Saturday, January 07, 2017

Nerva Keithsbone

[ nerhva kýtsboun ]

 

Player: Larsyn

FC: Alysha Nett



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - uškrcena: Warner Malcolm


Token: Silikonové vycpávky


Již od útlého věku pro ni bylo nutností navštěvovat výcvikové centrum a trénovat na Hladové hry. Rodiče to chtěli, prarodiče to chtěli a v podstatě všichni blízcí z ní chtěli vychovat nového vítěze. Jako malá si Hry nikdy nedávala za prioritu, vlastně si na to zvykla až časem. Nakonec to pro ni bylo denní rutinou, a chtíč k dosažení vítězství pro ni bylo každým dnem silnější a silnější. Na tréninku jí záleželo a praktikovala to téměř všude, ať už v centru, doma nebo venku. Pokud zrovna nepracovala, tak trénovala. S čím se může chlubit, budou její horolezecké schopnosti, které postupně vypilovala po letech strávené v horách, v dolech a vyhledáváním dobrodružství v Panemu nebo spíše jenom v Druhém kraji, protože o tom, že se někdy pokoušela opouštět kraj, nikdy nikomu nepověděla. Mezi takovéto schopnosti patří i její rychlý běh na dlouhé vzdálenosti v jakémkoliv terénu, opět se odkazuje na její vycházky po horách, kde cesta není žádné pohlazení a rovný asfalt. Kvůli těmto vycházkám poznala mnohé, takže jí rozhodně nevadí horší podmínky. Je dobrá lovkyně, ať už by se kořist snažila ulovit sama nebo by na to seskládala primitivnější past, které jsou pro ni trochu nuda, ale zvládá je. Vždy byla trochu zbrklá a všechno chtěla mít hned, proto je taky v několika věcech dobrá, že jen tak něčeho nenechá. Kromě takových talentů, to samozřejmě umí i s pěstním bojem anebo bojem se zbraní. Dokázala by snad bojovat i se cepínem, který dost využívá, když se vydává na tůru nebo lézt. Kdyby si mohla vybrat kteroukoliv zbraň, pravděpodobně by sáhla po kordu, rapíru nebo by si vybrala podlouhlejší deskovitou čepel jako je katana a mačeta. Kromě normálního tréninku se taktéž věnovala šermování jen tak pro zábavu. Někdo si může říct, že je to naprosto neschopný sport, kde dva lidé nekonečně šermují až jeden toho druhého zapíchne. Jenže ona se tím šermováním dost přiučila, například od toho získala dobré reflexy a rychlé pohyby. Dokáže bojovat i s jednou rukou za zády a druhou se zbraní provádět své smrtelné výpady. Ve výcvikovém centru se samozřejmě zase věnovala jiným zbraním, aby v podstatě porozuměla všemu, s čím by se náhodou mohla setkat. Mimo sečných zbraní by si rozuměla i s nunchaky nebo boxerem, jelikož i v pěstním boji vždy zářila.


Nerva není ten typ, co by se úplně odmalička věnovala tvrdému tréninku. Pár let jí trvalo, než se do toho naplno dostala. Takže v něčem určitě polevuje, kdybychom si to měli srovnat s ostatními vrstevníky. Nedokáže bojovat s dálkovými zbraněmi jako je luk, kuše, foukačka a cokoliv tomu podobnému. Ke všemu se jí nikdy nelíbil ten fakt, že by si furt musela na to shánět šípy, proto taky nikdy nevyzkoušela vrhací nože nebo cokoliv jiného vrhacího, protože by se neustále musela starat o to, kolik jí toho ještě zbývá nebo kam se to všechno podělo. Tohle ji tedy nikdy nelákalo a vždy věděla, že by ji to v aréně jenom zdržovalo, tudíž se k těmto zbraním vůbec nedostala. Taky by nezvládla nic s trojzubcem, a to jen proto, že ho prostě nezná. Jistě jako každá zbraň má nějakou ostrou stranu, tak samozřejmě by s tím něco jako profík svedla, ale uznejme, že to prostě efektivní nebude. Nikdy se nenaučila plavat, i když k tomu měla několik příležitostí. Má thalassofobii, což je panická hrůza z velkých vod – konkrétněji k otevřenému oceánu a taky k místům, kam nemůže dohlédnout. Nekonečné tmavé vody, hluboká jáma, nikdy totiž nevíte, co se tam dole skrývá. Nedokázala by si ani poradit, kdyby se setkala s žraloky nebo dokonce s neškodnou velrybou, prostě z toho má strach i veliký respekt. Raději tráví čas na souši a v horách, takže od vody bývá vždycky dost daleko. Nikdy nebyla fanynkou rostlin, jako, co to vůbec je? Kytky jí nezajímají, pokud do toho nepočítá kaktusy. Takhle si nechala na zahradu dát několik kaktusů, protože se vždycky o něco chtěla starat. Jenže cokoliv, co potřebuje větší údržbu nebo péči, tak to většinou do týdne zemřelo. Proto jí rodiče dali kaktus a s tím si odmala vystačila. Z toho vyplývá, že by se nedokázala ani postarat o spojence, ale v aréně je to jedno a každý by si měl vystačit sám, takže co? Další nekvalitou se uchovává v ní samotné, je to její horkokrevnost. Vlastně se dost často rozčiluje a potom jí to moc dobře nemyslí, je zbrklá a dělá kraviny. Nepřemýšlí o svých činech, a to je občas nebezpečné.


Nerva je jedináčkem v rodině Keithsbone, která je po několika dekádách věrná Kapitolu spolu s dalšími, co se podílí na jejich podniku. Nejsou nijak vlivní a bohatí, ale vystačí si s tím vším. Jejich rodina zkoumá trosky, divočinu, historii Panemu a vlastně cokoliv jiného, co po nich Kapitol chce. Proto ta záliba ve vycházkách mimo kraj a časté dobrodružství v dolech. Takhle jednou právě Nerva nalezla dávno ztracený Ořech ve Dvojce. Nikdo vůbec netuší, jak se něco takového mohlo ztratit. Mohou za to však vděčit 13. kraji, se kterými jsou teď Kapitol s Dvojkou v "tiché válce". Toto vojenské velení se prozatím udržuje v tajnosti mezi Druhým krajem a Kapitolem. Ona za to získala velmi tučnou odměnu pro celou rodinu a je spokojená, pořád neustále provádí skvělou práci. Kvůli tomu, co se děje v jejich rodině, ví mnoho o minulosti, ale je natolik věrná, že tohle nikdy nehodlá prozrazovat stejně jako všichni ostatní, kteří se na tom podílí. Vlastně kvůli tomu musela jít pod krevní přísahu, takže kdyby něco takového prozradila, byť jen málo – zemřou všichni, co jsou krevně spojení s ní. A celá rodina, to je docela dost, takže by se raději nechala i zmučit a zabít. Toho se nebojí, ona už je sama celkem drsná a statečná, zas to ale nemůžeme přehánět. Na pohled se sice kvůli tetováním může zdát jako naprosto bezcitná mrška, co by se nebála nic provést a rozdrtila by všem nepřátelům lebky, ale přece jenom se v ní najde ta citlivá část. Sama se ještě dost hledá. Citlivá je hlavně ke své bisexualitě. Ví, že tohle Panemský zákon nepodporuje, a proto se k tomu chová jako k nemoci. Jenom proto, že ji z větší části přitahují slečny, tudíž by se z ní mohlo ke konci vyklubat plnohodnotná lesbička. Neví, co s tím má dělat a nikomu to nikdy nepověděla. Snaží se to skrývat svým "až příliš" dívčím chováním a častým střídáním partnerů z mužských řad. Cítí se lépe a má pocit, že se to tímto způsobem zlepší, když jenom bude předstírat, že je ve společenské normě Panemu nebo bychom mohli spíše říci Kapitolu. Kvůli tomu se naučila tolerovat dost lidí, i když ji bezmezně omezují a štvou. Dokonce nechová žádnou velkou zášť k jiným krajům a bere všechny rovnocenně, i když si nikdy neodpustí pár vtípků k chudým krajům nebo k takovým, kteří neměli nikdy tu možnost trénovat a jsou v jejích očích tak trochu slaboši.

Tuesday, January 03, 2017

Zephyrus Printemps

[ zefyrus phrantomb ]

 

Player: Fenhrier

FC: Matthew Gray Gubler



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 16 deceased - prostřelený krk: S. Echelon


Token: List od Cosa Nostra v italštině


Zase preto, lebo má rád prácu okolo vinice neznamená, že je nejaký slaboch, alebo čo. Sakra, je to rodák Prvého kraju, ťažko trénovaný profesionál o výške dvoch metrov a sile troch koní. Otĺkať sa s niekým vie prakticky odjakživa. Brániť svoju česť a hlavne drzý slovník Primaveri za pomoci svojich mocných rúk dokázal už od ranného detstva. Začalo to tým, že ve škole šmaril spolužiaka do brucha za to, že si dovolil nesúhlasiť s ich šikanou. Čo to už len má znamenať? Keďže povaha jeho a jeho dvojičky sa nezmenila, túto zručnosť musel naďalej v hojnom množstve používať, aby nedostali kopanec do ich dokonalých malinkých noštekov. Zephyrusovi netrvalo až tak dlho, kým sa naučil uštedriť perfektný úder hoden ma jstra pouličných bitiek. Možno je za to zodpovedná aj jeho ostrá navervovanosť, čo sa teda týka jeho prílišnej sebamotivácie do fyzických konfliktov. Stačilo pár odporcov jeho dokonalosti a on sa na nich po hoci len pár pokusoch dokázal naučiť, kam presne človeka kopnúť, aby skuvíňal od bolesti ako choré zdochýnajúce šteňa. Trafiť niekomu krk, keď to nečaká, rozbiť nos, zlomiť rebro, či udrieť ranu pod pás mu nerobí sebemenší problém. Jeho špinavá povaha zamorila jeho svedomie rýchlo a bez akýchkoľvek prekážok. Bola to ako rádioaktivita, uniknutá z poškodenej jadrovej elektrárne, čo bez toho, aby uberala zo svojej intenzity a sily, sa šírila do okolia jeho psychiky a kompletne ju premenila na emocionálnu pustatinu prahne po násilí na prevažne slabších jedincov. Utekať pred niekým síce nikdy nebol jeho štýl, ale dokáže i to. Nenaučil sa to v tréningovom centre, pretože tam kladú dôraz hlavne teda na silovú časť prípravy na Hry, ale doma, pri práci vo vinici s naučil rýchlo uháňať medzi množstvom stromov. Teda naučil, jemu to dosť išlo samé od seba, dá sa povedať. Už ako krpec Zephyrus nosil svojmu otcovi niektoré veci, čo si zabudol doma. A keďže mnohokrát bol už veľmi vzdialený od chalupy, musel sa fakt poponáhľať, aby stihol aj doručiť potrebný materiál a aj stihnúť vyučovanie v škole. V polohe poslíčka sa síce nerád, no stále nachádza. Je prvý, kto musí utekať do obchodu, ak jeho mamka zabudne nakúpiť potrebné potraviny na nedeľný obed. Je možnosťou číslo jedna, keď sa niekto musí obetovať a rýchlo doniesť nejaké víno z pivnice pre vzácnu návštevu. Je to celkom voprus, ale čo narobí. Takto sa teda stáva majster behu na krátke a stredné vzdialenosti. Nevedno, na čo mu to bude v aréne, keďže profíci väčšinou pred nikým neutekajú. Skôr sú tí, pred kým by mali utekať druhí. A niekým takým Zephyrus bez väčších pochýb je. Nesúhlasiť s jeho myšlienkami sa rovná pre odporcu trestu smrti, a to poriadne bolestnému. Z arzenálu širokej škály zbraní, čo sa naučil vo výcvikovom centre ovládať, sa mu najviac pozdávajú strelné zbrane. Zastreliť niekoho na diaľku je tak nehorázne bitchy, až mu to príde vtipné. Jeho skill s lukom je viac než obdivuhodný, s kušou možno ešte viac než to. Zamieriť dokáže veľmi rýchlo, za nízkej viditeľnosti a dokonca i za horších poveternostných podmienok. Pevné ruky, čo sa netrasú sa žiadnych podmienok a vedia veľmi dobre koordinovane poslúchať jeho rozkazy, sú najmä pri tejto disciplíne veľmi žiaduce, a tak je veľmi šťastný, že je práve on ich majiteľom. Okrem tejto zbrane celkom dobre korešponduje s hocičím, čo je zamerané na presnosť. Možno nejaké tie oštepy, fúkačka s jedovatými šípkami – veď to poznáte. Keď bude veľmi zle, dokáže niekoho zakolať aj dýkou, nožom. V tréningovom centre sa naučil nielen mlátiť sa, vykryť silné útoky, strieľať s milimetrovou presnosťou, no čosi pochytil aj z prežitia v prírode. Bavilo ho to najmä preto, lebo vždy mal nejaké to nadanie na biológiu a chémiu. Mal ku tomu samozrejme vrodené citové väzby, pretože keď váš otec vyrába drahé vína, destiluje alkohol, ste proste odkázaný na to, aby vás to zaujímalo. Rastliny po mene síce nepozná, ale vie ich zaradiť do dvoch zoznamov: jedovaté a jedlé. V krajnom prípade si určite bude vedieť nájsť aj potravu v podobe červíkov či niečoho, čo by ostatní možno nedali ani len do úst. Je to tak trochu maniak na tieto adrenalínové veci, takže nebude to pre neho až taký veľký problém, ako by sa mohlo na rozmaznaného fagana z Jednotky zdať. Je veľmi mentálne nezávislí od spoločnosti iných ľudí. Je totižto len veľmi málo ľudí, čo si zaslúžia jeho ctenú pozornosť a nemá chuť im streliť facku, alebo ich mentálne ničiť. Zephyrus je inak dosť vytrvalý jedinec, mimo teda vzťahov s ľuďmi. Jedna z jeho najväčších síl ,podľa jeho slov, je prepojenosť so svojou sestrou. Nevedno, či je to nejaké veľké plus do hier, ale fakt s ňou dokáže na nejakej inej mimotelovej úrovni komunikovať. Vie vycítiť ako sa cíti, či nemá s niečím problém, alebo i to, či je hladná a smädná. Je to naozaj niečo veľmi jedinečné, čo podľa toho, čo teda počul z nejakých televíznych relácií, alebo z toho, čo čítal v časopisoch, sa občas medzi dvojčatami môže diať. Okrem iného, sa po vzore ich vzťahu dokáže dobre dostávať do myslí druhých ľudí, a tak predpovedať ich emócie, ktoré môže neskôr zneužívať. Je to veľmi dobrý empatik a psychológ.


Povedzme si, že charizma z neho úplne tak nejako nevalí. Alebo ak aj áno, tak ju z nejakých príčin veľmi dobre potláča. Kamarátov si získava veľmi ťažko, pretože jeho kritériá sú často príliš vysoké na to, aby nimi niekto prešiel. Dialo sa to tak aj v škole, kde mal len pár veľmi dobrých kamarátov, niekoľko takých priemerne obľúbených spolužiakov a ostatný zvyšok teda dosť hate-oval a pravidelne šikanoval. Možno by som mohol zmieniť i tento fakt. Je o ňom rozšírené, že si rád dokazuje svoju moc nad inými tak, že ich ponižuje. Nie vždy je to len psychické, vo veľkej väčšine prípadov to prechádza i do telesného ubližovania, či vyhrážania fyzickou likvidáciou, ktorej je Zephyrus schopný. Niekto v aréne by sa mu možno za to rád pomstil, alebo si nebude vedieť nájsť spojenca, ťažko povedať. Vôbec nevie zakladať ohne. Dá sa povedať, že ohňa sa v istom štádiu dokonca i bojí, hlavne teda keď ho nemá pod kontrolou a nevie ho v prípade potreby urýchlene zahasiť. Keby má v aréne umrznúť k smrti, alebo si zapáliť oheň, pravdepodobne umrie. pokúšať sa síce môže, no nikdy sa na to nesústredil, zrejme mu to spolu s hľadaním zdroja pitnej vody prišlo moc low-end, pre socka kraje, však viete. Skôr než nejakú vodu nájde, bude očakávať od sponzorov, že mu niečo pošlú, pretože je možno trochu viac namyslený, než ostatní. Teda ak sa to dá nazvať namyslenosť – ide skôr o prehnané spoliehanie sa na svoje vlastnosti, v tomto prípade krása, pôvod z nóbl kraja. S tým, že pochádza z jednotky súvisí aj to, že je dosť navyknutý na dostatok všetkého, čo kedy potreboval. No povedzte, kto je už len v jednotke chudobný? Nemusí mu nikto práve prinášať pečené holuby pred ústa, ale tak pokiaľ nemá zdroj potravy na dosah, je nervózny. Rovnako to funguje aj s vodou, či hocičím iným, o čom sa domnieva, že to v tej chvíli potrebuje. Je trucovitý, čo sa týka rád okolia a máva celkom nervové výbuchy, keď dlhšie obdobie nejedáva. Dá sa to zhrnúť asi tak, že je to vlastne celkom obyčajný chlap, čo v transkripcií znamená, že je to len veľké nevyspelé dieťa, čo tak trochu aj keď s tým nesúhlasí, potrebuje pozornosť a starostlivosť niekoho iného. Ešte aj v lone matky sa jeho dvojčaťu Primavere vodilo lepšie. Zatiaľčo je ona tá dokonalá, perfektná ľudská bytosť, tento chlapec mal toľkú smolu a narodil sa s výrazne oslabeným sluchom. Tento zmysel mu pravdepodobne nebol súdený, lebo pri hre so svojou sestrou si raz dokonca poranil ľavý ušný bubienok, odvtedy počuje len na pravé ucho, a aj to len do istej miery. Jeho sluch je postihnutý tak na 40-50%. Vie čo-to odčítať z pier, pretože sa bojí, že raz ohluchne úplne. Každý v jeho prítomnosti musí hovoriť trochu nahlas, ak sa s ním chce porozprávať v hlučnejšom prostredí. Našťastie, na rozdiel od iných nahluchlých, nerobí hlasné zvuky, ktoré by si sám neuvedomoval. Pláva-NIE! Vie sa udržať na vodnej hladine, ale tomu z velikánskej časti vďačí svojej nadmernej výške, než svojmu skillu v plávaní. Aj keby teda nemá pôdu pod nohami, možno sa nejakými epileptickými manévrami udrží na hladine, prepláva pár metrov, no rozhodne to nebude žiaden rýchlostný rekord. Preferuje skôr beh, alebo keď tak chôdzu, ako spôsob presunu medzi dvoma miestami. Aj keď mal milión možností to zmeniť, nechcelo sa mu. Na bazén v tréningovom centre sa takmer vždy úplne vykašlal, pretože voda bola moc studená a celé to tam nebolo zrovna moc "comfy". Chlad predsa nie je príjemný nikomu, všakže? Pri Zephyrovi to platí trojnásobne tak, hlavne po tom, čo si ešte aj v lete dáva dlhé rukávy, pretože čo keby vietor?


Je tak trochu malou záhadou, že výsledok krátkeho manželstva pána a pani Printemps boli práve dvojičky. Často si vravievali, že dve sú vždy lepšie ako iba jedno, a že pán Printemps je proste tak šikovný vo všetkom, čo robí, že aj toto sa mu podarilo na prvýkrát. Niekomu to môže prísť vyslovene ako niečo proti prírode, nadiktovať si, koľko potomkov sa vám narodí, no sú to len trápne reči od ľudí, čo závidia to šťastie, ktoré bolo tejto rodine dopriate. Možno je za tým šťastím skrytá silná arogancia, čo si už niekoľko generácií v ich rodine vštepujú tým, že posielajú svoje deti do výcvikového centra, aby sa premenili na profesionálnych vyvolených (neznamená to, že sa aj do Hier dostali, zväčša mali veľkú smolu a niekto ich pri dobrovoľničení predbehol). Viete, iste to poznáte aj z reálneho života. Tým najnafúkanejším sa skrátka vždy bude dariť najlepšie. A výnimkou nie sú ani dvojičky Primavera a Zephyrus, výstavný klenot rodu Printempsovcov, ktorý na svoje dve "malé" poklady nedá nikdy dopustiť. Ich malí anjelici pritom vôbec nad hlavami nemajú takú jasnú svätožiaru, akoby rodičia chceli, alebo možno aj pod silnou vsugeráciou mohli vidieť. Ale poďme poporiadku. Tieto dvojčatá sú odjakživa veľmi silno prepojené svojimi mysľami. Nevedeli si to nikdy vysvetliť, ale často dokážu odhadnúť náladu, cítenie toho druhého bez toho, aby sa na seba čo i len pozreli, či zdieľali tú istú miestnosť. Je to niečo, čo od veľmi skorého detstva vedeli využívať vo svoj prospech. Od nevinných podvádzaní pri kartovej hre, až po už vtedy rozvinuté základy nejakej tej spoločenskej šikany. Vedeli sa vždy dokonale zhodnúť. Dokonca aj keď ich za nejaký ten prečin "vyšetrovali" každého zvlášť, mali toľké šťastie, akoby to teda niekto mohol nazvať, že sa dokázali presne trafiť a dokonale zapadnúť do vymyslenej výpovede toho druhého. Roky plynuli a oni rástli bok po boku spolu a len do horšieho. Síce doma sa dokázali premôcť a byť poslušní, všetok ten útlak osobnosti si museli niekde vybíjať. Tréningové centrum ich naučilo do života veľa vecí. Jednou z nich bola pýcha, čo teda rozhodne spolu s celou ich perfektnou rodinkou neúnavne neskrývajú. Ani sa len nesnažia pôsobiť priateľsky na ostatných. Keďže ich rodičia sú vinári celkom na úrovni, s vlastným domácim podnikom, za fľašku rizlingu sa im vždy prepieklo takmer všetko. Takže všetko, čo kedy robili, dokonca i stále robia, zostáva bez väčšieho povšimnutia zo strany okolia. Kradnutie sladkostí, hračiek prerástlo do väčších konfliktov, vyhrážanie sa, bitky. Spolu s rastúcou silou prichádzalo i rastúce sebavedomie a pocit nepremožiteľnosti. Ako pätnásťročný dokázali zarábať peniaze takým spôsobom, že si vyhľadávali pár outsiderov, od ktorých brali výpalné výmenou za fyzickú ochranu. Nikdy nikomu z nich ale reálne nepomohli. Bol to len spôsob, ako niekoho fakt zúfalého s bohatou rodinou ošklbať o menší obnos peňazí. Lenže malé čiastky drobných mincí sa zrátali a oni mohli na sklonku šestnásteho roku života začať s niečím celkom novým, na vyššom mieste v rebríčku spoločenskej neakceptovateľnosti. V Prvom kraji je život celkom easy, to všetci dobre vieme. Ľudia sa narozdiel od takej Desiatky či Dvanástky skôr vedia zabaviť, a tak zohnať drogy nie je sebemenší problém. Zephyrus sa vôbec nenahneval, keď jeho ctená sestrička rozbila dobre našetrený bank za trochu heroínu. Dá sa povedať, že sám prišiel s nápadom ho trochu rozriediť a poponúkať pár psychicky slabším jedincom, ktorý si dopredu vyhliadli v škole, akadémií, zo susedstva… Prvú dávku rozpredali na domácej párty, čo poriadali s "vybranými" osobami pri príležitosti zberu hrozna v ich viniciach. Alkohol a drogy – to je najlepší spôsob ako z niekoho učiniť notorika. Okolo polnoci boli dvojčatá jediné triezve osoby v dome, pomaly povynášali tie socky zo svojej chalupy. Zephyrus sa doteraz chechce na tom, ako sa ani neobťažoval ich prebúdzať. Len ich zobral pod pazuchu a zaviedol na verandu, pred dvere, na čo následne zazvonil na domový zvonček a stratil sa v tme. Takže to by sme mali skupinu "hrdinov", ako si to sami pomenovali. Následne ešte vytvorili mnoho ďalších, po každej droge pomenovali jednu grupu závislákov. Sieť sa výrazne rozrástla, poslední v reťazci sú zatiaľ ľudia závislí na ópiu, v kuloároch nazývaní "Makovice". Napriek tomu, aký mocný chemický arzenál skrývajú doma pod posteľami, okrem alkoholu, v podobe vína a cigariet nič z toho nikdy neužili. Nemusia skúšať nič, na čom by im potom mohol zostať akýkoľvek druh závislosti. Sú až moc psychicky silní na také hlúposti. Skôr strategicky a múdro uvažujú a sťažujú život druhým, pretože to je to, čo je pre nich skutočná zábava. Jednou zvláštnosťou je, že Zephyrus nikdy netrénoval so svojou sestrou. Trénovali síce paralelne, každý v ten istý čas, no nikdy na tom istom mieste v tréningovom centre. Možno si ju nechce asociovať ku ničomu, čo by mohlo súvisieť s Hrami. I keď cíti, že rodičia by z oboch mali radi víťazov, vždy bola ako tá krehkejšia braná práve Primavera, čo ho možno trochu zaráža. No teda, nie priamo to samotné pomenovanie, ale spôsob, akým sa ju snažili ochrániť pred ranami osudu bol niekedy vskutku prehnaný. Nedá sa však povedať, že by jeho radi nemali či ho nejako separovali zo svojej rodičovskej lásky. Len skrátka keď prichádza na ich favorita, tak je to práve jeho dvojička, ktorá je preferovaná. Paradoxne bola vždy práve ona tá, čo bola do morku kostí skazená a zaťahovala dokonca i Zephyrusa do zlých rozhodnutí. On sa im neštítil, ale povahu nemá rozhodne tak zlú. Keby boli rozdelení, je len málo pravdepodobné, že by z neho vznikla taká istá negatívna osobnosť, akou je teraz. Má veľkú fyzickú silu, no reálne ho kdesi moc moc hlboko v duši ju nebaví používať. Rád síce vidí ostatných trpieť, ale v rukách iných, nech sa s tým nemusí paprať on. Skôr, než nejaké bitky, sám od seba rád vyhľadáva prácu vo viniciach.

Monday, January 02, 2017

7th Victory Tour = Speeches II


Manfred Cosgrove

[ manfred kóstgrouv ]

[player] Renaiti

[fc] Liam Neeson
 

i want someone to look at me and say "because of you I didn't give up"

× [species] human
× [date of birth] november 15, 2170 | ♏︎ scorpio
× [loyalty] capitol
× [credits] 68 750

× [level] 1
× [age] fifty-four | 54
× [occupation] head trainer
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 3 ]
  • -
  • -

  • Manfred i přesto, že vlastně už bydlí v Kapitolu, stále v duši zůstává natvrdlým obyvatelem Druhého kraje. Nikdy si nezvykne na ten směšný kapitolský přízvuk a zapomeňte na to, že by si někdy na sebe vzal nějaký kapitolský módní výstřelek, nebo že by si obarvil vlasy třeba na růžovo, na to opravdu rovnou zapomeňte. Vůbec se mu nelíbí, že jeho žena Severinne, kterou z celého srdce miluje, jim už propadá taky. Jemu se vlastně nelíbí mnoho věcí, ovšem svůj názor říká nahlas pouze, pokud se opije, a proto musí sám sebe na většině večírků hlídat, aby se nedostal do problémů, což mu dost často dělá velký problém, jenže avox být nechce, takže mu nic jiného nezbývá. Jinak je velmi tichý a snaží se vyhýbat ostatním lidem, a když už se s někým baví, je to většinou jen proto, že s ním potřebuje nebo musí mluvit a že si ho on sám vyhledal. Bývá často dost výbušný a když se naštve, tak si moc rád zakřičí a obvykle v takové situaci neví, co vlastně říká, takže mu vyklouzne něco, co by nemělo. Obvykle ho vždy rozčilovaly jeho děti, které měl vždycky rád a ačkoli by to do něj nikdo neřekl, že bude až tak rodinný typ, byl by schopný pro ně udělat vše. Po tom, co přišel o obě dcery, jeho milovanou Bumpey a Halcyone, tak ho to hodně zasáhlo. Nikomu o tom neřekl, možná ale Severine to přeci jen poznala, ale nikdy se o tom nikomu nesvěřil, protože na to on není. O Gunnerovi si vždycky myslel, že se až příliš stará o svůj zevnějšek, což on nikdy nedělal a bylo mu úplně jedno, co si o něm ostatní lidi po vzhledové stránce myslí. A především neschvaluje synovo barvení vlasů. Jenže vzhledem k tomu, že se mu podařilo vyhrát Hladové hry, tak se mu na něj názor pomalu mění. Sice už nezachrání to, co je mezi nimi roztrhané a on to ví. Jenom už se ho snaží trochu více respektovat. Holky mu dost často chybí a je to na něm vidět, má občas trochu strhanější výraz než kdy dříve. Není tak úplně blbej, ale spoustu věcí mu nedochází, takže hodně často vypadá jako idiot, a i když vypadá hodně nevraživě, pod kůží se mu schovává dobrák, kterému nejvíce záleží na blahu své rodiny.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodil se do velice vlivné rodiny v Druhém kraji, jakožto druhý potomek madame Cosgrove. Jeho celé dětství bylo plné hraček a většinou to byly především buď plastové anebo dřevěné napodobeniny zbraní. Rodiče usoudili, že nejlepší bude ho připravovat na Hry co nejdříve a také chtěli, aby se jméno rodiny proslavilo ještě víc, i kdyby tam měl synáček umřít. Jen co mohl, začal chodit do výcvikáče a mezi jeho oblíbené zbraně patřil především oštěp nebo kopí. Zvládal ovládat i ostatní zbraně, často běhal, plaval a rodiče o něm začali brzy všude v kraji mluvit jako o jasném vítězovi a v jeho aktivitách ho podporovali. Měl na to také skvělého parťáka. S Elijahem byli nerozlučnou dvojkou a on se občas cítil jako jeho starší bratr. Ovšem, když se na sklizni konečně hodlal přihlásit, někdo ho předběhl a bohužel to zároveň byla jeho poslední sklizeň. Jeho rodiče z toho byli nanejvýš zklamaní a v podstatě ho zavrhli. Potřeboval práci a hlavní trenér v centru v Druhém kraji mu nabídl, že by mu mohl dělat výpomoc. To bylo přesně to, co potřeboval, a navíc žádná jiná práce by ho tolik nebavila. V té době si v centru všiml velmi pěkné dívky, o které se dozvěděl, že se jmenuje Severine. Dlouhou dobu jí jen stalkoval, a když se ukázalo, že do Her také nepůjde, začal se o ní ucházet. Snažil se, kupoval jí dárky a nakonec se přeci jen vzali. A stalo se něco nečekaného, jeho žena získala místo mezi tvůrci, a tak se vlastně oba propašovali do Kapitolu, který on nepoznal jako splátce, ale jako dospělý muž. Díky přimluvení od svého nadřízeného ve výcvikovém centru ve Druhém kraji se dostal do toho Kapitolského, které připravuje splátce na Hunger Games. Postupně šplhal po žebříčku, až se konečně dostal na místo vedoucího tréninku, což je pro něj veliká pocta. Za tu dobu se mu stihla narodit tři dítka, přičemž prvnímu a poslednímu směl jméno vybrat on, a vybral jim ta, která se nejlépe hodila k jejich dosavadní povaze. O pojmenování Halcyone se jeho žena téměř prala, neboť to byla její první dcera. Své děti vždy podporoval hlavně v tréninku na hry, protože to ho dostalo až tam, kde je. Vždy, když mohl, tak jel domů, aby se s nimi viděl a oni mu mohli vyprávět spoustu historek, ovšem Gunner a Halcy v té době byli v pubertě, a tak se k němu zas tolik nehlásili, proto si obvykle povídal jenom s Bumpey. Samozřejmě očekával, že jeho syn půjde dobrovolně do Her, celý život se na to připravoval a na rozdíl od něj, jeho nikdo nepředběhl. Jenže to netušil, že se do té stejné arény dostane i Bumpey. Byl z toho skoro na prášky, ale snažil se pořád vypadat vyrovnaně, protože nic jiného ani neumí. Mít vítěze v rodině, ještě když je to váš vlastní syn, to by měla být radostná událost, že? On neměl moc času se z toho radovat, protože se mu vrátilo jen jedno dítě. Když se to samé stalo i s Halcy, dost se mu otupily city. Občas má pořád takové ty smutné stavy, kdy jen sedí a před očima, jako by mu běželo, jak děti vyrůstaly. Vždycky byl prostě strašně rodinný a manželka a děti pro něj byly vším. Musí normálně fungovat a on to ví, takže na veřejnosti a před ostatními nikdy nesmutní. Je si vědom toho, že už je nic nevrátí, ani to, že by třeba Gunnera neměl rád. Snaží se k němu tedy chovat normálně a nevyčítat mu nic, co se stalo. Život jde bohužel dál.

  • Brysen Angela Roycaster × Bylo by asi hodně špatné, kdyby neznal lásku života svého drahého přítele. Docela dost o ní kdysi mluvil a od té doby o ní měl jenom to nejlepší mínění. To se nezměnilo ani když se spolu potkali. Příjemným překvapením bylo i to, že je to snad jediná žena, kromě Severine, s níž dokáže navázat naprosto nezávislou konverzaci a nevzniká takové to trapné ticho. Dost možná je to zapříčiněno právě tím, že je vojákem a mají tak určité společné téma. Z jeho strany tam byl vždycky určitý respekt k její osobě. Nejen kvůli práci, kterou odváděla, ale i to jak se se vším dokázala vypořádat. Když se dozvěděl o její smrti, rozhodně ho to vzalo. Z velké části i kvůli tomu, když viděl co to udělalo s Elijahem. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že by ji mohl znovu vidět chodit živou a zdravou, natož, že by s ní mohl opět někdy promluvit.
  • Celeste Vanderbilt × Má s ní takový docela neutrální vztah. Je to blízká přítelkyně jeho ženy, a proto ji respektuje. Nijak mu její přítomnost nevadí a je schopný si s ní normálně povídat, pokud se někde sejdou. Že by si s ní zašel jen tak někam na kávičku, to ale už úplně ne. Každopádně se k ní chová hezky. Nikdy na něj nebyla nějak zlá nebo nepříjemná, tudíž se snaží o totéž. Ani v její přítomnosti třeba nemusí předstírat nějaký zájem o jejím životě, opravdu ho zajímá, jak si žije. Svým způsobem má prostě k lidem určitý obdiv, když se dokáží pohybovat v tak vysokých kruzích a nešlápnout vedle. Působí na něj jako dobrá duše a nemá důvod ji podezřívat z nějaké přetvářky. Je si vědom toho, že si jsou se Severine dost blízké a občas má i trochu strach, co jí o něm jeho drahá žena napovídala.
  • Elijah Wesmyron × Bratr, kterého nikdy neměl. Úplně takhle jednoduše by jejich vzájemný vztah šel charakterizovat. Trávili spolu opravdu hodně času. Prožil s ním tolik věcí, že by to vystačilo na jeden celovečerní film a ještě by bylo potřeba pokračování. Ty zážitky nikdy nezapomene a nikdo mu je z paměti nevymaže. Tenhle člověk je pro něj hodně důležitý, a proto se už i občas stalo, že se s někým popral, když měli na Elijaha nějaké poznámky, které mu nebyly po chuti. Za přátele je přeci v pořádku se rvát, ne? Vlastně mu docela i vděčí za manželství se Severine. Vzhledem k tomu, že to se ženami umí, tak mu občas i radil, jak na ně, což vedlo k tomu, že si našel tak úžasnou ženu. On se mu snažil být velkou oporou v kraji a Elijah mu je teď velkou oporou zase v Kapitolu. Neumí se moc pohybovat v takové společnosti, po tom co ho rodina zavrhla a Elijah ho naučil co a jak.
  • Gunner Cosgrove × Dříve se mu snažil vážně věnovat, jenže pak tak nějak viděl, že jeho syn má vzor v někom jiném, což ho samozřejmě štve, jelikož ať se tváří jakkoli, pořád je to snad sen každého otce, aby ve vás váš syn viděl vzor nebo ne? Nikdy mu nebyl úplně lhostejný, pořád je to jeho syn. Když byl v aréně s Bumpey, bylo to pro něj dost těžké. Nechtěl ztratit ani jednoho. Smrt nejmladší dcerky mu nejdříve měl za zlé, ale už ho to přešlo. Dostal se do té fáze, že je rád, že se z arény dostal živý. Uvědomuje si, že jejich vztah je takový všelijaký, ale on není ten typ, který by to měl sílu nějak měnit. To jeho žena. Občas má pocit, že oba jsou úplně rozdílné povahy a jejich cesty se rozešly už dlouho před tím. I přesto, pokud s někým mluví a dojde řeč na Gunnera, tak je schopný o něm hrdě mluvit, ale zase to nepřehání.
  • Severine Cosgrove × Jeho skvělá a hlavně cílevědomá žena. Měl velké štěstí, že mu před lety řekla to osudové "Ano". Ani on v té době nevěděl, že to dotáhne až na hlavní tvůrkyni, ale samozřejmě v ní věřil. Každý čas, který teď spolu stráví je pro něj vzácností, protože je opravdu pracovně vytížená. Občas si myslí, že to až moc přehání, ale nemluví jí do toho. A i když se často nevídají, zůstává jí věrný a nikdy jí by jí nepodvedl. Snaží se vůči ní chovat jako vzorný manžel, neboť chápe, že prostě nemá dostatek času. V poslední době má tendenci stmelování rodiny a on z toho samozřejmě není moc nadšený, ale co by pro ni neudělal. Šel by pro ni třeba až na samý kraj světa, tak občasné rodinné večeře nějak zvládne. Čas od času se snaží udělat nějaké pěkné gesto, aby trochu vypnula a zahodila všechen ten stres ohledně arény.
  • Ulysses Vanderbilt × Je si vědom toho, že oproti němu je jeho původ dosti zanedbatelný a nesnaží se to nějak skrývat, třeba tím, že by v jeho přítomnosti ze sebe dělal něco co není. Ne, prostě ví, že takhle už to je a nic to nezmění. Je taky rád, že mu to nedává zase tolik najevo, ten rozdíl mezi nimi. Celkově je pro něj docela čest, že se s ním někdo takového postavení dokáže bavit. Jejich ženy jsou velké kamarádky a na akcích většinou jsou spolu, takže jim občas nezbude nic jiného než se spolu bavit. Jemu to nevadí, ale pokud by neměl náladu, nevnucuje se. Ulysses se k němu nechová nějak nadřazeně nebo tak, a tak nemá důvod být na něj hnusný. Jistě, má k němu respekt a určitě by před ním neřekl úplně všechno, co si zrovna myslí, ale snaží se ho vnímat jako fajn chlapa. Nemá s ním žádný osobní problém nebo spor.

Friday, December 30, 2016

Liam Emerson

[ lýem emerhsn ]

[player] Renaiti

[fc] Dylan Sprayberry
 

i lost myself somewhere in the darkness

× [species] human
× [date of birth] april 17, 2199 | ♈︎ aries
× [loyalty] neutral
× [credits] 130

× [level] 1
× [age] twenty-five | 25
× [occupation] unemployed
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Jak se od něj očekává, je přirozeně chytrý a vynalézavý. Mnohdy dokáže přijít na takové věci, které by normálního smrtelníka ani ve snu snad nenapadly. Ovšem to, že není tak inteligentní jako jeho rodiče je zapříčiněno tím, že nemá trpělivost si jen tak k něčemu sednout a číst o tom do zblbnutí. To ho skutečně nebaví. Možná proto zná vždy jen praktické začátky, jelikož k podrobnostem se nikdy nedostane. Jak zapojit obvod, vyřadit z provozu jedním kliknutím počítač a podobné věci, aby mezi vrstevníky nevypadal jako naprostý nevzdělanec. Spíše si vždycky zakládal na tom, co člověk skutečně umí a ne co pouze teoreticky ví, ale v praxi mu jsou ty poznatky zcela na nic. Nikdy neměl problém se jen tak s někým pustit do řeči, na to je extrovertní až to občas bolí. Jeho obrovskou předností je, že dokáže být naprosto báječným týmovým hráčem. Že byste to do něj neřekli? No, zdání často klame. V jeho případě se na tom podepsaly tři roky lakrosu. Rodiče ho tam přihlásili v naději, že by si tam mohl vybít svoji agresi a zabavit se. Nejen to se jim splnilo, dokonce k tomu získal i určité bonusy. Ty spočívaly například v tom, že se naučil dobře běhat, aby si udržoval jistou kondičku a při hře nevypustil duši nebo v tom lepším případě nezkolaboval. Mezi základní um v lakrosu patří jistě ovládání hole. Tu si dokáže přehazovat z jedné ruky do druhé, klidně i za zády a různě s ní otáčet. Takže je docela možné, že pokud by to bylo potřeba, dokázal by bojovat s něčím, co je lakrosové holi celkem podobné. Taktéž se časem naučil dobře mířit, aby míček dostal tam, kam potřebuje, ať už do spoluhráčovy kapsy na holi nebo rovnou do branky. Díky tomuto kontaktnímu sportu docela ví, kde jsou slabiny nebo stačí jen trochu zabrat, aby už ležel ten druhý na lopatkách - tedy především u kluků ví. Možná nezná přesná pojmenování daných míst, ale v praxi názvy stejně nepoužije.
  • Jedním a pravděpodobně i největším jeho problémem je fakt, že moc dobře neumí ovládat svůj vztek. To, že je mladší než jeho bratr mu k tomu také moc nepřidalo, když mu Elliot v dětství - mnohdy i nyní, když už by měli mít oba rozum - dělal samé naschvály. Stačí díky tomu skutečně jen málo, aby zcela vyletěl do nepříčetnosti a pustil se do vás vším, co má po ruce. V ten moment vůbec necítí žádnou bolest ať ho mlátíte čímkoli. Jeho mozek je prostě totálně zatemněný a jediné na co se soustředí je vybití toho všeho vzteku. Až když se dostane do klidnějšího režimu tak začne vnímat okolí a třeba i to, že má nějaké zranění. Jasně se od toho odvíjí i zbrklost, jež mu rozhodně není cizí. I když není žádným hlupákem, nad tím, co dělá prostě moc v daném okamžiku nepřemýšlí a jde do všeho doslova po hlavě, následky řeší až poté. Nač se jimi zdržovat dříve, no ne? V takovém tom svém "agresivním módu" kolikrát udělá nebo řekne něco, co by za normálních okolností nikdy nechtěl. I to je jasným důkazem, že nad ničím skutečně nepřemýšlí. Také dělá hodně velký problém jeho občasná namyšlenost, kdy si myslí, že celý vesmír se točí pouze kolem něj. Není to tak časté jako jeho vztek, ale občas se tak také dokáže chovat. Tím, že u nich v kraji není nic co by se podobal o přírodě, ale jen pouhá betonová pláň, tak absolutně nic netuší o bylinkách ani jiných rostlinstvech. Mohl by si to sice přečíst, ale jak už bylo z míněno, na to zrovna dvakrát není a navíc by to nikde v okolí ani nenašel, tak by mu to bylo k ničemu. Stejně tak ani netuší jak se dá přežít v přírodě. Je zvyklý na obchody a vše, co potřebuje tak si může koupit, to že by si k snědku musel něco ulovit je pro něj trochu future budoucnost, které se snad nikdy nebude muset dožít.

  • [ file 001 ] Narodil se jako nejmladší dítě do rodiny Emersonových. Nikdy se neměli zrovna špatně, za což mohli vděčit hlavně jejich rodičům, kteří byli oba velmi chytří a vynalézaví. Oba se tak podíleli na vymýšlení či zdokonalování elektroniky, jež se v Kapitolu hodně prodávala a zajišťovala jim tak hezký plat. Liam nebyl nikdy tím synem, kterého by si tak vzdělaní rodiče ve Třetím kraji mohli přát. Žil a stále žije ve stínu svého o dva roky staršího bratra, jež je dle všech měřítek pro tento kraj naprosto dokonalý. Liam takový není. Už když mu jako malému dali do rukou stavebnici, aby rozvíjel své myšlení, letěly jednotlivé kousky přímo proti stěně, když se mu nedařilo je poskládat pěkně k sobě. Ve škole to poté nebylo o moc lepší. Když ostatní děti věděly odpověď hned a on nad tím musel ještě přemýšlet, strašně jej to frustrovalo a mnohdy třískl prostě s učebnicí a už se dál nesnažil. Jenže ani doma neměl pořádný klid. Jeho všemi milovaný bráška si z něj neustále tropil legraci a dělal mu naschvály. Mnohdy si na něj lehnul a nedovolil mu se ani pohnout, zatímco četl nějakou knížku. A jelikož byl jeho bráška jako malý docela prostorově výrazný, nezbylo mu nic jiného než křičet a vztekle do něj bušit, i když to s ním ani nehlo. Nejhorší pro něj asi bylo to, když mu v jedné hře zabil jeho oblíbenou postavu - a to přitom Elliot hrál poprvé. To to nevydržel, vzal celou klávesnici a mlátil s ní tak dlouho do stolu, dokud z ní nevylétaly všechny klávesy. Vztek prostě neovládal. V jeho dvanácti letech to dokonce přerostlo do takové míry, že po jednom z učitelů hodil knížkou, když ho spolužák vyprovokoval tím, že ho nazval hlupákem. Ihned za to byl bezpodmínečně vyloučen. Musel se učit doma, což bylo pro něj snad ještě větší mučení. Rodiče konečně pořádně viděli, jak je jejich synáček povedený. V žádném případě není hloupý, jen se mu prostě učit nechce, nemá na to dostatečnou trpělivost. Dokázali z něj vypáčit naprosté základy, které zná každé malé dítě ve Třetím kraji. Ovšem nějaké odbornosti a podrobnosti, o tom si mohli jen nechat zdát. Byli z něj naprosto zničení. Zatímco otec tomu unikal tak, že si bral přesčasy v práci, jeho matka to vzala trochu zodpovědněji. Nejdříve šla vše urovnat do školy, kde ho po hodně dlouhém přemlouvání a několika konzultacích se samotným Liamem nakonec vzali zpět, pod podmínkou, že se nic podobného nebude opakovat. Samozřejmě jeho matka na to slavnostně přísahala, takže se Liam teď snaží sekat dobrotu, aby se mohl učit. Jaká to ironie. Když uplynuly tři měsíce od znovupřijetí na školu a matka viděla, že se její syn snaží, přihlásila jej do takového malého týmu, kde byli lakrosoví nadšenci. Dostala na ně tip od jedné její známé, která jí to doporučila jako dobrý způsob vybití přebytečné energie. Skutečně se podařilo. Liama to velmi chytlo a začal tam s nadšením chodit. Ze strachu, aby mu to nebylo zatrhnuto se dokonce přinutil i dvě hodiny denně učit - což je nic oproti tomu, kolik času nad učením tráví Elliot. Za tu dobu si na Hladové hry vzpomene vždy jen v den Sklizně a průběhu arény, jinak nikdy netoužil po tom se do Her dostat.
  • cestovní doklad

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92