Saturday, May 12, 2018

Zachary Cabrrera

[ zakery kabréra ]

[player] Renaiti

[fc] Tom Ellis
 

i never dreamed of success, i worked for it

× [species] human
× [date of birth] april 17, 2186 | ♈︎ aries
× [loyalty] capitol
× [credits] 1 600

× [level] 1
× [age] thirty-eight | 38
× [occupation] escort
× [gems] 0




defense [ 1 ]
  • Zach je sebejistá a nezávislá osobnost. Jeho ostřížímu zraku neunikne žádná chyba, a dokáže nemilosrdně kritizovat úplně cokoli, protože on má hodnoty toho, co je správně, nastavené trochu jinak. Zda přitom bude jednat bezohledně, je mu naprosto lhostejné. Vždy je však ochoten naslouchat věcným argumentům, je velmi nadaným řečníkem a dokáže strhnout a přesvědčit i ostatní. Mezi jeho nejsilnější stránky patří právě plánování, dlouhodobé úvahy, kreativní řešení problémů a dokonale přesné analýzy situací. Je vynikající stratég; jeho světem je logika, systematika a teoretické úvahy. Tohle všechno totiž potřebuje ve svojí práci. Učil se to všechno už od velmi nízkého věku, proto je to již zcela jeho součástí a nikdo by nyní nedokázal říct, že se umí chovat i jinak. Je velmi dobrý v tom, že si dovedete vypočítat důsledky svých činů předem, podobně jako na šachovnici, a že se podle toho dokáže rozhodnout pro jednu alternativu. Radši bude déle přemýšlet a nechá toho druhého na něj vyhrknout všechny jeho argumenty, až potom nebude mít už vůbec nic, čím by se Zacharyho slovům mohl ubránit. Tak jako někdo používá ostré meče ke zranění nepřítele, on to nemá zapotřebí, dokáže si vystačit s informacemi, které se dozví. Slova jsou jeho zbraně, nutno podotknout, že občas trochu nebezpečné. Pokud však jednou učiní nějaké rozhodnutí, jak k určité věci přistupovat, dokáže docela klidně nasadit ostré lokty a pak nebere žádné ohledy - ani na sebe, ani na ostatní. Vzhledem k tomuto by se Zachary dal označit za cynika. Na druhých mu příliš nezáleží a často jedná bezohledně a beze studu, který zraňuje city druhých, zejména zpochybňuje a zesměšňuje to, co druzí uznávají jako základní morální a lidské hodnoty. Co mu je absolutně proti srsti jsou právě hlupáci a patolízalové. Pokud se někdo chce vetřít do jeho přízně pomocí lichotek nebo fňukání o tom, jak měl strašný život, nejspíše je na špatné adrese. V takovém případě člověk letí dveřmi jeho kanceláře ven nebo klidně i oknem. Ačkoli lidé vysokého postavení takoví nebývají, Zach se i v tomto trochu vymyká standardům. Ve svém jednání je vždy naprosto přímý. Nemá potřebu lhát, ani sám sobě, ani ostatním. Proto si vždy pečlivě dává pozor na to, co říká. Než aby někomu lhal, tak to řekne na plné pecky nebo bude mlčet. Jako muž je velmi sebevědomý, těžko říct zda je ješitný nebo jájínkovský, rozhodně ale věří v sebe a své schopnosti. To ho vlastně dostalo tam, kde je teď. Celkově je poměrně aktivní osobou. Nesnáší nudu a všechno s ní spojené, pořád musí něco dělat a nějak se zaměstnávat. Ať už ve formě práce nebo něčeho trochu uvolněnějšího, jako jsou párty, alkohol a ženy. Pokud je potřeba vyřešit nějaký problém, často se rovnou staví do čela a jde ho vyřešit. Jestli se k němu ostatní přidají nebo ne, to už je mu docela jedno. Má své metody a ty dodržuje. Neuznává moc autority, má s nimi problém, protože si je rád svým pánem, ale naopak umí jednat v rámci slušnosti, pokud si to společenská pravidla vyžadují. Fascinující vlastností toho mladého muže, je jeho odhad na lidi. Velmi snadno pozná s kým má tu čest, kdo mu lže a co od druhých očekávat. Zpravidla stačí pár pohledů, slov, nějaké to gesto a jeho intuice člověka odhadne. Jen málokdy se plete v prvním dojmu. Jak však na první pohled působí na lidi okolo on sám? Snaží se vždy zapůsobit jak jen nejlépe dokáže. Navíc je přesvědčen, že k tomu mu hodně napomáhá i jeho vzhled. Zach má jednoduše svoje charisma. Vždy perfektně sestřižené a upravené černé vlasy, které dokonale ladí s jeho tmavýma, také možná skoro až černýma očima. Občas, pokud chce být trochu výstřední a extravagantní, tak si nasazuje červené kontaktní čočky. Má to štěstí, že má vysokou atletickou postavu, na níž sedí každý oblek. To je jeho další charakteristický rys, nikdo ho ještě nikdy neviděl bez obleku nebo alespoň ne bez košile, tu nosí bezpodmínečně na každou příležitost. Pokud se k němu někdy někdo dostane natolik blízko, pravděpodobně nějaká žena, může si povšimnout také jeho tetování. Na zádech má totiž vytetované logo svojí firmy.
× × ×
  • [ file 001 ] Na území Kapitolu je jeho jméno již docela profláknuté. Měl totiž to štěstí, že se narodil vlastníkovi jedné z těch větších stavebních firem v Panemu. Kdo stojí vlastně za všemi těmi návrhy a výstavbou domů vítězů a luxusních budov v Kapitolu? Ve většině případů prostě lidé, kteří chtějí prvotřídní stavbu, zaklepou právě na dveře Cabrerra's Company. Pojďme to vzít ale trochu od začátku, i v jeho dětství se najdou zajímavé věci. Už tak nějak od narození prostě věděl, že do Druhého kraje nepatří. Matka jednou do Výcvikového centra zkusila vzít i jeho. Neskončilo to zrovna slavně. Prostě na nějaké bezduché máchání z noži asi neměl buňky, nic mu to neříkalo. Brian mu to tam tehdy dal hodně sežrat a to nejspíše jeho pohledu na něj, taky zrovna nepřidalo. Bylo to vlastně poprvé, co mu bylo ukázáno, jak dokáže být život nelítostný. Ty modřiny a šrámy mu zůstaly ještě docela dlouho. Nicméně hodně mu to přidalo po psychické stránce, stal se díky tomu mnohem silnější. Místo trénování se mnohem raději začal vkrádat do takové provizorní pracovny svého otce, kterou si v domě nechal zřídit, když tam zrovna trávil nějaký čas. I když v osmi letech úplně, nebo spíše vůbec, nerozuměl nějakým paragrafům a právnickým odborným textům, tak ho bavilo hrát si na důležitou osobu. Na základě toho matka nakonec přesvědčila otce, aby si ho vzal s sebou do Kapitolu. Asi to nebyla zrovna malá suma, kterou musel zaplatit, ale nakonec se to přeci jen povedlo a Zach získal svoje občanství v tomhle velkém městě. Jak se později ukázalo, tenhle svět byl pro něj jako stvořený. Nikdo by v dnešní době nepoznal, že pochází z jiného kraje, protože sem zapadá snad ve všech měřítkách. V ten moment se mu však úplně přetrhaly vztahy s rodinou. I když otec tam občas jezdil, on radši zůstával doma sám. Přes týden dělal tátovi společnost při každém meetingu a zkrátka ve všem, co se týkalo provozování firmy. Byl to takový tichý pozorovatel. Mlčel a učil se. To je vlastně i jeho heslo, které razí v současné době. Žil tedy trochu jiné dětství než ostatní, ale on nikdy nebyl ten typ člověka, který by si dokázal dlouhé hodiny hrát s hračkami a vlastními představami. Mnohem radši pozoroval jak se vlastně taková velká firma vede. Už když mu padl jeho první oblek, tak od té doby začal sbírat kravaty. Ženy sbírají boty, on kravaty. Má pro ně dokonce vymezený i jeden samostatný pokoj a pečlivě si vybírá, aby se mu žádná z nich neopakovala. Vždycky byl velmi aktivní a kreativní osobou, takže ne jednou zkoušel vytvořit nějaké své vlastní návrhy. Stejně jako tehdy, tak ani v této době nemá strach z neúspěchu. Pokud se něco nepovede, prostě to udělá znovu a lépe. Talent na rýsování nebo třeba i prostorovou představivost mu rozhodně nikdo nemůže odepřít. Jakmile dospěl, tak nastoupil na prestižní vysokou školu a při tom ho otec den ode dne více zapojoval do rodinného byznysu. Čím více rozhodnutí však padalo na Zacharyho bedra, tím stresuplnější se jeho život stával. Jenže čím dál tím více se snažil otci dokázat, že na to prostě má a že vkládá naděje do správného člověka. Po úspěšném vystudování to dospělo až do toho bodu, že na něj byla přepsána celá firma. V ten moment se mu začala jeho osobnost ze všeho nejvíce formovat a přibližovat té, kterou má v současné době. Otec se odstěhoval do Druhého, aby mohl být se svojí ženou. Zachary to na jednu stranu bral jako podraz, protože ho v tom nechal úplně samotného. Stres a tíhu práce se snažil utápět v pití. Dalo by se vlastně říct, že tak jako jeho bratři dokáží vyjmenovat druhy zbraní, on to zvládne u alkoholu. Pokud chce někdo nějakou radu v tomto oboru, je na správné adrese. Ví, co se hodí na zpití do němoty, na přátelské popití nebo třeba na utopení žalu. V pití má hodně velkou výdrž a jen tak někdo jej proto nepřepije. Každý den si vždycky dá alespoň sklenku něčeho, co má zrovna po ruce. Ačkoli se tedy snaží působit ohledně práce velmi vyrovnaně, občas mu to také prostě přerůstá přes hlavu. Jednou se mu to vymklo opravdu z rukou a svého podřízeného doslova vyhodil z okna svojí kanceláře. Nebožák byl už asi čtvrtý za ten den, který mu sdělil zprávu, kterou nechtěl slyšet a už se prostě neudržel. Byla z toho jakási tahanice, avšak nic, co by nezvládl se svojí šekovou knížkou a trochou argumentace. Od té doby se snaží hodně kontrolovat, aby už k ničemu podobnému nedocházelo. Rád upustí páru na nějaké kapitolské párty a tak podobně. V okolí organizování Her se nikdy nijak příliš neangažoval, ale nakonec si uvědomil, že by to možná nebylo až tak špatné, jak pro něj, tak pro jméno firmy. Ačkoli je tedy ne zrovna málo vytížený, vypadá to, že mu to nestačí, když se přihlásil ještě na pozici uvaděče. 

  • Brian Cabrerra × No. Co by jen o tomto stvoření řekl? Není to úplně jeho nejoblíbenější bratr, ale jelikož nosí stejné příjmení, snaží se ho respektovat. Ví totiž, že ho možná jednou ještě bude potřebovat, nechce si s ním tedy dělat nějakou zlou krev. Názorově jsou však úplně pravým opakem. Brian je muž činu, zatímco Zachary si všechno radši dvakrát promyslí. Navíc, oba vždycky stojí o to ostatní vést. Jak už to tak na světě chodí, tak vedoucí může být vždy jen jeden. I toto je jeden z důvodů proč si nikdy moc nepadli do noty. Pokud se tedy někde setkají, nemají zrovna mnoho společných témat, na nichž by mohli založit svůj hovor. Zkrátka s ním udržuje jen takové formální vztahy, kterých by jednou potenciálně mohl využít, nějaké bratrské city se mu do toho nepletou.
  • Simon Cabrerra × Tady už je ten vzájemný vztah mnohem lepší. Především tedy od té doby, co se Simon přestěhoval do Kapitolu. Zjistil totiž, že s ním má jeden velmi důležitý společný zájem - vzhled. Oba se o svoji vnější fasádu snaží starat, jak nejlépe to jen jde - občas možná až příliš přehnaně. Mají tedy hned první směr, kterým se může jejich hovor ubírat. Navíc pokud se Simon ukáže někde na nějaké párty, Zach nebude příliš daleko. Sám totiž moc dobře ví, že pro jeho image dobrého muže, je potřeba, aby byly vidět i fungující rodinné vazby. Z části se se Simonem tolik baví z vypočítavosti, ale na druhou stranu si s ním opravdu rozumí, takže to vlastně ani nehraje. Občas se ještě snaží trochu vynahradit všechny ty časy, kdy ho nechal hnít ve Dvojce, zatímco on si žil tady v Kapitolu.

Simon Cabrrera

[ sájmn kabréra ]

[player] Renaiti

[fc] Adam Levine
 

i'm not telling you it's going to be easy, but it's going to be worth it

× [species] human
× [date of birth] august 19, 2189 | ♌︎ leo
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] thirty-five | 35
× [occupation] trainer
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 1 ]
  • -
  • -

  • Na první pohled si nejspíše řeknete, že tenhle chlapík je úplně v pořádku a nebudete s ním mít problém vycházet. Vždy perfektně upravený, co se vzhledu týče, přesně jak se to od něj očekává. Stejně jako jeho sourozenci i on má vždy svoje černé kadeře zastřižené profesionálem a dokonce má z jejich rodiny i největší slabost pro tetování. Na rozdíl od bratrů je jeho hruď téměř celá pokryta tetováním, dokonce i ruce. Dává to velmi rád na obdiv, hlavně při tréninku, kdy nosí pouze upnutá tílka. Celkově se velmi rád chlubí svojí vypracovanou postavou a moc často ji nezkovává pod vrstvy oblečení. Jenže v jeho případě není zrovna dobré dát na první dojem, neboť Simon je přesně ten typ chladného parchanta, kterému bude více méně všechno jedno a bude se nad vás povyšovat v každé situaci, nezáleží mu na situaci, nebo na tom jak se vlastně cítíte. Bude tam a bude se snažit vaší situaci co nejlépe zhoršit, protože to je ten způsob, jak on to vede. Nemá rád slabé jedince a snaží se je tím trochu popohnat k nějaké akci, aby se třeba začali bránit nebo se za sebe postavili. Rozhodně nesnáší ufňukánky, kteří s brekem někam odběhnout hledajíc někoho hodného, kdo je polituje a ukonejší. Vidí to prostě tak, že ten kdo je neschopný se postarat sám o sebe, tak si vůbec nezaslouží jeho pozornost a byla by to akorát tak ztráta času. Celkově některé jeho reakce na dané situace jsou zcela jiné než u jiných. Třeba, když se stane nehoda, tak jeho názor bude, že si za to můžou účastníci vlastně sami a nebude si tím špinit zbytečně ruce, bude mu to dočista ukradené. Další citové pochody moc vnímat také neumí, i když se pousměje, většině lidí i tak připadá uvnitř chladný, protože výraz jeho očí je prakticky neměnný. Hodně času tráví sám a společnost přímo nijak nevyhledává ani mezi těmi, co se chovají stejně jako on. Nemá to jednoduše zapotřebí a nemusí se pak o něco starat, protože každý nakonec něco chce a on by musel pryč od svých velice důležitých věcí, jako je spánek, starání se o svůj vzhled a nebo cvičení. Všechno je to pro něj velice důležité. Simon zkrátka patří mezi ty kluky, kteří si jsou jistí sami sebou. Svými dovednostmi, znalostmi a stejně tak i vzhledem. Sebevědomí je tedy rozhodně něco, co mu nechybí a díky tomu ho jen tak něco ohledně jeho osoby nerozhodí. Raději řeší věci s chladnou hlavou, protože dobře ví, že řešit něco v afektu není nikdy dobrý nápad. Abyste ho naštvali, tak se musíte vážně hodně snažit a udeřit do nějakého slabšího místa, je však poměrně těžké nějaké najít. I když něco se samozřejmě také najde. Má strach ze selhání, že prostě zklame sám sebe, což je něco, co by nikdy neunesl a proto pořád něco musí dělat, aby se nikdy nezklamal a vždycky podává ty nejlepší výkony, kterých je schopen. V tomto ohledu je velmi ambiciózní, ale to tak v jeho rodném kraji asi bývá. Má prostě nutnou potřebu vždycky ve všem vyhrávat. Asi nejdůležitější je to, že na první pohled vypadá, že by vás dokázal rozmáčknout pěstí jako nějaká otravný hmyz. Možná by to skutečně zvládl, těžko říct. Jeho svalstvo je prostě to, na čem si zakládá. Chce v ostatních budit respekt, chce aby se ho možná i trochu báli. Myslí si, že tohle ve svojí práci potřebuje ze všeho nejvíce. Na druhou stranu se jedná přesně o ten typ člověka, co mu zemře i kaktus. Nebyl by absolutně schopný se postarat o nic, krom sebe. A i když má zvířata a rostliny rád, drží se od nich dál. A velmi podobně to má právě se vztahy. Ať už měl přátelský a nebo milostný vztah, většinou ztroskotal, protože nedokázal pochopit potřeby osoby na druhé straně. A taky v tom většinou bylo i něco jiného. Kdo není dost dobrý pro jeho maminku, není dobrý ani pro něj. V tomhle ohledu je opravdu obrovský mamánek. Autority sice neuznává, ale osobu, která si říká jeho máma, poslechne na slovo. Možná je to tím, že je nejmladší, ale prostě to takhle má nastavené. Jestliže mu něco neschválí, je to pro něj uzavřená věc. O tom, že je inteligentní a zběhlý ve svém oboru nemůže být pochyb. O tématu, do něhož je zapálený, by dokázal básnit klidně celé hodiny. Má znalosti dokonce i z vlastních zkušeností, což mu přidává na jeho rozhledu. Zná tak i spoustu vychytávek, které se v praxi dají použít. Všechny druhy zbraní, bojová umění a fitness to je prostě jeho.
× × ×
  • [ file 001 ] Asi tou největší otázkou je, proč se vůbec osoba, jako je on, chtěl stát trenérem? K tomu, abychom ji zodpověděli, potřebujeme znát jeho životní příběh. Všechno to začalo dnem, kdy se dívka potkala se svým bohatým princem. Zprvu to vypadalo, že by trenérka mírotvorců dokázala nápadníkovi pořádně pocuchat ciferník, ale nakonec si ji ten Kapitolan dokázal získat. Byl to románek přesně jak má být. Nakonec se to všechno přehouplo až v zásnuby a následně i tu svatbu. O tom, že to byla velká věc, jeho matka mluví pořád, když se jí na to zeptá. Postupem času na svět přišli dva synové a jako ten poslední přírůstek do rodiny byl Simon. Stejně jako jeho bratři, i on se narodil do Druhého kraje a na svůj původ je náležitě pyšný. Jen co se trochu naučil chodit, už prý s ním chtěl Brian zápasit, což samozřejmě on netušil, a proto, kdy ho nějak bouchl, tak vždycky začal křičet jako neurvalý. To ho naštěstí postupem času přešlo a přestal být tolik citlivý. To, že neměl do dětství tak velký zásah otce, jej nijak nepoznamenalo, protože matka na ně byla hodně přísná, takže tu jeho absenci ani nijak nepocítil. I přes to, že se k nim matka nechovala jako k princeznám, tak si k ní vybudoval úžasný vztah. Ví, že je to jediný člověk, který tu pro něj pořád bude a vždycky se ho zastane, pokud to bude potřebovat. Už v té době začínal být takovým mamánkem, to co řekla, bylo svaté. To platí i do dnes. Pamatuje si, že byl trochu smutný z toho, když Zachary odjel do Kapitolu, ale to ho rychle přešlo, když mu jich Brian pár vrazil. Od té doby se prostě hodně přimkl k trénování. Sice byl malý a neměl moc síly, ale právě to chtěl změnit. Vždycky se v této otázce chtěl - nejspíše i pořád chce - vyrovnat Brianovi. Toužil po tom svému bratrovi ukázat, že není taková nula, za jakou ho pokládá a taky mu to jeho pošťuchování oplatit i s úroky. Stali se z nich v tomto parťáci na život a na smrt, i když je oproti němu o dost mladší. Nebyl den, kdy by spolu nešli do Výcvikového centra, občas pod drobnohledem matinky, která je třeba učila i něčemu, co neuměli. Brzy to přerostlo až k tomu, že mu trénování nestačilo a začal navštěvovat i různé kroužky bojových umění. Nejdříve začal s karatem a potom se k tomu přidalo i judo. Jejich trenér byl na ně docela přísný, přesně tak, jak to malý kluk potřebuje. Hnalo ho to k lepším výsledkům, obzvláště když viděl, jak se blíží Hladové hry, do nichž se Brian chce přihlásit. Bylo mu ne víc než jedenáct, když se Brian po neúspěchu začal stranit úplně všemu a všem. Neměl z toho moc rozum, nevěděl, proč se najednou bratr takhle chová. On totiž trénoval proto, že ho to bavilo, nikdy nebyl jeho sen dostat se do Her a neměl ani ponětí, že někdo by to mohl mít nastavené až tak moc, že to byl jeho život. Jednou ho našel v koupelně, jak v bezvědomí leží na zemi. Díky bohu se ten trouba jen předávkoval práškem na spaní a nebylo to nic, co by se nedalo vyřešit. Ten pohled na jeho bezvládné tělo, jej však bude ničit pořád. Možná i to je ten důvod, proč se radši k nikomu moc nechce upínat, protože nic podobného už prožít prostě nechce. Matka to s Brianem začala řešit a i když si s ním občas šel ještě zacvičit, už měl jiné priority. Simon ale nepřestával v trénování. Chtěl se zlepšit v každé zbrani, kterou uměl ovládat. Jeho specialitou vždycky byly chladné zbraně, ať už střelné, sečné či bodné. Už odmala znal jejich názvy a už mu jen zbývalo, aby se s nimi naučil zacházet. Hodně mu pomáhalo, pokud mu matka vyčítala techniku a učila jej, jak je to správně. Každý rok se dostavoval na losování, jak si to pravidla vyžadovala, ale k jeho štěstí, ani jednou nebyl vybrán. Spokojeně se tak věnoval i nadále věcem, které jej bavily. Nejspíše si připadal málo vytížený, protože začal ještě navštěvovat box a lekce ninjutsu. Odsud si vlastně odnesl všechny ty znalosti, které má dnes ohledně lukostřelby, výbušnin, ošetření a jedů. V kraji zůstával i po své plnoletosti a plně si to tam užíval. Občas i matce pomáhal v práci a peskoval tam ty nemehla, která se měla stát mírotvorci. A tam to vlastně všechno začalo. Přišel na to, že ho baví, předávat svoje poznatky ostatním, obzvláště, pokud se najde někdo, kdo je dokáže využít. Dodává mu to zkrátka pocit za dosti učinění, když se od něj někdo něco naučí. Dlouho tedy pobýval v akademii a pod rukama mu prošla spousta mužů, občas i nějaká ta žena, ale ty by dokázal spočítat i na jedné ruce. Až mu jednou přišel dopis z Kapitolu, že místo trenéra splátců je jeho. Byl z toho dost překvapený, protože o ničem nevěděl, netušil, že rodiče pro svého milovaného chlapce tohle udělali. Na jednu stranu na ně byl naštvaný, jelikož byl zvyklý na svůj život a měl to rád, ale nakonec přeci jen tady do Kapitolu odjel. Tam měl znovu možnost shledat se se svými dvěma bratry. Zjistil, že Zachary vůbec není tak špatný a toto tvrzení se mu prohloubilo, když ho začal brát i na nějaké ty večírky, aby mu ukázal, jak se má bavit. Celý jeho život je vlastně ovlivněn velmi jeho staršími bratry, ale nijak moc mu to nevadí. I nadále dělá to, co jej baví a jestli je to v Kapitolu nebo doma ve Druhém, je mu prakticky jedno, hlavně, že má tu možnost trénovat.

  • Brian Cabrerra × Nejstarší brácha, ke kterému bezmezně vzhlíží. Sice by mu to nikdy neřekl do očí, ale dává mu to dost najevo. Vždyť je to člověk, který ho naučil bojovat. Nebýt něj, nechtěl by vědět, co by z něj vyrostlo. Navíc s ním prožil mnoho "klukovin", na nichž se mohl podílet. Vždycky to byl sice Brian, kdo je tak dostal do nějakého maléru, ale pokaždé to stálo za to. Do dnes jsou spolu zvyklí cvičit, sice ne už tak moc jako tomu bývalo dříve, ale když se sejdou, tak si ještě pořád zvládnou dát pořádně do zubů. Ví, že ze strany Briana je to všechno takové pošťuchování a provokování, ale ani přes to to nemá rád, protože on musí být vždycky ten nejlepší. Ale i přes občasné neshody je to brácha, kterého by nevyměnil. Jejich společným tématem je právě fyzická síla.
  • Zachary Cabrerra × Paradoxně má dobrý vztah i s tímto bráchou. Brian a Zach se nemají vzájemně rádi a on to vnímá více než dobře. Nicméně on ani s jedním nemá problém. Zachary se o něj dobře postaral od té doby, kdy se přistěhoval do Kapitolu. Z části mu vděčí i za svůj nynější post, protože mu dodal odvahu k tomu, se tam přihlásit. Čím více má možnost jej poznat, tak si docela vyčítá, že spolu v dětství netrávili více času. Společně by dokázali vykoupit snad celý nákupní dům, pokud by na to přišlo. V téhle otázce si zase rozumí s ním, protože Zach chápe jeho zapálenost, co se týče vzhledu a oblékání. Navíc, zná ho z úplně jiného pohledu než většina lidí. Ví, že má stejně velkou slabost pro klavír a hudbu, jako třeba pro pití a ženy. 

Thursday, May 10, 2018

Elijah Wesmyron

[ elajdža vesmájron ]

 

Player: NPC

FC: Zach McGowan

Occupation: Minister of Defense | Head PK

Contact: rpg-eon@seznam.cz

Age: 45

Status: alive




Elijah byl již od malička velice ambiciózní a cílevědomý. Vždy si šel za tím, co chtěl, ať už se to týkalo vůdcovství nebo žen. U nich mu zajisté také dosti napomohl jeho vzhled. Umí být velmi podmanivý a manipulativní, i když o tom kolikrát ani neví. Většinou s ním lidi vždy souhlasí a mají z něho přirozený respekt. Možná za to může jeho výška nebo jeho drsný vzhled nebo je v tom něco víc, kdo ví. Ačkoliv s ním většina lidí souhlasí, tak ne vždy to je myšleno vážně a on to ví. Je si dobře vědom toho, že je obklopen lidmi, kteří za jeho zády kují pikle proti němu, nebo jsou s ním za dobře jenom kvůli tomu, aby z toho získali nějaké výhody. Takové lidi si dobře hlídá, jelikož nechce skončit s nějakou kudlou v zádech nebo otráven. Málokdy ho vidíte se usmívat, pokud to není předstírané nebo není důvod nějaká žena. Je velmi přelétavý, co se žen týče. Sice je teď ženatý a svou ženu miluje, ale to neznamená, že by ji s nějakou jinou nepodvedl. Však má, díky této své slabosti k ženám, hodně dětí. Většina jeho rozhodnutí je založena na snaze zachovat řád Panemu. Proto také ví, jak důležité jsou Hladové hry, a ví, že jsou důležité pro zachování tohoto řádu. Proto také své profesionální děti, z Prvního a Druhého kraje, nutí, aby na ně trénovaly. U Jedničky to ani dělat nemusí, jelikož to jsou jeho bezproblémové děti. Dvojka už je někdy vzpurná, takže sem tam musí někdy zakročit, což je kruté, ale tak to není. Musí být přísný, jinak by zdivočeli. Omara za jeho blbosti již kolikrát nemilosrdně ztrestal, Rethu taktéž. Na Rethu je snad ještě přísnější, jelikož od ní očekával prostě daleko víc. Oba jsou pro něj do jisté míry zklamáním a stejně tak jeho ostatní děti, kromě Kirsten a Naethana - sice nejsou z Dvojky, ale i tak je má nejradši. Když dojde k rozhodnutím ve vládě, kde jiní váhají, tak on má jasno. Vždy rozhoduje spravedlivě a většinou nemilosrdně. Rozhodně ho neobměkčí pár slziček. Ano, i tací se našli, co to na něj zkoušeli. Ne, že by byl nějak zlý, ale zákony se prostě musí dodržovat, k čemu by jinak byly? Jeho rozhodnutí jsou většinou dobře odůvodněná a rozumná. Díky tomu se s ním prezidentka také velmi často radí o důležitých věcech, co se odehrávají. Dalo by se říct, že některá ta rozhodnutí jsou vlastně jeho. Také si je dobře vědom prezidentčiny náklonnosti a když je potřeba, tak jí i využije. On ji ovšem neopětuje. Dokáže prohlédnout, když se s ním někdo snaží manipulovat.


Narodil se ve Druhém kraji jako většina mírotvorců a dotáhl to až na post ministra obrany a hlavního mírotvorce. To není špatné, ne? Už odmalička tvrdě trénoval, aby byl nejlepší. Vždycky věděl, jak důležité jsou Hry a jak velký význam mají, ale ani přesto nikdy nepomyslel, že by se do nich přihlásil. Sice tvrdě trénoval a byl nejlepší, ale nedělal to kvůli Hrám. Vždycky to chtěl dotáhnout někam výš než jen na obyčejného vítěze, jelikož moc dobře věděl, že jako vítěz bude jenom jako loutka pro pobavení Kapitolu. Díky svému tréninku měl výbornou fyzičku a nedělalo mu vůbec žádný problém připojit se k mírotvorcům, což byla pro něj propustka ven z kraje. Nejprve se dostal do Čtvrtého, kde se seznámil s nějakou mladičkou dívkou. Zanedlouho poté se mu narodil jeho nejstarší syn Magnitude. No, moc nadšený z toho nebyl, ale tak rozhodl se, že jej alespoň finančně zajistí. Následně na to byl převelen do Sedmého kraje, takže svého synka ani neviděl. To se však nezměnilo, ani když Magnitude vyrostl. Navíc o něj ztratil i tu trošku zájmu, když slyšel o jistých záchvatech, co mívá. V Sedmičce poznal sotva osmnáctiletou slečnu a opakovalo se to samé, co ve Čtyřce. Tentokrát se narodil Jared, ovšem ani v tomto kraji nesetrval moc dlouho a vrátil se do rodného kraje, jelikož se moc veliteli nelíbilo, že měl během dvou let služby hned dvě děti v každém kraji, kde sloužil. O Jaredovi dlouho vůbec nepřemýšlel. Vlastně by se dalo říct, že si na něj vzpomněl, až když mu bylo dvanáct let. To už z Elijaha byl vrchní mírotvorce, takže poslal Jaredovi po nějakém mírotvorci vzkaz, že si může přát, co chce a že mu to on pošle. Tak mu tedy poslal dáreček toho vlkopsího muta. Teda samozřejmě posílal peníze jeho matce, protože přece jen nechtěl, aby jeho synek vyrůstal v chudobě Sedmého kraje a i něco málo, co jí posílal, pro ně byl obrovskej balík. No a to bylo asi tak vše, co pro Jareda, kdy udělal. Je si vědom toho, že ho jeho syn nemá rád, ale jemu to je jedno, jelikož on ho také zrovna moc nemusí. Však byl nechtěné dítě. Jenom další chyba. Ale teď zpátky k tomu, než se z něj stal ještě hlavní mírotvorce. Pobýval v rodném kraji, kde se udržoval ve formě a podařilo se mu proniknout do elitního Roycasterova programu. Zde se také zrodila ta úchylka na bolest, nebo v něm snad byla vždycky? Prostě si užívá jakoukoli tělesnou bolest. Naučil se zde také zabíjet holýma rukama. Během svých začátků v tomto programu se seznámil s Angelou Roycasterovou. Začali spolu trávit spoustu času a dokonce se do ní i zamiloval a později se s ní zasnoubil. No, ale ani to mu však nebránilo ji podvést s jistou modelkou z jejich kraje. No, a tak se narodil Omar. On ani Angela a její rodina z toho nebyli moc nadšení, ale stalo se. Dokonce se tím zrušilo i to zasnoubení, ale po pár měsících se to uklidnilo a opět se zasnoubili a pár měsíců na to se vzali. Líbánky si ale moc neužili, jelikož byl převelen do Prvního kraje, kde potkal další ženu, takže by se dalo říct, že si líbánky užil, jenom ne se svou manželkou. A jelikož v tomto kraji strávil na své poměry dost dlouho, tak nezůstal jenom u jedné. Takže se narodil Naethan a následně Kirsten. A jako u jeho předchozích dětí z toho nadšený vůbec nebyl, jak ale plynul čas, tak si je opravdu oblíbil. Nejvíce Naethana, kterého má ze všech svých dětí nejradši. Sice za něj platí velmi vysoké výživné, ale ten kluk za to stojí. Dokonce ho často navštěvuje. Vidí v něm sám sebe, když byl ještě mladý. Je tam opravdu neskutečná podoba, co se povahy týče. Kdyby byl z Dvojky a nechtěl jít do Her, tak by ho hned doporučil do Roycasterova programu. Vždycky o Naethanovi s oblibou mluví i před svými dalšími dětmi. Kirsten má taky rád, jelikož se chová přesně tak, jak by se správná dívka z profesionálního kraje měla chovat. Zpočátku jezdil navštěvovat pouze Naethana, ale poslední dobou také navštěvuje často i ji. Ale teď zase zpátky k tomu, co bylo po jejich porodu. Ještě pár měsíců pobýval v Jedničce, než se vrátil opět do Dvojky za svou ženou Angelou. O Naethanovi a Kirsten jí neřekl ani slovo, jelikož by to ji a Roycasterovi jenom naštvalo a mohl by o ni přijít, což nechtěl, protože ji opravdu miloval. Takže pravda o tom, že Naethan s Kirsten existují, vyšla až po její smrti. Zanedlouho se jim narodila dceruška. A vůbec poprvé měl radost z toho, že se mu narodilo dítě. Pojmenovali ji Sigourney. Vypadalo to, že se mu v životě začíná dařit. Byl povýšen na vrchního mírotvorce, měl krásnou chtěnou dcerku a aférka, která proběhl v Jedničce, byla před jeho ženou a její rodinou utajená. No, po dvou měsících musel odjet do Desátého kraje. Byla to aférka pouze na jednu noc, ale i z ní vzešla další holčička. Matka ji pojmenovala Prue a jemu nezbývalo nic jiného, než aby platil výživné. V prvních rocích jejího života ji dokonce jezdil i navštěvovat, ale když jí bylo zhruba šest let, tak zjistil, že je pokažená, takže veškerý kontakt s ní ukončil. Následně jel do Šestého kraje, kde měl další krátkou aférku, ze kterého se tentokrát narodila Quinci, takže začal posílat peníze její matce. Poté se konečně dostal domů za svou milovanou dceruškou a ženou. Sigourney se akorát učila chodit. Byl zde pár měsíců a pořád pokračoval ve svém elitním výcviku, ale i tak se začal nudit a tak došlo k druhému úletu s tou modelkou, se kterou se mu narodil Omar. Následně musel odjet opět do Šestého kraje. Kde byl opravdu celkem vzorný až na pár posledních nocí. Poté se vrátil do Dvojky, kde na něj čekala naštvaná modelka s malým uzlíčkem, který byl jeho. Tentokrát to byla Retha. Angela a její rodina celkem dost vyváděli, když se to dozvěděli, ale i tak se přesto jejich manželství přeneslo. Ačkoliv to spíše bylo kvůli Sigg. Po pár měsících zjistil, že je Angela opět těhotná, a že čeká holčičku. Opět z toho měl radost, ale musel odjet do Šestého kraje, kde zjistil, že se narodil Lawrence. Z toho neměl moc velkou radost, ale chtěl, aby se mu vedlo dobře, takže na něj posílal peníze. Dokonce seznámil jeho matku s matkou Quinci, takže si díky němu děti měly s kým hrát. Když však později přijel na návštěvu, aby zajistil Lawrencovi opatrovníka a zjistil, že ho Quinci škrtí, tak zakročil a nechal Lawrence přestěhovat do Devítky. Nikdy jim neřekl, že to jsou vlastně sourozenci, ale tak nepokládal to za důležité. Kvůli tomu škrcení mu přijde Quinci pokažená, a tak ji nenavštěvuje. Lituje, že ty dva spolu seznámil. No, ale vraťme se ještě k tomu před tím. Tedy potom, co zjistil, že se narodil Lawrence, tak se vrátil domů, kde poprvé spatřil překrásnou Thais. Nějakou dobu žili jako šťastná rodinka a on dokonce dokázal být celé tři roky i věrný. Jenže pak se stalo neštěstí. Při obraně Panemu během jednoho útoku zemřela Angela. A byla to jeho vina. On tu obranu plánoval. Roycasterovi mu to stále dávali za vinu a on se jim nediví, jelikož se za to ještě stále viní sám. Navzdory tomu s ním i nadále spolupracují. Té příležitosti, že truchlil pro svou mrtvou ženu, využila hned matka Omara a Rethy, ta modelka. Byla mu opravdu velkou oporou a on ji začal mít i rád. Ovšem i tak měl stále své úlety, takže může mít daleko víc dětí. Po roce se znova oženil a z modelky se stala jeho druhá žena, a tak se sestěhovali do jednoho domu a Sigourney s Thais se seznámily se svými dvěma sourozenci, Omarem a Rethou. Celkem pěkně spolu vycházeli, za což byl opravdu rád. I když jich byl plný dům, zlobili a bůhvíco ještě, tak mu to stejně nevadilo. To se však nedalo říct o jeho ženě. Často pořád jezdil na cesty, takže na čtyři uličníky byla jeho druhá žena doma sama. Takže, když se vrátil, tak jí věřil, že Thais a Sig zlobily a že mají špatný vliv na Omara a Rethu. Nezlobil se na ně kvůli tomu, jelikož to přikládal ztrátě jejich matky a navíc je měl hodně rád. Mnohem víc než Omara a Rethu. Jeho druhá žena trvala na tom, aby nechali Sigg vyšetřit, že po ní pořád hází věci a že i ubližuje ostatním. A tak byla Sigg diagnostikována antisociální poruchu osobnosti, takže museli dohlížet na to, aby si brala léky. S jeho ženou vedli po nocích dlouhé hádky ohledně Sigg a Thais, jelikož je chtěla poslat pryč, což on nechtěl. Nakonec podlehl naléhání své ženy a poslal Thais a Sigourney do Čtvrtého kraje. Začaly mu totiž moc připomínat Angelu. Našel jim tam tedy slušnou bezdětnou rodinku, která se jich ochotně ujala. Od té doby doma trávil méně času a když už tam byl, tak kritizoval Omara a Rethu za jejich nedostatky. Rethu se rozhodl vycvičit, jelikož v ní viděl potenciál, ale po pár trénincích bylo jasné, že na to nemá. On tomu však odmítal věřit, a tak si ji vzal ještě pod větší drobnohled. Klidně mohla kašlat na školu, jenom, aby se zlepšila v tréninku, což nedokázala. Byl na ní fakt tvrdej a na jejího bratra zrovna tak. Dokonce jí řekl, že jí nemá rád, aby to u ní vytáhlo výsledky, ale nic se nestalo. Nakonec to došlo k tomu, že o ně ztratil zájem a vlastně je moc nemusí. Omara, kvůli tomu, jak brečel, když odváděl holky pryč a Rethu za to, že není schopna toho být vycvičena tak, jak by měla. Je podle něj moc měkká. Přijde mu kolikrát až komické, jak se Omar snaží získat jeho pozornost a i tak ty jeho pokusy ignoruje. Jediné, co mu netoleruje je, když si na něj začne vyskakovat. To jich pak Omar pár schytá. Od té doby, co odstěhoval Thais a Sigg do Čtvrtého kraje, uběhlo pár let. S Thais si dopisoval, ale pak mezi jejich dopisy začaly být delší a delší prodlevy z jeho strany a teď jí napíše jednou do roka, ale tak ví, že je o ní postaráno dobře. Sice se stal jeden incident, ale ten způsobila Sigourney, když napadla svého otčíma. Sigourney sice tvrdila, že udělal něco ohavného Thais, ale jedenáctiletá Thais stála na straně otčíma a přece, proč by si to vymýšlela, že? Navíc ta Sigina nemoc. Jako omluvu napsal otčímovi tučný šek a on souhlasil s tím, že u nich Thais může zůstat. Následně musel třináctileté Sigourney zajistit terapie a přesunout ji do jiného kraje, protože tam přece zůstat nemohla. Rozhodl se, že ji pošle tedy do Sedmičky, jelikož to tam vždy bylo klidné a celkem pěkné na to, že to je chudší kraj. Nejdříve byl poprosit Callistu Allen, jestli u ní jeho dcera nemůže zůstat, ale když viděl její stav, tak usoudil, že by to nebylo nejlepší, jelikož se bál, že by ji Sigg zabila. Následně se šel zeptat Francise, ale ani zde Sigourney nevypadala nejnormálněji, takže ji zde nechtěl nechávat, ale ona jej nakonec přemluvila. Takže ji nechal bydlet u Francise a posílá jí finanční podporu. Také často žehlí problémy, které způsobí. A pokaždé, když to udělá, tak ji za to taky pěkně seřve, čímž ji dost uzemní. Však jí stačí říct, že je slabá a že by to Kirsten udělala lépe. Hodně ji porovnává s Kirsten, jelikož to ona měla být ta vyzdvihovaná, a ne Kirsten. Navíc Sigg hodně kritizuje za její nezodpovědnost a je kvůli tomu na ní ještě víc přísný. Vždycky dokáže prokouknout její manipulace. Následně, když vyřešil tyto problémy, tak se vrátil do kraje a musel kvůli tomu zrušit domluvené sňatky, které byly uzavřeny mezi jejich rodinou. Rodiny Cosgrovových a Forsythových z toho moc nadšené nebyly, ale jejich vztahy to nikterak neotřáslo. Následně se věnoval své kariéře. Víc trénoval a dělal různé pochůzky po krajích. Později si jej všimla i sama prezidentka a povýšila ho dokonce na ministra obrany, čímž získal klíče k nukleárním zbraním. Také začal dohlížet na ekonomiku a vlastně se stal celkově poradcem prezidentky.



× Brysen Angela Roycaster - doplň...

× Celeste Vanderbilt - Seznámil se s ní při jedné akci, když ho její rodiče najali, aby jí dělal bodyguarda. To byl ještě obyčejný mírotvorce. Samozřejmě se nechtěl chovat jinak než profesionálně, ale ona mu prostě nedala na výběr. A tak měl z práce zábavu. Samozřejmě se mu to ze začátku vůbec nelíbilo, ale ona si prostě nedala říct. V průběhu večera s ní začal i flirtovat. Sice ho na konci večera odmítla a on je s tím smířený, ale přece jen mu to někdy nedá a někdy to na ní ještě zkouší, ačkoliv to teď spíš dělá jen proto, aby tím naštval Ulyssesa, jelikož mu je jasné, že se to k němu nějak donese. Vlastně i to šampaňské, které na něj chrstne už spíš bere ze srandy. Celkem mu vadí, jak se ho snaží usmířovat s Ulyssesem, jelikož mu prostě vadí jeho osoba, což se jen tak nezmění. Vlastně nechápe jak Celeste může s někým takovým vůbec být.

× Cerys Alsephyte Smyrna - Je si moc dobře vědom, že za to, na jakou pozici se dostal může Cerys a jeho talent. A možná taky jeho vzhled. Moc dobře si je vědom prezidentčina zalíbení a často jej také využívá, co se týká nějakých rozhodnutí. On ovšem její náklonnost neopětuje, to však neznamená, že mezi nimi nikdy k ničemu nedošlo. Věří jejímu úsudku a ví, že ji může požádat téměř o cokoli, ale i tak to nepřehání. Stejně tak ona věří nejspíše jemu, jelikož se často stává, že schválí jeho návrh i bez toho, aniž by se koukla, co v něm je. Tráví spolu hodně času kvůli práci a i na společenských akcích, nemluvě o přesčasech. Kdyby se Cerys něco stalo, tak by měl celý Panem na nějakou dobu v rukou jen on, což by se ovšem nemělo stát, jelikož tak nějak ručí za její bezpečí.

× Hunter Roycaster - doplň...

× Charon Vanderbilt - doplň...

× Manfred Cosgrove - S Mannym se zná už odmala, jelikož jejich rodiny spolu často trávili dost času. Vždycky věděl, že mu může důvěřovat a navíc byl Manny skvělý bojový parťák. Oba spolu trávili dost času ve výcvikovém centru, když byli mladí. Taky mu často radil, co má dělat, aby získal nějakou tu holku. Vlastně je pro něj Manfred něco jako nejlepší kámoš a ví, že se mu může svěřit. Také ví, že je Manny dosti v Kapitolu neohrabaný, a tak se mu snaží pomoc tím, že potají žehlí třeba nějaké jeho problémy v Kapitolu.

× Marcellus Titus Sinclair - Jeho oblíbenější kolega. Moc se mu nelíbí to, co dělá, ale dělá, že to prostě nevidí a nekecá mu do toho. Však on ho taky nekritizuje za to, jak žije. Jediné, co mu vadilo bylo to, jak se pořád snažil o Angelu. Vlastně docela žárlil, takže ho neměl rád. Ovšem, když si Marcellus našel jinou a po tom, co Angela zemřela, se ta antipatie vytratila. Chová se k němu prostě jako ke kolegovi, ale to neznamená, že si na něj nedává pozor. Ví, že v těchto kruzích je člověk už schopen čehokoli. Prostě se snaží si ho neznepřátelit.

× Omar Wesmyron - Vždycky na něj byl hrozně přísný a vlastně ho nikdy neměl moc v lásce, jelikož byl hrozně ufňukanej. Nakonec ale změnil jeho názor, když se pochlapil a pomohl Thais od těch bolestí. V ten moment byl na jednu stranu zničený a pyšný zároveň. Věděl moc dobře, jak těžké to pro něj muselo být a díky tomu k němu začal projevovat nějaký respekt. Samozřejmě hlavní slovo bude mít pořád on, ale třeba ho někdy i vyslechne a uzná, že má pravdu. Navíc se zbavil i Naethana, což mu taky trošku přilepšilo. Teď se mu snaží věnovat i nějakou tu pozornost, když už ví, že umí i něco jiného než jenom fňukat  a má ho celkem i rád. Je to teď jeho nejoblíbenější dítě. Také ví, jak moc se mu chce podobat a jak se snaží dostat do Roycasterova programu. Zkusil by prohodit slovíčko, aby jej tam vzali, ale Roycasterovi ho moc nemusí. Každopádně mu ale zařídil vyjížďky s mírotvorcema, aby se něčemu přiučil.

× Severine Cosgrove - Se Severine se také zná už z kraje. Dalo by se říct, že je to jediná žena, na kterou nikdy nic nezkusil. Ne že by o ni neměl zájem, spíš si byl vědom Manfredova náklonnosti k ní, a tak dal od ní ruce pryč. I přes to s ní má přátelský vztah a stejně tak jako Manfredovi věří i jí, jelikož zatím nikdy nic nepoužila proti němu. Teda ne, že by jí svěřoval národní tajemství, ale vše ostatní by jí říct mohl. Vlastně trošku možná může za to, že jsou s Mannym spolu, ale to jí nikdy neřekl. Vždycky obdivuje a obdivoval její práci.

× Sigourney Wesmyron - Jeho nejoblíbenější dcera, teda ne, že by měla moc konkurence, když ostatní jsou mrtvé. Teda alespoň co on ví. Má ji rád, ale chová se k ní jako ke spratkovi, jelikož se tak chová ona, když se tak přestane chovat, tak se jeho chování taky změní. Je na ni hodně přísný, jelikož se prostě chová nedospěle a naprosto nezodpovědně. Lituje, že ji tehdy nevěřil ohledně toho, co se stalo Thais, ale kdyby nelhala jako dítě tolik, tak by jí to třeba věřil. Navíc to i Thais popřela a tak to nemohl vůbec tušit. Svým způsobem je na ni naštvaný a mlčky jí vyčítá, že nezachránila z arény Thais místo Omara, jelikož by to zvládla, kdyby chtěla. Možná je ale spíš naštvaný na sebe, že nemohl nic dělat s tím v jakém Thais byla stavu. Každopádně jí to nepředhazuje, jelikož ví, že by to bylo k ničemu, ale prostě ho tím zklamala, ale i tak ji má svým způsobem rád, ale je na ni skoro pořád naštvaný, jelikož létá v kdejakém průšvihu.

× Ulysses Vanderbilt -
Jeho nejneoblíbenější kolega. Ani vlastně neví, proč mu tak pije krev, ale je to tak. Možná proto, že v něm vidí jakousi konkurenci, kvůli moci a nebo možná kvůli Celeste. Kvůli moci to ale spíš nebude. Baví ho kritizovat nebo dokonce shazovat jeho rozhodnutí. Častokrát to dělá jen pro zábavu, ale pokud je to vážně dobré rozhodnutí, tak do něj nijak nerýpe. Mimo práci a státních akcí se nevídají, neboť mu přijde hrozně nudný. Vždy je v jeho přítomnosti dosti odměřený, jelikož si je moc dobře vědom toho, že by proti němu využil cokoli. I přes to s ním zachází slušně, jelikož nepotřebuje, aby z něj měl úplného nepřítele. A to shazování jeho rozhodnutí ve finále jen vypadá jako lehká politická potyčka. 

Thursday, April 26, 2018

Inyflamia Saraoze Lermaine

[ inyflamija saraóz lermejn ]

 

Player: Rywaine

FC: Cailee Spaeny



Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnutý krk: Marisol Nimshi


Token: Uhlík o velikosti malíčku


V Dvanástom kraji nie je vždy možné byť vytrénovaný na Hunger Games. Je tu síce práca a dajú sa tu pochytať nejaké zručnosti, no nie je to nič v porovnaní s profíkmi, ktorí si môžu každý deň chodiť do výcvikového a naučiť sa všetkému, čo im do hier naozaj treba. A práve niečo podobné počas života Inyflamia získala – možno trénovať vo výcvikovom centre. Síce nie takom, ako majú jednotka a dvojka. A ani ako štvorka. Trénovala v inom centre v Trinástom kraji. Síce tam nemala veľa zbraní, ktoré by jej pomohli pripraviť sa do arény, ale aj napriek tomu tam nabrala veľkú časť skúseností. Aj napriek tomu, že vyzerá malá a bezbranná – čo je aj ďalšou jej výhodou – vie bojovať naozaj skvele. Dokáže urobiť takmer všetky gymnastické prvky, čiže je aj obratná. Samozrejme jej nechýba rýchlosť, ktorú si vypestovala šprintmi aj behmi na dlhé vzdialenosti, či na čas. Cvičila ale najmä sebaobranu, boj bez zbraní, jeden na jedného a po čase dokonca dvaja na jedného. Sama Inyflamia si neuvedomovala, akú silu pomaly získavala. A prišla k nej dosť rýchlo. Ani tak to nerobila pre svaly, ktoré jej narástli ako pre to, aby ukázala Trinástke, že za to stojí, a že je im vďačná. Po čase sa jej podarilo prejsť na boj s nožmi, ktorý bol síce namáhavý a trval jej omnoho viac času, ale predsa sa s nimi naučila bojovať. K tomu sa dajú prirátať strelné zbrane, ako napríklad pištole, z ktorých vie celkom dobre strieľať. Priamo v teréne sa naučila hneď niekoľko vecí. Prvou je orientácia snáď v akomkoľvek teréne, keďže bola aj na miestach, kam sa obyčajná Dvanástka len tak nedostane. Nikde sa nestratí a vie si zabezpečiť základné životné potreby, ako napríklad vodu, teplo, prístrešie a jedlo. Druhou je stopovanie ľudí, zvierat a iných objektov, ktoré vie následne definovať. S niektorých stop dokáže zistiť aj niekoľko informácií navyše. Napríklad možnú váhu alebo vek či pohlavie – ak sa jedná o človeka. Už zvierat o niečo menej informácií. Nie vždy ale môže byť jej odhad presný, takže si väčšinou neskúša tipovať, ak si nie je istá na sto percent. Zároveň vie skrývať stopy po sebe alebo našľapovať tak, aby nebolo jasné, ktorým smerom sa skutočne vybrala. Posledná je plávanie, čo je u nej jasné, keďže trávila – a naďalej aj trávi – v prírode veľmi veľa času. Vie sa dobre potápať, ale s dychom si musí dávať pozor, niekedy sa naozaj bojí utopenia. A ten čas v lesoch a v Trinástke jej ukázal aj nejaké tie základy maskovania, čiže nie je výrazná, avšak úplne nepovšimnuteľná zase tiež nie. Zo zbraní mimo tých strelných sú to u nej teda buď päste alebo nože. Možno ešte krompáč či lopata, s ktorými sa naučila pracovať v doloch, ale tie nie sú také praktické, aby sa dali využiť aj pri boji. Od rodičov už v detstve sa naučila rozoznávať veľké množstvo byliniek, kvetín, stromov a všetkého ohľadom flóry, čo sa len dá. Dokonca pozná aj využitie, klady a zápory väčšiny z nich. Je teda takmer nemožné, aby sa otrávila alebo nenašla protilátky, ak sú niekde v okolí. Faunu pozná z veľkej časti tiež, ale nevenovala sa jej až tak veľmi, aby sa v nej mohla nazvať preborníkom. Videla isté časti technológie a technických prací, ale veľa si z toho nepamätá. Možno z toho všetkého pozná tak tri percentá, ale aj to je viac ako než pozná obyčajný obyvateľ jej kraja. Mimo to je ako tieň. Šuchne sa tu a tam, a už jej niet. Je tichá ako myška, úplne nenápadná. Ak nechce aby o nej niekto vedel, tak sa o nej nedozvie. V rovnakej polohe vie vydržať aj niekoľko hodín a nepoľaví. Sčasti preto, že má železnú vôľu a sčasti preto, že rada prekonáva svoje rekordy. Môže preto úžasné špehovať. A ďalšia vec, ktorá jej k tomu dopomáha je aj jej sluch, ktorý je vynikajúco rozvinutý. Jej malé telo sa zároveň zmestí do veľmi malých priestorov, takže sa môže pretiahnuť na miesta, kde iní ľudia nie. Tiež sa naučila liezť po stromoch a aj pri tomto jej telo pomáha. Napríklad, že môže vyliezť na úplný vŕšok stromu, zatiaľ čo iný by sa tam nepretlačili, alebo by pod nimi konáre spadli. Zároveň je rýchla, mrštná a ohybná, čiže s ňou môže mať nejaký mohutný profík aspoň malý problém. Ak sa práve nesnaží pôsobiť drsne a neukazuje svaly, vyzerá ako malé, bezbranné dievčatko. Môže si tak prikloniť nejakých sponzorov alebo potom všetkých zrazu v aréne prekvapiť. Takže ak by o nej toto všetci vedeli, za slabú dievčinku by ju už viac nepovažovali.


Hlavnou a asi najväčšou slabinou je jej spolupráca s Trinástym krajom. Jej "zrada voči Kapitolu" by totižto mohla byť ľahko odhalená, takže si musí dávať naozaj veľký pozor. Riskuje tým zároveň život seba a svojej rodiny, ktorá je jej najbližšia. Síce to nie je stopercentná slabina, ale prináša jej do života riziko a starosti o čo najviac osôb. Už to nie je len rodina ale aj priatelia a väčšina kolegov. Jej novonadobudnuté skúsenosti musí skrývať, aby nevzbudila pozornosť. Najdivnejšie u nej je, že má vlastne strach zo strachu. Bojí sa, že by sa mala niečoho v budúcnosti báť. Vždy sa to ale snaží dostať niekam do konca mysle, aby ju to nerozrušovalo. Aj keď sa naučila nejaké poznatky z techniky, iný by povedali, že nevie vôbec nič. V tejto oblasti by si teda veľmi nepomohla. Ani Trinástka nemá akú techniku ako Kapitol či Trojka, takže bohvie, čo by ju niečo z toho mohlo v aréne prekvapiť. Oveľa viac by je vyhovovalo prírodné prostredie, ako hociktoré iné. V ňom sa totiž vyzná, zatiaľ čo niečo neznáme by pre ňu bola katastrofa. Síce by sa vedela orientovať, ale ani to by je nepomohlo. Mimo byliniek a nejakého obviazania zranení nie je dobrá v liečiteľstve. To je síce trošku čudné, keďže jej kraj sa na to špecializuje, ale nevedela sa z toho naučiť takmer nič. Možno vie povedať ako prebieha prvá pomoc ale urobiť ju je pre ňu naozaj veľký problém. Zvládla by ešte tak niekoho navigovať. Ak by videla spojenca nejako škaredo zraneného, asi by trošku šalela. Nie je to typická hysterka, ale takéto veci ju dokážu rýchlo zobrať, až si nemusí uvedomovať, čo robí. Priateľstvo si vie vytvoriť, ale ľahko sa nahnevá a keď ju niekto raz zradí, už mu nikdy neodpustí. Preto si pri nej treba dávať niekedy pozor na jazyk. Je schopná na vás pri urážkach aj agresívne skočiť a biť sa o svoju česť a iné veci. Nie je preto ani dobrá herečka. Ak by si mala predstaviť rozhovory, možno by zvládla klamať, ale aby hrala nejakú milovníčku Kapitolu a hier? To ani náhodou. Jej tvár by bola poväčšine času kamenná, možno nejaký ten falošný úsmev, ale ktovie. Zatiaľ nepremýšľala o tom, že by mohla byť vybratá, ale tréning má, takže na tom zas tak zle nebude. Z vecí, ktoré sa v prírode nenaučila, bola výroba pascí. Niečo také na ňu bolo vždy príliš technické. Uprednostňuje skôr lov. Aj keď ani ten u nej nie je svetoborný. Je ťažké dobehnúť zviera a zabiť ho nožmi. Maximálne ak by ich z diaľky vrhala. Tomu sa učila, ale či je to účinné ešte nemá odskúšané. K tomu všetkému sa dajú prirátať ešte menšie strachy. Čo je napríklad strach z utopenia, aj keď jej nerobí problém plávať. Hĺbky ale z duše nenávidí. Ďalej by tu bol strach z hmyzu, pavúkov a všetkého malého a odporného, čo len môžete nájsť. Dokonca by sa toho bála možno viac ako nejakého medveďa. Vadí jej vlastná výška a váha. Chcela by byť väčšia, aj keď sa aj táto vlastnosť dá prakticky využívať. Ako je jej najsilnejším zmyslom sluch, najslabším je čuch. Ak by bolo niečo vo vzduchu, muselo by to byť silné, aby to Inyflamia vôbec zacítila. Taktiež sa za slabinu dá považovať, že si rada z ľudí niekedy uťahuje alebo ich špehuje. Ak by si to niekto všimol, mohlo by dôjsť k nedorozumeniam a už by to také zábavné nebolo. Ani pre jednu zo strán potýčky. Tých slabín je napokon veľa a určite sú aj nejaké, o ktorých zatiaľ nevie, ale snaží sa s nimi bojovať. Tak, ako bojuje celý život so všetkým.


Inyflamia mala tú smolu, že sa narodila práve v tom najchudobnejšom a najpustejšom kraji, aký len na Paneme je. Jej matka a otec ale mali dostatok peňazí, aby sa o ňu postarali, aj keď časom na ňu mali stále menej a menej času, keďže pracovali dlhé dni a noci. V tie roky aj tak malá Inyflamia vedela, čo je to zodpovednosť a tvrdá práca. Starala sa o domácnosť a chodila zbierať bylinky, ktoré buď používali v domácnosti, alebo ich chodila po domoch predávať. Niekedy dokonca možno pod cenu, ale chcela obyvateľom Dvanástky pomôcť. Síce boli niektoré tieto skutky v rozpore z jej normálnou povahou, ale mala v sebe zakorenený súcit. Rýchlo sa naučila variť aspoň nejaké základné jedlá, aby mohla doma vítať rodičov s teplým jedlom. Tí s ňou potom chvíľu pobudli, rozprávali jej príbehy, ukazovali jej ďalšie a ďalšie bylinky a stromy a následne išli všetci spať. Výdatný spánok ale zažili málokedy, lebo ráno zase vstávali a niekam išli. Keď bol deň, keď mali čas voľna, buď ho prespali alebo šli aj s ich dcérou na prechádzku. Poznávali tak Dvanástku a ich dcéra sa tam nikdy nestratila. Celý kraj následne poznala ako vlastnú dlaň. Mala dokonca aj dostatok kamarátov, takže sa jej aspoň sociálne žilo dobre. Keď nadobudla veku niečo okolo štrnástich rokov, začala poznávať aj krajinu za krajom. Zmapovala si v hlave celý les a chodila tam, aby si vyčistila hlavu. A aby sa skryla, ak sa niekedy stalo nedorozumenie, keďže s niektorými kamarátmi rada špehovala ľudí alebo si z času na čas urobila z niekoho žartík. Zase až taký anjelik nebol. Dokonca sa dokázala na ulici z niekým pobiť, ak by jej povedal niečo nevhodné. Po čase síce začala dospievať, ale istá dávka agresivity v nej aj doteraz zostala. Ako ale spoznávala krásy prírody v okolí, podarilo sa jej spoznať aj niečo viac, o čom si vtedy nebola istá, či naozaj existuje. Nejakým spôsobom natrafila na skupinku z trinásteho kraja. Odmietla ich vtedy nechať na pokoji. Vypytovala sa ich, sledovala ich a snažila sa v nich vzbudiť dôveru. Kapitol zo srdca nenávidela už za to, že si žil v bohatstve a takýchto ľudí tu nechával niekedy aj hladovať. A aby toho nebolo málo, každoročne usporadúval Hunger Games, kde zomrelo dvadsaťtri detí. Víťaz si síce potom žil v luxuse, ale za akú cenu? Inyflamia takto chodila na miesta v okolí trinástky stále častejšie a častejšie. Trvalo dokonca niečo okolo roka, kým ju medzi seba pustili a naozaj sa mohla stať jednou z nich. Navštevovala ich výcvikové centrum, kde sa naučila veľa o sebaobrane, strieľať zo zbraní, videla nejaké veci z techniky a priučila sa všetkému, čo sa len dalo. Pomohli jej lepšie stopovať, zametať za sebou stopy a vylepšili jej aj kondičku. V dvanástke sa tak stala ich špehom. Často sa ukrývala v tieňoch a počúvala rozhovory mierotvorcov, sledovala pozorne kto čo urobil a všetko hlásila. Ak bolo potreba pomôcť niekde v okolí, aj to urobila. Dokonca sa párkrát dostala aj do priľahlých krajov. Trinásty kraj sa stal jej druhým domovom. Aj napriek tomu, aká bola mladá jej nadovšetko pomohol. Nabrala na svaloch, na rýchlosti a bola vytrénovaná. V dvanástke nebol nikto v jej veku, koho by v spolupráci s trinástkou poznala. Samozrejme sa môže mýliť alebo si istý ľudia chcú len zachovať anonymitu. Starších ale pozná a často k nim chodí na nenápadné návštevu. Niekedy si len vymenia informácie alebo priamo všetko predávajú Inyflamii aby ich ona potom mohla dostať Trinástke. Je to pre ňu naozaj rizikové povolanie, keďže pri ňom môže kedykoľvek zomrieť, ak by sa o tom dozvedel Kapitol. Možno takto riskuje aj život svojej rodiny, ale väčšinou sa snaží byť naozaj anonymná. Avšak veľmi jej záleží na budúcnosti Panemu. Nerada by, aby tento systém pretrvával ďalšie desiatky rokov, keď absolútne nemusí. Nie len, že ním opovrhuje, ale zároveň sa jej zdá úplne nezmyselný. Okrem toho začala posledné mesiace pracovať aj v doloch. Aj tam sa väčšinou niečo čo-tu šustne a zároveň si môže naďalej zlepšovať fyzičku, keď práve nemôže navštíviť výcvikové centrum v trinástke alebo sa naučiť niečo ďalšie. Celý život jej takto vytvoril povahu, ktorá je v nej drsne zakorenená a určite by sa jej len tak rýchlo nezbavila, ani keby chcela. Inyflamia je totižto cieľavedomá a nápomocná, má v sebe štipku súcitu, ale zároveň vie byť poriadne agresívna a nahnevať sa aj za maličkosť. Má rešpekt len z mála ľudí, ale dokáže ho mať. Vie si nájsť priateľov a byť im verná, rovnako tak je aj verná svojej práce. Nedokázala by niekoho len tak zradiť, ak by jej k tomu nedal nejaký veľký popud… Záleží jej na rodine a blízkych osobách, sčasti vie byť aj dosť majetnícka, takže sa niekedy môžete čudovať jej zmene nálad. Niekedy sa podľa toho odvíjajú aj jej reakcie na nejaké situácie – nemusí na tú istú vec reagovať dvakrát rovnako. Ak by sme prešli na jej vzhľad, na prvý pohľad nie je nijako výrazná. Jej výška sa pohybe okolo metra šesťdesiatpäť, váha na päťdesiatich kilách. Väčšinou hovorí, že sú to všetko len svaly, aj keď stopercentná pravda to byť nemôže. Má stredne dlhé hnedé vlasy siahajúce tak pod lopatky. Na tvári sa vynímajú len modro-sivé oči a užšie svetločervené pery.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92