Thursday, October 05, 2017

Tyrell Gilbert

[ tajrel/tyrel gilbrt ]

 

    

Player: Quinn

FC: Ezra Miller

Victory year: 134th Annual Hunger Games 

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 24

Token: -

Hobby: Programování, studium




level [ 0 ] • credits [ 3 000 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

mobil - Advansy


[ before the Hunger Games ] Trojka, kraj technologií. Perfektní zázemí pro geniální mysl, kterou byl Tyrell obdařen. Opravdu je chytrý a všichni v jeho okolí to poznají už při krátkém rozhovoru s ním. Není zde myšleno, že je chytrý učebnicově, tedy že se učí a učí a tím se stává chytrým, to ne. To je pro něj čistě jen zábava, čte a drtí se pouze pro zábavu. On je chytrý tím výhodnějším způsobem, tím, kterého může v životě využít. Má opravdu neuvěřitelný smysl pro detail. Všimne si úplně všeho, co se v jeho okolí mihne. Může to být sebemenší, tiché, cokoliv, prostě neexistuje, aby si toho nevšiml. S tím se samozřejmě pojí i výborný zrak a sluch. Za ta léta svého života se naučil perfektně naslouchat, i v tomto ohledu mu tedy nic neujde. Je to velmi dobrý řečník, dle situace zvládne usoudit, jaká slova je vhodné použít a časem si je opravdu schopný získat si každého. Není to jeden z těch podivínů z Trojky, co nesnesou lidský kontakt a nejradši si pořád hrají se svými elektronickými udělátky doma ve sklepě svých rodičů. To vážně ne, má rád pozornost lidí a ještě radši se před lidmi předvádí. Vlídné publikum je pro charismatického komedianta, jako je on doslova vším. Dokáže udělat dobrou show, dokáže pobavit. To je všechno moc fajn, ale pořád to není tou největší výhodou. Hlavní je, že dokáže s lidmi manipulovat. Pouhými slovy a řečí těla zvládne lidi přinutit, aby udělali cokoliv, co po nich chce. Jedinec, na kterého tyhle svoje tríčky zkouší, by musel mít opravdu silnou vůli, aby mu odolal. Nebojí se lidem zahrát na nervy, vytáhnout jakoukoliv špínu, pro své pohodlí by byl schopen udělat cokoliv. Lidská mysl ho fascinuje a strávil jejím studiem nemálo hodin. Nelze ale říct, že by svá elektronická udělátka také rád neměl. Není to nic zvláštního, že zvládne sestrojit kde co. Vždyť je přece z Třetího kraje, byla by to ostuda, kdyby tyhle věci nezvládal levou zadní už odmala. Praxe i teorie o technických vymoženostech všeho druhu má plnou hlavu a dokázal by toho sakra moc dobře využít. Vlastně přesně to většinou pro své pobavení dělá. Třeba když potřebuje na někoho vyhrabat nějakou špínu, prostě si vyrobí štěnici a vymyslí způsob, jak ji na dotyčného připnout, aniž by si ničeho nevšiml. Nenápadnost mu nechybí, takže se mu to většinou daří. Vyrábí si i další věci, to by ale bylo na dlouhé povídání. Není vůbec líný, ba naopak, snaží se být co nejvíce aktivní. Nemůže jenom pořád sedět v nějaké kanceláři nebo laborce. Musí to střídat, jinak by se asi zbláznil. Proto chodí rád na dlouhé procházky. Chození mu vůbec nevadí, čistí si na těch procházkách hlavu a připravuje ji tak na další nápady, tedy je to pro něj vlastně výhodné. Odmala se nazývá buď ninjou, nebo špiónem. Bylo by mega super, kdyby něčím takovým jednou mohl být. Nechtěl ale zůstat jenom u slov, takže taky začal svůj amatérský výcvik. Vypracoval si celkem v pohodě fyzičku, rozhodně nepatří k slabším klukům v jeho věku. Taky se sám od sebe po večerech učil různé chvaty, útoky a kryty, aby nebyl v boji úplná lemra. Vždyť to by pak vůbec nebyl ninja. Většinou se učil podle starých knížek, které našel v knihovně nebo si prostě sehnal někoho, kdo by mu to všechno ukázal. Jo, i v Trojce žijou rváčové, jenom jsou to většinou ti bezmozkové, kterým nebylo geneticky předurčené být slavní vědátoři. Z velké části jsou nesnesitelní a otravní, ale musí uznat, že jsou to dobří učitelé. Umí se díky nim bít celkem dost solidně, nebylo by lehké ho přeprat a hlavně, přechytračit. Přes své zdroje si zvládl sehnat i docela pěkný meč, s kterým se snaží ohánět. Není to samozřejmě perfektní, nemá k dispozici tréninkové centrum a hlavně je to jenom samouk, ale určitě by si s ním v případě nouze zvládl poradit a možná i dost dobře útočit. Má do toho boje takovou dravost, že by to snad zvládl i jenom silou vůle. Další ninja schopností je obratnost. Má přirozeně atletickou figuru, a když ji ještě trošku popostrčil každodenním cvičením, není to s ním vůbec marné. Přemety, kotouly, různé skoky do výšek, to všechno zvládá bez jediného problému. Je to městské dítě, tedy moc prostoru k pohybu zrovna nemá. I tak si ho ale zvládl obstarat, protože je vynalézavý. Když nemůže cvičit doma, leze třeba po střechách vysokých budov, skáče z jedné na druhou a má z toho velkou srandu. Je to dobrodrůžo a to on prostě může.



[ before the Hunger Games ] Tyrell, ačkoliv je dobrý řečník, si neumí nacházet přátele. Lidé z něj a jeho slov mají spíš respekt, než aby měli zájem o přátelství. Je to tedy docela vlk samotář, to by si ale nikdy nepřiznal. Myslí si, že je oblíbený a všichni ho mají rádi, to ale z velké části není pravda a jenom si to nalhává. On je totiž super bavič a interpret, ale jakmile přijde na osobnější rozhovor, je z něj poleno. Nerad mluví o sobě, protože pořádně neví, kým je. Pořád se hledá a občas má fakt celkem existenční krize a hroutí se z toho. Navíc, co je pointou mluvení pouze mezi čtyřma očima, když mu to nepřináší žádnou větší pozornost? Nene, tohle on moc nezvládá. Pozornost potřebuje téměř nonstop, takže je občas schopný sebrat ostatním všechny zásluhy a prohlásit se strůjcem všeho, co bylo součástí týmové práce. Není to tedy zrovna člověk, s kterým byste chtěli skončit ve dvojici nebo skupině. Naprosto nerespektuje soukromí ostatních, což je občas dost problém. Když prostě něco potřebuje, je schopen vás i sledovat, aby dosáhl svého. On se totiž nikdy nepídí po odpovědích otázkami, ale vydíráním. To není zrovna dvakrát výhodné. Má vcelku dost vysoké ego. Na někoho, kdo je z Trojky si dost věří a umí být i pěkně namyšlený, když na to přijde. Proč by taky nebyl? Je chytrý a super. To si tedy alespoň o sobě myslí. Kdokoliv tvrdí něco jiného, nemá pravdu. Všechny tyhle problémy tak nějak pocházejí z toho, že na něj vždycky byl vyvíjen neskutečný tlak, ať už ze strany učitelů nebo ze strany rodiny. To vám tu psychiku docela pošramotí. Pořádně neví, co sám od sebe chce, protože je neustále uvězněn mezi tím, co po něm chtějí rodiče a tím, co chce on sám. Je to typický měšťák. Ví teda samozřejmě, jak vypadají stromy, keře a tráva, ale to je tak všechno. Ostatní přírodu zná jenom z obrázků a popisu v knížkách. Není to typ člověka, kterého by všechno tohle lákalo, je se svým městským životem spokojený, a život kdekoliv jinde by se mu asi i štítil. S městem přichází také nulová schopnost v nějaké přírodě přežít. Oheň bez zapalovače rozdělat nedokáže, stan by stopro nezvládl postavit, a že by si našel potravu? To už vůbec ne. Technické věci, to je jeho, ale stavění věcí bez drátků a elektřiny mu nic neříká. Neměl potřebu se to učit, vždyť k čemu by to potřeboval? Není si vůbec jistý, jestli by v případě nouze zvládl někoho zabít. Nikdy nezabil nic jiného, než třeba hmyz, nebo hlodavce a i to se mu zdálo dost nechutný. Možná by to zvládl, kdyby to byla jeho jediná možnost přežít, ale sám od sebe nikdy. I když se naučil jakž takž bojovat, nemá rád konflikty, tedy tuto svou schopnost moc v praxi nevyužívá a není zvyklý bojovat s někým živým na druhé straně. On je jenom pozorovatel a vyvolávač hádek, nikdy se jich neúčastní. Navíc, ty jeho bojové skilly taky nebudou dvakrát super, i když si rád namlouvá, že je v tom hrozně super a mohl by být tajnej agent klidně. Kromě meče nikdy v ruce nedržel jinou zbraň, kromě teda nějakých kuchyňských nožů. Nemá moc rád, když se mu hrabe někdo v soukromí. Má na sobě takovou masku, roli, určenou pro širokou veřejnost. Musel by vám opravdu hodně věřit, abyste zjistili jaký doopravdy je. A to je další problém, neumí lidem věřit. Neustále je podezřívá z toho, že jsou nepřejícní a jenom se mu snaží sebrat veškerou slávu. Přijde mu v pořádku hrabat se v soukromých věcech ostatních, ale jakmile by se někdo pokusil o něco takové u něj, je to samozřejmě největší zločin proti lidstvu. Také neumí plavat. Neměl se to kde naučit, tedy to šlo úplně mimo něj. Stejně jako třeba lezení po skalách. Po provaze a po budovách mu lézt nevadí, na nějakém nepředvídatelném povrchu by to ale bylo tisíckrát horší. Navíc je z těch výšek trochu podělanej, to si ale nepřipouští. Neznámé věci ho také poměrně děsí. Žije s tím, že viděl a zná všechno a nic ho nemůže překvapit. Když už se teda nějaká taková překvapivá věc objevím, dost ho to vyplaší. To se ale nestává moc často.



[ before the Hunger Games ] Tyrell je takový ten typický teenager, co pořádně neví, co by měl dělat se životem. Neví jaká je jeho budoucnost a vlastně svou budoucnost ani pořádně znát nechce. Moc se bojí, že v ní uvidí víc své rodiče než sebe. Prostě žije v přítomnosti a tu většinou tráví poflakováním se venku a machrováním před ostatníma. Vždycky to byl machýrek. Všechno umím, všechno znám a klidně vám to předvedu. Narodil se pro to, aby se prostě předváděl. To je jeho místo ve společnosti. O peníze se jeho rodina nikdy moc starat nemusela, měli jich dost. Jeho rodiče nebyli nějak extra známí, ale i tak byl jejich plat více než slušný. Jsou to oba nadaní vývojáři a hádejte, po kom přesně tohle chtějí taky? Kdo hádal Tyrella, hádal správně. Jejich vztah je typická ukázka toho, jak rodiče nutí své vlastní ambice na jejich dítě a to nebožátko z toho potom nemá žádný rozum. Bez pochyby měl genetické předpoklady k tomu, aby byl takový malý génius. Dokonce se jím i stal, ale upřímně to bylo celkem nucené. Škola pro něj byla nuda, nebavilo ho to. Nebyl jako většina dětí ve třídě, které byly naprosto spokojené s tím, že celý den sedí na zadku a jenom si vypráví nějakou teorii. Pro něj tohle nikdy nebylo. Byl aktivní dítě, hrával venku sporty s kamarády, běhal, cvičil a spíše se hlásil k té skupině lidí z Trojky, které ta technologie moc nebrala. Časem, teprve před několika lety, ho to ale chytlo a začal se o to zajímat víc. Vždyť když sestrojí něco super, bude mít najednou zase větší pozornost, ne? To se mu zamlouvalo, a tak začal tvořit. Netrvalo mu dlouho než přišel na to, jak všechny ty věci fungují. Většinu z toho se učili ve škole, a když už se objevil nějaký zádrhel, prostě na to přišel sám, nebo si to dohledal. Celkem ho to i baví a rozhodně to dělá rád. Radši má ale pořád pohyb. Nedalo mu to a začal se o to také dost zajímat. Zčuchnul se s jednou partou sígrů z ulice, kteří ho naučili se pořádně prát. Také si odtamtud odnesl pěkných pár modřin, jizev a někdy i zlomenin, ale stálo to za to. Konečně po dlouhé době cítil, že ho něco baví. Tyhle jeho srandičky ale byly brzy zamítnuté jeho otcem, který z něj chtěl mít úspěšného vědce a ne žádného pouličního rváče. I přes jeho nesouhlas si Tyrell trénoval sám. Byl schopen pro radost rodičů udělat cokoliv, ale tohohle se opravdu nechtěl vzdát. Za ta léta, co ve Třetím kraji žije, si vybudoval slušnou pověst. Většina lidí jeho věku z něj má respekt, a to se mu líbí. Jsou jeho vděčným publikem, bez kterého by nemohl přežít. Rád vypráví historky z jeho života, občas vymyšlené, ale většinou pravdivé. To, co se totiž děje za zavřenými dveřmi nikoho nezajímá. Lidi jdou po zajímavostech, drbech, čemkoliv, co v sobě má nějakou pikantnost. To mu došlo velmi brzo, a tak se rozhodl toho využívat. Proč by se nestal takovým malým neškodným tajným agentem, že? Vyhrabává na lidi veškerou špínu, většinou aby tak pomohl sobě, ale dokáže být štědrý, a poskytnout informace i ostatním. Kde kdo by ho nazval sviňákem, což by dost možná bylo trefné označení. Vážně je to velkej sviňák. Baví ho dělat tyhle věci, protože ho baví, co to dělá s lidskou myslí ostatních. Nachází v tom chaosu a šoku jakési pobavení. Nedokáže ten pocit pořádně popsat. Jednoduše je to pro něj zábava, dost špatná, ale to si on neuvědomuje. Někteří se ho bojí, někteří ho uctívají, chytřejší si před ním dávají dost velkýho majzla. Je to prostě takovej ten kluk, ke kterému si všichni chodí pro informace, někdy i pro rady. Líbí se mu tahle pozice, ale i tak je to pořád jenom role. Tohle všechno, co předvádí navenek, není skutečné. Byl by rád, kdyby bylo, ale prostě to nejde. Když je sám, bez společnosti lidí, stává se kompletně jiným člověkem. Nikdo neví, co přesně se mu honí hlavou, protože i přes jeho obrovskou roli ve společnosti nemluví o svém soukromí téměř vůbec. Neexistuje, aby o něm někdo věděl příliš. Je to tajemný podivín, o kterém panuje spousta historek, ale věřte mi, ani jedna z nich není pravdivá. To by on nedovolil. Nesmí si nechat lézt do soukromí, protože to by byla ta největší chyba, kterou kdy udělal. Sám vidí, co pravda s lidmi dělá v přímém přenosu. Zažít to na vlastní kůži opravdu netouží.



× o doplnění si napiš na e-mail

Tuesday, October 03, 2017

Triston Kyle

[ tristen kájl ]

 

Player: Diddi

FC: Brandon Flynn



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 17 deceased - zmražen: Tyrell Gilbert




Triston je vysoký, charismatický hezounek, ale je toho v něm taky daleko víc. Už odmala navštěvuje výcvikové centrum. Prostřídal v něm snad každičkou zbraň a s každou se naučil alespoň obstojně zacházet. Třeba když v aréně viděl nějakou socku, která podle něj zacházela jen o nepatrný kousíček líp s jistou zbraní, hned se pustil do tréninku s tou zbraní, aby byl lepší než nějaká chcíplá socka v aréně. Byl schopný s tou zbraní pracovat i několik dní v kuse, aby byl lepší. Ano, chce ve všem být nejlepší, proto taky tvrdě maká na tom, aby byl dobře připravený do arény. Bere to taky jako jeho povinnost, jelikož je přeci profesionál z Dvojky a to něco znamená. Ovšem nejvíce si oblíbil zbraň zvanou sai. Její pravý potenciál si uvědomil teprve, až s nimi viděl v aréně Damiena Reida, který se pro něj stal vzorem. Začal s nimi trénovat od rána do večera. Někdy vynechal školu, někdy je propašoval domů. Pak je dokonce dostal jako dárek k narozeninám, takže si je bral i do školy. Byl z nich vážně nadšený, protože sai má tolik možností! Bodnout, škrábnout, vykrýt útok – dokonce s ní někomu můžete vyrazit zuby! No není to skvělé? Plus jak předváděl Damien, se s ní dá dobře machrovat. A na machrování se dá sbalit spousta holek. Teda ne, že by s jeho vzhledem měl problém sbalit nějakou holku, to ani v nejmenším. Ovšem, když ho přepadne jeho agresivní nálada, tak sáhne po mačetě, aby s ní mohl všechno rozsekat a zničit. Je středem pozornosti, protože proč si to neužít? Také je dobrý vůdce. Nedělá mu problém se rozhodnout za všechny ostatní. Ani ty, co s ním nesouhlasí zmlátit. To si naopak docela dost užívá, a dokud neteče aspoň troška krve, tak nepřestává mlátit. Vážně se vyžívá v tom, když někoho může mučit a být surový. Dokonce se věnoval i anatomii, aby věděl, kde to fakt bude bolet, když tam někoho bouchne. To si uvědomili hlavně ti, co s ním nesouhlasili, teda kromě jeho kámošů, ty trápí jenom výjimečně. Chodí lovit i zvířátka do hor, jenom, aby je mohl rozkuchat, takže se krve a vnitřností neštítí. Taky se v horách dost dobře běhá, ale upřímně je lepší v rychlostním běhu, protože si myslí, že v aréně bude spíš muset rychle doběhnout nějakého ubožáka, co mu bude chtít utéct než utíkat před někým jiným nebo něčím jiným několik hodin.


Mezi jeho slabiny asi bude patřit, to jak lehce ho dokážete vytočit. Pokud se vám to povede, tak počítejte s tím, že z vás vymlátí duši. Rozhodně na to trénoval dost. A spolužáci nebo respektive ti, co s ním nesouhlasili, to moc dobře vědí. Další jeho slabinou je jeho arogance. Pohrdá sockama. Ať už z jeho vlastního kraje nebo z jiných krajů. No dobře těmi z jiných krajů pohrdá daleko víc. Hlavně, když to nejsou profesionální kraje. Nemá moc dobrý orientační smysl, ale tak to nevadí, zatím se mu nikdy nestalo, že by se nakonec nedostal tam, kam potřeboval. Sice šel třeba místo dvaceti minut hodinu, ale nakonec došel tam, kam měl. Nikdy se nesnažil rozpoznat, co je jedlé a co ne, ale možná by zvládl poznat, co měli doma, pokud by to tak ovšem vypadalo i v přírodě, což není tak úplně jisté, takže by to možná zkusil sníst, ale taky by to mohlo být něco úplně jiného a on by na to mohl taky pěkně umřít. Tak nějak ovšem nepočítá s tím, že by měl být v aréně o hladu, protože zatím vždy bylo alespoň něco k jídlu u Rohu. A kdyby ne tak snad nějaké ty sponzory si sehnat zvládne. Navíc něco ulovit by zvládnout mohl, když se mu dařilo chytit nějaké to zvířátko, aby ho mohl rozpitvat. Ale asi by ho nezvládl uvařit, kdyby neměl nějaký ten zapalovač a papír na podpal. Maskování nepřipadá v úvahu, jelikož je to dost srabácké a taky, proč by se měl schovávat? On bojovat umí a chce, aby to všichni ostatní viděli. Zabíjet malé děti spíš nechá nějaké ty socky než sebe. I kdyby ho to dítě vyprovokovalo, tak by ho zabil rychle, aby moc netrpělo. Myslí si, že je nejlepší a ve všem chce být nejlepší. Rozhoduje se dost unáhleně a nepřemýšlí nad tím, co se může stát. Udělá prostě to, co ho napadne. Rozhoduje i za celou skupinu aniž by se zeptal ostatních, protože proč by se jich měl ptát, když ví, co je nejlepší? Neumí si přiznat, že se mu někdy může stát, že by neměl pravdu nebo ten nejlepší nápad. To spíš se porve s tím druhým, co tvrdí opak, než aby to přiznal.


Sice nikdy nepoznal svoje rodiče, ale bylo zajištěno, aby mu už odmalička nic nechybělo. Rodiče chcípli, ale nechali mu po sobě obrovský balík peněz, takže si je teďka rozhazuje po kraji a vůbec se nebojí, že by mu někdy došli – nul na konci mají deset. Je vychováván svojí tetičkou Ann, která nikdy neměla děti, takže se ho s radostí ujala. Nikdy se o svoje rodiče nezajímal a ani se na nic ohledně nich neptal. Bylo mu ukradený, co dělali, kdo byli. Jediné, co o nich ví, je jak vypadali díky fotkám a jejich jména. Stephan a Selina Kyle. Tetička je z matčiny strany, takže mu chtěla často vyprávět o jeho matce, ale jeho to nezajímalo. Radši šel do výcvikového centra než, aby zbytečně poslouchal vyprávění o jeho mrtvé matce. To by mu přece nepomohlo, aby byl v něčem lepší a vůbec nic by mu to nepřineslo. S velkou oblibou vždy sledoval hry. Pokaždé se díky nim akorát víc utvrdil, že se jednoho dne do nich přihlásí. Pokaždé, když v nich viděl nějakou socku, které to celkem šlo s nějakou zbraní, tak hned zamířil do výcvikáče, aby s ní byl lepší než ona daná socka. Ve výcvikáči trávil hodně času. Ať už posiloval nebo trénoval se zbraněmi. Hodně se mu líbila aréna, ve které byl Damien Reid, kterému dost fandil. Podle něj měl vyhrát on, takže je naštvaný na Trojku a Sedmičku. No a vlastně dál nemá rád ostatní kraje. Většinou proto, že jsou v nich moc velký socky, ale pak taky kvůli rivalitě mezi profesionálními kraji. Dvojka je stejně daleko lepší než Jednička a to plánuje brzo dokázat. Ve škole si nikdy nedělal hlavu se známkami, jelikož půjde do arény a vyhraje. Tudíž nebude muset dělat nic, čemu by ho tam naučili. Navíc si přece na to když, tak může někoho koupit. Naopak si tam dost vybíral, s kým se bude bavit a s kým ne. Většinou se obklopoval lidmi, co s ním souhlasili a byli na jeho společenské úrovni. Ty, kteří s ním nesouhlasili většinou vždy dost surově zmlátil. Také nějaký ten svůj čas věnoval holkám. S několika z nich si docela užil, ale pak ho přestali bavit a šel zase za jinou sukní. Šlo mu to celkem snadno, kvůli tomu, jak umí být charismatický a jeho vzhledu.

Sunday, October 01, 2017

Malachai Nielsen

[ melakáj nýlsen ]

 

Player: Larsyn

FC: Lucky Blue Smith



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - podříznutý krk: Triston Kyle


Token: Prsten z bílého zlata s jeho iniciály


Život v Prvním kraji je pro Malachaie dosti složitý, i když si kolikrát lidé myslí opak. Kvůli přísné rodičovské výchově musel dennodenně tvrdě trénovat. Samozřejmě, že to dělal i z vlastní vůle. Jenže, když ho otec představuje jako syna, který je naprosto k ničemu a navíc ještě zoufalec, trochu se to ego pošramotí. Pocit, který ho sžírá a nutí ho si myslet, že své schopnosti nedotahuje do konce a není to na správném úrovni profesionála, u něj vypěstovalo tendenci se utlačit za svojí limitovou hranicí. Stejně jako většina v kraji, i on začal svůj trénink v tom momentě, kdy mohl držet tréninkovou zbraň. Ovládat umí snad všechny základní zbraně, které jsou k dispozici v aréně, ať už jsou to sečné, bodné nebo střelné. Každou umí ovládat aspoň malinko. Nejvíce zdokonalenou eficienci má u meče, se kterým trénuje již od prvního dne, kdy dostal zbraň do ruky. Obratnost, rychlost a síla mu rozhodně nechybí. Dokázal by si poradit i s holýma rukama, ale jelikož není taková korba, raději se tohoto způsobu boje vyhýbá. Schopnosti mimo bojovou oblast mu samozřejmě také nejsou vůbec cizí. V mladičkém věku se věnoval atletickým sportům, kvůli kterým se stal excelentním skokanem, ať už do výšky nebo dálky. Běh na dlouhou trať je pro něj jak meditační procházka, občas chodí běhat, aby se zbavil špatných myšlenek. S tím přichází i dobrá výdrž. Exceluje ještě v plavání a lezení, ačkoliv by se tomu raději vyvaroval, protože se nerad pohybuje ve výškách a vodě, fóbie ale žádná, jen mu to není nejpříjemnější. Již bylo zmíněno, že jeho výchova byla nehorázně přísná, a důsledkem toho se vytvořila krvelačná bestie. I když nezabíjel, protože nemůže, tak se v kraji rád dostával do bitek a nevadí mu, když do krve trpí. Bolest pro něj není překážkou, dá se říci, že je to jedna z jeho zvrhlostí. Silné stránky jsou v rozhodování, neváhá a vše provádí rychle. Kdyby měl někoho zabít, prostě ho zabije a nemyslí na to, co mu to přinese za konsekvenci. Ke všemu je mu to jedno, protože je v tomhle ohledu bezcitný. Má strategické myšlení a dokáže přemýšlet rychle, je vcelku složité s ním udržet krok, protože bude lidi většinou honit, když jsou až moc zpomalení. Jeho nejlepším řešením ale bude, že vás prostě zabije, protože ho budete zdržovat. Přežívání v přírodě má také na háku, bodejť by ne, když musí mít vše stoprocentní. Větší kořist dokáže ulovit s lukem, ty menší dá i s kapesním nožíkem. Bezvadně umí lidi odhadnout a poznat, co mají za lubem. Pro ostatní je zase těžší přečíst jeho. Už jen proto, že je tichý, tak se moc neprokazuje jeho reálná osoba. I tohle má za velký plus, že se zvládne nepozorovaně a v tichosti pohybovat. Bohužel je to dost vysoký klučina, takže i když bude velmi nenápadný, tak se může stát, že bude někde vyčnívat. Člověk by se ho jen tak z jeho charakteru nebál, skutečnost je ale taková, že si adoruje lidskou anatomii. Pokud se situace zvrtne a vy se mu opravdu znechutíte, nemá problém vás ještě před smrtí zmučit. Ví, kam zasadit rány pro rychlou a méně bolestnou smrt, nebo taky takové brutální řezy, že bude protivník umírat velmi pomalu a ukrutnou bolestí.


Celá jeho slabina již spočívá v tom, že potřebuje mít všechno v naprosté dokonalosti. Bylo zmíněno, že se v trénincích žene do extrému, tudíž dost zapomíná na to, kde je vlastně lidská hranice. Je to sice energický klučina, ale zase se umí vyčerpat hodně rychle, pokud to přežene. Neumí si určit limity a někdy jede jako mašina, i když je třeba už vyčerpaný. Sice si myslí, že umí ovládat všechny zbraně, ale na spoustu z nich se vykašlal. To ale proto, že je většinou neměl k dispozici, nezaujaly mu nebo na ně zapomněl. Do toho patří například řemdihy, kusarigama a vrhací nože. S lukem nebo kuší je slabší, již s tím v minulosti manipuloval, ale dlouho se u toho nezdržel. Cíle sice umí jakžtakž trefovat, ale ne tak, jak by on sám chtěl. Odmalička na něj byli rodiče dost tvrdí, hlavně otec, který mu lásku projevoval velmi zvláštním způsobem. Pokud se mu dařilo, tak ho nemusel po večeři zbít a občas ho i pochválil. Z toho získal ty jizvy, ať už interně nebo externě. To zanechalo ty následky, proč je vlastně takový magor. Čas od času se trestá za svojí nedokonalost, pokud to zrovna nedělají jeho rodiče. Nemá problém si ublížit, je docela dost možné, že si spíš ublíží on než ostatní. On sám je svým největším nepřítelem. Nikdy nepoznal tu vstřícnou rodičovskou lásku, tudíž netuší, jak to v normálních rodinách chodí. Je to pro něho taková norma. Řadí se spíše k introvertům a moc se ve společnosti neukazuje. Ke všemu by si jejich přízeň nezískal. Má zvláštní humor, většinou černý, mluví sarkasticky nebo většinou uráží, což zrovna nejsou ty nejlepší vlastnosti k získávání přátel. To ovšem neplatí pro dospělé, ke kterým chová velký respekt. Jeho nejlepším přítelem je sestra, což je teda hodně marný. Zřídkakdy spolu promluví a řekněme, že jejich rozhovory nikdy nebyly tak hluboké, jak by se dalo očekávat od nejbližšího člověka. Je to velký problém, když se nemůžete někomu vypovídat. Jenže on to nikdy neměl zapotřebí, nebo spíše ho nikdy nenapadlo, že se vůbec něco takového dělá. Raději si své problémy nechává pro sebe, což není zrovna to nejlepší řešení. Častokrát se potýkal s nočními můrami, mívá spánkovou paralýzu a nikdy to není nic příjemného. Nejhorší je, že se z toho nikdy nemůže probrat. Na Freyu platí všechny pravidla sourozenecké lásky. I když by ji to nikdy neřekl do očí, má ji svým způsobem rád. Nemůže si dovolit ji ztratit. Je to vcelku o zvyku, vyrůstal s ní a je na ni tak zvyklý, že by se jeho láska mohla rovnat k závislosti. Nepotřebuje s ní být pořád a každý den, ale odloučeně s ní žít nemůže. O těchto pocitech sám netuší. Kdyby se stalo, že ji ztratí, sám nebude vědět odkud se vzala ta prázdnota. Sám neví, jak moc pro něj sestra znamená.


Posel nebo anděl, to prozrazuje právě jeho jméno. Bohužel, nemá to s tím nic společného. Pravděpodobně se to rodičům prostě zalíbilo a nebyl v tom žádný hlubší význam. Již odmalička se něčím lišil, ať už to bylo výchovou nebo jeho vizáží, která snad vynikne v celém Panemu. Jeho bílých vlasů si nelze nevšimnout. Nemluvě o tom, jak moc mrtvolně bledý ten klučina je. Jen tak se přehlédnout nedá a určitě na něj jen tak nezapomenete. Přece už takový vzhled nepatří do skupinky lidí, kteří mají známou tvář a vypadají jako každá čtvrtá osoba v kraji. Výchova byla již od útlého věku velice drsná, nezná jiný způsob výchovy a je tím tak ovlivněný, že by se stejně choval ke svým dětem. Dokonce se párkrát k mladším zachoval opravdu hnusně a vyžadoval po nich nemožný úkoly, když se jim snažil pomoct ve výcvikovém centru. Dopadlo to vcelku špatně, jelikož jednoho kluka skoro zapíchl katanou. Ke starším by si to vůbec nikdy nedovolil. Ve společnosti dospělých se chová korektně a snaživě, i když se zrovna dotyčná osoba k němu nechová úplně nejvlídněji. Má až nezdravý respekt vůči starším lidem, že se v jejich přítomnosti chová submisivně. Je to zajímavý kontrast, který může být pro mnohé matoucí. Může to působit jako přetvářka, ale rozhodně to tak není. Sám se sebou zápasí, jelikož má dvě rozdílné povahy, kdy chce člověka totálně semlít a na druhou stranu se pak snaží pro jinou osobu udělat první poslední. Má narušenou empatii a většinou mu dělá dobře, když se někomu nedaří a trpí. Celkem vzato si v tom libuje, vyhledává násilí a lidské utrpení. Mimo jiné postrádá smířlivost, tudíž ho rozhodně neprovokujte, má sklon k pomstě a nikdy to není neškodný žertík. I kdybyste se pokoušeli o vtípek, nepochopí to. Hned bude vše brát jako útok. Je nepříčetný a dost nepochybně se stane, že půjde přes mrtvoly. Ve stejné míře je jeho nesmírná tvrdohlavost a hádat se s ním je naprosto hloupý tah, protože ve výsledku má stejně vždy pravdu on. Je velice hyperaktivní. Vždycky měl energie na rozdávání, proto není divu, že se odmalička věnoval různorodým aktivitám. Věnoval se hlavně sportům, a doteď si mimo výcvikové centrum zajde i na ragby. Musí být perfektní ve všem, protože to po něm rodiče požadují. Má naplánovaný celý život, ve kterém je zahrnuté vítězství v Hladových hrách. Je to jeho sen, i když mu to bylo jaksi naučené. Na rozdíl od sestry nechová k rodičům takovou důraznou nenávist. Nejsou to sice lidé, u kterých by si na pohřbu pobrečel, ale snaží se je pochopit. Někdy mu to ale dělají velice složité, ale s tím se už naučil žít, stejně jako se vším ostatním.

Rozhovor s Gunnerem

Shireen Baily: *Vyjde na pódium v dlouhých bílých šatech s volány, které mají v živůtku stříbrné korálky. Vlasy má vyčesané do vcelku složitého účesu. Na tváři jí září široký úsměv.* Dámy a pánové, vítejte na rozhovoru s vítězem 133. Hladových her. Přivítejte prosím Gunnera Cosgrovera z Druhého kraje. *Uvede vítěze a napřáhne ruku, kterou ukáže na místo, odkud má právě zmíněný mladík vyjít.*

Gunner Cosgrove: *Za tu dobu, co se dostal pryč z arény, se toho u něj změnilo dost. Ať už z fyzické stránky nebo té psychické. Nechtěl dlouhou dobu vyjít ven a ani se s nikým bavit. Dá se říci, že je jeho nálada úplně stejná. Dny a noci nespal. Vždycky, když se mu podařilo konečně usnout, tak se vrátil zpět do arény. Ne, že by měl trauma z celého toho zabíjení, v nočních můrách ho spíše přišla navštivit mrtvá verze Bumpey. Celý vyhublý s kruhy pod očima se vydává lhostejně za moderátorkou. Dokonce to vypadá, že se tady ani nechce ukazovat, a nejraději by se po paty otočil a odešel. Jenže je to jaksi povinnost a on se tomu nevyhne. Vynutí se usmát k publiku i do kamery, načež poslušně zrychlí tempo a dojde ke křeslu. Neuráčí se ani nějak více pozdravit s Shireen, kromě toho, že na ní kejvnul. Na jiný způsob pozdravu teď nemá náladu a šetří si slova na otázky. A i když je to pro něj mučení, snaží se být tu co nejslušnější.*

Shireen Baily: *Samozřejmě zaznamená to, jak Gunner vypadá a v duchu si poznamená, že si bude muset promluvit se stylisty. Takhle ho sme neměli pustit. Ty kruhy pod očima se dají lehce zamaskovat. Jeho kývnutí mu oplatí úsměvem.* Vítám tě zpátky mezi námi. *Zanotuje a posadí se do křesla. Podívá se do publika, a pak zpět na něj.* Jsem si jistá, že všichni ostatní jsou stejně jako já nadšení z toho, že tu sedíš mezi námi. *Začne a stále se usmívá.* Vím, že tahle otázka pro tebe nebude nejlehčí, ale jak se vzpamatováváš ze smrti své sestry? *Zeptá se ho a její úsměv posmutní, stejně jako cleý její výraz.* Nechci ti vyvolávat špatné vzpomínky. Všem je nám tvé ztráty líto. *Doplní ho ještě a snaží se ho povzbudit, aby odpověděl nějak tak, aby to Kapitolany uspokojilo.*

Gunner Cosgrove: *Myšlenka, jako by byl jinde. Moc nevnímá to, co se tady odehrává. To, že se tady snaží být milí a nadšení z toho, že tady je on - to taky nevnímá. Sice je rád naživu, ale je dosti nervózní z toho, že by někteří chtěli mít na tomto křesle někoho jiného. Přemýšlí o něčem jiném a taky dost vypadá na to, že se soustředí na jiné věci. Jenže to nejde, když první otázka, kterou dostane, je o jeho sestře. Dlouze se podívá na Shireen a mlčí. Notnou chvíli nic neříká, schválně nechává atmosféru se dusit. Jenže v tom také dlouho nemůže pokračovat, a sám to ví. Upraví si svetru krku, který ho dosti dusí a ke všemu je mu v tom vedro.* Tak co se dá dělat, že jo? *Pokrčí ledabyle rameny, jeho šarm jako by se vytratil. On se ani nesnaží zaujmout.* Díky, že jsi tak pozorná. *Prohodí sarkasticky. Ihned si ale uvědomí, jak to asi vyzní a pokusí se to napravit milým úsměvem.* Hmm. *Hluboce se nadechne, načež přiotráveně vydechne. Dívá se do Shireeněných očích a vyhledává v nich nějakou pomoc.*

Shireen Baily: *Všímá si jeho duševní nepřítomnosti a stejně tak si všimne i toho, že tohle není ten samý člověk, který šel do arény. Všechen šarm se vytratil a on sám byl nejspíš v sobě ztracený. Některým z vítězů se to stávalo, u profíka to ale ještě neviděla. Jeho sarkasmus přejde.* Jistě na ní budeš s láskou vzpomínat. *Usměje se a zadívá se mu do očí.* Ale nebudeme se patlat ve špatných vzpomínkách. *Rozhodne, i když by jistě Kapitolany spíše potěšilo, kdyby se pobavili o aréně a všech mrtvých.* Stal ses zaslouženým vítězem. Před tebou je celý svět. Co máš v plánu udělat teď se svým životem? Přestěhuješ se za námi do Kapitolu? Nebo zůstaneš ve druhém kraji a budeš si užívat výhod vítěze? *Převede otázku k budoucnosti, která ale z jeho pohledu asi nebude vypadat tak růžově, jak jí ona maluje. Potřebuje z něj ale dostat nějaké lepší odpovědi. Pro jeho vlastní dobro.*

Gunner Cosgrove: *Zasměje se poznámce o tom, že na ní bude s láskou vzpomínat. Sám totiž ani neví, co si o tom myslet. Může to vypadat pro publikum trochu nevhodné, ale to momentálně neřeší. Při další otázce se začne více snažit, aby to tady nebylo nuda. Nemůže být přece sobecký a utápět se ve své depresi před celým Kapitolem. Najednou obrátí úplně jinou kartu, i když většina slov vyzní dost ironicky, on to myslí upřímně.* Tak asi bych zůstal ve Druhém kraji, však je to nejlepší kraj. Samozřejmě Kapitol není špatný, ale doma je doma. Ke všemu se tam vcelku těším až uvidím své blízké a výhod budu jednoznačně využívat. *Dovolí si lišácký úsměv.* Ale dejme tomu, že bych si našel i nějaký zábavy v Kapitolu. *Mrkne na Shireen, kterou sjede celou pohledem, na to se obrací k publikum, většinou teda k dívkám. Docela dlouho mu ten laškovný úsměv vydrží, ale pak narazí pohledem na nějakou duhovou ženu. To mu hned ten úsměv zmizí a vymění ho za nemálo arogantní výraz.*

Shireen Baily: *Usměje se a lehce přikývne, když začne odpovídat ve větách a vypadá to, že chce i Kapitol pobavit.* Bylo by hloupé jich nevyužít. *Zasměje se, a když si jí prohlédne koketně zamrká a usměje se.* Ale...jsem si jistá, že tady byste našel spoustu zábavy, Gunnere. *Ujistí ho a zasměje se. Není pro ní žádným tajemstvím, že po vítězích je velká poptávka. Každý Kapitolan by rád strávil čas s někým, kdo byl v aréně a přežil jí. Jsou pro ně jako hrdinové.* A co hodláte se svým životem udělat do budoucna? *Zeptá se a lehce vyklene obočí. Možná nemá žádný plán, možná ano.* Stanete se mentorem příštích splátců? Nebo budete třeba trenérem ve vašem centru? *Nadhodí dvě možné varianty, ale jeho konečná odpověď je přece jenom na něm.*

Gunner Cosgrove: *Nemůže si stále zvyknoutna to, že mu tady vyká a rád by tomu předešel.* Myslím, že je na čase si tykat. Když už se vidíme podruhé, to je úplně materiál na vdávání. *Zavtipkuje, což mohou všichni lehce poznat, jelikož se po tom lehce zasměje.* To zní dost dobře do budoucna. *Naváže ještě na předešlý vtípek, když se ho zeptá na tu otázku, se kterou si jaksi neví rady. Potom ale zvážní a něco přece jenom vymyslí.* Záleží dost na splátcích. Rád bych se ujal mentoringu, pokud se do toho vrhnou moji přátelé. Již jsme nějakou diskuzu měli a myslím si, že by se samozřejmě rádi připojili ke mě. Trenérem v centru se nehodlám stát, spíše jsem myslel, že bych zkusil balet, ale kdo ví, co mě čeká v budoucnu. *Najednou má takový poker face, že se nedá rozeznat, jestli tohle myslel fakt vážně nebo ne. Kdo ho zná, tak jistě bude vědět.* Nebo třeba takové DJování zní coolově, jenže mi přijde, že do hudby dělá hrozně moc lidí, ale tak tohle je tak trochu jiný styl. No a nebo bych možná něco vynalezl. *Ušklíbne se při poslední větě, on sám netuší, proč by on zrovna měl něco vynaleznout.* Což nemyslím ta udělátko, co dělají třeba Trojka. Na to fakt hlavu nemám, ale tak třeba jinou zábavu než Hladové hry.

Shireen Baily: *Zasměje se a rovnou tedy přejde k tykání.* Pokud si tohle myslíš, tak bys měl dávat pozor na případné nápadnice. Dvě setkání a následně svatba. To zní dobře spoustě dívek. *Odvětí se širokým úsměvem. Je ráda, že se mu jeho šarm vrátil, alespoň hraný. Možná.* To zní zajímavě. Splátcům se vždy hodí rady zkušených. A pokud přejdeš na balet, tak mi musíš slíbit, že někdy vystoupíš v Kapitolu. *Nadhodí a znovu se široce usměje, stejně jako publikum. Jistě by bylo vyprodáno, i kdyby neuměl tančit.* Vypadá to, že máš spoustu nápadů, které by se dali uskutečnit. Budu ti držet pěsti. *Usměje se.* A když si tu nakousl tu svatbu, máš už vyhlídlé nějaké děvče u vás v kraji? Nebo třeba snad v Kapitolu? *Zeptá se opět na otázku mířící mimo arénu, ale i tak Kapitolany jsitě zajímá jeho život. Dokud je to osobní, jistě budou spokojení.*

Gunner Cosgrove*Taktéž se tomu zasměje. Je to rozhodně lepší rozhovor než o aréně. Je rád, že se o tom nemusí bavit a nemusí tady všem vysvětlovat, jak je tady on ten vítěz. Skoro snad i zapomněl, že jím je. Cvakne se zuby a vstřícně se usměje.* To ještě, aby mě dámy zaujaly. *Ohlédne se k publiku a prohrábne si vlasy.* Uvidíme, jestli balet bude tou nejlepší volbou. Možná bych se mohl připojit k Nibswan. *Zasměje se, když si zrovna na ní vzpomene.* No, to asi budu muset trochu ubrat. *Odkašle si naschvál, jako by tím chtěl naznačit značnou nenávist k tomuto kraji.* Ale i tak díky, kočko. *Mrkne na ní a je mu stále šumák, že tady flirtuje s o dost starší ženou. Při dotazu na dívku se zatváří tím puberťáckým úsměvem, znovu si shrábne do vlasů.* V kraji tak moc ne. *Hned si vzpomene na svojí dětskou lásku.* Je jinde, ale tak já nevím, dlouho jsem ji neviděl, tak třeba je z ní taková fúrie, že bych ji radši do cesty nevkročil. *Pokrčí rameny, moc o dívkách nesmýšlel, i když se sem tam v kraji za nějakou ohlédl.* Celý ty roky jsem se soustředil na trénink, takže v tu dobu nepřišly dívky v úvahu. Řekl bych spíše, že jsem single. Šel bych do Claudi. Není pěkná, dokonce snad ani není můj typ, ale ta dívka mě něčím fascinuje. Samozřejmě slečna Mason, ale no... ta je jaksi zadaná. No, moc výběru mezi vítězi není, abych pravdu řekl. Jenže nikdy není pozdě na změnu. Třeba takový Charles by byl jistě můj typ. *Samozřejmě je tohle jeden velký vtípek, ale hned si vzpomene, že by na tuhle poznámku měla Bumpey co do řeci. Ve tváři se mu zase objeví smutek.* Hnědý vlasy, roztomilý i drsný vizuálně. To je moje. *Dořekne ještě s hraným zájmem.*

Shireen Baily: *Usměje se a na jeho slova jen přikývne, přičemž se podívá do publika, kde sedí spousta jí známých tváří, ač jména nezná.* Není zač. *Zasměje se a mrkne na něj. proč mu to trochu neoplatit. Pokývne hlavou po jeho slovech a usměje se.* Jistě, mezi vítězi asi opravdu nemáš moc výběr, ale třeba se to podaří. *Pousměje se a jeho slova o změně orientace nekomentuje. Nepřijde jí to vhodné, jen by na to upozornila.* Takže tvůj plán do budoucna už jsme probrali. Co rodina, těšíš se na ně? *Nadhodí a pousměje se. Moc dobře ví, že jednoho člena rodiny ztratil, ale přesto mu ještě sestra a rodiče zůstali. Ti ho podrží. Snad.*

Gunner Cosgrove: *Až teď si začne uvědomovat, že on a velká změna sexuální orientace nebyla nejspíš úplně vhodná. Jenže napravit to je jaksi pozdě. Moc se mu dnešní večer nevede, ale tak je to moc brzy na to, aby se mu v něčem dařilo. Vyčkává raději na další dotaz, který snad smaže to všechno předtím. Jenže to by nesměl přijít dotaz pravě o rodině.* Hm. Jo. *Řekne chladněji než bylo v plánu. Víc na to neodpovídá, už z toho chce jít pryč.* Co se vlastně dělá po rozhovoru, je nějaká párty? *Zeptá se moderátorky. Teď by se hodil nějaký ten alkohol.*

Shireen Baily: *Zasměje se jeho dotazu.* Myslím, že klidně můžeš nějakou zorganizovat, ale ještě předtím tě čeká něco jiného. Předám tě do rukou někomu jinému. *Řekne mu a sama se zvedne.* Dámy a pánové přivítejte prosím Severine Cosgrove. *Uvede matku Gunnera, pak mu naznačí, aby také vstal. Když tvůrkyně Her přijde na scénu, uvítá se s ní, ale následně se odsune do pozadí, aby jim nechala střed pódia. Teď to bylo na Severine a Gunnerovi.*

Severine Cosgrove: *Letos zaujala místo prezidentky ona. Ne, že by z toho byla nějak nadšená, ale povinnost je povinnost. Vystoupá na pódium, nejdřívě se usměje na Shireen a pak teprve promluví k davům. Na Gunnera se sotva podívá.* Děkuji za milé přivítání. Zdravím tě, Paneme. *Na tváři má lehký milý úsměv, ale jinak si nedovolí na povrch vystoupat žádnou emoci. Oči má dokonale chladné.* Tentokrát místo paní prezidentky budu vítěze korunovat já. Letošní hry byly samé překvapení. Nicméně, vítěz nebyl ani tak překvapivý jako zasloužený. *Přistoupí ke Gunnerovi. Není připravená vyjádřit jakoukoliv emoci vůči němu, prostě se chová naprosto formálně.* Gratuluji k vítězství, Gunnere Cosgrove. Vítejte mezi vítězi a doufám, že si užijete této pocty, jak jen budete moct. *Nasadí mu korunku. Není poznat, jestli se k němu chová takhle formálně z profesních důvodů nebo osobních. Jen Gunner sám může odtušit, jak se věci mají, možná ani to ne. Teď už jen vyčkává na rekapitulaci, kterou vlastně ani vidět nechce.*

Gunner Cosgrove: *Vyčkává, kdy se tam konečně objeví prezidentka. Chce to mít rychle za sebou, jenže jakmile tam Shireen oznámí jeho máti, málem se mu udělá fakt zle. Od té doby, co vylezl z arény, tak s ní ještě nepromluvil. Nutí se hodně, aby vstal. Poté si odkašle a nějak se snaží upravit, ale ne že by se snažil. Jeho chování k celé téhle sešlosti se vytratila, je mu to všechno nějak jedno. I když to, že tam má přijít jeho matka, tak to mu moc jedno není. Odkryje si na krku svetr a nakloní hlavu ze strany, jako když se protahuje. Jakmile k němu dojde s takovým zvláštním vyjadřováním a chováním, vůbec neví, co si o tom myslet. Nejradši by jí řekl, že na tom taky má nějakou vinu ona. Čekal trochu jiné vítězství, třeba to, že na něj budou rodiče hrdí, ale toho se asi nedočká vůbec. Odteď už možná nikdy.* Díky. *Suše ji poděkuje a málem si nenechá tu korunu nasadit.*



A přichází chvíle, na kterou všichni horlivě čekají. Světla ve studiu pozhasínají a za křesly s Shireen a Gunnerem vyjede veliké bílé plátno. Objeví se na něm odpočítávající čísla, načež začnou hrát různé reklamy - počínaje od reklamy na šampón s Victorii Wallace až po Bentleyovy psí pochutiny. Neujde ani reklama o blížící se akci ve Druhém kraji, která vypadá jak reklama na další Hunger Games. Nejspíš se očekává ve stejnou násilnou show. Poté se plátno zbarví do černa a v místnosti je hrobové ticho, než začne REKAPITULACE HER.

Shireen Baily: *Po zhlédnutí rekapitulace Her, která připomíná všechny krvavé a zlomové momenty uplynulých několika dnů, se světla opět rozzáří a plátno zajede na své původní místo. Shireen si stoupne a usměje se.* Tak to je vše, dámy a pánové. Zatleskejte prosím šarmantnímu vítězi 133. Hladových her, Gunneru Cosgroveovi z Druhého kraje! *Představí naposledy vítěze letošních Her a široce se usměje.* A to je pro dnešek ode mě vše. Děkuji Vám a těším se až se příště uvidíme. Dobrou noc, Paneme! *Ukončí rozhovor a široce se usměje, zatímco se sálem rozléhá potlesk.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92