Sunday, March 05, 2017

Blaine Dempsey

[ blejn dempsi ]

 

Player: Maddie

FC: Nico Mirallegro



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 17 deceased - zlomený vaz




Blaine je celkem husťák, který bere jako svůj smysl života trénovat na Hry a potom je vyhrát nebo alespoň všem ukázat, že byl dobrej natolik, aby se dostal do finále. Ani mu vlastně nevadí, že by třeba měl umřít, ale nejhorší je vědomí, že by se mohl ukázat jako špatný, že by dostal malé hodnocení a že by potom v aréně mohl být neúspěšný. Takže dělá všechno proto, aby se to nestalo, takže díky tomu, že trénuje a že je z profíkáckého kraje a že jeho rolemodelové jsou všichni fakt hustí, tak toho celkem dost umí. Na prvním místě stojí jeho síla, na které si dost zakládá. Baví ho to, že má vidět svaly, nebojí se být jenom v plavkách, rád na sebe strhává pozornost a celkově žije vlastně jenom proto, aby pobavil ostatní. Na to přišel už jako malý, když ho nejvíc bavilo hrát ve škole divadlo. Dokáže zahrát, že nic nechápe, že v hlavě nic nemá, když to lidi pobaví, dokáže si i sám ublížit, když je to třeba. Prostě miluje, když se mu lidi smějou. To mu dokáže dodat neskutečnou energii, když je před publikem. Blaine je dost herecká osoba, všechno, i normální každodenní věci, dělá naplno a přehrává. Pokud jsou tam s ním lidi. Je jedno, jestli je to jeho máma nebo někdo, koho vůbec nezná, ale když jsou kolem něj lidi, je vždycky veselý a má toho na rozdávání. Potom, vzhledem k tomu, že je ze Čtyřky, umí plavat, umí se potápět, dokáže zadržet dech na dost slušnou dobu, umí lovit ryby a potom je zpracovat, takže se dají jíst. I když to doma není zrovna on, kdo obstarává vaření, tak nějaké základy zvládá. Když už byl dost starý, aby tedy začal cvičit na Hry, tak se toho dost chytl. Nechal hraní divadla ve škole a celkem zdrsněl, protože se rozhodl, že bude ostatní lidi bavit ve velkém, i kdyby u toho měl umřít. Jako nevadilo by mu to, ale umírat se mu nechce, takže poctivě cvičí. Musel udělat celkem velký kus cesty z malého chlapečka, který navíc vyrostl strašně pozdě, takže byl dlouhou dobu jeden z nejmenších a nejslabších lidí a stejně se snažil, aby nebyl nejhorší. Teď už je to lepší, vyrostl, má hojně svalové hmoty a umí se prát tělo na tělo, to hlavně. Ve výcvikáči si nejvíc oblíbil těžké zbraně na blízko, pořádný meč nebo kyj. V pohybu má s něčím takovým strašnou sílu a třeba když běží, tak mu potom i dělá problém se zastavit. Jak je ze Čtyřky, tak nejenom umí lovit ryby prutem a klást pasti i na suchozemská zvířata a potom je na ohni, který sám rozdělá, nějak připraví, ale umí to i s oštěpem a trojzubcem. Nebyla by to sice první volba, ale taky s tím leccos zvládne.


Nejhorší věc pro Blaina je, že jak celý svůj život před lidmi strašně přehrává, tak jeho osobní život stojí pěkně za prd. Když ví, že ho nikdo nevidí, tak je spíš smutný a zamlklý. Takhle prožívá většinou víkendy, protože vlastně nemá moc kamarádů, se kterými by mohl něco podnikat, i když by on sám chtěl. Prostě se nedokáže nikomu tak otevřít, aby s ním mohl být kámoš, takže je vlastně na všechno sám nebo má kolem sebe skupinku povrchních lidí, protože jinak je celkem oblíbený tím, že dokáže všechny rozesmát. Ale nedokáže to udělat sám se sebou, takže když má být sám, tak klidně celé dny leží v posteli a nemá vůli ani jíst. Sám se z těchto stavů nedokáže dostat nikdy, občas to zvládne jeho mladší bratr, ale nejlepší je, když musí prostě před lidmi ukazovat, že je úplně v pohodě. Proto možná chce do Her a chtěl by vyhrát, protože by to znamenalo, že by potom neměl žádné soukromí a už nikdy by se do těchto stavů nedostal. Nemá sám sebe za to rád, často i myslí na sebevraždu, ale ty dny nemá ani vůli něco takového udělat. Na jednu stranu je super, že má mladšího bratra, ale kdyby byl opravdu v boji na život a na smrt, tak nikomu malému neublíží, protože je zkrátka ochranitelský a v dětech vidí svého bratra. Co se schopností do arény týče, je na tom opravdu mizerně s během. Jako správný plavec nenávidí běhání, ať už je jakkoli krátké nebo dlouhé. Není ani tak pomalý na tu krátkou vzdálenost, ale prostě to není ono a Blaine sám nerad běhá. A když má běžet delší úsek než kam zvládne dohlédnout, tak to ne. Nemá potřebu utíkat od nebezpečí, protože s ním umí bojovat, takže to ani nikdy nepotřeboval. Vždycky spoléhá na to, že se dokáže z těžké situace vybojovat, takže prostě neutíká. Ani nikoho moc nehoní, ale to je spíš kvůli tomu, že prostě nemá rád běhání. Taky nic neumí se zbraněmi na dálku. Harpunu v ruce už několikrát držel, ale žádné citové pouto se mezi nimi neobjevilo, střelné zbraně zná vlastně jenom z obrázků. Neumí střílet z luku ani z kuše, neumí vrhat nože ani sekeru. Zkoušel to, ale připadá si potom jako někdo ze Sedmičky a to není ono, on je rád za svou Čtyřku. Má sice základy přežití v přírodě, jak si najít místo na spaní, jak najít vodu a základní pasti, ale absolutně nerozeznává bylinky a tak. Ani vodní moc nedává. Taky se drží spíš při zemi nebo ve vodě v hloubkách, tam mu to je jedno, ale má jinak celkem strach z výšek. Ani neumí dobře lézt po skalách nebo po stromech, protože se tam prostě bojí dostat. A to přežívání v přírodě má jenom teoreticky z kurzu, kdy nakonec strávil dvě noci venku, to bylo celé. Dokázal by se o sebe v tomhle ohledu postarat, ale nesměl by být sám.


Blaine je první dítě v rodině Dempseyových. Tedy není úplně první, protože měl prý ještě staršího bratra, ale ten zemřel při potápění. Blaine už se ho nedožil a jenom o něm slyšel. Narodil se tedy už starším rodičům, kteří se rozhodli, že chtějí další dítě, protože se jim stýskalo po tom prvním. Takže měli Blaina, který už nebyl takový nešika, a nic se mu nestalo a svoje dětství přežil bez nějaké trvanlivější úhony. Jenže ani malý roztomilý Blaine rodičům nestačil a chtěli ještě nějakého potomka. Jenže oba dva byli už dost staří a nějak se nedařilo. Každopádně Blaine má teď mladšího bratra, který sice není jeho vlastní, je adoptovaný, ale jako by byl. Vzhledem k většímu věkovému rozdílu je z Blaina hlavně takový starší sourozenec, který toho mladšího ochraňuje a nikdy by nedovolil, aby se mu něco stalo nebo aby mu někdo ublížil. Je jedno, že má Milo, jak se jeho mladší bratr jmenuje, nějaké jiné rodiče, kteří se o něj nestarají, nikdo mu to nebude připomínat. Jeho bratr je také jediný, kdo ho dokáže dostat z jeho horšího dne. Rodiče s tím ani nic nezvládnou, jenom Milo. Snaží se ho brát na moře a všechno ho tam naučit, jako kdyby Blaine všechno uměl a byl nejlepší profík na světě. Dělá to hlavně proto, že se celkem chystá jít do Her a ukázat celému světu, že je s ním sranda, ale cítí to nebezpečí, že u toho může umřít. Jeho rodiče už jsou sice starší, ale jistě by je mrzelo, kdyby přišli i o svého druhého syna. Takže připravuje Mila na to, že se o ně bude muset přinejhorším postarat sám. Blaine se teda stará tak nějak o celou rodinu, protože jeho máma už nepracuje a je doma, s tátou a bráchou jezdí na moře rybařit, ale je to hlavně na něm, protože má z nich právě nejvíc sil. Má je nadevšecko rád, ale stejně je schopný je opustit a jít do Her, protože to je vyloženě jeho sen. Ani ne tak to zabíjení, ale spíš to, že se může ukázat před celým Panemem. Jako malý chtěl být vždycky v televizi a nejvíc by ho bavilo být moderátor, tak chodil ve škole alespoň do divadelního kroužku. To už se teď změnilo, teď už to je jenom trénink, rybaření a deprese. To se tak nějak střídá. I když nemá žádné svoje nejbližší kamarády, protože k sobě nikoho jiného než Mila nepouští, tak on sám je dost oblíbený, protože vypadá vždycky jako nejšťastnější člověk na světě, což je jeho plán.

Monday, February 20, 2017

Claude Erica Ashure

[ klávd erika ašjurh ]

 

Player: Nina

FC: Victoria Moroles



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 deceased - rozplácnutá na kaši


Token: Červený pokerový žeton


K jejím fyzickým zručnostem se na první místo musí dosadit vázání uzlů. Co to má společného z fyzickou silou? Nejspíš to, že tato holka s nimi dokáže udělat pěknou paseku. Zná různé druhy uzlů, ví, které se nejlépe kombinují a hlavně k čemu se nejlépe využívají. Obzvlášť si libuje v pastích, vážně. Ne jen v jejich vytváření, ale i v samotném promýšlení. Musíte se vžít do kůže kořisti, abyste ji zvládli nalákat, zabrnkat ji na smysly a pak je důležité, aby neselhala mechanika, kterou k polapení cíle chcete sestrojit. Takže ano, ráda klade pasti, je to její specialita a tuhle zálibu vypilovala k dokonalosti, takže by to mohla dělat pro druhé nebezpečným. Na druhé místo se usadila její hrubá síla, hrubá je ona až dost. Pokud se chtěla mít dobře, musela se rvát a kopat, a to celkem často, ne že by ji to vadilo. Ne že by byla nějak zvlášť prohnaná a agresivní, ale nijak se fyzické potyčky nikdy neštítila. Takže má hrubé svaly a takové ty pouliční zkušenosti, po čase to z nudy posouvala na nový level, pak se zaměřovala na to, aby dávala méně ran, za to mnohem silnějších. Už to nebyly jen bezhlavé bitky, pro ni to už sem tam byl zkrátka souboj, sport. Svaly na celém těla zpevnila lezením po budovách, po stromech, po čem se dalo (vlastně ji nedělá problém jakýkoliv terén), takže její jistota při ručkování, zachytávaní se a rychlém přemísťování ve vzduchu, je oprávněná. Má kontrolu nad svým tělem, dokáže mít malé těžiště a přesto si být jistá, že nespadne, má velkou kontrolu nad svou rovnováhou. Tvrdá práce v kraji se ji nevyhnula, podepsala se na ni, i díky tomu je zručná a silnější. Dalo by se říct, že ve všech ohledech v situacích, do kterých se dostávala, měla ostré lokty. I když to nikdy neměla s kým porovnat, nedělá ji žádný problém vyznat se v černo černé tmě. Prostě se její zrak rychle uzpůsobí nebo to je jen její pocit, kdo ví, každopádně tma pro ni nikdy nebyla nějakou nevýhodou. Umí se sama o sebe postarat, takové banality jako zakládání ohně a návyky pro přežití ve volné přírodě taky má, někdy je musela denně využívat, takže z ní je tak trochu expert, jelikož byla bez domova, takže se o sebe v tomto ohledu nijak nebojí. Nemohla mít ale ve všech aktivitách zas zcela volnou ruku. Kraj, ve kterém žije je celkem hlídaný, takže proto je potřeba i rozvážnost, aby se nedostala do potíží. Rvačky, do kterých se pouštěla, ale většinou moc lidí nezajímaly, i přesto si musela dávat pozor, aby její prudké způsoby neměly nechtěné svědky. Proto se vyhýbala rušnějším částem kraje, kde by byla moc na očích. Nezanedbatelně si cení i toho, že umí relativně dobře plavat. Potápí se, dokáže závodit, voda ji nečiní žádný problém, i když taky není jejím oblíbeným živlem. Je to však dovednost, které by neuškodilo, kdyby ji ještě Claude rozvinula. Těm pijavicím ze Čtverky se ale nemá jak v tomto ohledu vyrovnat. Co se týče strategii, v tom není pozadu. Musela si svůj život plánovat v různých ohledech, nemohla být impulzivní, změny na ni dopadali každý den, a kdyby nebyla strategicky rozumná, asi by to sama moc dlouho nezvládla a teď už by hnila někde v koutě. Díkybohu za pud sebezáchovy. Kdyby měla svou schopnost strategicky smýšlet, trochu pozměnit a otočit ji jiným směrem, třeba aby obezřetně plánovala proti někomu, zřejmě by v tom nebyla žádná potíž. Je celkem vynalézavá, i když má málo k dispozici. Co se týče běhu, nepochybně má nějakou kondici pro dlouhý běh. Silné nohy na to, aby pádila opravdu rychle a tělesnou stavbu tomu uzpůsobenou. Jako svou zbraň by si, kdyby na to přišlo, asi vybrala bič. Sem tam nad tím přemýšlela, jelikož kartiček se jménem měla v osudí dost, a ona si prostě rozumí s lany, ať už při těch pastích, lezení nebo případně při zabíjení, to ale ještě neokusila, co se týká lidí. Přijde ji, že prostě s bičem by se dokázala sžít, byl by její delší končetina. Možná je to tím, že je to skoro jediná zbraň, kterou viděla v boji. Bič je totiž miláček každého mírotvorce, a sem tam dopadl na záda nějakého krajana, Claude to viděla. Teď si sem tam zkouší různé triky s obyčejným lanem, ale to jistě není to samé. Stačit ji musí její pěsti a to, že ji nevadí nepohoda, protože v jejím životě nejsou nějaké zářné vyhlídky.


Byla by absolutně neschopná s jakoukoliv střelnou zbraní v ruce. Zasahuje sice celkem dost přesně, pokud se snaží trefovat tím, co zná, ale kdyby měla stát s lukem, prakem nebo snad i s pistolí připravená k pozoru, asi by se spolu s tou zbraní hodila do křoví. Nejenže jsou ji takové zbraně nesympatické, ji možná i trochu žere, že si s nimi neporadí. Ona nedokáže prostě jen stát a střílet, na to je v ní příliš hrubosti, aby nenechala všechnu práci udělat jen nějakou zbraň s tětivou nebo s kulkami. Prostě by to mohl být někdy v budoucnu problém, protože vedle nevysvětlitelné neschopnosti je tady i na první pohled neopodstatněná averze. Větší problém, než tahle malá patálie s tímto druhem zbraní, je její problém s nízkými teplotami. Už se s nimi v životě potýkala ve chvílích, kdy fakt mrzlo a ona byla venku nalehko celou noc, ale to měla většinou jednoduše štěstí a podařilo se ji neumrznout, snažila se všemožně zahřát. Pravda je, že ji nízké teploty nedělají dobře, je na ně náchylná, ani tak ne na nemoci jako na to, že už pak není tak aktivní, zima ji zpomaluje. Na sluníčku se ji vždy líbilo víc, i kdyby mělo být dusno, s tím naopak problém nemá. Je velká možnost, že výrazná změna teploty směrem dolů by mohla být velkou komplikací. Její tělo na zimu přehnaně reaguje, je to její slabinou. Neporadí si ani s mastmi a bylinkami, nikdy jim moc nevěnovala pozornost, i když v Devátém kraji měla trochu víc příležitostí. Ji ale nikdy nelákalo zkoumat, jak se liší jedna titěrná bylina od druhé, na co je využít a jak se z nich najíst, ona si radši vybila kousek chleba, než aby měla mírumilovně polykat pampelišky. Pak je nutno říct, že její schopnost ošetřování samu sebe není nejlepší, vlastně by nedokázala ošetřit ani nikoho druhého. Stehy dělá jen v případech největší nutnosti. Jeden z důvodů, proč se naučila pořádně bít a vyhrávat bylo, aby se musela méně často ošetřovat, i když prvně musela. Moc toho ale neovládá, jen to nejprimárnější z nejprimárnějšího, prostě se ani nijak obzvlášť nevyzná v lidské anatomii, jen tak, aby věděla, kde má ublížit druhým. Možná v maskování by nemusela být nejlepší, soudí to čistě z toho, že to nikdy vlastně nezkoušela. Rovnat každý lístek, aby nebyla vidět, to není její styl a pravděpodobně nemá zas tak dobré oči, aby poznala přesnost odstínů barev, korálově bílou od perleťově bílé. I když má celkem dobrou paměť, sem tam má momentální výpadky. Jako by se ji zamlžilo před očima a nic, co dělala, zrovna dělá nebo chtěla dělat, si nepamatuje po určitou chvíli. Tak max. na půl minuty má tak nějak černo. Nestává se to moc často, pak se ji mysl zas nahodí a zase jede na plné obrátky, jako by se nic nestalo, ale sem tam jako by ji prostě něco vyrušilo. Snaží se v takových situacích improvizovat, aby třeba nezůstala zamrzlá uprostřed věty nebo pohybu, takže tohle taky už patří k jejímu životu. Né že by si nepamatovala důležitá rozhodnutí, spíš momentální okamžiky jako by je sem tam nezpracovala, nechce to nikomu říkat, ale kdo ví, jestli se to nebude zhoršovat a není to počáteční stádium nějaké vrozené nemoci.


V Devátém kraji nebylo málo takových jako je Claude. Nikdy nezažila blahobyt, neměla moc peněz, její rodina nikdy nebyla dlouhou dobu za vodou, děti braly oblázky jedna báseň. Starosti o peníze se zhoršovaly a už to ničilo i poměry v rodině. Nešlo o žádnou vroucnou náruč nebo spolehlivý klan, Claude neměla domov v duchovním slova smyslu. Otec nenáviděl skutečnost, kolik hladových krků se na něj spoléhá, tak začal být hodně nevraživý a s nikým nekomunikoval. Matka byla z věčných starostí už vyčerpaná, takže se raději přestala o vážné věci zajímat. Každé z dětí v rodině Ashure se staralo samo o sebe, ani spolu nemluvily, sotva se stýkaly, a když už byli spolu v jedné místnosti třeba jen dva členové, nevydrželo to dlouho, prostě byl každý naladěný na naprosto jinou notu, ale rodina se nikdy oficiálně nerozpustila. Ti, kteří mohli, se snažili sami sobě vybudovat pevné zázemí a odejít oficiálně co nejdřív. Štěstí měla hlavně Claudina starší sestra, která prostě svedla někoho relativně vysoce postaveného, otěhotněla a už byla vdaná i odstěhovaná. Pak tady byl jeden starší bratr, který bral všechnu práci co mohl, sebe divnější, jen aby nemusel brát příliš oblázků. Jakmile už nebyl v hledáčku Hladových her, přestal chodit domů úplně, nastřádal dost peněz na to, aby žil jako spořádaný občan sám, i když chudý jako kostelní myš. Pak tu byly teda dvojčata, Claude a Peter. Po tom, co odešli starší sourozenci, tito dva se více méně drželi spolu. Peter byl o něco mladší, a trochu hloupější, jelikož se při svých výpravách za jídlem nechal často unést, jako by byl nepřemožitelný, vždy sebevědomý. Jednou ho to zabilo a Claude to fakt bolelo, protože i když každý byl v rodině sám za sebe a nepočítali se sebou navzájem do budoucna, Peter byl prostě parťák. Ale už je to hrozně dávno, asi sedm let. Zaměříme se teď tedy na Claude. Už od mala se raději zdržovala venku, do jejich domu vešla, jen když byl zákaz vycházení nebo fakt nesnesitelná zima. Jelikož nikdo nedával peníze ji, ona ty svoje taky nemusela nikomu dávat, tak to v rodině fungovalo. Moc velkého vzdělání se ji nedostalo, jen toho, co bylo zdarma, ale taky není zanedbaná, základy má. Její prioritou vždy bylo, aby měla týdenně nějakou tu práci, i když nikdy neměla v dětství stálou. Pomáhala, kde mohla, chodila do pekáren, zpracovávala obilí, nosila těžké pytle, pachtila se ve špíně, práce jako práce. Taky se ji dotkl její život na ulici, dostala se do takové menší komunitky podobných neoficiálních sirotků, kteří přežívali jako ona, i když ani oni nebyli jako nějaká rodina navázáni na sebe. Claude se často rvala, ale nikdy vůči nikomu necítila nevraživost. Tak trochu trénovala a nakonec ji málokdy někdo porazil, už z toho byla rozumnější. Claude je taková prudší, toulavá, ale zase né nestálá. Za svůj život neměla hodně kamarádů, ale když ji člověk rozumí, není problém s ní vycházet. I povahově je celkem rváč a nenechá si jen tak něco líbit, ale není přehnaně agresivní, umí si pomoct, je zodpovědná i rozumná, vždy se o sebe musela starat, aby měla co nejmenší ujmu, a tento cíl se zachovala do dnes. Je sem tam i vážná jako smrtka, protože ona se s problémy potýká, nevyhýbá se jim jako její matka, ale není ani agresivní a rozptýlená jako otec. Ráda lidi pokouší. Není to taková ta naoko drsňačka s tupou hlavou. Možná je sem tam vztahovačná, ale je s ní i legrace. Umí vás zabavit, rozptýlit, mluvit s vámi, ale není moc přeslazená, na takové srdceryvní věci a vztahy si moc nepotrpí. Není žádná drama queen, když se ji něco nelíbí, nedělá scény, prostě dá zdroji problému pěstí mezi oči, pokud si to může dovolit, a jde na to jednoduše a logicky. Je celkem sebejistá v tom, co dělá, ale ani se nijak silně neprosazuje. Není hloupá, ale spousta věcí se ji nedotýká tak, jak by měly. Dokáže být překvapivá, nápomocná (ale to jen zřídka), je zkrátka složitá povahově. Je hodně upřímná, na tom nevidí nic špatně. Momentálně je víc na ulici než v budovách, takže je jistým způsobem zdivočelá. Je celkem silná osobnost, umí si poradit. Ostatní jsou ji většinou celkem ukradení, ji nějaké manipulování nebo vytváření lidských vztahů prostě moc nezajímá, i když není zarputilá. Když někoho urazí, je to jejich chyba, i když se Claude umí omluvit, nedělá to často. Chtít s Claude udržovat vztah je jako Drtivá porážka – těžké, k vzteku, zdánlivě prohrané, ale nakonec jste rádi, protože je to i obohacující a ona umí s lidmi pohnout.

Friday, February 10, 2017

Futura Scarwave

[ futura skárvejf ]

 

Player: Larsyn

FC: Ming Xi



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - rozsápané tělo


Token: Onyx


Futura ví, ve kterém světě to žije, ale i tak se k tréninku do Hladových her nedostala. Avšak, najdou se u ní jiné kvality, které mohou být užitečné. Hry sledovala téměř neustále – protože se tomu jaksi nedá vyhnout, tudíž ví, jaký mají kraje systém boje a jak přemýšlí. U každého jedince je to jiný, ne každý kraj musí nutně praktikovat stejný styl, ale tak to už si dokáže určit po svém. Takhle si dost ošéfovala své schopnosti rozeznávat lidské chování a umí udeřit do jejich slabin, těch psychických samozřejmě. Ona obecně moc svalové hmoty nezískala a její síla je v porovnání s profíky naprosto nulová, ale zase se umí bránit. Najde si způsob, jak od takových jedinců utéct, jelikož ovládá základy sebeobrany. U ní je to spíše o útěku, nikdy by se do boje jen tak nevrhla a většinou by zdrhla, protože by ji každý rozpůlil napůl, jak je takové vyžle. Takže se dá říci, že v běhání je opravdový profík, rychle běhá a má velkou výdrž, která byla roky trénovaná. Nemá problém se dostat do malých prostorů a umí vyšplhat na cokoliv, je totiž tak lehoučká, že jí šplhání jde samo od sebe. Každopádně, inter alia, je ve škole skvělou studentkou a vždy ve svých výsledcích excelovala. Neměla by problém s ničím, co by každý průměrný obyvatel Trojky měl zvládat. To je pro ni zase úplně nejjednodušší, co může být. Kromě toho, zvládá složitější věci, jelikož pochází z rodiny vynálezců. Naučila se tak dost věcí od svých rodičů, což je kupříkladu sestavení robota nebo vytvoření funkční vysílačky od ultra nízkých frekvencích a výše. Zvládne do krátkého času sestrojit brýle na noční vidění v infračerveném spektru. A mnoho dalších, i tak ale od ní neočekávejte, že vám sestaví raketoplán, protože ten nikdy ani neviděla. Má smysl pro styl, takže mimo svých geekovských aktivit, se věnuje hlavně umění – je jedno, jestli je to design její pokoje, oblečení, kresby a tak, je v tom prostě skvělá. Je to perfekcionistka, takže i své vynálezy se snaží udělat hezký. Může se to počítat k její nápaditosti, je dost chytrá, ať je to už z učebnicového nebo humanitárního hlediska. Není to žádný neandrtálec, ale zase nezní jako naprostá intelektuálka. Říká si, že je něco mezi, ale to je spíše jenom skromná. Umí vařit, vlastně docela skvěle, tím pádem umí úžasně s kuchyňskými noži a párkrát si s nimi i nebezpečně pohazovala ve vzduchu, takže u toho může vypadat profi, i když teda moc není. Vyzná se v bylinkách, ale viděla je jen v učebnicích, takže by možná měla problém je rozeznat, pokud by v tom byla moc velká podoba, ale zas tak horké to není, takže by to nějak zvládla.


Její bojové schopnosti jsou příšerné, o zbraních ani nemluvě. Kdyby se s někým měla poprat, pravděpodobně by něco málo svedla, protože každý se umí tak trochu bránit, pokud není úplná lama. Co bude ale velkým problémem, tak bude její váha a velikost. Je malá, štíhlá a na váze moc nepřibrala, což je velkým problémem, kdyby se musela utkat s někým fakt silným, ale k těm se zase sebevražedně nežene – s rozumem je na tom ještě stále v pořádku. S žádnou zbraní by nesvedla pořádně bojovat, prostě by jen slepě rozdávala rány a doufala, že tím někoho třeba zabije. Ačkoliv je dost inteligentní, dokáže být občas dost naivní, lehce lidem důvěřuje a dokáže být na lidi dost hodná, i když si to vůbec nezaslouží. V tomhle světě je to možná nezasloužené, ale je to zároveň i dobrá vlastnost – v rámci možností. Neumí plavat. Teda, viděla lidi plavat a nějak tuší, co a jak, ale pro člověka, který nebyl nikdy v hlubokých vodách to bude dost složité, pravděpodobně by se jen plácala a možná by dokázala kousek uplavat, ale slavné to není. Je veganka a frutariánka, pomalu ale jí spíše jenom ovoce než zeleninu, což není vždy úplně správné, když jsou bílkoviny dost nutné. Dokonce ani ořechy nedává, protože je vybíravá a nechutná jí to. V přírodě se moc nevyzná a problém s lovením bude veliký. Nikdy to nepotřebovala a nemá zapotřebí zabíjet nebohá zvířátka, kor když je stejně vůbec nesní a dny a noci by nad nimi probrečela. Taky není kde, v kraji je přírody málo a sama nic takového nevyhledávala, protože je raději vevnitř nebo u elektroniky. Je na takové věci závislá. Mluvě o tom, je velmi závislá na kofeinu, který má denně. Pokud nedostane aspoň jedno "cup of coffee", začne být nehorázně nervózní a někdy se kvůli tomu dost klepe a nemyslí jí to snadno. Také bývá dost unavená, ale příčinou toho je spíše snížená koncentrace hemoglobinu v krvi. Co se týče jejího celkového zdraví, má docela dost problémů, ale nikdy se to neřešilo, protože si připadá úplně normální a vždycky si najde výmluvu, která omluví všechny ty nepříjemnosti kolem ní. Potíže s žaludečními šťávami, že na to musí brát prášky, jiné sračičky et cetera. Možná by k tomu všemu dostala i neschopenku od Hladových her, ale raději si nalhává, že je úplně zdravá.


Futura není ničím extra zajímavá, kromě toho, že má nadprůměrný inteligenční kvocient. Její rodiče jsou vynálezci a přišli s takovými věcmi, že to bylo Kapitolu na obdiv, tudíž si nežijí tak hrozně, ale přiřadit její rodinku k těm lepším také nemůžeme. Nikdy se o moc věcí nestarala. Její rodiče jsou přísní a chtějí, aby byla úspěšná a měla štěstí ve svém životě. Nikdy ji do tréninku Hladových her nenutili, vlastně nemají žádné výcvikové centrum jako mají profíci, ale vždycky se přece najde způsob, no ne? Tak ona k takovým stejně nepatří, má vlastní zájmy a vždycky se věnovala jinému smyslu života, nerada myslí na to, co se v životě děje. Snaží se být optimistická, i když o ni nemůžeme říct, že tím zrovna překypuje. Nemá ráda tu skutečnost, že musí přežívat a vždycky se něčeho bát, takže se to snaží ignorovat, ačkoli to jde opravdu těžce. Nechce věřit na zlo a v jejím světě nic takového neexistuje, vždy si najde svoje odůvodnění, aby se nemusela bát nebo myslet na to, co zlého se stane v dalších okamžicích. Z toho všeho vznikla její naivnost. Taktéž nedokáže být sama, proto hodně často vyhledává společnost. Je úplně jedno, co je to za člověka. Futura se dokáže bavit s každým o čemkoliv, je nesmírně přátelská a loajální, takže zrada je u ní velká vzácnost. Ráda poznává lidi a studuje jejich chování, je to něco, co ji naplňuje. Umí pomoct, když je člověk v úzkých a nedá dopustit na nikoho, kdo je její přítel. Hodně staví ostatní lidi před sebou, snaží se je ochraňovat a udělat pro ně vše, aby byli šťastní a v pořádku. Skutečně je obětavá a občas si stojí za názorem, že ona není ničemu moc prospěšná a dokáže být dost depresivní. Každopádně to ale znamená, že se smrti nebojí. Její mluva je spisovná a hodně intelektuální, snaží se chovat ke všem rovnocenně a nevyhledávat žádné spory, prostě to není v jejích žilách. Dokonce by se snad kamarádila s bláznivým profíkem, protože věří, že v každém je kousek toho dobra. Je to andílek, ale umí si prosadit slovo, pokud na ni někdo začne být zlý. Nenechá si to jen tak líbit, ale je pravda, že moc strach nenahání, i když může být dost překvapující, co vše svede. Nemá ráda, když jí někdo lže nebo před ní něco skrývá. Není to věc, se kterou se dokáže smířit, a proto kvůli tomu dokáže být dost nepříjemná a třeba s dotyčným už nikdy nepromluvit. Její život je takřka samý stereotyp, ale je s tím spokojená, protože vždycky může být hůř a ona je ráda za to, co má. Dokáže ji rozveselit jakákoliv maličkost a snaží se žít svůj život tak, jak chce a jak si ho plánuje, rozhodně ne jen přežívat.

Tuesday, January 31, 2017

Warner Malcolm

[ vonhr malkom ]

 

Player: Renaiti

FC: Luke Pasqualino



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - podřezané žíly


Token: Náramek z koňské hřívy


Svoje okolí vnímá vždy stoprocentně, a proto ho život v Desátém kraji naučil mnoha dovednostem. Práce s noži všech různých druhů či s dýkami, mu rozhodně není cizí, ba naopak, jako by se s tím v ruce už narodil. Dovede s nimi velmi dobře pracovat, řez má vždy přesný a hluboký tak, jak je nutné. Bez mrknutí oka by vám s tím mohl ublížit, s takovou samozřejmostí jako je pro člověka dýchání. Smrt ho obklopuje už od dětství a nutno říct, že často je jejím strůjcem právě on. Je zvyklý na zabíjení zvířat, je to nutnost a tak to i bere. Lidé se od zvířat mnohdy moc neliší, někdy se dokonce chovají i hůř. Zná dobře anatomii všeho dobytka na farmě, lidské orgány nemohou být snad zase tak rozdílné, aby tyto poznatky mohl použít. Nejednou se dostal i do pěstní potyčky, takže ví, jak to chodí. Pokud jej někdo naštve – a že to není až tak těžké – pěsti se mu zatnou a mlátí hlava nehlava, dokud jej někdo neodtrhne, aby toho nechal. V rukou má velkou sílu, ne jen díky taháním všech těch pytlů s krmivem pro zvířata a nošení jim vody, ale i díky svým provizorním boxovacím pytlům. V řeznictví má v chladící místnosti vždy alespoň jedno celé prase a do toho si po každém dni pořádně zabuší, aby se trochu uklidnil. Při zacházení se zvířaty je také potřeba nějaká ta síla, a to nejen v rukou. Třeba při zkrocení rozrušeného koně, nesmí pustit otěže, i když se vzpouzí vší silou. Nutno je také použít nějaká chlácholivá slova. Při prodeji musí působit co nejmilejším dojmem, a i když mu to dává hodně zabrat, tímhle směrem se přetvařovat umí. Dělá to už odmalička, takže to nikdo ani nepozná, že to není upřímné. Mnohem radši je však milý na zvířata než lidi. Jízda na koni mu rozhodně není cizí, jako snad každému tady v jeho kraji. Nejen díky tomu si osvojil práci s bičem. Také je docela mrštný a jeho reflexy jej zatím nenechaly ve štychu, když nějaké zvíře nereagovalo dobře na situaci a třeba by mu i ublížilo. Je zvyklý si všechno obstarávat a dělat sám, nepotřebuje žádnou chůvu ani se na někoho spoléhat. Zašívat roztrhané oblečení a ošetřovat různé odřeniny a rány je zvyklý.


Všimnout si ho v davu lidí není zase tak nemožné. Se svojí výškou 189 centimetry docela vyčnívá nejen mezi svými vrstevníky, ale také v řadě ostatních obyvatel. Ve své práci potřebuje hodně trpělivosti, ovšem když sundá řeznickou zástěru, jako by s ní sundal i toto. Je to horká hlava. Když se mu něco nelíbí, umí to patřičně dát najevo a nepřemýšlí, co za následky to pro něj bude mít. I když se jedná o člověka, který je přirozeně společenská rasa, i v tomto se liší. Společnost lidí nevyhledává, když to není krajně nutné, třeba při Sklizni nebo v prodejně. Lidem vlastně ani nevěří. Všichni jsou podle něj podrazáci, co jdou jen za svým štěstím i přes mrtvoly. Občas je to ale pokrytec, protože se chová stejně, pokud vidí možnost úspěchu. Někoho využije, aniž by si to třeba sám vůbec uvědomoval. Je to uzavřená kniha, pokud nepotřebuje, nemluví. Pokud už promluví, často naštve hned prvního člověka, když se nesnaží být milý. Možná proto se občas dostává do rvaček a má pár nepřátel. S rostlinstvem je skutečně na štíru. Trávu od asfaltu sice pozná, ale víc od něj nikdo čekat nemůže. Neměl ho to kdo naučit, i když by mohl sám, takovou trpělivost by na toto neměl. Přirozeně by si z kraje měl odnést lásku ke všem zvířatům, ale ne. Nesnáší hmyz a všechny tyhle malé potvory. Mnohdy je ani pořádně nejde vidět a už od nich máte žihadlo. Pokaždé, když nějakého brouka vidí, chytá úplný záchvat a okamžitě ho rozdupe. Možná se jich i bojí. Střelné zbraně neuznává. Pokud je někdo natolik zbabělý, aby se mu postavil čelem, je to pro něj mrtvá osoba.


Narodil se do farmářské rodiny jako druhé dítě. Svoji matku nikdy nepoznal, protože zemřela krátce po jeho porodu. Stále krvácela a nešlo to zastavit. Nikde poblíž nebyl tak dobrý lékař, aby ji dokázal zachránit. Samozřejmě ho to teď trápí, že ji nemohl poznat, protože otec s bratrem o ní neustále mluví jako o té nejlaskavější osobě na celém světě. Možná kdyby neumřela, War by byl úplně jiný. Už odmala se lidí stranil, nijak si se svými vrstevníky nehrál. Staral se raději o zvířata a trávil čas s nimi. Mimo to, ho otec učil krájení masa, aby si na nůž ve svojí ruce pořádně zvykl. Ve svých pěti letech dostal černou klisnu Suzi, jak je tomu v jejich rodině zvykem. Našel tak konečně svoji první spřízněnou duši. Je to jeho láska. Chodíval s ní na výstavy, dokonce i v dnešní době stále chodí, kde oba prokazují obrovskou soutěživost. Jaký pán, taková klisna. Na ni nikdy bič nepoužil, ale na ostatní koně v jejich stádě ano. V jeho osmi letech ho otec naučil zabíjet. Začal s králíky v kotci a postupně se to zvyšovalo. Warnera to nijak nepoznamenalo, viděl to už od dětství, mnohdy se i sám chodil na otce koukat, jak to dělá. Když jeho bratr dosáhl dospělosti, otec mu nechal celou farmu. War byl z toho celkem špatný, protože tam také udělal spoustu práce. Proto mu otec v den dosažení jeho patnáctin věnoval řeznictví, aby se náhodou ještě nestala bratrovražda. Tak jak to má být, spolu náležitě začali spolupracovat, čímž vytvořili jejich vlastní rodinný podnik. Bratr s otcem se starali o zvířata na farmě a Warner si je od nich bral do řeznictví. Je to celkem dobrá harmonie. War tak na svá bedra dostal velkou zodpovědnost a naučil se ji nést. Díky tomuto všemu jeho každodennímu kolotoči nikdy neměl moc čas přemýšlet nad Hrami ani nějakou vzpourou proti Kapitolu. Tyto věci bere jako okrajové části svého života, které když nemusí, tak raději vypustí z hlavy, aby se zabýval něčím, pro jeho život důležitějším.

Sunday, January 29, 2017

Rozhovor s Esequielem

Cornelie Sang: *V krvavě rudých šatech, se se zářivým úsměvem ukáže na pódiu, všem v hledišti nadšeně mává.* Dobrý den, dámy a pánové! Zdraví vás Cornelie Sang! *Zahaleká, když se zastaví mezi dvěma křesílky.* Je to sice veliká škoda, ale ano, bohužel Hunger Games už skončili a tuto slávu završíme dnešním večerem! *Zářivě se usměje a celou dobu se tváří, jako kdyby vyhrála nejmíň deset miliónů.* Jako každý rok i letos vyzpovídáme našeho vítěze! Prosím přivítejte krále Atlantidy a 131. Hladových her, pana... *Malinká pauza.* Esequiela Leone! *Natáhne ruku směrem k místu, kde se má vítěz objevit a poté začne společně s publikem tleskat.*

Esequiel Leone: *Ešte pred začiatkom rozhovoru si jeden raz zapálil, aby toľko necítil tú odmeranosť, ktorú pociťuje od návratu z arény. Samozrejme navonok pôsobí úplne obyčajne, ako niekto kto práve vyhral Hry a má z toho radosť. V zákulisí ešte dokončili posledné úpravy na jeho kostýme, a potom sa s pohodovou chodzou a úsmevom na tvári ukáže Kapitolu. Na jeho tvári nie je ani stopy po rezných ranách či škrabancoch, tí kapitolskí panáci ho predsa len vrátili späť do formy a on sa cíti ako po týždňovom pobyte v termálnych kúpeloch. Keď tu stál naposledy, bol zmierený s tým, že toto miesto už nikdy neuvidí, vlastne ani nechcel. No aj napriek tomu tu teraz stojí, ako víťaz, síce už trochu osamelo, bez Presley tu doňho totiž nemá kto rýpať. Publikum ho privíta hlasitým potleskom, ktorý mu píli ušné bubienky. Čumí naňho snáď ešte viac ľudí ako naposledy, všetci do jedného naňho vrhajú zhypnotizované pohľady nadšených fanúšikov, ktorí čakajú len na to, kedy im vyleje svoje dojmy a pocity z arény.* Zdravím mrs. Sang *žmurkne na tú ženskú, ktorá mu prvý raz už hneď pri prvom pohľade nelezie krkom, a posadí sa do kresla oproti nej. Jednu nohy si prekríži cez tú druhú, tak ako to má vo zvyku a začne pohľadom hypnotizovať Corneliu Sang. Ani dnes nesklamala svojim typickým kapitolským vzhľadom. Keby toľko nerozprávala, možno by si ju zmýlil s barbinou.*

Cornelie Sang: *Usadí své velectěné pozadí do křesílka a podívá se na vítěze.* Taky tě zdravím. *Oslnivě se na něj usměje a ukáže mu své vybělené zuby, na kterých může vítěz spatřit skvrnku od rtěnky, nikdo není dokonalý.* Takže už jsi v pořádku? *Optá se.* Někteří splátci ti jistě způsobili nepěkná zranění, takže doufám, že ti to kapitolští doktoři všechno vyléčili nebo tě ještě něco bolí? *Zkoumavě se na něj podívá, jako by hledala nějaké zranění.* V aréně jsi také přišel o svou spolukrajanku Presley Worden, zasáhlo tě to hodně? Celou dobu jste byli spojenci a jistě i kamarádi, nebo jste snad spolu byli jen proto, abyste byli společně silnější? *Optá se.*

Esequiel Leone: *Nad prvou otázkou podvihne obočie a nahlas si odkašle. Dym s cigariet ho akosi začal dráždiť v hrdle a ten kašeľ sa driape von.* Prekliate pľúca *prehovorí podráždene a až po chvíľke absolútneho ticha si uvedomí, že z neho tie slová vyšli naraz. To nič, zakrije to miernym úškrnom.* Pravdaže som v poriadku. Vlastne sa cítim úžasne! Možno mi nebudete celkom veriť, no cítim sa ako keby som sa vrátil z dovolenky pri mori. *rehovorí so zamysleným výrazom v tvári.* Vlastne by som to mohol brať ako taký ozdravujúci pobyt. Kurz plávania, jazdy na vodnom skútry, potápanie... ženy *vyprskne do smiechu, no netrvá dlho kým sa znova vráti do pokojného stavu.* Každopádne doktori odviedli kvalitnú prácu a po aréne na mne nezostalo ani stopy *samozrejme je trochu sklamaný, pretože jeho pľúca zostali v rovnako príšernom stave. Keď si ho tá ženská začne prehliadať od hlavy až po jeho topánky, najprv ju nechápavo prebodne pohľadom, no potom mu dojde, čo na ňom toľko hľadá.* Presley *vysloví jej meno s dôrazom a z jeho hlasu je cítiť, že ho to vyviedlo z mieri, no on sa ten dojem pokúša nedávať publiku najavo.* Hej, boli sme kamaráti, teda pokiaľ sa to tak dá nazvať *zasmeje sa* Ako povedala pred hrami, bolo to mojich 5 najhorších dní života prežitých s ňou, plných vzájomných otravných poznámok, dokonca bola aj bitka. No samozrejme naše spojko malo aj výhody, predsa len bez tej malej potvorky by som tu dnes asi nesedel. Verím, že teraz láme nosy anjelom v nebi *skonštatuje a znova sa úplne stíši. Nemá v pláne sa im tu srdcervúco celý vyliať, on nikdy nebol ten typ.*

Cornelie Sang: *Souhlasně přikývne.* Když už si tak načal téma aréna, tak nám pověz, co si o ní myslíš. *Podívá se na něj.* Podle mně z toho byla cítit úplně jiná atmosféra, když jí navrhovala Severine Cosgrove. *Zamyslí se.* Ehm... No.. Takže líbila se ti nebo bys spíš chtěl nějakou lepší? Všimla jsem si, že ti dělaly problémy především sirény, které vypadaly jako vítězka z Prvního kraje, tedy Wynter Caelum. *Zahihňá se.* Můžeš nám o tom něco povědět. *Podivně na něj zamrká a prohlíží si ho od hlavy až k patě.*

Esequiel Leone: Ehm *podvihne na ňu obočie* Ako aréna bola dobrá, len myslím že v nej mohlo byť trošku menej vody *zaškerí sa svojou typickou grimasou a následne sa znova nahlas rozkašle, pričom jeho kašeľ sa rozlieha po celej sále.* Možno je trochu komické, až neuveriteľné že to vyhral niekto ako ja, človek, ktorý nikdy predtým nevidel vodu inde než vo vani. Spočiatku mi robila problémy najmä tá prekliata voda, a keď sa do toho zamiešali ešte aj tie mrochty s polorybím výzorom, to už bolo niečo. Na drzovku ku mne doliezli, lákali ma k sebe ich prekrásnymi hlasmi *rukami znázorní úvodzovky. Rozpráva miestami podráždene, predsa len na nie potvory nemá spomienky, ktoré by mal potrebu vychvaľovať ich do neba.* A keď sa potom všetky zmenili na akýsi "Wynter klan", to ma totálne vyviedlo z mieri *zachichoce sa a sám seba pristihne, ako sa mierne začína potiť* Našťastie krátko na to ma vyviedli z omylu, keď sa na mňa vrhla celá ich tlupa. Hovorte si čo chcete, no zobudiť sa ráno vedľa toho tak dostanem srdcovú porážku *povie a celý čas čo opisuje arénu má na tvári kamenný výraz. Znepokojuje ho pohľad tej ženy, najradšej by bol keby to už mal všetko za sebou a on sa mohol vrátiť domov spokojný sám s sebou.*

Cornelie Sang: Upřímně, já jsem na plavání také nikdy moc nebyla. *souhlasí s ním a poté se "nenápadně" podívá do poznámek, jako vždycky zapomněla to, co má říkat.* Pověz nám něco o ostatních splátcích, třeba o Vesper, což byla vaše spojenkyně, než se utopila poté, co se převrátil roh. *Usměje se a opět nenápadně koukne na svou kartičku.* Mně a jistě i všechny ostatní přítomně by moc zajímalo, proč sis tak zasedl na sourozence Darrena a Auroru Brrightwellovi? Nemáš snad Pátý kraj v lásce nebo jaký to mělo důvod? *Optá se.*

Esequiel Leone: Takže sa utopila *zamrmle si sám pre seba, takže to nemohol počuť nikto iný okrem neho. Chvíľu váha, premýšľa čo by jej tak mohol o Vesper povedať, no nakoniec prehovorí* Vesper som vlastne ani poriadne nepoznal. Po úvodnom masakry sa k nám znenazdajky priplichtila, vyzerala celkom neškodne a zmätene, ako asi všetci. Naše spojko bolo také nečakané, vlastne som najprv ani poriadne nevedel, či v nejakom sme, no potom mi prišla na pomoc keď sme sa navzájom masakrovali s Aurorou. Vyzerala tak sebaisto, som presvedčený že bola odhodlaná vyhrať. Prekvapilo ma, že ju zdolala voda *hodí na Corneliu Sang odivený pohľad* No a čo sa týka tých dvoch...máte pravdu, akosi som si na nich zasadol. Nebolo to plánované, vlastne som nemal v pláne nič z toho čo som im spravil. Skrátka som sa potreboval ten dýchací prístroj a vedel som, že bez boja by sa ho ten chalan nevzdal. Nemal som v pláne vyoperovať pľúce jeho sestre, no z časti si za to to blond dievča mohlo same, nemala sa do toho pliesť a možno by si s trochou šťastia ešte chvíľu požila *na chvíľu sa odmlčí* A všetci sa zhodneme na tom, že by zo mňa nebol dobrý chirurg *znova vyprskne do smiechu. Teraz musí tým Kapitolanom pripadať dosť komicky, podobne ako aj oni nemu.* Samozrejme k Piatemu kraju mám úctu, bez nich by predsa nič z tohto všetkého nefungovalo, no nie? Len mám pocit, že po týchto hrách ma tam nebudú mať všetci príliš v láske *dohovorí a trochu sa pomrví v kresle, aby mal väčšie pohodlie.*

Cornelie Sang: Už se nám to tu chýlí ke konci. *Poznamená a usměje se.* Takže ráda bych se tě ještě zeptala na poslední věc. *Schválně to trochu natahuje.* Co plánuješ se svou budoucností? Dostaneš veliký dům ve vesnici vítězů, najdeš si manželku a založíš rodinu, nebo si budeš naplno užívat života a navštěvovat všelijaké večírky? *Zeptá se.* Nebo... Cokoliv, co od svého budoucího života očekáváš, myslíš, že se nějak výrazně změní nebo bude vše při starém a ty budeš dál žít v jen o něco luxusnějším domě? *Položí mu tedy hodně zapeklitou otázku a upřeně mu hledí do očí.*

Esequiel Leone: *Poteší sa, keď počuje že už sa toto celé skončí. Celú dobu, čo tu sedí ho žerie, že to tá ženská toľko naťahuje, aby to musel stvrdnúť čo najdlhšie.* Viete, keď mám pravdu povedať, nikdy som nad tým moc nepremýšľal. Viem len, že víťazi si žijú v luxuse, váľajú sa v prachoch a ako jedni z mála ľudí v kraji si užívajú život naplno, samozrejme aj preto, že na to majú. Tiež chcem tú možnosť využiť, chcem si užívať dokiaľ budem môcť. A za tie peniaze si nakúpim toľko cigariet koľko kamióny uvezú! *vykríkne nadšene na celú sálu* Svoj nový dom som síce ešte nevidel, no ani neviete ako sa kurva teším na moment, keď doňho vstúpim! *letí z neho jedno slovo za druhým, sype to zo seba rýchlo a postupne zrýchľuje, až je vidieť aj z posledných radov, ako mu stekajú kvapky potu po čele. Keď sa pootočí k publiku, zazrie tam pár prekvapených, niekde až mierne vydesených tvárí.* Neznamená to ale, že budem do konca života sedieť na riti, samozrejme aj naďalej pracovať, asi si založím firmu alebo také niečo *zakýve hlavou a predstavuje si v mysli svoju svetlú budúcnosť.* Starý život chcem z väčšej časti nechať za sebou, tiež aj niektorých ľudí *dobre vie koho* a robiť niečo z čoho budem mať dobrý pocit *zakončí to a stíchne, uprene prebodáva pohľadom Corneliu oproti, všíma si nechutne hrubú vrstvu make upu na jej tvári a čaká, čo sa bude diať ďalej. Určite nemôže čakať, že ho rovno nechajú na pokoji a pustia ho domov.*

Cornelie Sang: Dámy a pánové toto byl vítěz 131. ročníku Hladových her, Esequiel Leone! *Zvolá a lehce našpulí rty, asi se jejím křehkým ouškám nezamlouvá jeho mluva.* Ale nebojte se, příští rok nás čekají další splátci a aréna! Příští rok se můžete těšit na další nálož akce! Takže přístí rok u 132. her opět na shledanou, loučí se s vámi Cornelie Sang! *Zahaleká.* Myslíte si, že jsem na něco zapomněla? Ne, nebojte se. Než se doopravdy rozloučíme, tak nám ještě pár slov řekne naše úžasná prezidentka Cerys Alsephyte Smyrna. *I ona se přidá k hlasitému potlesku, když se paní prezidentová dostaví na pódium a po jejím proslovu a rekapitulaci prostě jen zmizí v zákulisí.*

Cerys Alsephyte Smyrna: *Se svou dokonalostí se ukáže na pódium ve svých nejdražších šatech. Na sobě má dlouhé bíle šaty se zlatými krusty. S úsměvem dojde k nové moderátorce, na kterou kývne jako na malý pozdrav a pak už se věnuje vítězi. Věnuje speciální úsměv přímo jemu. Vypadá spokojeně i nespokojeně, důvody k tomu si mohou ostatní domyslet. Pohlédne ještě k publiku.* Zdravím všechny přítomné a nepřítomné v celém Panemu, co nás sledují. *Řekne a ví přesně, že tuhle událost mají všichni za nutnost sledovat.* Je to jen měsíc, co jsme se potkali s vítězem Pentagames a teď tu máme další. Celkem rychle za sebou, nemyslíte? *Zasměje se.* Teď ale budeme mít dlouhou pauzu a uvidíme se zas za rok. Předtím ale musím pogratulovat vítězi. *Otočí se na Esequiela.* Gratuluji Ti k vítězství, Esequieli Leone. *Přísně na něj pohlédne, aby věděl, kdo je tady šéfem. Poté sáhne pro korunu, která leží na saténovém polštáři, co drží avoxka.* Vítám Tě mezi vítězi a doufám, že si najdeš své pravé místo a budeš ctít Kapitol, svůj kraj a utužovat s námi nadále pozitivní vztah. *Nasadí mu korunu na hlavu, podá mu ruce, načež se otočí celým tělem k publiku a kamerám.* A teď prosím o klid, připravíme se na rekapitulaci nejlepších okamžiku v aréně, a že jich jistě mnoho bylo, Severine. *Pousměje se do kamer a poté už odchází ze scény ke svému prezidentskému balkónku, kde bude sledovat ty úžasné záběry od začátku.*

Esequiel Leone: *Opäť sa pomrví v kresle a uprene sleduje tú ženskú ako sa lúči s publikom. V duchu si vydýchne, že už to má skoro za sebou a s tou ženskou sa už nikdy nebude musieť dať do reči. Akonáhle začuje meno prezidentky a následne klepot podpätkov o lesklú podlahu, ako raketa vystrelí z kresla na nohy. Nevie, ako sa má v takejto situácii chovať, čo jej má povediať, a tak radšej zostane ticho stáť, aby pred ňou nevyslovil niečo, čo by nemal. Je z nej cítiť také napätie, prísny pohľad, ktorým ho prebodáva tomu tiež moc nenapomáha. Venuje jej mierny úsmev a úctyhodne jej kývne hlavou na pozdrav. Potom už od nej slopí zrak, aby si ju nejakým spôsobom neznepriatelil.* Vďaka *prehovorí na ňu tichším hlasom, keď mu na hlavu položí korunu. Ten kov ho studí na hlave a cíti sa s ním na hlave akosi podivne. Ešte divnejší pocit má, keď si s ním prezidentka potrasie rukou, no navonok ešte vždy pôsobí pokojne a z cela vyrovnane.*


Publikum poslušně ztichne. Potom se jako obvykle v místnosti zatemní a vyjede u pódia bílé plátno. Začnou hrát reklamy, zase nové produkty z kosmetiky, módy a všeho možného, co je v Kapitolu zvykem. Dokonce se tentokrát objevují trailery na nové filmy, ve kterých hrají známé tváře vítězů, takže se všichni mají na co těšit. Déle než deset minut reklamy netrvají. Poté se plátno ztmaví, objeví se čísla a začnou odpočítávat začátek. Nakonec se ještě objeví titulky, kdo arénu vytvářel, kamera a pár jmén tvůrců, nato pak začne hrát REKAPITULACE HER roku 2214.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92