
Tuesday, December 27, 2016
Darren Brightwell
[ daren brájtvel ]

Player: Nightmare
![]()
FC: Graham Phillips
![]() ![]() ![]() |
Contact: aschmied55@gmail.com
![]()
Age: 15 deceased - protrhlá plíce: E. Leone
![]() ![]()
Token: Papírová loďka
![]() |

Mnoho lidí si myslí, že pokud se narodíte do bohaté rodiny, tak jste na celý život šťastní a máte vše, co potřebujete. Ano, Darren možná má vše, co potřebuje, ale šťastný rozhodně není. Vyrůstal totiž ve stínu své naprosto dokonalé sestřičky Aurory a on byl vedle ní vždy ten špatný a zakřiknutý. Nikdy neměl nějaké skvělé komunikační schopnosti a mnoho přátel se v jeho okolí nepohybovalo… Dobrá, popravdě neměl žádné a ani se je nesnažil vyhledávat, protože nevěří, že existuje někdo, s kým by si rozuměl. Celkově je dost velký pesimista a nevěří, že se někdy jeho život změní, a když už, tak určitě k horšímu. Dále se také naučil nevěřit nikomu, ale zase není tak paranoidní, aby si myslel, že ho chtějí všichni zabít. Je spíše opatrný, aby člověk, se kterým hovoří, neudělal něco neočekávaného, a proto často zvažuje všechny možnosti, které by se mohly stát. Proto dokáže jednoduše předvídat, co se stane, nebo co kdokoliv udělá. Nevěří ani Kapitolu a lidem v něm a očekává, že jej každou chvíli vyberou do Her. Nebyla by zábava, poslat tam dítě majitele elektrárny? Často cvičí a snaží si udržet aspoň nějakou fyzičku. Občas se proběhne nebo udělá pár kliků, jenže mezi dívkami mu to z nějakého nevysvětlitelného důvodu moc nepomůže, protože to s nimi prostě neumí a občas je za to sám na sebe naštvaný. Co se týče zbraní, není to nějaký odborník, ale když mu bylo třináct, vyloudil ze svého otce sadu vrhacích nožů a smutné je, že to byl jeho poslední dárek k narozeninám, který od něj dostal a dostal tak najevo, že se na něj otec absolutně vykašlal. Se svými noži cvičil dost často, protože čím dál víc počítá s tím, že se do Her přihlásí dobrovolně. Co jiného by měl dělat? Být do smrti to "druhé dítě"? Radši umře někde v aréně, než aby byl po celý život zakřiknutý. Pravdou zůstává, že stále nedosahuje profíckých schopností, ale dokáže celkem dobře mířit. Jedinou další zbraní, kterou by čistě teoreticky mohl bojovat, je obyčejný nůž a samozřejmě, kdyby jeho protivník měl něco jako meč, tak by byl v koncích. Darren se rozhodně neštítí krve a nebál by se někoho zabít, protože Hladové hry mu ukázaly, co je život v Panemu a hlavní heslo Hunger Games je: Nezabiješ, nevyhraješ, a proto se tím řídí. Má také nějaké základní znalosti o anatomii, ale nejsou nějak moc podrobné, aby znal latinský název každé kosti. Co se týče přežívání v přírodě, opět to není úplně dokonalé. I když možná by zvládl rozdělat oheň, nebo postavit opravdu jednoduchý přístřešek a s trochou fantazie by nastražil i nějakou jednoduchou past. Rozhodně by stálo za zmínku, že tento klučina není vůbec blbej. Ve škole měl vždy dobré známky a dával pozor, ale stejně to nestačilo proto, aby ho papá měl rád. On sám si myslí, že by se mnohem víc hodil na nástupce svého otce, ale ten si to zřejmě myslí trochu jinak, navíc by byl dost špatný v pokusech si udržet respekt a autoritu. Ze sledování Her má také nastudované různé taktiky splátců všeho druhu, pamatováka on má. Takovou menší perličkou je, že umí skládat origami, dělá to hlavně, aby si vyčistil myšlenky.

Často je dost nemotorný a převrhne kdejakou sklenici, kolem které byť jen projde. Většinu času trávil o samotě, proto neumí moc dobře spolupracovat s ostatními lidmi, což by mohl být veliký problém v případě spojenectví. Vždycky to byl sólový hráč, avšak postrádá sebevědomí. Kvůli svému pesimismu vidí všechno černě, a to i svoji budoucnost, což ho sice připravuje o většinu sebevědomí, ale na druhou stranu se snaží být na všechno připraven, ať už psychicky, tak i fyzicky. Jeho problémem je, že je hodně tvrdohlavý a když si něco umane, nikdo ho nepřesvědčí k opaku… Většinou ani není nikdo, kdo by se ho přesvědčovat pokoušel, ale on si na samotu už zvykl a zatím si žádné imaginární kamarády nevytváří, zdá se tedy, že je prozatím v pořádku a není blázen. Většinou se snaží skrývat své emoce, ale je to mizerný herec, nikdy se nepotřeboval před někým přetvářet a ani lhát, takže pro jistotu bývá dost pravdomluvný, aby nevyšla najevo jeho lež a bylo to ještě horší. Trpí lehkou nyktofobií, což se strach ze tmy, není v úplně pokročilém stádiu a projevuje se jen, když nemůže opravdu dlouho usnout, najednou pak začíná slyšet různé zvuky, které nic neznamenají, ale jemu nahánějí strach. Ačkoliv se dost snaží cvičit, není nijak extra silný, prostě se narodil spíš jako myslitel, než jako rváč a v boji tělo na tělo by pravděpodobně prohrál. Moc žádné fyzické handicapy naštěstí nemá, pouze by stály za zmínku jeho výjimečné bolesti hlavy, když je vystaven přílišnému horku. Kromě svých vrhacích nožů neumí používat žádnou jinou pořádnou zbraň, takže žádné oštěpy, harpuny, meče, mačety, luky a kuše pro něj nejsou. Nevyzná se moc v bylinách, protože krajina v Pátém kraji je totálně zdevastovaná a ve školách se všechna výuka motá kolem energetických zdrojů a vlastností elektřiny, učivo je tedy mnohem více zaměřeno na fyziku, než biologii.

Snad nejbohatší rodina v Pátém kraji – rodina Brightwell se těšila nového přírůstku, ovšem pan Hugo Brightwell si přál druhou dceru, neboť jak se zdálo podle jeho prvorozené dcery, tak dívky bývají hodnější a možná mají lepší vůdčí schopnosti, které on potřeboval pro své nástupce ve vedení továrny. Zklamáním bylo, když jeho žena porodila syna, a už začal klíčit jeho nezájem o něj. Z počátku se o něj víceméně staral, dokonce ho naučil chodit a mluvit, ovšem zhruba když mu bylo pět let, přestal se o něj zajímat úplně a Darren se na světě ocitl sám. Po zbytek celého svého života byl nucen poslouchat, jak je jeho sestřička Aurora dokonalá a jak bude úžasným dědicem elektrárny. To jej naučilo ji nenávidět a závidět jí její oblíbenost u rodičů. Už v té době neměl žádné kamarády a ostatní děti si ho nevšímaly, protože prostě si nechtěly znepřátelit Auroru, která byla takovou dětskou "celebritou". Často se společně prali, přičemž jeho sestra skoro vždycky vyhrála. Naučil se vystačit si sám a na ostatní kašlat. Nejvíce času tráví u turbín, kde je aspoň nějaká příroda a kde je klid na přemýšlení. Se svými noži trénuje u sebe v pokoji, kam stejně nikdo nechodí, takže nikomu nevadí zničená zeď naproti jeho posteli, do které byly nesčetněkrát zabodnuty a opět vyjmuty jeho nožíky. Jeho pokoj je celkově v dost dezolátním stavu a jediný kus nábytku, který je bedlivě střežen, je knihovna, kam se mu podařilo nastřádat pár svazků. Převážně je ukradl rodičům, ale ty něco tak nudného jako knihy nezajímá, když mají tak drahou televizi, na kterou se Darren dívá, jen když běží Hunger Games. Nikdy nemívá nějakého určitého favorita, spíše studuje taktiky splátců, ale nelze popřít, že by nějaké ty oblíbence neměl. V zásadě jde o, jak jim on říká, překvapivé splátce. Jsou to ti, kteří na začátku vypadají úplně neškodně a poté prostě vyhrají. Jeho současný vztah se sestrou už není tak hrozný, jako býval dříve. Ano, stále se moc nemusí, ale už se neperou a většinou si jdou z cesty. On se sice snaží se s ní nějak opět spřátelit, ale bojí se, že když se o to pokusí, tak se mu sestra vysměje nebo něco podobného. Přijde mu ale hezké, že stále se snaží mu dávat dárky k narozeninám, když už na něj papá kašle, a on jí to, dá se říci, oplácí. U ní je jednoduché dát jí dárek, stačí nějaká obyčejná rtěnka, nebo lak na nehty, který pořídí se svým kapesným, kvůli kterému se za něj výjimečně postavila matka. Ano, s matkou měl vždycky lepší vztah než s otcem. Ona ho totiž stále bere za svého syna, kterého porodila, a tak se čas od času snaží zastat nějaké ty mateřské povinnosti. V těchto momentech bývá pro uzavřeného Darrena celkem nesnesitelné, když se ho ptá na školu, kamarády nebo dokonce na děvčata. Zkrátka nemá to lehké a ani nevěří v to, že se to zlepší.
Aurora Brightwell
[ aurora brájtvel ]

Player: Maddie
![]()
FC: Skyler Samuels
![]() ![]() ![]() |
Contact: maddiepond@email.cz
![]()
Age: 18 deceased - protrhlá plíce: E. Leone
![]() ![]()
Token: Origami jeřáb od bratra
![]() |

Tahle princezna se sice může na první pohled zdát jako neškodná mladá dívka, ale je to jenom první dojem. Aurora je sice princezna, ale všechno jenom v dobrém. Její hlavní plus je v komunikaci s lidmi, kde nemá problém a nebojí se svoje schopnosti použít k tomu, aby dostala, co chce. Neustále si posouvá mez toho, co je ještě únosné a co už ne. Z toho vyplývá, že se nebojí nových věcí. Vlastně je celkově dobrodružná a ráda něco podniká, nevydržela by jenom sedět na zadku a čekat, až se něco stane. Dokáže se vydat do nebezpečí a dokáže i vést ostatní za sebou, takže má vždycky houf kamarádek a kamarádů a s nimi zažívá největší dobrodružství. Jako dědička elektrárny musí zvládat všechny věci jako finanční matematiku, statistiku nebo pravděpodobnost, což jí ale nedělá problém, na to je chytrá dost. Chytrá a cílevědomá, celkem vražedná kombinace, ale ona to používá jenom k věcem, o kterých si myslí, že jsou dobré. Vyzná se v energiích, v elektřině a i celkově nějak v technologii, tam je hlavně doma. Nikdy si nebrala oblázky a taky nikdy nemyslela, že by šla do Her, což zatím funguje, ale každé ráno chodí běhat a posiluje, což spíš dělá kvůli sobě, aby se udržovala fit a měla hezkou postavu. Má geny spíš na sprinty, ale chodí běhat alespoň pět kilometrů, aby si na to zvykla a vydržela. Zpočátku to byla cesta peklem, ale teď už se zlepšuje. Je schopná celou dobu běžet bez zastavení, jenom je to dost pomalé. Posiluje potom hlavně břicho a ruce, s tím už problém nemá. Spíš se jí líbí to, že vypadá a cítí se dobře, než že má pevný břicho. Občas chodí plavat, což umí, ale ne tak rychle a ne s takovou výdrží, ale udrží se nad hladinou, nebo na kolečkové brusle, které má dost ráda. Tam jezdí rychle a umí toho dost. Kdyby šla do Her, určitě by tam nebyla jako nějaký kekel, ale něco by vydržela. Hlavně, protože je tak důležitá osoba, jak si její papá myslí, chodila i na kurzy sebeobrany, aby nebyla tak zranitelná, takže se i umí celkem dobře bránit, třeba by něco zvládla s pepřákem a potom i s nožem. Dobře ví, kde jsou choulostivá místa a jak se dostat třeba ze škrcení. Tenhle kurz nebyl nic jako výcvikové centrum, takže se umí především bránit, ne útočit a zabíjet, to by si snad ani nepřála. Ještě aby toho neměla málo, tak chodí s kamarádkami jednou týdně na kickbox, což je spíš kvůli tomu, že spolu rády tráví čas a baví je to, než aby se nějak zlepšovaly v boji.

Toho, co Aurora neumí, je celá hromada, i když se to snaží co nejvíc maskovat, aby vypadala vždy dokonale. Neumí moc bojovat, zabíjet, neumí se zbraněmi, jedinou, co viděla, je nůž nebo větší nůž, ale ty jenom v kuchyni a na ty také nikdy nesáhla. Střelné zbraně a zbraně na dálku vůbec. Nějak by se to naučila, ale není s nimi zvyklá a ještě nikdy neubližovala člověku, aby byl potom mrtvý. Jasně, když byli mladší, tak se s bráchou prali, ona většinou vyhrávala, jednou ho dokonce rozbrečela, to na sebe potom byla napůl hrdá a napůl se strašně styděla a strašně se mu omlouvala. Když to byla říct rodičům, rozbrečela se také. Jenom tu sebeobranu zvládá a taky je schopná někoho praštit nebo kopnout dost silně, ale to je celé. Hry bere jako součást života, ale to není důvod, aby se na ně připravovala celé dny. Je na světě spíš od myšlení, třeba by se jednou mohla propracovat až do Kapitolu a tam bydlet. Vzhledem k tomu, že je z kraje, který je spíš přes techniku, příroda jde mimo ni. Je v ní ráda a ráda běhá v lese, ale nebyla by schopná se v ní orientovat a případně přežít. Ani kytky nerozeznává, neví, co je jedovaté a co by jí zase mohlo pomoci. Stejně je na tom se zvířaty, až na to, že mají doma kočku, takže vlastně ví, kde je nejlepší je podrbat a nějak zvládne vyčíst trochu výraz a chování, ale to je pořád kočka domácí, která kašle na to, co se po ní chce, a dělá si, co sama chce. Je to kočka. Neumí žádné takové věci na přežití, neumí si najít vodu a převařit ji, i když teoreticky by na to mohla přijít, neumí stopovat ani klást pasti. Také s vařením má problém, o to se doma stará maminka, a Aurora je spíš na ty záležitosti s otcem. Pomáhá jí jenom s cukrovím jednou ročně, a to ho hlavně zdobí. Ještě nikdy nic nevařila, a kdyby na to přišlo, nebyla by si schopná rozdělat snad ani oheň, pokud by neměla líh a výboj nebo optickou čočku. Potom má strach, skoro až fobii, z výšek, nikdo by ji nikdy nedostal na žádnou rozhlednu. Ani stůl nemůže mít u okna, kde by viděla dolů, dělá se jí z toho neskutečně špatně. A potom je tady hlavní problém, což je její bratr Darren. Má ho ráda a chtěla by mu to říct a ukázat, ale vlastně se ho snad i bojí, protože nikdy neví, co si on myslí a jak bude reagovat. Neumí s ním mluvit, vlastně ani neví, jaké má koníčky a co ho baví. Celý rok má hrůzu z toho, co mu má koupit k narozeninám. Když byli mladší, nejdřív ho nenáviděla, potom si na něj zvykla a přišla na to, že je ta starší, takže se o něj bude starat a bude dávat pozor, aby se mu nic nestalo. Jenže tam byl ten problém, protože Darren nic takového nechtěl. Takže teď je to prostě její bratr, o kterém vlastně moc lidí neví, protože ona o něm ani nemluví, když nemá co říct. Spíš toho vždycky zpackal víc, než co udělal správně, což je pro ni zkouška ohněm. Normálně lidem, co něco zkazí, už novou šanci nedá, ale tohle je její bratr a nemůže ho prostě vyškrtnout ze svého života, takže to s ním musí zkoušet znovu a znovu. Vůbec ho nezná, ale už má zkušenosti a čeká, že všechno pokazí nebo že to nezvládne, takže má potřebu mu ve všem pomáhat, aby ho ochránila před ním samým.

Aurora, miláček Pátého kraje, je přesně taková dívka, za kterou by byl každý rodič rád. Je milá, stará se o svou rodinu, má hodně kamarádů a vždy si ráda udělá nové, zkrátka drží rodinné jméno v jistém stylu. Dokáže být oblíbená a také vždy myslí i na druhé, což by někdo u rodiny Brightwellů nemusel čekat. Její papá je majitel prosperující elektrárny, jejich rodina je až nechutně bohatá, jelikož se oženil s velmi bohatou dámou. To jsou její rodiče a Aurora přišla jako první do rodiny. Byla vychovávána ve stylu princezny, ale není rozmazlená, jenom snad díky své rodině i tomu, jaká je, jí vždy všechno vyjde, lidé ji mají rádi a vždy dokáže pomoci a přitom si udržet svoje místo hodně vysoce postaveného člověka. Jako dědička rodinné firmy už k tomu byla od mala připravovaná, chodila s tatínkem do práce, důvěrně se seznamovala s prací každého zaměstnance a byla tam s nimi. Všechno v jejím životě bylo a je perfektní, až na jednu jedinou maličkost, což je její mladší bratr Darren. Narodil se, když jí byly tři roky, a to malá princezna, která byla zvyklá, že má všechno jenom pro sebe, nenesla dobře. Nejprve strašně zlobila a z té dokonalé malé holčičky se stalo monstrum, které bylo schopno křičet i několik hodin, protože žádného bratříčka nechtěla. Tak jí tatínek začal radši brát do práce a hlavně tím se všechno zlepšilo. Zase se vrátila do svého normálu a pomalu se začínala učit, jak mít ráda Darrena. Zvykla si na něj, zvykla si, že se teď o hodně věcí s ním dělí, ale to je tak všechno z toho, jaký mají mezi sebou vztah. Ti dva by se nemohli lišit víc. Ona je blondýnka, on má tmavé vlasy, ona je oblíbená se spoustou kamarádů, jeho ještě nikdy nikým neviděla. Dokud to neřekne, nikdo by je na sourozence netipoval. Ne že by se za něj úplně styděla, ale je to lepší, že si nejsou tak moc podobní. Aurora v něm trochu vidí dost neschopného člověka. I jeho zkoušel papá zasvětit do tajů své obchodní politiky, ale při představě, že by Darren vedl podnik, rozhodoval by o osudech hromady lidí, toho radši hned nechal. Hlavně Aurora se na to hodí skvěle. Má vždy svoje nápady, dokáže se rychle rozhodnout, umí pracovat s lidmi a před všemi se snaží být vždycky dokonalá, aby nikoho nezklamala. Má toho sice hodně, ale dost jí to baví. Jenže Darren je pravý opak, je to takový samotářský podivín. Také je to jediný člověk, ke kterému se Aurora neumí dostat. Ne že by se nesnažila, žere jí to srdce. Ale neví, o čem si s ním povídat a jak ho třeba přimět, aby se taky uměl bavit, takže ho bere jako prostě mladšího bráchu, na kterého se vždycky usmívá. Aurora je dost chytrá a ví, co chce, jde si za tím a občas ani nekouká na ztráty, protože ví, že výsledek je mnohonásobně nahradí. Je to dobrý vůdčí typ, ale problém je, že se umí rychle naštvat a dokáže říct i něco, co by nechtěla. Také je dost naivní, všem věří, že chtějí také to nejlepší, což je dost problém, nedokáže odhadnout člověka hned napoprvé, ale to se kompenzuje tím, že se skamarádí skoro s každým. Ovšem nevěří na druhé šance, ani na svoje a ani u dalších lidí, takže všechno musí fungovat hned napoprvé.
Sunday, December 25, 2016
Porsha
[ porša ]
![]() |
![]() |

![]() | ![]() |

- [ appearance ] S její pozicí úzce souvisí to, jak musí vypadat. Paruku by na sebe nikdy v životě nedala, ale lidé se mění - ať již dobrovolně nebo z donucení - a právě proto nosí zářivě červené umělé vlasy, ke spokojenosti všech ostatních. K výraznosti jí dopomáhá ještě líčení, nalepovací řasy a taktéž čtyři tenké provázky, táhnoucí se jí přes obličej. To má jasně podtrhovat fakt, že její jazyk je na onom světě a ona by svá ústa neměla vůbec otevírat. Aby to však nevypadalo až tak divně, v úrovni rtů je provázek na každém z konců doplněn o kamínky.
- [ personality ] To, že ji život poznamenal, a ne zrovna v tom dobrém světle - je na ní zcela dobře vidět. Už od úplného počátku se v ní hromadí nenávist, jež se každým dnem zvyšuje. Všechna ta hamižnost a sobeckost, co ji obklopuje, ji jen utvrzuje v tom, jak je celý Panem prolezlý zavšivenými krysami, které touží jen po vlastním dobru a jdou si za ním i přes mrtvoly. Dříve na ní bylo dobře poznat, jak všechny kolem nesnáší, jenže banda mírotvorců jí za nějaký čas naučila se na všechny dívat přívětivě a působit mile, jak se od dívky jejího postavení očekává a především sluší. Proto by dnes nikdo nedokázal poznat, jakou ohromnou zlost v sobě hromadí. Moc dobře totiž ví, že když by to dala najevo, přišlo by mučení, v tom lepším případě výprask a tak ponížená již nikdy být nechce. Sice se vlastně nikdy neusmívá, ale i přes to působí dojmem mazlíčka, jemuž můžete poručit cokoli a on to bez prodlení splní. Bývala velmi tvrdohlavá a hodně impulzivní, takže by vám dokázala za jedno poručení vylít polévku na hlavu, ale za pomoci ozbrojenců to v ní bylo potlačeno a schováno velmi hluboko uvnitř. V nynější situaci už jí k vyjádření emocí zbývají pouze myšlenky, kde bez problému může klít a na všechny nadávat, jelikož to co si myslí, díky bohu nikdo neslyší.
× × ×
- [ file 001 ] Narodila se do rodiny Martinezových jako třetí nejmladší dítě, měla totiž ještě dva starší bratry. A i když žili v 6. kraji, neměli se zase tak hrozně. Každý den pracovala spolu se sourozenci i rodiči pod přísnou kontrolou mírotvorců, aby si náhodou něco nebrali pro svůj prospěch domů. Dalo by se říct, že to se jí stalo osudným. Jednou večer k nim totiž zavítal postarší ozbrojenec v uniformě, v té době jí bylo nějakých 18 let. Byla již zcela bez starostí, nic ji netrápilo, když již věděla, že do Hladových her nemusí jít, ale ten večer jí udělal trochu čáru přes rozpočet. I když muž mluvil především s jejími rodiči, jí věnoval pouze pozdrav při příchodu a rozloučení při odchod u, tak vše moc dobře slyšela. Vlastní dceru ti dva dobrovolně za určitý obnos prodali, aby si v Kapitolu vzala syna toho mírotvorce. Ten muž ji totiž při práci sledoval a párkrát se o ní doma zmínil. Jak se zdálo, z vyprávění si ji syn docela oblíbil a chtěl ji pouze pro sebe. Později Porsha zjistila, že je vlastně stejný jako ona. Co jen mohl, tak dělal rodičům naschvál. Bohužel, toto bylo na její úkor. Její nastávající tchýně - trochu u tchán - vůbec nebyli nadšeni z toho odkud pochází. Báli se, že jim bude kazit dobrou pověst rodiny, jak tím odkud je, tak i tím, jak vypadá. Ani jeden ze snoubenců si toho však nevšímal, protože po tom roce, co spolu trávili den za dnem, se skutečně měli rádi. Mladičká Porsha si připadala jako v pohádce s krásným princem po boku. Ovšem u oltáře přišla studená sprcha, zrovna když se chystali si říci to líbezné "ano". Vtrhli tam mírotvorci s listem papíru, který dokazoval, že ji mohou bez prodlení odvést. Myslela si, že je to kvůli nějakým špatným papírům, co se týkalo opuštění jejího rodného kraje, ale nebylo to ono. Její nastávající se to snažil vyřešit v peněžních číslech, taktéž to nepomohlo. Absolutně nevěděla co se děje, samozřejmě byla hodně vyplašená, obzvláště, když ji zavřeli do místnosti bez oken s takovými divnými nástroji. Znovu se s Benjaminem viděla po třech dnech. Její bílé šaty už vůbec neměly svoji barvu. Byly špinavé, potrhané a se spoustou krve na sobě, od všeho toho mučení, aby z ní dostali ozbrojenci nějaké informace. Tam konečně alespoň pochopila o co šlo. Někdo jim totiž nakukal, že je spojena s rebely a 13. krajem. Myslela si, že po tom roce jí bude Benji věřit a pomůže ji dostat pryč, ale i on těm lžím uvěřil. Její pohádka se rozpadla na miliardu střípků, jež prostě už nedokázala nikdy poskládat k sobě. V ten moment naprosto ztratila víru v lidské bytosti. Ještě ten den byla převezena na detektor lži. Ten ukazoval, že mluví pravdu. I přes to ji však nepustili a přešli k řešení, které mělo zamezit případné spolupráci s rebely, i když jí to nebylo prokázáno. Jakmile se znovu probudila v chladné cele a mlátila na dveře, aby ji pustili, zjistila, že jí něco chybí. Nemohla mluvit, vydávala pouze divné skřeky. V ten moment pochopila. A byla si téměř jistá, že kulka do hlavy by pro ni byla lepší. Od té doby je majetkem Kapitolu a pracuje pro něj tak, jak si kdo pískne.

- Wynter Emerson Caelum × Po tom, co jí provedli úplně ztratila důvěru v lidi a nikdy by jí ani nenapadlo, že by její mínění mohl někdo změnit. Emerson to však dokázala. Je tak jediným člověkem, kterého má ze srdce ráda a dokázala by o něj pečovat s radostí od rána do večera. Kdyby bylo potřeba, udělala by pro ni cokoli, protože její život už nemá takovou cenu jako ten Emerson. I když je to dívka z jednoho z nejbohatších krajů, na ni vždycky byla milá a nechovala se k ní nijak povýšeně, i když by mohla, takže ona ji vždycky vidí jen v tom nejlepším světle. Ráda si s ní povídá, i když mluví pouze Emerson, ale to nevadí. Dává jí to totiž pocit, že někam patří a není na tom zavšiveným světě sama. Navíc, jak už bylo řečeno, udělala by pro ni cokoliv, takže když může, ráda jí s čímkoli pomůže a je jí při ruce, když potřebuje. Ačkoli Kapitol nesnáší, za tohle by jim klidně poděkovala, že mohla potkat tuhle báječnou osobu.
Friday, December 23, 2016
Rozhovor s Charlesem
Nyx Kesington: *Jakmile se ozvou první tóny z uvítacího songu, oblečená ve svém nejlepším haute couture vyleze zpoza rohu na pódium. Mává a posílá vzdušné polibky do publika a na všechny se přívětivě usmívá, vždyť už tu mají dalšího vítěze a všichni mohou opět slavit.* Dobrý večer, dámy a páni! *Udělá mezi dramatickou pauzu.* Náš nový vítěz je již tu ve své nejlepší kondici a vy se tak můžete lépe seznámit s vaším novým favoritem. Určitě jste se Charlese nemohly dočkat, že je to tak slečny? *Pohledem zabloudí k nejmlaději vypadající dívce mezi publikem.* A už nebudu nadále zdržovat. Prosím, abyste všichni přivítali mladého Charlese Regnarda! *Nasměruje svůj pohled k místu, odkud by měl vycházet a pomalu se posouvá ke křeslům, které tam jsou připravené už pro ně.*
Charles Regnard: *Nervózně si poupravoval svůj oblek, když už za chvíli měl vyjít do studia a ukázat se celému Capitolu a dokonce i Panemu, že žije a nehodlá se jen tak vypařit. Snažil se zapomenout na zlé body arény, když ho dávali do pořádku, aby na něm aréna nezanechala jizvy, ale pár jich tu bude navždy. Stále tomu nevěří, všechno se seběhlo tak rychle a netuší, jestli tohle všechno není jenom jeho vyvinutější představa. Ale jak to vypadá, nejspíš ne. Letmo se zaposlouchá do prozatím ztlumeného proslovu Nyx a když už všichni čekají jenom na něj po vyhlášení jeho jména, pořádně se nadechne a zachová si na tváři povzbudivý úsměv, s kterým vyjde před kamery a prohlédne si všechny přítomné v přeplněném sále. Jakmile předstoupí před Nyx, naznačí úklonku a zase se otočí k lidem, ke kterým pošle ten výjimečný úsměv, který uchovává pro výjimečné situace. A tohle je výjimečné, nebo snad ne?*
Nyx Kesington: Zdravím Tě! *Věnuje mu úsměv a ukáže na jeho místo, načež si i ona posadí na své křeslo.* Doktoři jsou vážně rychlí. Předevčírem jsme měli Charlese ještě v aréně a teď už je tu zcela zdravý mezi námi. *Prohlédne si to veledílo přírody před sebou a posune k němu skleničku plnou vodu.* Dej si, v aréně si musel trpět žízní. *Dá mu prostor, než na něj začne chrlit všechny ty otázky, na které si klade jistě už celý Panem.* Vyhrál jsi! Je to úžasná věc, musí to být parádní, ale přesto tu kolují trochu smutné otázky ohledně slečny Clegg. *Udělá smutnou odmlku.* Aréna vám zkřížila cesty a vy jste se setklai až v úplném finále. Jak jsme si všichni jistě všimli, museli jste si být vážně blízcí. Jak by ses k tomuto vyjádřil? Jak se cítíš? *Začne rovnou zhurta.*
Charles Regnard: *Přidržením svého obleku se usadí opět do křesla, s jednou rukou opřenou loktem na koleni a s podepřenou bradou. Celá ta pozornost se mu popravdě celkem zamlouvala, i přesto, že to obnáší pár věcí, co se nemusí každému líbit. Jako třeba sdělování svého soukromí, a to je svým způsobem základ. Ale, to pouze některým lidem.* Musím se přiznat, že ano. *Přitáhne si s úsměškem ještě blíž skleničku vody a opatrně ji uchopí do ruky, načež se napije a znovu ji odloží na stolek. Zpozorní při první otázce, a už teď ví, že na spoustu věcí bude hodně těžké zapomenout. Ať už na jeho výhru nebo na ni. Na začátek si odkašle.* Skutečně, a je to fakt paráda. *Pousměje se se sebejistým pohledem do publika, pak mu však úsměv začne pomalu mizet.* Na začátek, ano, byli jsme si blízcí, *Přejíždí očima po zemi, ve snaze odstranit tu odmlku další větou, kterou je hodně těžké vyhledat, začínají na něj doléhat špatné věci skrývající se za touhle otázkou.* Abych se přiznal - Měl jsem ji víc, než rád. A... jak jsem ještě tehdy zjistil, ona mě taky. *Dodá nakonec a trochu líp se do křesla vsune.* A to mi zamotalo hlavu. Nemohl jsem jinak a stále se nemůžu cítit jinak, než být zmatený z toho, co se tam ještě před několika hodinami stalo. *Na pár sekund zavře oči s povzdechnutím.* A proto ji nemám v plánu zastínit. Nechci, aby se na ni zapomnělo. *Vyjádří se s vážným ale odhodlaným výrazem plného napětí, ke konci se překvapeně zamyslí nad tím, co vlastně řekl. Ale nelitoval svých slov.*
Nyx Kesington: To určitě nezapomeneme, Lanette byla skvělá. Byla tak statečná, že se kvůli tobě obětovala, tomu říkám láska. A všichni v místnosti se mnou určitě souhlasí. *Vzhlédne s úsměvem k pódiu.* Jenže vítěz je pouze jeden, jinak bychom se tu neměli o čem bavit. *Zasměje se.* Mrzí mne, že tohle postihlo právě tebe, ale ujišťuji ti, že to teď bude jenom lepší a lepší. *Otočí se zpátky na vítěze.* Byl jsi oblíbencem spousta lidí, nejen, že si na tebe nejvíc vsázeli, ale dostal jsi spoustu obdivuhodných sponzorských darů, což se moc často nevídá. Vlastně v celém historii Hladových her bych mohla s jistotou říci, že letos bylo nejvíce poslaných darů do arény. Myslíš si, že ti dary moc pomohly nebo by sis věřil i natolik, že bys to zvládl bez nich?
Charles Regnard: *Smutně přikývne na dodatek o jejich lásce, a hlavně o Lanette. Lanette byla jedna z těch lidí, kteří si prošli něčím podobným, co on. A to ho na ní fascinovalo, její odvaha se stát lepším člověkem, kterým však už dávno v jeho očích byla. Kradmo se pousměje nad tím, že se všechno bude lepšit.* Snad je to pravda. *Úsměv, který mu pohrával na obličeji si jak to vypadá, dnes vybral správný čas. Taky má proč, jeho život se každou uplynulou i nadcházející minutou mění, jeho pokračování však závisí pouze na něm. Zaujme ho otázka ohledně těch sponzorských darů, samotného ho překvapilo, kolik dárečků mu vřelí kapitolané poslali - v což by nikdy nevěřil, pokud by to neviděl na vlastní oči, a on to viděl a dokonce i vlastnil.* Ta podpora mě dokonce i překvapila. A rozhodně mi pomohla. Vlastně, nebýt nich, možná bych tu ani nebyl. *Zasměje se a uvědomí si, že je to pravda. Nebýt těch darů, nepřežil by další den ani snad další hodinu. Vypadá to, že si ho vážně Capitol oblíbil. Nad tím se v duchu zasměje. Ani neví, díky čemu to tak mohlo a může být. Možná kvůli jeho síle, možná kvůli povaze. Možná i díky jeho vzhledu? To zatím neví, ale rád by se to dozvěděl...*
Nyx Kesington: *Nesouhlasně zavrtí hlavou, samozřejmě dary pomohly dost, ale ona si o tom myslí sví.* Ale jdi ty, určitě bys byl schopný toho se dostat do finále sám. Vítězem už jsi, ať už se to stalo, jak se to stalo. A já ti ještě musím osobně pogratulovat, takže gratuluji Ti k velikému vítězství. Pro Čtvrtý kraj má tak 2 vítěze za sebou. To bude mít vítězka a i tvoje letošní mentorka Nibswan mít radost. Už jste to spolu řádně oslavili? *Dodatečně se zeptá narychlo, než ze sebe vypustí další chtěné otázky.* Takže to mě přivádí k další otázce. V blízké době se budeš s dalšími vítězi vydávat na turné, jak se na takovou událost těšíš? Co hodláš po tom všem dělat, aréna za sebou, turné za sebou. Co si hodláš splnit nebo v dalších letech dělat, kromě povinností zde v Kapitolu? *Zvědavě po něm pokukuje, tentokrát z něj nespustí vůbec oči.*
Charles Regnard: *Lichotění jeho zdatnosti je vždycky dobré si vyposlechnout, alespoň se tak dozvíte, co si o vás lidi myslí. Samozřejmě, pokud to není jenom přetvářka, v což se mu ani trochu věřit nechce.* Tolik gratulací, no není to nádherné? *Otočí se k publiku s krásným bílým úsměvem a ihned se s tím stejným úsměvem otočí zpátky k Nyx.* Doufám v obojí, ještě jsem žádný názor od ní nezaslechl. *Řekne trochu sklesle, trochu se bojí, že je mezi nimi stále to napětí kvůli tomu večeru těsně před začátkem Her, ale nebylo to tak vážné, takže se nejspíš není čeho bát, ne?* Rád poznávám lidi, takže se celkem těším. Ale stále ještě nevím, co od toho čekat. *Řekne spíš víc zamyšleně pro sebe, ale mělo to být mířené jako odpověď, i když jenom teoretická.* Nad tím jsem nepřemýšlel... *Za větou nechá krátkodobou odmlku aby si dal trochu prostoru, mezitím se napije opět ze sklenky a to ho přivede k jedné myšlence* Ale, mou touhou, - jak už jsem říkal - je se podívat pod mořské dno. Takže, nějaký podmořský výlet, by neuškodil. *Poví s očekáváním v hlase, jakoby se tam měl vydat už teď* Ale jinak, potřebuju čas. *Řekne symbolisticky a prohrábne si u toho vlasy, aby působil přesvědčivě*
Nyx Kesington: Turné vítězů může být všelijaké, ale určitě si s tím poradíš. Ke všemu do toho půjdeš společně s dalšími 4 vítězi, kteří v tom jsou také nováčci. *Snaží se ho uklidnit a už se posouvá dál, jelikož mají hrozně málo času a ani si nevšimla toho, že už uběhlo tolik minut.* Doufám, že se ti aréna líbila, protože já jsem z toho byla opravdu nadšená. *Ukáže své obrovské nadšení, které by snad mohla nakazit i ostatní, co nejsou z Kapitolu.* Charlesi, zlato, budeme tě muset už korunovat na vítěze, ale ještě než se do toho pustíme. Čas ti tedy necháme do příště, takže ti nebudu zatěžovat dalšími otázky, ale je tady snad ještě něco, co bys celému Panemu řekl? *Nasměruje ho ke kamerám.* Všichni jsou tu z tebe natěšení a všichni chtějí poznat pravého Charlese, tak co kdybys nám tu něco málo prozradil? *Položí mu již úplně poslední otázku a k tomu dodává svůj důvěryhodný úsměv, načež se k němu blíže přiklání a položí mu ruce na kolenou.* Nebo mi tvá tajemství můžeš prozradit až později. *Šeptne k němu, i když je úplně jasné, že tohle uslyší celý národ, avšak to byl jen takový vtípek. Potom se od něj odtáhne a sama se tomu zachichotá.*
Charles Regnard: *Nadzvihne obočí při zamyšlení nad tím, že se bude moct potkat i s ostatními vítězi, kteří sice jdou taky poprvé na turné, ale mají rozhodně víc zkušeností* Bylo to něco jiného, to ano. *Vzpomene si na pár úseků z arény, kdy to pro něj mělo zvláštní kontakt* Připadal jsem si jako hlavní hvězda filmu! *Své nadšení se nesnaží skrývat, je to zkušenost, s kterou bude růst a s kterou se bude muset navěky smířit, i přesto, že aréna není tak velká sranda, jak se tady těmhle lidem může zdát... Začne už cítit, že tenhle rozhovor se pomlau blíží ke konci, překvapivě, je celkem rád. Ale neuškodilo by, si trochu lidi získat.* Myslím, že jedna věc, by tu byla. *Přisune se víc dopředu a zahledí se na kamery, co z něj nespouští oči.* Chtěl bych všem oznámit, skutečnost, o které jsem se už zmínil. *Polkne a na chvíli strhne pohled z kamer do sálu.* Nechci, aby se... Lanette, jen tak ztratila ve výstřelu její smrti. Chtěl bych, aby v našem kraji byl její symbol. Jedině tak zabráním tomu, aby se navždy ztratila. *Ze začátku ostýchavě si vezme slovo, načež vytvoří větu, kterou hodlá splnit. Netuší, co si z toho všichni vezmou, ale doufá, že mu to nikdo nezatrhne...*
Nyx Kesington: Hvězdou jsi tu pro mnohé zřejmě byl. *Dodává k jemu nadšení a dále poslouchá. Netušila však, že by další věty vytáhl před diváky. Vlastně, že by si vůbec troufl. Nestačila to ani zatrhnout a už se vyjádřil. Po ukončení přišla chvíleticha, kdy ho jenom pozorovala a nervózně si stáčela na prstu prameny vlasů.* Jak roztomilé. *Nakonec promluví a snaží se to něčím napravit, aby on ani ona neměli problémy.* Jenže, to bychom museli udělat symbol i pro Larse, tvého spojence. *Zdůrazní tuto, aby ho tak ujistila, že i jiní mají svůj triumf a pokračuje v dalších vyjmenování jmen.* Zepha Quinta, Greer Forsythe, Philippu Reyes, Aydee Fletcher a spoustu dalších. Nemyslíš, že by těch symbolů bylo až moc. *Řekne a prozradí mu pohledem, že si až tak moc nemyslí že byla až tak výjimečná.* Samozřejmě, pro tebe je tato osoba velice důležitá, to ovšem musela. *Tiše si oddechne a zadívá se na diváky.* Proto bych to nechala na všechny ostatní, pokud i pro ostatní byla výjimečná, tak se na ní jistě nezapomene a všichni si jí uchovají v srdíčku. Jako já zlatého Claye Strikera, který byl taktéž z tvého kraje. *Snaží se ho setřít tím, že i ona má soucit k zesnulým splátcům a že není třeba dělat kolem jedné takový povyk.* Ale roztomilé. Děkuji ti moc za dnešek! *Pousměje se a zvedá se ze svého křesla, aby už nedávala prostor k jeho dalším řečím.* Přesuneme se ke korunovaci, prosila bych, abyste zavítali mezi námi naši úžasnou prezidentku Cerys Alsephyte Smyrnu! *Mezi poslední větou se jí občas chce blít, ale ani tak jí nezmizí ten oslnivý úsměv.*
Cerys Alsephyte Smyrna: *Ve své večerní zlaté róbě proplouvá mezi davem až k pódiu. Dnes si zvolila svojí cestu netradičně mezi věrné kapitolany, aby k nim měla blíže. Každého, koho měla po cestě, potřásla rukama, proto jí trvá déle než se dostane k vítězi. Jakmile dosáhne špičkami střevíčku prvního schůdku na pódium, zrychlí své tempo a dohání tak poslíčka, co drží zlatou vavřínovou korunu.* Děkuji Ti má drahá Nyx. *Věnuje jí jeden pohled, aby jí dala povel k pohovu, poté se otáčí k vítězi, kterého si nestačí ani pořádně prohlédnout a už si bere korunu, kterou mu bez jakýkoliv slov pokládá na hlavu.* Vítám Tě mezi vítěze a doufám, že budeš ctít toto převeliké štěstí a Kapitol! *Přísně pohlíží do jeho očí a potřese si s ním pevně rukou.* Doufám jen, že s tebou nebudu mít takové problémy jako mám s některými darebáky. *Usměje se a mrkne po něm.* A už se můžeme mrknout na úspěchy všech ve tvé aréně. *Zatleská, aby dala znamení ke spuštění filmu.
Charles Regnard: *Věděl, že se to nikomu nebude líbit, jak by taky mohlo? Je to postoj k něčemu podobnému jako... Ani sám neví čeho. Proto se nad tím pořádně zamyslí a uvědomí si, že Nyx se tuhle větu snažila smazat, o to samé, se pro své dobro i pro dobro ostatních, pokusí smazat. Ale ne úplně, možná její symbol nebude vystavený někde na určitém místě, ale třeba na něm samotném. Jako Faith... Pamatuje si, jak mu Lanette před smrtí něco takového naznačila.* Jistě, rozumím. *Přikývne a usměje se směrem k Nyx. Tím se soucitem zakryje svůj návrh, tváří se u toho naprosto normálně, jako by nic nezkazil.* Jenom, když někoho ztratíte, dřív mluvíte, než učiníte. *Pronese s úsměvem takové jednoduché moudro, kterému snad doufá, porozumí každý člověk.* Máš pravdu, nebylo by to spravedlivé. *Spojí ruce a pohledem mířeným na publikum naznačí, že souhlasí s její poznámkou. Možná by se to nelíbilo ani samotným krajům... Nad tím nepřemýšlel.* I já tobě, *Podívá se na ni upřímně a otočí se ke kamerám.* A taky celému Panemu! *Řekne výrazným hlasem, který nemohl jen tak někdo přeslechnout. Zvedne se taky ze svého křesla s poupravením obleku, když uvidí prezidentku jak přechází přímo k němu, jenom se usměje a snaží se vypadat mile a sebejistě. Při pohledu na korunu, se mu to sebevědomí vážně zvedne, a po uložení na jeho hlavu se s tím stejným úsměvem se podívá na prezidentku, spíš do jejích očí.* Děkuju mockrát. *Potřese si s ní rukou a nespouští z ní oči, tohle je mimořádné setkání, které mu popravdě trochu nahání hrůzu, stát před někým tak vysokého postavení, kdo by to byl čekal?* Myslím, že ve mě můžete věřit. *Usměje se na ni a potom i na sál. Posléze zatleskání prezidentky, se začne soustředit na kamerový systém, který je celou dobu natáčel aby všichni viděli, kdo bude ten co se mezi ně vrátí. Začne se cítit stísněně, tohle ho bude stát spoustu sil...*

Na tlesknutí se na povel objeví velké bílé plátno a ve studiu pozhasíná. Po krátké chvilce, kdy se všechno uklidní se objeví několik reklam z oblasti módy, kosmetiky a výtvorů ostatních vítězů jako jsou tréninky jízd na koni s Claudii Riqueti, pozvánka k mírotvorcům s Richardem Masonem, designérská díla od Ezekiela v oblasti módy nebo Wynter Caelum v pouliční parádě. Nechybí ani ukázka nejkrásnějších bonsají, které pěstuje sám Samuel Collins a i dokonce mistrovské kuchaření s Rhysem Malphitem. To jsou veledíla těch nejlepších za tento poslední rok a všem se podle ukázek dost vede. Poté se už objevuje odpočítávání a začne hrát REKAPITULACE HER...
Nyx Kesington: *z celé té korunovace a rekapitulace z arény je hrozně dojatá a ještě po celý rok bude vzpomínat na své oblíbence. Poté přistupuje blíže k divákům a přitom si prsty otírá pod očima slzy, popravdě ani nebrečela, takže je to spíše dobře zahraná póza. Občas by si sama sobě dala Oscara.* Ještě jednou náš nový vítěz, Charles Regnard! *S úsměvem vykřikne jeho jméno.* A já se s vámi letos loučím a zase někdy na shledanou! *Pošle své vzdušné polibky k publiku a do kamer, načež se rychle po patě otáčí a mizí ze scény. Je ještě vidět, jak si sundavá svůj mikrofon a jde ještě zaslechnout pár slov...* Potřeb... *Slova se pomalu ztrácejí.* ...ver tequilu!
Subscribe to:
Posts (Atom)


