Tuesday, October 10, 2017

Lister Exeter

[ listr ekhsetr ]

 

Player: Pietro

FC: Kate Beckinsale



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 deceased - sebevražda


Token: Květ bavlníku


Kraj, kde se narodila a kde žije, ji nepředurčuje k životu nějakého krvelačného bojovníka. Spíše opačně. Práce na bavlněných plantážích, tahání svazků sklizené bavlny, případně kompletace oděvů nebo zakládání lemů není nic, čím by nějakého soupeře kdy mohla porazit. I když se zde pracuje většinu dne, chvíle na cvičení zbraní a na cvičení všeobecně se kdykoliv najde. A tak, jakmile přežila první Sklizeň, se pustila do tréninku. V podstatě si mohla vybrat buď ze srpu, kterým sklízí bavlnu a nebo nůž, s kterým se poté ze sklizené bavlny odřezává nepotřebné. Zvolila praktičtější nůž, konkrétně jejich vrhací druh. Ale jelikož v kraji nejsou k mání nože pro to vhodné, začala s normálními do kuchyně. Trénovala potajmu, ale matka ji vyhmátla ve stodole, když hledala čím nakrájet chleba. Jelikož je to úděl panemských dětí z každého kraje, nechala to být a naopak, kolikrát jí zařídila dřívější odchod z práce, aby se mohla zdokonalovat. Co je ovšem nejdůležitější, její podpora Lister v tréninku nebyla jen ta tichá, ale matka se rozhodla podpořit ji i aktivně. Z nasbíraných odřezků látek z práce jí vycpala a ušila čtyři figuríny, do nichž se může Lister trefovat s noži. K nyní již výbornému vrhání nožů lze dodat i běh. Dokáže již vyvinout na holku velkou rychlost, ale se statnějšími kluky z kraje se ovšem pořád ještě měřit nemůže. Z holek běhá ale nejrychleji. V rámci síly se od ní velká síla moc neočekává, ale Lister se s každou volnou chvílí vydává z továrny na běh napříč celým krajem. Svalovinu se pokoušela kromě běhu nasbírat i pomocí obřích válců látky, které se musí dovalit ke stroji, který už jej do dalšího výrobního stroje v továrně zasadí, rozbalí a navede. Většinou to musí kutálet tři až čtyři silní chlapi. Když jsou jen tři, zapojí se ráda také. Žádné velké svalové hrboly na rukách nehledejte, ale určité linie svalů jsou již patrné, a to nejen na rukou. Většina holek v kraji, co sedí celý dny u šicích strojů ji postavu závidí. Celý trénink sem tam proloží několika sedy-lehy, ale na ty už většinou moc času a energie nezbývá. A když budete chtít od ní uvařit, něco ráda připraví. Jako takovou netypickou zbraň lze uvést i nehty, které jsou celkem dlouhé a střižené do špičky, takže vypadají jako drápy. Pomáhají jí totiž při zakládání lemů, lépe si tím přidrží látku při šití a nemusí mít obavu, že ji v šicím stroji skončí prsty.


Až na běh, vrhání nožů, silové činnosti v práci a vaření je slabostí pak už všechno ostatní.  Ale je třeba to vzít postupně, pro představu. Co se kuchařských dovedností týče, uvařit sice zvládne, ale bylinky při vaření nepoužívá, protože je nezná. V kraji jich moc neroste. Možná snad jen jeden druh a ten se stejně moc nepoužívá. Pozná jen druhy bavlníku, který se nejí a pampelišku. A hlavně nebyl nikdo, kdo by ji to naučil. V rodině vařil otec, po něm sice vařečku převzala matka, ale Lister nestačila dosud nic moc naučit, kvůli práci v továrně, která je často i 18 hodinová. Navíc, když v Osmém kraji je škola, kde by jí to naučili jen pro ty lépe situované, což oni nejsou. Umělecké  vlohy se v rodině také neobjevovaly, umění se ukrýt pomocí maskování také neovládá. Už to sice viděla, ale příčí se jí naplácat na sebe třeba bahno nebo nějakou barvu. Není sice fajnovka, ale zašpinit se zrovna dobrovolně nemusí. A koneckonců, bahno je houby maskování. Vzory a struktury, například kůry nezvládne. Ohledně pastí je to také hrozná bída. Za vše mluví fakt, že při líčení obyčejné pastičky na myši ji málem pastička cvakla přes prsty. Nikdy to nebylo potřeba, a tak se to neučila. Ačkoli sílu má, je také ovšem její částečnou slabinou a to i přesto, že je na děvče v jejím věku slušná, možná neřku-li snad až neobvyklá. Není tak velká, aby se dokázala porvat s nějakým obrovitým klukem. Na holku ale stačí s přehledem a kdyby mohla, asi by jí dosti pocuchala vzhled. Ale prát se nemusela. Plavecké techniky jsou jí k smůle kluků, kteří by ji mohli tak vidět v plavkách také cizí, protože jediná voda v kraji je přehrada a v té se koupat nedá, a ani ta voda nevypadá vábně díky blízkosti továren. Množství slabin sice vysoce překonává množství dovedností, ale to je úděl jejich kraje. Z nich krvelační profíci nikdy nebudou.  


Tato holka s poněkud obskurním jménem se narodila do Osmého kraje do rodiny otce – pracovníka na bavlněných plantážích a matky – šičky a baličky hotových výrobků. Má k metru jednaosmdesát, dlouhé hnědé vlasy a pohled nevinného člověka. Ale to je asi tak všechno. Peníze nejsou zrovna komoditou, jež by se v jejich rodině dala přehrabovat vidlemi. Patří spíše k té chudší krajské vrstvě. Ovšem do těch nejchudších mají ještě daleko. Dětství měla ale spokojené, kompletní rodinu, a dokonce začala i se školou. Jak se ukázalo, zachránilo ji to od úplné negramotnosti. Ona sama je do krajského pracovního procesu zapojena už od devíti let. Napřed pomáhala s nošením rozpracovaných výrobků, případně odvážela odřezky látky do spalovny na malém vozíku. Postupem času ale dostávala těžší práce. O otce přišla v 11 letech – nečekaně onemocněl a rychle zemřel. Vše se pro Lister změnilo. Se školou byl konec, jelikož stála najednou více, než si mohli dovolit. S matkou tedy žijí jen pro sebe. Od 15. roku bere i Lister konečně plat, ale do výše výdělků za doby otce je stále daleko. Zvláště, když po nástupu Smyrny k moci, se zvýšila práce, ale maličko snížily platy. Ženy v rodině mají sice do vínku danou vlastnost být krásné, a její matka již několik nápadníků odmítla, jelikož je po smrti manžela neochotná se znovu vázat. Sama Lister nějakou známost kupodivu nemá. Sice se jí jeden kluk v kraji líbil, ale když jej uviděla s jinou, rychle jí to přešlo. Dokáže se tedy rychle zamilovat, ale i rychle odmilovat. Krása jí ale pomáhá v jiných věcech – snadno navazuje kontakty s někým jiným, avšak začít si s někým povídat dokáže i sama. Zbytečně moc se neprojevuje, už musí být, aby se ozvala, když se jí něco nelíbí. Je vstřícná a přemýšlivá. Když má něco udělat, přemýšlí, jak to udělat co nejpraktičtěji a tedy nejúčinněji, aby té své síly musela využít co nejméně a ta zbyla jí na důležitější věci.    

Deborah Blackweather

[ debrah blekvedr ]

[player] Pietro

[fc] Pauley Perrette
 

black can cover a lot of things, but never a real character of any person

× [species] human
× [date of birth] september 7, 2184 | ♍︎ virgo
× [loyalty] capitol
× [credits] 1 300

× [level] 1
× [age] forty 40
× [occupation] escort
× [gems] 0




defense [ 0 ]
  • Uvaděčka, jež by, podle jejího vzhledu poznal asi i slepý. Patří k těm menším lidem - se svými 172 centimetry si moc vyskakovat nemůže. Jednoznačně u ní převládá černá barva - co převládá, přímo dominuje. Jen se za ta léta proměnil šatník - z čistě holčičích šatů a oblečení je pro ní nyní pohodlnější spíše chlapecký styl oblečení - kalhoty, tričko, mikina, občas nějaká ta krátká sukně, aby tam zůstala ta ženská stránka její osobnosti. Dva černé copánky, obojek kolem krku, občas několik řetízků, tím šperky končí, levou ruku zdobí místo prstýnků jednoduchý ocelový boxer s maličkými hroty, který je jejím případě jen módním doplňkem, nikoliv zbraní. Vlastně jsou to jen čtyři prstýnky svařené dohromady. V letních měsících lze vidět většinu z jejích barevných, tetovaných ozdob, například pavučinu za levým uchem. Pro potřeby své nové práce si musela dokoupit pár kousků, aby na pódiích nevypadala jako buran. Sice měla ve svém životě všechno, na co ukázala, ale moc svou životní úroveň nevnímala, brala ji jako samozřejmost a než si začala žít sama pro sebe, byla i dosti zhýčkanou potvorou a když nebylo po jejím, řvala jako tur, dokud to nedostala. Nebojí se říct, co si myslí, ať jde o nějakého člověka nebo o situaci kolem, s výše postavenými lidmi ovšem tohle raději odpadá. Až na tuhle upřímnost je to normální ženská, které není moc věcí cizí a bavit se s ní dá o čemkoli. Hodně si věří, alespoň se tak tváří. S lidmi moc nesoucítí, jelikož neumí vyřešit jejich problémy a ani nechce. Její problémy taky nikdo druhý nevyřeší. Jako jedna z mála žen v Kapitolu, umí řídit motorku. Vlastní ale nemá. Práce ji cizí není, ale až na tu chvilkovou práci modelky, ji jinak, nutno dodat, nepotřebovala. Až bude potřebovat peníze, zase si nějakou práci najde. Jako modelka byla i u šití těch kousků a tak si umí i něco ušít sama, kdyby bylo nejhůře. Nakonec se doma jednoho dne při sledování ročníku Her rozhodla, že bude uvádět. Doma si přišla osamoceně, její veskrze příjemná a upřímná osobnost je halená jejím div ne démonickým vzhledem a ten všechny dosavadní nápadníky odrazuje. Měnit se kvůli nim nehodlá. A kromě toho že je to také práce a tedy jistý příjem, ji k tomu dovedla i ta představa té moci, co jí je tou prací dána - jedním sáhnutím do mísy lístků z někoho udělat buď mrtvého člověka, nebo hrdinu. Přihlásila se tedy a byl jí svěřen kraj Jedenáctý. Na vysokých kozačkách bez podpatku sice bude vidět kdejaký krajský bahno, ale nad tím mávne rukou s tím, že se to dá umýt. Tak cimprlich není. A to její vzezření může alespoň děsit ty nejmladší 12-13leté splátce, kteří si budou při pohledu na ní v černých brýlích a černém koženém kabátu až ke kolenům moci myslet, že umí nějakou temnou magii, pomocí které je vybere do Her, kterých se oni tak bojí.
× × ×
  • [ file 001 ] Už na škole se začala odlišovat - i když k tomu neměla důvod, vše viděla až moc pesimisticky a negativně. A začaly se u ní objevovat první černé kousky oblečení a excentrické doplňky. Rodičům se to zdálo netypické i na Kapitol. Poslední kapkou byl psí obojek s ostny. Uprosili ji, ať zkusí nějakého specialistu, psychologa. Tomu se sice podařilo v několika sezení vymýtit pesimismus, ale styl oblečení už ji nevymluvil. Léta postupovala a Deborah se časem ponořila do černé barvy celá. A ta je s tím obojkem pro ní tak typická, že kdyby to nosil někdo další, už by bylo bráno jako obyčejné napodobování. Doma už rezignovali na kdejaký odpor, na sny o tom, že bude chodit v normálních šatech a na výčitky, že by měla vypadat nějak jinak, aby více seděla do svého okolí. Školu absolvovala se slušnými výsledky, žádný premiant, ale taková "širší špička". Její styl oblečení ji vydělal nemalé peníze. Do té doby to totiž bylo něco, co se už tak ulítlým kapitolským trendům vymykalo a jeden z obchodního domů ji bohatě zaplatil za to, že jim bude stát modelem pro výjimečnou sérii oblečení. Série nebyla sice vyloženě kasovní trhák, ale na další slušné provize to stačilo. A tak se rozhodla postavit na vlastní nohy a koupila si malý dům, který je malým navenek, ale velikým uvnitř. Přibyla další léta a Deborah načala již čtvrtou desítku let života.

Brigado Andrijevica

[ brigádo andrijevica ]

[player] Pietro

[fc] William Fichtner
 

best defense is attack

× [species] human
× [date of birth] may 7, 2172 | ♉︎ taurus
× [loyalty] capitol
× [credits] 4 700

× [level] 1
× [age] fifty-two 52
× [occupation] trainer
× [gems] 1




vitality [ 0 ] × defense [ 10 ]
  • -
  • -

  • Bývalý příslušník jednotek mírotvorců se nakonec zhlédl v trénování splátců na Hry v oblasti zbraní a nejen v nich, jelikož válení se doma za ušetřené platy, jež si vydělal za jeho časů ho nebavilo. To prý může dělat až o dalších 30 let později. Trénování ale z celkem příjemného muže toho přísného člověka přece jen udělalo. Nesnáší, když někdo nedává pozor. Možná je to ze vzteku, že mu slušnou kariéru překazila obyčejná akce na kolejích, kterých absolvoval stovky, možná je to z té jakési zodpovědnosti, kterou k těm splátcům má. Toho člověka pak neváhá po upozornění vyhodit a ať se ubrání, jak dovede sám. Vrátit se člověk může, ale s pokornou omluvou. Není radno jej ignorovat, natož mu projevovat až moc velké sympatie. Přece jen, charisma mu nějaké ještě zbylo. Výhody nezískáte ani v jednom případě. U každé zbraně zvládne vyjmenovat její slabiny, i silné stránky, proč si ji vzít, nebo proč se jí vyhýbat, některé, jako oštěpy nebo praky zvládne i vyrobit. A to vše v podstatě od obyčejného kamenu až po velké střelné zbraně, co mají jeho bývalí kolegové. Ty uměl i rozebrat a znovu sestavit, ale to již nepředvádí, v aréně střelné zbraně nejsou, jen ty beznábojové jako luk a kuše. Ne všechny zbraně, co do výše zmíněného výčtu spadají, umí ovládat. Tak šedesát procent ale ano, u těch ostatních, méně častých, má jen základy, aby nevypadal jako truhlík. Základní znalosti má i o ostatních částech tréninku, byť někde je to opravdu tak základní, že to mnohdy pro nezasvěceného musí vypadat, jako když splátci učí jeho. V normálním životě mimo Hry je to přijemný člověk, i když se tváří věčně otráveně nebo vážně. Poznávací znamení budou asi hnědé vlasy a neustále upřený pohled. Žádné barevné přikrášlení v podobě tetování na něm nenajdete. Přísný je jen v centru. Společenský život vyloženě nevyhledává, ale akcí se rád zůčastní, zvláště je-li pozván. Prostě když se mu chce, tak jde. Ženu na celý život nehledá, a když už by nějaká měla být, tak by musela mít asi jeho věk a zastat nějakou práci. Žádná mlaďoučká pipka, co tráví dny v nákupáku. S ostatními lidmi to má co se povídání a jednání týče, podle toho, odkud jsou. Kapitolany a profesionální kraje bere jako sobě rovné, ostatní kraje už tolik ne, nehledí však na ně s úplným odporem. Ani nemůže. U trénování musí být fér ke všem.
× × ×
  • [ file 001 ] Tento muž, který je na půli cesty k pátému křížku v kolonce věku, měl vcelku obyčejný kapitolský život. Jako malý měl sice milující rodiče, kteří ale vyznávali přísnou výchovu. Nebyl sice každý den mlácen pro úplně pitomosti, ale jeho poslušnost zajišťoval respekt, který měl k otci - mírotvorci. On sám ale přísný nikdy nebyl. Matka byla sice mírnější typ, ale málokdy proti otci v něčem šla. Kolem desátého roku věku malého Brigada začala fascinovat otcova práce. Ty uniformy, zbraně, obrněné vozy a druhy trestů mu učarovaly. Jediné co se mu nelíbilo, bylo bičování. To mu bylo těch lidí i líto. Když se otce ptal, proč ty lidi tak mlátí, tak se mu dostalo odpovědi, že kdyby se nemlátili, udělali by to znovu. Takhle si to budou pamatovat. Jako Kapitolana se ho Hry netýkaly, a tak když dorostl do věku vhodného pro akademii - nastoupil do ní, aby kráčel v otcových stopách. Avšak bral to na lehkou váhu ve smyslu, "nějak to absolvuju." Když mu v akademii dali několikadenní propustku domů, tak jej právě doma uvítala smutná zprává - otec zemřel při jednom z bojů v jednom z krajů, kde se pokoušeli rozjet povstání proti prezidentce Virtue. Povstání bylo potlačeno a vše se ututlalo, ale otec dostal nešťastnou ránu do nohy, kterou zasáhla infekce, která se poté rozšířila. Tahle událost Brigada nakopla ve zdravém slova smyslu a byl ještě více odhodlán akademii, kterou začal brát opravdu vážně, dokončit. To se mu podařilo a nakonec byl přiřazen k 7. kraji dřevařů. Ten kraj se mu stal osudným, ale ne díky jeho krajanům. Při jedné z prohlídek kraje, kdy se měli pochytat případní krajští uprchlíci natrefil s dvěma dalšími muži na dvojici bělochů a jednoho černocha. Na jejich oblečení bylo zjevný, že jsou z jednoho ze zemědělských krajů, Devítky a nebo Jedenáctky a neměli tak tam co dělat. Tak se tedy vydal k nim, že budou chyceni a odvedeni na pranýř. Jenže trojice mužů byla nejspíše známými firmami, protože se s nimi pustila do rvačky. Všechno se seběhlo moc rychle na to, aby byly užity zbraně. Nakonec byla trojice chycena, ale mírotvorci dostali hodně namláceno. Brigadovi kolegové si odnášeli několik řezných zranění, ale Brigado to odnesl řeznou ránou na tváři a po jednom dobře namířeném kopnutí i zlomenou nohou. Zranění se vyléčila, ale jsou na něm patrná. Na tváři je k vidění díky moderní kapitolské péči jen malá jizva, ale opravená noha je vidět dosud. Na pravou nohu lehce napadá a kulhá. Ta noha se sice nezdá nějak vážná, ale jak se později ukázalo, brzdila jej při akcích a tak se po 20 letech služby rozhodl uniformu pověsit na hřebík.

Thursday, October 05, 2017

Tyrell Gilbert

[ tajrel/tyrel gilbrt ]

 

    

Player: Quinn

FC: Ezra Miller

Victory year: 134th Annual Hunger Games 

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 24

Token: -

Hobby: Programování, studium




level [ 0 ] • credits [ 3 000 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

mobil - Advansy


[ before the Hunger Games ] Trojka, kraj technologií. Perfektní zázemí pro geniální mysl, kterou byl Tyrell obdařen. Opravdu je chytrý a všichni v jeho okolí to poznají už při krátkém rozhovoru s ním. Není zde myšleno, že je chytrý učebnicově, tedy že se učí a učí a tím se stává chytrým, to ne. To je pro něj čistě jen zábava, čte a drtí se pouze pro zábavu. On je chytrý tím výhodnějším způsobem, tím, kterého může v životě využít. Má opravdu neuvěřitelný smysl pro detail. Všimne si úplně všeho, co se v jeho okolí mihne. Může to být sebemenší, tiché, cokoliv, prostě neexistuje, aby si toho nevšiml. S tím se samozřejmě pojí i výborný zrak a sluch. Za ta léta svého života se naučil perfektně naslouchat, i v tomto ohledu mu tedy nic neujde. Je to velmi dobrý řečník, dle situace zvládne usoudit, jaká slova je vhodné použít a časem si je opravdu schopný získat si každého. Není to jeden z těch podivínů z Trojky, co nesnesou lidský kontakt a nejradši si pořád hrají se svými elektronickými udělátky doma ve sklepě svých rodičů. To vážně ne, má rád pozornost lidí a ještě radši se před lidmi předvádí. Vlídné publikum je pro charismatického komedianta, jako je on doslova vším. Dokáže udělat dobrou show, dokáže pobavit. To je všechno moc fajn, ale pořád to není tou největší výhodou. Hlavní je, že dokáže s lidmi manipulovat. Pouhými slovy a řečí těla zvládne lidi přinutit, aby udělali cokoliv, co po nich chce. Jedinec, na kterého tyhle svoje tríčky zkouší, by musel mít opravdu silnou vůli, aby mu odolal. Nebojí se lidem zahrát na nervy, vytáhnout jakoukoliv špínu, pro své pohodlí by byl schopen udělat cokoliv. Lidská mysl ho fascinuje a strávil jejím studiem nemálo hodin. Nelze ale říct, že by svá elektronická udělátka také rád neměl. Není to nic zvláštního, že zvládne sestrojit kde co. Vždyť je přece z Třetího kraje, byla by to ostuda, kdyby tyhle věci nezvládal levou zadní už odmala. Praxe i teorie o technických vymoženostech všeho druhu má plnou hlavu a dokázal by toho sakra moc dobře využít. Vlastně přesně to většinou pro své pobavení dělá. Třeba když potřebuje na někoho vyhrabat nějakou špínu, prostě si vyrobí štěnici a vymyslí způsob, jak ji na dotyčného připnout, aniž by si ničeho nevšiml. Nenápadnost mu nechybí, takže se mu to většinou daří. Vyrábí si i další věci, to by ale bylo na dlouhé povídání. Není vůbec líný, ba naopak, snaží se být co nejvíce aktivní. Nemůže jenom pořád sedět v nějaké kanceláři nebo laborce. Musí to střídat, jinak by se asi zbláznil. Proto chodí rád na dlouhé procházky. Chození mu vůbec nevadí, čistí si na těch procházkách hlavu a připravuje ji tak na další nápady, tedy je to pro něj vlastně výhodné. Odmala se nazývá buď ninjou, nebo špiónem. Bylo by mega super, kdyby něčím takovým jednou mohl být. Nechtěl ale zůstat jenom u slov, takže taky začal svůj amatérský výcvik. Vypracoval si celkem v pohodě fyzičku, rozhodně nepatří k slabším klukům v jeho věku. Taky se sám od sebe po večerech učil různé chvaty, útoky a kryty, aby nebyl v boji úplná lemra. Vždyť to by pak vůbec nebyl ninja. Většinou se učil podle starých knížek, které našel v knihovně nebo si prostě sehnal někoho, kdo by mu to všechno ukázal. Jo, i v Trojce žijou rváčové, jenom jsou to většinou ti bezmozkové, kterým nebylo geneticky předurčené být slavní vědátoři. Z velké části jsou nesnesitelní a otravní, ale musí uznat, že jsou to dobří učitelé. Umí se díky nim bít celkem dost solidně, nebylo by lehké ho přeprat a hlavně, přechytračit. Přes své zdroje si zvládl sehnat i docela pěkný meč, s kterým se snaží ohánět. Není to samozřejmě perfektní, nemá k dispozici tréninkové centrum a hlavně je to jenom samouk, ale určitě by si s ním v případě nouze zvládl poradit a možná i dost dobře útočit. Má do toho boje takovou dravost, že by to snad zvládl i jenom silou vůle. Další ninja schopností je obratnost. Má přirozeně atletickou figuru, a když ji ještě trošku popostrčil každodenním cvičením, není to s ním vůbec marné. Přemety, kotouly, různé skoky do výšek, to všechno zvládá bez jediného problému. Je to městské dítě, tedy moc prostoru k pohybu zrovna nemá. I tak si ho ale zvládl obstarat, protože je vynalézavý. Když nemůže cvičit doma, leze třeba po střechách vysokých budov, skáče z jedné na druhou a má z toho velkou srandu. Je to dobrodrůžo a to on prostě může.



[ before the Hunger Games ] Tyrell, ačkoliv je dobrý řečník, si neumí nacházet přátele. Lidé z něj a jeho slov mají spíš respekt, než aby měli zájem o přátelství. Je to tedy docela vlk samotář, to by si ale nikdy nepřiznal. Myslí si, že je oblíbený a všichni ho mají rádi, to ale z velké části není pravda a jenom si to nalhává. On je totiž super bavič a interpret, ale jakmile přijde na osobnější rozhovor, je z něj poleno. Nerad mluví o sobě, protože pořádně neví, kým je. Pořád se hledá a občas má fakt celkem existenční krize a hroutí se z toho. Navíc, co je pointou mluvení pouze mezi čtyřma očima, když mu to nepřináší žádnou větší pozornost? Nene, tohle on moc nezvládá. Pozornost potřebuje téměř nonstop, takže je občas schopný sebrat ostatním všechny zásluhy a prohlásit se strůjcem všeho, co bylo součástí týmové práce. Není to tedy zrovna člověk, s kterým byste chtěli skončit ve dvojici nebo skupině. Naprosto nerespektuje soukromí ostatních, což je občas dost problém. Když prostě něco potřebuje, je schopen vás i sledovat, aby dosáhl svého. On se totiž nikdy nepídí po odpovědích otázkami, ale vydíráním. To není zrovna dvakrát výhodné. Má vcelku dost vysoké ego. Na někoho, kdo je z Trojky si dost věří a umí být i pěkně namyšlený, když na to přijde. Proč by taky nebyl? Je chytrý a super. To si tedy alespoň o sobě myslí. Kdokoliv tvrdí něco jiného, nemá pravdu. Všechny tyhle problémy tak nějak pocházejí z toho, že na něj vždycky byl vyvíjen neskutečný tlak, ať už ze strany učitelů nebo ze strany rodiny. To vám tu psychiku docela pošramotí. Pořádně neví, co sám od sebe chce, protože je neustále uvězněn mezi tím, co po něm chtějí rodiče a tím, co chce on sám. Je to typický měšťák. Ví teda samozřejmě, jak vypadají stromy, keře a tráva, ale to je tak všechno. Ostatní přírodu zná jenom z obrázků a popisu v knížkách. Není to typ člověka, kterého by všechno tohle lákalo, je se svým městským životem spokojený, a život kdekoliv jinde by se mu asi i štítil. S městem přichází také nulová schopnost v nějaké přírodě přežít. Oheň bez zapalovače rozdělat nedokáže, stan by stopro nezvládl postavit, a že by si našel potravu? To už vůbec ne. Technické věci, to je jeho, ale stavění věcí bez drátků a elektřiny mu nic neříká. Neměl potřebu se to učit, vždyť k čemu by to potřeboval? Není si vůbec jistý, jestli by v případě nouze zvládl někoho zabít. Nikdy nezabil nic jiného, než třeba hmyz, nebo hlodavce a i to se mu zdálo dost nechutný. Možná by to zvládl, kdyby to byla jeho jediná možnost přežít, ale sám od sebe nikdy. I když se naučil jakž takž bojovat, nemá rád konflikty, tedy tuto svou schopnost moc v praxi nevyužívá a není zvyklý bojovat s někým živým na druhé straně. On je jenom pozorovatel a vyvolávač hádek, nikdy se jich neúčastní. Navíc, ty jeho bojové skilly taky nebudou dvakrát super, i když si rád namlouvá, že je v tom hrozně super a mohl by být tajnej agent klidně. Kromě meče nikdy v ruce nedržel jinou zbraň, kromě teda nějakých kuchyňských nožů. Nemá moc rád, když se mu hrabe někdo v soukromí. Má na sobě takovou masku, roli, určenou pro širokou veřejnost. Musel by vám opravdu hodně věřit, abyste zjistili jaký doopravdy je. A to je další problém, neumí lidem věřit. Neustále je podezřívá z toho, že jsou nepřejícní a jenom se mu snaží sebrat veškerou slávu. Přijde mu v pořádku hrabat se v soukromých věcech ostatních, ale jakmile by se někdo pokusil o něco takové u něj, je to samozřejmě největší zločin proti lidstvu. Také neumí plavat. Neměl se to kde naučit, tedy to šlo úplně mimo něj. Stejně jako třeba lezení po skalách. Po provaze a po budovách mu lézt nevadí, na nějakém nepředvídatelném povrchu by to ale bylo tisíckrát horší. Navíc je z těch výšek trochu podělanej, to si ale nepřipouští. Neznámé věci ho také poměrně děsí. Žije s tím, že viděl a zná všechno a nic ho nemůže překvapit. Když už se teda nějaká taková překvapivá věc objevím, dost ho to vyplaší. To se ale nestává moc často.



[ before the Hunger Games ] Tyrell je takový ten typický teenager, co pořádně neví, co by měl dělat se životem. Neví jaká je jeho budoucnost a vlastně svou budoucnost ani pořádně znát nechce. Moc se bojí, že v ní uvidí víc své rodiče než sebe. Prostě žije v přítomnosti a tu většinou tráví poflakováním se venku a machrováním před ostatníma. Vždycky to byl machýrek. Všechno umím, všechno znám a klidně vám to předvedu. Narodil se pro to, aby se prostě předváděl. To je jeho místo ve společnosti. O peníze se jeho rodina nikdy moc starat nemusela, měli jich dost. Jeho rodiče nebyli nějak extra známí, ale i tak byl jejich plat více než slušný. Jsou to oba nadaní vývojáři a hádejte, po kom přesně tohle chtějí taky? Kdo hádal Tyrella, hádal správně. Jejich vztah je typická ukázka toho, jak rodiče nutí své vlastní ambice na jejich dítě a to nebožátko z toho potom nemá žádný rozum. Bez pochyby měl genetické předpoklady k tomu, aby byl takový malý génius. Dokonce se jím i stal, ale upřímně to bylo celkem nucené. Škola pro něj byla nuda, nebavilo ho to. Nebyl jako většina dětí ve třídě, které byly naprosto spokojené s tím, že celý den sedí na zadku a jenom si vypráví nějakou teorii. Pro něj tohle nikdy nebylo. Byl aktivní dítě, hrával venku sporty s kamarády, běhal, cvičil a spíše se hlásil k té skupině lidí z Trojky, které ta technologie moc nebrala. Časem, teprve před několika lety, ho to ale chytlo a začal se o to zajímat víc. Vždyť když sestrojí něco super, bude mít najednou zase větší pozornost, ne? To se mu zamlouvalo, a tak začal tvořit. Netrvalo mu dlouho než přišel na to, jak všechny ty věci fungují. Většinu z toho se učili ve škole, a když už se objevil nějaký zádrhel, prostě na to přišel sám, nebo si to dohledal. Celkem ho to i baví a rozhodně to dělá rád. Radši má ale pořád pohyb. Nedalo mu to a začal se o to také dost zajímat. Zčuchnul se s jednou partou sígrů z ulice, kteří ho naučili se pořádně prát. Také si odtamtud odnesl pěkných pár modřin, jizev a někdy i zlomenin, ale stálo to za to. Konečně po dlouhé době cítil, že ho něco baví. Tyhle jeho srandičky ale byly brzy zamítnuté jeho otcem, který z něj chtěl mít úspěšného vědce a ne žádného pouličního rváče. I přes jeho nesouhlas si Tyrell trénoval sám. Byl schopen pro radost rodičů udělat cokoliv, ale tohohle se opravdu nechtěl vzdát. Za ta léta, co ve Třetím kraji žije, si vybudoval slušnou pověst. Většina lidí jeho věku z něj má respekt, a to se mu líbí. Jsou jeho vděčným publikem, bez kterého by nemohl přežít. Rád vypráví historky z jeho života, občas vymyšlené, ale většinou pravdivé. To, co se totiž děje za zavřenými dveřmi nikoho nezajímá. Lidi jdou po zajímavostech, drbech, čemkoliv, co v sobě má nějakou pikantnost. To mu došlo velmi brzo, a tak se rozhodl toho využívat. Proč by se nestal takovým malým neškodným tajným agentem, že? Vyhrabává na lidi veškerou špínu, většinou aby tak pomohl sobě, ale dokáže být štědrý, a poskytnout informace i ostatním. Kde kdo by ho nazval sviňákem, což by dost možná bylo trefné označení. Vážně je to velkej sviňák. Baví ho dělat tyhle věci, protože ho baví, co to dělá s lidskou myslí ostatních. Nachází v tom chaosu a šoku jakési pobavení. Nedokáže ten pocit pořádně popsat. Jednoduše je to pro něj zábava, dost špatná, ale to si on neuvědomuje. Někteří se ho bojí, někteří ho uctívají, chytřejší si před ním dávají dost velkýho majzla. Je to prostě takovej ten kluk, ke kterému si všichni chodí pro informace, někdy i pro rady. Líbí se mu tahle pozice, ale i tak je to pořád jenom role. Tohle všechno, co předvádí navenek, není skutečné. Byl by rád, kdyby bylo, ale prostě to nejde. Když je sám, bez společnosti lidí, stává se kompletně jiným člověkem. Nikdo neví, co přesně se mu honí hlavou, protože i přes jeho obrovskou roli ve společnosti nemluví o svém soukromí téměř vůbec. Neexistuje, aby o něm někdo věděl příliš. Je to tajemný podivín, o kterém panuje spousta historek, ale věřte mi, ani jedna z nich není pravdivá. To by on nedovolil. Nesmí si nechat lézt do soukromí, protože to by byla ta největší chyba, kterou kdy udělal. Sám vidí, co pravda s lidmi dělá v přímém přenosu. Zažít to na vlastní kůži opravdu netouží.



× o doplnění si napiš na e-mail

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92