Monday, January 02, 2017

Manfred Cosgrove

[ manfred kóstgrouv ]

[player] Renaiti

[fc] Liam Neeson
 

i want someone to look at me and say "because of you I didn't give up"

× [species] human
× [date of birth] november 15, 2170 | ♏︎ scorpio
× [loyalty] capitol
× [credits] 68 750

× [level] 1
× [age] fifty-four | 54
× [occupation] head trainer
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 3 ]
  • -
  • -

  • Manfred i přesto, že vlastně už bydlí v Kapitolu, stále v duši zůstává natvrdlým obyvatelem Druhého kraje. Nikdy si nezvykne na ten směšný kapitolský přízvuk a zapomeňte na to, že by si někdy na sebe vzal nějaký kapitolský módní výstřelek, nebo že by si obarvil vlasy třeba na růžovo, na to opravdu rovnou zapomeňte. Vůbec se mu nelíbí, že jeho žena Severinne, kterou z celého srdce miluje, jim už propadá taky. Jemu se vlastně nelíbí mnoho věcí, ovšem svůj názor říká nahlas pouze, pokud se opije, a proto musí sám sebe na většině večírků hlídat, aby se nedostal do problémů, což mu dost často dělá velký problém, jenže avox být nechce, takže mu nic jiného nezbývá. Jinak je velmi tichý a snaží se vyhýbat ostatním lidem, a když už se s někým baví, je to většinou jen proto, že s ním potřebuje nebo musí mluvit a že si ho on sám vyhledal. Bývá často dost výbušný a když se naštve, tak si moc rád zakřičí a obvykle v takové situaci neví, co vlastně říká, takže mu vyklouzne něco, co by nemělo. Obvykle ho vždy rozčilovaly jeho děti, které měl vždycky rád a ačkoli by to do něj nikdo neřekl, že bude až tak rodinný typ, byl by schopný pro ně udělat vše. Po tom, co přišel o obě dcery, jeho milovanou Bumpey a Halcyone, tak ho to hodně zasáhlo. Nikomu o tom neřekl, možná ale Severine to přeci jen poznala, ale nikdy se o tom nikomu nesvěřil, protože na to on není. O Gunnerovi si vždycky myslel, že se až příliš stará o svůj zevnějšek, což on nikdy nedělal a bylo mu úplně jedno, co si o něm ostatní lidi po vzhledové stránce myslí. A především neschvaluje synovo barvení vlasů. Jenže vzhledem k tomu, že se mu podařilo vyhrát Hladové hry, tak se mu na něj názor pomalu mění. Sice už nezachrání to, co je mezi nimi roztrhané a on to ví. Jenom už se ho snaží trochu více respektovat. Holky mu dost často chybí a je to na něm vidět, má občas trochu strhanější výraz než kdy dříve. Není tak úplně blbej, ale spoustu věcí mu nedochází, takže hodně často vypadá jako idiot, a i když vypadá hodně nevraživě, pod kůží se mu schovává dobrák, kterému nejvíce záleží na blahu své rodiny.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodil se do velice vlivné rodiny v Druhém kraji, jakožto druhý potomek madame Cosgrove. Jeho celé dětství bylo plné hraček a většinou to byly především buď plastové anebo dřevěné napodobeniny zbraní. Rodiče usoudili, že nejlepší bude ho připravovat na Hry co nejdříve a také chtěli, aby se jméno rodiny proslavilo ještě víc, i kdyby tam měl synáček umřít. Jen co mohl, začal chodit do výcvikáče a mezi jeho oblíbené zbraně patřil především oštěp nebo kopí. Zvládal ovládat i ostatní zbraně, často běhal, plaval a rodiče o něm začali brzy všude v kraji mluvit jako o jasném vítězovi a v jeho aktivitách ho podporovali. Měl na to také skvělého parťáka. S Elijahem byli nerozlučnou dvojkou a on se občas cítil jako jeho starší bratr. Ovšem, když se na sklizni konečně hodlal přihlásit, někdo ho předběhl a bohužel to zároveň byla jeho poslední sklizeň. Jeho rodiče z toho byli nanejvýš zklamaní a v podstatě ho zavrhli. Potřeboval práci a hlavní trenér v centru v Druhém kraji mu nabídl, že by mu mohl dělat výpomoc. To bylo přesně to, co potřeboval, a navíc žádná jiná práce by ho tolik nebavila. V té době si v centru všiml velmi pěkné dívky, o které se dozvěděl, že se jmenuje Severine. Dlouhou dobu jí jen stalkoval, a když se ukázalo, že do Her také nepůjde, začal se o ní ucházet. Snažil se, kupoval jí dárky a nakonec se přeci jen vzali. A stalo se něco nečekaného, jeho žena získala místo mezi tvůrci, a tak se vlastně oba propašovali do Kapitolu, který on nepoznal jako splátce, ale jako dospělý muž. Díky přimluvení od svého nadřízeného ve výcvikovém centru ve Druhém kraji se dostal do toho Kapitolského, které připravuje splátce na Hunger Games. Postupně šplhal po žebříčku, až se konečně dostal na místo vedoucího tréninku, což je pro něj veliká pocta. Za tu dobu se mu stihla narodit tři dítka, přičemž prvnímu a poslednímu směl jméno vybrat on, a vybral jim ta, která se nejlépe hodila k jejich dosavadní povaze. O pojmenování Halcyone se jeho žena téměř prala, neboť to byla její první dcera. Své děti vždy podporoval hlavně v tréninku na hry, protože to ho dostalo až tam, kde je. Vždy, když mohl, tak jel domů, aby se s nimi viděl a oni mu mohli vyprávět spoustu historek, ovšem Gunner a Halcy v té době byli v pubertě, a tak se k němu zas tolik nehlásili, proto si obvykle povídal jenom s Bumpey. Samozřejmě očekával, že jeho syn půjde dobrovolně do Her, celý život se na to připravoval a na rozdíl od něj, jeho nikdo nepředběhl. Jenže to netušil, že se do té stejné arény dostane i Bumpey. Byl z toho skoro na prášky, ale snažil se pořád vypadat vyrovnaně, protože nic jiného ani neumí. Mít vítěze v rodině, ještě když je to váš vlastní syn, to by měla být radostná událost, že? On neměl moc času se z toho radovat, protože se mu vrátilo jen jedno dítě. Když se to samé stalo i s Halcy, dost se mu otupily city. Občas má pořád takové ty smutné stavy, kdy jen sedí a před očima, jako by mu běželo, jak děti vyrůstaly. Vždycky byl prostě strašně rodinný a manželka a děti pro něj byly vším. Musí normálně fungovat a on to ví, takže na veřejnosti a před ostatními nikdy nesmutní. Je si vědom toho, že už je nic nevrátí, ani to, že by třeba Gunnera neměl rád. Snaží se k němu tedy chovat normálně a nevyčítat mu nic, co se stalo. Život jde bohužel dál.

  • Brysen Angela Roycaster × Bylo by asi hodně špatné, kdyby neznal lásku života svého drahého přítele. Docela dost o ní kdysi mluvil a od té doby o ní měl jenom to nejlepší mínění. To se nezměnilo ani když se spolu potkali. Příjemným překvapením bylo i to, že je to snad jediná žena, kromě Severine, s níž dokáže navázat naprosto nezávislou konverzaci a nevzniká takové to trapné ticho. Dost možná je to zapříčiněno právě tím, že je vojákem a mají tak určité společné téma. Z jeho strany tam byl vždycky určitý respekt k její osobě. Nejen kvůli práci, kterou odváděla, ale i to jak se se vším dokázala vypořádat. Když se dozvěděl o její smrti, rozhodně ho to vzalo. Z velké části i kvůli tomu, když viděl co to udělalo s Elijahem. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že by ji mohl znovu vidět chodit živou a zdravou, natož, že by s ní mohl opět někdy promluvit.
  • Celeste Vanderbilt × Má s ní takový docela neutrální vztah. Je to blízká přítelkyně jeho ženy, a proto ji respektuje. Nijak mu její přítomnost nevadí a je schopný si s ní normálně povídat, pokud se někde sejdou. Že by si s ní zašel jen tak někam na kávičku, to ale už úplně ne. Každopádně se k ní chová hezky. Nikdy na něj nebyla nějak zlá nebo nepříjemná, tudíž se snaží o totéž. Ani v její přítomnosti třeba nemusí předstírat nějaký zájem o jejím životě, opravdu ho zajímá, jak si žije. Svým způsobem má prostě k lidem určitý obdiv, když se dokáží pohybovat v tak vysokých kruzích a nešlápnout vedle. Působí na něj jako dobrá duše a nemá důvod ji podezřívat z nějaké přetvářky. Je si vědom toho, že si jsou se Severine dost blízké a občas má i trochu strach, co jí o něm jeho drahá žena napovídala.
  • Elijah Wesmyron × Bratr, kterého nikdy neměl. Úplně takhle jednoduše by jejich vzájemný vztah šel charakterizovat. Trávili spolu opravdu hodně času. Prožil s ním tolik věcí, že by to vystačilo na jeden celovečerní film a ještě by bylo potřeba pokračování. Ty zážitky nikdy nezapomene a nikdo mu je z paměti nevymaže. Tenhle člověk je pro něj hodně důležitý, a proto se už i občas stalo, že se s někým popral, když měli na Elijaha nějaké poznámky, které mu nebyly po chuti. Za přátele je přeci v pořádku se rvát, ne? Vlastně mu docela i vděčí za manželství se Severine. Vzhledem k tomu, že to se ženami umí, tak mu občas i radil, jak na ně, což vedlo k tomu, že si našel tak úžasnou ženu. On se mu snažil být velkou oporou v kraji a Elijah mu je teď velkou oporou zase v Kapitolu. Neumí se moc pohybovat v takové společnosti, po tom co ho rodina zavrhla a Elijah ho naučil co a jak.
  • Gunner Cosgrove × Dříve se mu snažil vážně věnovat, jenže pak tak nějak viděl, že jeho syn má vzor v někom jiném, což ho samozřejmě štve, jelikož ať se tváří jakkoli, pořád je to snad sen každého otce, aby ve vás váš syn viděl vzor nebo ne? Nikdy mu nebyl úplně lhostejný, pořád je to jeho syn. Když byl v aréně s Bumpey, bylo to pro něj dost těžké. Nechtěl ztratit ani jednoho. Smrt nejmladší dcerky mu nejdříve měl za zlé, ale už ho to přešlo. Dostal se do té fáze, že je rád, že se z arény dostal živý. Uvědomuje si, že jejich vztah je takový všelijaký, ale on není ten typ, který by to měl sílu nějak měnit. To jeho žena. Občas má pocit, že oba jsou úplně rozdílné povahy a jejich cesty se rozešly už dlouho před tím. I přesto, pokud s někým mluví a dojde řeč na Gunnera, tak je schopný o něm hrdě mluvit, ale zase to nepřehání.
  • Severine Cosgrove × Jeho skvělá a hlavně cílevědomá žena. Měl velké štěstí, že mu před lety řekla to osudové "Ano". Ani on v té době nevěděl, že to dotáhne až na hlavní tvůrkyni, ale samozřejmě v ní věřil. Každý čas, který teď spolu stráví je pro něj vzácností, protože je opravdu pracovně vytížená. Občas si myslí, že to až moc přehání, ale nemluví jí do toho. A i když se často nevídají, zůstává jí věrný a nikdy jí by jí nepodvedl. Snaží se vůči ní chovat jako vzorný manžel, neboť chápe, že prostě nemá dostatek času. V poslední době má tendenci stmelování rodiny a on z toho samozřejmě není moc nadšený, ale co by pro ni neudělal. Šel by pro ni třeba až na samý kraj světa, tak občasné rodinné večeře nějak zvládne. Čas od času se snaží udělat nějaké pěkné gesto, aby trochu vypnula a zahodila všechen ten stres ohledně arény.
  • Ulysses Vanderbilt × Je si vědom toho, že oproti němu je jeho původ dosti zanedbatelný a nesnaží se to nějak skrývat, třeba tím, že by v jeho přítomnosti ze sebe dělal něco co není. Ne, prostě ví, že takhle už to je a nic to nezmění. Je taky rád, že mu to nedává zase tolik najevo, ten rozdíl mezi nimi. Celkově je pro něj docela čest, že se s ním někdo takového postavení dokáže bavit. Jejich ženy jsou velké kamarádky a na akcích většinou jsou spolu, takže jim občas nezbude nic jiného než se spolu bavit. Jemu to nevadí, ale pokud by neměl náladu, nevnucuje se. Ulysses se k němu nechová nějak nadřazeně nebo tak, a tak nemá důvod být na něj hnusný. Jistě, má k němu respekt a určitě by před ním neřekl úplně všechno, co si zrovna myslí, ale snaží se ho vnímat jako fajn chlapa. Nemá s ním žádný osobní problém nebo spor.

Friday, December 30, 2016

Liam Emerson

[ lýem emerhsn ]

[player] Renaiti

[fc] Dylan Sprayberry
 

i lost myself somewhere in the darkness

× [species] human
× [date of birth] april 17, 2199 | ♈︎ aries
× [loyalty] neutral
× [credits] 130

× [level] 1
× [age] twenty-five | 25
× [occupation] unemployed
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Jak se od něj očekává, je přirozeně chytrý a vynalézavý. Mnohdy dokáže přijít na takové věci, které by normálního smrtelníka ani ve snu snad nenapadly. Ovšem to, že není tak inteligentní jako jeho rodiče je zapříčiněno tím, že nemá trpělivost si jen tak k něčemu sednout a číst o tom do zblbnutí. To ho skutečně nebaví. Možná proto zná vždy jen praktické začátky, jelikož k podrobnostem se nikdy nedostane. Jak zapojit obvod, vyřadit z provozu jedním kliknutím počítač a podobné věci, aby mezi vrstevníky nevypadal jako naprostý nevzdělanec. Spíše si vždycky zakládal na tom, co člověk skutečně umí a ne co pouze teoreticky ví, ale v praxi mu jsou ty poznatky zcela na nic. Nikdy neměl problém se jen tak s někým pustit do řeči, na to je extrovertní až to občas bolí. Jeho obrovskou předností je, že dokáže být naprosto báječným týmovým hráčem. Že byste to do něj neřekli? No, zdání často klame. V jeho případě se na tom podepsaly tři roky lakrosu. Rodiče ho tam přihlásili v naději, že by si tam mohl vybít svoji agresi a zabavit se. Nejen to se jim splnilo, dokonce k tomu získal i určité bonusy. Ty spočívaly například v tom, že se naučil dobře běhat, aby si udržoval jistou kondičku a při hře nevypustil duši nebo v tom lepším případě nezkolaboval. Mezi základní um v lakrosu patří jistě ovládání hole. Tu si dokáže přehazovat z jedné ruky do druhé, klidně i za zády a různě s ní otáčet. Takže je docela možné, že pokud by to bylo potřeba, dokázal by bojovat s něčím, co je lakrosové holi celkem podobné. Taktéž se časem naučil dobře mířit, aby míček dostal tam, kam potřebuje, ať už do spoluhráčovy kapsy na holi nebo rovnou do branky. Díky tomuto kontaktnímu sportu docela ví, kde jsou slabiny nebo stačí jen trochu zabrat, aby už ležel ten druhý na lopatkách - tedy především u kluků ví. Možná nezná přesná pojmenování daných míst, ale v praxi názvy stejně nepoužije.
  • Jedním a pravděpodobně i největším jeho problémem je fakt, že moc dobře neumí ovládat svůj vztek. To, že je mladší než jeho bratr mu k tomu také moc nepřidalo, když mu Elliot v dětství - mnohdy i nyní, když už by měli mít oba rozum - dělal samé naschvály. Stačí díky tomu skutečně jen málo, aby zcela vyletěl do nepříčetnosti a pustil se do vás vším, co má po ruce. V ten moment vůbec necítí žádnou bolest ať ho mlátíte čímkoli. Jeho mozek je prostě totálně zatemněný a jediné na co se soustředí je vybití toho všeho vzteku. Až když se dostane do klidnějšího režimu tak začne vnímat okolí a třeba i to, že má nějaké zranění. Jasně se od toho odvíjí i zbrklost, jež mu rozhodně není cizí. I když není žádným hlupákem, nad tím, co dělá prostě moc v daném okamžiku nepřemýšlí a jde do všeho doslova po hlavě, následky řeší až poté. Nač se jimi zdržovat dříve, no ne? V takovém tom svém "agresivním módu" kolikrát udělá nebo řekne něco, co by za normálních okolností nikdy nechtěl. I to je jasným důkazem, že nad ničím skutečně nepřemýšlí. Také dělá hodně velký problém jeho občasná namyšlenost, kdy si myslí, že celý vesmír se točí pouze kolem něj. Není to tak časté jako jeho vztek, ale občas se tak také dokáže chovat. Tím, že u nich v kraji není nic co by se podobal o přírodě, ale jen pouhá betonová pláň, tak absolutně nic netuší o bylinkách ani jiných rostlinstvech. Mohl by si to sice přečíst, ale jak už bylo z míněno, na to zrovna dvakrát není a navíc by to nikde v okolí ani nenašel, tak by mu to bylo k ničemu. Stejně tak ani netuší jak se dá přežít v přírodě. Je zvyklý na obchody a vše, co potřebuje tak si může koupit, to že by si k snědku musel něco ulovit je pro něj trochu future budoucnost, které se snad nikdy nebude muset dožít.

  • [ file 001 ] Narodil se jako nejmladší dítě do rodiny Emersonových. Nikdy se neměli zrovna špatně, za což mohli vděčit hlavně jejich rodičům, kteří byli oba velmi chytří a vynalézaví. Oba se tak podíleli na vymýšlení či zdokonalování elektroniky, jež se v Kapitolu hodně prodávala a zajišťovala jim tak hezký plat. Liam nebyl nikdy tím synem, kterého by si tak vzdělaní rodiče ve Třetím kraji mohli přát. Žil a stále žije ve stínu svého o dva roky staršího bratra, jež je dle všech měřítek pro tento kraj naprosto dokonalý. Liam takový není. Už když mu jako malému dali do rukou stavebnici, aby rozvíjel své myšlení, letěly jednotlivé kousky přímo proti stěně, když se mu nedařilo je poskládat pěkně k sobě. Ve škole to poté nebylo o moc lepší. Když ostatní děti věděly odpověď hned a on nad tím musel ještě přemýšlet, strašně jej to frustrovalo a mnohdy třískl prostě s učebnicí a už se dál nesnažil. Jenže ani doma neměl pořádný klid. Jeho všemi milovaný bráška si z něj neustále tropil legraci a dělal mu naschvály. Mnohdy si na něj lehnul a nedovolil mu se ani pohnout, zatímco četl nějakou knížku. A jelikož byl jeho bráška jako malý docela prostorově výrazný, nezbylo mu nic jiného než křičet a vztekle do něj bušit, i když to s ním ani nehlo. Nejhorší pro něj asi bylo to, když mu v jedné hře zabil jeho oblíbenou postavu - a to přitom Elliot hrál poprvé. To to nevydržel, vzal celou klávesnici a mlátil s ní tak dlouho do stolu, dokud z ní nevylétaly všechny klávesy. Vztek prostě neovládal. V jeho dvanácti letech to dokonce přerostlo do takové míry, že po jednom z učitelů hodil knížkou, když ho spolužák vyprovokoval tím, že ho nazval hlupákem. Ihned za to byl bezpodmínečně vyloučen. Musel se učit doma, což bylo pro něj snad ještě větší mučení. Rodiče konečně pořádně viděli, jak je jejich synáček povedený. V žádném případě není hloupý, jen se mu prostě učit nechce, nemá na to dostatečnou trpělivost. Dokázali z něj vypáčit naprosté základy, které zná každé malé dítě ve Třetím kraji. Ovšem nějaké odbornosti a podrobnosti, o tom si mohli jen nechat zdát. Byli z něj naprosto zničení. Zatímco otec tomu unikal tak, že si bral přesčasy v práci, jeho matka to vzala trochu zodpovědněji. Nejdříve šla vše urovnat do školy, kde ho po hodně dlouhém přemlouvání a několika konzultacích se samotným Liamem nakonec vzali zpět, pod podmínkou, že se nic podobného nebude opakovat. Samozřejmě jeho matka na to slavnostně přísahala, takže se Liam teď snaží sekat dobrotu, aby se mohl učit. Jaká to ironie. Když uplynuly tři měsíce od znovupřijetí na školu a matka viděla, že se její syn snaží, přihlásila jej do takového malého týmu, kde byli lakrosoví nadšenci. Dostala na ně tip od jedné její známé, která jí to doporučila jako dobrý způsob vybití přebytečné energie. Skutečně se podařilo. Liama to velmi chytlo a začal tam s nadšením chodit. Ze strachu, aby mu to nebylo zatrhnuto se dokonce přinutil i dvě hodiny denně učit - což je nic oproti tomu, kolik času nad učením tráví Elliot. Za tu dobu si na Hladové hry vzpomene vždy jen v den Sklizně a průběhu arény, jinak nikdy netoužil po tom se do Her dostat.
  • cestovní doklad

Marva Grainer

[ marva grejnr ]

 

    

Player: Andy

FC: Senait Gidey

Victory year: 132nd Annual Hunger Games

Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 24

Token: Přesýpací hodiny

Hobby: Práce v nemocnici



level [ 0 ] • credits [ 150 ] • gems [ 0 ]

Interview ID Card ]

poukázka na rande s Ezrou Donnovanem


[ before the Hunger Games ] Pro Marvu je celý život ve Dvanáctce dost těžký, pořád se bojí toho, že ji můžou vylosovat do Her a že nestačí utéct před tím, než ji posadí do vlaku. Nebo toho, že jí najednou zabijí otce. Už v tom vyrůstala, bojí se, že se někomu něco může stát. Došlo to i tak daleko, že se s panikou probouzí a musí se sama umět uklidnit. Což už zvládá. Poprvé se jí to stalo, když nevěděla, co se stalo s mamkou, a od té doby už se něco se svou hlavou naučila. Takže se naučila ovládat svoje strachy a celkem i emoce a je klidná, když potřebuje. Normálně prostě nejančí. Ale taky to může přijít z minuty na minutu a najednou to je. Což je vlastně mínus, ale umí s tím celkem pracovat, i když se toho neumí zbavit, takže alespoň něco. Umí dost dobře vařit, mají to v rodině a i se tím baví, že vaří pro ostatní, občas si tím tak přivydělává. Vaří i doma, občas dokonce i peče, když mají z čeho, všechno je to poživatelné. Někdy si dokonce vymýšlí i svoje recepty a ještě nikdy nikoho neotrávila. Má velký sen, chtěla by se stát doktorkou. Chodí do školy, chodí na kurzy, umí první pomoc, umí ušetřovat, zvládla i pitvu a asistuje i u operací. Neštítí se krve a je s tím v pohodě, jestli má někomu strčit ruku do břicha, aby mu třeba zachránila život. No ale taky ví, jak ji tam má strčit, aby mu ho vzala, anatomii člověka má samozřejmě zvládnutou, ale nechtěla by to proti někomu použít. Celkem se vyzná v bylinkách, v zelenině a v tom, co může uvařit a z čeho je nejlepší udělat léky a tak. Vyzná se v lékařském náčiní a s tím by mohla ublížit, stejně jako zná nůž. Navíc dost dobře hází, má dobrou mušku, občas používá prak k sundání třeba nějakého ovoce ze stromu, pokud se jí tam nechce lézt. Také lézt na stromy a na skály umí, slyší i vidí dobře, má dobrou rovnováhu. Je menší postavy a je lehká, takže se dostane všude a nemá problém se někam vyhoupnout. Také se dokáže všude schovat, všude se vejde a je navíc i dost ohebná, takže se tam prostě vecpe. Marva je dost vytrvalá, jednak v tom, že občas chodí s otcem na nějakou delší túru, hodně toho vydrží ujít bez přestávky, stejně to má s dlouhým během, což je pro ni jenom rychlejší chůze, nemá problém nést náklad, a taky je vytrvalá s lidmi, je celkem trpělivá a hodná. Je dobrá kamarádka a umí poslouchat lidi, moc nemluví o sobě, protože v kraji stejně většina lidí ví, co se stalo s její rodinou, a nemá potřebu to všem připomínat, ale vždycky si udělá čas, aby poslouchala problémy ostatních a nějak jim je pomohla řešit. Zase na druhou stranu, když jí někdo něco udělá, tak si to potom pamatuje dlouho a toho člověka už k sobě nikdy nepustí.

[ the days after ] Její největší obavy se bohužel vyplnily a byla vylosována do her. Nedalo by se říct, že je ráda za tuto zkušenost, to ne, ale rozhodně si z nich něco odnesla. Nemá už před čím utíkat a cítí se bezpečněji, má jak zabezpečit rodinu a za to je ráda. Už nemá tolik nočních můr a neleká se, teď už má více času lidem pomáhat než snít o tom, že bude někomu ublíženo. Tím, že se zapojuje do takových akcí, pomáháním v nemocnici, jí duševně pomohlo. Mimo to, chodí do přírody a medituje, což praktikuje od prvního dne po hrách, když byla doma. Začala být trochu věřící, na vyšší sílu, což jí zklidnilo duši a rozhodně je teď na tom lépe, než byla. Cítí se stabilně a klidná, což lidi kolem překvapilo, protože Hry by pro ni měly být trauma, ne očista duše. A jakkoli se může zdát, že je na tom mentálně lépe, strach stále zůstává zarytý v duši. Ale už v dřívější době ho zvládala slušně potlačit, žádná novinka. Ve volném čase, jak bylo zmíněno, tráví v nemocnici jako výpomoc. Hodně času tráví uklidňováním pacientů, jelikož má sama se strachem zkušenosti. Vyvinula si vysokou empatii k lidem, vycítit bolest ostatních. Také stále vaří, často nosí jídlo i do nemocnice. Vaření se stalo její vášní a terapií, může se u toho vyřádit a být kreativní, když má více času. Mohla by si prostě kupovat nějaké luxus jídlo, ale je samostatná a navíc jí to baví. Začala i více péct, hlavně chléb, ale sem tam si udělá sama pro sebe muffiny, které zbožňuje. Tak se jí zvýšila kreativita a nápaditost, více inspirace. Do kurzů první pomoci už nechodí jako učedník, ale vyučuje. Udělala si titul, je oficiálně doktorka a nemohla by být šťastnější. Je jedna z nejmladších doktorů a také podle všeho nejlepší. Je do toho hodně ponořená, je to pro ni to nejdůležitější, na první příčce. Pokud jde o její znalost v bylinkách, nijak se nezměnila, ale rozšířila se jí oblast zahradnictví. Za domem má požehnaně mnoho zeleniny, takže další obor. Někdo by si řekl, že tolik mnoho aktivit se nedá zvládnout, Marva si však vše seřadila a věnuje se něčemu v určitý čas, stala se z ní trochu puntičkářka. Po ránu chodí běhat do lesa, aby s fyzičkou nezaostávala. V klusu teď uběhne daleko a vydrží dlouho po tom, co si na to zvykla. Na stromy už neleze, ale začalo jí dost zajímat horolezectví. Koupila si horolezecké náčiní a po pár kurzech v Kapitolu teď leze po skalách v rodném kraji jako zkušený lezec. Takže se jí i trochu zvýšila síla v rukách a výdrž celého těla. Na to, že byla vždy drobná, jí přibylo pár svalů, po jejím pravidelném vydatném tréninku. 


[ before the Hunger Games ] Marva je holka s velkou mravní silou, ale téměř žádnou fyzickou silou. Jako holka nemá předpoklady být nějaká extra silná, ale její žitovní styl tomu moc nepomáhá, aby byla nějak silná. Teda ve stabilce dokáže dělat zázraky, jako otočit stokilového muže na záda nebo na břicho, ale spíš používá rozum a fyziku než hrubou sílu. Ze zbraní se důvěrně zná s nožem, skalpelem, zaškrcovadlem, i když tím by nikomu narychlo asi neublížila, a možná tak s pánví, ale to je tak všechno. Na Hry se zase tak často nekouká, aby alespoň odtud viděla, jak se třeba drží nějaká zbraň nebo jak se alespoň používá. Asi by na to přišla, ale ne hned že by v aréně vzala kuši. Spíš by si s ní ublížila sama. Navíc se jí všechny zbraně, zabíjení a násilí dost hnusí. Se zvířaty to ještě zvládne, ale zabíjet lidi jenom pro zábavu je barbarské. Nijak si nemyslí, že by se dostala do Her, protože kdyby to přišlo, mají s otcem plán, že všechno nechají a utečou, takže ani nijak netrénuje na arénu. Nechodí běhat, neumí plavat, neumí bojovat a ani se bránit. Na druhou stranu ví, že cesta do Třináctky nebude procházka, takže alespoň na to se připravuje. Nikdy si neopatřovala jídlo jinak, než že ho byla koupit nebo vyměnit na trhu, takže neumí lovit, stopovat nebo klást pasti. Vlastně se zvířaty se moc do styku nedostane, jenom ze školy občas z obrázků něco pozná, jinak se může potkat v kraji s nějakými ptáky, veverkou a občas s nějakým psem. Ale psy má vyloženě ráda. Co se týče techniky, je na tom dost špatně. V podstatě ani neví, co to je. Její otec, který jakožto projektakt musí počítat se všemi věcmi, které chce zahrnout do stavby, jí občas řekne nějaké moudro, ale Marvs si tě těžko dává dohromady s informacemi, které už zná. I když se ve škole celkem dobře učí, matematika ani geometrie jí prostě nejdou, tohle od svého táty nezdědila. Spíš ta tvrdohlavost, kterou mají v rodině, to je mnohem větší problém. Teď už se moc často doma nehádají, naučili se tiše rozumět tomu, co ten druhý chce a oba dva, jak Marvs, tak její otec, se pro toho druhého snaží získat jenom to nejlepší, ale Marvs se poměrně rychle a snadno naštve a potom si tedy stojí za svým. I kdyby jí to mělo ublížit. Snaží se být tak moc férová ke všem a všechno vyřešit tak, aby se nikdo nenaštval a všichni vyšli jako vítězové, že občas zapomene, jaké je to pro ni samotnou.

[ the days after ] Její nechuť k násilí nezmizela a nevypadá to, že se to změní. Hladové hry poznamenají každého, je jedno jak, ale rozhodně to s vítězi něco udělá. Dříve měla Marva s násilím problémy, dávala najevo, že je to podle ní špatné, ale nešlo to do jiných rozměrů. A jakkoli moc se její mentální stav zlepšil, pořád se toho štítí a bojí. Když sleduje Hry z pohodlí domova, sice sedí u televize, ale odtrhuje zrak od toho masakru. Někdy má i slzy v očích a velice špatně to snáší. V období Her se třepe, je z ní troska. Bojí se za ně, za splátce. Nedalo by se to říct jinak, než že trpí, když sleduje, jak jsou ty děti vystaveny bojovat o svůj život. Za což je hodně ráda, že ona sama nikoho zabíjet nemusela - nedošlo k tomu a vyhnula se takové strašlivé situaci. Z jiné strany je na tom pořád velice špatně s technikou. Sice s ní byla obeznámena a přichází s ní do styku, ale je prostě bezradná. Koupila si sice televizi, aby nemusela brečet při Hrách na ulici, ale to je snad jediné, co docela ovládá. Mobil nebo tablet je pro ni o mimo její svět, to samé internet. V tomhle je úplně ztracená. Televize je jediná věc, co ji udržuje v obraze o světě. Nedalo by se říci jinak, že byla v nehorázném šoku, když se objevili androidi. Věděla, že Kapitol je prostě jiný, ale tohle ji vážně ohromilo - vytvořený život. V tomhle směru je tedy vážně zaostalá. Její tvrdohlavost, co zdědila po otci také jen tak nevymizela. Teď už sice nežije s otcem, ale stejně se najde někdo, kdo má tu odvahu se s Marvou hádat. Pro jejího protivníka to dobře nedopadne. Není ani moc otevřená novým věcem, stojí si za svým a většinou jí to zavede do hádek a problémů.


[ before the Hunger Games ] Marva se narodila do rodiny ve Dvanáctém kraji, kde si raději nedovolili více než jedno dítě, takže nemá žádné sourozence. Rodiče si nepřáli ani jedno dítě, ne kvůli penězům, Marvin otec je projektant dolů a její matka, když ještě byla schopná, pracovala jako doktorka, takže rodina nikdy neměla tu největší nouzi, ale také na druhou stranu nikdy zkrátka nebyli za vodou. Její rodiče byli otevření s tím, co si myslí o Kapitolu, nic pěkného to nebylo, a nikdy by si nepřáli, aby se jejich dítě dostalo do Her, tudíž žádné mít nechtěli. Ale nějak se stalo, že se Marva narodila, a to už nešlo vrátit. S malou Marvou se rodina stáhla do ústraní, aby se jejich milovanému dítěti nic nestalo, a takhle to šlo až do její první sklizně. Nebyla sice vybraná, ale její matka neunesla ten psychický nátlak, že by její malé sluníčko mohlo být vybrané, a nevratně propadla do šílenství. Nepoznává svou dceru, svého manžela, ani nikoho jiného. Jenom doma tiše sedí, občas něco zamumlá a přežívá. Aby na všechno nebyla jenom Marva a její otec, přestěhovali se mimo město ještě s babičkou. Začátky byly špatné, ale pomalu se z toho dostali, a teď už jsou schopní fungovat. Její otec začal zase pracovat. Ona chodí do školy a po škole občas pomáhá vařit pro horníky nebo chudší, za což už nic nedostává, ale cítí povinnost pomáhat těm, co jsou na tom hůř než ona. Všichni tři přežívají a snaží se dělat, co se dá, aby si Marvs nikdy nemusela brát oblázky a tím ještě nějak pomoci systému. Marvs má se svým otcem skvělý vztah, ten ji miluje nade vše, a je to jeho dcera přesně taková, jaká je, takže mu nevadí, že se Marvs líbí holky a podporuje ji, co se dá. Ani ona by nic neměnila, teda často si přeje mít máminu mysl zpátky, protože všechny ty holčičí věci řeší s babičkou, která je její hlavní podporou. Dřív pracovala jako kuchařka, ale teď už je starší, tak svá moudra do receptů přenechává své vnučce. S otcem občas tajně plánují, že by mohli zmizet z kraje a najít Třináctku a tam být pryč od Kapitolu a toho všeho, ale jsou to jenom plané myšlenky, protože tady nemůžou nechat mamku úplně samotnou, pokud by teda nešlo o nějaký poplach. Ta potřebuje neustálý dohled, o který se střídá Marvs a babička, otec pracuje od rána až do noci. Marva je zvyklá se starat spíš o druhé než o sebe, stará se o svého otce a o svou babičku, aby měli co jíst, a taky chce, aby všichni kolem ní byli šťastní, a hlavně se láskyplně s trpělivostí stará o svou matku, spíš jenom o to, co z ní zbylo. Proto má sen, že se bude dobře učit a stane se z ní doktorka, stejně jako byla její matka. Chce pomáhat a odebrat utrpení ze světa. Často staví ostatní před sebe, ale zase si umí dupnout, když už tedy ví, co chce. Je ráda s lidmi, i ostatními než doma, ale většinou je tichá a snaží se být trochu nenápadnější před těmi, které nezná. Je hodně pracovitá a žádné práce se neštítí, vlastně se všeho ochotně ujme, pokud to neporušuje její mravní přesvědčení.

[ the days after ] Poté, co byla vylosována měla sice chuť utéct s otcem do Třináctého kraje, jak plánovali, ale nestalo se tak. Marva normálně jela do Kapitolu jako každý splátce, na jatka. Měla samozřejmě strach, ale jedním si byla jistá: nikoho nezabije. I kdyby měla umřít. A tak přesně vyhrála, jediný vítěz, který nikoho nezabil. Hodně lidí to překvapilo, ona jen chtěla být zpátky doma. Ještě chvíli strávila se svým otcem, než se přestěhovala do vesnice vítězů. Otce okamžitě zajistila natolik, aby stíhal práci i péči o matku. Pořád ho i babičku často navštěvuje, ale dělá jí problém přítomnost její matky. Až moc jí utkla myšlenka, že kdyby se matka nezbláznila, bylo by vše v pořádku, přece vyhrála. Proto je z toho tak špatná, neustále jí třímá v mysli: co kdyby? Většinu času tedy tráví dosti zaměstnaná. Všechno má naplánované a ani na chvilku se nestane, že by neměla co dělat. Hodně často jezdí rozdávat jídlo do Dvanáctky a samozřejmě její full time job jako doktorka. Po ránu chodí běhat, meditovat a praktikovat horolezectví, takže zaplněný den. V Kapitolu moc času netráví, ne jako většina vítězů. Je tam jednoduše ztracená a cítí se jako v jiném světě. Svůj čas tedy tráví mezi vesnicí vítězů, doma nebo ve Dvanáctém kraji s rodinou, nebo v nemocnici. Není ten typ vítěze, co si užívá život způsobem rozhazováním peněz po barech, Marva se soustředí na charity a pomáhání lidem a všem aktivitám, které byly zmíněny. Také hodně podporuje útulky, protože zbožňuje psy. Ještě si ale jednoho nepořídila, neměla nějak příležitost. Ale pravidelně je chodí venčit a nosí jim nóbl granule a pamlsky.  Ale také ji dost zaměstnává jediný obyvatel jejího domu, ocelotka Luisa. Účastní se obecně v hodně charitativních akcích, v tomto ohledu je ji hodně vidět. Takových a podobných se ráda účastní, vykouzlí jí to úsměv na tváři. Nová věc, která ji poslední dobou zaujala, je zahradnictví. Má velkou zahradu, kde má požehnaně zeleniny. Květiny ji sice nikdy netáhly k sobě, ale začaly se jí líbit slunečnice. Po jedné přišla další a teď má za zahradou krásné vysoké slunečnice. A jako vítězka začala objevovat hodně nových věcí a začala je prozkoumávat. Když po nocích vaří, poslouchá rapovou muziku, která sice oblíbená není, teď je módní techno, ale rap si oblíbila. Také se začala starat více o svůj zevnějšek, dříve neměla jak. Marva sice není ten typ co si nechává dělat drahé péče v salonech, spíše si začala kupovat stylovější oblečení. To je asi jediná věc, co by si vytkla. Vybíráním oblečení stráví dost času. Je za toto všechno ale ráda, tenhle styl života je pro ni jako sen.


× Ezra Donnovan - První setkání těchto dvou vítězů proběhlo, pokud paměť dobře slouží, na Ezrově oslavě narozenin, kde probíhala adopce ocelotů, mezi kterými se všichni nacházeli. Kupodivu si jednoho adoptovala a večer se nesl v tajemném duchu, to až do momentu, kdy mu odhalila svou tvář. Dlouhé minuty pak trávili klábosením a nutno podotknout, že to byl velmi příjemný večer. Teď, když všichni vítězové bydlí v jedné vesnici poblíž Kapitolu, setkání mezi nimi je rázem snazší. Jednou dokonce i Ezra zavítal k ní domů, nabídla mu čerstvě upečenou buchtu a dá se říct, že to pro něj mohla být láska na první pohled... K buchtě. Cítíte tu metaforu? Korektně je ale on ten, co miluje sladké a ona ta, co skvěle peče. Dohromady se to tedy rovná příjemným budoucím dnům plných květinové vůně, u stolu s hromadou laskomin. Dalo by se i říct, že ho má ráda. Na vítěze obecně se zvyká, ne každý je příjemný, ale je jediným štěstím, že Ezra jeden z příjemných je a ona to dokáže patřičně ocenit. Má ráda jeho přítomnost, co by ne.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92