Tuesday, March 20, 2018

Bellisarius Lizardcourt

[ beliséryjs lizrdkórt ]

 

Player: Pietro

FC: Ian Somerhalder


Tesserae: 6 | Defense: 8

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 deceased - rozdrcená lebka: K. Wesmyron


Token: Kousek látky


Kluk z textilky. Taková ještě velmi stručná charakteristika tohoto mladého člověka. Ovšem, že by byl on nebo rodina vlastníky textilky, či továrny, to věru ne. Jsou jen jedněmi z mnoha, jež tvoří Osmý kraj a kteří v něm i dělají. Mohl si vybrat. Buď se dřít jako mezek na polích bavlny, kde se dřou převážně ženy a holky kraje a nebo dělat v továrně, kde by obsluhoval všechny ty strašně komplikované stroje plné všelijakých válců a složitých pletacích mechanismů, které z vláken dělají nitě. Nakonec se rozhodl pro ty stroje, ovšem i ta pole se ho týkají. Kdo by však čekal, že přijde ke stroji, zmáčkne čudlík a večer ho zmáčkne znovu a stroje vypne, asi by se zmýlil. Jeho činností je udržovat stroje v chodu a dobře promazané. A jelikož jde o stroje poněkud zastaralé, má o práci postaráno a mnohdy je zapotřebí i velká síla, protože je třeba nějaké části strojů i zvedat a bohužel vše je z oceli nebo kovu. Pokud je však díl moc těžký i na něj, pomůže mu nějaký dospělý chlap v okolí. Není to však jeho jediné zaměstnání. Když není, co by stroje pletly a musí se něco napřed sklidit, funguje nakonec i na poli, když s dalšími chlapy kosami sklízí úrodu bavlníku. Kosy se však nestaly jeho zbraní, kterou by se měl ohánět. Tou se staly dva nože kukri, na nichž se mu zamlouvala jejich zahnutá čepel a lehkost, kterou disponují. Samozřejmě hned skvělý v jejich obsluze nebyl. Začal napřed s jedním nožem a jen v krátkých intervalech, aby se naučil je držet efektivně v ruce a aby ho ruce nebolely. Až poté si troufl délku tréninku zvětšovat. Na balících odřezků látky z továrny si zkoušel i některé útoky a výpady. Trénink vskutku levný a finančně nenáročný. Nože získal zadarmo jako rezavé a tupé. Až když si byl sám jistý, že jeden nůž zvládne, připojil i druhý. Naučit se s druhým však nebylo tak snadné, jak si myslel. Při tréninku musel zohledňovat fakt, že v druhé ruce už nůž jeden je. Jeho ruka tak dosud má na sobě patrné jeho začátky tréninku se dvěma kukri-noži v podobě malých jizev. Doma to svedl na ostré součástky ve strojích v textilce. Doma vůbec nemá matka tušení, že s noži Bell, jak mu sama jméno zkracuje a což on nesnáší, umí tak dobře zacházet. Bellisarius však kromě dvojice kukri umí i s jiným nástrojem a tou je vařečka. Doma vařila napřed máma, ale po ní to všechno převzal on sám. Jak sám řekl.. "Je škoda, že neexistuje kraj vyloženě přes jídlo a vaření, jen na hrubé plodiny. Tam bych byl králem." Vaření ho neskonale baví a je to na pokrmech vidět. Díky těm strojům v textilce se umí skvěle maskovat, i když zatím jen olejem a šmírem a má i technické znalosti, takže umí i něco sestrojit, případně vyrobit i nějakou pomůcku, je-li potřeba a má k tomu patřičné potřeby.


Osmý kraj nikdy do Her nepošle chladnokrevného zabijáka. Ani on jím není. Urostlá postava je v jeho případě spíše přítěž, jelikož je obratný jako slon v porcelánu. Ten by nadělal kravál i v haldě peří. S tím vůbec je spojená celá fyzička. Sílu mít musí, aby se stroji vůbec pohnul, ovšem dlouhý běh, nebo šplh, nebo snad nedej bože přímo lezení, to je hotová noční můra. Když prostě ze země nedohlédne na vrchol kopce nebo hory, nevleze na to. Je moc energický, na vše jde hrubě bez přípravy, aniž by si omrknul, o co vlastně jde. Nepřemýšlí. Jde hned na věc, ať jde o cokoliv. On sám tohle vnímá jako slabost a nerad ji přiznává. Na chlapa jeho vzhledu má i slabiny, které byste do něj neřekli. Jako každý Osmičkař neumí plavat, což je k zaměření kraje pochopitelné. Ze zbraní mu nedávejte nic, co je dlouhé. Zabije s tím buď sebe a nebo omylem vás. Na dlouhé věci je nešikovný. Energičnost jde ruku v ruce s tvrdohlavostí. Může se mu říct stokrát, ať se rozmyslí, ale většinou je to zbytečné, protože už má jistě vlastní plán a podle něj se to udělá. Co na tom, že to nevyjde. Pak pokorně uzná svůj omyl. A také mu nedělá dobře společnost bohatších lidí. Je natolik zvyklý na chudinu Osmičky, že by pro něj společnost či zájem lidí z krajů lepších byla natolik netypický, že by se prostě neuměl chovat na jejich úrovni a cítil by se nesvůj. Bude tím potěšen a poctěn, ale to je tak všechno. Naopak chudší kraje, tedy vyšší čísla než Osm, s těmi se cítí jako ryba ve vodě a on ten lepší.


Rodina Lizardcourtových je cokoliv, jen ne vlivná. Jsou to takoví pracovníci všeho druhu. Asi nejlepší práci, co kdy měli, měla, a má Bellova matka, která projevuje svůj smysl pro design, přesněji pro tvary a vzory a na již hotová oblečení vymýšlí různé ornamenty, obrazce a vzory, které jsou jen doplněny maličkým monogramem ML, což je její jméno – Maryland Lizardcourt. Když tedy v Kapitolu uvidíte někoho se vzorem přes celý přední díl trička, na tuty bude jejím dílem. Na výdělku se však nijak tahle ozdoba neprojevuje. Samozřejmě její vzory se dostaly i k výrobci bot Zancanellovi, a ten jí poslal dokonce nabídku, aby u něj pracovala, že dostane vlastní kolekci botek. Maryland jeho nabídku sice vyloženě neodmítla, je však moc skromná na to, aby jen tak kraj nechala ladem. Ovšem, kdo ví, co bude. Však – není jí ani 40. Bellisaria počala totiž mladá (v 20 letech) a tak trochu z nerozumu. Otec už nežije. Zemřel na nějakou nemoc. A on ho ani moc neznal. A když tak poslouchal Maryland, jak o něm mluvila, je to asi nejspíše i dobře. Nebyl asi dobrým člověkem. Bellisarius byl v kraji zamilován do děvčete jménem Lister, která pracovala na poli. On do ní ano, ona do něj ne, on však v tomhle zaváhal a nic jí nikdy neřekl a neodvážil se jí ani oslovit. Ona nikdy ani o něm nemluvila a jak sám poté v televizi při posledním ročníku zjistil, už ani nepromluví. Zařekl se proto, že jakmile se mu bude zase nějaká líbit, nebude nyní váhat. Co je ovšem jeho plus a on to moc dobře ví, je jeho tvář s jakýmsi zákeřným a úlisným výrazem. Může tak někomu vymluvit do hlavy díru a tím ho ukecat i k naprosto pro daného člověka nevýhodným dohodám a tak ho využít k obrazu svému. S tím kukučem by prodal snad i vlastní matku, kdyby měl někdo zájem a dal dobrou cenu… Není to ale dovednost, spíše taková vypečenost. Bellisarius naprosto nesnáší, když je jeho jméno krácené na familiárního Bella. U cizích lidí, jež ho neznají, je ochoten to snést, ale lidé co ho znají a kterým to řekne, a oni nejsou schopni se toho držet, už tolerantní moc není. Bell dle jeho slov "nemá vejšku". Bellisarius zní o mnoho lépe, no ne?

Arminia Della Acura

[ armínya déla akjura ]

 

Player: Pietro

FC: Evangeline Lilly


Tesserae: 6 | Defense: 19

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 deceased - sežrána krokodýlem


Token: Dřevěný panáček



I kvůli pohnutému rodinnému osudu, i pro vysokou spotřebu mužů v kraji, jež je jejím rodištěm ji mnoho lidí v kraji přezdívá „Dvě Tváře“. Ale vezměme to popořadě. Jakožto holka se moc do věcí kolem zaměření kraje moc nehrnula, i když se ze zvědavosti na řezání a práci se dřevem koukala. Dovednost ovládání všech těch nástrojů ji fascinovala a chtěla ji také ovládat, už jen pro to, co je pravdy na tom, že děti se tu s těmito dovednostmi rodí. To však netušila, jak moc jí to bude v životě ku prospěchu. Co se pomůcek a zbraní týče, je to ohledně samotných základů ukázkový univerzál. Na měřítka kraje profesionál je však jen ve dvou věcech. Vše začalo malou gumovou sekyrkou, a malou pilkou, která by spíše zpívala panemskou hymnu, než řezala dřevo. V papírně, kde už nějakým rokem vydělává, zase umí dobře zacházet s nožem, když velké archy papíru přeřezává napůl a ty dál krájí na menší listy, které už pak míří s mírnou nadsázkou rovnou na stůl prezidentky. Dvě rodinné ztráty ji však donutily proniknout i do světa mužů. Jeden z otcových přátel, říkejme mu třeba jménem Rock, který s ním pracoval, si ji v 13 letech vzal pod ochranná křídla s tím, že ji s chlapskými věcmi naučí zacházet. Něco již uměla z opravdu dětských let, nyní však začala pracovat a i trénovat již s opravdovějšími věcmi. Napřed s malými sekerkami a malými ručními pilami a v průběhu let se malé sekerky změnily v klasické dospělé dřevorubecké a malé pily ve velké ruční. Nyní v 16 letech si poprvé vyzkoušela i pilu motorovou, ale potom, co jí z nezkušenosti pila o větev nebezpečně cukla, ji raději vypla a má z ní respekt. Ovšem v budoucnu jí bude chtít také zdolat. Je to výzva. Svou učenlivostí tak dostala vedlejší práci mezi dřevorubci a nahrazuje, byť ne plnohodnotně otcův plat a dělá ovšem jen na těch menších porostech a stromech, které nejsou nebezpečné. Jak se postupně ukázalo, zastane spoustu chlapské práce a i hodně chlapům se vyrovná. Odlišnost pohlaví ale bude už vždy patrná. Pro svoje odreagování se občas přihlásí i do dřevorubeckých závodů, kde pro ty opravdu dobré byly připraveny drobné finanční sumy. Tahle krajská zábava ji nejenže přinesla nějaké výdělky, ale i fyzickou zdatnost, a u pár mužů i respekt. Rychlost, kterou dokázala se sekerou vyvinout a střídat strany ji přinesla několik úspěchů. Sekera ji společně s kapesním nožem, který získala od táty, zůstaly do dnešních dob i v rovině bojové jako její zbraně. Ačkoli jsou tam jistě ještě rezervy, naučila se i rychle běhat a díky pobytu v lesích má i přehled o bylinách. Ví, které jsou jedovaté a které se dají i jíst. Doba se však změnila a Sedmička, jako každý kraj, prošla změnami, ale k horšímu. Technická revoluce totálně převrátila její život na hlavu a Arminii to ovlivnilo velmi, kvůli její práci jako jediného ženského dřevorubce a pracovnice v papírně. Papírna tolik netrpí, ale i papír se používá méně a některé její kolegyně tam, se dostaly do existenčních potíží.  Někteří muži, to, že práce ubyla, nevydrželi a svůj život dobrovolně ukončili, jelikož najednou neměli jeho náplň a smysl. Dřevo a papír se skoro ze dne na den stalo méně důležitým artiklem a najednou se za pár dní staly všechny ty kmeny a stohy papíru připravené do Kapitolu naprosto zbytečné. Tedy ne úplně všechny, pár jich přece jen odvezli, ale spíš jen na sirky pro zazobance, nebo na toaleťák pro chudé kraje. Úbytek dřevorubeckých prací by za jistých okolností nesl i ochabnutí jejích dovedností, ale ne tak u ní. Právě naopak. Díky menšímu pracovnímu vytížení má s Rockem více času a může mnohem více trénovat a cepovat se.  Rock se nakonec tak stal čímsi, jako jejím trenérem.  Kromě používání nástrojů cechu dřevorubeckého jí naordinoval cvičení a posilování. Arminia v počátcích neuvěřitelně prskala a absolutně odmítala cokoli takového podstupovat, že je to hloupost, nadře se dost i tak. To už ale nyní neplatí a nemá tak výmluvy. Začala, až poté, co byla citově donucena, když jí bylo řečeno, že by si to táta jistě přál. Velmi nerada se do toho dali a po několika měsících to začalo nosit své ovoce. Aby ne, každý den, dvakrát po šesti hodinách jí s přestávkami honí po kraji jako nějakého psa, na poražených, neopracovaných stromech jí na čas měří rozsekávání kmene a odsekávání větví a vrhání sekery piluje na panácích ze špalků. Prostě bojové podmínky, kraji poplatné. Přání jejího táty tedy Arminia s Rockovou pomocí plní svědomitě, pokud na ní přijde řada, nechce udělat ostudu tím, že by něco neuměla. I když je po každém takovém drilu zpocená, špinavá od šmíru, s pilinami ve vlasech a servaná jako plakát ze stěny, je spokojená. Není to zbytečná dřina. Ty dovednosti se jí nikdy v životě neztratí. 


Mužská práce se stroji a nástroji a někdy i náročná práce v papírně ji moc času na jiné věci neposkytuje. Mít dvě zaměstnání je holt náročné. A tak vaření není zrovna činností, kterou by mohla návštěvu okouzlit. Zná bylinky, ale vařit z nich ne. Něco se sice dá jíst i jen tak, utržené, ale když z toho umíte něco stvořit, je to lepší. Její postava jí je, světe div se, i ku škodě – v podobě maskování a krytí se. Není sice cimprlich a namaže se snad čímkoliv (ano, i tamtím zvířecím, když by to bylo nutný…), ale i když je sportovní postavy, naskládat se do malého prostoru, aby byla co nejlépe ukrytá,  je problém, při dlouhé době jí zcepení nohy a chviličku trvá, než se může zase pohybovat. A to i sebelepší líčení je houby platné, když se furt vrtíte a šustíte. Voda je také její slabina. Má ji ráda, voda jí nevadí, ovšem plaveckým sportem je nepolíbená. Ví, že má nějak máchat rukama a nohama, ale jak rychle, to už ne. A ta rádoby říčka, po které se plaví kmeny, v tom se plavat nenaučí nikdo. I když by leckdo na první pohled řekl, že to zvládne, opak je pravdou. Neumí šplh a ani nikam jinam nevyleze. Bojí se výšek. Jakmile se koukne dolů, je zle a je to špatně. A že se dolů kouká pořád. Proto také na stromy na rozdíl od chlapů neleze a jakmile je to možné, pracuje na pevné zemi.To jediné ji na jejím kraji vadí. Jinak tu má všechno. Dva z několika škraloupů na jejím charakteru, to jsou její nedůvěra, a zdrženlivost.  Tohle přišlo samo s odchodem mužské části rodiny. Přišlo totiž mnoho nápadníků a nabídek pomoci, ale ne vždy byly s dobrými úmysly. Moc se jí do nějaké akce s opravdu cizím člověkem nechce. Něco jiného je, pokud je to krajan. Ať je tomu jak, chce, nerada by byla druhému člověku jeho živým štítem. To spíše naopak. Ona by ten štít ráda z někoho udělala. Třetí škraloup je její  impulzivní povaha. Pokud pracuje s blbcem, neváhá to tomu člověku říct. Ještě horší ale je (a lepší na ní nemluvit), když neříká nic a mlčky odejde…


Už od kolébky (a to doslova, jelikož byla dřevěná) je její život provoněný smolou a zasypaný pilinami. Narodila se do kraje dřevařského, honosícího se šťastným číslem sedm. Kromě matky Roweny měla ještě i tátu a o dva roky staršího bráchu – oba se stejným jménem Armin. Mnoho lidí ji, jak bylo řečeno na začátku, přezdívá „Dvě Tváře“. Není to nic hanlivého, ani ona sama není nijak z poloviny zohyzděná, jen to prostě vyplynulo z jejího dětství a mládí. Ženská stránka jejího života byla ta klasická – tedy spíše papírenská část krajského života, příroda, lesní zvířata a jiné ženské věci a byla holka jako každá jinačí v kraji. Ve dvanácti přišla však o otce Armina staršího, když se při jednom rutinním kácení stromů nečekaně ulomila díky padajícímu stromu velká větev z jiného stromu vedle a spadla na jejího tátu. Ten sice samotný pád větve přežil, ovšem o tři dny později v nemocnici zemřel na zranění, která utržil. Pak tedy přišla na řadu i mužská stránka jejího života – když ji otcův kamarád Rock rok po otcově smrti uvedl do světa smoly a dřeva. Pořád byla tato stránka ale upozaděná. Bylo tak tomu jen další rok do jejích čtrnácti. To přišla i o bráchu Armina mladšího, když ten nešťastně při opracování padlých stromů zakopl a nabodl se na čouhající větev. Matka nebyla daleko od zhroucení a zešílení, ale Arminia zůstala při smyslech a nenechala se těmito ztrátami sebrat. Zintenzivnila svou práci se stroji i v papírně, aby zvládla více práce a dostala tak více zaplaceno (platilo se podle vykonané práce) a držela tak rodinu nad vodou. V prvních dnech, které byly nejhorší, nebyla ani ona daleko od celkového vyčerpání. Matka Rowena se ale dala postupně do pořádku, ačkoli už ne na sto procent. I když normálně funguje jako dospělá žena, a i již částečně pracuje, je v skrytu duše pořád tím křehkým člověkem, který se může znovu sesypat a který, dokud má Arminii, bude v pořádku. Dcera jí pomalu však dávkuje do její mysli i možnost, že tu jednou nebude ani ona, což zatím skrývá za dlouhodobou práci mimo domov. Ale stejně jí je jasné, že na to přijde jednou sama. Tak tedy přišla ke své přezdívce. V práci, které již není tolik, nastavuje klasickou ženskou tvář, ale umí přepnout do „mužského“ módu a funguje jako muž a živí rodinu při práci se dřevem. To všechno ji však začalo odlišovat od jejích vrstevnic, které pořád zůstaly těmi mladými nedospělými holkami bez větších starostí. Když se pominou rodinné trable, je radost na Arminii pohledět, tedy pokud jste chlap.  Dlouhé hnědé vlasy, pronikavý pohled a rysy svalů na rukách, břiše a nohách z ní dělají přímo objekt mužského zájmu. Sama si všimla, že na ní koukají otcovi bývalí kolegové (a někteří i přitom cintají). Ti mají i díky slibu, co dal jejímu otci jeho kamarád Rock, smůlu. Několik románků s kluky jejího věku už proběhlo, ale když viděla, že neunesou ani obyčejnou ruční pilu, poslala je do háje. Měla i starší kamarádku, jmenovala se Patricie a chodila s klukem jménem Enrique. Toho ale sebrali při Sklizni a už se nevrátil. Sama tedy zašla za Patricií s tím, že ji ze ztráty bude utěšovat. Omyl. Patricie nebyla ani doma a ona ji pak viděla druhý den s jiným maníkem… Arminia sama je naprosto obyčejná holka, bez nějakých manýrů. Je si však vědoma své fyzické krásy a schopností, kterými by pak mohla využít nějakého kluka. Dokáže pracovat i s jinými lidmi, ale když je sama, také jí to nevadí. Jen je, jak bylo řečeno v tomhle rozvážná. Sice se nevedou žádné statistiky na toto téma, ale Arminia byla možná nejmladší výdělečnou osobou v kraji. Už v osmi letech totiž tahala vozík po kraji a prodávala piliny na topení. Ceny byly nízké – od čokolády po malou hračku. Jedna z nich – dřevěný panáček, což jsou jen spojené malované dvě kuličky, jí zůstal dosud jako památka a jako talisman. Finance se po technických změnách a razantním úbytku práce staly pro ni a její matku ožehavým tématem a tak škudlí, kde se dá, aby Arminia nemusela pro oblázky, přesto už to bylo několikrát třeba. Nové poměry zrovna její rodinné postavení nevylepšily.

Zeelandian Northsound

[ zílendyen nórtfsaund ]

 

Player: Pietro

FC: Scott Adkins


Tesserae: 6 | Defense: 9

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 deceased - rozsekán: Sigourney Wesmyron


Token: Slupka od brambory


Je z Jedenáctého kraje, tedy lánů prací a plodinami oplývající. Zaměstnání na polích mu tedy umožnilo nabrat mnohé dovednosti. Vzhledem k tomu, jak je kraj mechanizovaný, je jedním z nejlepších oráčů pole, kteří to dělají stále postaru. Zapřažený kůň s oracím pluhem. To je všechno, co potřebuje. Navigovat koně a tlačit pluh před sebou vydrží i celé hodiny. Nedokázal to ovšem hned. Už ve dvanácti s pomáháním začal. Táta mu dal samotné základy a Zeelandian, jakmile byl rovný úsek, se hned chopil pluhu a oral své první metry. Časem dostával větší a větší úseky až v 16 letech dokázal poprvé zorat celé pole, co měli doma. Pravidelná práce nejen na poli, ale i ve skladu plodin v centru kraje mu postupně dopřála dostatek svaloviny. Nejenom pluhem však živ jest Zeelandian. Ačkoliv se snažil každý rok celou tu věc kolem Her nějak nevnímat a ignorovat jí, nešlo mu to. Tomu se uniknout nedalo. Když už zapomínal, že tahle kratochvíle bohatých existuje, byl den Sklizně a zas to bylo všude kolem. Tak se rozhodl, že je lepší nenechat nic náhodě a tak hledal cokoliv, co by mohl využít jako zbraň. Zaměření kraje mu výběr dosti zužoval, pluhem se bojovat nedá. Nakonec několik dní po 14. narozeninách nalezl doma v dílně nástroj, kterému se říká cep. Byl už dost starý, leč stále ještě funkční. Převážně jsou k vidění hlavně u jejich zemědělských konkurentů v Devátém. Když byl cep ještě ve stavu, jak ho našel, tedy celodřevěný, jen s řetězem, učil se s ním o volných chvílích trénovat. Začátky nebyly růžové, kolikrát si jí tím koncem mlaskl o záda, což ho štípalo a měl velikou chuť se na to vykašlat a najít si jinou věc. Nevzdal to a na záda si tak začal přivazovat přeložené pytle, aby měl měkkou ochranu, kdyby mu zase cep ujel. Rány do zad postupně ustávaly a tak se rozhodl jej ještě vylepšit a tu mlátící část na řetězu opatřil železy a v poslední době i omotaným ostnatým drátem z elektrického plotu, který získal v době, kdy je plot vypnutý. To už si ale na záda jako jistotu zase začal dávat na záda ty pytle, ten svistot vzduchu, který vytváří ostny toho drátu, totiž zní velmi nebezpečně. Právě zisk ostnatého drátu mu dopřál i dovednost rychlého běhu. Nic jiného mu totiž ve chvíli, když jej z dálky uviděl mírotvorce, nezbývalo. Mírotvorce mu do tváře naštěstí neviděl, ale rozběhl se za ním a i střílel. V kukuřičném poli se tomu mírotvorci ztratil. Život je pro něj docela cenná věc a nechat se odstřelit jako prašivý pes by nebylo nic extra. Tak si střídal trénink ze zbraní a běh. I si vypracoval plán tréninku, aby na něco nezapomněl. Kvůli jejich životní úrovni se mu začaly kupit i lístky do osudí a je tak na případný výběr připraven. Přesto se však stále snaží tu bojovou show ze své hlavy vytěsnit. Není to něco, o co by stál.


Pokud běhání, velká síla a boj ze zbraní v podobě cepu jsou jeho dovednosti, pak to ostatní je jeho slabina. Uvařit dokáže jedině brambory. Ty má se solí nejraději. To ostatní uvaří matka a když je největší nouze, něco se dá i pořídit za těch pár mincí, co si vydělá. O vaření se nikdy moc nestaral, možná i proto, že byl, jako každé krajské dítě, celý dosavadní život doma s rodiči a nikde "na vlastní pěst." Voda je v kraji poněkud sice obvyklá věc, pokud se počítá ta užitková na kropení polí. Vodu tak on sám nemá vůbec v oblibě a kromě mytí a pití, a tak když nemusí, nevyhledává jí. Slabostí mu jsou i všechny jinačí zbraně a nástroje, které nespadají do jeho okolí, takže luxusní meče, a podobné hračky mu nic neříkají. Slabinou může být i jeho povaha. Není sice žádný vztekloun, rapl nebo notorický kecal, co nezavře pusu, ovšem není ani bůhvíjak družný s jinými. Když ho někdo osloví a chce si povídat, v tom problém není, ale že by sám běžně navazoval kontakty, to ne. Jakmile je to možné, je nejraději sám. Hlavně při práci a tréninku, přitom se nejlépe soustředí a odvede nejlepší výkon. Co se na poli dá také dost složitě natrénovat je lezení, šplh a podobné věci. Ani schovat se neumí. Jen v rozlehlých polích, ale ty nejsou všude.


Svou postavou jako celkem by měl u většiny ostatních kluků v kraji vzbuzovat respekt a ostřejší rysy mu dodávají na atraktivitě i pro opačné pohlaví, ovšem tohle je asi všechno. Jeho rodiče totiž nikdy nepatřili v kraji k bohatější a tedy atraktivnější části obyvatel. Co chodí na tomhle světě, žili si jen a pouze pro sebe. Pole středního rozměru, a zvířat, co by prsty na rukách stačily a ještě by zbylo. Ale jelikož má Kapitol pořád málo, i oni musí ze své sklizně, která není zrovna sama o sobě veliká, odvádět 50-70% na cestu do hlavního města, podle toho, jak se to zrovna hodí těm nahoře. Není jim to příjemné, ale raději plnit kvóty, než být v nemilosti a být na tom ještě hůře. Oba rodičové vystřídali v kraji několik prací, ale odevšad byli po nějaké době propuštěni, povětšinou pro nadbytečnost, což je ale kec. Spíše nechtěli hrát hru zaměstnavatelů, kteří platili za odvedenou práci málo. Oni se ozvali a tak letěli. Nakonec se upíchli ve skladech plodin, kde se vše balí, třídí a označuje. Ty zaměstnávají beztak nejvíce lidí, je tu ovšem nonstop dozor mírotvorců, kteří, jakmile uvidí, že se někdo snaží něco uzmout, dotyčného chytí a dost mu poničí vzhled. Ti, co si nedají říct ani potřetí, už pak více nenakradou, protože je zastřelí. Ten plat za ten dozor za zády ovšem stojí. Platí se totiž daleko nejvíce z všech možných zaměstnání, co jsou v kraji možná. Otec má již nějaké mírotvorce vytipované a oťuklé a když to je možné, oni mu dají nějakou tu zlatku k platu navíc, když jim sežene nějaké jídlo extra. Není to však často, asi dvakrát do čtvrt roku, jakmile by to totiž prasklo, vysloužil by si jednu do zátylku nejen on, ale i ti mírotvorci. Zeelandian už od malička byl obklopen zeminou, bramborami, kombajny a podobnými věcmi. Vztah k tomu všemu si pěstoval odjakživa. Nespočetněkrát byl jako malý odveden domů s perfektní bahenní maskou po celém těle, když se rochnil v kalužích na polích, až měli rodiče dojem, jestli se nestala chyba a místo malého kluka se jim nenarodilo malé prasátko. Prošel si i okrajově školou, ale jen proto, aby nebyl za blbce a poznal, co se u nich pěstuje, sklízí a jak to vůbec vypadá. Nějaké počítání rovnic, a nebo několik světových jazyků je proto něco, čím není vybavený. Zajímavý je i původ jeho jména. V době když se narodil, bylo v kraji období dešťů. Otec si nevěděl rady, jaké jméno synovi dát a tak pohlédl z okna, kde uviděl širý lán pole, v kterém bylo v kolejích od traktorů vytvořeno spoustu kaluží, které připomínaly malá moře. Byl to veliký kus země – země moří – "sea lands" a z toho už byl jen kousek ke konečné formě – Zeelandian.

Saturday, March 10, 2018

Shanti Weisberg

[ šentý fízberg ]

 

Player: Maddie

FC: Amiah Miller


Tesserae: 1 | Defense: 4

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 12 deceased - udušena obrovitým pavoukem


Token: Stříbrný řetízek


Od Shanti není úplně očekáváno, že půjde do arény, a že by měla nějak bojovat. Má minimum lístečků v osudí a ani ona sama si nedělá nic z toho, že jistá pravděpodobnost, že by byla vybrána, tam je. Kdyby totiž byla vybrána, tak má jasný, že má hromadu sponzorů, třeba už jenom od své rodiny v Kapitolu, a taky nemá problém manipulovat s ostatními lidmi. To je asi její hlavní přednost, a sama si jí dokonce uvědomuje. Je skvělá, co se týče jakékoli komunikace s lidmi. Samozřejmě od své rodiny má východu zajištěnou a umí se chovat i vy vyšší společnosti, a to nejenom tady v kraji, ale i v Kapitolu. Nikdo by nepoznal, že se tam nenarodila, a že nepatří do nějaké extra významné rodiny, protože se tak umí chovat. Vlastně snad jenom na tom, že má trochu jinou výslovnost nějakých slov, což má právě z toho, že vyrůstala v kraji, tak vypadá jako Kapitolanka. Je skvělá herečka a umí se předvádět. A umí na sobě předvádět to, co považuje za své silné stránky. Dokáže se udělat extra roztomilá, dokáže brečet, když si umane, nemá problém se nějak zesměšnit, aby dostala to, co chce. Jinak je to totiž perfektní dáma, která nenechává emoce, aby ji ovládaly. Tady vůbec není poznat jako dvanáctiletá holka, co by si ještě měla hrát s ostatníma dětma. Může za to především odtažitá výchova jejích rodičů, protože v jejich vztahu je to spíš tak, že ona vychovávala je. Oni rozhodně nebyli připraveni na dítě, když se Shanti objevila mamince v bříšku, takže se o to musela postarat zase sama, jako se vždycky musí postarat o všechno. Už se naučila, že jestli něco chce, tak si to musí udělat sama, protože od nikoho jiného to nebude tak perfektní. A že všechno perfektní být musí, její chování, jeho hraní, vždycky musí být o krok napřed před ostatními. Je chytrá, toho se nemusí bát, a její největší přednost je, že umí číst v lidech. Pozná, když jí někdo lže, sama lže velmi dobře, dokáže odhadnout člověka na první pohled, hned si ho zanalyzuje a rozhodne se, pro co ho použije. Funguje to na všechny, u koho si umane. Navíc ještě vypadá jako malá princezna, a zkuste si jí říct ne. Její rodiče to nezvládli, a pokud by někdo měl říct Shanti ne, byli by to její rodiče. Přeci jenom je ale ještě dítě, takže má takovou tu dětskou energii, že se nikdy neunaví. Dokáže běhat vlastně bez přestání, nepotí se jako dospělý člověk, takže nemá ani nějaký psychický odpor k pohybu. Aby se nějak zbavila své přebytečné energie, rodiče ji už od mala vodili do různých sportovních kroužků nebo jí najímali soukromé trenéry přímo z Kapitolu. Shanti tedy dělá balet už od útlého věku, věnuje se sportovní gymnastice a velmi dobře je schopná se umístit na závodech v atletice. Je velmi sportovně nadaná, umí pracovat se svým tělem, i ve sportu vyžaduje, aby byla perfektní, což je. Baví ji hlavně pracovat s nějakými předměty, to v té gymnastice, je skvělá se stuhou nebo s obručí. Takže logicky by nemusela být úplně levá s nějakou takovouhle zbraní, ale ona je velmi všímavá na maličkosti, takže se dokáže rychle naučit s jakoukoli zbraní. Jenom to ještě nepotřebovala.


U Shanti je jasný, že nikdo neočekává, že bude nějak extra silná. To opravdu není, je to holka, je malá, je ještě dítě, není nějak silná. Má přednosti jinde. Je dost malá, takže ani tam nemůže nic velkého čekat, protože ji ještě nenavštívila puberta. Je to fakt ještě dítě, jenom její mysl je už dost starší, protože všechny ty intriky by dítě nevymyslelo. K tomu se váže, že je hodně podezíravá, pokud nemá svou jistotu, že všechno funguje podle ní, tak nikomu nevěří. A všichni musí taky fungovat podle ní, nenechá si od nikoho poroučet, to by ona sama nepřežila. Neumí to se zbraněmi, to je jasný, že na nic ještě nikdy nesáhla, ale na druhou stranu je skvělá s nářadím ve své milované gymnastice, takže určitě s věcmi pracovat umí a nemělo by jí dělat problém, že by byla nešikovná. Trochu větší problém má v přírodě, protože to není úplně její prostředí. Ona to umí spíš v Kapitolu nebo u nich v kraji ve městě, ale příroda už je horší. Samozřejmě parky má ráda a baví ji se koukat na různobarevné kytky, proti tomu nic nemá, ale někde v lese by byla poněkud ztracená. Neumí najít vodu, nedokáže si najít přístřešek, nezvládne rozdělat oheň. Neumí to se zvířaty, ale má nějaký speciální dar, že ji zvířata mají rády. Ona totiž vůbec není zlá, jak se může na někoho tvářit, protože když jí někdo není potřebný, tak si ho nevšímá, ale není na něj zlá, že by ho pomlouvala nebo by se neuměla chovat, tak se dáma nechová. Takže zvířata většinou zjistí, že není tak zlá, takže si je může pohladit. Jenže taky má astma a celkem problémy v přírodě, takže tam moc nepobývá, aby se třeba ještě něco nenaučila. Nedokáže ale nic vystopovat a vůbec, na takovéhle zálesácké práce ji vůbec neužije. Taky moc není zvyklá pracovat rukama, samozřejmě je šikovná, ale právě, kdyby měla za úkol vykopat díru, tak někoho přesvědčí svými schopnostmi, ať to udělá za ni, nebo, kdyby to nešlo, což nevylučuje, ale je to velmi nepravděpodobné, tak někomu zaplatí, ať to nedělá ona sama. Na špinavou práci ji tedy neužije. V přírodě se dál nevyzná v tom, jaká kytka je jaká. Ošetřovatelství jde taky mimo ni, ve škole mají samozřejmě nějaké kurzy první pomoci jednou za čas, ale ne že by si něco pamatovala, a už vůbec by si nenechala zaprasit ruce nějakou krví. Jak je perfekcionistka, tak nezvládne, když něco na ní není perfektní. I ona sama musí vypadat skvěle. S elektronikou si celkem rozumí, ale tím je myšleno to, že si zvládne zapnout televizi, a když nefunguje, tak do ní zvládne praštit, aby zase fungovala. Nějaké hraní si s drátky není vůbec její šálek čaje. Nedokáže si uvědomit, že třeba peníze jejích rodičů nejsou nekonečné, i když tady je to velmi těžké, protože peníze jejích rodičů jsou skoro nekonečné, takže je dost rozhazovačná a neuvědomuje si, že by si měla něco šetřit na zítřek.


Rodina Weisbergů není nijak zvlášť vlivná v kraji, ale je až nechutně bohatá. Oni si totiž koupili letní sídlo v kraji, to udělali už Shanti prarodiče, a její mámě se tady tak líbilo, že se sem nastěhovala i s manželem, i když oba pochází z Kapitolu. Koupili si všechny papíry, takže jsou teď občany Pětky a jejich děti jsou také občany Pětky. Takže i samotná Shanti je příbuzná s Kapitolem, má tam pěknou část rodiny, ti mají ale příjmení McNeal. Nevídá se s nimi tak moc často, protože v Kapitolu byla zatím jenom čtyřikrát, i když ona by tam mohla být pořád, jak moc miluje Kapitol, ale má je ráda. Jezdí tam za babičkou a dědou a potom ještě za strejdou a tetou. Má taky bratrance a dvě sestřenice, ale ti jsou o dost starší než ona. Stejně je má mega ráda, protože jsou z Kapitolu, to už vlastně stačí. Nejvíc z nich si rozumí se Selah, protože ta je od nich nejmladší a jsou vlastně nejblíž věkem, a hlavně ji vidí i trochu častěji, protože Selah často jezdí do Dvojky, tak se může stavit i u nich v Pětce. Takže Shanti má důvod, proč jezdit do Kapitolu, má tam rodinu a miluje to město. Její rodiče tam pořád jezdí, takže ona často zůstává sama a musí se o ni starat chůva. Má dokonce ještě mladší sestru, ale ta je o hodně mladší, protože když se narodila Shanti, tak rodiče byli ještě dost mladí, a ještě zdaleka neměli na to, aby se ji narodilo dítě. Takže s tím dalším počkali dost, a je to jenom mimino, takže k ní nemá Shanti vztah vůbec žádný. To bylo před půl rokem, kdy se ho narodilo, když zase naposled viděla celou svou rodinu, když se byli na to malé povídat. Je jí celkem jedno, že má mladší sestru, protože stejně rodiče se o ní nestarají, má chůvu, a je prostě moc malá, aby se o ni musela starat, takže zatím to je jako kdyby byla Shanti sama. Vypadá jako klasické rozmazlené děvčátko, ale je to s ní mnohem horší. Svoje rodiče už moc nebere jako nějakou autoritu, to rozhodně ne. Když si řekne, tak jede s nimi, i když oni pracují celou dobu a ona má povolené vycházky jenom se svou chůvou. I když je třeba u babičky, tak tam musí být její chůva, protože co kdyby se stalo něco špatně. A ona není zrovna holka, co by zdrhla, aby si mohla udělat něco po svém. Ona si to po svém udělá rovnou, protože ta chůva musí poslouchat její rodiče a její rodiče zase nejvíc poslouchají Shanti, protože ta je dost nezvladatelná, když se rozmyslí, že něco chce. Není vyloženě zlá, nemyslí nic nějak špatně, ale velmi dobře zná svou cenu a pod ní se chovat nebude. Takže všichni její kamarádi to musí ctít, že ona prostě nějakou špinavou práci dělat nebude, na to právě má své přátele, což jsou pro ni lidé, kteří dělají to, co ona nechce, a za odměnu můžou být viděni vedle ní. Je dost vybíravá v přátelích, protože si nemůže dovolit být viděna s někým, kdo si to moc nezaslouží. Nevadí jí moc, když její kamarádi nejsou stejně bohatí jako je ona, ale musí mít určitou noblesu a musí se umět chovat. Úplně nenávidí, když je někdo jako malé dítě, což by měla být ona, ale nenávidí to dětské chování, takže jí taky vadí, když si někdo myslí, že nic nezvládne, protože je prostě moc mladá. To by mu pěkně nakopala zadeček.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92