Wednesday, May 18, 2016

Glaedr Forsythe

[ glaejdr forsajft ]

 

Player: Larsyn

FC: Elizabeth Olsen



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - pád z výšky


Token: Ampulka vlastní krve - náhrdelník


Glaedr je zapálená fanynka do Hladových her. Sice z nich úplně extra nešílí, jakmile běží na obrazovkách, ale už odmalička se zajímala o boje, zbraně, muty a všechno kolem toho. Byla vždycky ten prcek mezi chlapci, se kterými se ráda prala, šermovala s příbory a hrála si na asasína. Když dosáhla věku, kdy už měla povolený přístup do tréninkového centra, přišla na zápis ještě o den dříve než měla. Samozřejmě, ne že by se tak nehorázně těšila, ale pravděpodobně si spletla data. První dny tréninku pro ni byly namáhající, ale taky proč by nebyly. Byla ještě dvanáctileté tintítko, které toho moc nezvládalo, i když se musí pochválit její výdrž a kuráž. Tím pádem už po těch letech nedokáže Glaedr skoro nic fyzického odradit. Je schopná zajít do extrému, do takového, že by ji to usmrtilo. Není typ člověka, který by se jen tak vzdal. Pravděpodobně by kvůli nedokončené práci dny a noci nespala. Musí se též zmínit, že je G sova, takže jí zajisté nebude vadit být v aréně aktivní o něco déle. Možná se kvůli ní spojenci a protivníci nevyspí, ale "who gives a fuck". Nebojí se tmy, a vlastně vůbec ničeho, pokud to nebude něco silnějšího než ona a něco, před čím by se nedokázala ubránit. Je logické, že by se bál téměř každý. Několikaletá denní dřina jí přinesla spoustu pozitivních věcí. Hlavně, co se týče všeho kolem Her. Glaedr bojuje převážně s palcátem. Kde s bojem jdou většinou rychlé reflexy, přesnost, a pro toho druhého několik nepěkných tupých úderů. Palcát patří sice mezi středně těžší zbraně, ale pro ni je jak na míru tvořená a není ani tak těžká. Na druhým místě oblíbenosti se pak objevuje sekera a stejně tak ocelové tyče. Běh na dlouhé vzdálenosti a sprinty jí problémy nedělají. Nemohla by běhat neustále, fyzicky to možné není, alespoň u ní. Překážky jí vždy v centru šly, takže by nebylo problémem běhat v horším terénu. Hory, skály, stromy přeleze-vyleze. Ještě se neví, jak by na tom byla, kdyby musela vylézt na strmou skálu. Většinou vždy lezla jen s jištěním, ale jak již o extremistce Glaedr víme, pravděpodobně by to vyzkoušela, kdyby musela a bylo by jí to k něčemu dobré. Při takových tůrách jí byly obeznámeny i takové informace jako jak rozdělat oheň a jak si něco ulovit. Úplný skautík, kdo by jí to nezáviděl, že?


Brzká rána jsou pro ni největším nepřítelem, naprostý humus. Pokud se dobře nevyspí, někdo ji vzbudí a je nevyspalá, začne den pro toho druhého katastrofou. Vždy to bývalo tak, že si na někoho vyřvala nebo byla celý den na každého nepříjemná. V aréně je výsledek jasný, to je pro změnu zase místo, kde by rovnou vraždila. Po ránu také úplně moc dobře nevnímá, je ospalá a líná, takže se k něčemu složitému moc nemá, pokud nebude donucena. Samozřejmě není natolik líná, aby se přestala proti někomu bránit nebo bojovat. Na sebe se nenechá sahat a už vůbec ne porazit tak lehce. Neumí se moc dobře srovnat s porážkou. Vždy, když s někým hrála hru a prohrála, nenesla to zrovna nejlépe. Bývá po tom nesnesitelná a neumí dobře uvažovat, mozek se nastaví do módu magora. Slabiny jsou pro ni něco jako porážka, jakmile se zjistí něco, co neumí, je to najednou všechno děs. Třeba je to takhle s plaváním. Na začátku to nebylo tak, že byly malé krůčky a něco jí šlo a něco ne. Dali jí rukávky, který sama vůbec nechtěla a už tím se cítila jako něco méně, proto se při plavání i jako malá dost rozčilovala a nakonec se rozhodla, že tohle prostě potřebovat nebude a dále už neplavala. Plavání jako fakt ne. Rozpoznávání fauny a flóry, odškrtnout. Kdyby potkala žirafu, určitě byste slyšeli něco podobnému: "No neke, to je liška, ne?" Ano, zní to velice chytře, ale nenechte se tím zmást, Glaedr je jinak vcelku inteligentní osoba, i když se někdy může její chování zdát jako u naprostého neandrtálce. Takové učivo jí zkrátka nikdy nebavilo, a taky to tak špatně dopadlo. Asi by tedy sežrala všechno, kdyby měla hlad. Samozřejmě by se od ostatních ujistila, jestli je to jedlé a potom by to sežrala. Kdyby nebyl někdo jiný, byla by i tak stejně opatrná, ale nikdo neví, jak to dopadne, když bude opravdu hladovět. Nikdy to na svou vlastní kůži nezažila, jejich rodina je dobře zabezpečená. O dalších slabinách raději nepřemýšlí, většinou jsou zatím neodhalená, protože je sama nevyhledává, a když už se něco najde, vždy se to snaží vylepšit a přiučit se tomu. I takhle se to snažila s dálkovými zbraněmi, ale jde na ní vidět, že jí zas tak moc dobře nejdou, ale to si ona nepřizná. Nikdy. Nikdy. Vůbec... nikdy.


Forsythovi jsou jedna velká a finančně zabezpečená rodinka. Kapitolu byli vždy věrní, taky proto, že někteří předchůdci byli z Kapitolu nebo se tam postupem času někdo imigroval. Tudíž nikdy neměli problémy a vždy se jim skýtaly úžasné příležitosti. Určitě o nich mohl někdo zaslechnout. V kraji a v Kapitolu už jsou známí jen tím, čím jsou – vlastní banku pod svým příjmením. Také má tato rodina souvislost s avoxy. Někteří se avoxem stali právě kvůli někomu z Forsythů. Takže hate na ně! A někdo je může znát zase jako Greer Forsythe z Hladových her. Akorát ta s nimi má společného jen to, že je to sestřenice Glaedr a jejího dvojčete Mimi. Neznali se, neměli spolu žádné převeliké pouto, ale samozřejmě o sobě věděli. Dokonce nemá ani to pouto dvojčete s Mimi. Trávila časy se svými kumpány, kteří byli stejní hromotluci jako ona, a většinou taky kluci. Ona byla vždy ten nejslabší článek party, ale to jí nijak neodradilo, aby se s nimi kamarádila. Vlastně se snažila být ještě lepší. S tou partou kluků měla stejné zájmy, takže trénink, hry a taky prachy. Dala by se nazvat jako tomboy. Jsou bohatí a Glaedr je s Mimi dědička velkého impéria Forsythových. Glaedr je ale ta, kterou to bohatství bere o něco méně než sestru. Ona už si vystačí se svým snem vyhrát Hladové hry. Co se dá říci o povaze Glaedr, je velice agresivní. Neumí držet jazyk za zuby a nezná filtr, takže jí to ve společnosti moc nejde. Ne, že by jí zajímalo se někde chovat slušně. Je to celkem úctyhodná šikanátorka, sama už si přežila své s kamarády, kteří si z ní nejprve utahovali, protože to byla holka. Jenže to jí nezměnilo na hodnou holčičku zastávající se názoru života bez šikany, ona se do toho přidala, protože to byla sranda a dobrá možnost jak se zabavit. Samozřejmě, ve Dvojce není moc nikdo, z koho by si mohl někdo utahovat a šikanovat. Dvojka, to už je taková společnost cool kids, ne? Dejme tomu, že převažovalo to kamarádské pošťuchování, ačkoli se to někdy jevilo dost nepřátelsky. S oblečením se moc nepiplá, stejně tak se svým vzhledem. Umejt, učesat, obléct do pohodlného a vyrazit. Konec. Jenom jediné, na čem si dává záležet je na svém talismanu, který nosí na krku jako náhrdelník. Na tom uvidíte něco jako ampulku a rudou tekutinu, což je krev – přesněji její. Nechává jí to klidnou a připomíná si tím, jak moc silná je. Protože tohle je právě ta krev z její první Sklizně. Ať si to každý přibarvuje jak chce, ale to štípnutí fakt bolelo. Statečnost se jí musí pochválit, ani tehdy neřvala. Poté, co se poprvé zapsala si doma znovu píchla do samé rány a zvráceně si do ampulky štípla trošku další krve.

Wednesday, May 11, 2016

Rowan Grier Willdone-Mallder

[ rouvn grierh willdan-móldr ]

 

    

Player: Andy

FC: Brooke Shields

Victory year: 89th Annual Hunger Games

Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 69

Token: Narámek z pneumatiky

Hobby: Poker, modelářství



level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Grier má dobrého pamatováka. Když se ji něco nařídí, dokáže to splnit i když to zprvu vypadá nemožně. Vždy vymyslí nějaký způsob jak docílit toho, co má v plánu. Je učenlivá a rychle chápe. Co uvidí jednou, je schopná si ještě dlouho dopodrobna pamatovat, a i když v Šestém kraji není moc bylinek, stačí ji jednou jednu vidět a slyšet její název, a na svou paměť by vždy vsadila. Kdyby si měla zvolit zbraň, kterou ona jako neprofesionálně vychovaný obyvatel Panemu dokáže ovládat, asi by si zvolila něco, co připomíná nožík na provázku, a tomu je asi nejvíc podobná zbraň jménem Jouhyou. Jako malá si s něčím podobným hrála a představovala si, že je jedna z těch vítězů Hladových her. Vždy to ale byla jen hra, což se ukázalo obzvlášť když noc před svou první sklizní nemohla strachem spát. Je hodně rychlá a dokáže běžet, až se ji od nohou práší. Umí si rozložit dech, aby vydržela co nejdéle běžet. Má sílu v rukou, opravdu nemá problém cokoliv uzvednout, unést nebo se někde dlouho udržet. Sílu stopro má i inteligentní je, jen to asi neumí dát dohromady. Ráda lidi mate, a to se ji taky daří. Sama je hodně flexibilní a kvůli roztržitosti se může zdát, že je pořád někde jinde a pohybuje se z místa na místo, z toho ostatní občas dokáže bolet hlava. Házet umí na velkou dálku a se skvělou přesností, často si dávala cíle na sestřelení hodem. Dalo by se to svést jen na štěstěnu, protože téměř vůbec nemíří, tak soustředěná by nevydržela, ale má na to zkrátka odhad a dokáže dát velkou perdu. Je hodně mrštná a tělo je přizpůsobeno rychlému pohybu. Občas se snaží moc nepřemýšlet, ale když jde o to myslet logicky, když si to napětí z klidu něčím vykompenzuje, každá její myšlenka je proveditelná a krok od kroku promyšlená.

[ the days after ] Zdálo by se, jako by se její hyperaktivita v aréně ztratila, jako by ji všechnu už vypotřebovala. Po tom, co se ji podařilo vyhrát, se krapet zklidnila. Roztržitost ji ale zůstala, ba se do jejího každodenního života více vkrádala. Začala být více usedlá, nesnažila se tolik ostatní mást, byla ráda, pokud sama nebyla zmatená. Unavilo ji hrát si na dívku, kterou byla než odešla, takže do popředí spíš vyšla její osobnost manipulátorky a intrikářky. Když se rozhodla si s něčím lámat hlavu, bylo to jen pro její prospěch. Co se týče síly v rukou, pokud si před arénou myslela, že je spolehlivá, po tréninku který ji aréna uštědřila, by na ně už tuplem nedala dopustit. V jediném výcvikovém centru byla na rozdíl od profíků teprve před arénou, tam si osvojila i nějaké ty dovednosti maskování, základy pro přežití a nejčastější chyby, kterých se nesmí dopustit. Aréna ji toho jistě spoustu dala, když pomineme, že ji i spoustu vzala. V aréně také zjistila, že se spousty věcí neštítí, ať už je to zabíjení nebo žití ve špíně a hladu. Naštěstí ale v haldu nikdy díky penězům z výhry nezůstane. Nejvíc se teď soustředí na to, aby byla pro každého naoko ta spolehlivá, vytváří si víc falešných tváří a vytahuje je podle toho, kdy se jí to hodí. Inspiraci dostala od některých lidí v aréně, třeba když se proti ni postavili vlastní spojenci. Odvykla si na někoho se spoléhat, bere to tak, že pokud něco neudělá sama, nemá to. Už tolik nevěří. Uvědomila si, že s milým úsměvem daleko nedojde, a jak mile dostala uplatnění jako vítěz, bylo přirozené, že chtěla víc. Hned po zotavení ze zranění a psychické újmy se pokusila co nejvíce ukazovat, ale pozici oblíbeného miláčka Kapitolu zase převzal následující vítěz, měla si hold uvědomit, že je to pozice nestálá jak aprílové počasí. Přestala tolik chodit ven do přírody, být aktivní a běhat nebo jen tak lézt po stromech, prostě si po aréně přišla vyspělejší a tyhle činnosti ji přišli dětské. Po nějakém čase by v souboji proti ni někdo těžko uvěřil, že ona mohla vyhrát něco takového jako drsné Hladové hry. Schopností ji spíše teda ubylo než přibylo, protože i ty co nastrádala všechny zanedbala. Z aktivity se spíš posunula k lepší mentalitě, pořád by jí to dokázalo pálit a vidět všechny možné směry, dokáže vždy něco kloudného vymyslet, holt to ale nevidí důvod moc využívat, jen při intrikování. Nemá nic zajímavé ve svém životě, takže se ráda zajímá o cizí a posunuje lidmi jak se jí zlíbí, jak se ji zdaří. Bere to tak, že ve svém životě něco dokázala, to by neměl nikdo zpochybnit, jinak by se pěkně vytočila, psychicky náchylná je po aréně dost.


[ before the Hunger Games ] Určitě by nebyla schopná jakéhokoliv boje tělo na tělo. Né že by na to neměla sílu, ale pod tlakem nemyslí a snaží se bezhlavě cokoliv zasáhnout. Logické uvažování posune do pozadí a člověk by řekl, že začne panikařit. Zkoušela to jen jednou, a to když ji zmítal hněv, protože bratr usekl hlavu její oblíbené hadrové panence. Sice mu dokázala přivodit škrábance a celkem i zranění, ale to bylo jen tím, že se Raul nebráni. To ji na tom štvalo ještě víc a z toho důvodu se ještě víc dostávala do nepříčetnosti. Nikdy se nepodívala k vodě. Všechna jezera, u kterých kdy byla nebyla hluboká a na jejich dno dosáhla. Zkoušela sice párkrát plavat, ale to se v Šestém kraji a v jeho vodstvu ani nedalo, což nás přivádí k tomu, že by byla schopná se utopit i v lžičce vody. Jakmile je ve vodě, jde jako kámen ke dnu. Asi na to zkrátka nemá vlohy. Nemá čas se piplat s maličkostmi, takže nějaké ty uzly nebere do rukou. Dokázala by do nich zamotat i samu sebe, je moc roztržitá než aby se na chvíli zastavila a s klidem rozplétala nebo splétala nějaká lana. To samé s různými pastmi, nedokázala by je na rychlo zkonstruovat, ve spěchu má nevýhodu, protože ji opouští uvažování. Nemůže ani spěchat a ani se ji nedaří moc uklidnit a soustředit, nejvíc se ji daří pokud jde zlatou střední cestou.

[ the days after ] Většinu slabin se naučila zmírnit, vykompenzovat něčím jiným nebo je skrývat, aby ji nikdo nemohl zpochybňovat. Boj tělo na tělo by možná zvládla pouze, kdyby se dostala do deliria a opravdu by běsnila. Adrenalin by ji nějakou tu sílu poskytl, ale jelikož sama sebe a cvičení zanedbává tím, že se na to úplně vybodla, bylo by to tak jediné, co by ji v boji tělo na tělo mohlo pomoct. Dokonce i kvůli naštvanosti byla pořád roztržitá, sílu by nedokázala skloubit se strategickým drásáním a smýšlením, buď jedno nebo druhé. Místo toho, aby se většiny svých strachů v aréně zbavila, jelikož myslí, že si tam přešla už opravdu vším, co by ji mohlo za život potkat, potvrdilo se spíš to jak neschopná je v plavání. Teď má z hluboké vody a větších vodních nádrží hrůzu, je jen dobře, že obyčejná sprcha ji nevadí. Občas vypadala paranoidní, ale pravdou je, že pokud by se nějak nepohnula a vypadala navenek klidně, jen by ji to drtilo mozek, přinejmenším by těkala pohledem ze strany na stranu. Tím, že se tato její vlastnost roztržitosti umocnila, přestala se tolik soustředit na svou paměť, přestala zcela jasně vnímat okolí, a tak se ji těžce držela pozornost a už nebyla paměť její nejsilnější zbraní. Po tom, co se trochu zklidnila všechny výhody z akčnosti utekly, pořád by se sice dokázala naštvat, dostat do určitého stavu neklidu a nepříčetnosti, ale obyčejně už spíš připomíná staršího člověka.


[ before the Hunger Games ] Grieřin život v Šestém kraji nikdy nebyl ničím výjimečný. Žádná tragédie, o které by si drbny stařeny štěbetaly po celém Šestém kraji jako by hrály tichou poštu, se nikdy Willdonovic rodině nestala. Žila s matkou, otcem a nevlastním bratrem v jednom z dobře zařízených domků a k životu jim moc nechybělo. Pravdou je, že rodinné statusy v jejich rodině byly mírně komplikované, holt její matka byla vskutku zmatená ženská a podle jejich vlastních slov ,,Zmítaná láskou". Grieřin starší bratr Raul měl jiného otce, než Grier. Jejich matka Daphne ale žila s úplně jiným mužem, než jaký ji kdy poskytl DNA pro její děti. Daphne otěhotněla v poměrně normálním věku a na poslední chvíli si vzala Curta, který nebyl Raulův otec. Po dvou letech do rodiny přivedla na svět i samotnou Grier, jenže její otec zase nebyl nikde k nalezení. Curt jim nebyl, ale přijal ji, stejně jako jejího bratra předtím za své dítě. O svou ženu, kterou i přes všechny její zálety miloval, se poctivě staral o svou rodinu, ačkoliv nebyla téměř jeho, bral se zodpovědností. V jejich životě nebylo nic komplikovanější, než rodinné spoje, ale jelikož z toho nikdo z nich nedělal velké drama, jejich život se dá považovat za pohodový. Samozřejmě jen pokud vynecháme ten fakt, že jejich matka Daphne neměla své rodiče už dlouhou dobu a byla vždycky tak trochu ulicí zkažena, a Curtova matka výběrem nevěsty jejího syna nebyla nadšená, tak ano - byla to šťastná famílie. Daphne nějakým způsobem určitě svého manžela milovala, to snad jo, ale i kdyby ne, nebyla tak sobecká aby sebou na ulici stáhla i děti, na které si zadělala, a jelikož se po kraji vědělo, že Curt má pro ni oči, zdálo se, že využila situaci a nechala se s pokrčením ramen nacpat do svatebních šatů. Pravda se věděla jen v okruhu rodiny, ostatním sousedům do toho nic nebylo a ani to nebylo tak zajímavé, aby to rozhlašovali. I když Curtova matka si mnohokrát chtěla pustit pusu na špacír, aby její snaše podupala image, na žádost svého syna a z lásky k němu nikdy o ničem necekla. Čas běžel za normálního žití a každým dnem bylo vidět, jak se Grier liší od své matky a Curtova výchova na ni měla větší vliv. To Raul byl ten, co v pubertě odmítl poslouchat Curta, protože nebyl jeho pravým otcem a létal po kraji jak se mu zachtělo, jako jeho matka za mlada. Tohle jeho období ale netrvalo dlouho, protože od nevlastního otce pochytil alespoň tu obětavost vlastní povahy pro objekt jejich zájmu - či že nějakou dívku. Zklidnil se, aby mohl být dobrým kandidátem pro přítele Claudie, holky o tři roky mladší a taktéž nepatřící zrovna do chudých poměrů. Daphne se během let zklidnila a posunula se na vyšší úroveň, aby vypadala jako manželka hodná muže z vyšších vrstev, na staré kolena už tolik nebláznila, nějaký ten rozum se na ni nalepil. I když si Grier z matkou rozuměla a měla jistou formu pochopení pro její krušné mladistvé skutky, svého nevlastního otce měla ráda víc. V době dospívání se snažila na ni mít vliv i bohatá babička, ale po čase, když si uvědomila Grieřin nezájem a to, že stihla pochytit ty rozepře mezi babičkou a mezi její matkou, vzdala svou snahu být v jejich očích nejpoctivější babičkou. Grier nezná jejího pravého otce ani otce svého bratra, ale vrásky ji to nikdy nedělalo. Grier není nějak obzvlášť tichá, vlastně je ráda v dobré společnosti, ale nikdy by nikomu neřekla nebo neudělala něco, co by mu mohlo ublížit. Má za to, že si nemůže vše dovolit, takže svým způsobem ctí všechna pravidla ať už etikety nebo Panemské. Pro lidi, co má ráda by dala ruku do ohně. Je to celkem silná osobnost, ale usmívá se jako sluníčko, přece jen nemá ráda konflikty.

[ the days after ] Grieřina poslední sklizeň, po které už měla mít vcelku pokoj se krapet zvrtla a uvaděčka držela papírek s Claudiiným jménem. Grier neměla moc co ztratit, zatím co její bratr by ztratil životní lásku, kdyby se mu Claudie nevrátila. Grier se tedy přihlásila dobrovolně místo ní. Na návrat do Šestého kraje se nevázala, ale přesto za nedlouho putovala vlakem zase zpět domů. Na rozdíl od Hladových her, které měla možnost sledovat v televizi, ty její uběhly poměrně rychle. Přece jen si to nestihla uvědomit, nebylo to takové jako z pohledu na obrazovku. I když jistotu, že si tím vším opravdu prošla ji dodávaly občasné bolesti a nezahojená zranění, i když se ji Kapitol opravdu snažil dát do kupy. Její rodina v Šestém kraji ale během její nepřítomnosti opravdu obdržela pár změn. Ke vší smůle se Grieřina babička jejího návratu nedožila, jak se říká: klepla ji pepka. Když se ale situace trochu uklidnila a Grieřin příjezd nebyl neustále tolik probíranou novinkou, dozvěděla se Grier i o plánované svatbě, jelikož Claudie a Raul se do toho rozhodli konečně praštit po tom, co Claudie díky Grier smrti utekla jen tak tak. To ale není zdaleka jediná změna, která Grier doma čekala. Krátce po zabydlení ve vesnici vítězů měla Grier čest seznámit se s novým manželem své matky. Slyšela o tom, že se její rodiče rozhodli rozvést nebo minimálně nežít spolu, protože matka měla za to, že už nepotřebuje Curtovu oporu a zlomila mu srdce. Grier tak měla nového nevlastního tátu, ale co je víc šokující, Raul měl tak svého otce pravého. Po tom, co Grier odešla do Her se Daphne nějak podařilo otce svého prvního dítěte kontaktovat, a jelikož si s ním přijde jako mladá holka co vyvádí všechny možné šílenosti, rozhodla se na staré kolena upustit od kodexu a užít si. Grier ví, že její nevlastní otec kterého měla ráda a brala ho jako vlastního pořád žije, víc se ale s ní nebo její rodinou nezkontaktoval. Zřejmě je pořád někde v kraji a léčí zlomené srdce. Grier se pak od rodiny úplně distancovala. Matka, nebo lépe řečeno to co se s ní stalo, nebyla k vydržení, a tak Grier svou rodinu nemínila potkávat. Jediný, na koho nezanevřela a kdo nezanevřel na ni byl Raul. Po čase se ale zjistilo, že Grier dívku, které zachránila život a kterou si její bratr vzal, nemohla vystát. Projevovala ji moc vděku, byla na ni hodná a věčně usměvavá jako sluníčko, což by určitě nebyla, kdyby si prošla arénou. Neustále ona byla tím světlem, kterým kdysi jako hodná dcera bývala Grier, a tak od svého chování Grier upustila. Otočila se téměř o 180 stupňů. Její skrytý temperament a osobnost vybublaly na povrch. Grier není konfliktní nebo vysloveně nedělá věci naschvál. Rozhodně si ale nenechá kálet na hlavu, je schopná se rozohnit a hodně na vás křičet. Ví, jakou má úroveň a snaží se ji držet, povýšenost ale přímo nesnáší a je schopná vám pěkně od srdce drze zanadávat. Je víc temperamentní než by bylo milo, tím se myslí, že je pro všechnu srandu a všude je jí plno. Do pojmu sranda ale nezahrnuje jen tak něco, v tom je ten háček. Ráda se baví a nenechá si zkazit náladu jen tak někým. City sice má, to ano, ale nikomu do nich nic není. Má své zásady a smysl pro povinnost. Nesnažte se ji naštvat, dokáže se dlouho a živě hádat, nestojí ji to tolik energie kolik by jste mysleli. Není to vysloveně taková badass jako její matka, spíš je rozumná, ale svoje ego kvůli kterému někdy jako zlá může vypadat, určitě má, je to ta střední cesta výchovy její matky a nevlastního otce, takový kompromis. Moc se nestará o to, co se s kým stane, prostě bere příležitosti a okamžiky tak jak jsou a nehraje si na něco, co po aréně a událostech po ní už není. Ty, které si ale pustí blíž si pečlivě vybírá. Dokonce se ji po tom všem a s jejím chováním podařilo zamilovat. Našel se někdo, komu její charakter vyhovoval a viděl v ní to, za co byla ráda. Vlastně chystala vlastní svatbu a dítě bylo na cestě. Zdálo se, že ji hry nebudou pronásledovat na vždy, ale samozřejmě život není dokonalý. Její snoubenec umřel při testování dopravního vlaku, který se vychýlil z kurzu a nereagoval na ovládání. Grier si připadala jakoby na ni všechno padalo. Žal a stres po ztrátě milované osoby pak přihodil, že Grier potratila. K tomu všemu se umocnili její deprese a záchvaty vzteku, které doprovázely noční můru z arény, které ji byly pořád na blízku i přesto, že se vůči aréně cítila otupělá. Ztratila tak všechno, co si těžce vydobyla a rozhodla se na to vše vykašlat. Má dojem, že za to může Kapitol a že možná on nechtěl, aby se vítězka vdala a vedla šťastný život. Ať je to jak chce, Grier se může sice usmívat a bavit, ale ve skrytu duše je pořád naštvaná na celý svět, a ona to ví. Až ten vztek vybublá na povrch, nepřejte si být blízko ní. Je to totiž silný hráč a rozhodně né něčí šachová figurka. Nemíní být pořád ta zraněná, už je ji zkrátka vše jedno. Depresím se dokáže vyvarovat díky lékům, ale ty záchvaty vzteku občas zcela nezvládá. Začala si říkat příjmením, které by nesla kdyby se stihla vdát a žít šťastně až do smrti.


× o doplnění si napiš na e-mail

Wednesday, April 13, 2016

Hathor Bastetson

[ háthor bastetcn ]

 

Player: Fenhrier

FC: Conor McLain



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnutý skrz naskrz: L.C.


Token: Balíček kondomů


V tréningovom centre vo svojom kraji sa odjakživa venoval gymnastike. Hathor sa tam dokáže moc poohýbať, že vyzerá, akoby si dolámal vo svojom tele všetky kosti, hoci mu prakticky vôbec nič nie je. V bežnom živote sa to zrejme použiť nedá, no v aréne by sa mohol dokázať preplaziť cez úzke miesta, alebo lepšie uhnúť súperovmu útoku. Jeho slabší intelekt by sa dal považovať v istých situáciách taktiež za jedno veľké plus, pretože nad ničím moc nepremýšľa. Medzi dvoma možnosťami si vždy vyberá intuitívne, alebo podľa akýchsi pudov. S touto skutočnosťou ide ruka v ruke aj to, že snáď neexistuje vec, ktorej by sa bál, nevidí logický dôvod prečo by z niečoho mal mať strach. Jeho životné krédo je: "Keď dávajú ber, keď bijú utekaj". Toto motto má preňho až dve dôležité charakteristické vlastnosti. Prvá je tá, že berie aj keď nemá. Tento chalan je kleptoman a nevie si pomôcť nebrať veci. Mnohokrát sa snažil nejakým spôsobom odhovoriť samého seba, no nedá sa to, túžba po cudzom majetku je priveľká. Všetok nazbieraný jemu nepatriaci majetok hocakej hodnoty si ukladá a skladuje. Robí mu radosť vlastniť niečo cudzie. Dá sa povedať, že Hathor je ako vrana. Druhá strana príslovia vraví o behu. Na to sa nesmie zabudnúť, aj to je Hathorovím veľkým plusom. Dokáže utekať tak rýchlo, že naň nikto v tréningovom centra nemá. I keď zrejme nebude potrebovať utekať pred súpermi, skôr naopak, môže sa to zísť pri nepríjemných kapitolských útokoch v aréne. Je celkom zručný čo sa týka lovu potravy, hlavne tej živočíšnej teda. Nerobí mu problém vyšplhať sa hocikde, kam sa chce dostať. Za prvé nemá strach a za druhé má výbornú stabilitu v nohách, čo si nacvičil pri spomínanej gymnastike. Jedným z jeho ďalších kladov je aj plávanie. Nie je síce nejaký najlepší plavec, nemôže sa zrovnávať s krajanmi zo štvorky, ale aj tak na pomery Prvého kraja sa vo vode pohybuje celkom obratne a efektívne. Hry však nikto nikdy nevyhral bez zbraní, všakže? Tak jemu to ide najlepšie so zbraňou vlastnej výroby, na ktorú si chcel istú chvíľu dať patent. Je to baseballová pálka, na ktorú pripevnil ozubené koleso z cirkulárky, čo jest druh stolnej píly na drevo. S takýmto niečím dokáže svoju obeť poriadne potrápiť, čo sa týka útoku. S týmto však samozrejme nemôže trénovať vo výcvikovom centre. Tam pracuje najradšej s oštepmi, mečmi a šabľami. Jeden s jeho obľúbených druhov čepelí je aj "Khopesh", čo je tradičný egyptský prehnutý meč.


Jeho vyšinutosť je síce aj pozitívum, v niektorých ohľadoch, no je to zároveň aj jeho najväčšia zábrana ku ceste k víťazstvu. Nie je nijaký možný spôsob ako ho utíšiť, keď má jeden zo svojich super záchvatov. Nikdy mu nepôjde logické myslenie, takže čokoľvek, nad čím treba použiť dve a viac mozgových buniek je pre neho úplné peklo. Ďalej je to totálny sexuálny deviant. Dá sa povedať, že Hathor je akýmsi druhom nymfomana, ktorý bez nejakého toho… Ehm… No dlho nevydrží. Ak sa počíta náchylnosť na získanie pohlavnej choroby medzi negatíva, určite má aj to. Popri všetkých jeho životných strastiach inklinuje aj ku alkoholu a ľahkým drogám, ktoré v prvom kraji nie je zas až tak ťažké zohnať, takže aké také skúsenosti s týmito látkami má. Po páde z výšky počas tréningu gymnastiky si narazil hlavu, ktorá ho veľmi často bolieva, dokonca v nej odvtedy aj počuje hlasy, čo mu radia ako sa správať, ako konať. Nikdy nebol nejakým skvelým človekom, bol a vždy aj bude neohrabaný grázel s vyšinutou hlavou. Nedokáže sa sám o seba plnohodnotne postarať, takže bude potrebovať nejakého spojenca, čo by mu pomohol s bežnými životnými potrebami. Ak by mal jeho život závisieť od získania tepla z ohňa, pravdepodobne by zamrzol. Netuší, ani ho to nikdy netrápilo, ako založiť nejakú vatru. Vodu sa taktiež nenaučil získať, takže ak v aréne nebude minimálne potok, tak má hold smolu. Na to taktiež bude potrebovať nejakého slave. Zo zbraní neovláda prakticky nič poriadne, okrem svojej lásky baseballovej pálky a pár čepeľ. Neznáša akékoľvek zbrane na diaľku, pretože to nie je tak osobné, ako vraždiť niekoho zblízka. V porovnaní s jeho vrstovníkmi je oveľa vyšší, čo mu znižuje šance ukryť sa pred náročným súperom takmer až na nulu. Aj keď trénoval na akadémií, nie je profesionál v pravom význame slova, akoby to všetci ľudia v hrách predpokladali. Skôr to je len nejaký vyšinutý exhibicionista, čo vie byť pekne agresívny v istých životných situáciách.


Život v jednotke je niečo tak úžasné. Niet na to, aby sa niekto narodil na dobré miesto, ku dobrým rodičom a dobrým súrodencom. Jeho rodina bola ten typický "sugar". Presladená rodinka z Prvého kraju, ktorú všetci obdivovali a ctili si ako akýsi ideál dokonalej famílie. Mohlo to tak byť aj naďalej, nebyť Hathorovho otca, ktorému po akomsi duševnom zvrate ruplo v bedni. Začal sa správať čoraz divnejšie, čo sa u nich doma zo začiatkov prikladalo ku obyčajnej prepracovanosti. To, že je za tým niečo úplne iné sa ukázalo až keď mal tento chlapec tak jedenásť rokov. Ide vlastne o to, že jeho ocino bol ku nemu véééľmi dobrý, kúpil mu véééľké lízatko, no sľúbil, že mu ho dá až po tom, čo mu dovolí sa s ním hrať. Áno tušíte správne, bola to Hathorova prvá sexuálna skúsenosť. Odvtedy sa veľmi zmenil, takže sa nedá povedať, že by sa z toho dostal. Úplne to spolu so spomienakmi na celú jeho rodinu vytesnil po tom, čo jeho fotrík zabil sekerou na drevo celú ich rodinu. Dôvod? Jeho manželka ho našla pri tom, ako vyzlieka ich syna. Ewww. Dosť nepríjemná situácia. Samozrejme, že sa na to prišlo a bol verejne popravený na námestí. Po tomto incidente sa Hathora ujala nejaká milá príjemná rodina, ktorej pán domu bol tréner vo výcvikovom centre. Zo začiatku bolo celé to trénovanie tak ubíjajúce, nič ho nebavilo, všetko bolo náročné, až kým neobjavil Hathor dar z nebies zvaný gymnastika. Zisťoval, že je omnoho o ohybnejší, než sa mu kedy zdalo a dokázal i bez dlhšej prípravy predbehnúť v atletike všetkých jeho spolužiakov. Keďže sa pri tomto športe využíva celkom hot oblečenie, najmä u dievčat, začal si uvedomovať tú hroznú nepotlačiteľnú túžbu sa zblížiť. Čím viac rástol, tým viac sa v ňom búrili hormóny. Nedá sa povedať, že by nejako aktívne vyhľadával prítomnosť chlapcov, no z času na čas neodmietol ponuku aj od nich. Hathor je vlastne taká slut. V prvom kraji to o ňom každý vie, takže sa mu to celkom úspešne toleruje. Navyše kto by odsúdil chlapca s takou ťažkou minulosťou?

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92