Tuesday, August 07, 2018

Theo Wadsworth

[ týou vedsvortf ]

[player] Renaiti

[fc] Nick Robinson
 

    

champions train, losers complain

× [species] human
× [date of birth] august 10, 2204 | ♌︎ leo
× [loyalty] capitol
× [credits] 800

× [level] 2
× [age] twenty | 20
× [occupation] triathlon, adrenaline sports
× [gems] 1




vitality [ 0 ] × defense [ 2 ]
  • Tak jako snad každému profesionálnímu splátci i jemu byla do vínku dána touha po vítězství a slávě. Myslí si, že je předurčený k tomu se stát vítězem a tvrdě si za tím jde. Rodiče mu nikdy nedovolili, aby byl v něčem snad třeba průměrný. Vždy musí dosahovat nejlepších výsledků, ať to stojí co chce. Ze začátku začínal na takových těch lehčích trénincích a nějaký čas se věnoval především atletice. Tím, že rodiče jsou vzdělaní, tak ví, že je to úplný základ pro boj. Všechny základy o koordinaci svého těla má tedy odsud, jako je třeba rovnováha nebo správné dýchání a mnoho dalšího. Vždycky se tam dokázal vybít, co se jeho energie týkalo. Běhání, skákání, vrhání a hody, to se potom dítě cítí jako v ráji, ježe když ho chválí, že něco dělá správně. Má to štěstí, že je dobrý běžec na všechny tratě, ale vyhovují mu přeci jen ty delší úseky. Na základě toho, když rodiče viděli, jak mu to jde, tak ho začali směřovat směrem k triatlonu, tudíž svoji fyzičku má opravdu na velmi dobré úrovni, stejně jako plavání. Má sílu v rukou, takže se na ně při plavní může spolehnout. Díky tréninku dechu se také nebojí, že by se hned utopil, neboť zvládne pod vodou bez kyslíkové masky vydržet skoro až pět minut. Tenhle sport ho velmi baví a proto u něj zůstává i nadále, protože vidina těch zlatých medailí ho vede stále kupředu a nutí ho to pořád na sobě pracovat. Jakmile mu to jen věk dovolil, ihned začal navštěvovat Výcvikové centrum. Kromě boje se tam zaměřuje i na posilování celého těla, protože to u triatlonu rozhodně potřebuje. Rozkládá si tedy tréninky tak, aby nic nezanedbával. Jeho schopnost boje je tedy na úrovni, která se od profesionála z 1. kraje čeká. Kromě zbraní je schopen se protivníkovi postavit i na přímo, ale s něčím v ruce si je prostě jistější. Tohle je něco, co jej baví až do morku kosti, proto je často těžké ho nějak unavit, kdyby to jen bylo možné, klidně by trénoval od rána do večera. Tím, že centru navštěvuje už docela dlouho se mu dostalo té možnosti si vyzkoušet snad každou zbraň, kterou tam mají. Základy boje ovládá tedy se všemi, ale jeho srdcovou záležitostí se stal meč. Byla to téměř láska na první pohled. Těžko říct, proč tomu tak bylo, možná ale tím, že si uvědomil, kolik škody tato zbraň dokáže nadělat, když je v těch správných rukou. Přijde mu, že spolu k sobě tak nějak prostě patří. Dlouhé ostří mu poskytuje dobrou obranu a možnost rychlého protiútoku, ale zároveň, když bude chtít, tak si může se svojí obětí zašpásovat i v boji tělo na tělo. Naučil se s ním snad všechno, co jen může a že to nebyla nějaká krátká cesta. Trvalo mu to opravdu dlouho, protože si na tom dával hodně záležet, aby si byl v každém kroku s mečem zcela jistý. V současné době už ani jeho váhu v rukou nějak nevnímá, jak se s ním dokázal sžít, bere ho už skoro jako součást sebe samého. Často se s ním snaží přijít i na nějaké úplně nové triky a hodně s jeho zacházením experimentuje. Tím, jak je takový fanatik do Hladových her, tak hodně postojů a právě nových způsobů zacházení se zbraní se učí odtamtud. Všichni profíci v aréně jsou pro něj vždycky inspirující a on se snaží si vštípit jejich chování a taktiky. Dalo by se říct, že vlastně má dopodrobna nastudovanou snad každou arénu od jeho narození. Zná veškeré trumfy vítězů a celkově se učil právě od těch nejlepších. Mnohdy pozastavoval televizi, jen aby se správně naučil postavení, které profík měl. Dělal to do té doby, dokud nenastudoval každý jeho krok a nepohyboval se úplně identicky. Jeho mozek má na tohle strašně dobrého pamatováka, takže zrovna toto jsou věci, které nikdy nezapomene, to raději vytěsní něco méně důležitého ze školy. Vlastně jen díky svým oblíbencům si dokázal vštípit, jak třeba v přírodě najít takový zdroj vody nebo se orientovat v přírodě. Zkrátka je takový dost všímavý, takže často dokáže zaregistrovat detaily, které by třeba jiným úplně unikly. S tím souvisí i jeho reflexy, které mu fungují dobře. Dokáže zareagovat na sebemenší náznak protivníka, občas má samozřejmě špatný odhad, ale ve většině případů ho reflexy nezklamou.
  • Tahle bytost je až přehnaně cílevědomá. Pokud si něco umane, jen těžko ho z jeho cesty někdo dokáže svést. Je paličatý až do takových extrémů, že půjde klidně i přes mrtvoly. Pokud mu bude někdo něco tvrdit, i kdyby to byla pravda, a on si postaví hlavu, nehne s ním vůbec nic. Jen snad kdyby to řekla jeho oblíbenkyně, tak možné, té by věřil úplně všechno, ale jestli nejste pohledná blonďatá vítězka z Prvního kraje, pak máte smůlu. Má v sobě tu lhostejnost, že mu nedělá problém někoho psychicky nebo fyzicky napadnout, jen aby se tím dostal ke svému cíli. Pokud při tom někomu ublíží, je to ještě bonus pro něj. Prakticky ho ostatní nezajímají, i kdyby z nich mohl mít nějaký prospěch, on jede jen sám na sebe. To je jedna z věcí co mu soutěže také daly, že všechno je to pouze o něm. On se postaví na horní stupínek, když vyhraje, nikdo jiný, žádné zásluhy nebo něco podobného neexistuje. Dokáže být až přespříliš zaujatý. Pokud se někdo nedokáže vyrovnat jeho oblíbencům z Her, absolutně pro něj ztrácí smysl se s takovým člověkem bavit. Není proto často zrovna jednoduché s jeho osobou vyjít. Nejraději by se pohyboval mezi vítězi s nimiž by si určitě měl hodně co říct. To také patří mezi jeho slabiny. Jak se snaží své oblíbence z arény imitovat, tak pokud je někdo takový blázen jako on a sleduje do detailu každé hry, pravděpodobně by jeho kroky mohly být snadno prokouknutelné a mohl by být v nevýhodě. V tomto ohledu není vůbec nějak kreativní ani originální, prostě se snaží používat to, co už se osvědčilo u někoho jiného a on by podobného úspěchu taky chtěl dosáhnout. Když se to vezme kolem a kolem, neustále je pro něj prioritou fyzická zdatnost. Trochu opomíná i to, co by měl mít v hlavě. Sice tam má všechny taktiky a bojové techniky profíků, ale co je mu to platné, když nepozná rostliny? Opravdu nedokáže s přesností určit, jakou rostlinu nebo snad bylinu to má před sebou. Na tohle ho prostě nikdy neužilo. Přišlo mu to strašně nudné a nezábavné, jen sedět nad knihou a takhle se něco učit. Samozřejmě pozná třeba takovou jabloň nebo hrušeň, ale kdyby mu dal někdo borůvku a rulík, prostě by mu to narval do pusy a zkusil, jestli se z toho otráví nebo ne. Když jo, tak by to nejedl. Sám nepozře nic o čem nic neví, na to je chytrý dost. Není zvyklý na to být bez jídla a pití a i když může působit sebejistě a mít drsné řečičky, že to nic není, vůbec si to nedokáže představit, protože nikdy nic podobného ještě nezažil. Dokáže se velmi dobře přetvařovat a lhát, což může být k užitku, ale většinou ani moc ne. Když mu někdo nabídne pomoc, bude se tvářit, jako že dotyčný nejspíše úplně spadl z višně. Tím, jak se často snaží na okolí působit drsně a mnohem lépe, než jaký je, od sebe dokáže spoustu lidí účinně odehnat. Jenže v tom je ten problém. Nedokáže se spolehnout jen sám na sebe, pořád kolem sebe někoho potřebuje. Možná aby ho někdo obdivoval nebo tahal z průšvihů, to je jedno, důležité je to, že není schopen být samostatnou jednotkou, musí pracovat v týmu, jinak dokáže být velmi zbrklý až impulzivní, když ho nikdo nezastaví. Je takový hodně vznětlivý. Ačkoli nemá city k ostatním, k jedné osobě je má hodně hluboké - kromě sebe samého - k vítězce Emerson Caelum. Byl by pro ni schopen udělat cokoli. Pokud se tedy objeví nějaký posměváček, který ji před ním začne nějak urážet, pořádně to od něj schytá, tím si může být jistý.

  • [ file 001 ] Stejně jako snad život každého, tak i ten jeho začal tím, že se někomu narodil. K jeho štěstí to bylo do rodiny, která sice nepatří k těm nejbohatším v kraji, ale přesto patří mezi obyvatele Jedničky, což je už samo o sobě dost velké plus. Měl možnost vyrůstat v luxusu a nikdy si nemusel stěžovat, že by mu něco chybělo. Hry sleduje... no už od té doby, co pamatuje. Každý rok měl nějakou nafukovací zbraň a potom s ní mlátil rodiče, když přišel na řadu nějaký boj. Někdo sleduje pohádky, on sledoval arénu. Přinášelo mu to takový strašný pocit uspokojení. Když někomu odletěla hlava nebo se mu vyvrhly vnitřnosti, začal se tomu smát a ještě pleskat. Užíval si to prostě se vším všudy. Nijak se netají tím, že v aréně fandí pouze profíkům, jeho krajanům samozřejmě o něco více. Dokáže však uznat, pokud se objeví nějaká socka se schopnostmi, ale rozhodně má radši profíky. Takhle to šlo rok co rok. Rodiče mu v tom nijak nebránili, protože takhle je to v kraji normální. Je schopný naprosto normálně přijímat pokud někdo zemře a kdyby mu k tomu měl dopomoci, určitě mu to vadit nebude. Zároveň se jedná o takovou tradici, který stále přetrvává. Každý rok sleduje hry a každý rok se z nich přiučí něčemu novému. Když začal chodit na atletiku, najednou si připadal jako velký sportovec a náležitě si to užíval. Jakmile přišel na řadu triatlon, tak pochopil, že už je to něco vážnějšího a opravdu pilně se tomu věnoval. Vždy raději dával stranou školu, než aby zanedbával sport, to by jeho psychika asi nezvládla. Bere to totiž tak, že všechno se může vždycky doučit, když bude chtít, ale pokud jednou zaostane ve fyzičce, špatně by se mu to dohánělo. Velkou část energie proto vždy věnoval přípravám na závody. Je to něco, co ho v současné době strašně naplňuje. Ačkoli by si nikdy nemyslel, jak by ho jízda na kole mohla bavit, opravdu tomu tak je. Běh a plavání jsou takovými třešničkami na dortu. V té době, kdy chodil do první třídy tak se k vítězství probojovala Emerson a to byl také jeden z obrovských průlomů v jeho životě. Tu arénu si pamatuje ze všech nejvíce. Proseděl tehdy před televizí snad celé hodiny, jen aby mu nic neuniklo. Od té doby se snažil chovat hodně jako ona. Stala se takovým jeho obrovským vzorem, který přetrvává do teď. Když ji poprvé během turné uviděl naživo, tak se málem zbláznil radostí. Dalo by se říct, že v té době se v něm objevil ten malý klíček, který rostl tak dlouho až jednoho krásného dne přerostl v naprostý a nefalšovaný crush. Všechno, co ve výcvikovém centru dělá, tak říká, že je pro rodiče. Ve skutečnosti vlastně ani ne, dělá to pro sebe, protože chce, aby si ho Emerson všimla a když půjde dobrovolně do her, bude si ho muset všimnout. Je strašně posedlý tou myšlenkou, že ji má rád. Když také přestěhovali Vesnici vítězů, málem z toho dostal infarkt, jelikož tak ji mohl potkat, alespoň náhodou v kraji, ale takhle nic, všechno zmizelo. Už mu zbývá jen jedna věc. Ačkoli má nějaké přátele, nikdo z nich o tomhle neví. Jistě, mluví o ní celkem často a neustále ji vychvaluje, ale nikomu to ještě nedošlo. Možná to bude tím, že až tak moc kamarádů zase nemá. Nejspíše to bude tou jeho náladovostí, která je často až nesnesitelná. Chvíli dokáže být jako největší miláček a po pár minutách by vás nejraději zavraždil pohledem. No a takhle je to u něj pořád. Připravuje se na soutěže a zároveň i na Hladové hry, aby se konečně mohl setkat s dívkou, která mu je už obrovskou část života vzorem.

  • Wynter Emerson Caelum × Vždy byla, je a bude jeho obrovským vzorem a nic to asi nikdy nezmění. Jedná se o takovou jeho osobní Bohyni. Sice se s ní nezná nijak důvěrně, ale nepochybuje, že by se jeho názor nějak moc změnil, kdyby ji více poznal. Svým způsobem jí vlastně vděčí za ten život, který teď vede. Nebýt ní, asi by se totiž do Her tolik nehrnul. Zpětně ho jenom štve, že se s ní jako s mentorkou nebavil více, ale nechtěl zase vypadat nějak vlezle nebo nedejbože jako nějaký creepy fanoušek. Tak trochu doufá, že když je teď ale ten vítěz, tak se s ní bude moci vídat častěji a při troše štěstí budou třeba alespoň přátelé. Dal by prostě cokoli, jenom aby mohl být chvíli s ní a to mu asi taky jen tak nikdo nevymluví. Navíc má pořád i schovaný ten vzkaz, který mu poslala s adrenalinem do arény. Prostě a jednoduše obdivuje nejenom ji, ale i život, který žije.

Brianna Duvall

[ briana duvól ]

 

Player: Renaiti

FC: Eve Harlow


Tesserae: 6 | Defense: 4

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17 deceased - vykrvácení: C. R. Saineverrex


Token: Mušlička



Dříve se učila se zbraněmi, které zvládla udržet a byly jí ve Výcvikovém centru půjčeny. Takže se jednalo spíše o takové ty srandičky, jako třeba dýky. S těmi to poměrně uměla. Byla to zbraň téměř pro ni. Dokázala ji skrýt za ruku, aby působila, že ji v ruce téměř nemá a až na poslední chvíli se s ní vytasit. Strašně ji bavilo s ní trénovat nové triky a pořád zkoušet něco nového. Mimo to nezavrhovala ani třeba takové vrhací nože, protože s nimi se mohla procvičit v trefování cílů. Její repertoár není tedy nějak přehnaně dlouhý. S malými zbraněmi by si snad zvládla poradit i nyní, neboť to se přeci nezapomíná, ne? Stále s tím má alespoň více zkušeností než někteří z tohoto kraje. Po tom, co se však dostala sem, tak ji to celkově hodně fyzicky i psychicky posílilo. Psychicky hlavně z toho důvodu, že se pořád snaží být nad věcí. I když se všechno podělá, ona si v tom najde nějaké světlé místečko a třeba si i představí, že je úplně někde jinde a je spokojená. Dokonce se odnaučila poukazovat nějaké slabosti. Vždycky všechno udělá, i když je to nad její síly, jen aby někdo nezjistil, že to třeba nezvládne. Je zvyklá na nedostatek spánku, který jí chybí neustále. Kvůli práci toho moc nenaspí a už jí to přestalo vadit. Stačí jí i těch pár hodin spánku, co teď má, její tělo se tomu nějak zvládlo přizpůsobit. Dokáže ze sebe dokonce vydat i velkou fyzickou aktivitu. Tím, jak často šplhá mezi stromy nebo přenáší těžké koše plné ovoce se jí zpevnily paže a má na nich svaly, které samozřejmě hojně používá, protože nechce spadnout jako nějaká hruška dolů. Není to pořád žádná kulturistka, ale přeci jen svaly trochu má, takové ty přirozené. Nemá čas na posilování, ale ve výsledku, je sad asi i docela dobrou posilovnou, protože do něj musí jít za každého počasí, ať je jakékoli roční období, stromy potřebují péči pořád. Její imunita je tedy vcelku odolná a jen tak třeba nějaký obyčejný bacil rýmy ji neskolí, dokáže si s ním poradit, aniž by u ní nějak nemoc propukla. Vlastně jí ani nevadí, pokud si třeba nějak ublíží. Když se někde škrábne, nějaká včela jí dá žihadlo, nejprve to ani necítí, až když je zase v klidu, tak si to nějak ošetří. Takovouhle bolest třeba vůbec ze začátku nevnímá. V tomto ohledu ze zkrátka zocelená a jen tak jí něco nerozhodí. Pokud tedy na ni nejde pán s bičem, to přímo nenávidí. Díky své učenlivosti byla schopna se naučit se vším, co jí kdy dali do ruky. Občas jí s nějakým nástrojem trvalo chvíli se sžít, ale po nějakém čase to šlo všechno hladce, když si našla svůj způsob, jak ho účinně používat. Ničeho se prostě jen tak na začátku nezalekne. Ať motyka nebo třeba krumpáč vypadali sebe děsivěji na počátku, teď by na ně nedala dopustit, protože práci hodně ulehčí. Snad jako každý tady v kraji i ona je velmi dobrá v poznávání rostlinek a bylin. V tomto ohledu je jako chodící encyklopedie. Když nevíte, zeptejte se Brianny, ona to vědět určitě bude. Vlastně by se dalo říct, že ví většinu věcí. Je velmi inteligentní a nikdy jí učení nedělalo problémy, takže si pamatuje ze školy i třeba něco navíc. Chcete vědět základy o přežití v přírodě? Není problém, ona vám to všechno hezky do detailu povypráví. Jednou dokonce zkoušela ty základy i na vlastní kůži a dopadlo to tak všelijak. Oheň sice zapálila, ale úplně jinde, než kde chtěla, ale to je jen detail, který se musí dopilovat. Důležité je, že ty znalosti má. Celkově je ten typ osoby, který se jen tak lehce nevzdá. Když se jí něco nedaří, bude to dělat tak dlouho, dokud se to nepovede.


Jeden čas bývala velmi extrovertní, ale teď na to kvůli práci nemá moc času. Když už by si nějakého toho kamaráda v sadu našla, schytala by výprask a to ona nechce, takže radši bude se sklopenou hlavou pracovat a nebude se muset biče obávat. Celkově asi její největší slabinou je právě to, že se bojí toho, že bude mít na svém těle zase krvavé šrámy, které jí budou příšerně pálit. Byla totiž od mala zvyklá na to, že ji vždycky za všechno chválili, co udělala správně a to ji strašně motivovalo. Pak se dostala sem a nastala tahle negativní motivace k práci, což pro ni byl obrovský šok. Udělá prakticky cokoli, jen aby jí někdo neublížil. Strašně se totiž té bolesti bojí. Když udělá něco špatně, automaticky očekává, že přijde nějaká rána. Její postoj se v ten okamžik úplně změní. Svěsí ramena, sklopí hlavu, nahrbí se a takhle je připravena na to, co přijde. Stala se strašně submisivní vůči autoritám. Pokud jí někdo něco přikáže, bez nějaké prodlevy to udělá, jen aby nedostala za to, že to neprovedla. Nevadí jí, pokud si při tom něco udělá, jen na ni nesmí nikdo vztáhnout ve špatném ruku, to jí potom začne srdce divoce bít a v očích jí je vidět, jak se toho bojí. Když byla ještě v rodném kraji, neměla možnost se naučit pracovat s trojzubcem nebo třeba mečem a dalšími takovými většími zbraněmi, protože v té době byla ještě dítě a neměla zkušenosti, takže tahle obratnost jí chybí do teď, neboť zde nemá možnost to nijak dohnat. Kromě toho je u ní docela problém i v tom, že dost často přeceňuje síly. Kvůli tomu, jak moc se snaží vyhnout biči, tak často dělá i věci, na které fyzicky nemá, ale ona si usmyslí, že je musí prostě udělat. Radši zničí sebe samu sama, než aby na ni někdo musel vztáhnout ruku. Je prostě tvrdohlavá a to z ní nikdo nevymlátí, taková už zkrátka bude. K tomu, když se přidá ještě její puntičkaření, tak je to vražedná kombinace. Nesnáší, když někdo dělá práci a nechá ji odfláknutou. Je potom klidně schopná jít a dodělat to za něj, jen aby to bylo všechno podle ní v perfektním stavu a tip ťop. V tomhle ohledu je zkrátka taková strašně hloupá. Lidé toho často zneužívají, když už se jim něco nechce dělat, ví, že Brianna přiběhne a dodělá to za ně. Byla by schopná se klidně rozkrájet a dělat více věcí naráz, jen aby byl pán spokojený a ona se mohla v klidu před spaním najíst, aniž by schytala pár ran bičem. Celkově se její svět teď točí jen kolem toho, jestli bičem dostane a nebo ne. Jako by ani nic jiného neviděla. Je z toho v tomhle ohledu úplně paranoidní. Pořád v sobě potlačuje nějakou nenávist nebo jen i blbé nadávky. Neodkáže zanadávat nahlas, protože se toho prostě bojí. Uvnitř jí to všechno samozřejmě užírá, ale především se to tam všechno hromadí. Jenže to vypadá, jako by byla bezedný pohár a nikdy tahle zloba u ní nedokázala probublat až na povrch. Zkrátka nikomu není schopná říct, co si o něm skutečně myslí, vždycky bude říkat jen hezké řečičky, i kdyby vás nenáviděla sebevíc.


Většina lidí zná její jméno, ale neví, jak to s touto dívkou vlastně celé bylo. Ačkoli může působit, že do kraje naprosto dokonale zapadá, nepochází odsud. Narodila se ve Čtvrtém, kde to všechno vlastně začalo. Všechno se zdálo být naprosto idylické, mladý pár čekal zdravou holčičku, na kterou se moc těšili. Jenže nikdy nic není tak jednoduché. Před tím, než vůbec přišla na svět, tak přišlo první neštěstí. Otec při návratu z moře zahynul. Nikdy jej tedy nepoznala a byla vychovávána mladou, občas docela nervní vdovou. Ačkoli se pro ni matka snažila vykouzlit to nejlepší dětství, otcovo místo zaplnit nedokázala a malá dívka nedokázala pochopit, proč všechny děti kolem tátu mají, ale ona ne. I přes to byla Bri živé a energické dítě, které matce nadělalo mnoho vrásek. Jednou rozbila tamto, podruhé zase něco jiného, když se snažila napodobit boje z arény. Neměla sice protivníka, ale předstírání bylo vždy její silnou stránkou. Její fantazie na tohle byla vždycky dostatečně bujná a to jí tak nějak přetrvalo vlastně i do teď. Když se jí něco nelíbí, prostě si realitu přetvoří podle sebe, jak by to chtěla mít. Jen co to bylo možné, hned jakmile dovršila školního věku, ji matka začala posílat do centra. Alespoň od ní měla chvíli pokoj a na starosti měl tohle hyperaktivní dítě někdo jiný. Je pravda, že se tam vskutku dokázala vybít. Konečně měla figuríny, které mohla zničit a nikdo jí za to nenadával. Tohle všechno ji dělalo šťastnou. Její osobnost se začala dost projevovat a vytvářet. Přestala mít nějaké zábrany a vůbec jí nevadilo chovat se oproti ostatním povýšeně. Ve škole už nebyla za úplného outsidera a našla si i nějaké ty kamarády. Což pro ni bylo fajn, jelikož nebyla na matce již tolik závislá a dokázala se brzy zabavit i bez ní, aniž by ji otravovala. Po škole chodila rovnou do centra, takže se s ní vídala opravdu jen málo, ale když už, matka ji naplno podporovala ve všem, co dělala. Zase to všechno vypadalo idylicky. Byla chytrá, dobře se vzdělávala, měla kamarády a ve Výcvikovém centru jí to také šlo. Tak musela přijít nějaká rána. Tak to v jejím životě prostě chodí. Když se všechno zdá až příliš v pohodě, něco se pokazí. A taky že ano. Pokazilo se toho docela dost. Bylo jí něco málo přes čtrnáct let, když na práh jejich skrovného domečku nakráčeli docela nepříjemní chlápci. Matka po ní chtěla jedno, aby utekla, ale jako tvrdohlavé děvče se jí postavila po boku a chtěla jim čelit společně s nimi. Už tehdy matka vypadala dost strhaně, jenže ona si toho nikdy nevšimla, až ten den jí to všechno zapadlo do sebe. Matinka se zapletla se Scorsesemi, kterým dlužila nějaké peníze. Chtěla pro svoji dceru dobrý život, který by ji dostal do vyšších kruhů společnosti ve Čtvrtém kraji a tak si od nich půjčila peníze. Jenže se svojí mizernou výplatou to nebyla schopná splácet a tak si to přišli vyřešit k nim po svém. Brianna si pamatuje, že moc nemluvili, jen něco málo. Potom už na ně jen matka křičela a jeden z těch hromotluků Briannu popadl za pas a táhl ji pryč. Křičela, kopala, brečela, zarývala nehty do písku, ale nebylo to nic platné. Stejně ji odtáhl. Z toho dne má mušličku, která jí při její úpěnlivé snaze zůstat matce blízko, uvízla v rukou. Je to její poslední vzpomínka na kraj a snad i trochu důkaz pro její vlastní mysl, že tam opravdu žila a není to jen výplod její fantazie. Následně na to strávila několik dní možná i týdnů v chladné cele. Až potom se ocitla tady v kraji, kam ji převezli. Vůbec nevěděla o co jde, že se vlastně stala součástí jistého obchodu s lidmi a oni za ni dostali dobře zaplaceno. V jedenáctém je vedená jako sirotek, kterého adoptoval zdejší majitel obřích ovocných sadů. Ačkoli příjmení Duvall není její rodné, naučila se proti němu neprotestovat, neboť její nový pán vždy, když promluvila o minulosti, jí ukázal, jakou sílu má vlastně takový bič. Díky biči se naučila držet jazyk za zuby, dělat to, co se musí a neplakat. Často kvůli tomu může působit, že vůbec žádné city nemá, ale to není pravda. Ona třeba pláče nebo se směje, ale jen uvnitř sebe. Na povrchu prostě nic, nechce, aby přišel trest. Od té doby už žádné vlastní potěšení nezná. Od rána do večera pracuje, za jakýchkoli podmínek a situace. Prostě musí a ona to ví. Alespoň za to má jídlo a střechu nad hlavou. To jí momentálně stačí. Hodně se od té doby změnila. Naučila se radovat z maličkostí a být za ně vděčná. Dokonce je mnohem skromnější a rozhodně už se nechová povýšenecky. Tohle z ní prostě pánův bič dost jasně dostal. To, že Brianna už vlastně není Brianna ona moc dobře ví, ale naučila se s tím žít, protože jí nic jiného nezbylo. Protože ač je její život teď mrzký sebevíce, pořád žije ráda. V poslední době se jí svět zase urovnal a ona už všechno bere jako samozřejmost. Není tedy čas na další ránu v jejím životě?

Friday, August 03, 2018

Hennessey McCreary

[ henesy mekrýry ]

[player] Pietro

[fc] Conor McGregor
 

i'm not cruel. people just don't want tell me the truth.

× [species] human
× [date of birth] january 2, 2190 | ♑︎ capricorn
× [loyalty] capitol
× [credits] 3 620

× [level] 1
× [age] thirty-four 34
× [occupation] peacekeeper
× [gems] 3




vitality [ +5 ] × defense [ 12 ]
  • -
  • -

  • [ appearance ] Jak ho popsat… Muž, hnědé vlasy, narezavělé vousy, několikrát zdobený tetováními, povolání mírotvorce. Vznětlivý. Hennessey, chlapy z uvedené jednotky přezdívaný i jako Henn, nebo Dr. Skin, je, když nemá uniformu, jako vyměněný. Ano, moc úsměvů nerozdává, pokud nejsou ironické nebo zákeřné, ale v civilu na člověka nezaútočí, pokud není útočeno na něj a někdo se nechová špatně k ženě. A když už, napřed slovně, a nestačí-li, pak pěstmi.
  • [ personality ] Jakožto bývalý občan Jedničky, má i vysoké vzdělání a umí i jazyky, z nichž některými se nyní ani nemluví, ale jemu se zalíbila představa jejich ovládání natolik, že se je naučil. Často je využívá při trestech, jejich znění obsahuje jistý nádech démonizace a v malých odchycených dětech i strach. Neučil se je v míře, aby mluvil plynule, ale jen určitá slova nebo věty, jen jako zpestření. Jinak nebyl velkým premiantem, takový ten tuctový studentík, který se učí jen proto, aby prošel. Je sice nabitý vědomostmi, ale nemá všechny, ty nahrazuje pěstmi, a nebo zbraněmi. Rodinné zázemí má asi takové, jaké se na Jedničku sluší a patří a svou prací si jej vlastně ještě vylepšuje. Doma měl všechno, ale vždy si toho vážil, ačkoli tak činit věru nemusel. V současnosti je svobodný, ženy má rád, některé velmi, a pokud vidí, že se nějaký chlap chová k ženě špatně, není mu cizí vlastní intervence.
× × ×
  • [ file 001 ] Jakožto rodilý Jedničkař jej čekala dráha splátce, a také měl našlápnuto, jakmile se jej týkaly Sklizně, rodiče věděli, že je připravený tréninkem v místním krajském centru. Roky ubíhaly a na něj se ne a ne dostat. Mohl se sice přihlásit dobrovolně, to mu však, nepochopitelně doma zatrhli, přesto v osmnácti se o to pokusil, ale než se odhodlal, už bylo vybráno a kariéra splátce se tedy uzavřela. Co ale s ním? Energický a silný. Jediné možné řešení skýtala akademie mírotvorců v kraji Druhém, úhlavních pomyslných rivalů Jednotky. Tak to tedy zkusili a Hennessey se přihlásil. Trénink z centra se mu náramně hodil a podával jedny z nejlepších výsledků v ročníku. Měl i na víc, dle vedoucího, ale jeho lepší výsledky srážela někdy až zbytečná vznětlivost a agrese. Měl se v akademii prý i údajně poprat s jiným studentem, ale to se nikdy nepotvrdilo a napadený si měl všechno vymyslet. Nejspíše dostal velmi šustivé a cinkavé upozornění, aby nemluvil. Výcvik a tedy i akademii řádně ukončil. Moc se těšil na to, až si bude moct vybrat kraj, kde by chtěl sloužit. Těšil se na Dvojku, ale tu mu vzala nějaká rezavá ženská, Sedmičku zase jiný chlap a Dvanáctku, kde by se mohl vyřádit, zase jiná ženská. Nakonec tedy zvolil, svůj domov, tedy První kraj. V něm sice kriminalita moc nekvete, ale práce se najde vždy a všude. Protože musí být připraven na každý kraj, ne jen na svůj hlavní. Práci vykonává svědomitě, a jak se sluší. Když jej z akademie pouštěli, očekávali, že do týdne přijde stížnost, že se s někým popral nebo něco podobného. Ale nic, dlouhé roky po odchodu nic. Pak už to přestali sledovat. Nová technická revoluce změnila nejen okolí, ale i lidi. Samozřejmě jako každý občan byl u toho a když viděl, jak bylo zameteno s rozvraceči režimu, vzal si za své, že musí přitvrdit i v práci. Dostal nového šéfa, Elijaha Wesmyrona. Toho sice uznává a respektuje, ostatně, nemá ani na výběr, nechce-li být mrtvý, ale nejradši by byl bez šéfa. Nechce jeho funkci, ani ho zabít pomocí nějakého puče, ale někdo, kdo dělá po celým státě akorát dětičky, není podle něj dobrý ministr obrany. Je to jeho názor, který si ale nechává pro sebe. Jeho metody trestů jsou občas dost na pováženou, ale nikdy mu to nikdo nezakázal. Někteří chlapi z jeho skupiny „Cemetery Squad“ si dokonce myslí, že to někdy přehání, když například za obyčejné chycení na kolejích je schopen vyfackovat z mladého kluka zuby. Čím více je chycený zoufalý nebo vyděšený, tím víc je zlý, aby měl dotyčný důvod se bát. Injekce navozující pocit smrti a k nim protilátka, obyčejná pěst, proti níž jsou málokteré zuby odolné, ale hlavně a především i „Hennův loupák.“ Tak říká nové vychytávce panemských chytrých hlav, dostala se k němu zabavená na černém trhu z výbavy zrušené nemocnice. Je to vlastně jen větší škrabka na brambory, jen se s tím dá čistě sloupat lidská kůže. Bolest je nepředstavitelná a velmi dlouho se to hojí. Jak vysoký je takový trest? To, co jiní určí v počtech ran bičem, on v centimetrech… To má nejraději. Co se jeho jednotky týče, Cemetery Squad je skupina dvanácti mužů s ním v čele. Nemají v podstatě žádné viditelné výsostné postavení v armádě, fungují totožně, co se hlídek a akcí týče, jedinou opravdu výsadu mají v tom, že se jejich složení nesmí měnit, není-li nutno, kvůli např. smrti člena. Nové lidi vybírá sám. A jen jejich obrněné vozy jsou namísto vojenských barev celé černé s rudým znakem Panemu. Po 6. Pentagames se ujal medvědího mláděte Boba, kterého získal neúspěšný splátce Devátého kraje. Až Bob vyroste, jistě bude využíván jako dosti pádný argument pro dodržení zákona. A může se utřískat po paprikových brambůrkách. Čím větší pytel, tím lépe.

Friday, July 27, 2018

Giselle Eris Sinclair

[ žizel eris sinklér ]

[player] Quinn

[fc] Amber Heard
 

i’ll be the actress starring in your bad dreams

× [species] human
× [date of birth] july 11, 2191 | ♋︎ cancer
× [loyalty] capitol
× [credits] 10 100

× [level] 1
× [age] thirty-three | 33
× [occupation] mobster
× [gems] 4





defense [ 6 ] × replicas [ 0 ]
  • Co se odehrává v hlavě Giselle Eris Sinclair a co ji vede k činům, které koná, to ví pouze ona sama a částečně její muž. Již na první pohled vzbuzuje respekt, zároveň ale působí jako záhadná osoba, o které chcete vědět víc. Rovnou si můžete být jistí, že “víc” se o ní nikdy nedozvíte, pokud nejste někdo speciální. Svého soukromého života si váží a nepatří mezi lidi, jenž by ho museli všem cpát před obličej. Pro veřejnost tedy zůstává velkým otazníkem, jaká vlastně je a možná je to tak dobře. Na akcích, kam chodí s manželem, se dovede chovat jako milá, přívětivá žena, kterou by si měl oblíbit naprosto každý. Jakmile s ní ale vedete osobní rozhovor mimo radar, dojdete k vcelku hrozivému zjištění, že se jedná o velmi nepříjemnou osobu, která vás už jenom svým chladným, klidným hlasem dokáže dostat do rozpaků. Vzbuzuje v lidech strach a nejistotu, je to něco, na čem stojí celá její osobnost. Když se jí lidé nebojí, nemohou mít ani pořádný respekt a všechno ostatní snažení je posléze naprosto k ničemu. Co totiž zmůžete, když vás někdo nerespektuje? Absolutně nic a to si ona uvědomuje velmi dobře. Ačkoliv už to není její práce, vždycky se z lidí snaží dostat informace, ať už se jedná o sebevětší kraviny. Nikdy nevíte, kdy se vám tyhle detaily mohou proti někomu hodit. Svá slova vždy volí pečlivě, přesně podle toho, do jaké pozice vás chce dostat. Je až fascinující, jak je v tomhle všem dobrá. V hlavách ostatních se poté často ocitá otázka, proč to vůbec dělá? Odpověď je vcelku jednoduchá, nemá ráda lidi. Přijdou jí všichni neskutečně falešní. Možná si tenhle názor utvořila kvůli práci, nebo se jedná o něco, co v ní bylo již od dětství, každopádně si buďte jistí, že pochybuje o každém vašem slově. Pozná, jestli mluvíte pravdu nebo lež a vždy je moudřejší v její přítomnosti říkat pouze to první. Lži trestá a to dost rázně, především pokud se jedná o její podřízené. Kromě toho existuje ještě spousta dalších důvodů, proč většinu lidí považuje za smetí na povrchu zemské, těžko říct, jestli ale některé z nich dávají smysl. K lidskému životu necítí žádný respekt, maximálně k tomu svému a svých nejbližších, jinak je jí to celkem ukradené. Třeba takové slovo “vražda”, je pro ni děsně zábavné. Zabíjení lidí je jedna z jejích nejoblíbenějších věcí na práci pro mafii. Nyní už se k tomu moc nedostane, dříve to ale bylo skoro jako její droga. Vzít někomu život pro ni byl vždycky nesmírně zajímavý koncept. Co má ale ještě radši, je mučení. Pokud může někoho trápit, ať už fyzicky, nebo psychicky, je to pro ni ráj na zemi. Je dosti pravděpodobné, že ji tyhle činnosti baví, hlavně protože je neprovádí tak často, je to opravdu hodně vyjímečné a tím více si jich poté váží. Věří, že její život má mnohem větší váhu, než život kohokoliv jiného. Vždycky tomu tak bylo, i když byla nicka. Je to zkrátka “problém”, se kterým se narodila. Když už se s někým baví, vždy chce mít hlavní slovo. Ráda má nad věcmi kontrolu a komanduje ostatní. Čím více moci má, tím je spokojenější. Nenechá si od nikoho poroučet, pokud se zrovna nejedná o jejího manžela, u kterého je schopná to do jisté míry tolerovat. Ani on ji ale nedonutí udělat něco, co jí je vyloženě proti srsti. Naštěstí se o to ani nesnaží, takže tam žádný problém není. Taktéž je velmi hrdá na rod, do kterého se vdala a snaží se mu dělat čest.Tuhle roli bere velmi vážně, i když by vůbec nemusela. Ocitnout se v takhle vysoké společnosti bylo něco, po čem toužila od nepaměti a je to pro ni neskutečná výsada. Jenom kvůli tomu si pečlivě nastudovala etiketu a přizpůsobila svou mluvu tak, aby ve společnosti nepůsobila jako nějaký vandrák. Celkově z ní vždy číší elegance. Takové oblečení, jako jsou džíny a trička, na sobě neměla už několik let. Není to vhodné a ona to respektuje. Navíc ji baví oblékat se noblesně, ráda vypadá k světu. O svůj vzhled se dost stará, vždyť bez něj by se nikdy nedostala tam, kde teď je. Své roztomilé tvářičce a perfektnímu tělu vděčí minimálně za polovinu svého úspěchu, ne-li za víc. Ačkoliv často může působit, jako že jí na nikom a na ničem nezáleží, jedná se pouze o velmi dobře hranou masku. Ve skutečnosti jí není všechno tak jedno, jak se zdá. Záleží jí například na svém muži, na tom, aby byl spokojený a aby se mu dařilo, záleží jí i na její reputaci, neexistuje, aby se o ní roznesl nějaký hanlivý drb a jistě by se ještě pár dalších věcí našlo. Nerada o nich mluví, protože tohle jsou přesně ty věci, které jí ubírají na dokonalosti. Ukazují, že má také nějaké slabiny a to je zkrátka něco, co nedokáže přiznat ani sama sobě, natož okolnímu světu. Pokud něco potřebuje, dokáže se znenadání změnit na nejmilejší, nejsympatičtější a nejcharismatičtější dámu na světě. Neplatí to úplně vždy, že je na ostatní jenom protivná. Pokud jí můžete něco nabídnout, nebo jste zajímavý člověk, pečlivě si vás vyslechne a bude se k vám chovat v rámci možností normálně. Její obrovskou výhodou je fakt, že je výborná herečka. Přes její lži a hrané emoce vidí jen málo lidí a ani ti si svým odhadem nejsou úplně jistí. Jestliže tedy něco potřebuje, nebo chce, neváhá si vás pomocí těchto hraných pocitů získat. Je potřeba udělat obrovskou scénu? Zvládne to. Je potřeba zachovat klidnou tvář i v těch nejvypjatějších momentech? Žádný problém. Ačkoliv od ostatních lži nesnese, sama si velmi často vymýšlí, aby ze svých slov později mohla mít nějaký profit. Jediný člověk, který si zasloužil její naprostou upřímnost, je Marcellus. Tomu by nikdy nezalhala, alespoň ne teď, když jsou manželé.
× × ×
  • [ file 001 ] O své minulosti Giselle nikdy nemluví a jediný, kdo zná její původ, je její manžel a rodina sama. Veřejnost zkrátka neví, odkud se vzala a jak se dostala do nejvyšší společenské vrstvy Panemu. Někdo si myslí, že je původem ze vznešené kapitolské rodiny, někdo zase, že pochází z nějakého bohatšího kraje, nic z toho ale není pravda. Její minulost si pečlivě střeží především protože není nějak úžasná, nýbrž dosti obyčejná a plná věcí, které by jí nyní tak maximálně ubíraly na respektu, o což samozřejmě nestojí. Narodila se do průměrné kapitolské rodiny, spíš to byla až chudina na poměry tohohle města. Její rodiče o dítě nestáli, tedy si vždycky našli nějakou činnost, která pro ně byla důležitější než jejich dcerunka. Ta si zatím rostla jako dříví v lese a vychovávala se tak nějak sama a kupodivu docela dobře. Nechyběla jí chytrost a lstivost, kterou nutně potřebovala k tomu, aby se dostala z té chudé díry, kde s rodiči žila. Dala si dohromady, že bude muset pořádně máknout, ale ona pro vyšší postavení již ve velmi brzkém věku byla schopna udělat cokoliv. Nikdy se nepovažovala za někoho obyčejného, či průměrného. Naopak o sobě měla velmi vysoké mínění a to jí vlastně vydrželo až dodnes, i když je to teď ještě mnohem silnější. Nejdříve si svou cestu pryč snažila najít skrze vzdělání. Opravdu se snažila, aby ve všem byla excelentní a neměla problém se dostat i na prestižnější školy. Bývala by u toho byla zůstala, jenže to by jí nesmělo dojít, že to vlastně vůbec nepotřebuje. Vyrostla z ní totiž velmi atraktivní mladá slečna a brzy začala zjišťovat, že svůj vzhled může využít ve svůj prospěch. Díky němu a svému charismatickému, svůdnému projevu, který sice vůbec neodrážel její skutečnou povahu, ale byl tak dobře sehraný, že mu všichni věřili, se brzy začala dostávat výš a výš. Dalo by se říct, že chlapy využívala, aby se dostala k penězům a moci. Ať si o tom lidé mysleli co chtěli, ji to nikdy neodradilo, protože to svým způsobem byla celkem sranda. Manipulace s lidmi patřila a stále patří mezi jednu z jejích nejoblíbenějších činností. Právě kvůli tomuhle si ji vyhlédl Marcellus Sinclair, který v ní zřejmě viděl velký potenciál a zaměstnal ji jako jednu ze svých agentek. Měla z toho opravdu radost, dostávala tučně zaplaceno za něco, co dříve dělávala v podstatě jako své hobby a to pro ni byla vyloženě pohádka.  Ve své práci byla s přehledem nejlepší, neexistovala žádná jiná žena, která by z mužů dokázala dostat tolik informaci, jako ona sama. Ještě aby ne, vše na ní bylo perfektní, od těla, přes obličej až k hlasu a slovům, jenž vždy uměla vybrat naprosto perfektně.Byla si vědoma, že tahle práce není nic dvakrát důstojného, ale nikdy jí to nějak extrémně nevadilo. Dařilo se jí a to bylo nejdůležitější. Postupem času se jí dokonce dostalo i speciálního tréninku, který jí zajistil ještě lepší pracovní nabídky. Když bylo potřeba, dokázala kohokoliv na povel i chladnokrevně zabít, nebo alespoň zmrzačit. Už tenkrát jí chyběl jakýkoliv respekt k životům a soukromí ostatních, tedy jí tyhle záležitosti nedělaly žádný problém, ba naopak se v tom opravdu hodně vyžívala. Většina lidí by to do ní od pohledu neřekla, ale dokáže být opravdu brutální. Právě ten její nevinný vzhled je hlavní důvod, proč byla naprostá špička, co se této kariéry týkalo. Vždy měla moment překvapení a to jí samozřejmě poskytovalo obrovskou výhodu. Nic jí neudělá větší radost, než když má cizí krev na svých rukou, alespoň dříve tomu tak bylo. Od té doby, co takhle začala pracovat pro mafii, přerušila veškerý kontakt se svou rodinou. Byli to pro ni nuly a stejně už se dlouho necítila být jejich součástí. I když všechno bylo super, měla se nad míru dobře a na společenském žebříčku vyšplhala o pár příček výš, stále jí to úplně nestačilo. Uvědomovala si, že tuhle práci nebude moct dělat navždycky, hlavně protože časem zestárne a už o ní jistě nebude takový zájem. Bylo tedy načase začít přemýšlet o tom, co by mohla dělat v budoucnu. V tomhle jí nesmírně hrálo do karet, že už v té době měla bližší vztah se svým šéfem, Marcelem. Na tom muži jí přišlo zajímavé naprosto všechno a nebylo pochyb o tom, že ji to k němu dost táhlo. Fascinovala ji jeho povaha, jeho vzhled, zkrátka pro ni byl velmi atraktivní. Než ho poznala, nevěřila, že by mohla najít někoho, s kým by si tak dobře rozuměla. Jsou si totiž v mnohém podobní, hlavně co se týče názorů a osobnosti. Nechtěla se do něj úplně zamilovávat, protože láska je dost velká slabina, ale co se dá dělat, stalo se. No a on to nejspíše cítil stejně, jinak by ji nepožádal o ruku a neučinil by z ní svou ženu. To manželství ji z ničeho nic katapultovalo mezi naprostou elitu národa. Svým způsobem dostala to, po čem celý život toužila. Ještě před svatbou naposledy kontaktovala své rodiče a blízkou rodinu a dala jim jasně najevo, že pokud kdokoliv z nich jenom cekne o tom, že vlastně dříve vůbec nebyla ničím zvláštní, těžce za to zaplatí. Okolnímu světu by se to mohlo zdát dost sviňské a taky že to od ní pěkně nehezké bylo, jenže ona by pro svou novou reputaci klidně celou rodinu obětovala a nemrkla by při tom okem. Tak moc jí záleží na tom, aby mezi smetánkou a vlastně i prostým lidem měla respekt. Stále je pro sebe nejdůležitější osobou ona, i když se k té důležitosti pomalu začíná blížit i Marcellus. Ten po ní brzy po začátku jejich společného života chtěl, aby skončila se svou dosavadní prací, To se jí zrovna dvakrát nechtělo, tak se proti tomu jednoduše postavila. Nebojí se ho, takže mu nemá problém sdělit svůj názor, jakkoliv ho to obtěžuje a štve, je jí to jedno. Co chce, to si prosadí. Nakonec našli kompromis, který vyhovoval jim oběma. Místo aby byla jednou z agentek, je nyní nadřízenou těchto dívek. Veškeré příkazy vůči nim vycházejí od ní a pokud je nějaký problém, také ho řeší většinou ona. Zkrátka má tuhle divizi mafie plně pod palcem. To ukojuje jak její touhu po moci, tak její potřebu být stále zapojena do kriminálního života. Občas se snaží strkat nos i do ostatních ilegálních záležitostí, ale vždycky jenom tak, jak jí to manžel dovolí. Život s ním ji jistě změnil, těžko říct, jestli k lepšímu, nebo k horšímu. Rozhodně jí přibyla spousta negativních vlastností a prohloubila se její nenávist ke zbytku lidstva, zároveň se ale také zvedly její komunikační dovednosti a znalost slušného chování. Myslí si o sobě, že je Dokonalost Sama a nikdo jí ten názor nevymluví. Neexistuje moc lidí, kteří ji mají v lásce, protože se ke všem většinou chová dost chladně a vyloženě nepříjemně. Výjimku tvoří pouze její agentky a manžel, ke kterým nemá problém se chovat přívětivě a mile, protože ví, že si to může dovolit. Od ostatních vyžaduje respekt, jelikož je teď přeci Někdo a od party nicek si rozhodně nic jiného nezaslouží. Na veřejnosti se sama téměř nikdy neukazuje, je spokojená ve svém malém světě bez ostatních otravných lidských bytostí. Pokud je to ale nezbytné, ráda svému manželovi dělá doprovod na kdejaké akci a hraje si na přívětivou ženušku.


  • Marcellus Titus Sinclair × Už když ho viděla poprvé, tak ji k němu něco příšerně táhlo. Sama by nedokázala popsat, co to bylo, ale nikdy předtím to nezažila. I tak to trvalo několik let, než se dali dohromady. Lásku k němu si dlouhou dobu nechtěla přiznat, protože to je pro ni naprosto cizí a podivná emoce, nyní je s tím plně smířená. Marcel je bez pochyb jediná osoba, kterou kdy milovala a dala jí ve svém životě takovou důležitost, jako jí samotné. Vždy mu bude vděčná za všechno, co pro ni udělal. Uvědomuje, že jejich vztah není v mnoha ohledech ideální, konec konců, jaký vztah takový je? Je schopná mu tolerovat skoro všechno jeho komandování, když už má ale dost, jednoduše mu to řekne. Nebojí se mu postavit a tím mu možná leze dost na nervy. Na druhou stranu ten její odpor a kritičnost nejsou tak silné, aby zásadně ovlivnili jejich vztah. Nikdy by ho nepodvedla, má svoje zásady a když už se rozhodla jednou usadit, nebude na tom nic měnit. Snese ten jeho občasný flirt s dalšími ženami, i když jí to dost vadí. Někdy má těm nánám chuť dát pěkně přes hubu a také by to, nebo ještě něco horšího, klidně udělala, kdyby to některá dotáhla až moc daleko. 

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92