Saturday, March 24, 2018

Werritha Lauren Nywaive

[ veríta lóren nyvájf ]

 

Player: Rywaine

FC: Karlie Kloss


Tesserae: 9 | Defense: 6

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 deceased - utnutá hlava: Selector Fusecoil


Token: -


Ako každý profík aj Werritha tvrdo trénovala celé svoje detstvo vo výcvikovom centre. So zbraňami si rozumie tak dobre, ako každý nadpriemerný profík, ktorý za niečo stojí. Má ale aj iné prednosti, ktoré možno iní ľudia nenabrali. Werrithini rodičia boli majstrami bojových umení, ktorým sa teda venovala už od štyroch rokov. Jej prvým bojovým umením bolo Aikido, kde sa naučila rôzne páky, hody, využívanie nestability protivníka a hlavne správne načasovanie. Už keď mala sedem rokov, získala biele kimono, čiže na rebríčku v Aikide bola nejaká tretia. Jej rodičia síce niekedy porušovali čakacie lehoty medzi jednotlivými stupňami, ale ich dcéra bola natoľko oddaná týmto cvičeniam, trénovala dokonca i po nociach, takže jej schopnosti išli hore rapídnym tempom. V ôsmich rokoch ale prešla na iné bojové umenie – džiu džicu. Toto umenie využívala skôr na to, aby sa naučila brániť improvizovaným zbraniam. Kolíkom, rozbitým fľašiam alebo všemožným iným nástrojom, ktoré by si mohli ľudia vyrobiť, a ktoré napadli jej rodičov. Toto učenie trvalo asi rok, kedy v deviatich rokoch jej života vstúpil do jej hlavičky bojový štýl džudo. V tomto boji sa za dva roky vyšplhala na pozíciu piateho danu, alebo tiež go-danu, za ktorý si vyslúžila čierny pásik. Jej chvaty sa teraz stávali oveľa nebezpečnejšími. Vyššie ale už nemierila, džudo ju síce zaujímalo, ale čím ďalej, tým viac si robila zálusk na iné a iné bojové umenia. V podstate chcela vedieť všetky bojové umenia, aké poznali jej rodičia. Tak prišlo na rad Karate. To bolo asi najpreslávenejšie a najpoužívanejšie – aspoň ako jej to povedali rodičia. O karate vedel skoro každý, ostatné boli síce tiež známe, ale toto patrilo medzi tie najrozšírenejšie. V tomto si vyslúžila hnedý pásik prvého kyu. V skutočnosti si ale myslela, že schopnosti na takých úrovniach nemá, keďže jej rodičia jej často niektoré veci zľahčovali, no zároveň za to mohla jej povaha – nikdy si nepripadala dosť dobrá, stále chcela byť lepšia a lepšia. Zdala sa sama sebe stále slabá. Párkrát dokonca skúšala v rámci karate aj boj kumite, avšak to nebolo nič pre ňu. Posledným je Taekwondo. K tomu sa dostala, keď mala niečo cez štrnásť rokov a učila sa mu až do osemnástich. V tomto sa stala úplným majstrom. Získala deviaty dan s našitou rímskou číslicou deväť. Následne si ale začala uvedomovať, že si nie je istá, či jej rodičia majú právomoci vôbec niečo také udeľovať. Preto si povedala, že to nebude brať vážne a zameria sa na zbrane. Istú ladnosť a obratnosť získala hlavne z bojových umení. Preto pre ňu neboli boje v dvojici ani vo väčších skupinkách nijakým zásadným problémom. Zbraniam sa venovala už od desiatich rokov, pričom niektoré používala úž pri bojoch, zatiaľ čo nejaké s tým nemali absolútne žiadnu spojitosť, avšak medzi jednotlivými tréningami si našla čas naozaj na všetko. Získala naozaj veľkú silu a vytrvalosť. K tomu všetkému sa stále stravovala veľmi zdravo a tak má svalnatú a atletickú postavu. Zo zbraní preferuje najviac katanu. Avšak rozumie si aj s lukom, vrhacou sekerou a vlastne všetkým, čo mala aspoň trikrát v ruke. V skutočnosti by jej stačila aj stolička, aby vás zabila, nemá problém využiť hocičo v jej okolí. Mimo tréningov boja a zbraní veľa posilňuje. Či už doma, vonku alebo v tréningovom centre. Zároveň je veľmi rýchla a vytrvalá bežkyňa. Neraz si dala dlhú trasu aj cez hory a dosiahla excelentných výsledkov. Popri inom sa tiež výživa v šplhaní a lezení. Má dobrý odhad pre detail, takže ak by liezla po horách, vie presne kde sa má chytiť a kde je to nebezpečné. Z tých menej zaujímavých a menej zábavných schopností sú to napríklad zakladanie ohňa, stopovanie zvierat a anatómia tela – tú sa učila ešte v rámci výučný bojových umení. Vie, kde zasiahnuť nerv, ako spôsobiť zlomeninu, či zabiť jediným bodnutím. Je veľmi komunikatívna a iste príjemný poslucháč aj osoba na rozhovor. Ľahko si narobí priateľov, avšak nikdy sa na nich neviaže, takže by nemala problém spôsobiť im utrpenie, či napokon možno aj smrť. Je to vynikajúci stratég, často si vie vopred niečo naplánovať a vyjde jej to. Tiež je predvídavá a v boji je pripravená na všetko, čo by mohlo prísť. Je výborná kuchárka, ale vždy varí len zdravo. Vie, ako získať proteíny a iné dôležité látky aj v prírode. Zároveň je to naozaj zdatná plavkyňa, aj keď nemala veľa času trénovať. V poslednom čase ale začala s gymnastikou, ktorá je zatiaľ ide aj bez nejakých väčších problémov.


Nie je zbehlá v druhoch rastlín a stromov. Nikdy nepokladala za dôležité sa to naučiť. Rodičia ju ale donútili zapamätať si niekoľko dôležitých a niekoľko jedovatých byliniek. Nerozozná však dub od buku, je jej jedno po čom šplhá. Zároveň je úplne nevzdelaná v odvetví technológií. Pozerala sa na Hunger Games, ale ani za mak nevie, ako to všetko funguje. Ak by teda mala dočinenia s niečím takýmto, je dozaista v keli. Nikdy sa naučila vytvárať pasce. A síce ani loviť, ale jej zručnosti ju na to dostatočne pripravili. Dych nedokáže zadržať na viac ako štyridsať päť sekúnd, robí jej to veľké problémy, aj keď jej plávanie je dobré. Nie je sebavedomá, myslí si o sebe, že nie je dostatočne dobrá a často si preto dáva ďalšie a ďalšie ciele. Snaží sa byť lepšia a lepšia a často sa udrie až do úmoru. Má potrebu časti flirtovať s opačným pohlavím, aj keď jej to vo väčšine prípadov ide, môže jej to spôsobiť problémy. Nevie veľmi hrať pretvárku. Avšak ak už ste jej priateľ, nerobí jej problém vás podrezať, zase nie je žiadne neviniatko, na tom by sa len zasmiala. Je veľmi zahľadená do svojho výzoru. Rada vyzerá dokonale a upravene. Určite by neskočila do bahna len preto, aby sa zachránil. Radšej by už bojovala, ako si zničiť svoj výzor. Preto urobí čokoľvek aby zachránila svoju krásu. Myslí si, že je veľmi pekná, to je asi jediné, čo na sebe vôbec neodsudzuje. Veľmi často sa maľuje a zaberá jej to aj pár hodín, aby vyzerala tak, ako chce. Aj v tejto oblasti je na seba kritická. Vlastne je veľmi kritická a tak jej dokáže ujsť naozaj nepríjemná poznámka. Ako ďalšie by bolo dobré spomenúť, že má fóbiu z veľkých hĺbok. V aréne ako Atlantída by mala preto veľké problémy, aj keď sa vo väčšine prípadov vie udržať a nevšímať si to. Rovnako ako fóbia z hmyzu a pavúkov. Všetko to malé jej príde odporné a proste fuj. Ak môže okamžite to zabije. Ak nie, tak sa radšej decentne dostane preč. Dokáže podceniť súpera, docela často všetko podceňuje celkovo, ale to jej zase až taký problém neurobí, v dostatočne rýchlom čase si následne všetko uvedomí a môže pokračovať bez väčších problémov. Spolieha sa na všetky svoje schopnosti, aj keď niektoré sú u nej úplne nepodstatné. Zároveň ale nie je zbabelec, takže by ani zranená nutiekla, proste by sa nepriateľovi postavila stoj čo stoj. Radšej zomrie v boji ako zomrieť niekde na vykrvácanie, lebo chcela byť dlhšie pri živote. Na zľutovanie, kľudne by zahrabala aj malé decko, čo nemôže byť práve milé a sponzorov jej to určite nedonesie… Je nerozhodná, ak by si mala vybrať spojencov, je to naozaj ťažké a trvalo by jej to poriadne dlho. Na mentora sa ale nespolieha, myslí si, že je to len vedľajšia osoba, ktorá toho aj tak veľa nezmôže. Možno je to aj istá nedôvera? Prejavuje sa však len v malom množstve, takže to nie je nijaká zásadná slabina, ktorá by jej nejako veľmi urobila… Zle. Niekedy sa necháva uniesť imaginárnou hudbou v hlave a len tak zrazu začne tancovať. Áno, miluje tanec. Kľudne by to robila celý deň a celú noc. Ale nemala na to kvôli tvrdému tréningu veľa času. A rodičia to zároveň neschvaľovali. Mysleli si, že je to stráta času a nemá sa tým zapodievať. Prestala teda. A začala až keď sa jej tréning pomaly chýlil ku koncu. Väčšinou zastávala pozíciu vodcu a zakladá si na tom. V spojenectve by preto mohla mať nejaké tie problémy. Nemá rada, ak jej nieto rozkazuje, no sama veľmi rada rozkazuje druhým. No, má to v svojej kvetnatej povahe, ktorá by vám prišla na jedného človeka až veľmi rozmanitá, ale Werritha nikdy nebola ako ostatní, vo väčšine vecí je… Proste iná a dosť divná.


Werritha sa o svoj vzhľad dokonale stará, snaží sa byť nádherná. Má svetlé modré oči, blond vlasy siahajúce asi tak po lopatky. Meria asi stoosemdesiat centimetrov a váži päťdesiat kíl. Väčšina z toho sú jej svaly. Vždy je namaľovaná. A ak aj nie, nejako sa postará o to, aby vyzerala aspoň dostatočne dobre. Stavba jej tela jej zaručuje dokonalú obratnosť, ktorá sa jej hodí skoro v každom boji. Dlhé nohy zabezpečujú rýchly beh a celkovo všetko jej robí svaly, ktoré sa nebojí použiť v akejkoľvek situácii. Jej povaha je nestála. Môže byť vaša kamarátka a o päť minút vás bude nenávidieť do špiku kostí. Často je nepredvídateľná, ale stále si uchováva vodcovské schopnosti. Má v sebe aj istú chladnokrvnosť, ktorá by jej dovolila zabiť bez toho, aby pri tom čo i len žmurkla. Často sa zvykne sťažovať a hľadať príčinu v niekom inom. Inak je na seba ale veľmi kritická a veľakrát si všetko vyčíta – hlavne ak je zjavné, že to nemá na koho zvaliť. Inak rada pôsobí nebezpečne. Na nepriateľov alebo na možné hrozby hádže pohľady, aby ich uistila, že to nie je žiadna bábovka. V nepríjemných situáciách inštinktívne napína svaly, ktorých má naozaj dostatok a často vydáva aj isté vrčanie, ktoré sa podobá skôr na zviera ako na človeka. Narodila sa v druhom kraji, čiže je to profíčka ako vyšitá. Aj ona mala už od narodenia veľký potenciál byť budúcou splátkyňou. A dostatočne dobrou na to, aby sa dokázala v aréne predviesť. Učila sa všetkému veľmi rýchlo. A minimálne za polovičku svojich zručností vďačí len a len svojim rodičom, ktorí sú majstri bojových umení a naučili ju takmer všetko, čo vedeli. Takže na veľmi dobrej úrovni ovláda päť bojových umení. Mimo to chodila do výcvikáča asi ako každé dieťa so snom zažiariť v hrách. Učila a všetkým možným zbraniam, posilňovala skoro celé svoje telo a učila sa zdravej kuchyni. Aj tej normálnej, aj orientálnej. Jej žalúdok však nemá problém s ničím. Je dokonale plochá, keďže vie ako sa udržiavať vo forme. A to aj s obmedzeným množstvom potravín a vody. Aj keď sa snaží byť priateľská a komunikatívna, nie vždy jej to ide tak, ako by si priala. Chodí teda na vernejšie miesta a rada oslovuje aj úplne neznámych ľudí. Vždy je predsa dobré mať nikoho po boku. Pred niekoľkými mesiacmi sa jej narodila mladšia sestra. Síce ju má rada, no to vriskanie a plakanie jej uši nevedeli ustáť, tak sa presťahovala do vlastného bytu niekde v centre dvojky. Zároveň tak môže byť aj viac v dianí, nie len okrajovo sa po niekoľkých dňoch dozvedať novinky. Z rodiny sa najviac ale chodí baviť so sesterkami, ktoré sú v jej veku a zároveň majú podobné záujmy ako ona. Dokonca spolu chodia aj často trénovať. V zmysle jedna na dve, aby si zlepšili bojové techniky s viacerými protivníkmi naraz. V poslednej dobe už len trénuje a nijako inak sa nezaoberá životom. Maximálne ju tak stále bavia prechádzky a to, že chodí poza kraj o hôr. Cíti potom tú rebéliu, ktorá sa v nej pomaly usádza. A je to naozaj skvelý pocit. Tieto mesiace už dokonca trénuje boj jeden na troch, či dokonca jeden na štyroch. Aj bez zbraní, aj so zbraňami. Aj so ženami, aj s mužmi. Nevidí pri tomto rozdiel, cíti sa silná a odolná, keď porazí o hlavu vyššieho a na prvý pohľad silnejšieho chlapa. Vtedy sa vie potľapkať po pleci a povedať si, že je naozaj dobrá. Síce vlastní pásiky z Taekwonda, či Karate a tak ďalej, nehovorí to ale nikomu. Má totiž zvláštny pocit, že rodičia jej vlastne ani nemajú právo niečo také dať. Hovorí teda len, že dané veci študuje a venuje sa im. Ešte to tak, aby hovorila, že je v aspoň dvoch na úrovni profesionála. Síce klame, ale to už je v istej stránky jej povahy. Nedokáže síce hrať žiadne divadlo, ale o nejakých veciach klamať, to jej nerobí absolútny problém. V celku je teda dobré ju mať za kamarátku a zlé za nepriateľku.

Tuesday, March 20, 2018

Bellisarius Lizardcourt

[ beliséryjs lizrdkórt ]

 

Player: Pietro

FC: Ian Somerhalder


Tesserae: 6 | Defense: 8

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 deceased - rozdrcená lebka: K. Wesmyron


Token: Kousek látky


Kluk z textilky. Taková ještě velmi stručná charakteristika tohoto mladého člověka. Ovšem, že by byl on nebo rodina vlastníky textilky, či továrny, to věru ne. Jsou jen jedněmi z mnoha, jež tvoří Osmý kraj a kteří v něm i dělají. Mohl si vybrat. Buď se dřít jako mezek na polích bavlny, kde se dřou převážně ženy a holky kraje a nebo dělat v továrně, kde by obsluhoval všechny ty strašně komplikované stroje plné všelijakých válců a složitých pletacích mechanismů, které z vláken dělají nitě. Nakonec se rozhodl pro ty stroje, ovšem i ta pole se ho týkají. Kdo by však čekal, že přijde ke stroji, zmáčkne čudlík a večer ho zmáčkne znovu a stroje vypne, asi by se zmýlil. Jeho činností je udržovat stroje v chodu a dobře promazané. A jelikož jde o stroje poněkud zastaralé, má o práci postaráno a mnohdy je zapotřebí i velká síla, protože je třeba nějaké části strojů i zvedat a bohužel vše je z oceli nebo kovu. Pokud je však díl moc těžký i na něj, pomůže mu nějaký dospělý chlap v okolí. Není to však jeho jediné zaměstnání. Když není, co by stroje pletly a musí se něco napřed sklidit, funguje nakonec i na poli, když s dalšími chlapy kosami sklízí úrodu bavlníku. Kosy se však nestaly jeho zbraní, kterou by se měl ohánět. Tou se staly dva nože kukri, na nichž se mu zamlouvala jejich zahnutá čepel a lehkost, kterou disponují. Samozřejmě hned skvělý v jejich obsluze nebyl. Začal napřed s jedním nožem a jen v krátkých intervalech, aby se naučil je držet efektivně v ruce a aby ho ruce nebolely. Až poté si troufl délku tréninku zvětšovat. Na balících odřezků látky z továrny si zkoušel i některé útoky a výpady. Trénink vskutku levný a finančně nenáročný. Nože získal zadarmo jako rezavé a tupé. Až když si byl sám jistý, že jeden nůž zvládne, připojil i druhý. Naučit se s druhým však nebylo tak snadné, jak si myslel. Při tréninku musel zohledňovat fakt, že v druhé ruce už nůž jeden je. Jeho ruka tak dosud má na sobě patrné jeho začátky tréninku se dvěma kukri-noži v podobě malých jizev. Doma to svedl na ostré součástky ve strojích v textilce. Doma vůbec nemá matka tušení, že s noži Bell, jak mu sama jméno zkracuje a což on nesnáší, umí tak dobře zacházet. Bellisarius však kromě dvojice kukri umí i s jiným nástrojem a tou je vařečka. Doma vařila napřed máma, ale po ní to všechno převzal on sám. Jak sám řekl.. "Je škoda, že neexistuje kraj vyloženě přes jídlo a vaření, jen na hrubé plodiny. Tam bych byl králem." Vaření ho neskonale baví a je to na pokrmech vidět. Díky těm strojům v textilce se umí skvěle maskovat, i když zatím jen olejem a šmírem a má i technické znalosti, takže umí i něco sestrojit, případně vyrobit i nějakou pomůcku, je-li potřeba a má k tomu patřičné potřeby.


Osmý kraj nikdy do Her nepošle chladnokrevného zabijáka. Ani on jím není. Urostlá postava je v jeho případě spíše přítěž, jelikož je obratný jako slon v porcelánu. Ten by nadělal kravál i v haldě peří. S tím vůbec je spojená celá fyzička. Sílu mít musí, aby se stroji vůbec pohnul, ovšem dlouhý běh, nebo šplh, nebo snad nedej bože přímo lezení, to je hotová noční můra. Když prostě ze země nedohlédne na vrchol kopce nebo hory, nevleze na to. Je moc energický, na vše jde hrubě bez přípravy, aniž by si omrknul, o co vlastně jde. Nepřemýšlí. Jde hned na věc, ať jde o cokoliv. On sám tohle vnímá jako slabost a nerad ji přiznává. Na chlapa jeho vzhledu má i slabiny, které byste do něj neřekli. Jako každý Osmičkař neumí plavat, což je k zaměření kraje pochopitelné. Ze zbraní mu nedávejte nic, co je dlouhé. Zabije s tím buď sebe a nebo omylem vás. Na dlouhé věci je nešikovný. Energičnost jde ruku v ruce s tvrdohlavostí. Může se mu říct stokrát, ať se rozmyslí, ale většinou je to zbytečné, protože už má jistě vlastní plán a podle něj se to udělá. Co na tom, že to nevyjde. Pak pokorně uzná svůj omyl. A také mu nedělá dobře společnost bohatších lidí. Je natolik zvyklý na chudinu Osmičky, že by pro něj společnost či zájem lidí z krajů lepších byla natolik netypický, že by se prostě neuměl chovat na jejich úrovni a cítil by se nesvůj. Bude tím potěšen a poctěn, ale to je tak všechno. Naopak chudší kraje, tedy vyšší čísla než Osm, s těmi se cítí jako ryba ve vodě a on ten lepší.


Rodina Lizardcourtových je cokoliv, jen ne vlivná. Jsou to takoví pracovníci všeho druhu. Asi nejlepší práci, co kdy měli, měla, a má Bellova matka, která projevuje svůj smysl pro design, přesněji pro tvary a vzory a na již hotová oblečení vymýšlí různé ornamenty, obrazce a vzory, které jsou jen doplněny maličkým monogramem ML, což je její jméno – Maryland Lizardcourt. Když tedy v Kapitolu uvidíte někoho se vzorem přes celý přední díl trička, na tuty bude jejím dílem. Na výdělku se však nijak tahle ozdoba neprojevuje. Samozřejmě její vzory se dostaly i k výrobci bot Zancanellovi, a ten jí poslal dokonce nabídku, aby u něj pracovala, že dostane vlastní kolekci botek. Maryland jeho nabídku sice vyloženě neodmítla, je však moc skromná na to, aby jen tak kraj nechala ladem. Ovšem, kdo ví, co bude. Však – není jí ani 40. Bellisaria počala totiž mladá (v 20 letech) a tak trochu z nerozumu. Otec už nežije. Zemřel na nějakou nemoc. A on ho ani moc neznal. A když tak poslouchal Maryland, jak o něm mluvila, je to asi nejspíše i dobře. Nebyl asi dobrým člověkem. Bellisarius byl v kraji zamilován do děvčete jménem Lister, která pracovala na poli. On do ní ano, ona do něj ne, on však v tomhle zaváhal a nic jí nikdy neřekl a neodvážil se jí ani oslovit. Ona nikdy ani o něm nemluvila a jak sám poté v televizi při posledním ročníku zjistil, už ani nepromluví. Zařekl se proto, že jakmile se mu bude zase nějaká líbit, nebude nyní váhat. Co je ovšem jeho plus a on to moc dobře ví, je jeho tvář s jakýmsi zákeřným a úlisným výrazem. Může tak někomu vymluvit do hlavy díru a tím ho ukecat i k naprosto pro daného člověka nevýhodným dohodám a tak ho využít k obrazu svému. S tím kukučem by prodal snad i vlastní matku, kdyby měl někdo zájem a dal dobrou cenu… Není to ale dovednost, spíše taková vypečenost. Bellisarius naprosto nesnáší, když je jeho jméno krácené na familiárního Bella. U cizích lidí, jež ho neznají, je ochoten to snést, ale lidé co ho znají a kterým to řekne, a oni nejsou schopni se toho držet, už tolerantní moc není. Bell dle jeho slov "nemá vejšku". Bellisarius zní o mnoho lépe, no ne?

Arminia Della Acura

[ armínya déla akjura ]

 

Player: Pietro

FC: Evangeline Lilly


Tesserae: 6 | Defense: 19

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 deceased - sežrána krokodýlem


Token: Dřevěný panáček



I kvůli pohnutému rodinnému osudu, i pro vysokou spotřebu mužů v kraji, jež je jejím rodištěm ji mnoho lidí v kraji přezdívá „Dvě Tváře“. Ale vezměme to popořadě. Jakožto holka se moc do věcí kolem zaměření kraje moc nehrnula, i když se ze zvědavosti na řezání a práci se dřevem koukala. Dovednost ovládání všech těch nástrojů ji fascinovala a chtěla ji také ovládat, už jen pro to, co je pravdy na tom, že děti se tu s těmito dovednostmi rodí. To však netušila, jak moc jí to bude v životě ku prospěchu. Co se pomůcek a zbraní týče, je to ohledně samotných základů ukázkový univerzál. Na měřítka kraje profesionál je však jen ve dvou věcech. Vše začalo malou gumovou sekyrkou, a malou pilkou, která by spíše zpívala panemskou hymnu, než řezala dřevo. V papírně, kde už nějakým rokem vydělává, zase umí dobře zacházet s nožem, když velké archy papíru přeřezává napůl a ty dál krájí na menší listy, které už pak míří s mírnou nadsázkou rovnou na stůl prezidentky. Dvě rodinné ztráty ji však donutily proniknout i do světa mužů. Jeden z otcových přátel, říkejme mu třeba jménem Rock, který s ním pracoval, si ji v 13 letech vzal pod ochranná křídla s tím, že ji s chlapskými věcmi naučí zacházet. Něco již uměla z opravdu dětských let, nyní však začala pracovat a i trénovat již s opravdovějšími věcmi. Napřed s malými sekerkami a malými ručními pilami a v průběhu let se malé sekerky změnily v klasické dospělé dřevorubecké a malé pily ve velké ruční. Nyní v 16 letech si poprvé vyzkoušela i pilu motorovou, ale potom, co jí z nezkušenosti pila o větev nebezpečně cukla, ji raději vypla a má z ní respekt. Ovšem v budoucnu jí bude chtít také zdolat. Je to výzva. Svou učenlivostí tak dostala vedlejší práci mezi dřevorubci a nahrazuje, byť ne plnohodnotně otcův plat a dělá ovšem jen na těch menších porostech a stromech, které nejsou nebezpečné. Jak se postupně ukázalo, zastane spoustu chlapské práce a i hodně chlapům se vyrovná. Odlišnost pohlaví ale bude už vždy patrná. Pro svoje odreagování se občas přihlásí i do dřevorubeckých závodů, kde pro ty opravdu dobré byly připraveny drobné finanční sumy. Tahle krajská zábava ji nejenže přinesla nějaké výdělky, ale i fyzickou zdatnost, a u pár mužů i respekt. Rychlost, kterou dokázala se sekerou vyvinout a střídat strany ji přinesla několik úspěchů. Sekera ji společně s kapesním nožem, který získala od táty, zůstaly do dnešních dob i v rovině bojové jako její zbraně. Ačkoli jsou tam jistě ještě rezervy, naučila se i rychle běhat a díky pobytu v lesích má i přehled o bylinách. Ví, které jsou jedovaté a které se dají i jíst. Doba se však změnila a Sedmička, jako každý kraj, prošla změnami, ale k horšímu. Technická revoluce totálně převrátila její život na hlavu a Arminii to ovlivnilo velmi, kvůli její práci jako jediného ženského dřevorubce a pracovnice v papírně. Papírna tolik netrpí, ale i papír se používá méně a některé její kolegyně tam, se dostaly do existenčních potíží.  Někteří muži, to, že práce ubyla, nevydrželi a svůj život dobrovolně ukončili, jelikož najednou neměli jeho náplň a smysl. Dřevo a papír se skoro ze dne na den stalo méně důležitým artiklem a najednou se za pár dní staly všechny ty kmeny a stohy papíru připravené do Kapitolu naprosto zbytečné. Tedy ne úplně všechny, pár jich přece jen odvezli, ale spíš jen na sirky pro zazobance, nebo na toaleťák pro chudé kraje. Úbytek dřevorubeckých prací by za jistých okolností nesl i ochabnutí jejích dovedností, ale ne tak u ní. Právě naopak. Díky menšímu pracovnímu vytížení má s Rockem více času a může mnohem více trénovat a cepovat se.  Rock se nakonec tak stal čímsi, jako jejím trenérem.  Kromě používání nástrojů cechu dřevorubeckého jí naordinoval cvičení a posilování. Arminia v počátcích neuvěřitelně prskala a absolutně odmítala cokoli takového podstupovat, že je to hloupost, nadře se dost i tak. To už ale nyní neplatí a nemá tak výmluvy. Začala, až poté, co byla citově donucena, když jí bylo řečeno, že by si to táta jistě přál. Velmi nerada se do toho dali a po několika měsících to začalo nosit své ovoce. Aby ne, každý den, dvakrát po šesti hodinách jí s přestávkami honí po kraji jako nějakého psa, na poražených, neopracovaných stromech jí na čas měří rozsekávání kmene a odsekávání větví a vrhání sekery piluje na panácích ze špalků. Prostě bojové podmínky, kraji poplatné. Přání jejího táty tedy Arminia s Rockovou pomocí plní svědomitě, pokud na ní přijde řada, nechce udělat ostudu tím, že by něco neuměla. I když je po každém takovém drilu zpocená, špinavá od šmíru, s pilinami ve vlasech a servaná jako plakát ze stěny, je spokojená. Není to zbytečná dřina. Ty dovednosti se jí nikdy v životě neztratí. 


Mužská práce se stroji a nástroji a někdy i náročná práce v papírně ji moc času na jiné věci neposkytuje. Mít dvě zaměstnání je holt náročné. A tak vaření není zrovna činností, kterou by mohla návštěvu okouzlit. Zná bylinky, ale vařit z nich ne. Něco se sice dá jíst i jen tak, utržené, ale když z toho umíte něco stvořit, je to lepší. Její postava jí je, světe div se, i ku škodě – v podobě maskování a krytí se. Není sice cimprlich a namaže se snad čímkoliv (ano, i tamtím zvířecím, když by to bylo nutný…), ale i když je sportovní postavy, naskládat se do malého prostoru, aby byla co nejlépe ukrytá,  je problém, při dlouhé době jí zcepení nohy a chviličku trvá, než se může zase pohybovat. A to i sebelepší líčení je houby platné, když se furt vrtíte a šustíte. Voda je také její slabina. Má ji ráda, voda jí nevadí, ovšem plaveckým sportem je nepolíbená. Ví, že má nějak máchat rukama a nohama, ale jak rychle, to už ne. A ta rádoby říčka, po které se plaví kmeny, v tom se plavat nenaučí nikdo. I když by leckdo na první pohled řekl, že to zvládne, opak je pravdou. Neumí šplh a ani nikam jinam nevyleze. Bojí se výšek. Jakmile se koukne dolů, je zle a je to špatně. A že se dolů kouká pořád. Proto také na stromy na rozdíl od chlapů neleze a jakmile je to možné, pracuje na pevné zemi.To jediné ji na jejím kraji vadí. Jinak tu má všechno. Dva z několika škraloupů na jejím charakteru, to jsou její nedůvěra, a zdrženlivost.  Tohle přišlo samo s odchodem mužské části rodiny. Přišlo totiž mnoho nápadníků a nabídek pomoci, ale ne vždy byly s dobrými úmysly. Moc se jí do nějaké akce s opravdu cizím člověkem nechce. Něco jiného je, pokud je to krajan. Ať je tomu jak, chce, nerada by byla druhému člověku jeho živým štítem. To spíše naopak. Ona by ten štít ráda z někoho udělala. Třetí škraloup je její  impulzivní povaha. Pokud pracuje s blbcem, neváhá to tomu člověku říct. Ještě horší ale je (a lepší na ní nemluvit), když neříká nic a mlčky odejde…


Už od kolébky (a to doslova, jelikož byla dřevěná) je její život provoněný smolou a zasypaný pilinami. Narodila se do kraje dřevařského, honosícího se šťastným číslem sedm. Kromě matky Roweny měla ještě i tátu a o dva roky staršího bráchu – oba se stejným jménem Armin. Mnoho lidí ji, jak bylo řečeno na začátku, přezdívá „Dvě Tváře“. Není to nic hanlivého, ani ona sama není nijak z poloviny zohyzděná, jen to prostě vyplynulo z jejího dětství a mládí. Ženská stránka jejího života byla ta klasická – tedy spíše papírenská část krajského života, příroda, lesní zvířata a jiné ženské věci a byla holka jako každá jinačí v kraji. Ve dvanácti přišla však o otce Armina staršího, když se při jednom rutinním kácení stromů nečekaně ulomila díky padajícímu stromu velká větev z jiného stromu vedle a spadla na jejího tátu. Ten sice samotný pád větve přežil, ovšem o tři dny později v nemocnici zemřel na zranění, která utržil. Pak tedy přišla na řadu i mužská stránka jejího života – když ji otcův kamarád Rock rok po otcově smrti uvedl do světa smoly a dřeva. Pořád byla tato stránka ale upozaděná. Bylo tak tomu jen další rok do jejích čtrnácti. To přišla i o bráchu Armina mladšího, když ten nešťastně při opracování padlých stromů zakopl a nabodl se na čouhající větev. Matka nebyla daleko od zhroucení a zešílení, ale Arminia zůstala při smyslech a nenechala se těmito ztrátami sebrat. Zintenzivnila svou práci se stroji i v papírně, aby zvládla více práce a dostala tak více zaplaceno (platilo se podle vykonané práce) a držela tak rodinu nad vodou. V prvních dnech, které byly nejhorší, nebyla ani ona daleko od celkového vyčerpání. Matka Rowena se ale dala postupně do pořádku, ačkoli už ne na sto procent. I když normálně funguje jako dospělá žena, a i již částečně pracuje, je v skrytu duše pořád tím křehkým člověkem, který se může znovu sesypat a který, dokud má Arminii, bude v pořádku. Dcera jí pomalu však dávkuje do její mysli i možnost, že tu jednou nebude ani ona, což zatím skrývá za dlouhodobou práci mimo domov. Ale stejně jí je jasné, že na to přijde jednou sama. Tak tedy přišla ke své přezdívce. V práci, které již není tolik, nastavuje klasickou ženskou tvář, ale umí přepnout do „mužského“ módu a funguje jako muž a živí rodinu při práci se dřevem. To všechno ji však začalo odlišovat od jejích vrstevnic, které pořád zůstaly těmi mladými nedospělými holkami bez větších starostí. Když se pominou rodinné trable, je radost na Arminii pohledět, tedy pokud jste chlap.  Dlouhé hnědé vlasy, pronikavý pohled a rysy svalů na rukách, břiše a nohách z ní dělají přímo objekt mužského zájmu. Sama si všimla, že na ní koukají otcovi bývalí kolegové (a někteří i přitom cintají). Ti mají i díky slibu, co dal jejímu otci jeho kamarád Rock, smůlu. Několik románků s kluky jejího věku už proběhlo, ale když viděla, že neunesou ani obyčejnou ruční pilu, poslala je do háje. Měla i starší kamarádku, jmenovala se Patricie a chodila s klukem jménem Enrique. Toho ale sebrali při Sklizni a už se nevrátil. Sama tedy zašla za Patricií s tím, že ji ze ztráty bude utěšovat. Omyl. Patricie nebyla ani doma a ona ji pak viděla druhý den s jiným maníkem… Arminia sama je naprosto obyčejná holka, bez nějakých manýrů. Je si však vědoma své fyzické krásy a schopností, kterými by pak mohla využít nějakého kluka. Dokáže pracovat i s jinými lidmi, ale když je sama, také jí to nevadí. Jen je, jak bylo řečeno v tomhle rozvážná. Sice se nevedou žádné statistiky na toto téma, ale Arminia byla možná nejmladší výdělečnou osobou v kraji. Už v osmi letech totiž tahala vozík po kraji a prodávala piliny na topení. Ceny byly nízké – od čokolády po malou hračku. Jedna z nich – dřevěný panáček, což jsou jen spojené malované dvě kuličky, jí zůstal dosud jako památka a jako talisman. Finance se po technických změnách a razantním úbytku práce staly pro ni a její matku ožehavým tématem a tak škudlí, kde se dá, aby Arminia nemusela pro oblázky, přesto už to bylo několikrát třeba. Nové poměry zrovna její rodinné postavení nevylepšily.

Zeelandian Northsound

[ zílendyen nórtfsaund ]

 

Player: Pietro

FC: Scott Adkins


Tesserae: 6 | Defense: 9

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 deceased - rozsekán: Sigourney Wesmyron


Token: Slupka od brambory


Je z Jedenáctého kraje, tedy lánů prací a plodinami oplývající. Zaměstnání na polích mu tedy umožnilo nabrat mnohé dovednosti. Vzhledem k tomu, jak je kraj mechanizovaný, je jedním z nejlepších oráčů pole, kteří to dělají stále postaru. Zapřažený kůň s oracím pluhem. To je všechno, co potřebuje. Navigovat koně a tlačit pluh před sebou vydrží i celé hodiny. Nedokázal to ovšem hned. Už ve dvanácti s pomáháním začal. Táta mu dal samotné základy a Zeelandian, jakmile byl rovný úsek, se hned chopil pluhu a oral své první metry. Časem dostával větší a větší úseky až v 16 letech dokázal poprvé zorat celé pole, co měli doma. Pravidelná práce nejen na poli, ale i ve skladu plodin v centru kraje mu postupně dopřála dostatek svaloviny. Nejenom pluhem však živ jest Zeelandian. Ačkoliv se snažil každý rok celou tu věc kolem Her nějak nevnímat a ignorovat jí, nešlo mu to. Tomu se uniknout nedalo. Když už zapomínal, že tahle kratochvíle bohatých existuje, byl den Sklizně a zas to bylo všude kolem. Tak se rozhodl, že je lepší nenechat nic náhodě a tak hledal cokoliv, co by mohl využít jako zbraň. Zaměření kraje mu výběr dosti zužoval, pluhem se bojovat nedá. Nakonec několik dní po 14. narozeninách nalezl doma v dílně nástroj, kterému se říká cep. Byl už dost starý, leč stále ještě funkční. Převážně jsou k vidění hlavně u jejich zemědělských konkurentů v Devátém. Když byl cep ještě ve stavu, jak ho našel, tedy celodřevěný, jen s řetězem, učil se s ním o volných chvílích trénovat. Začátky nebyly růžové, kolikrát si jí tím koncem mlaskl o záda, což ho štípalo a měl velikou chuť se na to vykašlat a najít si jinou věc. Nevzdal to a na záda si tak začal přivazovat přeložené pytle, aby měl měkkou ochranu, kdyby mu zase cep ujel. Rány do zad postupně ustávaly a tak se rozhodl jej ještě vylepšit a tu mlátící část na řetězu opatřil železy a v poslední době i omotaným ostnatým drátem z elektrického plotu, který získal v době, kdy je plot vypnutý. To už si ale na záda jako jistotu zase začal dávat na záda ty pytle, ten svistot vzduchu, který vytváří ostny toho drátu, totiž zní velmi nebezpečně. Právě zisk ostnatého drátu mu dopřál i dovednost rychlého běhu. Nic jiného mu totiž ve chvíli, když jej z dálky uviděl mírotvorce, nezbývalo. Mírotvorce mu do tváře naštěstí neviděl, ale rozběhl se za ním a i střílel. V kukuřičném poli se tomu mírotvorci ztratil. Život je pro něj docela cenná věc a nechat se odstřelit jako prašivý pes by nebylo nic extra. Tak si střídal trénink ze zbraní a běh. I si vypracoval plán tréninku, aby na něco nezapomněl. Kvůli jejich životní úrovni se mu začaly kupit i lístky do osudí a je tak na případný výběr připraven. Přesto se však stále snaží tu bojovou show ze své hlavy vytěsnit. Není to něco, o co by stál.


Pokud běhání, velká síla a boj ze zbraní v podobě cepu jsou jeho dovednosti, pak to ostatní je jeho slabina. Uvařit dokáže jedině brambory. Ty má se solí nejraději. To ostatní uvaří matka a když je největší nouze, něco se dá i pořídit za těch pár mincí, co si vydělá. O vaření se nikdy moc nestaral, možná i proto, že byl, jako každé krajské dítě, celý dosavadní život doma s rodiči a nikde "na vlastní pěst." Voda je v kraji poněkud sice obvyklá věc, pokud se počítá ta užitková na kropení polí. Vodu tak on sám nemá vůbec v oblibě a kromě mytí a pití, a tak když nemusí, nevyhledává jí. Slabostí mu jsou i všechny jinačí zbraně a nástroje, které nespadají do jeho okolí, takže luxusní meče, a podobné hračky mu nic neříkají. Slabinou může být i jeho povaha. Není sice žádný vztekloun, rapl nebo notorický kecal, co nezavře pusu, ovšem není ani bůhvíjak družný s jinými. Když ho někdo osloví a chce si povídat, v tom problém není, ale že by sám běžně navazoval kontakty, to ne. Jakmile je to možné, je nejraději sám. Hlavně při práci a tréninku, přitom se nejlépe soustředí a odvede nejlepší výkon. Co se na poli dá také dost složitě natrénovat je lezení, šplh a podobné věci. Ani schovat se neumí. Jen v rozlehlých polích, ale ty nejsou všude.


Svou postavou jako celkem by měl u většiny ostatních kluků v kraji vzbuzovat respekt a ostřejší rysy mu dodávají na atraktivitě i pro opačné pohlaví, ovšem tohle je asi všechno. Jeho rodiče totiž nikdy nepatřili v kraji k bohatější a tedy atraktivnější části obyvatel. Co chodí na tomhle světě, žili si jen a pouze pro sebe. Pole středního rozměru, a zvířat, co by prsty na rukách stačily a ještě by zbylo. Ale jelikož má Kapitol pořád málo, i oni musí ze své sklizně, která není zrovna sama o sobě veliká, odvádět 50-70% na cestu do hlavního města, podle toho, jak se to zrovna hodí těm nahoře. Není jim to příjemné, ale raději plnit kvóty, než být v nemilosti a být na tom ještě hůře. Oba rodičové vystřídali v kraji několik prací, ale odevšad byli po nějaké době propuštěni, povětšinou pro nadbytečnost, což je ale kec. Spíše nechtěli hrát hru zaměstnavatelů, kteří platili za odvedenou práci málo. Oni se ozvali a tak letěli. Nakonec se upíchli ve skladech plodin, kde se vše balí, třídí a označuje. Ty zaměstnávají beztak nejvíce lidí, je tu ovšem nonstop dozor mírotvorců, kteří, jakmile uvidí, že se někdo snaží něco uzmout, dotyčného chytí a dost mu poničí vzhled. Ti, co si nedají říct ani potřetí, už pak více nenakradou, protože je zastřelí. Ten plat za ten dozor za zády ovšem stojí. Platí se totiž daleko nejvíce z všech možných zaměstnání, co jsou v kraji možná. Otec má již nějaké mírotvorce vytipované a oťuklé a když to je možné, oni mu dají nějakou tu zlatku k platu navíc, když jim sežene nějaké jídlo extra. Není to však často, asi dvakrát do čtvrt roku, jakmile by to totiž prasklo, vysloužil by si jednu do zátylku nejen on, ale i ti mírotvorci. Zeelandian už od malička byl obklopen zeminou, bramborami, kombajny a podobnými věcmi. Vztah k tomu všemu si pěstoval odjakživa. Nespočetněkrát byl jako malý odveden domů s perfektní bahenní maskou po celém těle, když se rochnil v kalužích na polích, až měli rodiče dojem, jestli se nestala chyba a místo malého kluka se jim nenarodilo malé prasátko. Prošel si i okrajově školou, ale jen proto, aby nebyl za blbce a poznal, co se u nich pěstuje, sklízí a jak to vůbec vypadá. Nějaké počítání rovnic, a nebo několik světových jazyků je proto něco, čím není vybavený. Zajímavý je i původ jeho jména. V době když se narodil, bylo v kraji období dešťů. Otec si nevěděl rady, jaké jméno synovi dát a tak pohlédl z okna, kde uviděl širý lán pole, v kterém bylo v kolejích od traktorů vytvořeno spoustu kaluží, které připomínaly malá moře. Byl to veliký kus země – země moří – "sea lands" a z toho už byl jen kousek ke konečné formě – Zeelandian.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92