Friday, October 28, 2016

On Wednesdays we wear black. - Stánek výher


Podle celkového skóre, který jste za celou dobu získali se mění na herní lístky. Jeden herní lístek má hodnotu 5 bodů z celkového skóre. Za ty si můžete do neděle 6. 11. směnit za ceny, které tu jsou vypsány. Napiš si o ně do komentářů pod tento článek. Cen si můžeš vybírat kolik chceš, podle toho, kolik máš herních lístků. Výhru si můžete ponechat jako hráč a můžete to darovat jakékoliv postavě, nemusí to být jen pro jednoho, se kterým jste se zúčastnili této akce.
  • Diddinka →  Herních lístků: 2
  • Fannie   Herních lístků: 43
  • Feinek   Herních lístků: 8
  • Jarci   Herních lístků: 1
  • Katy   Herních lístků: 3
  • Lukyner   Herních lístků: 16
  • Lauri   Herních lístků: 20
  • Nina   Herních lístků: 15
  • Pattie   Herních lístků: 26
  • Pietro   Herních lístků: 46
  • Quinn   Herních lístků: 3
  • Renaiti   Herních lístků: 21

CENY

  •  100 - Volný lístek do Gold Classu na jakýkoliv film v kině Cinestar v ČR.
  •  90 - Zvýšení útoků na jeden den v jedné aréně o 10 %.
  •  80 - Dopředu odhalené informace o jedné vybrané aréně.
  •  70 - Fotografický výlet do Rhododendronpark Kromlau - Německo.
  •  60 - Jedna kniha podle vaší volby.
  •  50 - Volný sponzorský dar na zvýšení obrany.
  •  40 - 3 body do obrany.
  •  30 - 15 % sleva na internetový obchod teenhearts.com.
  •  20 - Snížená cena shipping na Kylie Cosmetics.
  •  10 - Osobní stylistka - Fleur Clow.

On Wednesdays we wear black. - 3.0

→ ESCAPE THE NIGHT

V Panství se začínají dít divné věci. Eliana se stačila zachránit tím, že pro sebe našla protilátku, Steve Marshall to štěstí neměl a je údajně mrtvý. Taky není nikde k nalezení Maia Gordon. Ani jejich reálná osoba nikde není, a proto to začíná být ještě děsivější. Děje se toto doopravdy nebo je to jen nějaká hra? V tuto chvíli se vážně neví. Dům začíná ze stěn vypouštět krev, která vypadá, že je pravá a taky je. Prokazuje známky živé bytosti, to Panství očividně žije a zabíjí. Můžete se pokusit jen o to jediné, dostat se pryč z tohoto prokletého místa. (Odpovídejte opět do komentářů, kromě on-line části, která bude na chatu v určitém čase.)
  • Úkol 1 [1-6 bodů] - Úkol 2 [není určeno]
DOKONČENO: 3/5

Feinek, Marilyn Moore (Maia Gordon)
  •  Herních lístků: 5 |  Skóre: 17

Lukyner, Brayden Humphrey (Steve Marshall)
  •  Herních lístků: 10 |  Skóre: 32

Nina, Charlotte Sheil Gether (Monique Sedoux)
  •  Herních lístků: 35 |  Skóre: 103
    • Úkol 1 - 1 bod
    • Úkol 2 - 43 bodů

Pietro, Janine van der Leverdeen (Eliana Suarez)
  •  Herních lístků: 25 |  Skóre: 105
    • Úkol 1 - 2 body
    • Úkol 2 - 60 bodů

Renaiti, Ezra Donnovan (Dave Strass)
  •  Herních lístků: 10 |  Skóre: 43
    • Úkol 1 - 2 body
    • Úkol 2 - 10 bodů
ÚKOL 1 - Každý se probudil ve svém pokoji zcela bez toho aby věděli, co se dělo v posledních hodinách. Nemůžete se dostat ven z pokoje, je zavřeno. Musíte tedy najít jinou cestu ven, přes okna to taky nevede. Ke všemu ten děsivý dům, venku je úplné šero a už to ani nevypadá, že jste někde v Kapitolu. Začíná to být opravdu vážné. V pokoji se však dá něco nalézt, něco, co vás jistě dostane pryč z pokoje. To něco zahlédnete vyčuhovat ze dveří, je to zase papír s nějakým psaním. Tentokrát několik hádanek, které se týkají známých osob. Musíte zjistit, ke komu jaká hádanka patří. (1-6 bodů)
  1. Bez křídla labutí, významnost poletí. - Nibswan E. Finefeather, baletní kombinace v aréně, labutí princezna při rozhovorech
  2. Živlem Lea, klíčem Sandea. - Devlin Antoinne, Sandea je její tygr a Leo je znamení lva - kočkovité šelmy
  3. Co mohou mít slavné boty s vysokými platformami společného s polévkou? - Olga Campbell, Boty Jeffrey Campbell a polévka Campbell's Soup
  4. Tři osoby skryté v jednom. - Christian Jack Rutherford, Normální osoba, Jack the Ripper, Jack the Stripper
  5. Moc je veliká, ale v publiku je neznámá. - Nyx Kesington, dcera nové prezidentky - moc, nepěkný vztah s matkou a moc se nevídají a nikdo nezná, kdo to je
  6. Osoba jménem vysoká, štíhlá a růže s prstenem ukrývá. - Karalynn Ringrose, Kara - anorexie, vysoká ale asi není, růže a prsten - Ringrose
ÚKOL 2 - ON-LINE ČÁST, přijďte na chat po 20. hodině. Budete muset nalézt předměty, které vás dostanou z Panství zpět do bezpečí do Kapitolu. Není povolena žádná pomoc, takže si každý jede za svůj tým a musíte se snažit být ti nejlepší, pokud možno ve všech disciplínách, které budete muset splnit k úspěšnému úniku.

ZA CELKOVĚ PRVNÍ MÍSTO DOSTÁVÁ PIETRO 15 HERNÍCH LÍSTKŮ. DRUHÉ MÍSTO PATŘÍ NINĚ A ZÍSKÁVÁ 10 HERNÍCH LÍSTKŮ. RENAITI SE UMÍSTILA NA TŘETÍM MÍSTĚ, A ZÍSKÁVÁ 5 HERNÍCH LÍSTKŮ.

Dollie Singer

[ dolí singrh ]

[player] Renaiti

[fc] Carolina Porqueddu
 

all the girls are dolls - some are Barbie, some are Annabelle

× [species] human
× [date of birth] december 12, 2207 | ♐︎ sagittarius
× [loyalty] anticapitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] seventeen | 17
× [occupation] student
× [gems] 0




defense [ 5 ]
  • [ appearance ] Dollie, někdy zkráceně prostě jen Doll, vypadá vskutku téměř jako porcelánová panenka. Světlounká plet, štíhlá postava, dlouhé černé řasy, modrá očka a vlásky bílé jako je sníh. Její táta jí vždy říkal, že je jeho malou panenkou. Možná odsud pramení celé její jméno, kdo ví? Je drobounké postavy, tak jak to k dívce jejího věku patří. Nepovažuje to proto za žádné mínus, ví že časem vyroste a nyní svůj malý vzrůst dokáže využít ve svůj prospěch, jak jen potřebuje.
  • [ personality ] Je velmi cílevědomá, s čímž jde ruku v ruce někdy až přílišná tvrdohlavost. Pokud není něco po jejím, dokáže se i vztekat, ano, tomuto zdánlivému andílku to jde až příliš dobře, až by se jeden divil. Ale pokud jí někdo něčím zrovna nerozčílí, dokáže být příjemná a možná se někdy i usměje. Přes to všechno je to velmi citlivá osůbka. I jen zvýšený hlas jí dokáže dokonale uzemnit. Nesnáší, když se na ní někdo zlobí, obzvláště její táta. Minulost na ní samozřejmě nechala svoje, především v podobě nočních můr, kde jí neustále straší, jak do domu vtrhli muži v uniformách a chladnokrevně podřízli její mámě hrdlo. Ale i přes to si snaží zachovávat pozitivní mysl a nedávat tuto svoji slabinu v minulosti najevo. Snaží se být natolik praštěná a bezstarostná, aby to na ní nikdo nepoznal.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodila se... vlastně ani neví, jak se narodila. Nepamatuje si to, tak jako většina lidí. Ale již od útlého věku vnímala tu jistou odtažitost její mámy vůči ní, na to prostě nelze zapomenout. Nechápala, co udělala špatně, když se k ní nechovala jako ostatní matky k jejím kamarádům. Nevěděla jestli je to tím, že jí všechny ty matky od jejích kamarádů říkali, jak velmi podobná je jakési návrhářce. Ale trápilo jí to, v tomto ohledu byla vždy velmi citlivá. Až když s nimi táta trávil doma více času, pomalu se to začalo měnit nebo jí to tak alespoň připadalo. K narozeninám od nich totiž dostala hnědého králíka, kterého si pojmenovala Chlupáč, což je samozřejmě velmi originální. Měla to zvíře strašně ráda, dělala s ním úplně všechno, dokonce se s ním i koupala, i když králík z toho nebyl kdo ví jak nadšený. Jednou však její maminku popadl neskutečný záchvat vzteku, když se zeptala, proč má bílé vlasy a ne hnědé. Jednu ránu talířem schytal tatínek, když se postavil před ni a tu další její Chlupáč, který se jí vysmekl z náruče a chtěl si jen tak pobíhat. Strašně moc ji to sebralo. Její pláč nebyl k zastavení. Nemohla překousnout to, že jí ho vezmou a zakopou někde na zahradě. Tatínek jí ho proto nechal vycpat, aby jej mohla mít pořád u sebe. Od té doby se svým tátou trávila hodně času v jeho pracovně, když vyřizoval nějaké věci. Proplétala se mu mezi nohama i se svým vycpaným hnědým zajícem, jako by snad pořád byl živý. Jen výjimečně od té doby zůstávala s matkou osamotě. Ten den však musela. Pamatuje si to jako by to bylo teď. Slyšela divoké bušení na dveře, matka jí řekla, že si teď budou hrát na schovávanou a ona bude pykat a že jí musí slíbit, že nevyleze. Jako nejvhodnější schovka jí v ten moment přišla právě pohovka. Zalezla si pod ni a v ten moment tam vtrhli. Horda ozbrojenců. Křičeli na matku a ta na ně zpět. Poté jí prostě podřízli hrdlo. Ten pohled má před svýma očima vždycky, když jde spát. To, co se dělo potom už nějak nevnímala. Prostě jen plakala a tiskla k sobě Chlupáče. Pak už se ocitla tady ve Třináctém. Kde jí trvalo se docela dlouho vzpamatovat ze smrti matky, ale nakonec se jí to alespoň trochu povedlo. Začala navštěvovat zdejší školu, kde ji zařadili do určité třídy, aby z ní vychovali budoucí stopařku.

  • Devon Singer × Je to poslední osoba, která jí na tomhle zavšiveném světě zbyla. Miluje jej z celého svého srdce. Nikdy o něj nechce přijít. V tomto ohledu je k němu až příliš ochranitelská. Vděčí mu za své vcelku hezké dětství, dokud se to všechno nepokazilo. Vždycky stál po jejím boku a staral se o ni. I když to nedává nejspíše moc najevo svým chováním, má ho prostě strašně ráda. Možná i proto jej tolik zlobí.
  • Kesame Brannan × Samozřejmě že tuhle ženu zná, v televizi ji vídá pokaždé při Hunger Games. Jediné, co jí na ní fascinuje je to, že má stejně jako ona bílé vlasy a modré oči. Takže jí je trochu líto, že někdo, s kým má tohle společné, žije v pitomém Kapitolu. Nijak ji ale více neřeší, rozhodně to není nějaká její oblíbenkyně nebo tak, to ne. Pořád je to totiž Kapitolanka, a ty ona nemá ráda. Vůbec nemá tušení o tom, že je to její pravá matka. Ani by ji to nenapadlo. Stejně jako to netuší táta, tak ani ona nemá páru o tom, jak moc se jí ve skutečnosti podobá, co se týče její povahy. 

  • obsidiánový box [k otevření potřeba 5 obs. klíčů]

Devon Singer

[ devn singrh ]

[player] Renaiti

[fc] Chester Bennington
 

time won't heal this damage anymore

× [species] human
× [date of birth] august 3, 2181 | ♌︎ leo
× [loyalty] anticapitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] forty-three | 43
× [occupation] hacker
× [gems] 0




defense [ 6 ]
  • [ appearance ] První, čeho si na něm všimnete není ani zdaleka jeho chování, nýbrž jeho vzhled, který jasně napovídá, že se ve Třináctém nenarodil a prakticky tam nepobývá ani moc dlouho. Jeho výška nad 178 cm není zase až takovým problémem, spíše se jedná o to, co se sebou udělal. Krátko střižené vlasy má proto, že v Kapitolu dříve nosíval pestrobarevné paruky a od té doby mu kratší vlasy přijdou mnohem pohodlnější. S výstředností nikdy neměl žádný problém. Tomu jsou jasným důkazem mimo jiné i černé tunely v jeho uších. Nesmíme opomenout ani to, co přiláká oko kolemjdoucího nejdříve. Na jeho tetování. Prakticky je sám na sebe naštvaný, že se nestihl potetovat od hlavy až k patě a má na těle ještě hodně, jak s oblibou říká "normální" kůže. Celá jeho záda jsou pokryta jakýmisi obrazci, které sice kdokoli rozezná, ale nepochopí jejich význam, pokud o něm nic neví. Další tetování u něj můžeme najít na ramenou, zápěstí, nohou, hrudi, pravém malíčku a pro něj asi nejvíce významné na levém prsteníčku, kde se nachází zvěčněný prstýnek s jeho milovanou ženou. V jeho případě dokáže vzhled ihned odradit nebo naopak zcela jedince ohromit, aniž by otevřel ústa. Ale to, že jej ihned zavrhnete, nemusí být zrovna dobré rozhodnutí, neboť on není zase tak moc špatný.
  • [ personality ] Má své dny, kdy by nejraději poslal do horoucích pekel i toho největšího dobráka, ale kdo takové dny nemá, no ne? Jinak se dokáže bavit téměř s každým, jaký tón však zvolí, to mnohdy do poslední vteřinky neví ani on sám. Tak jako tak se jedná o týmového hráče a pokud dostane něco za úkol, všechny jeho osobní spory jdou do pozadí, aby práci odvedl na sto procent.
× × ×
  • [ file 001 ] I když by to možná nikdo podle toho všechno jeho tetování na těle netipoval, měl vcelku v pohodě dětství. Občas nějaké roztržky s rodiči, ale to k dospívání prostě patří. Jinak s nimi měl velmi dobrý vztah. Dokonce jej podporovali i v jeho úpěnlivé cestě ke tvůrcovskému křeslu. Mnohem zajímavější je však již jeho život po dvacítce. Měl svoji vysněnou práci a nic mu nechybělo, ani pozornost žen. Jak se říká, v mládí láska jenom kvete. Tak tomu bylo i u něj. Seznámil se s jakousi brunetkou, kterou od jejich prvního setkání nemohl pustit z hlavy. Nejspíše byl až natolik dotěrný, že mu chudák žena přeci jen nakonec podlehla. Že byste do něj nyní takovou romantickou duši netipovali? Máte pravdu. Něco jej poté změnilo. Bylo mu něco okolo 23, když jí požádal o ruku a nabídl jí společné bydlení. Byl to život jako v pohádce, tedy skoro. Hodně času trávil v práci a když už měl volno, neopomínal ani večírky s přáteli. Na jedné takové oslavě měl již slušně upito a ráno se probudil v cela neznámé posteli. Samozřejmě toho litovali a proto se rozhodli oba dva o té noci mlčet. Tedy do té doby, než se jim u dveří po nějakých devíti měsících objevil uzlíček přikrývek s novorozenětem. Jeho žena to nemohla dlouho překousnout. Během toho, co šla jeho práce stranou a on se snažil trávit více času s manželkou a svojí malou dcerou, jej kontaktoval jakýsi muž, přítel otce. Až poté, co vše pro něj dělal zjistil, odkud tento cizinec je. Myslel si, že Třináctý už neexistuje, ale mýlil se. Dlouho mu spolupráce vycházela nebo si to alespoň myslel. Jednou se vrátil zpět domů a našel svoji ženu s podříznutým hrdlem. Šestiletá Dollie se naštěstí stačila schovat pod pohovku. On věděl, kdo to udělal. A chtěl se pomstít, ale jeho kontakt jej přiměl k tomu, aby si počkal. Pomohl jim oběma se dostat ještě ten den pryč z Kapitolu, a tak se ocitl tady. Připraven kdykoli pomstít smrt své milované manželky.

  • Dollie Singer × Jeho malá porcelánová panenka. Tahle holčička byla nedopatřením, ale nikdy by ji nenazval chybou. Přes to všechno je rád, že ji má. Teď už je jeho nedílnou součástí a za její hezký život se bude prát jako lev, kterého má ve svém znamení zvěrokruhu. I když život s ní není zrovna nejjednodušší, neměnil by. Sice její matku vlastně ani pořádně neznal, ale je si více než jistý, že je to celá ona.
  • Katherine-Anna Eristoffborough × Tahle žena byla první, která k nim neměla nějaké až příliš velké předsudky ze začátku, když přišli z Kapitolu. Docela se až divil, jaký vztah dokázala mít s Dollie a jak na ni působila. Dlouho nic podobného neviděl. Nutno podotknout, že dříve než by si sám myslel, tak se z nich stali dobří přátele. Vždycky se mu dobře bavilo s lidmi, kteří byli pro každou srandu a to ona rozhodně byla. Jenže než třeba byl schopný přijít vůbec na to, že Kath bere možná i více než jako kamarádku, tak musel přihlížet tomu, jak ji Kapitol v přímém přenosu před jeho očima zavraždil. Je to už druhá žena v jeho životě, o kterou ho Kapitol připravil. Ale v jeho vzpomínkách bude žít pořád, ačkoli mu asi bude trochu trvat, než se z toho zase vzpamatuje.
  • Kesame Brannan × Byla to otázka jedné noci. Rozhodně k ní nechová žádné hlubší city, vždyť zná jen její jméno a po tom, co mu odložila jejich dceru u dveří, aniž by něco řekla, tak by asi ani nic společného s touto osobou mít nechtěl. Bere ji prostě jen jako takovou opileckou chybu a nejspíše, kdyby ji teď někde viděl, asi by ji ani nepoznal. Z té jejich noci si pamatuje tak jedině asi alkohol a nejspíše i to, že je dobrá ve flirtování, ale tím to bude asi tak končit. Možná jí je ale přeci jen svým způsobem i je trošičku vděčný za to, že nezůstal po tom všem úplně sám, ale má tu svoji kotvu v podobě Dollie. Jak se to říká, všechno zlé je k něčemu dobré.

  • 1x obsidiánový klíč, obsidiánový box [k otevření potřeba 5 obs. klíčů]

Tuesday, October 25, 2016

On Wednesdays we wear black. - 2.0

→ SIGNIFICANT CHOICE

Po večeři všem do pokoje přišel dopis, ve kterém bylo psáno, že byl někdo z vás otrávený a nemusel být jediný člověk, co mohlo být otrávený. Ke zprávě je připsaný čas - 26.10. 19:00, do této doby budete muset najít protilátku, která vás od jisté smrti zachrání. Můžete spolu spolupracovat nebo nemusíte, to záleží jen na vás. V této fázi se budete vyskytovat v knihovně, která je plná oprášených starých knih, dopisů a důležitých spisů. Vaším úkolem je najít nápovědu, která vás dostane k odpovědi, kdo z vás je otrávený, k protilátce a k vrahovi.
  • Úkol 1 [1-6 bodů] - Úkol 2 [1-15 bodů] - Úkol 3 [1-10 bodů]
DOKONČENO: 0/5

Feinek, Marilyn Moore
  •  Herních lístků: 5 |  Skóre: 17
    • Úkol 1 - 0 bodů
    • Úkol 2 - 0 bodů
    • Úkol 3 - 0 bodů

Lukyner, Brayden Humphrey
  •  Herních lístků: 10 |  Skóre: 32
    • Úkol 1 - 0 bodů
    • Úkol 2 - 0 bodů
    • Úkol 3 - 0 bodů

Nina, Charlotte Sheil Gether
  •  Herních lístků: 25 |  Skóre: 59
    • Úkol 1 - 4 body
    • Úkol 2 - 0 bodů
    • Úkol 3 - 9 bodů

Pietro, Janine van der Leverdeen
  •  Herních lístků: 10 |  Skóre: 43
    • Úkol 1 - 4 body
    • Úkol 2 - 0 bodů
    • Úkol 3 - 10 bodů

Renaiti, Ezra Donnovan
  •  Herních lístků: 5 |  Skóre: 31
    • Úkol 1 - 3 body
    • Úkol 2 - 0 bodů
    • Úkol 3 - 9 bodů
ÚKOL 1 - Na stolku najdete tlustou oprášenou knihu. Nacházejí se v nich jakési příběhy, psaný rukopisem. Na obalu je v názvu psáno "Pravdivé historky Panemu", ale některé se zdají až absurdní. Co je ale děsivé je, že na otevřené stránce bylo psáno, co se celou dobu v domě odehrávalo a je napsaná i přítomnost z večeře. Je tedy vaším úkolem se prohrabat mezi listy a tak zjistit, co se to vlastně děje.
  • Do komentářů napište číslo historky a zda je pravdivá nebo ne. Podle úspěšnosti dostanete nápovědu, kdo si bude vést dobře, dostane samozřejmě víc lepších nápověd. Usnadní se vám tím práce. (1-6 bodů)
  1. Jako malá jsem i já měla svého osobního strašáka, jako každý dítě. Tím mým byla Bloody Mary, i když jsem si vlastně nikdy nebyla jistá, jak vypadá, nebo jak se její přítomnost projevuje. Měla jsem o hodně starší bratránky a sestřenice, a ti mi ukazovali různá videa, kterými mě děsili. Strach z Bloody Mary mi ale opravdu dlouho zůstal. Odmítala jsem usínat v místnosti, kde se nacházela zrcadla, výjimky jsem dělala pouze, když byli zakryté. Na cestě po Thajsku mi rodiče museli permanentně po příchodu na nový hotelový pokoj přes všechny zrcadla hodit ručník. Musím říct, že jsem si na strach už tak navykla, že když mě asi po dvou letech tahle povídačka o Bloody Mary přestala zajímat a děsit, ani jsem si toho nevšimla. A rok na to jsem jako největší trubka směle vyvolávala svého strašáka podle předepsaných pokynů. To už jsem si z toho dělala srandu, jelikož mi všichni mí přátelé, kteří mě umluvili, připomněli, že i oni vyvolávání zažili a nikdy se jim nic nestalo. Přišla jsem si hloupě, že jsem kdysi opravdu žila v permanentním strachu, a tak jsem chtěla ukázat, že už nad tím mám kontrolu. Pokud tu povídačku o Bloody Mary neznáte, říká se pokaždé něco jiné, já ale věřila v toto: "Pokud o půlnoci pětkrát před zrcadlem řeknete Bloody Mary a pětkrát se otočíte, navštíví vás ze zrcadla dívka v zkrvavených svatebních šatech, která se rozhodne, jestli vás zabije nebo jen neuvěřitelně znetvoří." Byla jsem zvědavá, a tak jsem ''rituál'' provedla - bála jsem se méně než jsem se bála celou dobu mého dětství, a to jsem Mary přitom nikdy doopravdy nevyvolala. Stála jsem před dlouhým zrcadlem, které sahalo od podlahy až po strop. Všude kolem byla tma, jen dvě svíčky vedle zrcadla mi poskytovali světlo, abych vůbec viděla na to, co dělám. A tak jsem se otočila poprvé a přitom řekla Bloody Mary. Celou dobu jsem se na sebe dívala, jestli se na mě postupně něco nemění nebo jestli v odrazu zrcadla neuvidím pohyb v místnosti. Otočila jsem se po druhé. Bloody Mary řekla jsem. Všímala jsem si jakéhokoliv zachvění svíčky. Po třetí otočce a odříkání jména Bloody Mary jsem myslela, že se budu cítit nervózněji, ale ono nic, tak jsem podezíravě řekla Bloody Mary znova a otočila se po čtvrté. A nic na mě nepůsobilo, téměř beze strachu jsem udělala poslední otočku a slova Bloody Mary jsem řekla spíše úlevně. Zastavila jsem se čelem ke svému odrazu, čekala jsem a ani jsem nešpitla. Opravdu se nic nestalo, tak jsem se sama na sebe usmála. Bála jsem se tolik něčeho, co ani nefungovalo! Uběhl nějaký čas, můj život byl beze změny, na ten rituál a celou tu povídačku jsem si ani nevzpomněla. Jednou jsem ale byla sama doma, absolutně jsem se nebála. Rozhodla jsem se jít do sprchy, protože už bylo hodně hodin a na druhý den jsem musela jít do školy. Oproti vaně spojené se sprchou máme veliké zrcadlo přes celou místnost a absolutně jsem neměla pocit strachu nebo pocit, že bych se na to zrcadlo musela třeba jen podívat. Vlezla jsem do sprchy a vše bylo normální, v pořádku. Strávila jsem tam asi dvacet minut, než jsem vodu vypnula, otřela si oči a ze sprchy vyšla. Hned se mi pohled zatoulal k zrcadlu a málem jsem dostala infarkt. Celá moje tvář měla nepřirozenou zelenkavou barvu a kůže na ni se začala zvrásčovat, jako by varhánkovatěla. Svoje mimické svaly jsem ovládala, a místo toho, abych křičela jsem byla jen pekelně vyděšená, chtělo se mi plakat, v tu ránu jsem si vzpomněla na svoji tupost a na vyvolávání Bloody Mary. Otáčela jsem svou hlavu ze všech stran abych se ujistila, jestli se mi to jen nezdá. A ten vzhled mě neopouštěl ať jsem tam stála jakkoliv dlouho. Vyběhla jsem hystericky z koupelny a běžela jsem do ložnice, kde bylo další zrcadlo. Ihned jsem k němu běžela a zadívala se na svůj odraz, na mou tvář, která byla najednou naprosto stejná jako vždy, jen vyděšená a s vytřeštěnýma očima. Oddechla jsem si a pár slz se mi uvolnilo z očí, tak moc jsem byla v šoku. Asi to bylo jen tím zrcadlem v koupelně nebo mě to vystrašení mělo varovat. (Nina / Pravda)
  2. Jen tam tak tiše ležím, zahalena až po oči peřinou. Zorničky mám bezpochyby rozšířeny možná tak, že ani duhovky vidět nejsou. Srdce mi buší jako splašené. Ale já stále urputně upírám svůj zrak na jedno místo. Hlavou mi víří mnoho myšlenek, ale ani jedna z nich není pozitivní, což mi na odvaze rozhodně nepřidává. Vlastně díky tomu se mi chce spát čím dál tím méně. Mám sto chutí vyběhnout a rozsvítit, bylo by to tak mnohem jednodušší, ale mám strach. Strach z toho, co by se mi mohlo stát, kdybych opustila bezpečí svojí peřiny. Záclona se stále chvěje, i když není žádný průvan. Dveře i okna jsou zavřená. Něco tam je, určitě. Něco z toho hřbitova, na který vidím ze svého pokoje. Nějaká duše, která nemůže najít klid. To proto se záclona neustále chvěje. Po čele mi stéká pot. Mám strašný strach. Neustále kontroluji hodiny. Minuty jako by ubíhaly neskutečně pomalu. Ale přeci jen po několika hodinách se za oknem objevují první sluneční paprsky. Seberu všechnu svojí odvahu a jako kulový blesk vyběhnu z pokoje. Rovnou do obývacího pokoje, kde ihned usednu k televizi. Ani jsem nekontrolovala jestli se záclona stále mele. Neměla jsem takovou odvahu. (Renaiti / Pravda)
  3. V době, kdy škola nebyl ještě takový problém, jsme si s naší partou, my tři kámoši ze stejné ulice plus navíc dva trochu starší kluci chodili hrát a blbnout do pole s kukuřicí, z jejichž stonků šly skvěle stavět tzv. bunkry. Ti starší nemohli nyní jít, byli zaměstnáni doma. Chodili jsme jen tak daleko, abychom se neztratili a věděli kudy jít zpátky. V té době jsme také věděli, že do kukuřice kromě jiného chodí i divočáci z vedlejšího lesa a těm je jedno, jestli je noc nebo den. My spoléhali na fakt, že chodí do kukuřice jen v noci. Každý z nás si našel místo a z okolních stonků, už bez kukuřic začal stavět. Byli jsme do toho zabraní natolik, že jsme neposlouchali okolí a ani si nevšimli, že je jeden z naší pětice vytratil, až pak jeden z nás zaslechl šustění stonků, všichni jsme byli na malém prostoru, a tak jsme o sobě věděli, čili ani jeden z nás to být nemohl. Zvuk se ovšem blížil a nás se začal zmocňovat strach, v případě divočáků jsme v té době tak rychlí nebyli, abychom unikli. Když už jsme zvuk zaslechli celkem blízko, raději jsme se strachem v očích vzali nohy na ramena a pelášili z pole, co nám síly stačily. Když jsme z pole vyběhli, místo zvuku jsme slyšeli už jen hlasitý smích jednoho z těch starších kluků, který se v tom samém místě, co jsme vyběhli vynořil s velikou károu, která při tom, jak s ní běžel za námi polem vyvolávala dojem a zvuk běhu několika divočáků. Byl odvézt nějaký odpad ze zahrady a tak se rozhodl si z nás udělat srandu. Od té doby jsme si raději šli jen na kraj pole, co kdyby to příště nemusela být kára, ale opravdový divočák, že? (Pietro / Pravda)
  4. Snad každý zná ten pocit, když malé dítě jde do cirkusu. To nadšení, které mu proudí tělem a vychází z něj díky úsměvu na jeho tvářičce. I já mám takový pocit, ale mimo jiné jsem se cítila i strašně provinile. Rodiče mě nechtěli vzít do cirkusu, tak jsem se sem vzala sama. Pomalým krokem jsem procházela mezi všemi těmi klecemi se zvířaty. Byli tam lvi, medvědi, opice, pestrobarevní ptáci, psi a dokonce i koně. Připadala jsem si jako v ráji. Tedy do té doby, než všechna tato zvířata nespustila hrozný povyk. Snažila jsem se je utišit a přitom jsem ustupovala vzad, abych je měla všechny pod oční kontrolou a věděla o každém jejich pohybu. Díky tomu jsem však narazila do něčeho měkkého. Vytřeštila jsem prudce oči a rychle se otočila. Stál tam muž v klaunském obleku. V ten moment se mi vcelku i ulevilo, hodně tomu pomohl ten jeho úsměv na tváři. Chtěla jsem něco říct, ale to zpoza zad vytáhl jakýsi kyblík s bílou tekutinou. Znovu jsem se chystala ustoupit vzad a dát se na útěk, když jsem narazila do něčeho dřevěného a nade mnou se v ten moment sehnul muž. Zakřičela jsem. Nemohla jsem nikam utéct, kolem mě se to hemžilo lidmi od cirkusu. Bála jsem se, strašně moc. Kroužek okolo mě se čím dál více sužoval. Neměla jsem kam utéct. "Úsměv máš, ten ti zůstane," byla to jako mantra, kterou opakovali neustále dokola. Klaun mě polil tou bílou tekutinou. Strašně moc to štípalo, jako by mě to rozežíralo za živa. Nevěděla jsem, že to bylo bělidlo. Ten vysoký mi začal trhat vlásky, mnohdy i s kůží. Po tváři mi tekla krev. Bolelo to, moc. K tomu zvířata povykovala to svoje. A já už to nevydržela, zhroutila jsem se... Další den bylo vyhlášeno pátrání po malé blonďaté holčičce, která utekla z domu. V ten stejný den cirkus odjížděl, ale mezi svými měl o jednoho víc. Nového klauna, který stejně jako ostatní už svoji masku nikdy nesundá. (Renaiti / Lež)
  5. Nedlouho po mých 12. narozeninách jsem ale zažila svůj vlastní děsivý a smysl nedávající příběh, otočil mým světem, vzpomínám na něj do teď, takže ten vám budu dnes vykládat. Byly Dušičky, měla jsem u sebe na přespávačku kamarády a jako každý rok jsme se rozhodli vyvolávat duchy - děláme to tak už od doby, kdy nám ,,jak na to" ukázal Ferda Mravenec v jednom dílu. Nikdy se nic nestalo. Měli jsme připravený pohárek a papírky, mělo to posloužit jako ta zvláštní tabulka, deska plná písmenek. Každý z nás měl svůj prst položený na pohárku, který byl na stole dnem navrch. Vždy jsme zvolili jednoho, který měl klást otázky a vést tento rituál. Pro mě to vždy představoval jen jednu hádanku - kdo s hrnkem manipuluje tentokrát? I tentokrát jsem se snažila přijít na to, sledovat ostatní, jak reagují. Všichni se zdáli být až moc dobrými herci. Už si ani nepamatuji, čího ducha jsme to vyvolali, ale rozhodně vím že dělat si z něho srandu ve stylu malých dětí, kterými jsme byli, nebylo moudré. Kladli jsme mu otázky, které pro nás nebyly důležité, ba dokonce byli směšné, a přiznám se, že hlavním iniciátorem tohoto jsem byla Já. Část se na mě buď vyděšeně dívala, nebo se mě snažila přesvědčit ať přestanu, ta druhá část kamarádu si nechtěla přijít hloupě, nevěřit když očividně nevěřím já, a živili to se mnou (nebyla to tak čistě moje chyba, aby jste věděli). Postupovalo to tak nějakou chvíli, pohárek se stále pohyboval, jen při nějakých otázkách se jen třásl, což bylo asi to nejzvláštnější, protože to fyzicky nebylo moc možné. Dovalovali jsme si víc a víc, místo uctivé nálady to pro nás byla zábava, z hloupých otázek se po čase stalo naivní urážení ducha. "Vypadáš tak mrtvě, jak jsi?" "Na jaké číslo myslím?", "Kolik je u vás hodin?" To, a spoustu hloupějších dotazů jsme mu kladly. Nevím, kdo z nás mu řekl tu poslední otázku, ale byla jsem to já co se jako první v tu ránu přestala smát. Já, skeptik. Jako by někdo těmi slovy uhodil do žeber mě a úsměv byl pryč. Zkuste mi věřit, když píšu, že pokaždé si na tu otázku vzpomenu, pořád cítím pocit, jako bych někoho zradila, jako bych kopla do vosího hnízda, což mohlo být jen na moji škodu. Najednou se mi všechny vlasy, co jsem měla přehozené na ramenech, z nich začali stahovat dolů. Vykřikla jsem náchylná na děsy, pohár jsem rozbila a svíčka zhasla. Stála jsem chvíli paralyzovaná na místě než někdo z děcek běžel zapnout světlo. Po prvním zapnutí vypínače se to nepodařilo. Kdybych mluvila, hlas by mi vyletěl o několik oktáv, s takovou jsem to ale jen tak mohla cítit. Pak se světlo při dalším pokusu konečně zapnulo. Neodvolali jsme ducha, toho jsme si byli vědomi, ale nikdo už o tom nemluvil když jsme začali po sobě věci a sklo uklízet. Spaly jsme u sebe blízko a snažili si povídat tak dlouho, jak jen to bylo nutné aby nás to hodilo do klidu. I když se nic paranormálního nestalo, ten pocit byl příšerný a byla to moje první zkušenost s nim. Na druhý den jsem se normálně vzbudili. Zbytek párty proběhl v tichosti, už nebyla ta správná nálada a obvyklé škemrání u rodičů, ať mohou být děcka ještě déle u nás, jsem tentokrát vynechala. Když všichni odešli a já zůstala s našimi doma sama, vyrazila jsem do pokoje a cítila jsem úlevu, cítila jsem se líp, bezpečně, jako by to nebezpečí odešlo s mými kámoši. Ale neodešlo. Ve svém pokoji jsem si šla číst na postel. Jenže jsem procházela kolem zrcadla. A nevěřila jsem tomu, co vidím. Opravdu jsem se musela přibližovat blíž, musela jsem se ujistit že už mi opravdu nehrabe. Ale opravdu to tam bylo! Vypadala to tak hrozně, jak jsem se po včerejším dnu cítila já. Stahovalo se mi hrdlo a nechápala jsem, jak to mohlo narušit můj klid. Můj první pupínek. Neeee. (Nina / Lež)
  6. Ještě za školy, jsem si již doma vydělával nějakou tu zlatku chozením do lesa, kde jsem vybaven pytlíkem zrní a pytlem sena chodil krmit do krmelce lesní zvěř. Každý den jsem chodil v určitou hodinu a jak se pomalu měnil čas, byla čím dál větší tma a než tam člověk došel, bylo temno úplně. A tohle bylo právě jeden z těch dní, kdy se odpoledne už stmívá. Strach normálně nemám, ale když jste na širém poli v zimě úplně sám a je hrobové ticho v okolí, není to příjemné, i když máte u sebe baterku. Krmelec stál na malém plácku uvnitř lesa, ale vedla k němu lesní cesta, která se táhla po kraji lesa, jen na konci směřovala trochu do vnitřka a vedla právě k tomu krmelci. Cestu jsem znal a nehrozil fakt, že bych z ní sešel. Už při vstupu do toho lesa jsem měl pocit, že nejsem sám. Podíval jsem se proti sobě a zaslechl šustění, posvítil jsem si do dálky a trochu jsem uskočil dozadu, když na mě v té dálce zíraly bílé oči. Baterku jsem raději vypnul a přidal do kroku. Doplnil jsem krmelec a zase jak rychle jsem přišel, tak rychle jsem odcházel. Ve sněhu se špatně chodí a jednou se to dalo, ale nazpátek jsem si musel orazit. Posvítil jsem si na okolí a opět, daleko ve vnitřku lesa opět svítila dvojice očí. Vyběhl jsem ven z lesa a pelášil domů. Na přemostění říčky, a tedy v půlce cesty jsem se k lesu opětovně podíval. Na pomezí lesa a pole běhala nějaká lesní zvířena. Co přesně jsem nevěděl, díky šeru, ale aspoň jsem si oddychl, jelikož to byl stoprocentně původ těch očí, které zasvítily, při osvícení baterkou. (Pietro / Lež)
ÚKOL 2 - Další zvláštnosti, které se po místnosti vyskytují, jsou otevřené dopisy na zemi. Jsou to milostné dopisy dvou lidí, že by zakázaná láska. Je to velké drama. Několik z nich je od neznámé ženské, která vyznává lásku k muži. Ten jí však lásku neopětuje, to si můžete povšimnout z dopisů muže, který je dokonce už zamilovaný do jiné a je velice naštvaný, že se mu hrabala v tajných dokumentech z vražd. Podle data po tomto dopise mu začalo chodit několik výhružných a žárlivých dopisů. Též se hrozně snaží vysvětlit, že nemůže být zamilovaný do takové ošklivky a nicky jako je ta osoba, do které je zamilovaný, a že ona má víc všeho a je lepší než ona.
  • Výsledek napište do komentářů v tomto článku. V úkolu máte zjistit prostřednictvím rpg hraním, kdo je obětí a kdo je vrah. Obětí i vrahů může být více. Kolik jich je, zjistíte přes 1. úkol. Tudíž byste měli zjistit, co jsou lidi zač a jaká je vůbec jejich skrytá povaha. (1-15 bodů)
  1. Vrah: Maia Gordon/Marilyn Moore (Dědička)
  2. Oběti: Eliana Suarez/Janine van der Leverdeen (Posluhovačka), Steve Marshall/Brayden Humphrey (Detektiv)
  3. Ostatní: Dave Strass/Ezra Donnovan (Odpadlík), Monique Sedoux/Charlotte Sheil Gether (Novinářka)
ÚKOL 3 - A je na čase najít tu zatracenou protilátku, než někdo přijde k úrazu. Po knihovně se budou ve spisech a knihách vyskytovat samostatná písmena. Musíte tedy najít všechny a poskládat z toho slovo, ze kterého vyjde pak místo, kde se protilátka nachází opravdu nachází.

Písmeno je větší, tučně kurzívou a v levandulové barvě. Objeví se až po 20. hodině (25.10.)

ABCD

  • Výsledky (kde se písmena vyskytovala a název pokoje) napište do komentářů v tomto článku. Písmena mohou být schovaná v profilech živých i mrtvých lidí, v kronice a v archivu událostí. Z poskládaného slova získáte název místnosti, kde najdete protilátku, poté už stačí napsat post do místnosti (nezmiňujte v postu místnost) v Panství, že se vydáváte pro protilátku do té "určité" místnosti. (1-10 bodů)
Místo: Koupelna
  • K - Marilyn Moore
  • O - Max Gregory
  • U - Bradley Nogard
  • P - Kyra Glenshaw
  • E - Toriana Mikaelson
  • L - Saphire Crystal Sazel
  • N - Charles Regnard
  • A - Philippa Reyes

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92