
Sunday, August 26, 2018
Saturday, August 25, 2018
Jasmine Lombard
[ džásmin lombárd ]
![]() |
![]() |

![]() × [species] human × [date of birth] january 8, 2201 | ♑︎ capricorn × [loyalty] capitol × [credits] 2 150 ![]() | ![]() |

defense [ 3 ]
- Malá holka nebo dospělá žena? Přívětivá či snad jen chladná dcera tvůrce her, v jejímž srdci pro ostatní nezbylo místo? Těžko říct, co z toho. Všechno je možné. Zvláštně u ní, neboť Jasmine jako taková je dívka skrývající svou podstatu za mnoha tvářemi. Je vždy zkrátka taková, jakou ji chcete mít. Ať už tedy stojíte o přítomnost vášnivé posluchačky vašeho celoživotního příběhu, někoho kdo vás utěší v těžké chvíli nebo snad o chladnou drzou dívku plnou ignorace, jež bude pro každý váš krok mít jízlivou poznámku, máte ji mít. Matka jí vždy říkala, aby byla svá jenom tehdy, pokud ji takovou bude její společnost chtít. A skutečně, život je takto mnohem jednodušší. Lidé vás mají rádi, nestěžují si, jen někdy budou na pochybách, neboť někteří možná vycítí, že něco skrývá. Jenže ona především skrývá sebe samotnou. Občas se také přetvařuje proto, že úplně neví, co vlastně chce. Ke všem se chová tak, aby jí nikdo nemohl nic vytknout a automaticky si ji každý zařadil do škatulky "bezchybná". Občas se snaží až moc být středem pozornosti, takže se čas od času uchyluje i k takovým extravagantnějším či odvážnějším kusům oblečení. Ne však nic, co by společnost pobouřilo, pouze na ni pokud možno upoutalo pozornost. Takhle se zkrátka naučila fungovat. Když vidí, co média v dnešní době všechno dokáží, nasazuje pro ně vždy jednu a tu samou tvář. Miloučká dívka, do níž by nikdo netipoval nic špatného, protože něco jako špatná pověst by pro ni bylo nepřípustné. To však nemění nic na tom, že je velmi komunikativní. Dokáže se bavit snad úplně o všem. Horší je, že většinou nedokáže moc rozpoznat, jestli to téma dotyčnému vadí nebo ne, pokud jí to přímo neřekne. Pokud má udržovat konverzaci, taky jí to nevadí. No, možná pokud jí někdo pořád bude odpovídat jedním slovem, tak jí to bude štvát, ale stejně bude mluvit pořád dál. Společnost ostatních zkrátka hodně vyhledává, protože se potom alespoň necítí tak sama. Tohle stvoření je velmi společensky založené a je na ní vidět, že ví, jak se má mezi ostatními pohybovat a ví, co má říct. Ačkoli se nenarodila do té nejelitnější rodiny v Kapitolu, přesto se jí dostalo toho nejlepšího možného vychování, a ve společnosti, kde jsou lidé neustále pod drobnohledem novinářů se dokáže chovat jako skutečná dáma. Když se však za ní zavřou dveře bytu, objeví se to její skutečné já. Ve sportovním oblečení se opravdu cítí jako ryba ve vodě, ačkoli v podpatcích chodí s určitou elegancí, v teniskách ji jen tak někdo nedostihne. Nedělá však žádný sport na vrcholové úrovni, pouze pro vlastní dobrý pocit, aby se cítila zdravě a mohla si na různých večírcích dovolit i krapet odvážnější kousky. Není snad nic, co by už alespoň jednou nezkusila. Koneckonců, peníze na to vždycky měla, tak proč by se od toho držela dál. Má dobrou fyzičku a je se sebou spokojená. Možná to občas hraničí až s narcismem, jelikož některé svoje chyby vůbec nevidí. Trvá jí třeba strašně dlouho si někoho oblíbit, ačkoli se často snaží chovat jako jejich nejlepší přítelkyně, ve skutečnosti má mnoho slupek, kterými se člověk musí prokousat, než se dostane k jejímu pravému jádru, které vesměs není špatné, jen ona si myslí, že je strašně slabošské. Postupem života si prostě získala tu masku nadřazenosti a pocitu, že je něco více, když má peníze, ale někde hluboko uvnitř ní pořád přežívá ta její dobrosrdečnost. Ráda ze sebe dělá dívku, která potřebuje ochranu nějakého silného muže, ve skutečnosti to není úplně pravda, ale občas se prostě chce tímhle způsobem pobavit. Celkově je taková docela povrchní a bez luxusu a pohodlí, kterého se jí dostává, by přežít nedokázala. Miluje výzvy ať už jsou jakékoli, jednou takovou pro ni právě bylo nalezení otce, což se jí povedlo. Neustále hledá něco, za čím by se mohla znovu hnát. Pečuje o svůj zevnějšek a to ne pouze cvičením, aby dosáhla hezké vyrýsované postavy, ale i co se týče vlasů. Ty na sobě miluje a nenávidí zároveň. Musí je nutit k poddajnosti, ale nenechá jen tak někoho, aby jí na ně sáhl. I kadeřníky si pečlivě vybírá. Snaží si udržovat svoji přirozenou hnědou barvu, avšak čas od času také neodolá a zatouží po změně. Měla už i černé a blonďaté. Stejně jako za úpravu vlasů je schopná vyhodit majlant, to samé nastává u make-upu. Ačkoli je vždy nalíčena pouze jemně a nějak to nepřehání, potrpí si na značku. Pokud to není od známé značky nebo to nedoporučuje nějaký vítěz, není to nic pro ni. Že je rozmazlená? No, už to tak bude.
× × ×
- [ file 001 ] Její život byl odmala velmi pěkný. Narodila se právničce, která byla jak z dobré rodiny, tak i velmi dobrá. Peníze proto nikdy nebyly něco, co by jim chybělo. Jasmine chodila krásně oblékaná jako malá princezna a bylo vidět, že matce jí na ní opravdu záleží. Jenže ani ty nejlepší hračky a oblečení, nemohly zaplnit to, co se v ní čím dál více prohlubovalo. Všichni její kamarádi měli úplnou rodinu a ona jen milující matku. Vždycky jí to přišlo strašně nefér a už od té doby se u ní začalo projevovat to, že chce pořád víc a víc. Chtěla otce, aby si připadala, že je úplná. Jenže matka o tom nechtěla ani slyšet, a proto už o tom před ní nikdy nemluvila. Už jako malé dítě byla docela chápavá. Vždycky si užívala života a toho, co měla. Jeden čas ji strašně bavil balet, tak na něj chvíli chodila, ale potom si zase větší zálibu našla v atletice. Byl to s ní takový začarovaný kruh. Bavilo jí úplně všechno, ale bylo na to moc málo času. Chodila totiž do velmi prestižní školy, kde už jí od útlého věku vštěpovaly ty nejlepší společenské zvyky. Hodně je to na ní v současné době vidět. Sedí vzpřímeně a chodí jako opravdová dáma. Cíl její matky byl prostě jasný, dostat ji do té vyšší společnosti. Platila za to sice nehorázné peníze, ale alespoň její dcerka chodila do kvalitní školy, kde se kamarádila s dětmi vlivných lidí. Co více si přát. Vážně byla ten typ, který si dokáže sednou s mnoha lidmi a její komunikace se v té době hodně prohloubila. Nikdy neviděla to, co to její matku stálo, ale i kdyby, bylo by jí to jedno. Když viděla, čím jsou rodiče ostatních, občas se za ni i docela styděla. Právnička jí přišla najednou strašně obyčejná. Nikdy netoužila jít v jejích stopách a už odmala snila o tom, že bude dělat něco velkého. Nevěděla co konkrétně, ale prostě něco, co přinutí lidi, aby ji obdivovali. Snad jako každé dítě v Kapitolu, i ona zbožňovala Hladové hry. Sledovala nejen splátce, ale i všechny ty lidi, kteří celou tuhle show realizují. Možná i to byl docela důvod k tomu, že chtěla sportovat. Čím více rostla, tak se v ní probouzela ta pravá žena. Ráda se parádila, aby vypadala dobře a čím dál více času chtěla trávit i ve společnosti. Měla kamarády, kteří jí to umožnili, takže se občas dostala i na takové akce, o nichž se může obyčejnému Kapitolanovi jenom snít. Puberta pro ní nebyla nijak kritická. K alkoholu nikdy netíhla a vzhledem k tomu, že zná správnou etiketu, tak se tak nanejvýše napije nějakého míchaného koktejlu. Ráda s kamarádkami obdivovala svalnatá těla profesionálních splátců a občas se prostě chovala jako naprostá teenagerka. Došlo to až do toho stádia, kdy začala matce prohledávat věci, jestli nenajde něco o svém otci. Povedlo se. Našla její starý deník, kde byla zmínka o Darylovi. Ano, o tom Darylovi, který je tvůrce a čirou náhodou i její otec. Dozvěděla se, že ho opustila proto, že se bála, že nebude schopný svoji dceru - tím myslela právě Jasmine - vychovávat a být jí takovým otcem, kterého bude potřebovat. To jí přijde strašně ironické. I kdyby takový nebyl, alespoň by měla úplnou rodinu a to by jí stačilo. Hned potom se s matkou strašně pohádala. Možná už jí to přešlo, ale Jasmine pořád ještě ne. Viní ji za to, že jí nedopřála hezké dětství. Sice se jí dostalo té nejlepší výchovy, ale to ona prostě bere jako samozřejmost, že by to takhle bylo za každých okolností. Najít otce nebylo zrovna nejjednodušší, ale povedlo se a ona se teď cítí, jako by našla další kus sebe samotné. Ačkoli ji přinutil postavit se na vlastní nohy a musela si najít práci, alespoň už ví, kdo je její otec.

- Daryl Douglas × Tak tohle je vážené dámy a pánové, ten její dlouho hledaný otec. Už odmala si přála mít poblíž sebe někoho, kdo by ji rozmazloval tak, jak to jen táta dokáže a teď se jí to konečně vyplnilo. Paradoxně vzato ho moc dobře zná ze všech možných médií a když byla ještě v pubertě, tak na nějaký čas se dokonce řadil i do jejího crush listu. To samozřejmě nevěděla, že jí tělem proudí stejná krev jako jemu. Od té doby se změnilo asi jen to, že už by s ním nic chtít neměla, ale stále se jí líbí, co se týče jeho vzhledu a práce. Nenechte se mýlit, není v tom nic divného. Zkrátka má radost z toho, že když se teď našli, tak jí nedělá žádnou ostudu nějaký starý neupravený páprda, ale s hrdostí může tohoto věčně upraveného muže označit za svého tátu. Ačkoli na něj plánovala být naštvaná a uražená, neboť musela vyrůstat bez něj, tak se jí to nějak nepodařilo. Přijala ho se vší svojí vřelostí a už by mu jinak než “tati” neřekla. Obdivuje jeho práci a nasazení pro to, co dělá. Byla by schopná si s ním o tom klidně i hodiny povídat, kdyby byl ochoten jí odpovídat. Na druhou stranu od něj trochu očekává, že bude mít snad výčitky svědomí a bude ji obklopovat drahými dárky. Samozřejmě respektuje, že mu do života vstoupila docela náhle, ale nehodlá se jen tak vzdát. Konečně má toho svého suprového vysněného taťku ve svém životě a on se zkrátka s tímhle postem bude muset smířit, ať se mu to líbí nebo ne.

- 1x aktivita s vítězem - G. Cosgrove
Tuesday, August 21, 2018
Ticket to Atrox

[6. výroční akce webu] Nedávno byla ohlášená nová zábava v Panemu, kterou podle hlavičky nejmenovaného vítěze dali do kupy zkušený tým ze Třetího kraje. Jedná se o další adrenalinovou hru, ovšem méně smrtící, než Hladové hry. Hra bude různě frekventovaná, není udáno, jak časté to bude. Více o hře je možné zjistit jen na akci, která to vše započne a první odvážlivci se mohou zaregistrovat. Přihlásit se může opravdu kdokoliv, ale upozorňujeme, že účast je jen na vaší vlastní zodpovědnost a můžete při ní přijít k úrazu nebo i hůře. Celá hra se prozatím zdá být ilegální, je anonymní a nikdo nezná zakladatele. Vše je ohlášeno digitálně a stejně tak se uskuteční celý úvod k Atroxu po celém Panemu.
- Cena: potřeba vlastnit digitální zařízení
- Koná se: 22.9. od 18:00
- Místo: aplikace Atrox
- Zváni jsou: odvážný lid Panemu
- Dress code: neformální (není potřeba dodávat kostým)
- CO BUDE NA AKCI
- Ohlášení informací o hře
- Seznámení s pravidly
- Možnost se registrovat jako divák nebo hráč (neanonymní)
- Start Atroxe
Sunday, August 19, 2018
Carter Sinerger
[ karthr sinergr ]

Player: Diddi
![]()
FC: Chris Brochu
![]() ![]() ![]() |
Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com
![]()
Age: 18 deceased - zelená žíravá tekutina
![]() ![]()
Token: Kazetový walkman
![]() |

Za většinu svých dovedností vděčí svému staršímu bratrovi Donkervoortovi a kraji. Už odmalička se hrabal v součástkách a autech. Ačkoliv za tohle mohl jeho otec. V autech se teda rozhodně vyzná jako nikdo, a tak si sehnal částečnou práci jako automechanik, kde sem tam ukradne nějaké součástky, které zrovna potřebuje jeho autíčko. Dokonce v nich umí zapojit i elektriku, jelikož by přece byla nuda jezdit bez rádia na plný pecky. Ačkoliv to musí když jdou do nějaké akce, ale není to nic, co by nevyřešila sluchátka se starým kazetovým walkmanem, který našel jen tak ležet ladem, a tak si ho opravil. Má k němu celkem dost dobrých kazet. Také mu celkem dobře jde robotika. Jako malej si tak přivydělával na robotích zápasech, kde si vydělal celkem balík na poměry jejich kraje. Několikrát mu tam vyhrožovali s nožem pod krkem, takže umí celkem dost dobře utíkat a mapovat terén (jak by jej mohl využít) na poslední chvíli. Později se dokonce rozhodl si mapovat okolí, kde se bude uskutečňovat další robotí zápas předem, aby si předpřipravil případně únikovou cestu. Když byl starší, tak začal trénovat s bratrem, aby zesílil a mohl se bránit a nejenom pořád utíkat. Jasně několik prvních rvaček dostal na prdel a přišel o své vyhrané prachy, ale prostě odmítl utíkat. Našel si starou sedačku, ze které se mu podařilo sundat celkem v kousku kůži, a tak si udělal improvizovaný boxovací pytel. Tu kůži nějak nastříkal a zašil. Naplnil ji pískem a pak zašil úplně. Sice se mu jeho boxovací pytel častokrát zničil, ale on ho pokaždé opravil. Dalo by se tedy říct, že nápaditost mu nechybí. Později se v soubojích zdokonalil a už neprohrával, takže mu peníze zůstávaly, ale nebylo jich tolik, aby je to uživilo. Od svých protivníků pomaličku odkoukal, jak zacházejí s nožem a páčidly, když šli proti němu, a tak se s nimi vlastně postupem času naučil taky. Také se díky svým protivníkům naučil vyčistit si ránu, obvázat ji a dokonce se ji naučil i zašít. Také z ní dokáže vyndat kulku, ale jestli je to něco vážnějšího, tak mu to bude stejně k ničemu. Ovšem, pokud by to bylo něco hlubokého, tak s tím asi nic nesvede. Také často zašíval Donkeymu rány. Nikdy se ho neptal, kde k nim přišel, ale bylo mu to jasné. Jeho bratr živil celou jeho rodinu a ta troška z robotích zápasů, kterou přispíval Carter, byla skoro jako nic. Vydal se tedy cestou, po které už Don kráčel nějakou dobu. Teda Carter dělal sám na sebe, jelikož to bylo jednodušší a s nikým se nemusel dělit o svůj podíl. Donkeymu lhal, že je to z těch jeho robotích zápasů a ten mu to vždy věřil, jelikož Carter umí opravdu dobře lhát. Začal vykrádat menší benzínky a obchůdky. Vytipoval si takové, kde by to nenahlásili mírotvorcům. A většinou se nespletl. Zprvu vykrádal jenom se stříkací pistolkou a s nožem připraveným v kapse, ale to nikdo nevěděl. Později se však dostal k opravdové střelné zbrani. Don o ní samozřejmě neví, jelikož by mu za to pořádně vynadal, i když on by se jí nevzdal ani potom. Nejdřív se s ní naučil střílet na plechovky, než se odvážil ji vzít na skutečnou misi, která se nevyvedla podle jeho přestav a plánů. Většinou jsou však jeho plány bezchybné a dopodrobna proplánované. Má celkem dobré taktické a logické myšlení a také orientaci, což jeho plánům hodně napomáhá. Další jeho vlastností, kterou umí jen díky bratrovi je odemykání zámků. Nejdříve mu to nešlo, ale teď už to dostal do ruky, a tak je zvládá odemykat kancelářskou sponkou. Také je to dost dobrý řidič, což mu zajistilo další práci, ve které nedělá nic nezákonného.

Rozhodně o svých slabostech ví a i si je dokáže přiznat, což mu dost hodí, když se něco posere. Tak třeba neumí plavat. To je něco, co se za celý svůj život nenaučil a nejspíš ani nenaučí. Teda vody se nebojí, ale prostě nemá prostor, kde se to naučit. Rostliny šly zcela mimo jeho znalosti, jelikož v jeho kraji není ani kousek zeleně. Jasně, pozná jablko od banánu, ale třeba borůvky od vraního oka by rozhodně nerozeznal. Oheň taky rozhodně nezaloží jenom díky dvěma klacíkům, ale za pomocí zapalovače. Dále taky není zrovna moc komunikativní, to spíš zdědil jeho bratr. Dokáže s lidmi mluvit normálně, ale prostě nikdy nebude ten první, co tu konverzaci začne. On se radši bude soustředit na práci než vykecávat. Sice je dobrý leader a rozhodně se rozčílí, když někdo chce rozhodovat za něj, a že ho pak jde slyšet pořádně. Prostě není ten, kdo začne konverzaci jako první. Teda on bude klidně ve skupině ten, kdo jenom poslouchá a pak o všem rozhodne a zadá úkoly, co mají splnit. V jeho branži je navíc někdy lepší být nekomunikativní. Aspoň se nestává, že by ho někdo slyšel se bavit s jeho kumpány, když už s nějakými pracuje. Je docela dost podezřívavý. Rozhodně nemá rád, když mu někdo něco rozkazuje, a tak ty rozkazy většinou ani neposlouchá. Je schopný vyslechnout si i plán někoho jiného, ale jestli je lepší, si ve většině případů myslet nebude a navíc se bude tvářit dost kysele, jelikož chce mít věci pokaždé podle sebe, protože tak je to prostě nejlepší. Má problém si někoho skutečně pustit blízko k sobě, a tak se často chová odtažitě i k lidem, které má rád. Tento jeho problém je ještě více znásoben, pokud se jedná o dívku. V jejich okolí je dost nejistý a snad nikdy se nestalo, že by se s nějakou začal bavit sám od sebe. Takže holky tak maximálně pozdraví a jde dál. Když s nima však musí pracovat, tak mu problém nedělá je zaúkolovat, ale většinou se této variantě vyhýbá. Dělá mu dost problém projevovat jakékoli intimnosti na veřejnosti. Prostě, i kdyby měl jen obejmout někoho, koho má rád, před náměstím plných lidí, tak to neudělá. Další jeho slabinou je jeho rodina. Sice nikdy nebyli ideální rodinka, ale pro svého bratra a matku by udělal cokoli. Vlastně oni jsou důvodem, proč se pustil po této dráze. Nikdy nedržel nějakou jinou zbraň kromě nože, páčidla a pistole. Jasně, zvládl by si ještě poradit asi s nějakou baseballkou nebo tyčí, možná dýkou, ale to je tak vše. Respekt k autoritám mu moc neříká, jelikož jich moc ve svém životě neměl, však matku bral spíše jako kamarádku a otec mu zemřel. Sice s nimi nevyhledává nějaké konflikty, ale kdyby se tak přece jen stalo, tak by mu nedělalo problém se jim nějak bránit nebo na ně být drzý. Ano to je jediné, kdy dokáže začít i on mluvu a to, když může být drzý, ale to on moc často nedělá, jelikož ho prostě nedokážou chytit a jinak se autoritám vyhýbá, jak jen to jde. Klidně se k vám obrátí zády a nechá vás ve štychu, pokud nejste osoba, na které mu záleží, pro ty by se klidně i obětoval. Těch ovšem moc není. Nerad před lidmi vypadá zranitelně, jelikož si myslí, že by toho hned využili. Snaží se kvůli tomu vyhýbat všemu, co je mu nepříjemné a neprojevuje na veřejnosti slabošské emoce.

Svoje dětství by nejspíše popsal jako jednu velkou horskou dráhu. Nejdříve to bylo plné radosti a smíchu a následně mu zemřel otec a bylo smutné období, jelikož s ním trávil hodně času. To on byl ten, kdo s ním vyráběl jeho roboty, jelikož malý Carter nemluvil o ničem jiném než o tom, že chce mít svého robota, co by nakopal všem, co by jim kdy chtěli ublížit, zadky. Jo možná byl trošku šikanované dítě, ale o tom nikomu nikdy nic neřekl, pak vyrostl a naučil se bránit. Také s otcem opravoval jedno staré auto, které mělo být k Donovým 18 narozeninám, takže se naučil o autech, co jen šlo ještě v předškolním věku. Nebyli nijak bohatí, takže plno součástech chybělo, ale vždy, když si mohli nějakou dovolit, tak ji pořídili. Jak už bylo zmíněno, tak mu v pěti letech umřel otec a jejich matka na ně zůstala sama, což teda moc nezvládla, ale Carter jí to rozhodně nemá za zlé. K němu se vždy chovala pěkně a vše, co chtěl, mu povolila, takže se jí později už ani neptal, jestli něco může nebo ne. Prostě si dělal, co chtěl. Po smrti otce dodělal svého vysněného robota a začal s ním chodit na robotí zápasy, kde překvapivě hned od začátku vyhrával, což mu vydělávalo jako dítěti celkem dost peněz, ale to se nelíbilo jeho protihráčům. Poprvé, když vyhrál, tak na něj jeden hned vytáhl nůž s tím, že si vezme peníze i robota. Jelikož ten robot byl jediná památka na otce, tak ho Carter rychle sbalil i s penězi a začal utíkat. Naháněli ho opravdu dlouho, ale on byl dost chytrý a vynalézavý, aby se jim nakonec ztratil. To mu ovšem nezkazilo radost ze získaných peněz a na dalším zápase se objevil znova. Sice potom následovala ta samá naháněcí scénka, ale vlastně i to ho bavilo. Později si začal mapovat terén, aby měl výhodu. Při jednom zmapování našel na zemi ležet starý rozbitý walkman, a tak si jej vzal. Později ho ještě v ten den opravil. Pak většinu svých peněz ze soubojů utrácel za kazety do něj, ale to se rozhodně vyplatilo, jelikož mohl poslouchat pořád a všude. Nikdy nechápal Dona, když se přihlásil jako sirotek. Vždyť měli matku, která je milovala. Sice teda moc jako matka nekonala, ale bylo to jejich matka, takže to od něj bylo kruté. Peníze na jídlo měli. Teda díky těm jeho robotím zápasům, ale to nikdy neměl nikomu za zlé. Prostě Donovo počínání nechápal a častokrát mu to ještě pořád vyčítá. Možná v tom je ještě něco hlubšího, o čem Carter neví, jelikož mu to Donkey nikdy neřekl. Když ho Donkey vzal sebou na akci, tak mu bylo teprve 14 a moc pořádně nevěděl, co má dělat, jelikož byl vážně celkem nervózní. S každou akcí z něj ta nervozita, ale opadala víc a víc. Také tomu možná přispělo to, že se díky robotím zápasům už naučil i prát a zacházet se zbraní. V patnácti se mu poštěstilo a sehnal si práci jako automechanik díky jeho schopnostem. V dílně ho mají rádi, jelikož si hledí svého a maká. No to, že si hledí svého je pravda ještě více, než jak si myslí oni, jelikož se jim sem tam pár součástek, který zrovna potřebuje na jeho auto, "ztratí". Ano, mělo být původně pro Dona, ale Carter se ho rozhodl nakonec nechat. Navíc mu rozumí víc než Donkey a ten neví, že mělo být pro něj, takže no big deal. Navíc mu zalhal, že ho táta chtěl pro něj, hodný bráška, že? Teda dokončil ho teprve nedávno, ale je na něj opravdu pyšný. No i tak s ním už byl na pár ilegálních závodech, jelikož jim prostě nemohl odolat vyzkoušet, co jeho Baby dokáže. Celkem s přehledem vyhrál, což mu vlastně získalo další legální práci a ta se přece hodí vždycky. Teď ho často používají jako řidiče, který jim vozí různé věci a lidi do jiných krajů. Není to sice nějak pravidelné, ale je za to pořádný balík, který ale končí v jeho autě. Častokrát se jen tak potuloval v té zapadlé dílničce, kde měli s otcem schované Donovo, teď už jeho, auto, jelikož o ní nikdo neví. To byl taky důvod, proč si tam udělal takovou malou základničku. Později tam vlastně schovával i přebytek peněz, jelikož se bál, že by je našla jeho matka a utratila. Také tam má svůj boxovací pytel a pistoli s nožem, jelikož tyto dvě věci nemůže nosit před Donkym. To, že chodil do akcí s ním mu zvedlo sebevědomí, a tak se začal vydávat na sólo mise. Když se na jednu takovou vydal poprvé se skutečnou zbraní, tak se mu moc nepoštěstilo, jelikož si vybral špatně. obsluha na něj vytáhla také pistoli a vystřelila rychleji než on. Carter zpanikařil a rychle utekl. V tu chvíli ani necítil, že jej trefil do ruky. To až, když byl o pár bloků dál, jelikož to začalo bolet jako čert. I přes to se mu povedlo nějak dostat do svého úkrytu a tam na několik hodin zkolaboval. Když opět přišel k vědomí, tak věděl, že tu kulku musí nějak dostat ven, jelikož to nebyl čistý průstřel. Opálil nad ohněm nůž a pak s ním v té ráně nípal tak dlouho, dokud ta kulka nevypadla ven. Pak zase odpadl bolestí. Nejspíš měl celkem štěstí, že nevykrvácel. Když se probral, tak to nějak vyčistil, stlačil a zavázal. Ještě několik dní se tam raději poflakoval, jelikož kdyby ho tak Don viděl, asi by ho zabil.
Wednesday, August 15, 2018
Subscribe to:
Posts (Atom)


