžkou prací. Vědra s vodou, pytle zrní nebo třeba štípání dříví, to všechno ji docela zocelilo, co se fyzické stránky týče. Na rukou svaly docela má a v případě nutnosti by byla schopna se nějakou chvíli přeci jen v boji tělo na tělo bránit. Vzhledem k tomu, že musela i nějaký čas pobýt ve věznici, tak tam neměla co jiného dělat, než posilovat. Od ostatních tam odkoukala nějaké cviky a více si tak posílila ruce. Naučila se v průběhu života i velmi rychle běhat, koneckonců bylo to potřeba, pokud nějaké zvíře uteklo, musela ho rychle zahnat zpět. Dost možná, být v lepším kraji, kde by nemusela jen pracovat, pravděpodobně by byla dobrá v soutěžích na sprinty, jenže bohužel je tam kde je. Jako malou ji občas i nějací kamarádi strčili do vody, tudíž trochu plavat zvládne, sice se to nikdy neučila, ale pravděpodobně by se alespoň hned neutopila. Nikdy se nesetkala s žádnou pořádnou zbraní, jen s tím, co používala v běžném životě. Sekera, bič, laso, jateční pistole, ale hlavně nože. K porcování masa je to dost důležité a po občasném pořezání si k nožům našla až takovou cestu, že v dnešní době s nimi dokáže pracovat s takovou obratností a lehkostí, jako by to byla její vlastní ruka. Je jedno jestli je to nějaký kapesní nožík nebo obyčejný kuchyňský nůž. S tím vším naprosto neodmyslitelně souvisí i to, že se nebojí zabíjet. Bere to jako naprosto přirozenou věc a ačkoli má ke zvířatům silné pouto, ví, že to tak musí být. Jelikož vnímá zvířata na mnohem vyšší úrovni než lidi, pravděpodobně by pro ni bylo zabití lidské bytosti ještě o to jednodušší, pokud by to dospělo až do takovéto situace. Rozhodně by si to nějak nevyčítala. Mimo nějaké její fyzické schopnosti je pro ni důležitější, co se jí odehrává v té její blonďaté hlavince. Má velmi dobrého pamatováka, ať už se jedná o nějaké rostlinky nebo třeba orientaci v prostoru. K přírodě má hodně blízko, a proto z ní vždy dokáže vypozorovat to, co potřebuje, například kde je jaká světová strana, kde by se třeba mohl nacházet nějaký zdroj vody či kudy zvíře šlo. Stopařské schopnosti rozhodně nepostrádá a ví, jak s nimi správně naložit. Tím, že jde s přírodou často ruku v ruce, tak i ví, jak se v ní pohybovat, aby byla co nejméně nápadná. Navíc je velmi učenlivá, není tím netrpělivým typem člověka, který by musel mít všechno hned. Podnikne klidně trnitou cestu, jen když se dostane ke kýženému cíli. 


Že v dnešním světě už dobří lidé neexistují? Chyba. A Nicolette je tomu jasným důkazem. Má tu smůlu, že na první pohled nevypadá zrovna nejmileji, ale když promluví, snad každému musí dojít, že má srdce na tom správném místě. Což samozřejmě není zrovna nejlepší vlastnost. Důvodů je hned několik. Především jde o to, že její povahy lidé často zneužívají. Občas se totiž uchyluje k jisté naivitě. Pokud se jí člověk opravdu zalíbí a ona v něm vidí jenom to nejlepší, těžko jí to někdo vymluví. Jedině až by jí dotyčný vrazil, jak se říká, kudlu do zad. Do té doby by za něj byla schopna stát za každou cenu. Dokonce je i ten typ, který se rozdělí s posledním kouskem chleba. Jistě, raději by ho věnovala nějakému zvířeti, ale pokud žádné není zrovna poblíž, tak by ho byla schopna dát i člověku. Tím, že vyrůstala na farmě, tak si vytvořila spíše vztah ke zvířectvu, než lidem. Není úplně upovídaná ve společnosti a pokud ji do hovoru někdo zapojí, rozmluví se, ale sama od sebe není schopná se s někým začít jen tak bavit. Je to jednoduše typická holka z farmy, co nikdy neměla tu čest s nějakou lepší technologií nebo pořádným moderním městem, to všechno je pro ni jedna velká neznámá. Pokud by se stalo, že by jí někdo takovou technologickou věcičkou dal do rukou, nejspíše by mu to ještě nějakým způsobem zvládla pokazit, než aby s tím správně zacházela. Nedá se říct, že by neměla určitý repertoár zbraní s nimiž jí to jde, má ho, jenom složený z trochu jiných věcí, než někdo kdo je odmalička trénován na Hry. Profesionální zbraň pochopitelně nikdy v ruce nedržela, nejen že k tomu neměla možnost, ale nikdy jí nepřišlo důležité trénovat na Hry, když celý její život byl vlastně o přežití. Od té doby, co jí zabili jejího milovaného hřebce, tak se u ní vyvinul takový jistý spouštěč. Pokud uvidí více krve najednou, je jako běsnící zvíře. Rozbíjí všechno kolem ní, křičí a chová se naprosto nepříčetně. Nikdy před tím jí pohled na krev nevadil, ale tahle situace na ní nechala svoje následky. Dost možná by proto měla i problém si třeba nějak zašít hlubší ránu. Ví sice, jak se to dělá, ale asi by toho v současném duševním rozpoložení již nebyla schopná. Nějaká lehká zranění, která stačí jen vydezinfikovat a zavázat by neměla být problém, ale něco horšího už ošetřit s velkou pravděpodobností nezvládne.


Narodila se do spokojené rodiny, tak jak to jenom v jejich kraji je možné. Nikdy toho neměli zrovna na rozdávání, ale možná i to ji naučilo vážit si toho, co má. Jenom co se naučila chodit, tak už pobíhala mezi zvířaty na jejich farmě a občas byla tak zamazaná, že by si ji klidně mohl někdo s jedním ze zvířat i splést. Byly to pro ni ty nejlepší možné okamžiky jejího života. Jen co trochu povyrostla, už ji nikdo nezastavil od toho, aby na farmě začala i pomáhat. Každá ruka byla dobrá, jelikož jejich malá farma si nemohla dovolit zrovna moc moderních vybavení. Krmit a starat se o zvířata bylo pro ni jednou z nejlepších aktivit. Štípáním dříví a nošení vody však také nepohrdla. Vždycky byla poměrně pracovitá a nebála se chytit jakékoli povinnosti. Navíc pro malé neposedné dítě to bylo jako stvořené, když mohla svoji přebytečnou energii využít a ještě při tom pomoci. Její matka je ta nejhodnější osoba, kterou kdy potkala a dost možná má celou svoji povahu vlastně po ní a rozhodně ji jako malou vedla k tomu, aby se k lidem chovala slušně. To Nicolette docela poznamenalo, jelikož nikdy není schopna říct rázné "ne", občas si to myslí, ale nikdy jej neřekne nahlas. Jak vyrůstala, čím dál více se u ní projevovalo to, že byla k ostatním strašně milá. Někdy až příliš. Ostatní si toho pochopitelně všimli a začali toho zneužívat. Dělala nejen svoji vlastní práci, ale dost často i práci ostatních. Jenže na druhou stranu jí to nevadilo, trávit čas se zvířaty jí vždycky bavilo. Ačkoli má velkou rodinu, u svých bratrů a sester nikdy nenašla nějaké zastání, když ji ostatní začali využívat, ba naopak dost často tihle její sourozenci byli těmi, kdo ji takhle využívali. Jenže ona byla spokojena s tím, jak to je. Zvířata byla jejími nejlepšími přáteli a ona měla v jejich přítomnosti vždycky pocit, že nikoho jiného nepotřebuje. Mazlila se se psy, kočkami, ale nevadilo jí si vzít na klín ani třeba takovou slepici. Má prostě ráda všechny němé tváře. Jistě, její srdce si získaly převážně koně, konkrétně její hřebec, kterého si vypiplala již od hříbátka. Nikdy si prostě nestrádala. Až do té doby, než se situace v Panemu začala zhoršovat. V té době už byla dost stará na to, aby to všechno vnímala a udělala si na to vlastní názor. Nestavěla se ani na jednu stranu, chtěla jenom aby to nezasáhlo jejich farmu. Jenže to byl omyl. Všechny farmy následně byly zrušeny a měla být pouze jedna hlavní, kterou vlastnil Kapitol a ostatní tam měli chodit pracovat. Smutně toho dne pozorovala, jak nakládají jejich zvířata do náklaďáků, přebírají slabé kusy – které bez prodlení zabíjeli i před očima jejich vlastníků a zbytek odvezli pryč. Nejhorší však pro ni byl pohled na jejího mrtvého hřebce, který se vzpouzel, když ho chtěli odvést pryč. Jednoho z mírotvorců dokonce kopl do hrudi a zlomil mu nějaká žebra, když se k němu ten hlupák přiblížil zezadu. Nicolette se snažila skočit před svého koně, ale nebylo to nic platné, byla to jeho konečná. Bylo to poprvé – a také naposledy – co měla slzy v očích, když někdo zabil zvíře. Její milované zvíře. Kéž by tím situace skončila. Možná ano, kdyby to Nicolette nechala být, jenže ona nenechala. Začala se s jedním z mírotvorců prát. To nebylo úplně moudré, ale adrenalin v té chvíli udělal prostě dost. Zaprvé neměla šanci přeprat cvičeného člověka a zadruhé si tím neprodleně vysloužila pobyt v té jejich nově udělané věznici. Sice v nějaké té sekci pro méně nebezpečné, ale získala si nálepku, že je nepřítelem státu a dokonce slyšela, že na ni občas pořvává někdo i jako na rebela. Nepobyla si tam naštěstí několik let, neboť to prý bylo pro výstrahu, ale i těch pár měsíců stačilo. Údajně se za ni bylo přimlouvat hodně lidí, co ji znali a věděli, že by ani mouše neublížila. Ale stejně je v její lékařské zprávě napsáno, že je mírně vyšinutá. I dobrákovi evidentně může rupnout v hlavě. Bylo pro ni docela těžké si zvyknout a zapojit se do toho nového systému. Přišlo jí to takové strašně neosobní. Jenže věznice pro ni byla docela strašákem, kam se nikdy vrátit už nechtěla, tak se od té doby snaží sekat latinu a hlavně, jazyk za zuby a držet krok. Stala se z ní taková ovce ve stádu. Tupě dělá to, co ostatní. 

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92