Sunday, October 01, 2017

Malachai Nielsen

[ melakáj nýlsen ]

 

Player: Larsyn

FC: Lucky Blue Smith



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - podříznutý krk: Triston Kyle


Token: Prsten z bílého zlata s jeho iniciály


Život v Prvním kraji je pro Malachaie dosti složitý, i když si kolikrát lidé myslí opak. Kvůli přísné rodičovské výchově musel dennodenně tvrdě trénovat. Samozřejmě, že to dělal i z vlastní vůle. Jenže, když ho otec představuje jako syna, který je naprosto k ničemu a navíc ještě zoufalec, trochu se to ego pošramotí. Pocit, který ho sžírá a nutí ho si myslet, že své schopnosti nedotahuje do konce a není to na správném úrovni profesionála, u něj vypěstovalo tendenci se utlačit za svojí limitovou hranicí. Stejně jako většina v kraji, i on začal svůj trénink v tom momentě, kdy mohl držet tréninkovou zbraň. Ovládat umí snad všechny základní zbraně, které jsou k dispozici v aréně, ať už jsou to sečné, bodné nebo střelné. Každou umí ovládat aspoň malinko. Nejvíce zdokonalenou eficienci má u meče, se kterým trénuje již od prvního dne, kdy dostal zbraň do ruky. Obratnost, rychlost a síla mu rozhodně nechybí. Dokázal by si poradit i s holýma rukama, ale jelikož není taková korba, raději se tohoto způsobu boje vyhýbá. Schopnosti mimo bojovou oblast mu samozřejmě také nejsou vůbec cizí. V mladičkém věku se věnoval atletickým sportům, kvůli kterým se stal excelentním skokanem, ať už do výšky nebo dálky. Běh na dlouhou trať je pro něj jak meditační procházka, občas chodí běhat, aby se zbavil špatných myšlenek. S tím přichází i dobrá výdrž. Exceluje ještě v plavání a lezení, ačkoliv by se tomu raději vyvaroval, protože se nerad pohybuje ve výškách a vodě, fóbie ale žádná, jen mu to není nejpříjemnější. Již bylo zmíněno, že jeho výchova byla nehorázně přísná, a důsledkem toho se vytvořila krvelačná bestie. I když nezabíjel, protože nemůže, tak se v kraji rád dostával do bitek a nevadí mu, když do krve trpí. Bolest pro něj není překážkou, dá se říci, že je to jedna z jeho zvrhlostí. Silné stránky jsou v rozhodování, neváhá a vše provádí rychle. Kdyby měl někoho zabít, prostě ho zabije a nemyslí na to, co mu to přinese za konsekvenci. Ke všemu je mu to jedno, protože je v tomhle ohledu bezcitný. Má strategické myšlení a dokáže přemýšlet rychle, je vcelku složité s ním udržet krok, protože bude lidi většinou honit, když jsou až moc zpomalení. Jeho nejlepším řešením ale bude, že vás prostě zabije, protože ho budete zdržovat. Přežívání v přírodě má také na háku, bodejť by ne, když musí mít vše stoprocentní. Větší kořist dokáže ulovit s lukem, ty menší dá i s kapesním nožíkem. Bezvadně umí lidi odhadnout a poznat, co mají za lubem. Pro ostatní je zase těžší přečíst jeho. Už jen proto, že je tichý, tak se moc neprokazuje jeho reálná osoba. I tohle má za velký plus, že se zvládne nepozorovaně a v tichosti pohybovat. Bohužel je to dost vysoký klučina, takže i když bude velmi nenápadný, tak se může stát, že bude někde vyčnívat. Člověk by se ho jen tak z jeho charakteru nebál, skutečnost je ale taková, že si adoruje lidskou anatomii. Pokud se situace zvrtne a vy se mu opravdu znechutíte, nemá problém vás ještě před smrtí zmučit. Ví, kam zasadit rány pro rychlou a méně bolestnou smrt, nebo taky takové brutální řezy, že bude protivník umírat velmi pomalu a ukrutnou bolestí.


Celá jeho slabina již spočívá v tom, že potřebuje mít všechno v naprosté dokonalosti. Bylo zmíněno, že se v trénincích žene do extrému, tudíž dost zapomíná na to, kde je vlastně lidská hranice. Je to sice energický klučina, ale zase se umí vyčerpat hodně rychle, pokud to přežene. Neumí si určit limity a někdy jede jako mašina, i když je třeba už vyčerpaný. Sice si myslí, že umí ovládat všechny zbraně, ale na spoustu z nich se vykašlal. To ale proto, že je většinou neměl k dispozici, nezaujaly mu nebo na ně zapomněl. Do toho patří například řemdihy, kusarigama a vrhací nože. S lukem nebo kuší je slabší, již s tím v minulosti manipuloval, ale dlouho se u toho nezdržel. Cíle sice umí jakžtakž trefovat, ale ne tak, jak by on sám chtěl. Odmalička na něj byli rodiče dost tvrdí, hlavně otec, který mu lásku projevoval velmi zvláštním způsobem. Pokud se mu dařilo, tak ho nemusel po večeři zbít a občas ho i pochválil. Z toho získal ty jizvy, ať už interně nebo externě. To zanechalo ty následky, proč je vlastně takový magor. Čas od času se trestá za svojí nedokonalost, pokud to zrovna nedělají jeho rodiče. Nemá problém si ublížit, je docela dost možné, že si spíš ublíží on než ostatní. On sám je svým největším nepřítelem. Nikdy nepoznal tu vstřícnou rodičovskou lásku, tudíž netuší, jak to v normálních rodinách chodí. Je to pro něho taková norma. Řadí se spíše k introvertům a moc se ve společnosti neukazuje. Ke všemu by si jejich přízeň nezískal. Má zvláštní humor, většinou černý, mluví sarkasticky nebo většinou uráží, což zrovna nejsou ty nejlepší vlastnosti k získávání přátel. To ovšem neplatí pro dospělé, ke kterým chová velký respekt. Jeho nejlepším přítelem je sestra, což je teda hodně marný. Zřídkakdy spolu promluví a řekněme, že jejich rozhovory nikdy nebyly tak hluboké, jak by se dalo očekávat od nejbližšího člověka. Je to velký problém, když se nemůžete někomu vypovídat. Jenže on to nikdy neměl zapotřebí, nebo spíše ho nikdy nenapadlo, že se vůbec něco takového dělá. Raději si své problémy nechává pro sebe, což není zrovna to nejlepší řešení. Častokrát se potýkal s nočními můrami, mívá spánkovou paralýzu a nikdy to není nic příjemného. Nejhorší je, že se z toho nikdy nemůže probrat. Na Freyu platí všechny pravidla sourozenecké lásky. I když by ji to nikdy neřekl do očí, má ji svým způsobem rád. Nemůže si dovolit ji ztratit. Je to vcelku o zvyku, vyrůstal s ní a je na ni tak zvyklý, že by se jeho láska mohla rovnat k závislosti. Nepotřebuje s ní být pořád a každý den, ale odloučeně s ní žít nemůže. O těchto pocitech sám netuší. Kdyby se stalo, že ji ztratí, sám nebude vědět odkud se vzala ta prázdnota. Sám neví, jak moc pro něj sestra znamená.


Posel nebo anděl, to prozrazuje právě jeho jméno. Bohužel, nemá to s tím nic společného. Pravděpodobně se to rodičům prostě zalíbilo a nebyl v tom žádný hlubší význam. Již odmalička se něčím lišil, ať už to bylo výchovou nebo jeho vizáží, která snad vynikne v celém Panemu. Jeho bílých vlasů si nelze nevšimnout. Nemluvě o tom, jak moc mrtvolně bledý ten klučina je. Jen tak se přehlédnout nedá a určitě na něj jen tak nezapomenete. Přece už takový vzhled nepatří do skupinky lidí, kteří mají známou tvář a vypadají jako každá čtvrtá osoba v kraji. Výchova byla již od útlého věku velice drsná, nezná jiný způsob výchovy a je tím tak ovlivněný, že by se stejně choval ke svým dětem. Dokonce se párkrát k mladším zachoval opravdu hnusně a vyžadoval po nich nemožný úkoly, když se jim snažil pomoct ve výcvikovém centru. Dopadlo to vcelku špatně, jelikož jednoho kluka skoro zapíchl katanou. Ke starším by si to vůbec nikdy nedovolil. Ve společnosti dospělých se chová korektně a snaživě, i když se zrovna dotyčná osoba k němu nechová úplně nejvlídněji. Má až nezdravý respekt vůči starším lidem, že se v jejich přítomnosti chová submisivně. Je to zajímavý kontrast, který může být pro mnohé matoucí. Může to působit jako přetvářka, ale rozhodně to tak není. Sám se sebou zápasí, jelikož má dvě rozdílné povahy, kdy chce člověka totálně semlít a na druhou stranu se pak snaží pro jinou osobu udělat první poslední. Má narušenou empatii a většinou mu dělá dobře, když se někomu nedaří a trpí. Celkem vzato si v tom libuje, vyhledává násilí a lidské utrpení. Mimo jiné postrádá smířlivost, tudíž ho rozhodně neprovokujte, má sklon k pomstě a nikdy to není neškodný žertík. I kdybyste se pokoušeli o vtípek, nepochopí to. Hned bude vše brát jako útok. Je nepříčetný a dost nepochybně se stane, že půjde přes mrtvoly. Ve stejné míře je jeho nesmírná tvrdohlavost a hádat se s ním je naprosto hloupý tah, protože ve výsledku má stejně vždy pravdu on. Je velice hyperaktivní. Vždycky měl energie na rozdávání, proto není divu, že se odmalička věnoval různorodým aktivitám. Věnoval se hlavně sportům, a doteď si mimo výcvikové centrum zajde i na ragby. Musí být perfektní ve všem, protože to po něm rodiče požadují. Má naplánovaný celý život, ve kterém je zahrnuté vítězství v Hladových hrách. Je to jeho sen, i když mu to bylo jaksi naučené. Na rozdíl od sestry nechová k rodičům takovou důraznou nenávist. Nejsou to sice lidé, u kterých by si na pohřbu pobrečel, ale snaží se je pochopit. Někdy mu to ale dělají velice složité, ale s tím se už naučil žít, stejně jako se vším ostatním.

Rozhovor s Gunnerem

Shireen Baily: *Vyjde na pódium v dlouhých bílých šatech s volány, které mají v živůtku stříbrné korálky. Vlasy má vyčesané do vcelku složitého účesu. Na tváři jí září široký úsměv.* Dámy a pánové, vítejte na rozhovoru s vítězem 133. Hladových her. Přivítejte prosím Gunnera Cosgrovera z Druhého kraje. *Uvede vítěze a napřáhne ruku, kterou ukáže na místo, odkud má právě zmíněný mladík vyjít.*

Gunner Cosgrove: *Za tu dobu, co se dostal pryč z arény, se toho u něj změnilo dost. Ať už z fyzické stránky nebo té psychické. Nechtěl dlouhou dobu vyjít ven a ani se s nikým bavit. Dá se říci, že je jeho nálada úplně stejná. Dny a noci nespal. Vždycky, když se mu podařilo konečně usnout, tak se vrátil zpět do arény. Ne, že by měl trauma z celého toho zabíjení, v nočních můrách ho spíše přišla navštivit mrtvá verze Bumpey. Celý vyhublý s kruhy pod očima se vydává lhostejně za moderátorkou. Dokonce to vypadá, že se tady ani nechce ukazovat, a nejraději by se po paty otočil a odešel. Jenže je to jaksi povinnost a on se tomu nevyhne. Vynutí se usmát k publiku i do kamery, načež poslušně zrychlí tempo a dojde ke křeslu. Neuráčí se ani nějak více pozdravit s Shireen, kromě toho, že na ní kejvnul. Na jiný způsob pozdravu teď nemá náladu a šetří si slova na otázky. A i když je to pro něj mučení, snaží se být tu co nejslušnější.*

Shireen Baily: *Samozřejmě zaznamená to, jak Gunner vypadá a v duchu si poznamená, že si bude muset promluvit se stylisty. Takhle ho sme neměli pustit. Ty kruhy pod očima se dají lehce zamaskovat. Jeho kývnutí mu oplatí úsměvem.* Vítám tě zpátky mezi námi. *Zanotuje a posadí se do křesla. Podívá se do publika, a pak zpět na něj.* Jsem si jistá, že všichni ostatní jsou stejně jako já nadšení z toho, že tu sedíš mezi námi. *Začne a stále se usmívá.* Vím, že tahle otázka pro tebe nebude nejlehčí, ale jak se vzpamatováváš ze smrti své sestry? *Zeptá se ho a její úsměv posmutní, stejně jako cleý její výraz.* Nechci ti vyvolávat špatné vzpomínky. Všem je nám tvé ztráty líto. *Doplní ho ještě a snaží se ho povzbudit, aby odpověděl nějak tak, aby to Kapitolany uspokojilo.*

Gunner Cosgrove: *Myšlenka, jako by byl jinde. Moc nevnímá to, co se tady odehrává. To, že se tady snaží být milí a nadšení z toho, že tady je on - to taky nevnímá. Sice je rád naživu, ale je dosti nervózní z toho, že by někteří chtěli mít na tomto křesle někoho jiného. Přemýšlí o něčem jiném a taky dost vypadá na to, že se soustředí na jiné věci. Jenže to nejde, když první otázka, kterou dostane, je o jeho sestře. Dlouze se podívá na Shireen a mlčí. Notnou chvíli nic neříká, schválně nechává atmosféru se dusit. Jenže v tom také dlouho nemůže pokračovat, a sám to ví. Upraví si svetru krku, který ho dosti dusí a ke všemu je mu v tom vedro.* Tak co se dá dělat, že jo? *Pokrčí ledabyle rameny, jeho šarm jako by se vytratil. On se ani nesnaží zaujmout.* Díky, že jsi tak pozorná. *Prohodí sarkasticky. Ihned si ale uvědomí, jak to asi vyzní a pokusí se to napravit milým úsměvem.* Hmm. *Hluboce se nadechne, načež přiotráveně vydechne. Dívá se do Shireeněných očích a vyhledává v nich nějakou pomoc.*

Shireen Baily: *Všímá si jeho duševní nepřítomnosti a stejně tak si všimne i toho, že tohle není ten samý člověk, který šel do arény. Všechen šarm se vytratil a on sám byl nejspíš v sobě ztracený. Některým z vítězů se to stávalo, u profíka to ale ještě neviděla. Jeho sarkasmus přejde.* Jistě na ní budeš s láskou vzpomínat. *Usměje se a zadívá se mu do očí.* Ale nebudeme se patlat ve špatných vzpomínkách. *Rozhodne, i když by jistě Kapitolany spíše potěšilo, kdyby se pobavili o aréně a všech mrtvých.* Stal ses zaslouženým vítězem. Před tebou je celý svět. Co máš v plánu udělat teď se svým životem? Přestěhuješ se za námi do Kapitolu? Nebo zůstaneš ve druhém kraji a budeš si užívat výhod vítěze? *Převede otázku k budoucnosti, která ale z jeho pohledu asi nebude vypadat tak růžově, jak jí ona maluje. Potřebuje z něj ale dostat nějaké lepší odpovědi. Pro jeho vlastní dobro.*

Gunner Cosgrove: *Zasměje se poznámce o tom, že na ní bude s láskou vzpomínat. Sám totiž ani neví, co si o tom myslet. Může to vypadat pro publikum trochu nevhodné, ale to momentálně neřeší. Při další otázce se začne více snažit, aby to tady nebylo nuda. Nemůže být přece sobecký a utápět se ve své depresi před celým Kapitolem. Najednou obrátí úplně jinou kartu, i když většina slov vyzní dost ironicky, on to myslí upřímně.* Tak asi bych zůstal ve Druhém kraji, však je to nejlepší kraj. Samozřejmě Kapitol není špatný, ale doma je doma. Ke všemu se tam vcelku těším až uvidím své blízké a výhod budu jednoznačně využívat. *Dovolí si lišácký úsměv.* Ale dejme tomu, že bych si našel i nějaký zábavy v Kapitolu. *Mrkne na Shireen, kterou sjede celou pohledem, na to se obrací k publikum, většinou teda k dívkám. Docela dlouho mu ten laškovný úsměv vydrží, ale pak narazí pohledem na nějakou duhovou ženu. To mu hned ten úsměv zmizí a vymění ho za nemálo arogantní výraz.*

Shireen Baily: *Usměje se a lehce přikývne, když začne odpovídat ve větách a vypadá to, že chce i Kapitol pobavit.* Bylo by hloupé jich nevyužít. *Zasměje se, a když si jí prohlédne koketně zamrká a usměje se.* Ale...jsem si jistá, že tady byste našel spoustu zábavy, Gunnere. *Ujistí ho a zasměje se. Není pro ní žádným tajemstvím, že po vítězích je velká poptávka. Každý Kapitolan by rád strávil čas s někým, kdo byl v aréně a přežil jí. Jsou pro ně jako hrdinové.* A co hodláte se svým životem udělat do budoucna? *Zeptá se a lehce vyklene obočí. Možná nemá žádný plán, možná ano.* Stanete se mentorem příštích splátců? Nebo budete třeba trenérem ve vašem centru? *Nadhodí dvě možné varianty, ale jeho konečná odpověď je přece jenom na něm.*

Gunner Cosgrove: *Nemůže si stále zvyknoutna to, že mu tady vyká a rád by tomu předešel.* Myslím, že je na čase si tykat. Když už se vidíme podruhé, to je úplně materiál na vdávání. *Zavtipkuje, což mohou všichni lehce poznat, jelikož se po tom lehce zasměje.* To zní dost dobře do budoucna. *Naváže ještě na předešlý vtípek, když se ho zeptá na tu otázku, se kterou si jaksi neví rady. Potom ale zvážní a něco přece jenom vymyslí.* Záleží dost na splátcích. Rád bych se ujal mentoringu, pokud se do toho vrhnou moji přátelé. Již jsme nějakou diskuzu měli a myslím si, že by se samozřejmě rádi připojili ke mě. Trenérem v centru se nehodlám stát, spíše jsem myslel, že bych zkusil balet, ale kdo ví, co mě čeká v budoucnu. *Najednou má takový poker face, že se nedá rozeznat, jestli tohle myslel fakt vážně nebo ne. Kdo ho zná, tak jistě bude vědět.* Nebo třeba takové DJování zní coolově, jenže mi přijde, že do hudby dělá hrozně moc lidí, ale tak tohle je tak trochu jiný styl. No a nebo bych možná něco vynalezl. *Ušklíbne se při poslední větě, on sám netuší, proč by on zrovna měl něco vynaleznout.* Což nemyslím ta udělátko, co dělají třeba Trojka. Na to fakt hlavu nemám, ale tak třeba jinou zábavu než Hladové hry.

Shireen Baily: *Zasměje se a rovnou tedy přejde k tykání.* Pokud si tohle myslíš, tak bys měl dávat pozor na případné nápadnice. Dvě setkání a následně svatba. To zní dobře spoustě dívek. *Odvětí se širokým úsměvem. Je ráda, že se mu jeho šarm vrátil, alespoň hraný. Možná.* To zní zajímavě. Splátcům se vždy hodí rady zkušených. A pokud přejdeš na balet, tak mi musíš slíbit, že někdy vystoupíš v Kapitolu. *Nadhodí a znovu se široce usměje, stejně jako publikum. Jistě by bylo vyprodáno, i kdyby neuměl tančit.* Vypadá to, že máš spoustu nápadů, které by se dali uskutečnit. Budu ti držet pěsti. *Usměje se.* A když si tu nakousl tu svatbu, máš už vyhlídlé nějaké děvče u vás v kraji? Nebo třeba snad v Kapitolu? *Zeptá se opět na otázku mířící mimo arénu, ale i tak Kapitolany jsitě zajímá jeho život. Dokud je to osobní, jistě budou spokojení.*

Gunner Cosgrove*Taktéž se tomu zasměje. Je to rozhodně lepší rozhovor než o aréně. Je rád, že se o tom nemusí bavit a nemusí tady všem vysvětlovat, jak je tady on ten vítěz. Skoro snad i zapomněl, že jím je. Cvakne se zuby a vstřícně se usměje.* To ještě, aby mě dámy zaujaly. *Ohlédne se k publiku a prohrábne si vlasy.* Uvidíme, jestli balet bude tou nejlepší volbou. Možná bych se mohl připojit k Nibswan. *Zasměje se, když si zrovna na ní vzpomene.* No, to asi budu muset trochu ubrat. *Odkašle si naschvál, jako by tím chtěl naznačit značnou nenávist k tomuto kraji.* Ale i tak díky, kočko. *Mrkne na ní a je mu stále šumák, že tady flirtuje s o dost starší ženou. Při dotazu na dívku se zatváří tím puberťáckým úsměvem, znovu si shrábne do vlasů.* V kraji tak moc ne. *Hned si vzpomene na svojí dětskou lásku.* Je jinde, ale tak já nevím, dlouho jsem ji neviděl, tak třeba je z ní taková fúrie, že bych ji radši do cesty nevkročil. *Pokrčí rameny, moc o dívkách nesmýšlel, i když se sem tam v kraji za nějakou ohlédl.* Celý ty roky jsem se soustředil na trénink, takže v tu dobu nepřišly dívky v úvahu. Řekl bych spíše, že jsem single. Šel bych do Claudi. Není pěkná, dokonce snad ani není můj typ, ale ta dívka mě něčím fascinuje. Samozřejmě slečna Mason, ale no... ta je jaksi zadaná. No, moc výběru mezi vítězi není, abych pravdu řekl. Jenže nikdy není pozdě na změnu. Třeba takový Charles by byl jistě můj typ. *Samozřejmě je tohle jeden velký vtípek, ale hned si vzpomene, že by na tuhle poznámku měla Bumpey co do řeci. Ve tváři se mu zase objeví smutek.* Hnědý vlasy, roztomilý i drsný vizuálně. To je moje. *Dořekne ještě s hraným zájmem.*

Shireen Baily: *Usměje se a na jeho slova jen přikývne, přičemž se podívá do publika, kde sedí spousta jí známých tváří, ač jména nezná.* Není zač. *Zasměje se a mrkne na něj. proč mu to trochu neoplatit. Pokývne hlavou po jeho slovech a usměje se.* Jistě, mezi vítězi asi opravdu nemáš moc výběr, ale třeba se to podaří. *Pousměje se a jeho slova o změně orientace nekomentuje. Nepřijde jí to vhodné, jen by na to upozornila.* Takže tvůj plán do budoucna už jsme probrali. Co rodina, těšíš se na ně? *Nadhodí a pousměje se. Moc dobře ví, že jednoho člena rodiny ztratil, ale přesto mu ještě sestra a rodiče zůstali. Ti ho podrží. Snad.*

Gunner Cosgrove: *Až teď si začne uvědomovat, že on a velká změna sexuální orientace nebyla nejspíš úplně vhodná. Jenže napravit to je jaksi pozdě. Moc se mu dnešní večer nevede, ale tak je to moc brzy na to, aby se mu v něčem dařilo. Vyčkává raději na další dotaz, který snad smaže to všechno předtím. Jenže to by nesměl přijít dotaz pravě o rodině.* Hm. Jo. *Řekne chladněji než bylo v plánu. Víc na to neodpovídá, už z toho chce jít pryč.* Co se vlastně dělá po rozhovoru, je nějaká párty? *Zeptá se moderátorky. Teď by se hodil nějaký ten alkohol.*

Shireen Baily: *Zasměje se jeho dotazu.* Myslím, že klidně můžeš nějakou zorganizovat, ale ještě předtím tě čeká něco jiného. Předám tě do rukou někomu jinému. *Řekne mu a sama se zvedne.* Dámy a pánové přivítejte prosím Severine Cosgrove. *Uvede matku Gunnera, pak mu naznačí, aby také vstal. Když tvůrkyně Her přijde na scénu, uvítá se s ní, ale následně se odsune do pozadí, aby jim nechala střed pódia. Teď to bylo na Severine a Gunnerovi.*

Severine Cosgrove: *Letos zaujala místo prezidentky ona. Ne, že by z toho byla nějak nadšená, ale povinnost je povinnost. Vystoupá na pódium, nejdřívě se usměje na Shireen a pak teprve promluví k davům. Na Gunnera se sotva podívá.* Děkuji za milé přivítání. Zdravím tě, Paneme. *Na tváři má lehký milý úsměv, ale jinak si nedovolí na povrch vystoupat žádnou emoci. Oči má dokonale chladné.* Tentokrát místo paní prezidentky budu vítěze korunovat já. Letošní hry byly samé překvapení. Nicméně, vítěz nebyl ani tak překvapivý jako zasloužený. *Přistoupí ke Gunnerovi. Není připravená vyjádřit jakoukoliv emoci vůči němu, prostě se chová naprosto formálně.* Gratuluji k vítězství, Gunnere Cosgrove. Vítejte mezi vítězi a doufám, že si užijete této pocty, jak jen budete moct. *Nasadí mu korunku. Není poznat, jestli se k němu chová takhle formálně z profesních důvodů nebo osobních. Jen Gunner sám může odtušit, jak se věci mají, možná ani to ne. Teď už jen vyčkává na rekapitulaci, kterou vlastně ani vidět nechce.*

Gunner Cosgrove: *Vyčkává, kdy se tam konečně objeví prezidentka. Chce to mít rychle za sebou, jenže jakmile tam Shireen oznámí jeho máti, málem se mu udělá fakt zle. Od té doby, co vylezl z arény, tak s ní ještě nepromluvil. Nutí se hodně, aby vstal. Poté si odkašle a nějak se snaží upravit, ale ne že by se snažil. Jeho chování k celé téhle sešlosti se vytratila, je mu to všechno nějak jedno. I když to, že tam má přijít jeho matka, tak to mu moc jedno není. Odkryje si na krku svetr a nakloní hlavu ze strany, jako když se protahuje. Jakmile k němu dojde s takovým zvláštním vyjadřováním a chováním, vůbec neví, co si o tom myslet. Nejradši by jí řekl, že na tom taky má nějakou vinu ona. Čekal trochu jiné vítězství, třeba to, že na něj budou rodiče hrdí, ale toho se asi nedočká vůbec. Odteď už možná nikdy.* Díky. *Suše ji poděkuje a málem si nenechá tu korunu nasadit.*



A přichází chvíle, na kterou všichni horlivě čekají. Světla ve studiu pozhasínají a za křesly s Shireen a Gunnerem vyjede veliké bílé plátno. Objeví se na něm odpočítávající čísla, načež začnou hrát různé reklamy - počínaje od reklamy na šampón s Victorii Wallace až po Bentleyovy psí pochutiny. Neujde ani reklama o blížící se akci ve Druhém kraji, která vypadá jak reklama na další Hunger Games. Nejspíš se očekává ve stejnou násilnou show. Poté se plátno zbarví do černa a v místnosti je hrobové ticho, než začne REKAPITULACE HER.

Shireen Baily: *Po zhlédnutí rekapitulace Her, která připomíná všechny krvavé a zlomové momenty uplynulých několika dnů, se světla opět rozzáří a plátno zajede na své původní místo. Shireen si stoupne a usměje se.* Tak to je vše, dámy a pánové. Zatleskejte prosím šarmantnímu vítězi 133. Hladových her, Gunneru Cosgroveovi z Druhého kraje! *Představí naposledy vítěze letošních Her a široce se usměje.* A to je pro dnešek ode mě vše. Děkuji Vám a těším se až se příště uvidíme. Dobrou noc, Paneme! *Ukončí rozhovor a široce se usměje, zatímco se sálem rozléhá potlesk.*

Saturday, September 30, 2017

Katie Brewster

[ ketý brůhstr ]

 

Player: Renaiti

FC: Raffey Cassidy



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 14 deceased - podříznutý krk: Triston Kyle


Token: Počítačová myš


Kdokoli by o ní řekl, že je to knihomol, určitě by to nějakou pořádnou bichličkou schytal rovnou mezi očka. Tenhle malý andílek si totiž jen tak něco líbit nenechá. Pokud jí něco zní jako sebemenší urážka, i když to nebylo myšleno špatně, prostě tomu člověku jasně ukáže, že si nezačal s tím pravým stvořením. Už když se na ni člověk podívá a spatří její oči, ihned mu dojde, že má vždycky něco za lubem. Jen je těžké přijít na to, co. Jestli vás samou láskou obejme, a nebo máte očekávat, že na vás něco spadne. I přes to, že je to to křehčí pohlaví, tak si pro ránu nejde zrovna daleko. V její třídě snad nikdo není takový rváč jako ona. Rozhodně se boje tělo na tělo nezalekne, ba naopak, zbožňuje ten adrenalin, který jí proudí, když může někomu pěkně vrazit pěstí do obličeje. Jelikož v jejím kraji existuje nepřeberné množství knih úplně o všem, dokáže teoreticky zcela bez problému určit různý hmyz či rostliny a pozná také nepřeberné druhy zbraní nebo bojových umění. Mohlo by to pro ni být výhodou, neboť alespoň částečně ví, co dělat a i když se to v praxi vždycky trochu liší, je velmi pečlivá a pozorná, tudíž vždycky všechno dotáhne do konce, ať by ji to mělo stát cokoli. Navíc si myslí, že pokud zná teorii toho všeho, praxe už tvoří jen nějakých zbylých 25% a hlavní je, že se třeba neotráví nějakou jedovatou bobulí, to jaký je to přesný druh, už poznat nemusí. Řadí se mezi vůdcovský typ, který musí mít pod palcem všechno a všechny a jasně si jde za svým vysněným cílem. Dokáže to tedy dobře se slovy, jelikož musí mít takové své opičky, aby měla koho vést a byla spokojená. Pokud se jí něco nelíbí, dokáže to patřičně dát najevo a rozhodně se nebojí použít své dětské zbraně v podobě kňourání, pláče, vztekání, citového vydírání či neodolatelného kukuče, v tomto ohledu je vždy opravdu velmi přesvědčivá, neboť je zkrátka a dobře dobrá herečka. Nedělá jí vůbec žádný problém ubližovat ostatním stvořením. Ba naopak, oblíbila si pokusy na zvířatech. Dost zručná je také v ohledu chemie, kdy dokáže připravit různé výbušné věcičky, či jedy.


Neumí plavat. To je asi to nejhlavnější, protože neměla kde se to naučit a vlastně ani nikoho, kdo by jí s tím pomohl. Vody jako takové se neštítí, ale vana je v porovnání s širým mořem trochu jiné kafe. Těžko soudit, jestli je to dobře nebo ne, jelikož ji mnohdy napadají takové šílenosti, za které by si to mohla šeredně odskákat. Problém je ale zakopaný v tom, že si to neuvědomuje. Dokáže přinutit ke konfliktu i toho největšího dobráka, tudíž přesně ví, do jakého místa má slovně uhodit, aby to způsobilo to, po čem touží. Je to prostě provokatérka. Neustále se jí z pusy valí nějaká slova a umlčet ji proto není jednoduché. Prostě povídá to, co má zrovna na srdci a nad slovy nepřemýšlí, někdo jiný by řekl, že si prostě nevidí do pusy. Také by se to tak dalo pojmout. Nejspíše proto si nikdy jen tak nové přátele po prvních pár slovech nezíská, jelikož je až příliš upřímná a realistická. Luxus v podobě výcvikového centra jí bohužel nebyl dopřán, tudíž o zbraních a jejich zacházení ví jen teoreticky ze svých knih. Je sice dosti učenlivá, ale jelikož nemá možnost zbraně sehnat, ani by nějaké základy s nimi zkoušet nemohla. S její proříznutou pusinou je celkem křížek v tom ohledu, že se nebojí veřejně přiznat, které straně to vlastně fandí. Je to obrovská milovnice 13. kraje a celého návrhu o ukončení Hladových Her. Už v minulosti kvůli tomu měla nějaké problémy, ale je na to natolik hrdá, že by o Třináctém zvládla mluvit klidně před mírotvorcem. Každý by si řekl, že ta holka nemá vůbec žádný pud sebezáchovy… je to pravda. Ničeho se nebojí a proto má občas až příliš velké sebevědomí, s nímž si myslí, že je zcela nedotknutelná. Tak trochu si neuvědomuje, že tomu vůbec tak není. Prakticky vzato, nemá vůbec žádné city, pouze ty, které předstírá, ale ty nejsou pravé.


Dříve by tato mladá slečna byla označena jako pohrobek. Narodila se totiž až po tom, co její otec zemřel. Z počátku se hodně řešilo, že stejně nejspíše její matka potratí, ale nakonec se tak nestalo a Katie spatřila světlo světa. Nebylo pro ni tak těžké vyrůstat bez otce, protože měla vzor ve svojí matce. I tak ji však postupem času celkem trápilo, že všichni ostatní měli normální rodinu a ona nic podobného mít nemohla. Kompenzovala si to něčím jiným. Smála se ostatním za to, jak jsou hloupí. Ona měla totiž výhodu poměrně vysokého IQ. Dokázala svým vrstevníkům, ale i mladším či starším spolužákům, udělat ze života doslova peklo. Znemožňovat je před ostatními a trápit je, pro ni bylo něco jako uspokojení. Nikdo jí za to nikdy nepotrestal, jelikož učitelé se jménem Brewster nechtěli mít vůbec nic společného z jednoho prostého důvodu. Její otec byl totiž rebel. Spolupracoval s Třináctým a dodával jim podstatné informace, aby měli před Kapitolem vždy náskok. Jednou byl nedopatřením odhalen a zcela bez milosti na náměstí popraven. Katie všechny tyto informace – a mnohem podrobnější – našla v jeho deníku, který jí matka ve dvanácti letech dala, prý tak jak si to otec přál. Od té doby to začalo. Snažila se přijít na svět s něčím, co by mohlo rebelům pomoci. Zkoušela to na svých pokusných krysách, kdy jim do mozečků implantovala jakýsi čip, který je měl dělat mnohem silnějším a odolným vůči zraněním. První pokusy byly katastrofální, neboť ji nikdo takto náročné operace neučil, takže se z nich brzy stalo pitvání. Po mnoha mrtvých jedincích konečně přišel úspěch. Měla z toho obrovskou radost, jenže krysa během dvou dnů pošla, když jí rána na hlavě začala hnisat po nedokonalém zašití. Od té doby se stále po krůčcích zdokonaluje, dokonce k tomu přidala i pokusy o různé tabletky, ať už smrtící nebo hojivé. Většinou to všechno končilo stejně – smrtí, ale ona z toho má dobrý pocit a to je pro ni hlavní. Jejím snem je změnit celý svět a dostat se do vedení rebelů, aby všem ukázala, zač je toho loket.

Thursday, September 28, 2017

Nadir Calloway

[ nejdýr kalouvej ]

[player] Quinn

[fc] Rami Malek
 

once you care, you're fucked

× [species] human
× [date of birth] november 10, 2202 | ♏︎ scorpio
× [loyalty] capitol
× [credits] 20 850

× [level] 4
× [age] twenty-two | 22
× [occupation] -
× [gems] 3




vitality [ 0 ] × defense [ 16 ]
  • V Nadirově světě moc soucitu a emocí nenajdete. Většinu lidí buď nesnáší, nebo jsou to prostě takoví žabaři, že mu ani nestojí za povšimnutí. Nikdo ho nikdy k ničemu nenutil a hlavně se o něj nikdy nikdo pořádně nestaral. Tedy jeho velkou výhodou je samostatnost. Vystačí si sám, nikoho jiného k životu nepotřebuje. Nemá k tomu genetické vlohy, ale je velmi chytrý. I když k tomu nemá genetické vlohy, je dost chytrý. Jeho mysl často pracuje až přes limit, což občas vede k nedostatku spánku. Má velice dobrou paměť, vzpomínky na každou událost ve svém životě má natolik pestré, že je schopný vám popsat každý malý detail toho momentu. Svým způsobem je to prokletí i neskutečná výhoda. Taktéž má zapamatované různé fajnové informace, které se mohou zdát na povrchu naprosto nedůležité, ale třeba by mu jednou mohly pomoci. Třeba takové bylinky a jak s nimi zacházet, aby se neotrávil nebo naopak otrávil někoho jiného. Vlastně naprosto nepodstatné, ale může se to jistě jednou hodit. Pochází z Druhého kraje, což je samo o sobě opravdu velkou výhodou. Odmala se mu naskytuje toho nejlepšího tréninku. Nadir do toho byl vždycky zarytý ještě víc než ostatní. Trénoval si i sám navíc, aby byl prostě nejlepší. Dává si opravdu záležet, aby svou vizi toho, že je ze všech nejlepší, také řádně ukázal ostatním. Každý den posiluje, cvičí a běhá, aby neztratil svojí sílu a fyzičku. Má každý den perfektně naplánovaný tak, aby stihl udělat všechno, co potřebuje. Jeho plány jsou vždycky naprosto perfektní. Má dost času je tvořit, tedy vždy myslí úplně na všechno. Rozeberme si tedy dopodrobna všechny schopnosti, které si za svůj život ve dvojce vypiplal k dokonalosti. Síla, první z nich. Není to žádný kulturista, ale svalové hmoty má dost. Troufá si říct, že lidi svého věku by bez problémů strčil do kapsy, i když to možná je jen jeho představa. Svou sílu dokáže i chytře využít. Vždycky ví, na co si může troufnout a na co ne. A pokud si na to troufnout nemůže, vždycky si to stanoví jako cíl a trénuje, aby tu překážku či člověka, nakonec zdolal. Hodně se učí z vlastních chyb, můžete si být jistí, že dvakrát stejnou blbost neudělá. Další schopnost, výdrž. Má opravdu působivou výdrž. Ať už je to běh, boj, či jiné fyzicky náročné činnosti, ví, jak si rozložit sílu, či dech a vydrží opravdu dlouho. V boji se nikdy nevzdává, to je jedno z jeho pravidel. Vždycky bojuje do posledního dechu, nekončí, dokud není v bezvědomí, popřípadě úplně kaput. Běhat umí rychle a na dlouhé vzdálenosti. Posledních pár let na tom opravdu hodně pracoval. Taky si tak čistí hlavu, takže ho to dost baví. Dále stojí za zmínku jeho rychlost a tichost. Má rád, když jsou věci hotové rychle a při nejlepším beze slov. Ani si ho nemusíte všimnout a za chvíli máte probodnuté srdce. Rychlé, ale účinné. Na tom on si zakládá. Na rozdíl od ostatních ve Dvojce nemá nějakou potřebu svou oběť mučit. Je to rychlý a tichý zabiják, nechce si totiž špinit ruce. Nikdo by do něj na první pohled neřekl, že je schopný někoho zabít a to mu přináší další řadu výhod, jako třeba nevyzpytatelnost a hlavně, moment překvapení. Co se týče boje, samozřejmě ovládá perfektně sebeobranu. Nikdy se bojová umění neučil zvlášť, prostě jenom potřeboval vědět, co na lidi platí a to se naučil. To znamená, že si ze všeho vzal to nejlepší a to se snažil naučit. A že mu to jde sakra dobře. I tak by asi ale boj holýma rukama nebyla jeho první volba. Se zbraněmi mu to jde lépe a to dost podstatně. Za tu spoustu let, co trénuje, si stihl vyzkoušet snad všechny zbraně, co ve výcvikovém centru našel a něco základního by nejspíše byl schopen předvést s každou z nich. Má ale své oblíbence. Tak například taková katana nebo mačeta patří většinou mezi jeho první volby. Dokáže s nimi doslova divy. Zkráceně řečeno, Druhý kraj za jím zničené figuríny platí celkem pořádnou sumu. Dalším oblíbencem je pro něj sekera. Neví přesně, co ho na téhle zbrani láká. S katanou a mačetou si více vyhraje, sekera je jeho volbou spíš když chce mít něco rychle za sebou. Ačkoli boj na dálku moc neuznává, začal se učit vrhat nože. Nikdy ho to moc nebavilo, a dělal to jenom, když už se opravdu hodně nudil, i tak si zvládl vypracovat poměrně dobrou mušku. Nemá vůbec problém být vytrvalý a soustředěný, jen tak něco ho nerozhodí a v žádném případě se nenechá vyvést z míry, pokud nejde o něco opravdu velmi vážného nebo něco, co by ho vyloženě sralo.
  • Nadir a jeho slabiny, to je kapitola, kterou on moc rád nemá. Vždyť je z Dvojky, je to profík, mít slabiny by pro něj mělo být nepřijatelné. U tohohle kluka je třeba hledat problémy spíše psychické než fyzické. Trpí dost tím, že má zkreslenou představu o světě a životě. Pro sebe je to největší frája a v jeho očích neexistuje nikdo lepší než on. Takhle mu to jeho mozek napovídá, takhle taky nad vším smýšlí. Vždycky všechny musí stoprocentně ujistit, že on je ten nejlepší v okolí. V žádném případě by si tuto skutečnost nenechal vymluvit. Na to je moc tvrdohlavý, což je jedna z jeho největších slabin. Nedejbože, aby byl někdo lepší než on. To je pro něj dost pohoršující a vlastně se lidí lepších než on docela bojí, i když jich moc není. Je velmi paranoidní a hlavně jeho paranoia nikdy nemizí. Často mu to nedá spát, spánek je pro něj občas slovo úplně neznámé. V hlavě se mu toho děje tolik, že to čas od času nedokáže procesovat a prostě křičí a mlátí všechno okolo sebe. Poslední dobou mívá tyto záchvaty agrese dost často a pro jeho duševní a občas i fyzické zdraví to není nic příjemného. Dusil v sobě svoje emoce tak dlouho, že zapomněl, co to vlastně emoce jsou. Neví jak emočně reagovat na situace v jeho životě. Co by normálního člověka přinutilo k empatické reakci, on totálně zazdí a prostě na to reaguje absolutně nějak, nebo ještě pronese nějakou kousavou poznámku, aby to udělal horší. Na cizím utrpení vidí něco fascinujícího, možná proto s ním většina lidí nechce mít vůbec nic společného. Nechápe základy slušného vychování a rozhodně od něj nemůžete čekat, že by se zvládl chovat úplně slušně. Není zdvořilý, ani možná neví, co to slovo znamená. K lidem necítí absolutně žádný respekt, pokud nejsou opravdu hodně vysoko postavení a často se k nim chová velmi nevlídně, skoro až hnusně. Možná jste z tohohle usoudili, že to asi nebude nejcharismatičtější člověk na světě a máte naprostou pravdu. Nerad se baví s lidmi, je hodně asociální, skoro až do extrému. Většinu svého času tráví doma, nebo někde sám, popřípadě v opravdu malé skupině lidí. Jedna z věcí, co ho opravdu nutí panikařit, jsou davy lidí. Je rád středem pozornosti, ale nikdy ne před velkým publikem. Svou aroganci opravdu neskrývá, ba naopak vám ji flusne přímo do obličeje hned, co se s ním poprvé setkáte a věřte mi, i tohle je dost velká slabina a mohlo by mu to v budoucnu hodně ublížit. Nereaguje moc dobře na nová prostředí. Částečně za to asi může jeho paranoia, v nových prostorách se většinou cítí dost nesvůj a v horších případech ho to i docela dost rozhodí. Nikdy to nebyl dobrý střelec. Ať už to zkoušel s lukem, pistolí, či čímkoliv jiným, prostě mu to nešlo. Hlavně ho to neskutečně nudí, takže o to ani nemá zájem. Stejně tak se nikdy nenaučil plavat. Neviděl důvod, proč by to dělal, stejně to asi k životu nikdy potřebovat nebude. Nemá absolutně žádný respekt k lidskému životu. Ať už cizímu, nebo svému, je mu to jedno. Ano, slyšíte správně, nemá respekt ani k svému vlastnímu životu. Rád se vystavuje nebezpečným situacím, třeba ho to jednou i zabije, ale to mu absolutně nevadí. Hlavně, že ho to baví. Pro svou zábavu je schopen udělat cokoliv, když se totiž nudí, tak moc přemýšlí a přijde mu tedy 100x lepší hledat si zábavu, než si nonstop chtít rozbít hlavu jenom kvůli tomu, že mu mozek nedá pokoj. Není to totální psychouš, k tomu se zatím nedostal, ale má k tomu hodně dobře nakročeno a možná by stačilo jenom nějaké větší popostrčení, aby se jím stal. Týmová práce? Co to je? Tohle si on nejede. Jak už bylo zmíněno, s lidmi není moc za dobře a už vůbec ne, když s nimi má něco dělat pohromadě. V týmu je většinou dost nesnesitelný a snaží si ukrást všechnu pozornost pro sebe, aby bylo vidět, že ostatní jsou proti němu jenom velký blbý nuly a on je to jediné, na čem na světě záleží. To je totiž to, co se mu jeho hlava snaží namluvit. I přesto si ale pár přátel našel, většinou jsou to ale lidi stejné nebo ještě víc šílení jako on. Nemají na něj dobrý vliv, ale to si on neuvědomuje. Jsou to jediní lidé, s kterými se dokáže normálně bavit.

  • [ file 001 ] Nadir Calloway, prvorozený syn dvou velmi vlivných obchodníků se zbraněmi z Druhého kraje. Bohužel, nechtěný syn. Jeho rodiče jsou typický příklad dvou rozmazlených fracků z Dvojky, kterým jejich původ naservíroval všechno až pod nos a oni pro svou kariéru nemuseli hnout prstem. I tak se jí ale vždy věnovali víc než Nadirovi. Jak by taky ne, udělali si omylem nějaký děcko, ale práce byla přece důležitější, tak ho prostě nechali služce a pápá nazdar, neotravuj. Jaká to úžasná domácnost. Už v dětství se u něj začaly rodit všechny ty problémy, co už jsou dneska plně rozběhnuté. Paranoidní byl vždycky, za to nemůže vinit rodiče, spíš nějakou vrozenou vadu. Za co je ale vinit může, je ten jeho "jsem nejlepší, nikdo jiný není důležitý" komplex. Jelikož se mu nedostávalo téměř žádné pozornosti, žil v neustálém domnění, že si ji musí získávat. Většinou byl na to všechno sám, a jelikož sebevědomí mu nechybělo už v tomhle věku, udělal si o sobě dost silnou představu. Byl bohatý, z vlivné rodiny, tedy usoudil, že nic nemusí a je úžasný sám o sobě. Už tehdy pro něj veškeré lidstvo pod ním bylo pouze smetí na povrchu zemském. Nějak si nedělal starosti s pravidly, chodil kam chtěl, kdy chtěl a jediný komu to dělalo starosti byla ta služka, co se o něj měla starat. Moc dobře věděla, že kdyby Callowayova synáčka ztratila, její budoucnost by nebyla moc zářivá. Jeho rodiče si ho sice nevšímali a projevovali o něj naprostý nezájem, ale pořád chtěli, aby o něj bylo postaráno, protože Lena Calloway nemohla mít syna, který by vypadal zanedbaně, ačkoliv by ho tak ona sama nejraději viděla. Nedá se říct, že by nějak žil v nedostatku, když si o něco řekl, vždycky to dostal, ať to byla sebevětší kravina. Jeho blaho v tomto ohledu jakkoliv nepokulhávalo. Co bylo naopak dost chabé, byla právě tak potřebovaná rodičovská láska. Nikdy ji nedostal, a to ho určitě taky dost poznamenalo. Občas teda jeho matka dostala nějaký mateřský pud a chvílemi se o něj zajímala, ale upřímně, moc jí to nešlo. Vždycky bylo vidět, že ho má méně ráda než jeho mladšího bratra, který byl na rozdíl od něj chtěný. Jeho brácha mu i tak přijde docela v pohodě. Překvapivě mu nevyčítá, že má víc rodičovské přízně než on, takže mezi nimi není žádný větší konflikt. Nějak už se smířil s tím, že on ten vztah s rodiči nikdy mít nebude a zkrátka to neřeší. Možná mívá chvíle, kdy mu je to fakt líto, ale to se stává pouze když už je psychicky úplně vydeptanej. Hned, jakmile mohl začít chodit do výcvikového centra, šel do toho. Bylo to už dávno, to se na sebe ještě snažil strhnout pozornost rodičů a na chvíli se mu to jeho perfektními výsledky podařilo. Nakonec ale, ke svému vlastnímu překvapení, přišel na to, že ho to tam opravdu baví i bez toho, aby musel  někomu něco dokazovat. Je z Dvojky, asi tu lásku k násilí má v krvi. Trošku si tu naštvanost a samotu kompenzoval na těch figurínách a vlastně to tak dělá dodnes. Možná proto je při boji tak agresivní a neodbytný, kdo ví. Výcvikové centrum bylo vždycky jedno z jeho nejoblíbenějších míst. Trávil tam vždy i přesčasy, musel si být přece jistý, že je lepší než ostatní. Slabost u něj postupně přestala existovat a nedokázal se vyrovnat s tím, že by nějakou měl. Kupodivu byl ve škole vždy nekonfliktní dítě. Lidi tam pro něj nebyli dostatečně dobří na to, aby se s nimi chtěl prát. Odseděl si tam, co musel a známky měl vždy výborné, hlavně kvůli jeho paměti. Nemusel se nějak extra učit a stejně vše věděl, takže škola ho děsně nebavila. V tomhle věku začal hledat něco, co by ho udrželo zabaveného, když zrovna nemůže být ve výcvikovém centru. Našel si kámoše. Hledal hlavně v těch vyšších vrstvách Dvojky, protože nikoho jiného nikdy nepoznal. Jejich rodina se bavila se spoustou velmi významných lidí, takže měl opravdu dost velký výběr. Nakonec se to všechno snížilo jenom na dva - Gunner a Omar. S nimi prožil prakticky celé své dětství a jsou to opravdu jeho nejlepší kamarádi. Ačkoliv by jim to nikdy nepřiznal, dal by za ně ruku do ohně. Jinak jsou jeho vztahy s lidmi dost chabé. Je to rozmazlenej arogantní fracek, takže na lidi pod ním kouká s nosánkem nahoru. Opravdu není moc lidí, kteří mu jsou dost dobří. Kromě jeho kamarádů dokáže dobře vycházet i s lidmi, co respektuje. To jsou většinou právě ti starší lidé z rodin, s kterými se občas stýká. Ví, že jsou důležití a neměl by si je znepřátelovat, tedy se k nim snaží být alespoň trochu milý, v jeho případě spíše snesitelný. Poslední dobou si hodně pohrává s myšlenkou, že by šel do arény. Vlastně už je rozhodnutý, že tam určitě půjde a všem dokáže, jak moc je dobrý. Začala to být obsese, která neskončí, dokud nevyhraje nebo se o to alespoň nepokusí.
  • Aphrodite's Temple

  • Lena Neith Calloway × Jak může příjmení napovídat, jedná se o jeho matku, jestli ji tak vůbec může nazývat. Za celý jeho život vůči němu neprojevila žádné známky rodičovství a zájmu, a proto je o tom pojmu “matka” možné diskutovat. Jako malý se snažil získat její pozornost a vše, co dělal, dělal aby si ho začala vážit, nebo alespoň všímat, jenže to nikdy jaksi nevyšlo a to se na něm poznamenalo, ačkoli by tvrdil, že to není pravda. Jako každé dítě chtěl mít milující rodiče, ale to by jeho máma nesměla být tahle fúrie. Nikdy její nenávist k němu nechápal, protože se k tomu matinka ani nikdy pořádně nevyjádřila, takže je mu to neznámé dodnes. Když už se s ním stýkala, bylo to pouze z donucení nebo v prospěch její reputace, což brzy zvládnul prokouknout, jelikož to není úplný debil. Je si moc dobře vědom toho, že pro tu ženu neexistuje nic důležitějšího než její pověst, a proto se jí už dlouhou dobu pokouší zničit. Nikdy jí nezvládne odpustit to, jak se k němu celé dětství chovala. Dala ho pryč nějakým blbým služkám a sama mu snad milionkrát ukázala, jak pro ni nemá žádnou cenu. V jeho očích je to ta nejhorší osoba na světě, vlastně z ní má dost strach, což opravdu ve vztahu matka/syn asi normální není. Je schopný s ní vést konverzaci, ale bývá to velmi krkolomné a většinou se to neobejde bez hádky, protože se k ní nedokáže chovat slušně. Nutno ovšem podotknout, že je stále jeho matkou a nějaký ten respekt k ní nejspíš mít bude, jinak si nedokáže vysvětlit, proč by se s ní vůbec ještě stýkal.

Sebastian Santagostino

[ sebastien santagostýno ]

 

Player: Renaiti

FC: Sean O'Pry



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: L. Exeter


Token: Rudá kravata


Tenhle kluk má dvě zcela odlišné tváře. Jednu, kterou chce, aby o něm všichni věděli a druhou, o níž nikdo zdánlivě netuší – asi by na ni někdo dokázal přijít, kdyby nad tím trochu uvažoval. Je to prosté. Jeho výchova byla tvrdá, což se na něm jasně podepsalo. Ve společnosti se dokáže chovat podle všech pravidel a všichni si tak myslí, jaký je to slušňáček. Je to dobrý řečník a přesně ví, jaké slovo použít, aby si vás získal na svoji stranu, aniž byste poznali, že s vámi vlastně manipuluje. Navíc si je až příliš jistý tím, jak na něj reaguje ženské pohlaví a dokáže toho patřičně využít. Stejně tak rád nechává všechny při prvním dojmu, že se jedná pouze o hezkou tvářičku s minimálním IQ. Je to pro něj výhoda, neboť nikdo potom neví, čeho všeho je vlastně schopný. A co že se to vlastně skrývá pod tou slupkou dokonale upraveného hocha? No, dalo by se říct, že celkem zkušený mladý muž. Asi nejvíce mu to jde s otcovým vlastnoručně vyrobeným lukem a šípy. Přeci jen, zaměřit cíl a z dálky se trefit, pro něj není zase nic moc obtížného, neboť v tom má jistou praxi. S kuchyňským nožem si je také jistý, nicméně spíše v ohledu porcování masa nebo zařezávání nějakých dřívek, na lovení by určitě raději sáhnul po tom luku. Naučil se však také dávce trpělivosti a to při sestavování malých pastí na králíky, aby na ně zbytečně neplácal šípy. Pokud pršelo nebo nebylo hezky, otec ho doma učil boji tělo na tělo. To ho dost baví, dávat kopance a rány. Taky je zvyklý na posilování s vlastní vahou, tudíž se mu podařilo svalstvo celkem dost vypracovat. Díky svojí matce má v rukou jemnou motoriku, tudíž vázání různých uzlíků mu nedělá problém. Stejně jako zašívání něčeho roztrženého. Konec konců, to by byla hanba, kdyby nezvládal, když je to hlavní činností jejich kraje. Díky modelingu se také naučil chodit po mole, což mu umožnilo pracovat dobře se svojí rovnováhou a koordinovat své pohyby.


Jeho asi největší problém je zakotvený v tom, že je to bezpáteřní člověk. I když se to všechno snaží skrýt pod hezká slovíčka, ostatní většinou jen využívá k tomu, aby dosáhl toho, čeho chce. To, že je to morálně špatně si nějak neuvědomuje, neboť když z něj otec vymlátil city, tohle se vytratilo také. Sice se po většinu času tváří jako milý a chápavý člověk, ale není to tak úplně pravda. Navíc je poměrně dost sebevědomý, což může být na škodu, jelikož občas prostě nedokáže dobře odhadnout, na co mu síly stačí a na co ne. S tím celkem úzce souvisí i jeho přehnaná soutěživost. Pokud před něj někdo postaví nějakou výzvu, musí ji stůj co stůj splnit, ať už by ho to mělo stát cokoli. Asi takovým hlavním jeho nedostatkem je nemožnost trénování ve výcvikovém centru, kde je nepřeberné množství zbraní. Takhle je odkázaný pouze na to, co si s otcem vyrobil. Běžec je to dobrý, ale pokud jsou před ním nějaké překážky, které musí přeskočit, je to s ním asi těžší, většinou totiž nedokáže správně odhadnout to načasování, kdy by měl skočit. Rozhodně nezvládne plavat ve vodě, aniž by nohama nedosáhl na dno. Neměl žádnou možnost ani příležitost se to někde naučit, tudíž pokud by byl někde ve vodě, potřeboval by pod nohama pevný podklad, aby se odtamtud dokázal dostat pryč. Je celkem puntičkář, tudíž není s ničím spokojený, pokud to není úplně tip top. Rostlinstvo je pro něj španělská vesnice. Nerozezná od sebe pomalu ani smrtelně jedovatou a jedlou houbu, natož aby ještě poznal nějaké bylinky či květiny. Nikdy se mu nezdálo, že by tohle mohl potřebovat. Není přeci býložravec, aby se tím musel někdy živit, zkrátka mu to nepřijde důležité.


Narodil se jako vytoužený chlapec. Jeho otec si přál pouze syna, nechtěl nějakou slabou dívku. Přání se mu tedy splnilo a již od útlého věku začal Sebastiana vychovávat k obrazu svému. Něco jako dudlík pro něj neexistovalo, neboť otec to považoval za slabošské uklidňování. Když se malý hoch učil chodit, za každé zavrávorání či chybný krůček dostal pořádně na pamětnou. Jeho matka byla ale kus dobré duše, a proto si jej začala s sebou brát do práce. Tam se učil všem těm dovednostem, které může od návrhářky a švadleny získat. Poté co se vrátil domů, tak si jej táta převzal a trávil čas zase s ním. Měl to proto takhle hezky rozdělené. Dopoledne s matkou a odpoledne s otcem. Jeho rodiče totiž měli jiný pohled na výchovu a možná i to byl ten hlavní důvod, který je rozdělil. Zůstávali spolu jen kvůli malému Sebastianovi, jinak to u nich doma byla taková italská domácnost. Úplně všechno mělo peří a létalo vzduchem. Pan Santagostino si nikdy nic ze zákonů nedělal, a proto ve svém volném čase bral syna do lesa, který je na okraji kraje. Tam ho učil všem různým dovednostem, jež by se mu mohly někdy hodit, neboť nechtěl mít ze svého syna chcípáčka, který bude jako nějaký slaboch sedět a vyšívat křížkovým stehem, takový pohled by asi nestrpěl. Je zastáncem toho, že muž má být mužem a tuto myšlenku si od něj převzal i Sebastian, i když z počátku ne zrovna dobrovolně. A tak je tedy takový jaký je. Ve společnosti vždy dokonale uhlazený, zatímco v soukromí je z něj lovec, téměř na plný úvazek a dokáže se s lecčím ohánět. Už někdy od třinácti let se pohybuje na módních molech, kam se dostal hlavně díky konexím svojí matky. Předvádění oblečení se mu líbí a dost si to užívá, především tedy to, že je středem pozornosti a pohledy ostatních míří k němu. V tomto ohledu má takovou rozpolcenou osobnost, neboť na jednu stránku je strašná primadona, která si potrpí na čistotě a hezkých věcech, ale na druhou stranu se nebojí si ušpinit ruce či oblečení blátem nebo krví. I když je to celkem netypické na jeho kraj, táta nepochází původem z osmého. Nikdy se s ním moc nebavil, odkud to vlastně uprchl, ale někde se svoji dovednost a tvrdost ohledně trénování naučit musel a také se ji snažil předat právě jemu. Jeho sen však není vyhrát Hladové hry, ale získat si dobré místo v Kapitole a předvádět módní kousky zdejších návrhářů.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92