Saturday, January 05, 2019

Dominic Clevenger

[ dóminik klevendžr ]

 

Player: Renaiti

FC: Wentworth Miller


Tesserae: 8 | Defense: 8

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - jedovatí hadi


Token: Náramek s malou zlatou činkou




Pokud začneme tím, co je nad slunce jasné, tak samozřejmě umí velmi dobře plavat. Snad není dítě, které by to tady neumělo, bylo by to ostudné, kdyby tuto schopnost neovládal. Vodu má skutečně rád v jakékoli formě – kapalnou, sníh, led, déšť, je to jedno. Nikdy by svoji osobu neoznačil jako pilnou nebo něco tomu podobného. Avšak co se týče právě tréninku, tak na tom si vždycky dává záležet na sto procent. Pro dosažení jeho cíle je to dost potřebné, a tak se to také snaží nešidit a věnovat tomu opravdu hodně úsilí. Má to štěstí, že se odmala mohl setkávat se zbraněmi všeho druhu. Získal si tak v tomto ohledu docela velký přehled. Vyzkoušel opravdu všechno, co bylo dostupné ve výcvikovém centru. Přesně ví, jaké druhy zbraní mu sedí nejvíce a co by použil jen v krajním případě. Nejvíce mu sedí úderné zbraně, kdy je v bezprostřední blízkosti. Líbí se mu ten pocit, že takhle na blízko může vidět i cítit, jak se dotyčný v ideálním případě bojí. Tím, že nevynechal snad jediný den, neboť chodí trénovat ve zdraví i v nemoci, tak je centrum takový jeho druhý domov. Zbraně jsou jeho miláčci, bez nich by jeho den vůbec neměl smysl. Jeden rozdíl však oproti ostatním ve svém kraji skutečně má. Ačkoli umí s trojzubcem dobře pracovat, mnohem lépe mu to jde s jeden a půl ručním mečem. Vždy, když ho vezme do rukou, tak je z něj o dost jiný člověk. Jako by ani v ten moment pořádně nevěděl, kdo vlastně je. Soustředí se jenom na práci těla a celkově při tom může vypadat jako člověk na drogách. Každý má jinou závislost a zbraně jsou ta jeho. Samozřejmě to nějak trvalo než si dokázal u těch pár oblíbených zbraní vypracovat techniku, ale v současné době s nimi zvládá zacházet opravdu dobře. Mezi takové jeho milenky patří právě válečné kladivo, nunchaku, válečná sekera nebo třeba takový boxer s ostny a ostřími. Mimo zbraně se však jeho návštěvy v centru nesou i v duchu posilovacím. Snaží se mít vyvážené svalstvo na rukou i nohou. Není žádný kulturista, ani vlastně nechce takové ty obrovské svaly na rukou. Svaly se snaží udržovat v takové míře, aby to na jeho těle stále vypadalo dobře. Na břiše má proto vyrýsovaný i pěkný pekáč buchet. Díky práci na lodi se také najde dost věcí, které si i osvědčil v praxi. Umí vázat různé druhy uzlů a jen málokdy se mu stane, že uzel povolí, pokud to tedy sám nechce. A to že má opravdu sílu se ukazuje, když musí na palubě přetahovat různé těžké bedny, například s chyceným úlovkem. Ono vlastně i to rybářské náčiní, jako jsou třeba několika metrové sítě, není lehká záležitost. Navíc na moři se počasí mění z hodiny na hodinu, takže mu většinou nedělají problém nějaké extrémní výkyvy počasí, protože si na to za tu dobu už docela zvykl. Kromě toho byl také nucen se naučit lézt po síti, aby třeba na lodi něco přivázal. Což nebylo ve své podstatě ani tak těžké, protože sílu v rukou má, aby se udržel a nespadl. Jenom nikdy nezkoušel šplhat někde v přírodě třeba po stromě nebo skalách, ale třeba by to taky zvládl, možná s pár odřeninami. Aby se však nemluvilo pořád jen o jeho fyzických schopnostech, tak kupodivu přeci jen existuje i něco, co mu jde a pozor, nejde o posilování a ani o zbraně. Mnoho lidí by ho kvůli takové schopnosti jistě označila za tlučhubu. Rád si prostě vymýšlí věci a nakecává lidem nejrůznější pohádky, třeba o tom, jak je nejlepší a celý jeho život bezchybný. Lhaní mu vůbec nevadí, jen nejhorší je, že je schopný těmto svým lžím vlastně i uvěřit. Jde hlavně o to, že jim chce uvěřit. Každou sekundu se u něj prokazuje to, jak moc touží po lepším životě, po životě na výsluní. Má štěstí, že se jen tak lehce nevzdá a je cílevědomý. Za úspěchem je schopný jít i přes mrtvoly.


Může se snažit svoje slabiny skrývat jak jenom chce, ale jednou jsou tam a bohužel nemá takovou moc je změnit či odstranit. Ačkoli se snaží se svým chybám velkým obloukem vyhýbat, je si jich i přesto dobře vědomý. Nejhorší na tom všem je asi právě ten fakt, že jeho vehementní snaha ukrýt všechny jeho nedostatky na ně občas právě až příliš poukáže. Nikdy by vám nepřiznal, že je něco nad jeho síly. K jeho smůle bohužel není žádný neúnavný android a občas vážně na něco nestačí. Většinou se v takových situacích chová zbrkle a může působit bezradným dojmem. Avšak to, že se do něčeho vrhá po hlavě není zrovna nic ojedinělého. Má potřebu všechno vyzkoušet a nějak neřeší, že by si při tom mohl třeba něco udělat, když nemá s danou věcí moc zkušeností. Nejraději by byl, kdyby se všechno naučil hned na první dobrou, jenže takhle bohužel svět nefunguje. Pokud se mu tedy něco nedaří, k povrchu se prodere ta jeho zuřivá část. V ten moment se chová jako malé rozmazlené dítě a vzteká se jako malý. Snaží si často hrát na něco jiného, než ve skutečnosti je. Nikdy nebyl rozmazlovaný nebo třeba hýčkaný, ale má nutnou potřebu se před lidmi ukázat, snad aby mu třeba i jeho život záviděli. Taktéž se u něj projevují sklony k sebeničení, v tom smyslu, že se hodně přepíná. Po práci musí ještě vždycky navštívit posilovnu a přes to jednoduše nejde vlak. Fyzická námaha je pro něj něco jako droga. Nejednou se mu však stalo, že si po práci naložil na osu větší zátěž a zkolaboval jim tam, když se to snažil zvednout. Jednoduše prostě nezná svoji mez. Všechno vždycky dělá až do úplného vyčerpání. K čemu si však nikdy nenašel nějak blízký vztah byly rostliny a zvířata. Ačkoli by se to mohlo zdát zvláštní, přeci jenom, tady ve Čtvrtém by měl znát alespoň ty mořské věcičky, ale nějak na to prostě není. Nejspíše je to zapříčiněno i tím, že si jeho mladší já nechtělo získat ještě nálepku "šprt", a tak se radši ani nikdy neměl moc snahu učit. Jistě, něco málo rozezná, třeba takové řasy nebo trávu, ale nějaký konkrétní druh už určit nedokáže. To vám radši vyjmenuje všechny druhy závaží, které jsou na posilování. Občas se prostě prezentuje tak, jako by měl místo mozku nějakou činku. S tím trochu souvisí i to, že není tak moc vynalézavý či kreativní, co se týče řešení nějakých situací. Nedokáže uvažovat, jak se říká za roh. Žije přítomností a následky neřeší. Má docela problém s lidmi, kteří se na něj křivě podívají. Chce od ostatních pociťovat nějaký respekt vůči jeho osobě a pokud je to nutné, třeba ho z nich i vymlátit. Nenechte se však vyvést z omylu, přeci jenom u něj existuje jedna hranice, kterou by nikdy nepřekročil. Malému dítěti by nedokázal zkřivit ani vlásek. Že má svědomí? V tomhle ohledu asi ano. Radši si najde podobně rovnocenného soupeře, než aby si nějakou svoji frustraci vybíjel na dítěti, přijde mu to slabošské. Jak už vyplývá ze způsobu jeho života, s nejnovějšími technologickými módními výkřiky to neumí. Nikdy nevlastnil žádné elektronické zařízení a tak není divu, že s tím nezvládne pracovat. Je to pro něj taková docela španělská vesnice. Umí ovládat jenom to, co mají v centru a tím to končí. Možná by ho někdo nazval nespolečenským. Vlastně to tak docela úplně není pravda, to společnost ho spíše moc nemusí. Kdo by mezi sebe chtěl někoho, kdo jenom lže a je schopný vám bodnout kudlu do zad každou vteřinou? K tomu všemu je vůči ostatním také často dost nepřístupný, nechce si k sobě jen tak někoho připustit, aby ho to třeba náhodou nezranilo ještě více než už je.


Jeho život nikdy nebyl procházkou růžovým sadem, ačkoli by si někdo mohl říct, že přeci se má lépe než lidé v jiných krajích. Za podobné řeči je schopný vám vrazit jednu mezi oči, aniž byste stihli zareagovat. Nesnáší všechny tyhle podobné chytráky, kteří se snaží sociální situace zlehčovat. Prožil si svoje, a tak o tom má mnohem větší páru, než nějaký boháč co si vozí zadnici v luxusním autě. Už když se narodil, tak to nebylo do žádné zlaté kolébky, ale do pěkně ušmudlané a skoro na rozpadnutí. Ve Čtyřce je hodně velký skok z bohatých až na ty chudáky, kteří pomalu nemají co do pusy. On k jeho smůle patří do té druhé skupiny. Tím, že rodiče nebyli schopni uživit pomalu ani sami sebe, tak jim byl brzy odebrán. Vůbec si na ně nepamatuje. Nezbylo mu po nich vůbec nic, ani jediná vzpomínka či fotka. Ani neví jestli jsou pořád naživu, ale to je mu vesměs jedno. Od té doby ho vychovával dětský domov a lidi v něm. To jaký nyní je, je hodně zapříčiněno právě tímhle obdobím. S dětmi tam vycházel docela bez problému, jistě k nějakým šarvátkám občas docházelo, ale to tak u dětí bývá. Horší to bylo až nastoupil do školy. Tím jak neměl rodiče ani spoustu peněz, tak si z něj kvůli tomu ostatní spolužáci utahovali, protože samozřejmě si nemohl dovolit to co oni. Těžko říct proč si vybrali zrovna Dominica, možná se jim zdál jako snadný cíl právě kvůli svému vzhledu. V té době byl ještě slabý jako párátko. Ani on sám to pořád nechápe, že neměli rádi zrovna jeho. Intelektem se jim rovnat mohl, jen neměl ty peníze no. A to je v dnešní době velké měřítko. Všechno to snášel zhruba tak do páté třídy, neboť někdy v té době měl oficiálně povoleno začít chodit do výcvikového centra. To se zároveň stalo jeho novým domovem, protože tam trávil tolik času kolik jenom mohl. Občas kvůli tomu šel i za školu, jenom aby mohl trénovat. Odmala se mu Hladové hry líbily a bavilo ho sledovat, jak se tam vraždí. Takže jeho hnacím motorem se stalo to, že se chtěl přihlásit dobrovolně a všem předvést, co takové nedochůdče jako Dominic Clevenger dokáže a všem jim pořádně vytřít zrak. Tenhle cíl se ho drží už opravdu hodně dlouho. Jenže tím, jak všechno věnoval tréninku, tak pěkně kašlal na všechny své povinnosti a s tím i na školu. Brzy to přerostlo až do té podoby, že vůbec nechodil na vyučování, jen aby si mohl dát pořádně do těla. Což škola samozřejmě nebyla schopna akceptovat a když se to dozvěděli od vedení i v domově, tak ho odsud vyrazili. Do školy taky vlastně nechodil, takže tam mu studiu také brzy ukončili. Prakticky jako ještě dítě z něj byl bezdomovec. Neměl nikoho, jenom sám sebe a svaly, které se mu podařilo získat. A jelikož jeho vůle žít je opravdu velká, tak už v té době začal pracovat. Měl tu výhodu, že byl silný a ačkoli byl mladý, zvládl zastat jednou tolik práce kolik dospělý muž. Vidina peněz se mu začala hodně líbit a jak už to tak u člověka bývá, chtěl více a více. Když měl o jídlo a pití postaráno, nechtěl už žít pod mostem jako nějaké zvíře. Tím, že začal brát téměř všechny pracovní nabídky, včetně těch nebezpečných a nelegálních, protože za ty je samozřejmě tučná odměna, tak se mu za nějaký čas podařilo naspořit tolik, aby se mohl nastěhovat do podnájmu. Není to sice nic světového, ale pořád je to jistá střecha nad hlavou. Někdo by si možná řekl, že kvůli tomu přestal trénovat, ale to je lež. Raději nešel spát, než aby po práci vynechal trénink. Občas to vypadá, jako by místo mozku měl jednu velkou činku, protože na nic jiného pomalu už ani myslet nedokáže. V současné době mu nedělá problém se uživit. Dokonce se mu podařilo dobře skloubit i práci a trénink. Ale pořád ho neopouští ta touha po luxusu. Sice by mohl být se svým životem teď šťastný, ale on chce víc. Chce být všemi uznávaný a bohatý. Chce to, co nikdy neměl.

Thursday, December 20, 2018

Caitlyn Fonseca

[ kejtlyn fónseka ]

 

Player: Renaiti

FC: Malina Weissman


Tesserae: 3 | Defense: 4

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 13 deceased - napůl useknutá hlava: A. D. A.


Token: Černá stuha do vlasů




Vzhledem k tomu, že je již odmalička zvyklá na malý přísun potravy, tak nějaký hlad či kručení v břiše už vlastně ani nevnímá. Dost možná by v případě nouze nepohrdla ani nějakými kroutícími se červy či brouky, hlavně když je to jídlo. Díky jejímu kraji je hodně zručná, co se šití týče. Oblečení dokáže zalátat jedna radost a pravděpodobně by zvládla ošetřit i nějaké to zranění, pokud by k tomu měla potřebné věci. Ono je přeci jedno jestli šijete látku nebo lidskou kůži, jehla propíchne obojí. Mimo to ji baví i vyšívání a jiné jemné ruční práce. Má hbité prstíky, které jsou zoceleny mozoly po několikerém popícháním ostrou jehlou. Bolesti se tedy nějak zvláště nebolí. Jako malá měla dost odřených kolen nebo třeba i nějaké pořezání od ostrých předmětů, když s bratrem hrála na schovávanou, tudíž pokud se jí takhle něco stane, zachová vždy chladnou hlavu a náležitě si to ošetří. Pohled na krev jí nedělá zvlášť nějaký problém, úplně to asi nebude vyhledávat, ale pokud už se třeba řízne, rozhodně neomdlí. Po tom, co musela nějaký čas trávit s bratrem mimo civilizaci, tak od něj odkoukala i nějaké fígle ohledně přežití v přírodě. Zná pár rostlinek, které se vyskytují v lese a jsou k jídlu, mimo to se naučila klást i jednoduché pasti či naostřit si klacek tak, aby s ním mohla něco bodnout. V tomto ohledu není úplně marná, protože se docela rychle učí, pokud se jí zrovna chce. Nejlépe ze všeho jí jde však maskování. Pokud ona sama nechce být vidět, dokáže prostředí kolem sebe využít tak, aby se schovala. Hodně jí v tomto ohledu pomohly schovky, které jako malá hrála s Danniem, byla v nich vždycky lepší než on. Dokázala nehnutě zůstat na jednom místě a téměř ani nedýchat, aby se neprozradila. Je to docela nezvyklé na dítě, ale pokud se jí zrovna chce a má náladu, dokáže ze sebe vydat maximum, aby ukázala, že i něco zvládne. Jen je ten problém, že tuhle pozici většinou přenechává bratrovi, před ním si nemá co dokazovat a raději se nechává opečovávat.


Jak se od dívky jejího původu očekává, je na ní vidět podvyživení. Nemůže to snad ani nikoho překvapit, pokud někdo viděl, v jakých podmínkách se v Osmém kraji žije. Jídlo by se tam najít dalo, ale spíše peníze na něj nejsou. Nikdy neměla možnost si nějak budovat svalstvo, vlastně na to ani neměla pomyšlení a vzhledem k jejím občasně vystupujícím kostem, by možná ani žádnou pořádnou svalovou hmotu nepobrala. Je to typická křehká dívenka, jak na první pohled už působí. Neumí se ani moc přetvařovat. Pokud se jí něco nelíbí, dá to dost jasně najevo, ale ještě nikdy nebyla schopna o svém rozpoložení lhát. Je totiž zvyklá na to, že pokud ukáže, že se jí děje něco špatného, vždy jí Dannie přiběhne na pomoc. S tím vlastně i dost souvisí to, že na svém bratrovi je až přehnaně závislá. Prakticky odmalička se od něj nehnula a teď je pro ni dost psychicky náročné, že ho kolem sebe nemá. Chce být totiž opečovávaná, aby se nemusela o nic moc starat, neumí totiž žít na vlastní pěst. Je to pro ni strašně náročné a vysilující. Chce být vždy na někom závislá, aby se o ni postaral a udělal pro ni vše. Neuvědomuje si, že v tomto světě hodně lidí jede jenom samo za sebe. Nikoho nepřekvapí, že kromě ostrého klacku nikdy žádnou zbraň v ruce nedržela, ani k noži se nedostala, protože to vždy všechno dělal bratr. Natož aby uměla zacházet třeba s takovým mečem, ten by ji spíše dříve převážil, než že by se s ním zvládla po někom ohnat. Nebyla vychována jako zabiják a také k tomu moc nemá sklony. Nevidí radost v tom, že by měla někoho zabít. Ona má smysl života v trochu něčem jiném. Digitální věcičky jsou pro nic jedna velká španělská vesnice. Neumí s nimi zacházet a vlastně ani nemá potřebu se to učit, protože nikdy nebude mít tolik peněz, aby si něco podobného pořídila. Svým způsobem nemá ani možnost se s tím ve svém běžném životě setkat. Jediné, co tak ještě zvládne ovládat je šicí stroj, ale nic více po ní nikdo chtít nemůže. Ačkoli má svůj život ráda a chce se za něj rvát, nejednou už jí proběhla myšlenka o tom, že když teď v jejím životě není Dan, tak nemá proč žít. V tomto ohledu má úplně vymytý mozek, jak moc svého bratra zbožňuje.


Přesto, že se nenarodila do zlaté kolébky nějakého profi kraje, vypadalo to, že by mohla mít šťastný život. Jenže to se vypravěč jejího příběhu šeredně spletl. Žádný happy end, jako je v pohádkách se nekonal. Pojďme se tedy podívat na to, jak to celé bylo. Ačkoli byli její rodiče chudí, své dvě děti nade vše milovali. Aby jim však mohli obstarat alespoň ty základní potřeby k životu, musely dřít od rána do večera a i to občas bylo málo. Sice tedy brali Caitlyn jako svého malého andílka a zbožňovali ji, avšak ona to tak vůbec necítila. Moc se s nimi totiž nevídala, když pořád jenom někde pracovali a mnohem více si vytvořila vztah ke svému o dost staršímu bratrovi, který ji měl za úkol během jejich nepřítomnosti hlídat. Když někdy v noci plakala, matka ji nedokázala utišit, tuto moc měl pouze její bráška. Dokonce, jakmile se naučila mluvit, tak první její slovo bylo právě "Dannie". Jak rostla, tak se z ní pomalu ale jistě stával takový bratrův ocásek. Pokud on něco udělal nebo šel, ona tam nemohla chybět. V tomto ohledu byl Dan vždy natolik tolerantní a nikdy mu nevadilo se o ni starat. Pokud si někdy udělala bebí nebo na ni někdo křičel, utíkala si pro útěchu právě k Danovi. Čím byla starší, tím více vnímala, že má vlastně i nějaké rodiče a že musí opravdu pracovat, ale už si k nim nikdy nezvládla pořádně najít cestu, ať dělali co chtěli. Nakonec to dospělo až do toho bodu, že ani nebyla schopná brečet na jejich pohřbu. Během nepokojů oba její rodiče samozřejmě stáli na straně rebelů, protože chtěli lepší život a více peněz, tak jako každý, kdo málo vydělává. To se jim však stalo osudným. Ti dva spolu zůstali až do posledních minut a společně zahynuli. Zanechali však po sobě dvě krásné děti. Dan se s Caitlyn schovával v lese, kde je oba udržoval naživu, o smrti svých rodičů se oba dozvěděli až po konci všech těch nepokojů. Naučil ji v lese i nějakým základním znalostem o přežití. Vlastně ani neví, kde se to mohl naučit on, ale to asi není tak podstatné. Caitlyn z toho celého nebyla až tolik zdrcená, moc si neuvědomovala, že teď budou mít minimální příjmy a na uživení jim to asi moc stačit nebude. Jí stačilo, že má po boku svého bratra. Skromnost nebo spíše dívčí naivita? Nic totiž nešlo potom tak, jak si ona představovala. Krátce po pohřbu její bratr někoho poznal. Nějakou blonďatou nádheru. Už od prvního pohledu ji Caitlyn neměla ráda a jak brzy zjistila, bylo to vzájemné. To samozřejmě nemohlo dělat dobrotu. Dannie a ta blonďatá cuchta to vzali dost hopem, a Caitlyn skoro ani nestačila mrknout a už se všichni tři mačkali v malé maringotce, kde za krátkou dobu bylo mezi těmito dvěma dívkami dost velké dusno. Caitlyn byla zvyklá trávit s bratrem opravdu veškerý jeho čas, byla a je na něm dost závislá – mnoho lidí, kteří je neznali, by klidně mohli říct, že je to spíše jeho dcera než sestra – a to se samozřejmě jeho přítelkyni nelíbilo. Nenechalo to na sebe dlouho čekat a tenhle malý andílek začal dělat Danově přítelkyni všechno naschvál. Jenže to byl dost možná kámen úrazu. Bratr po nějakém čase přišel na to, jak se věci skutečně mají a učinil svoje rozhodnutí. Dal Caitlyn ultimátum, že se buď bude chovat k jeho přítelkyni s respektem nebo může klidně jít. Ona si vybrala tu druhou možnost a naivně doufala, že za ní bráška poběží a bude ji prosit na kolenou. Ještě se tak nestalo, pořád na to marně čeká. Žije teď na vlastní pěst a protože byla zvyklá, že Dannie dělal vždycky všechno za ni, je v tomhle světě taková docela ztracená. 

Saturday, December 15, 2018

Nicolette Desantis

[ nikolet dysantis ]

 

Player: Renaiti

FC: Arielle Kebbel


Tesserae: 7 | Defense: 7

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17 deceased - zlomený vaz: Symon Windsor


Token: Náušnice ve tvaru koně




První, co je určitě potřeba zmínit je to, že se u ní nevyplácí dát jen tak na vzhled. Nevypadá totiž jako někdo, kdo by mohl pobrat mnoho síly, ale opak je pravdou. Tím, že vyrůstala na farmě se již odmalička setkávala s těžkou prací. Vědra s vodou, pytle zrní nebo třeba štípání dříví, to všechno ji docela zocelilo, co se fyzické stránky týče. Na rukou svaly docela má a v případě nutnosti by byla schopna se nějakou chvíli přeci jen v boji tělo na tělo bránit. Vzhledem k tomu, že musela i nějaký čas pobýt ve věznici, tak tam neměla co jiného dělat, než posilovat. Od ostatních tam odkoukala nějaké cviky a více si tak posílila ruce. Naučila se v průběhu života i velmi rychle běhat, koneckonců bylo to potřeba, pokud nějaké zvíře uteklo, musela ho rychle zahnat zpět. Dost možná, být v lepším kraji, kde by nemusela jen pracovat, pravděpodobně by byla dobrá v soutěžích na sprinty, jenže bohužel je tam kde je. Jako malou ji občas i nějací kamarádi strčili do vody, tudíž trochu plavat zvládne, sice se to nikdy neučila, ale pravděpodobně by se alespoň hned neutopila. Nikdy se nesetkala s žádnou pořádnou zbraní, jen s tím, co používala v běžném životě. Sekera, bič, laso, jateční pistole, ale hlavně nože. K porcování masa je to dost důležité a po občasném pořezání si k nožům našla až takovou cestu, že v dnešní době s nimi dokáže pracovat s takovou obratností a lehkostí, jako by to byla její vlastní ruka. Je jedno jestli je to nějaký kapesní nožík nebo obyčejný kuchyňský nůž. S tím vším naprosto neodmyslitelně souvisí i to, že se nebojí zabíjet. Bere to jako naprosto přirozenou věc a ačkoli má ke zvířatům silné pouto, ví, že to tak musí být. Jelikož vnímá zvířata na mnohem vyšší úrovni než lidi, pravděpodobně by pro ni bylo zabití lidské bytosti ještě o to jednodušší, pokud by to dospělo až do takovéto situace. Rozhodně by si to nějak nevyčítala. Mimo nějaké její fyzické schopnosti je pro ni důležitější, co se jí odehrává v té její blonďaté hlavince. Má velmi dobrého pamatováka, ať už se jedná o nějaké rostlinky nebo třeba orientaci v prostoru. K přírodě má hodně blízko, a proto z ní vždy dokáže vypozorovat to, co potřebuje, například kde je jaká světová strana, kde by se třeba mohl nacházet nějaký zdroj vody či kudy zvíře šlo. Stopařské schopnosti rozhodně nepostrádá a ví, jak s nimi správně naložit. Tím, že jde s přírodou často ruku v ruce, tak i ví, jak se v ní pohybovat, aby byla co nejméně nápadná. Navíc je velmi učenlivá, není tím netrpělivým typem člověka, který by musel mít všechno hned. Podnikne klidně trnitou cestu, jen když se dostane ke kýženému cíli. 


Že v dnešním světě už dobří lidé neexistují? Chyba. A Nicolette je tomu jasným důkazem. Má tu smůlu, že na první pohled nevypadá zrovna nejmileji, ale když promluví, snad každému musí dojít, že má srdce na tom správném místě. Což samozřejmě není zrovna nejlepší vlastnost. Důvodů je hned několik. Především jde o to, že její povahy lidé často zneužívají. Občas se totiž uchyluje k jisté naivitě. Pokud se jí člověk opravdu zalíbí a ona v něm vidí jenom to nejlepší, těžko jí to někdo vymluví. Jedině až by jí dotyčný vrazil, jak se říká, kudlu do zad. Do té doby by za něj byla schopna stát za každou cenu. Dokonce je i ten typ, který se rozdělí s posledním kouskem chleba. Jistě, raději by ho věnovala nějakému zvířeti, ale pokud žádné není zrovna poblíž, tak by ho byla schopna dát i člověku. Tím, že vyrůstala na farmě, tak si vytvořila spíše vztah ke zvířectvu, než lidem. Není úplně upovídaná ve společnosti a pokud ji do hovoru někdo zapojí, rozmluví se, ale sama od sebe není schopná se s někým začít jen tak bavit. Je to jednoduše typická holka z farmy, co nikdy neměla tu čest s nějakou lepší technologií nebo pořádným moderním městem, to všechno je pro ni jedna velká neznámá. Pokud by se stalo, že by jí někdo takovou technologickou věcičkou dal do rukou, nejspíše by mu to ještě nějakým způsobem zvládla pokazit, než aby s tím správně zacházela. Nedá se říct, že by neměla určitý repertoár zbraní s nimiž jí to jde, má ho, jenom složený z trochu jiných věcí, než někdo kdo je odmalička trénován na Hry. Profesionální zbraň pochopitelně nikdy v ruce nedržela, nejen že k tomu neměla možnost, ale nikdy jí nepřišlo důležité trénovat na Hry, když celý její život byl vlastně o přežití. Od té doby, co jí zabili jejího milovaného hřebce, tak se u ní vyvinul takový jistý spouštěč. Pokud uvidí více krve najednou, je jako běsnící zvíře. Rozbíjí všechno kolem ní, křičí a chová se naprosto nepříčetně. Nikdy před tím jí pohled na krev nevadil, ale tahle situace na ní nechala svoje následky. Dost možná by proto měla i problém si třeba nějak zašít hlubší ránu. Ví sice, jak se to dělá, ale asi by toho v současném duševním rozpoložení již nebyla schopná. Nějaká lehká zranění, která stačí jen vydezinfikovat a zavázat by neměla být problém, ale něco horšího už ošetřit s velkou pravděpodobností nezvládne.


Narodila se do spokojené rodiny, tak jak to jenom v jejich kraji je možné. Nikdy toho neměli zrovna na rozdávání, ale možná i to ji naučilo vážit si toho, co má. Jenom co se naučila chodit, tak už pobíhala mezi zvířaty na jejich farmě a občas byla tak zamazaná, že by si ji klidně mohl někdo s jedním ze zvířat i splést. Byly to pro ni ty nejlepší možné okamžiky jejího života. Jen co trochu povyrostla, už ji nikdo nezastavil od toho, aby na farmě začala i pomáhat. Každá ruka byla dobrá, jelikož jejich malá farma si nemohla dovolit zrovna moc moderních vybavení. Krmit a starat se o zvířata bylo pro ni jednou z nejlepších aktivit. Štípáním dříví a nošení vody však také nepohrdla. Vždycky byla poměrně pracovitá a nebála se chytit jakékoli povinnosti. Navíc pro malé neposedné dítě to bylo jako stvořené, když mohla svoji přebytečnou energii využít a ještě při tom pomoci. Její matka je ta nejhodnější osoba, kterou kdy potkala a dost možná má celou svoji povahu vlastně po ní a rozhodně ji jako malou vedla k tomu, aby se k lidem chovala slušně. To Nicolette docela poznamenalo, jelikož nikdy není schopna říct rázné "ne", občas si to myslí, ale nikdy jej neřekne nahlas. Jak vyrůstala, čím dál více se u ní projevovalo to, že byla k ostatním strašně milá. Někdy až příliš. Ostatní si toho pochopitelně všimli a začali toho zneužívat. Dělala nejen svoji vlastní práci, ale dost často i práci ostatních. Jenže na druhou stranu jí to nevadilo, trávit čas se zvířaty jí vždycky bavilo. Ačkoli má velkou rodinu, u svých bratrů a sester nikdy nenašla nějaké zastání, když ji ostatní začali využívat, ba naopak dost často tihle její sourozenci byli těmi, kdo ji takhle využívali. Jenže ona byla spokojena s tím, jak to je. Zvířata byla jejími nejlepšími přáteli a ona měla v jejich přítomnosti vždycky pocit, že nikoho jiného nepotřebuje. Mazlila se se psy, kočkami, ale nevadilo jí si vzít na klín ani třeba takovou slepici. Má prostě ráda všechny němé tváře. Jistě, její srdce si získaly převážně koně, konkrétně její hřebec, kterého si vypiplala již od hříbátka. Nikdy si prostě nestrádala. Až do té doby, než se situace v Panemu začala zhoršovat. V té době už byla dost stará na to, aby to všechno vnímala a udělala si na to vlastní názor. Nestavěla se ani na jednu stranu, chtěla jenom aby to nezasáhlo jejich farmu. Jenže to byl omyl. Všechny farmy následně byly zrušeny a měla být pouze jedna hlavní, kterou vlastnil Kapitol a ostatní tam měli chodit pracovat. Smutně toho dne pozorovala, jak nakládají jejich zvířata do náklaďáků, přebírají slabé kusy – které bez prodlení zabíjeli i před očima jejich vlastníků a zbytek odvezli pryč. Nejhorší však pro ni byl pohled na jejího mrtvého hřebce, který se vzpouzel, když ho chtěli odvést pryč. Jednoho z mírotvorců dokonce kopl do hrudi a zlomil mu nějaká žebra, když se k němu ten hlupák přiblížil zezadu. Nicolette se snažila skočit před svého koně, ale nebylo to nic platné, byla to jeho konečná. Bylo to poprvé – a také naposledy – co měla slzy v očích, když někdo zabil zvíře. Její milované zvíře. Kéž by tím situace skončila. Možná ano, kdyby to Nicolette nechala být, jenže ona nenechala. Začala se s jedním z mírotvorců prát. To nebylo úplně moudré, ale adrenalin v té chvíli udělal prostě dost. Zaprvé neměla šanci přeprat cvičeného člověka a zadruhé si tím neprodleně vysloužila pobyt v té jejich nově udělané věznici. Sice v nějaké té sekci pro méně nebezpečné, ale získala si nálepku, že je nepřítelem státu a dokonce slyšela, že na ni občas pořvává někdo i jako na rebela. Nepobyla si tam naštěstí několik let, neboť to prý bylo pro výstrahu, ale i těch pár měsíců stačilo. Údajně se za ni bylo přimlouvat hodně lidí, co ji znali a věděli, že by ani mouše neublížila. Ale stejně je v její lékařské zprávě napsáno, že je mírně vyšinutá. I dobrákovi evidentně může rupnout v hlavě. Bylo pro ni docela těžké si zvyknout a zapojit se do toho nového systému. Přišlo jí to takové strašně neosobní. Jenže věznice pro ni byla docela strašákem, kam se nikdy vrátit už nechtěla, tak se od té doby snaží sekat latinu a hlavně, jazyk za zuby a držet krok. Stala se z ní taková ovce ve stádu. Tupě dělá to, co ostatní. 

Sunday, November 11, 2018

Brysen Angela Roycaster

[ brájsn endžela rojkéstr ]

[player] Larsyn

[fc] Megan Fox
 

nô aru taka wa tsume wo kakusu

× [species] human
× [date of birth] july 4, 2182 | ♋︎ cancer
× [loyalty] capitol
× [credits] 4 000

× [level] 2
× [age] forty-two | 42 // 29
× [occupation] retired soldier
× [gems] 0





vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • xxx
  • xxx


  • Patrně by se nikdo nedomníval, že má Angela Roycaster něco společného s armádou. Nebýt svého příjmení, pravděpodobně by si ji mohl někdo lehce zaškatulkovat k hezkým tvářičkám, které nic neumí, z čehož není zrovna nadšená. Nachází se za tím jistý důvod, proč zrovna tohle žalostné oslovení nesnáší, ale mnohdy se s tím lidem moc nesvěřuje - beztak si ta coura, která si dovolila sáhnout na jejího chlapa, nezaslouží tolik její pozornosti, protože to by pak znamenalo, že se zajímá, a to není pravda. Ke všemu si je velice vědoma, že v tom měl větší roli spíše její muž, Elijah, jenže co tomu chlapovi také nepromine. Dalo by se říci, že je to její obrovská slabina, které by se nejraději zbavila, ale lásce zřejmě neporučí. Možná se ním nechává dost manipulovat, opravdu neví, proč by mu některé věci prominula. Jindy si u jiných lidí nenechává vůbec poroučet, takže je vůbec záhadou, že na ni má až takový vliv. Samozřejmě tomu tak není vždycky, na hlavu si určitě nikdy šlapat nenechá a řekne si, když se jí něco nelíbí. Ne, že by to někdy Elijah dělal, alespoň si toho nebyla nikdy vědoma, ale platí to spíše pro jiné lidi. Byla odjakživa velmi ambiciózní a militantní, což je umění její rodiny. Tvrdá výchova ji kompletně připravila na život, a tak se nestává často, že by mohla být z něčeho překvapená nebo by si s něčím nedokázala poradit. Jistě, není zcela dokonalá, ale vždy si ke všemu dokázala najít řešení a pak už bylo jedno, jak to celé dopadne. Není flegmatik, ale nedělá si moc těžkou hlavu z toho, že se ne pokaždé všechno vydaří. Realista k ní pasuje rozhodně lépe. Pozná hranice a nesnaží se, aby bylo všechno perfektní. V její rodině je to už obligátnost, zda je to dobré nebo špatné, na to si udělá každý jiný obrázek. Určitě to ale pro někoho může být nepříjemné, zejména lidem s přikrášlenými sny, kór s její nefiltrovanou upřímností. Již odmalička se názory lišila od svých vrstevníků. Nikdy totiž nelpěla po tom, aby se dostala do Hladových her a nezářila neukojeným egoismem či pocitem být někým obdivovaná. Není to její rajón, ačkoli se někdy může jevit povýšeně, doopravdy tomu tak není. Jenom si velmi pečlivě vybírá lidi, kterým může věřit. Dokáže sice nasadit tu tvář a dělat, že se zajímá a se všemi si bezmezně rozumí. Má skvělé komunikační a přesvědčovací schopnosti, byla by to skvělá manželka na ozdobu pro vlivného chlapa nebo snad i samotná paní "primátorka", ale to opravdu není něco, co by ji v životě naplňovalo - být jen krásným atributem. Každý jí může závidět její klidnou povahu, ale samozřejmě není trpělivost bezedná, takže čas od času se s někým do konfliktu dostane. Jakmile k tomu dojde, je to ve velkém, pravděpodobně na ni dolehnou všechny ty problémy z dřívějška, jež v sobě vždycky tak dlouho drží. Pakliže je třeba v terénu, nikdy nevytahuje svoje problémy a svojí práci se snaží odvést seriózně. Přisluhuje se samozřejmě Kapitolu a vkládá do toho hodně velkou důvěru, takže je v ní pořád zakotvena nenávist k rebelům. Vyrůstala v tom, tudíž ji nelze přesvědčit o jiném názoru, možná jen kdyby se stalo něco velmi závažného, že by ji to hodně zasáhlo. Kterýkoliv náznak vzdoru je pro ni špatný, je vůči tomu nesmírně přísná, což většinou vypovídají její pohledy a je ochotná za to položit život, kdyby to něčemu pomohlo a nebylo by to úplně zbytečné. Mluvě o její obálce, častokrát si vytrpěla pomluvy typu, že je nehorázná potvora a dále ještě horší označení. Většinou se to tak stávalo u ženských řad, možná někdy i u mužských, aby jen souhlasili se svými manželkami, což absolutně nechápala, ale moc si nad tím hlavu nelámala. Uvědomuje si moc dobře, že má nějakou tu kvalitku přitažlivosti a celkově se stará o svojí vizáž, jenže to nikdy na flirt nevyužívala. Neměla to zapotřebí, jelikož pro ni bylo vždycky nejdůležitější sloužit vlasti, vůbec nebylo v plánu se zamilovat a vytvořit si rodinu, jenže vůči tomu asi není úplně imunní. Dále o věci vzhledu, nedá se úplně říci, že by vypadala na svůj věk, minimálně mladší o dekádu. Hodně lidí mimo její rodinu polemizují o tom, jestli se nejedná o nějakou tvorbu DyneVision, vzhledem k tomu, že by měla být údajně mrtvá, a pak jsou tu další řeči od těch chytřejších, jestli nepobyla v nějakém kryogenickém stavu. Je pravda, že pro její rodiče jsou všichni jejich potomci hvězdnými dětmi, takže by se nedokázali úplně přenést přes to, kdyby někdo z nich odešel ze světa dříve než oni. Nikdo ty teorie taktéž úplně nepopřel, takže to může být klidně žhavé téma pro drbací kroužek. Ovšem by snad každý po magnetické rezonanci zjistil, že se opravdu jedná o člověka a ne mašinu. Na těle má stále jizvy a všechny suvenýry, které si odnesla z terénu nebo tréninku v mladistvých letech. Když se vezme v potaz, že denně létala v nějakém nebezpečí, tak je k té skutečnosti celkem překvapivé, že má ničím neponičený obličej - na něm nejvíce pozornosti upoutají její velmi dominantní plné rty a výrazné šedé oči. S výškou se zařazuje do průměrných, velmi zřídka si na sebe vezme podpatky, to jen příležitostně, pokud se potřebuje společensky prezentovat. Postavu má atletickou, ale tolik to zase nepřehání, jelikož si celkem dost potrpí na ženské jemné křivky. Zůstává tedy spíše štíhlá, ale svalová hmota je na ní rozhodně znatelná.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodit se do rodiny Roycaster má již několik výhod. Patří mezi elitní smetánku a jejich rodina se táhne daleko do minulosti. Mají hodně zkušeností, které převádí svým potomkům, takže i Angela zná moc dobře pravou historii Panemu. Samozřejmě by se o tom diskutovat nemělo, proto to zůstává jenom v rodině a u důvěryhodných osob. Jsou pro Kapitol veleváženým rodem a velmi věrným, tudíž mají neomezený zdroj výhod. Neprošli si ani žádnými problémy, alespoň o tom nejsou žádné veřejné záznamy. Jediné problémy, které kdy řešili, jsou rebelové a teroristé, co se bouří proti systému. Právě kvůli tomu mají strašně moc nepřátel. Obvykle z chudých krajů, jelikož je u nich větší pravděpodobnost, že se proviní nezákonnými operacemi. Taktéž se určitě najdou i někteří rovnou z kraje, protože třeba nesouhlasí s tím, že mají tolik možností a lidem to nepřijde zrovna fér. Musí si opravdu dávat pozor na to, kdo jim dýchá za zády. Z toho důvodu je její terénní přezdívka Brysen, jelikož je pak nedohledatelná osoba, kdyby se vyskytl nějaký problém. Zvykla si na to a na jméno reaguje, ale přátelé ji spíše oslovují jejím pravým jménem. Je naučena odhalovat lež a manipulace, stejně tak jako ostatní členové rodiny nebo další rekruti v jejich programu. Nutno podotknou, že dostat se k nim je velmi složité a každý si musí projít zkouškou loajality. Jakmile si někdo získá jejich důvěru, tak je na scéně možnost, že pro dotyčného udělají téměř vše. Jednou z jejich speciálních vlastností je umět všechno zamést pěkně pod kobereček, aniž by to prostý lid věděl. Hodně velký problém byl třeba právě Elijah Wesmyron, jelikož děti v několika krajích úplně tak utajit nelze, proto ho nemají její rodiče moc v oblibě a to by se dalo říct i u zbylých ve starší generaci. Co se týče finanční základny, tak to ani nestojí za dlouhou řeč, jelikož jsou samozřejmě skvěle zabezpečeni, že děti jejich dětí nemusí klidně nic dělat, ale u nich to takhle zajistě nefunguje. Rodina je velmi rozvětvená a u všech se vyskytuje více jak jedno dítě, že je na dlouhou dobu nemožné, aby jejich rod v blízké době vymřel. To jen v případě, kdyby se stal nějaký hromadný masakr. Otec Invictus a matka Priscilla jsou momentálně největšími jmény Roycasterů. Bývá u nich zvykem, že nejstarší vedou a ostatní do toho ovšem přikládají rovnocenně pomocnou ruku. Ona se svým bratrem Hunterem jsou v mladší generaci nejstaršími dětmi, takže rodinný podnik automaticky přikládá jim. Bývá zvykem, že jsou to spíše muži, ale není to však pravidlem. Angela po takové pozornosti a zodpovědnosti nikdy nezatoužila, je ráda za to všechno, co dokázala a nic by na tom neměnila. Jenže omyl se stal, když se do jejího života připletl "ten" Wesmyron. Začali si rozumět docela dost rychle, ale zprvu to nikdy Angela nebrala jinak než přátelství, ačkoli už tušila, že je něco špatně. Věděla moc dobře, co je zač, a proto bylo ještě více ubíjející, že o něj pak později měla ještě větší zájem. Nedopadlo to podle jejího očekávání, prostě se bohužel nebo bohudík zamilovala, zatracené feromony. Fakt už přesně neví, co si o tom měla tehdy myslet. Člověk by se z toho pomalu dostal na psychiatrickou léčebnu, když se s ním zasnoubila a nedlouho poté ji podvedl s tou modelkou. Jméno ani netuší, ani jí to nepřišlo na chuť, že by ji měla znát víc jak modelku. Z toho vzešel syn a v tu chvíli si byla jistá, že v takovém šíleném vztahu nebude a také tam byla dlouhá rozmluva od rodičů, aby s tím kompletně skoncovala. Jenže to se později zázračně zahojilo a opakovaly se zásnuby a následně i svatba. Potom odjel pracovat do Prvního kraje a ona zůstala sama doma bez vědomí, že tam tropí zase nějaké laskominy či co rovnou s dvěma ženami - z toho by se rovnou člověk mohl dostat na psychiatrii podruhé. Roycasterovi nejsou blbí a samozřejmě přišli na to, že má Elijah zase další děti, ale jejich vědomí své dceři i jejímu choti utajili. V té době řešili větší problémy než nemluvňata. Později na to se jí narodilo první děcko - dcerka Sigourney. Bylo to celkem roztomilé stvoření, takže obávané myšlenky na to, že původně vlastně v tak mladém věku žádné dítě nechtěla, se vypařily. Roky plynuly a život začal být celkem normální, ačkoli spíše nevnímala fakt, že není její manžel vůbec doma a nejspíše se zase něco nekalého děje. Měla ale tolik starostí s dcerou a taky neměla zájem být jen žena v domácnosti, že musela i na své vlastní mise. Zkrátka z toho byla fakt vyčerpaná, že vůbec nepomyslela na jiné věci. Jenže všechno krásné jednou končí, když byl další poprask s dítětem se stejnou ženou, původně zmíněná jako modelka měla už rovnou přezdívku Rozhoďnožka. Byla to třešnička na dortu, kterou nedokázala úplně přehlédnout a hodit za hlavu, ale i tak byli s Elijahem ještě pár, ačkoli mu dávala dost zabrat a jednu dobu k němu cítila jen velkou nenávist. Po pár měsících se zjistilo, že je zase těhotná. Problém už byl v tom, jestli byl vůbec jeho, když většinu času vůbec nesdíleli společnou lóži, ale pravděpodobně ano. Narodila se tedy Thais, a pak byla opět blbá a zamilovala se, nedalo jí to, doopravdy ho tolik miluje. Zdálo se, že se život obrátil k lepšímu společně i s věrným manželem. Následně přišla velká rána po třech letech, když konečně zjistila o dětech z Prvního kraje. Nebyla ani tak naštvaná, že má muž další děti po Panemu, spíše se cítila zrazena, že jí o tom nic nepověděl. Provedla úplně to samé jemu, jelikož mu neřekla, že o tom něco ví, popravdě na to nebyl ani čas. V následujících dnech musela provést obranu Kapitolu, kde si poprvé nedávala pozor a v terénu vytáhla své problémy. Zahltila se myšlenkami na svůj neperfektní život a po útoku nebyla z její strany odezva, jen nepříjemný táhlý zvuk z vysílačky. Její tělo se nenašlo a po pár měsících bylo oznámeno její úmrtí. Pravda je taková, že to Roycasterovi všechno ututlali. Angela nebyla samozřejmě úplně v pořádku, vlastně byla daleko od toho, aby byla v pořádku. Utrpěla až skoro smrtelná zranění, ale s tím si doktoři poradili. Co už bylo horší byla její paměť. Snažili se, aby si na něco vzpomněla a v podstatě na ni rodina tlačila, protože ji nechtěli ztratit. Z toho se naprosto zbláznila a chytla nějakou paranoiu, ale za to mohl taky ten stísněný prostor, ve kterém ji drželi, aby se jí nic nestalo. Možná nejvíc nedomyšlená věc, kterou kdy tato rodina provedla. Trpělivost v té době nebyla asi jejich silná stránka. Potom se rozhodli ji zmrazit, technologie byla totiž všechno, co měli a nechtěli, aby žila tímhle způsobem nebo spíše ji nechtěli vidět v tom stavu. Měli dojem, že se po několika letech vytvoří něco evolučního a zázračně jí to vrátí paměť raz dva. No, nestalo se, protože na to prostě nic bohužel nefunguje a trvalo jim dlouho, než se rozhodli odstranit svoji zatvrzelost. Po dekádě ji tedy odmrazili a najali na to tým, aby ji pozorovali a postupně ji dali do kupy. Trvalo to měsíce a pořád nebyla stejná jako předtím. Možná potřebuje ještě více času, a pak to bude dobrý, ale momentálně má problém rozeznat, kdo je kdo. Ano, je to pořád někde hluboko v ní, ale občas se stává, že to po týdnu zase neví, než jí to někdo připomene. Neví se, jestli jen hraje, že to ví, protože nechce někoho urazit nebo si to doopravdy nepamatuje. Největší progrese se stala u smrti své dcery Thais a přežití Omara - syna její nemesis, něco v ní cvaklo a od té doby má větší přehled o svém životě.


  • Celeste Vanderbilt × Bylo by asi trochu divné, kdyby ji vůbec neznala. Však jsou v podstatě rodina a taky se nacházejí v podobném věku, takže si s ní určitě několikrát na rodinných sešlostech prohodila řeč. Blízké kamarádky to nejspíše úplně nejsou, ale dokáže si najít téma, které bude vyhovovat oběma. Nikdy o ní nesmýšlela špatně, protože se jí vždycky jevila strašně sympaticky a mile. Je sice pravda, že ji taky moc nezná a mohla by na ni klidně později změnit názor, ale zatím se tak nestalo. Ačkoli Celeste nepatří k lidem, kterým věří, tak ji nemá v plánu podrazit, jelikož k tomu ani nemá žádný důvod. Vyrůstala u lidí, kteří své rodině neubližují, takže by jí spíše se vším pomohla, i když si nejsou moc blízké.
  • Desirée Mason × Nenosí sice stejné příjemní, ale je si vědoma toho, že je to její sestřenice. Nikdy na ní neměla špatný názor, jen si někdy myslí, že to s některými věcmi nemálo přehání. Možná je to tím, že je Angela spíše opak Desirée, a není tolik cholerická. Každopádně jsou si za dobře a nemá problém jí vyjít vstříc, kdyby byla potřeba, a v některých ohledech si i rozumí. Nescházejí se moc často, kvůli událostem, co se stalo v minulosti s jejím otcem. Dítě si sice rodiče nevybírají, ale nejspíše se nestane v blízké době zázrak, že by Masonovou někdy přijali jako Roycaster. To prostě není za žádnou cenu možné, prezentace rodiny z její strany by byla podle jejích rodičů ohavná, což tedy pro Angelu nikdy neznamenalo, že by ji měla ignorovat a vymazat ji z existence. Stejně to úplně nejde, když se jedná o vítěze Hladových her.
  • Elijah Wesmyron × O tomhle člověku by mohla mluvit hodiny, možná i dny. Zná ho jako své boty, ačkoli se párkrát už pomýlila. Nicméně je to chlap, kterého neskonale miluje a je ochotná kvůli tomu dělat věci, které by za normálních okolnostech vůbec nedělala. Má na ni šílený vliv a je pro ní nesmírně důležitý. Již několikrát se stalo, že ho prostě poslala k vodě, ale vždycky se to nějak spravilo. Momentálně je to ale složitější, vzpomíná si na něj a to vše, ale dost ho nenávidí. Není snad třeba vyjmenovávat proč, těch důvodů je opravdu několik. Naštěstí je dobré, že si nevzpomíná úplně na všechny věci, které v minulosti udělal špatně. To ale neznamená, že se to nikdy znovu nedozví, ale současně je asi lepší ji nezatěžovat negativitami, ze kterých by se akorát mohla znovu zbláznit. Také si někdy přeje, aby ho nikdy nepotkala, ale to jemu ani nikomu jinému nikdy neřekla. Je to její tajemství.
  • Lewis Holbourn × V hlavě ho má označeného jako pohledného manžela Desirée Mason, ačkoli to tak nejspíše není. Úplně si není jistá, co je pro Des zač, ale nějak se v tom nenípe. Viděla ho, mluvila s ním párkrát a jediné, co si o něm myslí je, že svůj potenciál hloupě hodil do Hladových her, protože mohl být klidně lepší a respektovanější, ale to už ona nezmění, ne že by se snažila. Zná ho velice málo, všechno jde spíše z vyprávění Desirée, což znamená, že je to občas úděs, ale opravdu tomu věří. Pamatuje si ho spíše z pubertálních let, protože to byl syn vítězky Shelii a po svém vítězství byl hodně oblíbený, že tomu jednu dobu také propadla, ale to bylo jen takové chvilkové pobláznění, nic víc se v tom nalézt snad nedá.
  • Manfred Cosgrove × Jelikož to je velmi dobrý přítel jejího muže, tak je nadmíru jasné, že ho bude znát. Dalo by se říct, že se znají docela dobře, alespoň tedy z její strany, když o něm třeba Elijah něco pověděl, a to bylo vždy v dobrém. Nemá důvod o tomto muži říct jakékoli křivé slůvko. Myslí si o něm, že je to správný gentleman a občas si přeje, aby něco podobného zažila i u Elije. Je to takový ukázkový manžel, ale rozhodně se Severine musí někdy obávat, že by po něm někdy vyjela, jelikož to taky není vůbec její styl. Respektuje jak jeho, tak i jeho ženu a jen tak jednoduše se to nezmění. Jediné, co by jejich vztah mohl kdy pokřivit je fakt, o kterém Angela vůbec neví, a to je, že si není vědoma smrti jeho dvou dcer a neuvědomila by si svá slova.
  • Marcellus Titus Sinclair × Je to už doopravdy dávno, pro ní teda jen chvilka, ale ví, že ten chlap k ní choval jakousi náklonnost. Ačkoli si spíše myslí, že to bylo kvůli tomu, aby naštval svého kolegu. Nikdy se jí nelíbil a nezmění se to. Důvodem je jeho celková povaha a rozhodně jeho vedlejší prácičky mimo politiku. Není zrovna odvařená z toho, že nějaký takový člověk má takovou moc, ale nic s tím nejspíše neudělá, když je to respektovaná osoba. Drogy nejsou úplně její parketa a taky není ráda za ty jeho podniky se slečnami, ale za to ho už tolik neodsuzuje, protože to je i volba těch dívek, které jsou asi se sebou spokojené, když se tak odhalují na potkání neznámým chlapům a určitě dělají další věcičky. Nevrtá se do toho a snaží se jeho kontaktu vyhýbat, což si moc nepamatuje, že si kdysi před svou "smrtí" dala takový příslib.
  • Severine Cosgrove × Strašně moc pěkná žena, takhle si ji neustále pamatuje. Neví, co je na jejím vzhledu tak fascinující, ale podle Angely je taková strašně třídní a královská. Možná za to může její pozice jako Tvůrkyně Her nebo má k tomu předurčenou povahu. Má na ní jen ten nejlepší názor na vnitřní i vnější krásu. Stejně jako u Manfreda, tak i ji zná kvůli Elijahovi, ale určitě ji několikrát viděla v tréninkovém centru nebo někde po kraji pobíhat, když ještě byly obě ve sklizňovém věku. Nikdy však nebyly blízké předtím a ani teď. Angela je prostě taková, že se moc nevnucuje do něčí společnosti a pobývá spíše se svojí rodinou. Avšak je Severine asi jediná ženská mimo rodinu, se kterou se vídá nejčastěji, nebo alespoň tomu tak bylo v minulosti.
  • Sigourney Wesmyron × Současně její jediné dítě a další rozhodně neplánuje. Mateřství je pro ní strašně náročné, jelikož nedokáže dělat jen to, prostě na to není stavěná nebo se nesnaží být. Když se narodila, byla za ní nakonec ráda a samozřejmě ji nadevše miluje. Jenže pak uběhlo několik let a z její dcery se najednou stala dospělá žena. Zanedbala úplně vše a viní za to své rodiče. Není vůbec ráda za to, kde skončila a nedokáže pochopit, proč něco takového mohl Elijah provést. Nehledě na její mentální stav, nikdy by svojí dceru neposlala pryč. Po rozmrazení si jí chvíli nepamatovala a občas má pořád pocit, že žádné dítě nemá, proto se k ní dlouho nehlásila a měla strach z odezvy. Byla radostí bez sebe, když vyhrála Hladové hry, ale její blízký vztah k Omarovi už moc necení. Nesnaží se syna Rozhoďnožky trestat, jenom se nedokáže přenést přesto, že je to prostě zrovna její dítě.
  • Ulysses Vanderbilt × Manžel Celeste a kolega Elijahi. Jednou nebo později se s ním potkat musela a taky se tak stalo. Ačkoli o něm slyšela jen špatné věci ze strany jejího muže, tak si nemyslí nic špatného. Nejednou se s ním bavila a přišel jí strašně zábavný a komický, což stejný názor ovšem manžel nesdílel. Taktéž si nemyslí, že je úplně špatný, když si ho Celeste vzala a vypadá to, že jsou spolu šťastní. Rozhodně to vypadá, že je jí věrný až za hrob a to ona cení. Takový luxus ona neprožívá, tak může být ráda aspoň u jiných osob. Soudit ho více nemůže, protože to není zrovna typ člověka, se kterým by si zašla na kávu, takže ho potkala jen na akcích a prohodila s ním opravdu jen málo slov, že je tedy vůbec hloupé si odvodit, zda je to člověk špatný nebo dobrý. Ať je jaký chce, neřeší to, protože ani sama Angela není dokonalá.

  • cestovní doklad

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92