Thursday, September 28, 2017

Nadir Calloway

[ nejdýr kalouvej ]

[player] Quinn

[fc] Rami Malek
 

once you care, you're fucked

× [species] human
× [date of birth] november 10, 2202 | ♏︎ scorpio
× [loyalty] capitol
× [credits] 20 850

× [level] 4
× [age] twenty-two | 22
× [occupation] -
× [gems] 3




vitality [ 0 ] × defense [ 16 ]
  • V Nadirově světě moc soucitu a emocí nenajdete. Většinu lidí buď nesnáší, nebo jsou to prostě takoví žabaři, že mu ani nestojí za povšimnutí. Nikdo ho nikdy k ničemu nenutil a hlavně se o něj nikdy nikdo pořádně nestaral. Tedy jeho velkou výhodou je samostatnost. Vystačí si sám, nikoho jiného k životu nepotřebuje. Nemá k tomu genetické vlohy, ale je velmi chytrý. I když k tomu nemá genetické vlohy, je dost chytrý. Jeho mysl často pracuje až přes limit, což občas vede k nedostatku spánku. Má velice dobrou paměť, vzpomínky na každou událost ve svém životě má natolik pestré, že je schopný vám popsat každý malý detail toho momentu. Svým způsobem je to prokletí i neskutečná výhoda. Taktéž má zapamatované různé fajnové informace, které se mohou zdát na povrchu naprosto nedůležité, ale třeba by mu jednou mohly pomoci. Třeba takové bylinky a jak s nimi zacházet, aby se neotrávil nebo naopak otrávil někoho jiného. Vlastně naprosto nepodstatné, ale může se to jistě jednou hodit. Pochází z Druhého kraje, což je samo o sobě opravdu velkou výhodou. Odmala se mu naskytuje toho nejlepšího tréninku. Nadir do toho byl vždycky zarytý ještě víc než ostatní. Trénoval si i sám navíc, aby byl prostě nejlepší. Dává si opravdu záležet, aby svou vizi toho, že je ze všech nejlepší, také řádně ukázal ostatním. Každý den posiluje, cvičí a běhá, aby neztratil svojí sílu a fyzičku. Má každý den perfektně naplánovaný tak, aby stihl udělat všechno, co potřebuje. Jeho plány jsou vždycky naprosto perfektní. Má dost času je tvořit, tedy vždy myslí úplně na všechno. Rozeberme si tedy dopodrobna všechny schopnosti, které si za svůj život ve dvojce vypiplal k dokonalosti. Síla, první z nich. Není to žádný kulturista, ale svalové hmoty má dost. Troufá si říct, že lidi svého věku by bez problémů strčil do kapsy, i když to možná je jen jeho představa. Svou sílu dokáže i chytře využít. Vždycky ví, na co si může troufnout a na co ne. A pokud si na to troufnout nemůže, vždycky si to stanoví jako cíl a trénuje, aby tu překážku či člověka, nakonec zdolal. Hodně se učí z vlastních chyb, můžete si být jistí, že dvakrát stejnou blbost neudělá. Další schopnost, výdrž. Má opravdu působivou výdrž. Ať už je to běh, boj, či jiné fyzicky náročné činnosti, ví, jak si rozložit sílu, či dech a vydrží opravdu dlouho. V boji se nikdy nevzdává, to je jedno z jeho pravidel. Vždycky bojuje do posledního dechu, nekončí, dokud není v bezvědomí, popřípadě úplně kaput. Běhat umí rychle a na dlouhé vzdálenosti. Posledních pár let na tom opravdu hodně pracoval. Taky si tak čistí hlavu, takže ho to dost baví. Dále stojí za zmínku jeho rychlost a tichost. Má rád, když jsou věci hotové rychle a při nejlepším beze slov. Ani si ho nemusíte všimnout a za chvíli máte probodnuté srdce. Rychlé, ale účinné. Na tom on si zakládá. Na rozdíl od ostatních ve Dvojce nemá nějakou potřebu svou oběť mučit. Je to rychlý a tichý zabiják, nechce si totiž špinit ruce. Nikdo by do něj na první pohled neřekl, že je schopný někoho zabít a to mu přináší další řadu výhod, jako třeba nevyzpytatelnost a hlavně, moment překvapení. Co se týče boje, samozřejmě ovládá perfektně sebeobranu. Nikdy se bojová umění neučil zvlášť, prostě jenom potřeboval vědět, co na lidi platí a to se naučil. To znamená, že si ze všeho vzal to nejlepší a to se snažil naučit. A že mu to jde sakra dobře. I tak by asi ale boj holýma rukama nebyla jeho první volba. Se zbraněmi mu to jde lépe a to dost podstatně. Za tu spoustu let, co trénuje, si stihl vyzkoušet snad všechny zbraně, co ve výcvikovém centru našel a něco základního by nejspíše byl schopen předvést s každou z nich. Má ale své oblíbence. Tak například taková katana nebo mačeta patří většinou mezi jeho první volby. Dokáže s nimi doslova divy. Zkráceně řečeno, Druhý kraj za jím zničené figuríny platí celkem pořádnou sumu. Dalším oblíbencem je pro něj sekera. Neví přesně, co ho na téhle zbrani láká. S katanou a mačetou si více vyhraje, sekera je jeho volbou spíš když chce mít něco rychle za sebou. Ačkoli boj na dálku moc neuznává, začal se učit vrhat nože. Nikdy ho to moc nebavilo, a dělal to jenom, když už se opravdu hodně nudil, i tak si zvládl vypracovat poměrně dobrou mušku. Nemá vůbec problém být vytrvalý a soustředěný, jen tak něco ho nerozhodí a v žádném případě se nenechá vyvést z míry, pokud nejde o něco opravdu velmi vážného nebo něco, co by ho vyloženě sralo.
  • Nadir a jeho slabiny, to je kapitola, kterou on moc rád nemá. Vždyť je z Dvojky, je to profík, mít slabiny by pro něj mělo být nepřijatelné. U tohohle kluka je třeba hledat problémy spíše psychické než fyzické. Trpí dost tím, že má zkreslenou představu o světě a životě. Pro sebe je to největší frája a v jeho očích neexistuje nikdo lepší než on. Takhle mu to jeho mozek napovídá, takhle taky nad vším smýšlí. Vždycky všechny musí stoprocentně ujistit, že on je ten nejlepší v okolí. V žádném případě by si tuto skutečnost nenechal vymluvit. Na to je moc tvrdohlavý, což je jedna z jeho největších slabin. Nedejbože, aby byl někdo lepší než on. To je pro něj dost pohoršující a vlastně se lidí lepších než on docela bojí, i když jich moc není. Je velmi paranoidní a hlavně jeho paranoia nikdy nemizí. Často mu to nedá spát, spánek je pro něj občas slovo úplně neznámé. V hlavě se mu toho děje tolik, že to čas od času nedokáže procesovat a prostě křičí a mlátí všechno okolo sebe. Poslední dobou mívá tyto záchvaty agrese dost často a pro jeho duševní a občas i fyzické zdraví to není nic příjemného. Dusil v sobě svoje emoce tak dlouho, že zapomněl, co to vlastně emoce jsou. Neví jak emočně reagovat na situace v jeho životě. Co by normálního člověka přinutilo k empatické reakci, on totálně zazdí a prostě na to reaguje absolutně nějak, nebo ještě pronese nějakou kousavou poznámku, aby to udělal horší. Na cizím utrpení vidí něco fascinujícího, možná proto s ním většina lidí nechce mít vůbec nic společného. Nechápe základy slušného vychování a rozhodně od něj nemůžete čekat, že by se zvládl chovat úplně slušně. Není zdvořilý, ani možná neví, co to slovo znamená. K lidem necítí absolutně žádný respekt, pokud nejsou opravdu hodně vysoko postavení a často se k nim chová velmi nevlídně, skoro až hnusně. Možná jste z tohohle usoudili, že to asi nebude nejcharismatičtější člověk na světě a máte naprostou pravdu. Nerad se baví s lidmi, je hodně asociální, skoro až do extrému. Většinu svého času tráví doma, nebo někde sám, popřípadě v opravdu malé skupině lidí. Jedna z věcí, co ho opravdu nutí panikařit, jsou davy lidí. Je rád středem pozornosti, ale nikdy ne před velkým publikem. Svou aroganci opravdu neskrývá, ba naopak vám ji flusne přímo do obličeje hned, co se s ním poprvé setkáte a věřte mi, i tohle je dost velká slabina a mohlo by mu to v budoucnu hodně ublížit. Nereaguje moc dobře na nová prostředí. Částečně za to asi může jeho paranoia, v nových prostorách se většinou cítí dost nesvůj a v horších případech ho to i docela dost rozhodí. Nikdy to nebyl dobrý střelec. Ať už to zkoušel s lukem, pistolí, či čímkoliv jiným, prostě mu to nešlo. Hlavně ho to neskutečně nudí, takže o to ani nemá zájem. Stejně tak se nikdy nenaučil plavat. Neviděl důvod, proč by to dělal, stejně to asi k životu nikdy potřebovat nebude. Nemá absolutně žádný respekt k lidskému životu. Ať už cizímu, nebo svému, je mu to jedno. Ano, slyšíte správně, nemá respekt ani k svému vlastnímu životu. Rád se vystavuje nebezpečným situacím, třeba ho to jednou i zabije, ale to mu absolutně nevadí. Hlavně, že ho to baví. Pro svou zábavu je schopen udělat cokoliv, když se totiž nudí, tak moc přemýšlí a přijde mu tedy 100x lepší hledat si zábavu, než si nonstop chtít rozbít hlavu jenom kvůli tomu, že mu mozek nedá pokoj. Není to totální psychouš, k tomu se zatím nedostal, ale má k tomu hodně dobře nakročeno a možná by stačilo jenom nějaké větší popostrčení, aby se jím stal. Týmová práce? Co to je? Tohle si on nejede. Jak už bylo zmíněno, s lidmi není moc za dobře a už vůbec ne, když s nimi má něco dělat pohromadě. V týmu je většinou dost nesnesitelný a snaží si ukrást všechnu pozornost pro sebe, aby bylo vidět, že ostatní jsou proti němu jenom velký blbý nuly a on je to jediné, na čem na světě záleží. To je totiž to, co se mu jeho hlava snaží namluvit. I přesto si ale pár přátel našel, většinou jsou to ale lidi stejné nebo ještě víc šílení jako on. Nemají na něj dobrý vliv, ale to si on neuvědomuje. Jsou to jediní lidé, s kterými se dokáže normálně bavit.

  • [ file 001 ] Nadir Calloway, prvorozený syn dvou velmi vlivných obchodníků se zbraněmi z Druhého kraje. Bohužel, nechtěný syn. Jeho rodiče jsou typický příklad dvou rozmazlených fracků z Dvojky, kterým jejich původ naservíroval všechno až pod nos a oni pro svou kariéru nemuseli hnout prstem. I tak se jí ale vždy věnovali víc než Nadirovi. Jak by taky ne, udělali si omylem nějaký děcko, ale práce byla přece důležitější, tak ho prostě nechali služce a pápá nazdar, neotravuj. Jaká to úžasná domácnost. Už v dětství se u něj začaly rodit všechny ty problémy, co už jsou dneska plně rozběhnuté. Paranoidní byl vždycky, za to nemůže vinit rodiče, spíš nějakou vrozenou vadu. Za co je ale vinit může, je ten jeho "jsem nejlepší, nikdo jiný není důležitý" komplex. Jelikož se mu nedostávalo téměř žádné pozornosti, žil v neustálém domnění, že si ji musí získávat. Většinou byl na to všechno sám, a jelikož sebevědomí mu nechybělo už v tomhle věku, udělal si o sobě dost silnou představu. Byl bohatý, z vlivné rodiny, tedy usoudil, že nic nemusí a je úžasný sám o sobě. Už tehdy pro něj veškeré lidstvo pod ním bylo pouze smetí na povrchu zemském. Nějak si nedělal starosti s pravidly, chodil kam chtěl, kdy chtěl a jediný komu to dělalo starosti byla ta služka, co se o něj měla starat. Moc dobře věděla, že kdyby Callowayova synáčka ztratila, její budoucnost by nebyla moc zářivá. Jeho rodiče si ho sice nevšímali a projevovali o něj naprostý nezájem, ale pořád chtěli, aby o něj bylo postaráno, protože Lena Calloway nemohla mít syna, který by vypadal zanedbaně, ačkoliv by ho tak ona sama nejraději viděla. Nedá se říct, že by nějak žil v nedostatku, když si o něco řekl, vždycky to dostal, ať to byla sebevětší kravina. Jeho blaho v tomto ohledu jakkoliv nepokulhávalo. Co bylo naopak dost chabé, byla právě tak potřebovaná rodičovská láska. Nikdy ji nedostal, a to ho určitě taky dost poznamenalo. Občas teda jeho matka dostala nějaký mateřský pud a chvílemi se o něj zajímala, ale upřímně, moc jí to nešlo. Vždycky bylo vidět, že ho má méně ráda než jeho mladšího bratra, který byl na rozdíl od něj chtěný. Jeho brácha mu i tak přijde docela v pohodě. Překvapivě mu nevyčítá, že má víc rodičovské přízně než on, takže mezi nimi není žádný větší konflikt. Nějak už se smířil s tím, že on ten vztah s rodiči nikdy mít nebude a zkrátka to neřeší. Možná mívá chvíle, kdy mu je to fakt líto, ale to se stává pouze když už je psychicky úplně vydeptanej. Hned, jakmile mohl začít chodit do výcvikového centra, šel do toho. Bylo to už dávno, to se na sebe ještě snažil strhnout pozornost rodičů a na chvíli se mu to jeho perfektními výsledky podařilo. Nakonec ale, ke svému vlastnímu překvapení, přišel na to, že ho to tam opravdu baví i bez toho, aby musel  někomu něco dokazovat. Je z Dvojky, asi tu lásku k násilí má v krvi. Trošku si tu naštvanost a samotu kompenzoval na těch figurínách a vlastně to tak dělá dodnes. Možná proto je při boji tak agresivní a neodbytný, kdo ví. Výcvikové centrum bylo vždycky jedno z jeho nejoblíbenějších míst. Trávil tam vždy i přesčasy, musel si být přece jistý, že je lepší než ostatní. Slabost u něj postupně přestala existovat a nedokázal se vyrovnat s tím, že by nějakou měl. Kupodivu byl ve škole vždy nekonfliktní dítě. Lidi tam pro něj nebyli dostatečně dobří na to, aby se s nimi chtěl prát. Odseděl si tam, co musel a známky měl vždy výborné, hlavně kvůli jeho paměti. Nemusel se nějak extra učit a stejně vše věděl, takže škola ho děsně nebavila. V tomhle věku začal hledat něco, co by ho udrželo zabaveného, když zrovna nemůže být ve výcvikovém centru. Našel si kámoše. Hledal hlavně v těch vyšších vrstvách Dvojky, protože nikoho jiného nikdy nepoznal. Jejich rodina se bavila se spoustou velmi významných lidí, takže měl opravdu dost velký výběr. Nakonec se to všechno snížilo jenom na dva - Gunner a Omar. S nimi prožil prakticky celé své dětství a jsou to opravdu jeho nejlepší kamarádi. Ačkoliv by jim to nikdy nepřiznal, dal by za ně ruku do ohně. Jinak jsou jeho vztahy s lidmi dost chabé. Je to rozmazlenej arogantní fracek, takže na lidi pod ním kouká s nosánkem nahoru. Opravdu není moc lidí, kteří mu jsou dost dobří. Kromě jeho kamarádů dokáže dobře vycházet i s lidmi, co respektuje. To jsou většinou právě ti starší lidé z rodin, s kterými se občas stýká. Ví, že jsou důležití a neměl by si je znepřátelovat, tedy se k nim snaží být alespoň trochu milý, v jeho případě spíše snesitelný. Poslední dobou si hodně pohrává s myšlenkou, že by šel do arény. Vlastně už je rozhodnutý, že tam určitě půjde a všem dokáže, jak moc je dobrý. Začala to být obsese, která neskončí, dokud nevyhraje nebo se o to alespoň nepokusí.
  • Aphrodite's Temple

  • Lena Neith Calloway × Jak může příjmení napovídat, jedná se o jeho matku, jestli ji tak vůbec může nazývat. Za celý jeho život vůči němu neprojevila žádné známky rodičovství a zájmu, a proto je o tom pojmu “matka” možné diskutovat. Jako malý se snažil získat její pozornost a vše, co dělal, dělal aby si ho začala vážit, nebo alespoň všímat, jenže to nikdy jaksi nevyšlo a to se na něm poznamenalo, ačkoli by tvrdil, že to není pravda. Jako každé dítě chtěl mít milující rodiče, ale to by jeho máma nesměla být tahle fúrie. Nikdy její nenávist k němu nechápal, protože se k tomu matinka ani nikdy pořádně nevyjádřila, takže je mu to neznámé dodnes. Když už se s ním stýkala, bylo to pouze z donucení nebo v prospěch její reputace, což brzy zvládnul prokouknout, jelikož to není úplný debil. Je si moc dobře vědom toho, že pro tu ženu neexistuje nic důležitějšího než její pověst, a proto se jí už dlouhou dobu pokouší zničit. Nikdy jí nezvládne odpustit to, jak se k němu celé dětství chovala. Dala ho pryč nějakým blbým služkám a sama mu snad milionkrát ukázala, jak pro ni nemá žádnou cenu. V jeho očích je to ta nejhorší osoba na světě, vlastně z ní má dost strach, což opravdu ve vztahu matka/syn asi normální není. Je schopný s ní vést konverzaci, ale bývá to velmi krkolomné a většinou se to neobejde bez hádky, protože se k ní nedokáže chovat slušně. Nutno ovšem podotknout, že je stále jeho matkou a nějaký ten respekt k ní nejspíš mít bude, jinak si nedokáže vysvětlit, proč by se s ní vůbec ještě stýkal.

Sebastian Santagostino

[ sebastien santagostýno ]

 

Player: Renaiti

FC: Sean O'Pry



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: L. Exeter


Token: Rudá kravata


Tenhle kluk má dvě zcela odlišné tváře. Jednu, kterou chce, aby o něm všichni věděli a druhou, o níž nikdo zdánlivě netuší – asi by na ni někdo dokázal přijít, kdyby nad tím trochu uvažoval. Je to prosté. Jeho výchova byla tvrdá, což se na něm jasně podepsalo. Ve společnosti se dokáže chovat podle všech pravidel a všichni si tak myslí, jaký je to slušňáček. Je to dobrý řečník a přesně ví, jaké slovo použít, aby si vás získal na svoji stranu, aniž byste poznali, že s vámi vlastně manipuluje. Navíc si je až příliš jistý tím, jak na něj reaguje ženské pohlaví a dokáže toho patřičně využít. Stejně tak rád nechává všechny při prvním dojmu, že se jedná pouze o hezkou tvářičku s minimálním IQ. Je to pro něj výhoda, neboť nikdo potom neví, čeho všeho je vlastně schopný. A co že se to vlastně skrývá pod tou slupkou dokonale upraveného hocha? No, dalo by se říct, že celkem zkušený mladý muž. Asi nejvíce mu to jde s otcovým vlastnoručně vyrobeným lukem a šípy. Přeci jen, zaměřit cíl a z dálky se trefit, pro něj není zase nic moc obtížného, neboť v tom má jistou praxi. S kuchyňským nožem si je také jistý, nicméně spíše v ohledu porcování masa nebo zařezávání nějakých dřívek, na lovení by určitě raději sáhnul po tom luku. Naučil se však také dávce trpělivosti a to při sestavování malých pastí na králíky, aby na ně zbytečně neplácal šípy. Pokud pršelo nebo nebylo hezky, otec ho doma učil boji tělo na tělo. To ho dost baví, dávat kopance a rány. Taky je zvyklý na posilování s vlastní vahou, tudíž se mu podařilo svalstvo celkem dost vypracovat. Díky svojí matce má v rukou jemnou motoriku, tudíž vázání různých uzlíků mu nedělá problém. Stejně jako zašívání něčeho roztrženého. Konec konců, to by byla hanba, kdyby nezvládal, když je to hlavní činností jejich kraje. Díky modelingu se také naučil chodit po mole, což mu umožnilo pracovat dobře se svojí rovnováhou a koordinovat své pohyby.


Jeho asi největší problém je zakotvený v tom, že je to bezpáteřní člověk. I když se to všechno snaží skrýt pod hezká slovíčka, ostatní většinou jen využívá k tomu, aby dosáhl toho, čeho chce. To, že je to morálně špatně si nějak neuvědomuje, neboť když z něj otec vymlátil city, tohle se vytratilo také. Sice se po většinu času tváří jako milý a chápavý člověk, ale není to tak úplně pravda. Navíc je poměrně dost sebevědomý, což může být na škodu, jelikož občas prostě nedokáže dobře odhadnout, na co mu síly stačí a na co ne. S tím celkem úzce souvisí i jeho přehnaná soutěživost. Pokud před něj někdo postaví nějakou výzvu, musí ji stůj co stůj splnit, ať už by ho to mělo stát cokoli. Asi takovým hlavním jeho nedostatkem je nemožnost trénování ve výcvikovém centru, kde je nepřeberné množství zbraní. Takhle je odkázaný pouze na to, co si s otcem vyrobil. Běžec je to dobrý, ale pokud jsou před ním nějaké překážky, které musí přeskočit, je to s ním asi těžší, většinou totiž nedokáže správně odhadnout to načasování, kdy by měl skočit. Rozhodně nezvládne plavat ve vodě, aniž by nohama nedosáhl na dno. Neměl žádnou možnost ani příležitost se to někde naučit, tudíž pokud by byl někde ve vodě, potřeboval by pod nohama pevný podklad, aby se odtamtud dokázal dostat pryč. Je celkem puntičkář, tudíž není s ničím spokojený, pokud to není úplně tip top. Rostlinstvo je pro něj španělská vesnice. Nerozezná od sebe pomalu ani smrtelně jedovatou a jedlou houbu, natož aby ještě poznal nějaké bylinky či květiny. Nikdy se mu nezdálo, že by tohle mohl potřebovat. Není přeci býložravec, aby se tím musel někdy živit, zkrátka mu to nepřijde důležité.


Narodil se jako vytoužený chlapec. Jeho otec si přál pouze syna, nechtěl nějakou slabou dívku. Přání se mu tedy splnilo a již od útlého věku začal Sebastiana vychovávat k obrazu svému. Něco jako dudlík pro něj neexistovalo, neboť otec to považoval za slabošské uklidňování. Když se malý hoch učil chodit, za každé zavrávorání či chybný krůček dostal pořádně na pamětnou. Jeho matka byla ale kus dobré duše, a proto si jej začala s sebou brát do práce. Tam se učil všem těm dovednostem, které může od návrhářky a švadleny získat. Poté co se vrátil domů, tak si jej táta převzal a trávil čas zase s ním. Měl to proto takhle hezky rozdělené. Dopoledne s matkou a odpoledne s otcem. Jeho rodiče totiž měli jiný pohled na výchovu a možná i to byl ten hlavní důvod, který je rozdělil. Zůstávali spolu jen kvůli malému Sebastianovi, jinak to u nich doma byla taková italská domácnost. Úplně všechno mělo peří a létalo vzduchem. Pan Santagostino si nikdy nic ze zákonů nedělal, a proto ve svém volném čase bral syna do lesa, který je na okraji kraje. Tam ho učil všem různým dovednostem, jež by se mu mohly někdy hodit, neboť nechtěl mít ze svého syna chcípáčka, který bude jako nějaký slaboch sedět a vyšívat křížkovým stehem, takový pohled by asi nestrpěl. Je zastáncem toho, že muž má být mužem a tuto myšlenku si od něj převzal i Sebastian, i když z počátku ne zrovna dobrovolně. A tak je tedy takový jaký je. Ve společnosti vždy dokonale uhlazený, zatímco v soukromí je z něj lovec, téměř na plný úvazek a dokáže se s lecčím ohánět. Už někdy od třinácti let se pohybuje na módních molech, kam se dostal hlavně díky konexím svojí matky. Předvádění oblečení se mu líbí a dost si to užívá, především tedy to, že je středem pozornosti a pohledy ostatních míří k němu. V tomto ohledu má takovou rozpolcenou osobnost, neboť na jednu stránku je strašná primadona, která si potrpí na čistotě a hezkých věcech, ale na druhou stranu se nebojí si ušpinit ruce či oblečení blátem nebo krví. I když je to celkem netypické na jeho kraj, táta nepochází původem z osmého. Nikdy se s ním moc nebavil, odkud to vlastně uprchl, ale někde se svoji dovednost a tvrdost ohledně trénování naučit musel a také se ji snažil předat právě jemu. Jeho sen však není vyhrát Hladové hry, ale získat si dobré místo v Kapitole a předvádět módní kousky zdejších návrhářů.

Sunday, September 24, 2017

Scavenger Hunt


[5. výroční akce webu] Hladové hry už jsou zastaralou zábavou, tudíž bylo na čase vymyslet něco nového. Samozřejmě se k tomu neodhodlal jiný kraj než Druhý. Je to náhražka pro ty, které se nestihli dostat do arény a pro všechny, které láká násilí. Půjde o dvoudenní akci, kde se bude lovit divoká zvěř, plnit různé úkoly a je povoleno zranit, nikoliv zabíjet, pokud sama náhodně nerozhodne prezidentka nebo diváci. To se pak rozhodne stylem gládiatórských her. Prostředí bude tak nebezpečné jako samotná aréna Hladových her, tudíž je to skvělý způsob pro profesionální trénink nanečisto. Kdykoliv se může účastník vy-outovat, ale bude muset zaplatit cenu, kterou zvolí lid. Smrt nepřipadá v tomhle ohledu v úvahu, ale určitě můžete přijít o život. Cílem této hry bude se dostat ke třem různým trofejím, mohou tedy vyhrát tři účastníci a odměny budou u každé trofeje odlišné. - Účast hlaste do komentářů.

  • Cena: krevní přísaha při počátečním ceremoniálu
  • Koná se: 3.11. 18:00 do 7.11. 21:00
  • Kde: neutrální a neznámé lokace poblíž Druhého kraje
  • Zváni jsou: obyvatelé 1., 2. a 4. kraje, vítězové, Kapitolané, možnost +1 po dohodě s vyšší mocí
  • Téma: utajené, přijďte v loveckém/pohodlném
  • CO BUDE NA AKCI
    • Uvítací ceremoniál, seznámení s lovci a krevní přísaha.
    • Hostina pro všechny, seznámení s pravidly a hrou.
    • Samotná hra se smrtelnými nástrahami, úkoly a soupeři.
    • Konec s překvapením.

Ashildr Lancaster

[ ašildr lenkestr ]

[player] Larsyn

[fc] Alissa Violet
 

    

my middle finger salutes your attitude

× [species] human
× [date of birth] december 3, 2200 | ♐︎ sagittarius
× [loyalty] neutral
× [credits] 2 838

× [level] 1
× [age] twenty-four | 24
× [occupation] combat spy, strategist
× [gems] 0





vitality [ 0 ] × defense [ 5 ]
  • doplním...
  • doplním...


  • [ appearance ] Suďte si ji jak chcete, má ráda hezké lidi. Ráda se o sebe stará, což je vidět na jejím šatníku a jak se upravuje. To má za vliv Kapitol, ve kterém tráví poměrně dost času kvůli své pozici špióna. Pořád se ale nedá přiřadit ke slečnám, které se o sebe starají dennodenně jako to v Kapitolu bývá. Je šik po tom svém a je vidět, že je to stále ta dívka ze Čtvrtého kraje. U ní není tak velká spotřeba make-upu, vlastně to ani nevyužívá a raději nechává zářit tu přirozenou krásu, se kterým je spokojená a nic by neměnila. Jiní by ale měli jiný názor, protože přece ne každý má stejný vkus, že? V každém se ale něco najde. Ráda se obléká do pohodlných věcí, klidně ji uvidíte i v teplákách a mikině, ale někdy si ráda vyrazí i v tom hezkém, ale při svém volném času raději zvolí ten komfort - externě je určitě jednodušší než interně. Nemusí ze sebe dělat někoho, kdo je něco víc a ani nepotřebuje zaujmout. Je šťastná s tím, že zaujme právě jen sebe a ostatní jsou jí jedno. Nechová se, nevypadá a ani se neobléká pro někoho jiného. Občas ale změny musí nuceně podstoupit, jinak by ji mohl poznat někoho, koho v minulosti znala pod svým jiným jménem, a to by nemuselo dopadnout dobře.
  • [ personality ] První dojmy z její pravé osoby budou pravděpodobně negativní. Už jen proto, že z ní srší sarkasmus a neustálý negativismus. Pokud si vás zrovna nedobírá, tak je zase totálně zticha a moc toho nenamluví. Je to jakási forma její obranné masky. Povahovou stránku má velmi náročnou, jde z ní těžko vyčíst. Celkově je tichá, nemá zapotřebí se k někomu hlásit a vyvěšovat transparent, že je v místnosti a musí si ji každý všímat. Raději se lidí straní, sama se s někým dobrovolně neseznamuje, takže první krok je spíše na jiných. Samozřejmě se to nestává pokaždé, čas od času se i odhodlá někoho oslovit, pokud jí ten člověk fascinuje už vzhledem. Ash je ale osoba, kterou je dobré si držet v blízkosti. Nejen kvůli tomu, že kdybyste byli proti ní, tak by vám nakopala konečník, ale je to důvěryhodná osoba, které může svěřit i vlastní život. Je běžným jevem, že byste si s ní neměli zahrávat a určitě ji neštvat. Promluví si s vámi o čemkoliv, vyslechne vás a ráda s něčím pomůže. Pokud patříte mezi oblíbenci, obětuje se za vás, jestli nejste totální nula, ale takové lidi stejně nemá v oblibě. Člověk by občas řekl, že má některé radši než sebe, což je pravda. Avšak, neberte si zase, že pro ně udělá víc než pro sebe. Dost si zakládá na svém komfortu, takže nedává přednost někomu jinému, pokud sama nemá tu ideální pohodlnost. Jinak je ale ochotná zajistit přátelům vše, co je potřeba a to jde i přes mrtvoly. Moc se s ničím nepáře a rázně si svojí cestičku vyšlape. Je zapálená do nebezpečných věcí, ráda si zahrává s ohněm. Je to nejspíš tím, že nikdy neměla příležitost si vyzkoušet Hladové hry na vlastní pěst, takže jí to svým způsobem chybí, že tu šanci propásla. Jindy má i svou druhou tvář nebo spíše několik tváří najednou, protože to je v podstatě celý její život. Vždy musela být někým jiným a stále to pokračuje. Už jen proto, že se na některých místech vyskytuje dlouho a musí si získávat důvěru cílových lidí, což má za vinu její současná práce. Zajímá jí lidská psychologie, proto se jí věnovala tolik, že zvládá lidi rychle odhadnout jen z pouhého pohybu, pozdravu, stisku ruky a úplných titěrností. Zvládá si zajistit i to, aby byla člověka sympatická. Občas se ve svých povahách ztrácí, že sama neví, která je vlastně ona. Je to s ní někdy chaotické, ale dá se na to zvyknout. Rozhodně není falešná, i když se to vcelku protiřečí, ale to vše platí pro ty, které ji opravdu znají a nejsou to jen bezvýznamné osoby. 
× × ×
  • [ file 001 ] Ashildr Lancaster, nebo ještě jinak známá pod jménem Urchin Croft, byla narozena ve Čtvrtém kraji, který je stále jejím domovem. Nikdy se do Třináctého kraje doopravdy nepřestěhovala. Se svou rodinou byla odjakživa spojená s rebelským krajem, takže i ona o tom něco málo věděla. Nikdy však neopustili svůj rodný kraj, i když rodiče dělali špinavou práci pro rebely, což jim mohlo stát život. Důvod, proč zůstali v kraji je prostý - žili si na vysoké úrovni, vztah s místními mírotvorci měli výborný, což rebelům velice vyhovovalo, takže získávali informace prostřednictvím její rodiny. Tím ji ale jako malou nikdy nezatěžovali. Žila si život jako každé dítě v kraji a nemusela řešit problémy dospělých. Když ale dosáhla dvanácti let, byli rodiče nervózní, co se s Urchin po dalších letech stane a zda bude vylosovaná. Chtěli se z kraje dostat, aby udrželi jedinou dceru naživu, jenže to přece jenom Třináctému kraji nezajímalo. Urchin to nijak obzvlášť nevadilo, protože ráda trénovala na Hladové hry. Dokonce se dokázala bavit na celé té show, které každoročně sledovala a měla ten sen, že se jednou stane vítězkou. Při jedné takové, v začátcích své puberty prohlásila, že se přihlásí do Hladových her, což rodiče vyvedlo z míry. Sice věděli, že je jejich dcera trénovaná, ale nevěřili jí natolik, že by něco takového mohla kdy vyhrát. Zešíleli a dělali všechno proto, aby dostali dceru pryč z kraje. Bohužel, stalo se neštěstí a přišel ten hrůzný osudný den, kdy se její rodiče dostali do průšvihu a byli za to popraveni. Urchin toho byla svědkem a na Kapitol náhle změnila názor. Poté byla daná do pěstounské péče a pokračovala ve svém životě utápěná ve smutku, že za to vše mohla ona. Uzavřela se do sebe a soustřeďovala se jen na každodenní trénink do Her. Avšak už v tom nenacházela takovou zálibu jako dříve, jenom měla zapotřebí ze sebe dostat tu zlost a nenávist. Učila se hlavně bojovému umění, ať už to bylo se zbraní nebo beze zbraní. Můžete ji vidět nejčastěji s tonfou nebo s dlouhou tyčí. Ostré zbraně si moc nevybírá, ale když už na to dojde, tak sáhne po mačetě nebo něčemu podobnému. Zkrátka je jí to dost jedno, moc vybíravá ve zbraních není, hlavně, že to řeže. Taktéž je strategická a dokáže vymyslet plán i při velikém chaosu, rozhodně talent. Je to něco, co jí nesmírně baví - vymýšlet plány a nahlédnout do mysli svého protivníka. Plavání, lovení a rozpoznání terénu je u ní něco tak přirozeného, že to dělá bez jakýkoliv zádrhelů. Během svého žití v kraji pátrala po Třináctce, kteří se jí v podstatě ozvali sami a od té doby přešla na jinou stranu. Změnila si i jméno, pod kterým je v současnosti známá. Stala se bojovým špiónem a stratégem. Již tedy ve svých šestnácti let začala pendlovat mezi svým krajem, kempem rebelů a tam, kde ji bylo potřeba. V podzemí Třináctky se moc nezdržovala, protože tam byly jistá pravidla, která ona úplně nectila, tudíž tam nebyla i tak žádaná. Když konečně ukončila poslední sklizeň, opustila pěstounskou rodinu, kterou neměla vždy v lásce. Nikdy si nebrala oblázky, proto měla nízké šance, že se do arény dostane. V plánu ale bylo, že se Urchin do 132. ročníku dobrovolně přihlásí, aby se mohl provést útok na Kapitol. Nechtěla tam, protože to pro ni byla sebevražda a úplně nevěřila rebelům na to, že to zvládnou a z té arény ji dostanou. Nakonec to bylo vcelku úspěšný, jestli se tomu dá vůbec říkat úspěch. Kapitolu to zničili, ale z arény dostali jen jednoho kluka, což jí jako úspěch moc nepřipadá. Každopádně je jí to jedno. Pomalu nejde poznat, zda to rebelování myslí vážně. Ve většině případech to vypadá, že jen ráda ničí, protože už nemá co ztratit. Jenže Ashildr životu dává ještě šanci a nalézá v ní krásu, proto ji nehodlá nějak v blízké době opustit. Když už by musela, tak při boji, který předá Panemu alespoň důležitou zprávu. Dá se říci, že je prospěšná a věrná. Ví se, že Kapitolu úplně nefandí a v tom je ta jistota, že špión Lancaster určitě nezradí. Nejčastěji je využívaná právě jako bojový špión, což znamená, že na mise chodí vždy jako první a kontroluje různá území, zda nejsou někde pasti a tak. Je sice vysoká šance, že umře jako první, ale na to se upsala a je si toho vědoma. Jejím nutným vybavením jsou samozřejmě granáty a útočná puška. Musela se naučit ovládat se střelnou zbraní, což je podle ní strašně super schopnost. Ke všemu se přitom cítí hrozně husťácky a miluje zvuk té střelby. Někdy i bývá na misích, kdy je za dlouhodobějšího špióna, jelikož se umí snadno infiltrovat do cizího území a dokáže leccos uhrát. Pomáhá prakticky se vším, o co ji požádají a ona to zvládá. Nemá problém s tím, že se může dostat do nebezpečí. Z nějakého důvodu ji to naplňuje a zbožňuje hru se životem, když už tedy nemůže do Hladových her. Je neustále v pohybu, takže se nezdržuje na jednom místě dlouho. To je také důvod, proč nemá přátelé, ale v utužování vztazích ona přeborník moc stejně není.

  • mobil - Advansy

Friday, September 22, 2017

Catastropha Ria de la Saineverrex

[ katastrofa rija de la sajnevreks ]

 

Player: Rywaine

FC: Perrie Edwards


Tesserae: 10 | Defense: 26

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 deceased - brutálně zmlácená: O. Lunsford


Token: Černý diamant


Spolu s temným smiechom sa sai dýka zapichla do hlavy figuríny. Potom ju dievča pred ňou dýkami rozreže a dobodá. Ešte si do nej nezabudne kopnúť. Postaví sa dozadu, vezme si luk, figurínu strelí do srdca a nakoniec jej mečom z celej sily usekne hlavu. Kútiky sa jej prvýkrát po toľkých rokoch bezcitného života zdvihnú do výšky a pošepky zahlási: "Raz takto zmasakrujem teba otec, budeš prosiť o milosť, kňučať, plakať a žobroniť o svoj bezcenný život…" Catastropha. To je meno tejto teenagerky, a popravde hovorí za všetko. Niekto by sa zasmial, ale radšej to nerobte. To meno presne vypovedá o jej charaktere. Už v mladosti stratila city a emócie, psychicky je teda naozaj katastrofa, nič jej neprekáža. Dokonca by vám zlomila väzy len tak, z nudy. Nebezpečná je teda už tým, že stojí desať metrov od vás. Ale keď sme u tej psychiky, je naozaj silná. Dokonca ju matka učila, ako si omotať okolo prstu hocikoho, koho len bude chcieť. Bez väčšej námahy, ujmy, všetkého. Naučila ju urobiť zo seba krásnu a získať si na svoju stranu koho bude chcieť. A bez ľútosti danú osobu zabiť. Citové vzťahy si teda nedokáže vytvoriť. A ani nechce. No nie je to len psychika, ktorou oplýva. Je veľmi silná, už od piatich rokov trénovala na Hunger Games. Otec ju aj jej štyri ďalšie sestry násilným spôsobom všetko učil. Mal ale aj svetlejšie stránky. Doma ich učil rôznym bojovým umeniam, pri ktorých bol pokojný a miestami aj milý. Nezakryl tým ale fakt, že bol tyran a svoje deti využíval len na to, aby bol raz ešte bohatší, než bol. A on bol aj na jednotku dosť bohatý a vplyvný. Mala dosť dobrý život, ale aj tak toho znesie minimálne toľko čo nižšie kraje. Otec ju rezal, bil a potom ju posielal do výcvikového centra. Dokonca ju chodil pozorovať alebo ju dával zranenú behávať. Či už po parku alebo lese vedľa ich kraja. Ešte jej aj pripravoval pasce, ktoré sa naučila práve preto dokonale rozoznávať a niektoré aj vyrábať. Tiež si vytvoriť úkryt v ťažších podmienkach a založiť oheň čo najnenápadnejšie a potom ho bez stopy zakryť. Nájdenie potravy, stopovanie, zistenie smeru, severu a maskovanie sú už pre ňu primitívnymi zručnosťami. V bylinkách sa vyzná len tak-tak ale jedovaté rozozná. Samozrejme k tomu niekoľko liečivých, ktoré by je mohli zachrániť život. Inak sú jej ukradnuté a nerieši ich. Spolieha sa na to, že sa jej nič nestane, že je dostatočne pripravená. Vlastne niekedy ani nevníma, keď jej niečo je. Má silný žalúdok, a tak jej strávi aj "jedlá" z ktorých by bolo ostatným už na zvracanie. Sila, rýchlosť a výdrž jej problém nerobia. Už len kvôli tomu, že sa to učila aj ranená. Proste extrémna výchova, ktorú by nikto nechcel. Ale zocelila ju na maximum. A urobila z nej bezcitného psychopata. So zbraňami je zase vynikajúca. Dokáže narábať s každou zbraňou, akurát najlepšia je so sai dýkami, vrhacími nožmi a dýkami. Vie to ale aj so zbraňami ani diaľku, luky, kuše a praky jej nerobí žiadny problém. Dokonca to vie aj s mačetami, mečmi, katanami, shurikanmi, sekerami, kopijami a oštepmi. Naučila sa trošku aj s netradičnejšími zbraňami typu srpov alebo aj s pálkami a palicami, keby v aréne neboli zbrane. Skúsila si vlastné všetko a zo všetkého vie aspoň základy. Otec ju do toho násilne nútil, takže sa naučila naozaj všetko. Inak by ju doma zmlátil a nemal by s ňou zľutovania. To bolo na jej výchove to úplne najhoršie. A pokojne sa zaobíde aj bez zbraní. Ovláda rôzne bojové umenia po svojom otcovi. Naučila sa tiež lepšie znášať bolesť, naučila sa ju ignorovať a zamerať sa hlavne na boj. Najlepšie je ale, že vďaka tomu, že je ako prázdna schránka sa nebojí ničoho, všetko je jej ukradnuté, keď má svoj cieľ. Dokáže rýchlo behať, šplhať aj plávať keď je zranená. Aj plávanie je ale jej silná stránka. Má totiž veľmi veľké pľúca a zadržať dych vie aj cez dve minúty, ak sa sústredí. Nikdy ale nepanikári, proste nedokáže. Robí čo ju prvé napadne a väčšinou jej to ale pomôže. Je inteligentná a má logické myslenie, len dlho nemyslí. Nemá prečo. Nechce sa jej. Chce len zabíjať a prežiť. Ale čo je jej skutočným cieľom? Vyhrať hry a potom zničiť jej otca. Podarilo sa jej dokonca dostať na jednu akciu v dvojke, kde si precvičiť svoje schopnosti a naučila sa niekoľko oveľa zaujímavejších vecí. Dokáže rozoznať míny, chodiť pomedzi ne a nájsť pohľadom aj pod zemou. Naučila sa lepšie liezť po stromoch, keďže pochytila štýl zo siedmeho kraja. Otec ju síce učil, ale bolo to tak, že ju naháňal po lese s nožom, takže sa tomu nijako dobre nenaučila, toto ju posilnilo a už to dokáže profesionálne.


Toto telo bez duše nemá veľa slabín. Vďaka prísnej výchove je veľmi silné, a tak si poradí aj s viacerými ľuďmi naraz. Ovláda toho naozaj veľa a nájsť u nej slabé miesto je niekedy naozaj náročná úloha. Ale hlavné je to, že nemá emócie a city. Niekedy je to výhoda, niekedy nevýhoda. Ide o to, či to niekto vie správne využiť. Manipulovať sebou nenechá, ale niekedy sa jej môže vypomstiť, že to robí s ostatnými. Môže sa jej na to prísť, má chvíle, keď sa doslova vie sama prezradiť, a iné, kde by ste jej zožrali aj z ruky. Najväčšia slabina je ale, že nikdy nemala možnosť dostať sa k technológii. V Jednotke jej je málo a ani otcovi sa nepodarilo jej nejakú zohnať, aby sa na to pripravila. Akurát každý ročník sledovala hry a čo-to sa naučila z nich. Iné skúsenosti nemá, a preto ju to môže nepríjemne prekvapiť. Asi jediná vec ktorú naozaj v živote nedržala v rukách. S bylinkami má zvláštny vzťah a pozná len tie hlavné jedovaté a liečivé, v iných by sa asi stratila – a aj tie čo už pozná sú u nej niekedy španielska dedina. Tiež má niekedy problém nájsť si niekoho komu verí. Vie si vás omotať okolo prstu, ale získať si vás môže byť niekedy ťažkým orieškom aj pre ňu, čo sa psychike učila dlho. Strach aj keď z ničoho nemá, máva nepríjemný pocit, keď je v blízkosti nového prostredia, na ktoré nie je zvyknutá. Tiež nikomu neverí, takže aj keby mala spojencov, ťažko by šla v noci v pokoji spať. Preto a naučila spať s nožom a zobudiť sa aj na maličké vrznutie. Preto sa v noci často budí. Je to aj schopnosť, ale aj slabina. Ak jej niekto nestíha, tak ho pokojne, aj spojenca nechá za sebou. Niekedy jej to môže prísť draho, ale to je ona. Tiež je to veľmi konfliktná osoba. Ak nevelí ona, je to naozaj zlé. Preto radšej uprednostňuje niekoho, kto ju rešpektuje skôr zdola a nie na rovnakej úrovni. Keď nie je tá vedúca, dokáže spôsobiť naozaj obrovský problém. No nevzdáva sa. Bezhlavo ide za svojím cieľom a i to sa jej môže niekedy vypomstiť. Ona si to neuvedomuje. Je múdra, ale keďže nič neprežíva ako ostatní, málokedy si uvedomuje niektoré veci… Ale keď sa to tak vezme, má jeden jediný strach, nenávidí svojho otca a keď jej ho niečo pripomenie, zachváti ju amok a nevie čo robí. Proste je ako nezastaviteľné tornádo. Snaží sa urobiť všetko, aby sa ho zbavila. Nenávidí ho z celého srdca a to do konca života. Pri živote ju drží práve tá vec, že mu raz ublíži natoľko, aby si vypil všetko, čo robil dovtedy jej aj jej sestrám. Jediná emócia, ktorá v nej teda zostala je nakoniec nenávisť, preto je taká aká je. Istú slabinu má aj v tom, že ľudia, ktorých má rada (mať rád je u nej iný pojem ako u ostatných, pri nej je to niekto, komu dôveruje a kto má u nej isté miesto, osoba, ktorá je už v jej živote istým spôsobom zasadená) sú pre ňu dôležitý a nedokázala by im nijakým spôsobom ublížiť. Síce je to len niekoľko osôb v jej živote ale aj tie majú putá s ďalšími osobami a preto sa nerada na niekoho viaže, musí si potom dávať pozor, aby danej osobe nijakým spôsobom neublížila. Nie je veľmi prispôsobená na zmeny teplôt, nie je ani otužilá a veľké teplo jej robí závrate. Horúčavu znáša horšie ako zimu, ale ani jedno u nej nie práve v poriadku. Oboje je pre ňu ťažké na prežitie. Síce sa v poslednej dobe snaží to nejako zakopať, ale ide jej to naozaj pomaly.


Na parapet padali dažďové kvapky, všade sa ozývali zvuky búrky. V ten deň mala zákaz vyjsť von. Už tam bola a všetko sa skazilo. Mala ho počúvať, nemala sa nechať ovplyvniť. Z dolného poschodia sa ozýval hrmotný krik jej otca a o niečo tichšie protesty jej matky. Ak je matka tichšie ako otec, je to zlé. Ale naraz všetko stíchlo úplne. Už-už začínala mať nádeje, že sa to urovnalo. No nebolo tomu tak. Dvere otvoril akoby ich chcel vylomiť. V rukách držal remeň. Ten, ktorý používal, keď sa mu niečo nepáčilo. Keď dcéry nerobili, čo on chcel. Ten deň ju poslal do výcvikového centra na šesť hodín. Malé šesťročné dievčatko. Rada tam chodila, ale keď tam mala byť celý týždeň po šesť hodín, nedokázala to. Matka ju preto chcela nejako kryť, nech sa dostane aspoň do parku, zabehať si. Že sa to takto vyrieši, ale nebolo tomu tak. Len sa to všetko zhoršilo. Nechcela, aby ju za to otec zbil, nemala však na výber. Švihal ju ním, kým bola ticho, kým nemala na tvári jedinú slzu, kým sa "nepoučila" zo svojej chyby. Dievčatko ešte dlho ležalo na koberci v svojej prepychovej izbičke a čakalo. Čakalo, kým za ňou neskoro v noci príde matka a uloží ho. Prišla ako vždy. Uchlácholila ju, ospravedlnila sa a dievčatko zaspalo. Taký život mala Catastropha. A dali jej to meno naschvál? Kto vie? Len rodičia. Samotné dievča vedelo len pár vecí. Vybral ho otec, nejaký vysoko postavený muž, takže niekedy prehliadli, keď jeho dcéra mala modriny, jazvy alebo pomliaždeniny. Vekom ich ale ubúdalo. Z malého dievčatka vyrástla silná žena. Rozhodnutá vyhrať Hry stoj čo stoj. Ale za vysokú cenu. Otec z nej vymlátil všetky city, pocity, emócie a vlastne celú osobu. Nezostalo z nej nič, len schránka kedysi možno milej osoby z jediným cieľom. Vyhrať hry. Od piatich do šiestich rokov sa musela učiť dýkam a nožom. Nech vie aspoň niečo. Veď je to predsa dieťa z Prvého kraja, nesmie byť bezbranná! Matka ju zase učila ako zaujať pozornosť, ako urobiť krásne divadlo, ako si získať koho chcela, to ju učila celý život. Sama si manžela obmotala okolo prsta, i keď nie veľmi dobre. Od veku siedmich do ôsmich zase chodila behávať a využívala celé zariadenie výcvikového centra. Na silu, výdrž a rýchlosť. Šplhanie po stenách, stromoch a sieťach. Dokonca už vtedy chodila po nociach d o lesa. Od deviatich do desiatich sa učila prežiť v prírode, variť, ale musela si po celé tie roky udržať svoje obľúbené sai dýky, s ktorými sa snažila byť najlepšia… Tiež zakladanie ohňa, určenie severu, získanie jedla, stopovanie. Jedenásť až dvanásť, kuše, lúky, praky, sila a výdrž. Nemohol z nej byť krehotinka. Už v tomto veku ju mohli vylosovať do Hier, a preto do výcviku vložila samú seba. Keď sa ale prihlási, chce byť pripravená. Trinásť až štrnásť, mačety, kopije, katany, sila a rýchlosť, stále sa učila aj novým veciam, ale aj si opakovala tie staršie. Od pätnásť po šestnásť, meče, harpuny, sekery, výdrž. A sedemnásť, osemnásť, všetko pospolu. To bol jej život. Taký mala plán. A ak ho nedodržiavala, otec ju mlátil remeňom. Práve v ôsmich rokoch stratila emócie, city a skrátka. Akoby aj dušu. Nevedela, čo je to láska, ľútosť, pochopenie, nevedela už nič. Nemala problém s ničím. Bola ako trénovaná na arénu. Telo bez duše. Ale čo je na jej príbehu najhoršie? To, že má dvojča. Catastropha a Titania sú takmer rovnaké, akurát Titania si zachovala čo-to z citov a emócií. Síce nie veľa, ale je to taká lepšia verzia Catastrophy. Aj keď vyzerajú rovnako, vždy je vidieť, ktorá je ktorá. A akoby to nebolo málo, otec má ešte dve dcéry. O dva roky mladšie ako Catastropha s Titaniou. Na jednej akcii sa opil, žena porodila deti, dala im ich pred dvere a už ju nikto nikdy nevidel. Ďalšie dvojčatá do ich rodiny. A otec im dal ďalšie strašné mená. Nemal ich rád, ale s manželkou ich aj tak vychovávali ako svoje. Volali sa Apocalypse a Armageddon. A na ne bola ešte tvrdia výchova. Toho si ale Catastropha nevšímala. Mala svoj cieľ, svoj výcvik, svoj… Hm, dá sa to nazvať životom? A aby nebolo málo, majú ešte jednu mladšiu sestru, o štyri roky mladšiu ako je Catastropha, Toxicu, ich pokrvnú. Život v dome bol hlučný, ale Cata tam aj tak skoro nikdy nebola. Žila vlastne vo výcvikom centre, v parku a v lesoch. Keď sa však vezme jej charakter, ktorý je veľmi krátky a už časť jeho bola spomenutá, Cat by nikto nikde nechcel. Okrem otca sa jej aj tak trošku bála celá rodina. Citový pozitívny vzťah má teda len ku svojim sestrám, trošku k matke a ešte jednému človeku, tým je víťaz zo Sedmičky menom Archer. Pomohol jej aj keď absolútne nemohol, postaral sa aby nezostala sama v jame, aj keď by mu to bolo pomohlo. Je to tiež jediná osoba, voči ktorej sa ako-tak prejavila. Je totiž vysoko agresívna, ironická, sarkastická, nič jej nepríde vtipné, nič ju nezaujíma. Hlavne zničiť životy ostatných a vyhrať hry. Asi jedinou kladnou vlastnosťou je cieľavedomosť, inak takmer nič, čo by stálo za zmienku. Ako bolo spomínané, jednoducho je to takmer telo bez duše. Nedokáže cítiť nič. Dokonca si už zvykla aj na bolesť, takže ju lepšie znáša. Nikdy sa ale jej zjazvené telo nespamätalo, bolesť tam je, ale bojuje s ňou nejakým zvláštnym spôsobom vo vnútri. Otec ju raz porezal na nohách a naháňal po lese. Od tej doby, keď sa k nej niekto priblíži čo i len s kuchynským nožom, je extrémne nebezpečná. Naozaj sa s ňou neradno zahrávať… Síce už nemá nič, ale psychické divadielko na vás vďaka máme dokáže dokonale zahrať. A vzhľad? Krásna teda je, ale niekedy dojem kazia jazvy, na svaloch, ktoré sú na dievča niekedy až príliš veľké. Tvar jej lemujú svetlulinké vlasy, odlesky blonďavej, bielej a striebornej. Oči má nebeské modré, i keď je v nich vždy pekelný pohľad. Pery plné a svetlé, maľuje sa stále, ani nie preto, že chce, ale kvôli matke, ktorá ju na to tak naučila, že to robí mechanicky, už z nejakého pravidla. A toto je Catastropha, z malého dievčaťa sa vykľulo monštrum. Nakoniec jej dali aj dobré meno. Úplne triafa to, kým v skutočnosti osemnásťročná teenagerka je. Preto je tu rada na záver. Radšej sa jej veľkým oblúkom vyhnite, než by ste mali riskovať, že vám z nudy zlomí väzy. Alebo tiež nie, záleží na všetkom.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92