Wednesday, May 11, 2016

Rowan Grier Willdone-Mallder

[ rouvn grierh willdan-móldr ]

 

    

Player: Andy

FC: Brooke Shields

Victory year: 89th Annual Hunger Games

Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 69

Token: Narámek z pneumatiky

Hobby: Poker, modelářství



level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Grier má dobrého pamatováka. Když se ji něco nařídí, dokáže to splnit i když to zprvu vypadá nemožně. Vždy vymyslí nějaký způsob jak docílit toho, co má v plánu. Je učenlivá a rychle chápe. Co uvidí jednou, je schopná si ještě dlouho dopodrobna pamatovat, a i když v Šestém kraji není moc bylinek, stačí ji jednou jednu vidět a slyšet její název, a na svou paměť by vždy vsadila. Kdyby si měla zvolit zbraň, kterou ona jako neprofesionálně vychovaný obyvatel Panemu dokáže ovládat, asi by si zvolila něco, co připomíná nožík na provázku, a tomu je asi nejvíc podobná zbraň jménem Jouhyou. Jako malá si s něčím podobným hrála a představovala si, že je jedna z těch vítězů Hladových her. Vždy to ale byla jen hra, což se ukázalo obzvlášť když noc před svou první sklizní nemohla strachem spát. Je hodně rychlá a dokáže běžet, až se ji od nohou práší. Umí si rozložit dech, aby vydržela co nejdéle běžet. Má sílu v rukou, opravdu nemá problém cokoliv uzvednout, unést nebo se někde dlouho udržet. Sílu stopro má i inteligentní je, jen to asi neumí dát dohromady. Ráda lidi mate, a to se ji taky daří. Sama je hodně flexibilní a kvůli roztržitosti se může zdát, že je pořád někde jinde a pohybuje se z místa na místo, z toho ostatní občas dokáže bolet hlava. Házet umí na velkou dálku a se skvělou přesností, často si dávala cíle na sestřelení hodem. Dalo by se to svést jen na štěstěnu, protože téměř vůbec nemíří, tak soustředěná by nevydržela, ale má na to zkrátka odhad a dokáže dát velkou perdu. Je hodně mrštná a tělo je přizpůsobeno rychlému pohybu. Občas se snaží moc nepřemýšlet, ale když jde o to myslet logicky, když si to napětí z klidu něčím vykompenzuje, každá její myšlenka je proveditelná a krok od kroku promyšlená.

[ the days after ] Zdálo by se, jako by se její hyperaktivita v aréně ztratila, jako by ji všechnu už vypotřebovala. Po tom, co se ji podařilo vyhrát, se krapet zklidnila. Roztržitost ji ale zůstala, ba se do jejího každodenního života více vkrádala. Začala být více usedlá, nesnažila se tolik ostatní mást, byla ráda, pokud sama nebyla zmatená. Unavilo ji hrát si na dívku, kterou byla než odešla, takže do popředí spíš vyšla její osobnost manipulátorky a intrikářky. Když se rozhodla si s něčím lámat hlavu, bylo to jen pro její prospěch. Co se týče síly v rukou, pokud si před arénou myslela, že je spolehlivá, po tréninku který ji aréna uštědřila, by na ně už tuplem nedala dopustit. V jediném výcvikovém centru byla na rozdíl od profíků teprve před arénou, tam si osvojila i nějaké ty dovednosti maskování, základy pro přežití a nejčastější chyby, kterých se nesmí dopustit. Aréna ji toho jistě spoustu dala, když pomineme, že ji i spoustu vzala. V aréně také zjistila, že se spousty věcí neštítí, ať už je to zabíjení nebo žití ve špíně a hladu. Naštěstí ale v haldu nikdy díky penězům z výhry nezůstane. Nejvíc se teď soustředí na to, aby byla pro každého naoko ta spolehlivá, vytváří si víc falešných tváří a vytahuje je podle toho, kdy se jí to hodí. Inspiraci dostala od některých lidí v aréně, třeba když se proti ni postavili vlastní spojenci. Odvykla si na někoho se spoléhat, bere to tak, že pokud něco neudělá sama, nemá to. Už tolik nevěří. Uvědomila si, že s milým úsměvem daleko nedojde, a jak mile dostala uplatnění jako vítěz, bylo přirozené, že chtěla víc. Hned po zotavení ze zranění a psychické újmy se pokusila co nejvíce ukazovat, ale pozici oblíbeného miláčka Kapitolu zase převzal následující vítěz, měla si hold uvědomit, že je to pozice nestálá jak aprílové počasí. Přestala tolik chodit ven do přírody, být aktivní a běhat nebo jen tak lézt po stromech, prostě si po aréně přišla vyspělejší a tyhle činnosti ji přišli dětské. Po nějakém čase by v souboji proti ni někdo těžko uvěřil, že ona mohla vyhrát něco takového jako drsné Hladové hry. Schopností ji spíše teda ubylo než přibylo, protože i ty co nastrádala všechny zanedbala. Z aktivity se spíš posunula k lepší mentalitě, pořád by jí to dokázalo pálit a vidět všechny možné směry, dokáže vždy něco kloudného vymyslet, holt to ale nevidí důvod moc využívat, jen při intrikování. Nemá nic zajímavé ve svém životě, takže se ráda zajímá o cizí a posunuje lidmi jak se jí zlíbí, jak se ji zdaří. Bere to tak, že ve svém životě něco dokázala, to by neměl nikdo zpochybnit, jinak by se pěkně vytočila, psychicky náchylná je po aréně dost.


[ before the Hunger Games ] Určitě by nebyla schopná jakéhokoliv boje tělo na tělo. Né že by na to neměla sílu, ale pod tlakem nemyslí a snaží se bezhlavě cokoliv zasáhnout. Logické uvažování posune do pozadí a člověk by řekl, že začne panikařit. Zkoušela to jen jednou, a to když ji zmítal hněv, protože bratr usekl hlavu její oblíbené hadrové panence. Sice mu dokázala přivodit škrábance a celkem i zranění, ale to bylo jen tím, že se Raul nebráni. To ji na tom štvalo ještě víc a z toho důvodu se ještě víc dostávala do nepříčetnosti. Nikdy se nepodívala k vodě. Všechna jezera, u kterých kdy byla nebyla hluboká a na jejich dno dosáhla. Zkoušela sice párkrát plavat, ale to se v Šestém kraji a v jeho vodstvu ani nedalo, což nás přivádí k tomu, že by byla schopná se utopit i v lžičce vody. Jakmile je ve vodě, jde jako kámen ke dnu. Asi na to zkrátka nemá vlohy. Nemá čas se piplat s maličkostmi, takže nějaké ty uzly nebere do rukou. Dokázala by do nich zamotat i samu sebe, je moc roztržitá než aby se na chvíli zastavila a s klidem rozplétala nebo splétala nějaká lana. To samé s různými pastmi, nedokázala by je na rychlo zkonstruovat, ve spěchu má nevýhodu, protože ji opouští uvažování. Nemůže ani spěchat a ani se ji nedaří moc uklidnit a soustředit, nejvíc se ji daří pokud jde zlatou střední cestou.

[ the days after ] Většinu slabin se naučila zmírnit, vykompenzovat něčím jiným nebo je skrývat, aby ji nikdo nemohl zpochybňovat. Boj tělo na tělo by možná zvládla pouze, kdyby se dostala do deliria a opravdu by běsnila. Adrenalin by ji nějakou tu sílu poskytl, ale jelikož sama sebe a cvičení zanedbává tím, že se na to úplně vybodla, bylo by to tak jediné, co by ji v boji tělo na tělo mohlo pomoct. Dokonce i kvůli naštvanosti byla pořád roztržitá, sílu by nedokázala skloubit se strategickým drásáním a smýšlením, buď jedno nebo druhé. Místo toho, aby se většiny svých strachů v aréně zbavila, jelikož myslí, že si tam přešla už opravdu vším, co by ji mohlo za život potkat, potvrdilo se spíš to jak neschopná je v plavání. Teď má z hluboké vody a větších vodních nádrží hrůzu, je jen dobře, že obyčejná sprcha ji nevadí. Občas vypadala paranoidní, ale pravdou je, že pokud by se nějak nepohnula a vypadala navenek klidně, jen by ji to drtilo mozek, přinejmenším by těkala pohledem ze strany na stranu. Tím, že se tato její vlastnost roztržitosti umocnila, přestala se tolik soustředit na svou paměť, přestala zcela jasně vnímat okolí, a tak se ji těžce držela pozornost a už nebyla paměť její nejsilnější zbraní. Po tom, co se trochu zklidnila všechny výhody z akčnosti utekly, pořád by se sice dokázala naštvat, dostat do určitého stavu neklidu a nepříčetnosti, ale obyčejně už spíš připomíná staršího člověka.


[ before the Hunger Games ] Grieřin život v Šestém kraji nikdy nebyl ničím výjimečný. Žádná tragédie, o které by si drbny stařeny štěbetaly po celém Šestém kraji jako by hrály tichou poštu, se nikdy Willdonovic rodině nestala. Žila s matkou, otcem a nevlastním bratrem v jednom z dobře zařízených domků a k životu jim moc nechybělo. Pravdou je, že rodinné statusy v jejich rodině byly mírně komplikované, holt její matka byla vskutku zmatená ženská a podle jejich vlastních slov ,,Zmítaná láskou". Grieřin starší bratr Raul měl jiného otce, než Grier. Jejich matka Daphne ale žila s úplně jiným mužem, než jaký ji kdy poskytl DNA pro její děti. Daphne otěhotněla v poměrně normálním věku a na poslední chvíli si vzala Curta, který nebyl Raulův otec. Po dvou letech do rodiny přivedla na svět i samotnou Grier, jenže její otec zase nebyl nikde k nalezení. Curt jim nebyl, ale přijal ji, stejně jako jejího bratra předtím za své dítě. O svou ženu, kterou i přes všechny její zálety miloval, se poctivě staral o svou rodinu, ačkoliv nebyla téměř jeho, bral se zodpovědností. V jejich životě nebylo nic komplikovanější, než rodinné spoje, ale jelikož z toho nikdo z nich nedělal velké drama, jejich život se dá považovat za pohodový. Samozřejmě jen pokud vynecháme ten fakt, že jejich matka Daphne neměla své rodiče už dlouhou dobu a byla vždycky tak trochu ulicí zkažena, a Curtova matka výběrem nevěsty jejího syna nebyla nadšená, tak ano - byla to šťastná famílie. Daphne nějakým způsobem určitě svého manžela milovala, to snad jo, ale i kdyby ne, nebyla tak sobecká aby sebou na ulici stáhla i děti, na které si zadělala, a jelikož se po kraji vědělo, že Curt má pro ni oči, zdálo se, že využila situaci a nechala se s pokrčením ramen nacpat do svatebních šatů. Pravda se věděla jen v okruhu rodiny, ostatním sousedům do toho nic nebylo a ani to nebylo tak zajímavé, aby to rozhlašovali. I když Curtova matka si mnohokrát chtěla pustit pusu na špacír, aby její snaše podupala image, na žádost svého syna a z lásky k němu nikdy o ničem necekla. Čas běžel za normálního žití a každým dnem bylo vidět, jak se Grier liší od své matky a Curtova výchova na ni měla větší vliv. To Raul byl ten, co v pubertě odmítl poslouchat Curta, protože nebyl jeho pravým otcem a létal po kraji jak se mu zachtělo, jako jeho matka za mlada. Tohle jeho období ale netrvalo dlouho, protože od nevlastního otce pochytil alespoň tu obětavost vlastní povahy pro objekt jejich zájmu - či že nějakou dívku. Zklidnil se, aby mohl být dobrým kandidátem pro přítele Claudie, holky o tři roky mladší a taktéž nepatřící zrovna do chudých poměrů. Daphne se během let zklidnila a posunula se na vyšší úroveň, aby vypadala jako manželka hodná muže z vyšších vrstev, na staré kolena už tolik nebláznila, nějaký ten rozum se na ni nalepil. I když si Grier z matkou rozuměla a měla jistou formu pochopení pro její krušné mladistvé skutky, svého nevlastního otce měla ráda víc. V době dospívání se snažila na ni mít vliv i bohatá babička, ale po čase, když si uvědomila Grieřin nezájem a to, že stihla pochytit ty rozepře mezi babičkou a mezi její matkou, vzdala svou snahu být v jejich očích nejpoctivější babičkou. Grier nezná jejího pravého otce ani otce svého bratra, ale vrásky ji to nikdy nedělalo. Grier není nějak obzvlášť tichá, vlastně je ráda v dobré společnosti, ale nikdy by nikomu neřekla nebo neudělala něco, co by mu mohlo ublížit. Má za to, že si nemůže vše dovolit, takže svým způsobem ctí všechna pravidla ať už etikety nebo Panemské. Pro lidi, co má ráda by dala ruku do ohně. Je to celkem silná osobnost, ale usmívá se jako sluníčko, přece jen nemá ráda konflikty.

[ the days after ] Grieřina poslední sklizeň, po které už měla mít vcelku pokoj se krapet zvrtla a uvaděčka držela papírek s Claudiiným jménem. Grier neměla moc co ztratit, zatím co její bratr by ztratil životní lásku, kdyby se mu Claudie nevrátila. Grier se tedy přihlásila dobrovolně místo ní. Na návrat do Šestého kraje se nevázala, ale přesto za nedlouho putovala vlakem zase zpět domů. Na rozdíl od Hladových her, které měla možnost sledovat v televizi, ty její uběhly poměrně rychle. Přece jen si to nestihla uvědomit, nebylo to takové jako z pohledu na obrazovku. I když jistotu, že si tím vším opravdu prošla ji dodávaly občasné bolesti a nezahojená zranění, i když se ji Kapitol opravdu snažil dát do kupy. Její rodina v Šestém kraji ale během její nepřítomnosti opravdu obdržela pár změn. Ke vší smůle se Grieřina babička jejího návratu nedožila, jak se říká: klepla ji pepka. Když se ale situace trochu uklidnila a Grieřin příjezd nebyl neustále tolik probíranou novinkou, dozvěděla se Grier i o plánované svatbě, jelikož Claudie a Raul se do toho rozhodli konečně praštit po tom, co Claudie díky Grier smrti utekla jen tak tak. To ale není zdaleka jediná změna, která Grier doma čekala. Krátce po zabydlení ve vesnici vítězů měla Grier čest seznámit se s novým manželem své matky. Slyšela o tom, že se její rodiče rozhodli rozvést nebo minimálně nežít spolu, protože matka měla za to, že už nepotřebuje Curtovu oporu a zlomila mu srdce. Grier tak měla nového nevlastního tátu, ale co je víc šokující, Raul měl tak svého otce pravého. Po tom, co Grier odešla do Her se Daphne nějak podařilo otce svého prvního dítěte kontaktovat, a jelikož si s ním přijde jako mladá holka co vyvádí všechny možné šílenosti, rozhodla se na staré kolena upustit od kodexu a užít si. Grier ví, že její nevlastní otec kterého měla ráda a brala ho jako vlastního pořád žije, víc se ale s ní nebo její rodinou nezkontaktoval. Zřejmě je pořád někde v kraji a léčí zlomené srdce. Grier se pak od rodiny úplně distancovala. Matka, nebo lépe řečeno to co se s ní stalo, nebyla k vydržení, a tak Grier svou rodinu nemínila potkávat. Jediný, na koho nezanevřela a kdo nezanevřel na ni byl Raul. Po čase se ale zjistilo, že Grier dívku, které zachránila život a kterou si její bratr vzal, nemohla vystát. Projevovala ji moc vděku, byla na ni hodná a věčně usměvavá jako sluníčko, což by určitě nebyla, kdyby si prošla arénou. Neustále ona byla tím světlem, kterým kdysi jako hodná dcera bývala Grier, a tak od svého chování Grier upustila. Otočila se téměř o 180 stupňů. Její skrytý temperament a osobnost vybublaly na povrch. Grier není konfliktní nebo vysloveně nedělá věci naschvál. Rozhodně si ale nenechá kálet na hlavu, je schopná se rozohnit a hodně na vás křičet. Ví, jakou má úroveň a snaží se ji držet, povýšenost ale přímo nesnáší a je schopná vám pěkně od srdce drze zanadávat. Je víc temperamentní než by bylo milo, tím se myslí, že je pro všechnu srandu a všude je jí plno. Do pojmu sranda ale nezahrnuje jen tak něco, v tom je ten háček. Ráda se baví a nenechá si zkazit náladu jen tak někým. City sice má, to ano, ale nikomu do nich nic není. Má své zásady a smysl pro povinnost. Nesnažte se ji naštvat, dokáže se dlouho a živě hádat, nestojí ji to tolik energie kolik by jste mysleli. Není to vysloveně taková badass jako její matka, spíš je rozumná, ale svoje ego kvůli kterému někdy jako zlá může vypadat, určitě má, je to ta střední cesta výchovy její matky a nevlastního otce, takový kompromis. Moc se nestará o to, co se s kým stane, prostě bere příležitosti a okamžiky tak jak jsou a nehraje si na něco, co po aréně a událostech po ní už není. Ty, které si ale pustí blíž si pečlivě vybírá. Dokonce se ji po tom všem a s jejím chováním podařilo zamilovat. Našel se někdo, komu její charakter vyhovoval a viděl v ní to, za co byla ráda. Vlastně chystala vlastní svatbu a dítě bylo na cestě. Zdálo se, že ji hry nebudou pronásledovat na vždy, ale samozřejmě život není dokonalý. Její snoubenec umřel při testování dopravního vlaku, který se vychýlil z kurzu a nereagoval na ovládání. Grier si připadala jakoby na ni všechno padalo. Žal a stres po ztrátě milované osoby pak přihodil, že Grier potratila. K tomu všemu se umocnili její deprese a záchvaty vzteku, které doprovázely noční můru z arény, které ji byly pořád na blízku i přesto, že se vůči aréně cítila otupělá. Ztratila tak všechno, co si těžce vydobyla a rozhodla se na to vše vykašlat. Má dojem, že za to může Kapitol a že možná on nechtěl, aby se vítězka vdala a vedla šťastný život. Ať je to jak chce, Grier se může sice usmívat a bavit, ale ve skrytu duše je pořád naštvaná na celý svět, a ona to ví. Až ten vztek vybublá na povrch, nepřejte si být blízko ní. Je to totiž silný hráč a rozhodně né něčí šachová figurka. Nemíní být pořád ta zraněná, už je ji zkrátka vše jedno. Depresím se dokáže vyvarovat díky lékům, ale ty záchvaty vzteku občas zcela nezvládá. Začala si říkat příjmením, které by nesla kdyby se stihla vdát a žít šťastně až do smrti.


× o doplnění si napiš na e-mail

Wednesday, April 13, 2016

Hathor Bastetson

[ háthor bastetcn ]

 

Player: Fenhrier

FC: Conor McLain



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnutý skrz naskrz: L.C.


Token: Balíček kondomů


V tréningovom centre vo svojom kraji sa odjakživa venoval gymnastike. Hathor sa tam dokáže moc poohýbať, že vyzerá, akoby si dolámal vo svojom tele všetky kosti, hoci mu prakticky vôbec nič nie je. V bežnom živote sa to zrejme použiť nedá, no v aréne by sa mohol dokázať preplaziť cez úzke miesta, alebo lepšie uhnúť súperovmu útoku. Jeho slabší intelekt by sa dal považovať v istých situáciách taktiež za jedno veľké plus, pretože nad ničím moc nepremýšľa. Medzi dvoma možnosťami si vždy vyberá intuitívne, alebo podľa akýchsi pudov. S touto skutočnosťou ide ruka v ruke aj to, že snáď neexistuje vec, ktorej by sa bál, nevidí logický dôvod prečo by z niečoho mal mať strach. Jeho životné krédo je: "Keď dávajú ber, keď bijú utekaj". Toto motto má preňho až dve dôležité charakteristické vlastnosti. Prvá je tá, že berie aj keď nemá. Tento chalan je kleptoman a nevie si pomôcť nebrať veci. Mnohokrát sa snažil nejakým spôsobom odhovoriť samého seba, no nedá sa to, túžba po cudzom majetku je priveľká. Všetok nazbieraný jemu nepatriaci majetok hocakej hodnoty si ukladá a skladuje. Robí mu radosť vlastniť niečo cudzie. Dá sa povedať, že Hathor je ako vrana. Druhá strana príslovia vraví o behu. Na to sa nesmie zabudnúť, aj to je Hathorovím veľkým plusom. Dokáže utekať tak rýchlo, že naň nikto v tréningovom centra nemá. I keď zrejme nebude potrebovať utekať pred súpermi, skôr naopak, môže sa to zísť pri nepríjemných kapitolských útokoch v aréne. Je celkom zručný čo sa týka lovu potravy, hlavne tej živočíšnej teda. Nerobí mu problém vyšplhať sa hocikde, kam sa chce dostať. Za prvé nemá strach a za druhé má výbornú stabilitu v nohách, čo si nacvičil pri spomínanej gymnastike. Jedným z jeho ďalších kladov je aj plávanie. Nie je síce nejaký najlepší plavec, nemôže sa zrovnávať s krajanmi zo štvorky, ale aj tak na pomery Prvého kraja sa vo vode pohybuje celkom obratne a efektívne. Hry však nikto nikdy nevyhral bez zbraní, všakže? Tak jemu to ide najlepšie so zbraňou vlastnej výroby, na ktorú si chcel istú chvíľu dať patent. Je to baseballová pálka, na ktorú pripevnil ozubené koleso z cirkulárky, čo jest druh stolnej píly na drevo. S takýmto niečím dokáže svoju obeť poriadne potrápiť, čo sa týka útoku. S týmto však samozrejme nemôže trénovať vo výcvikovom centre. Tam pracuje najradšej s oštepmi, mečmi a šabľami. Jeden s jeho obľúbených druhov čepelí je aj "Khopesh", čo je tradičný egyptský prehnutý meč.


Jeho vyšinutosť je síce aj pozitívum, v niektorých ohľadoch, no je to zároveň aj jeho najväčšia zábrana ku ceste k víťazstvu. Nie je nijaký možný spôsob ako ho utíšiť, keď má jeden zo svojich super záchvatov. Nikdy mu nepôjde logické myslenie, takže čokoľvek, nad čím treba použiť dve a viac mozgových buniek je pre neho úplné peklo. Ďalej je to totálny sexuálny deviant. Dá sa povedať, že Hathor je akýmsi druhom nymfomana, ktorý bez nejakého toho… Ehm… No dlho nevydrží. Ak sa počíta náchylnosť na získanie pohlavnej choroby medzi negatíva, určite má aj to. Popri všetkých jeho životných strastiach inklinuje aj ku alkoholu a ľahkým drogám, ktoré v prvom kraji nie je zas až tak ťažké zohnať, takže aké také skúsenosti s týmito látkami má. Po páde z výšky počas tréningu gymnastiky si narazil hlavu, ktorá ho veľmi často bolieva, dokonca v nej odvtedy aj počuje hlasy, čo mu radia ako sa správať, ako konať. Nikdy nebol nejakým skvelým človekom, bol a vždy aj bude neohrabaný grázel s vyšinutou hlavou. Nedokáže sa sám o seba plnohodnotne postarať, takže bude potrebovať nejakého spojenca, čo by mu pomohol s bežnými životnými potrebami. Ak by mal jeho život závisieť od získania tepla z ohňa, pravdepodobne by zamrzol. Netuší, ani ho to nikdy netrápilo, ako založiť nejakú vatru. Vodu sa taktiež nenaučil získať, takže ak v aréne nebude minimálne potok, tak má hold smolu. Na to taktiež bude potrebovať nejakého slave. Zo zbraní neovláda prakticky nič poriadne, okrem svojej lásky baseballovej pálky a pár čepeľ. Neznáša akékoľvek zbrane na diaľku, pretože to nie je tak osobné, ako vraždiť niekoho zblízka. V porovnaní s jeho vrstovníkmi je oveľa vyšší, čo mu znižuje šance ukryť sa pred náročným súperom takmer až na nulu. Aj keď trénoval na akadémií, nie je profesionál v pravom význame slova, akoby to všetci ľudia v hrách predpokladali. Skôr to je len nejaký vyšinutý exhibicionista, čo vie byť pekne agresívny v istých životných situáciách.


Život v jednotke je niečo tak úžasné. Niet na to, aby sa niekto narodil na dobré miesto, ku dobrým rodičom a dobrým súrodencom. Jeho rodina bola ten typický "sugar". Presladená rodinka z Prvého kraju, ktorú všetci obdivovali a ctili si ako akýsi ideál dokonalej famílie. Mohlo to tak byť aj naďalej, nebyť Hathorovho otca, ktorému po akomsi duševnom zvrate ruplo v bedni. Začal sa správať čoraz divnejšie, čo sa u nich doma zo začiatkov prikladalo ku obyčajnej prepracovanosti. To, že je za tým niečo úplne iné sa ukázalo až keď mal tento chlapec tak jedenásť rokov. Ide vlastne o to, že jeho ocino bol ku nemu véééľmi dobrý, kúpil mu véééľké lízatko, no sľúbil, že mu ho dá až po tom, čo mu dovolí sa s ním hrať. Áno tušíte správne, bola to Hathorova prvá sexuálna skúsenosť. Odvtedy sa veľmi zmenil, takže sa nedá povedať, že by sa z toho dostal. Úplne to spolu so spomienakmi na celú jeho rodinu vytesnil po tom, čo jeho fotrík zabil sekerou na drevo celú ich rodinu. Dôvod? Jeho manželka ho našla pri tom, ako vyzlieka ich syna. Ewww. Dosť nepríjemná situácia. Samozrejme, že sa na to prišlo a bol verejne popravený na námestí. Po tomto incidente sa Hathora ujala nejaká milá príjemná rodina, ktorej pán domu bol tréner vo výcvikovom centre. Zo začiatku bolo celé to trénovanie tak ubíjajúce, nič ho nebavilo, všetko bolo náročné, až kým neobjavil Hathor dar z nebies zvaný gymnastika. Zisťoval, že je omnoho o ohybnejší, než sa mu kedy zdalo a dokázal i bez dlhšej prípravy predbehnúť v atletike všetkých jeho spolužiakov. Keďže sa pri tomto športe využíva celkom hot oblečenie, najmä u dievčat, začal si uvedomovať tú hroznú nepotlačiteľnú túžbu sa zblížiť. Čím viac rástol, tým viac sa v ňom búrili hormóny. Nedá sa povedať, že by nejako aktívne vyhľadával prítomnosť chlapcov, no z času na čas neodmietol ponuku aj od nich. Hathor je vlastne taká slut. V prvom kraji to o ňom každý vie, takže sa mu to celkom úspešne toleruje. Navyše kto by odsúdil chlapca s takou ťažkou minulosťou?

Monday, April 11, 2016

Rozhovor s Nibswan

Anthony Dustin: Ták. Už je čas. *Povie si sám pre seba, keď prevádza posledné úpravy na svojom kostýme. Skontroluje čas na hodinkách, odpije si vody z pohára a je pripravený. Nechá si pripevniť mikrofón, a keď už je všetko hotovo, vykročí na pódium.* Dobrý večer dámy a páni. *Pozdraví publikum s úsmevom. * Dovoľte mi, aby som vás privítal pri rozhovore s víťazkou v poradí už 129. ročníka Hunger Games. Pre tento rok je to Nibswan zo Štvrtého kraja. A keďže ste už iste zvedavý, čo nám novopečená víťazka povie, ja to už nebudem zdržiavať. Poprosím Nibswan, aby sa pripojila k nám na pódiu. *Povie do mikrofónu a obzrie sa smerom, z kade by mala Nibswan prísť.*

Nibswan E. Finefeather: *Upravená, krásna ako nikdy predtým, no napriek tomu totálne duševne zlomená a na tabletkách sa rúti ku Anthonymu. Už nie je žiaden dôvod hrať akúsi z jej mentálnych hier na inú osobnosť, už je to len ona. Keďže hry skončili len predvčerom, vôbec sa necíti na sto percent vporiadku. Stále ju čosi bolí, a keby nie je zakrytá tonami šminkou, pravdepodobne ani nevyšla z nemocničnej izby, v ktorej ešte do dnešného rána pobudla. Je pravda, že posledný súboj s tým nepekným chlapcom z dvojky ju stál všetky sily, ktoré si ani nemyslela, že má. Vo výsledku vlastne bola akousi polomŕtvolou, ktorú len tak tak zachránili. Vďaka liečbe od psychiatrou sa ako tak dokáže psychicky udržať pokojná, no dokedy? Prichádza pred všetkých tých ľudí. Musí sa usmievať, musí byť rada a poslať jeden, či dva vzdušné bozky, ináč by ich urazila. Za normálnych okolností by ju to dokonca bavilo, no takto? Nie je na to ešte pripravená, nie teraz, nedostala dostatok času.* Ahoj Anthony. *Povie so širokým úsmevom, ktorý by možno nebyť tej tvárovej masky vôbec nebol plný zubov.*

Anthony Dustin: Vitaj Nibswan. *Pozdraví Nibswan, keď uvidí novú víťazku stáť vedľa neho na pódiu.* Pekný kostým. *Pochváli a žmurkne na ňu. Potom jej rukou ukáže kreslo.* Nech sa ti páči, posaď sa u nás. Veď to tu už predsa poznáš. *Povie jej prívetivo a on si tak isto sadne do kresla, ktoré je určené pre neho. Musí uznať, že je to poriadna zmena oproti prvým rozhovorom, kedy mala na sebe kostým baletky. *Začneme, dobre? *Spýta sa jej pre istotu, ak by mala nejaké dotazy, no nedá jej veľkú možnosť na reakciu pretože v zápätí jej už položí prvú otázku.*Ako by si zhrnula svoje počínanie si v aréne? Sú veci, s ktorými si nespokojná? Alebo prevláda u teba po tejto aréne spokojnosť. *Položí víťazke prvú otázku.*

Nibswan E. Finefeather: *Ach Bože! Nibswan si myslela, že už jej to sedenie hádam ani neponúkne. Napriek tomu, že by sa do sedačky najradšej zvalila ako doma vo vlastnej obývačke, musí tu byť slušná a príjemná. Preto tam len s veľkým premáhaním sedí dokonale vystretá, hľadiac s okúzľujúcim úsmevom na moderátora. Ku poznámke o šatách sa len len pousmeje, čo sa už pri tom predchádzajúcom úsmeve mohlo zdať ako nemožné... No zjavne nebolo.* Ďakujem pekne, aj ty si veľký fešák dnes. *Povie a prehodí si nohu cez nohu, aby vyzerala ešte zvodnejšie než predtým. Je rada, že konečne nemusí byť tá dobitá malá ustráchaná dievčina, tá je už dávno preč. Teraz môže vravieť svoje názory nech sú akékoľvek. Začína teda na svoj názor na arénu.* Myslím, že ja nikdy neodsudzujem vlastné konanie. Rozhodla som sa vždy tak, ako mi kázal môj rozum. Neviem, prečo by som sa mala hanbiť za niečo, čo som vtedy tak cítia. Keby som sa však spätne mohla vrátiť a opraviť jednu svoju chybu, ktorej som sa dopustila, bolo by to to, že by som do finálového súboja vložila viacej energie. Teda viac energie do boja. Vtedy som bola nie celkom... *Dokelu čo im má povedať, že jej hrablo z jej vlastných klamstiev?* Dosť vyspatá. Bola som vlastne veľmi unavená a zlomená z toľkých dní v aréne, že som nevládala.

Anthony Dustin: Ooo, ďakujem. *Zasmeje sa keď ho pochváli. To počas jeho rozhovorov neurobil ešte ani nikto. *Zvedavo počúva, čo Nibswan odpovie.* Takže viac energie. *Zopakuje po nej ako papagáj.* Chápem ťa. V aréne určite nebol čas na spánok, no myslím, že po príchode domov to budeš môcť napraviť a spať koľko len budeš chcieť. *Povie a keď zhodnotí, že už nemá čo dodať k svojej prvotnej otázke, rozhodne sa, že prejde na ďalšiu, ktorú ma na svojom zozname.* V aréne si si očividne získala sponzorov. Čím si ich podľa teba naklonila na svoju stranu? *Spýta sa.* Je to prevažne o vzhľade, alebo prevažujú skôr schopnosti? *Dodá.*

Nibswan E. Finefeather: *Keby mohla, najradšej by pri spomienke o spánku sama teraz zadriemala, no to neprichádza do úvahy. Musí byť milá šarmantná a okúzľujúca, čo vôbec nie je príjemné po tom, čo vás takpovediac vzkriesili z opantania smrti. Díva sa na Anthonyho, no vôbec sprva nechápe jeho otázkam. Musí si ich nechať prehnať hlavou a rozložiť ich na najmenšie a najdrobnejšie časti, aby sa uistila, že nespraví akúsi blamáž pred národom v štátnej televízií.* Získať sponzorov pre mňa bolo ľahké, no nie takou cestou, ako to znie. Asi som znela ako namyslená štetka, ktorá nie je vďačná, no opak je pravdou. Ku tomu sa ale ešte dostaneme, teraz od začiatku. V sponzorov som ani nedúfala, všetko prišlo tak náhle. Možno sa nado mnou zľutovali, lebo som bola sama na všetko, nemala som žiadneho spojenca. Takýto splátcovia sú vždy oslabení, možno to je dôvod, prečo ma milí ľudia z kapitolu podporili darmi. Veľmi pekne im touto cestou ďakujem a musím povedať, že im budem nadosmrti ich dlžníčkou. Čokoľvek by jeden z tých ľudí potreboval, vždy pomôžem ako budem môcť. Nebojím sa ani manuálnej práce. *Zavtipkuje nazáver, hoc si nevie predstaviť samú seba ako drží metlu, nieto ešte zametá, či upratuje, alebo robí celkovo niečo pre blaho niekoho iného.*

Anthony Dustin: Takže manuálne práce? *Zasmeje sa.* Dáj si bacha, aby to niektorí ľudia nezobralli naozaj vážne. Tu v Kapitole je všetko možné, a aj keď si určite nezávislá žena po tomto preslove by som si dal bacha, či sa niekto nepokúsi urobiť si z teba otroka. *Povie.* No čo keby sme sa trochu posunuli v čase. *Začne keď sa uspokojí s odpoveďou od Nibswan.* Síce Hunger Games pre tento rok skončili, ale ty máš život ešte len pred sebou. Čo máš v pláne robiť po odchod z Kapitolu?

Nibswan E. Finefeather: *V momente kedy sa dokonca prestane tak veľmi usmievať kvôli bolesti sa ku nej dostáva ďalšia otázka a ona musí byť pani dokonalá a milá. Preto skrz všetku bolesť použije ten najšarmantnejší úsmev aký dokáže vyplodiť a pokračuje v debate.* No tak to zas hádam nie, určite zas nie som až tak zbehlá v ručnej práci, aby si ma niekto najal ako otroka. Keby aj, určite by ma čoskoro vyhodil za to, že som nešikovná. *Zase sa uchechtne, hoc v duchu je prázdna a unudená. Možno takýto bude celý život po hrách. No amen!* Po hrách by som sa rada venovala tomu, čo ste videli aj v samotných hrách, a to je balet. Ono bolo celkom dosť ťažké nepreniesť toto umenie do boja, častokár mi to ponúklo únik zo sveta násilia a spíjemnilo mi to krušné chvíle, ako napríklad počas záverečného súboja. Možno otvorím nejaké tanečné kurzy pre deti u nás v štvorke, teda ak by bol záujem.

Anthony Dustin: Zase až taká nešikovná byť nemôžeš, vyhrala si predsa Hunger Games a to nedokáže len tak hocikto. veď si vezmi koľko ľudí pri nich už zahynulo. Aj to sa ráta. *Povie a snaží sa jej pridať na sebavedomí, pretože z týchto slov mu to príde skôr ponižovanie samého seba, na čo u profíkov nie je zvyknutý. *Takže balet, to je zaujímavé. *Poznamená.* A ešte k tomu tanečné kurzy. No myslím, že ako víťazka nebudeš mať o nových žiakov núdzu. *Poznamená s úsmevom.* A keď sme už pri tej budúcnosti. Tešíš sa na mentorovanie budúcich splátcov zo Štvrtého kraja?

Nibswan E. Finefeather: Viem aké to je, keď ste na arénu sami, bez akejkoľvek pomoci mentora. *Nadškrtáva jej negatívny postoj a chladné city smerom ku Theodorovi, ktorého tak nenávidí a to nielen zato, že sa počas celého trvania arény neuráčil poslať ani jednu hlúpu minerálku... Celkovo ten starý chlípnik a milovník rýb v jednom je pre ňu moc pod úroveň na to, aby sa o ňom bavila takto verejne. Za to téma o jej mentorovaní ju nadchla o čosi viac.* Teším sa na mentorovanie a určite budem nápomocná akokoľvek to pôjde, aby som pomohla našim krajanom ku sláve a ku úspechu v hrách. *Kecá, určite ich bude ignorovať, aby bola vždy tou jedinou žijúcou ženskou víťazkou štvorky. Vlastne až teraz si uvedomila svoj status. Je akýsi unikát, jedna na celej planéte a to sa jej sakra moc páči!*

Anthony Dustin: Muselo to byť ťažké. *Snaží sa ju poľutovať a ďalej ju počúva.* No tak ja ti prajem, aby sa ti to mentorovanie nie len zapáčilo, ale aby sa ti aj darilo a aby si pomohla splátcom zo Štvrtého kraja k ďalšiemu víťazstvu. *Povie s úsmevom a na chvíľu sa zamyslí, ako to asi bude vyzerať, keď bude Nibswan mentorovať a medzi víťazmi bude opäť Štvrtý kraj. No rýchlo sa spamätá a vráti sa do reality, aby položil ďalšiu otázku.* Tešíš sa na turné víťazov, ktoré sa bude konať hneď po nasledujúcom ročníku Hunger Games? Predsa len, na tom predchádzajúcom Štvrtý kraj chýbal, takže na tomto to máš šancu napraviť, a takisto si urobiť nejakú tu popularitu v ostatných krajoch. *Zhodnotí jej šance na turné.*

Nibswan E. Finefeather: *No to iste. Už teraz sa ide roztrhnúť o návštevu tých sociek od päťky vyššie... Radšej by si odrezala vlastnú nohu, než tam išla trapošiť ako moc je jej ľúto to, že im zabila deti. Veď jej to ani sakra nie je ľúto! Keby to mohla urobiť, urobí to znovu, no to zrejme v tejto časti hier Capitol počuť nechce. Natíska sa teda otázka, čo odpovedať? Nibswan povie toto:* Popoluaritu v krajoch neviem či získam, pretože neviem, či mi niektoré kraje dokážu odpustiť za to, čo som všetko v aréne porobila. Musíte však pochopiť, že všetko to bolo len pud sebazáchovy, za normálnych okolností by to rozhodne takto nedopadlo, keby nemuselo. *Možno by to dopadlo ešte horšie. Nibswan nenávidí deti, ktoré sa snažia byť hrdinami, zabila by ich asi ešte s väčším pôžitkom.*

Anthony Dustin: Ale tak teraz to budú horúce hlavy. Ale keď to napätie po tejto aréne opadne, možno budeš prekvapená, koľko sympatizantov si môžeš medzi Panemčanmi získať, aj keď jasné, nemôžem to tvrdiť na sto percent. *Povie a snaží sa ju povzbudiť s novými fanúšikmi, aj keď profíkovi sú kraje začínajúce číslicou väčšou ako štyri pravdepodobne ukradnuté.* Ale vráťme as ešte k aréne na chvíľku dobre? Ak teda môžme. Niečo ma totiž napadlo. *Povie a snaží sa pohľadom ospravedlniť za to, že tak skáče po dejovej línii.* Čo hovoríš na ten Kapitolský útok so zmrlinovými panáčikmi? Očividne boli všetci splátcovia týmto útokom zaskočený a nevedeli, čo majú robiť.

Nibswan E. Finefeather: *Anthony už nemohol vytiahnuť väčšiu hlúposť, práve siahol na dno klišé, ktoré ani nevedela, že môže existovať.* Bol to môj najhorší deň v živote, takže tvorcovia odviedli dobrú prácu. *Usmeje sa tak trochu šialene, čo je veľmi trápne, lebo vidno, že by ich najradšej postrieľala.* Rada by som vedela, ako ich vytvorili, lebo bolo to niečo tak reálne, tak skutočné... Na akej báze to vôbec fungovalo? Možno sa s nimi nejako spojím a spýtam sa ich na to, no ani v skutočnosti neviem, či chcem počuť odpoveď. Možno by bolo lepšie na to všetko zabudnúť a tváriť sa, že to vôbec neexistovalo a žiť spokojne ďalej. *Určite to z hlavy len tak nevymaže, nepôjde to. Ten útok ju bude mátať v nočných morách spolu s tým, ako si musela prechádzať nožom po tvári, aby sa mohla vôbec nadýchnuť.*

Anthony Dustin: Tak vieš, to je ich úlohou, aby ste nemali všetko v tej aréne až také jednoduché. *Poznamená akoby len tak na okraj.*A s tým vytvoren´m sa budeš musieť vážne obrátiť na tvorcov, aj keď neviem, či ti to povedia. Veď vieš, možno je to to nejakéich tajomstvo. A to zabudnutie asi nebude ľahké, no verím, že sa ti to podarí. *Usmeje sa a ďalej už o tvorcoch a kapitolských útokoch mlčí.* A ešte posledná otázka pred tvojou korunováciou. Tentokrát to už nebude nič z arény ale niečo osobnejšie ak nevadí. *Povie hoci mu je názor splátkyne úprimne ukradnutý, keďže jej hneď položí ďalšiu otázku.* Máš tam u vás v kraji nejakého fešáka, ktorý už teraz horí nedočkavosťou kedy ťa zase uvidí? *Spýta sa pozornejšie sa na ňu zadíva.*

Nibswan E. Finefeather: Určite môj otec, ak sa dá rátať za fešáka. Pozdravujem ťa tati! *Zakýva štýlom päťročného decka do kamery, zatiaľ čo tam predvádza tento lacný humor, pretože očividne na nič lepšie nemá. /Hádam to už končí./ Zaželá si vo svojej hlave. Prakticky by sem vôbec neprišla, keby nemala dostať korunu. Stále čaká na jej veľký moment, kedy príde nová prezidentka a korunuje ju.* Ináč nemám naozaj nikoho, čo ale neznamená, že niekoho chcem. Po všetkom tom dianí v hrách potrebujem byť pár dlhých mesiacov sama, pochopiť čo sa dialo a utriasť si hlavu, lebo inak sa zbláznim. *Nevedno, či sa dá byť väčší šialenec, než je teraz, no nevadí. Hlavne, že každou sekundou sa blíži rozhovor ku koncu.*

Anthony Dustin: To je milé. *Skonštatuje keď vidí, ako víťazka kýva do objektívu svojmu otcovi na pozdrav. /Toto ešte robia teenageri? Ja som si myslel, že tí rodičov nenávidia a plánuju, ako od nich čo najskôr zdrhnúť. Ale v krajoch to majú asi inak/ Pomyslí si a potom tú myšlienku jednoducho vytesná z hlavy.* To je pochopiteľné. Čas a pokoj je najlepší liek pri zotavovaní sa. *Povie a tým vlastne ukončí svoj rozhovor.* Ták, mám pre teba radostnú správu. Moje otázky sa skončili a teraz je na rade, aby som privítal medzi nami veľmi váženú osobu. Prosím, dámy a páni, privítajte dnes večer medzi nami pani prezidentku Cerys Alsephyte Smyrna, ktorá oficiálne korunuje našu novú víťazku. *Vstane z kresla a začne tlieskať spolu s publikom.*

Cerys Alsephyte Smyrna: *Jak se ozve její jméno, se vznešeným úsměvem a za klapotu jejích vysokých bot se elegantními, dlouhými kroky přesouvá do středu pódia. Odměřeným pohledem si prohlédne vítězku a letmo pozdraví moderátora. Při zářivém úsměvu odhalí oslnivé zuby a nechá znít svůj omamný a jemný hlas.* Vítám Vás tu při tak úžasné příležitosti. Naše napínání skončilo, letošním zázrakem se stala oslnivá a mladá dívka Nibswan, která zajisté splnila všechna naše očekávání. Čtvrtý kraj se může opět radovat, smutné a prázdné místo bylo opět zaplněno. *Tón jejího hlasu poměrně chladne, jak o tom mluví. Úsměv zůstává přesvědčivý i po tu dobu, co uchopí do ruky korunu. Dlouze si jí prohlíží, nejradši by jí nasadila na hlavu sama k sobě. Lehce dopluje v dlouhých šatech k Nibswan a zlehka jí usadí korunu na hlavu.* Doufejme, že budeš příkladnou vítězkou, plnící své formality a povinnosti. *V očích se jí zaleskne jakási přísnost a chlad.* Gratuluji. *Doplní k ní tiše za ohlušujícího potlesku. Bez sebemenší změny na tváři se usadí do svého křesílka, připravená si připomenout zářné okamžiky z 129. her.*

Nibswan E. Finefeather: *Hry a tento trápny rozhovor ju tak zaneprázdnili, že už naozaj zabudla na prezidentkin príchod. Postavila sa značne neskôr, než sa patrí, no hádam ju za to všetky tie bulvárne deníky nerozsekajú. Aj ona je len človek. Slová chvály z prezidentkiných úst sú niečo ako balzam na jej doráňanä dušu. Celkom jej to padne vhod, keď ju velebí samotná hlava štátu. Nibswan sa ani nestihne uvedomiť a už má na hlave korunu. Je trochu ťažšia, než čakala, no nie je to nič, čo by po tom všetkom vraždení nedokázala zvládnuť.* Svoje povinnosti si budem veľmi rada plniť. Ďakujem Vám, naozaj si to vážim. *Prenesie dojato nad slovami uznania jej výhry. Možno prvý človek, čo ocenil všetku tú tvrdú drinu.*



Opět tu zde je slavnostní uzavření Hladových her. Poslední rozhovor s nejnovějším vítězem a fanouškové svojí favoritku naprosto žerou. Jako pokaždé se nikdo v sále nevyhne rekapitulaci s nejlepšími zážitky z arény. Korunovace byla dokončená a všichni jsou pohodlně usazeni na svých místech. Teď už nastává jediná chvíle, kdy se místnost zatemní a za křesly s Anthonym a Nibswan vyjede plátno a začne se s projekcí. Opět nevynechávají ani 10 minutové reklamy z módy, parfémů, podniků atp... Dokonce se objeví upoutávka na blížící se Hunger Games fest, které se zdají být plně nabité. A posledně přichází kapitolské logo, odpočítávání a REKAPITULACE HER začíná.

Anthony Dustin: *Tak isto ako všetci prítomný v štúdiu po stiahnutí plátna uprel pohľad na plátno a nemohol odtrhnúť od neho zrak. Aj keď na začiatku mal problém práve opačný, keďže na reklamy náladu vážne nemal, dosť, niekedy až priveľa ich je aj v televízii ale tvorcovia si to tak želali a on s tým jednoducho nič nespraví. No akonáhle začne rekapitulácia, už má jeho plnú pozornosť. Sleduje počínanie si splátcov a snaží si predstaviť, ako by asi vyzeral on na ich mieste a koľko dní by dokázal vôbec v takej aréne prežiť. A tak keď je rekapitulácia na konci je sklamaný, keďže on by si ju prial dlhšiu. A však určite nikto z tvorcov nebude robiť rekapituláciu trvajúcu dve hodiny, o tom môže len snívať. A tak keď skončí rekapitulácia a premietacie plátno opäť niekam zmizne, neostáva mu už nič iné, ako len túto ceremóniu ukončiť.* Dámy a páni. *Odkašle si.* Dovoľte mi, aby som týmto ročník, s poradovým číslom stodvadsaťdeväť ukončil. Dúfam, že ste si túto arénu užili a že sa vám rekapitulácia páčila aspoň tak ako mne. A tak pevne verím, že sa už tešíte na ďalší ročník. No nezabúdajte, že nás čakajú Pentagames, takže môžme očakávať, že si tvorcovai pre nás pripravia niečo výnimočné. A však čo, to môžme len hádať. A s touto filozofickou otázkou by som to ukončil. Dobrú noc priatelia, dobrú noc Panem. *Prednesie záverečnú reč a potom jednoducho odíde do zákulisia za hlasného potlesku, kde si strhne z kostýmu mikrofón a zmizne v šatni určenej pre moderátorov.*

Tuesday, April 05, 2016

Charles Regnard

[ čárls regnard ]

 

    

Player: Niel

FC: Matthew Daddario

Victory year: 5th Pentagames

Contact: nieleon@seznam.cz

Age: 28

Token: Tetování na krku - písmeno F

Hobby: Bojové sporty, tatér




level [ 0 ] • credits [ 4 300 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Odjakživa mu síla nechyběla. Od jeho otce měl příležitost se naučit rybařit, to mu pomáhalo vždy přemýšlet o tom, jakou zbraň si zvolí za svou vyvolenou princeznu. Trojzubec je dobrým kandidátem, ale ani kopí by nezahodil, to mu určitě vyhovuje taky. Hlavně díky jeho významně ostrému konci. Bitky mu ovšem taky nevadí, jak bylo uvedeno, síla mu nechybí, takže naopak mu bitky vlastně prospívají. Rány umí dávat pořádně silné, asi by to nebylo příjemné, dostat od něj jednu do čelistí, to by tomu dotyčnému nejspíš už nikdy ani nenarostly zpátky zuby. Jelikož si vždy stojí za svým názorem, nebojí se veřejně projevovat své názory, své pocity. Když je naštvaný, řekne to. Když ho něco mrzí, i slza mu ukápne. Citlivka ovšem ale není. Není to zrovna nějaká síla, projevovat názory, ale aspoň nenaletí každému pitomcovi, který dokáže být přesvědčivější, než se může na první pohled zdát. Lidem věřit nedokáže, a když už ano, musí v tom být výrazné pouto, bývá to málokdy. Názorový člověk je právě tento mladík. Co se týče kondičky, ani u té by nemusel pokulhávat. Občas si okolo kraje chodí zaběhat, ale hlavně si jde spíš zaplavat. To je pochopitelné, jeho kraj má přístup k moři, tak proč toho nějak nevyužít? Jelikož má vypracované tělo a není jako nějaká peciválka, jde mu to plavání nebo běhání o to víc obstojně. Až zas tak moc se nezadýchává, nepotřebuje moc pauzu, prostě jede vkuse, bez přestávek. To je velmi důležité, když se bude chtít vyhnout nějakému boji, aspoň bude menší šance na rychlejší útěk. Je toho hodně, v čem je dobrý, ale není dokonalý, zdaleka ne.

[ the days after ] I když by většina očekávala, že po hrách se trénink boje z jeho seznamu smaže na neurčito, opak se zdá být pravdou. Krom toho, bojové praktiky se dokonce staly jeho koníčkem. Různé typy bojových sportů praktikuje minimálně čtyřikrát do týdne a možná s větším zápalem než kdy před hrami, kdy se jim natolik nikoliv nevěnoval. Tehdy snad ani celkově netrénoval tolik, jak trénuje právě teď. Je možné, že ho k tomu přinutily okolnosti z následků teprve právě po hrách (ty z psychického hlediska především, nicméně se vyskytuje i milion dalších důvodů). Jakýmkoliv zbraním se však věnuje zřídka. V jisté míře trénuje dost i s nimi, ale nejsou jeho hlavní prioritou, přestože jsou důležitou součástí boje. Nyní je snad nebere za takovou samozřejmost, jako před hrami. Do veřejného výcvikového centra zachází jen zřídka, spíš trénuje doma v prostorově bohaté místnosti, vyhrazené přímo pro tyhle aktivity. Začal být více paranoidní, tuhle vlastnost se však snaží co nejlépe utlačit. Začíná se tak na něm pomalu lepšit díky příjemnějšímu a vlídnějšímu životnímu stylu, který mu je nyní poskytnut, ale někdy má zvláštní chvilky už jen kvůli tomu, že to má z větší části vrozené, kdy ho paranoia a pochybnosti ovládají víc než jeho zdravý rozum. Právě tyhle chvilky vždy zastíní pořádným vybitím nervů na boxovacím pytli nebo v přímém boji kýmkoli, koho si najme jako společníka v souboji. Zkráceně řečeno, snaží se být silný, a i když se mu to může dařit, jeho emoce mu vždy do toho zasahují, a tak je schopen ztratit stopu své činnosti. Rybaření zcela v posledních letech zavrhl a preferuje věnování se záležitostem na souši. Možná tedy ztratil moc nad svými znalostmi o zámořských aktivitách i o mořských charakteristikách, nebo je jen na nějakou dobu schoval někde hluboko v zákoutích mysli. Začal se spíše věnovat jedné lehce převratné aktivitě, která pozměnila jeho směry kreativně založené – tetování. Jelikož už před lety se s tímto faktorem setkal z vlastní vůle, kdy se rozhodl, že bude na svém těle mít permanentní tetování jednoho jemu významnému písmenka z abecedy, našel si také k tomu cestu zpátky. Nyní to však má ve svých rukou. Od toho stejného tatéra, co mu onehdy vytetoval jeho první tetování, si nechal objednat několik strojků. Samozřejmě mu to tatér musel prvně naučit, a jelikož se Charles umí rychle zachytit, zvládl se strojkem zacházet během necelého měsíce. Následně si za nadcházejícího půl roku udělal několik dalších tetování, jenž pokrývají z větší části jeho ruce, ale i pár míst na trupu a zádech – menších i větších, něco symbolizujících i pár bezvýznamných, podařených i trochu pokřivených, podstatně i na dost viditelných místech. Díky tomuhle se stal více znalým ve světě estetiky a „umění“, skoro všude sebou tahá menší skicák, ve kterém má své výtvory pohromadě, vždy k jednotlivým „návrhům“ píše rok a datum do pravého spodního rohu společně se svým zkrášleným podpisem menším, než je napsán rok a datum. Vlastně se celkově začal věnovat spíš svým vnitřním záležitostem. Má se sebou pořád nějaké resty, a tak se to snaží vyřešit v tichosti, sám, se skicákem nebo jen se svými myšlenkami, se známým prostředím Čtvrtého kraje a jeho míst, které mu připomínají spoustu nezapomenutelných vzpomínek.


[ before the Hunger Games ] Jeho snad nejhorší nebo nekontrolovaná chyba je, že když začne mít někoho v oblibě, a ne možná jenom to, neumí se od něj odtrhnout. Samozřejmě, nedrží se na něm jako pijavice, ale zkrátka ho má svým způsobem rád. A snaží se především toho určitého člověka, ať se děje co se děje, samo sebou chránit. S tímto má hodně zkušeností z kraje a mnohokrát se mu to nevyplatilo, ale nějak to spíš přehlíží, než aby s tím něco začal dělat. Ani takový drsný kluk, jak vzhledově tak i psychickou povahou, nedokáže být bezcitný. Uvnitř mírumilovný člověk, navenek drsňák. Možná v tomhle dělá chybu. Dělá ze sebe se svým vědomím někoho, kým není. Ale v téhle době, v které on je, to je vlastně jedno, protože přetvařování se vítězí. Radši velký namakaný borec, než přecitlivělá slečinka, kterou sice není doslova, ale mírumilovný v srdci je. Možná by se našla ještě malá řada slabin, ale takových spíš nepodstatných. Např. že když je pod tlakem, nedokáže se pořádně soustředit. A to je vlastně velký problém, v tom případě i velká slabina. Protože kdyby došlo k boji, musel by být v klidu, aby se mohl soustředit. No, ale v boji to jde přece velmi těžko, být v klidu. Občas si kvůli tomuto rád sedne do tureckého sedu a nechává všechny myšlenky stranou, aby se naučil být v případném klidu. O to samé se pokouší i při boji, vymazat myšlenky, klid, soustředěnost, vyrovnání se se svou slabinou.

[ the days after ] Od svých slabin se za tu dobu sice naučil spoustu – některé však přesto nechal nedotčené, i když si sám zažil jaké následky můžou mít. Zároveň se mu vzato naskytly zcela nové, které ještě pod kontrolou nemá na jistotu. Nejlepším příkladem pro takovou slabinu, by byly nemilé, až možná traumatické vzpomínky. Každý takové máme, ale je už na nás, jak s nimi vynaložíme. Jemu dělá problémy na ně zapomenout, nebo je jednoduše přijmout za pravdu a vypořádat se s nimi. Je pravda, že jeho lehce nestabilní psychika se už napravit nedá, obzvlášť teď, kdy se špatných vzpomínek připomínajících nekonečně mnoho pocitů a ztrát, naskytlo mnohem více. Je to snad nejvýraznější odchylka, kterou lze na něm vypozorovat, pokud vám k tomu dá příležitost a přístup. Spíš o něm v těchto dnech totiž slyšet nejde, společenským událostem se taky snaží vyhýbat, nejsou hlavní součástí jeho zájmu. Vztah se společností se sice snaží mít pozitivní a příznivý, ale v posledních letech je rád za převahu samoty. Nejlépe se skicákem a tužkou, a k tomu kvalitní americano – ještěže teď má přístup ke kávovaru. Mluvíme-li opět o vztazích, doposud si na nich sice nechává záležet, ale už se nevrhá hned ke stavu, kdy je jedinci schopen plně důvěřovat natolik, aby jim svěřil osobní informace. To se snad po spojenectvích a následných zradách v aréně musí naučit každý. I tak má však lidi rád, povětšinou – a nebojí se to některým z nich dát najevo. Za nějakou tu dobu většího tréninku se sice naučil více soustředit na určitou činnost, kterou vykonává, ale stále se dokáže lehce rozptýlit. Není schopen tedy u většiny věcí vydržet na dlouhý časový úsek – např. proti knihám nic nemá, občas si sám nějakou rád otevře, ale většinou ji nedočte. Věc ho tedy sice může zaujmout, může do ní projevit nějaké úsilí, ale i tak si nepomůže a nechává věc rozpracovanou, nebo dokonce ani pomalu nerozpracovanou. Držet se plánu do toho taky zapadá. Může mu být vylíčen kompletní sehraný plán nějaké akce nebo hry, i tak se mu později na tom něco nezalíbí a je lehce schopen s tím přestat, nebo to zcela přepsat či vyvrátit. Snad je to způsob nebo dokonce záminka, jak se snaží vyhýbat nějakým povinnostem, které mu dle jeho názoru nesvědčí. Nahlas by to snad ale nepřiznal. Pokud by vás někdy napadlo mu připomenout jakoukoliv vzpomínku, která není příjemná, lehce ho přivedete do rozpaků. Můžete ho v některých případech přivést do takových rozpaků, až se z toho zapotí a znehybní. Jako by mu přehrávání vzpomínky v hlavě znehybněly všechny svaly v těle a držely ho v jedné pozici přišpendlené k volnému prostoru kolem něj. Dobrý způsob, jak jej odradit od jakékoliv jiné činnosti.


[ before the Hunger Games ] Vzhledem je to pohledný, svalnatý a odvážný kluk. Ano, je toho celkem dost najednou, ale je to pravda. Na svůj vzhled ovšem nijak neupozorňuje, nemá důvod. Vzhled je asi ta poslední věc, na kterou myslí. Záleží mu hlavně na tom, aby z něj byl výborný bojovník, a hlavně to nejhlavnější na čem mu záleží, je jeho nejmilovanější rodina. Převratná část jeho života se stala, když si nechal vytetovat na krk znak písmene F. Není to jen tak pro krásu, táhne to sebou velkou převratnou událost, kterou Charles už celkem dávno zažil. Charles měl kdysi mladší sestru, jmenovala se Faith. Byla pro něj nebe na zemi, dokázala ho vždy podržet, vždy ho dokázala povzbudit. Faith byla ale už od malička lehce postižená, nikdo se nedozvěděl jaké postižení měla, ale nemohla chodit. Kvůli ní si nechal Charles vytetovat F na krku. Bylo to velmi bolestivé, ale pro ni to udělal velmi rád, vždyť ho dokázala podržet při jakékoliv situaci. Asi za necelý rok Faith skonala. Když se to Charles dozvěděl, kupodivu se ihned nezbláznil, ale změny zažil obrovské. Začal se víc věnovat centru, začal víc trávit čas venku na vzduchu a byl mlčenlivý, což mu trochu vydrželo až do teď. Tetování písmene F zachovává s velkou opatrností, je to jeho symbol štěstí, jediná malá vzpomínka na sestru. Vlastně jeho amulet menší naděje. Její jméno si bude pamatovat až do posledních chvil, a kdyby mu to někdo chtěl vytknout, moc dlouho by naživu nepřežil.

[ the days after ] Život se zdá být beze změny až na pár výkyvů, jako například to, že teď žije o pár bloků dál a má více peněz. Pravdou je, že se toho změnilo dost – on to však z větší části přehlíží. Jediný fakt, který přehlížet nemůže, je, že se mu před očima rozplynulo pár statně důležitých věcí: Dívka, s kterou zažil teror a kterou už nikdy nespatří; jeho hrdost, která začíná zlehka umírat; a psychické výkyvy, které jsou těžko snesitelné. Začal se proto věnovat aktivitám, již klidnějšího typu. Také však těm, které slovo „klid“ neznají. Záleží na tom, jak s ním jeho mysl v daný moment pracuje. Je tu taky jedna věc, o které téměř nikdo krom jeho rodičů neví, ale také byl na pár návštěv u psychologa, jen čistě proto, aby našel důvod znovu najít smysl pro humor a nebát se vztahů či poklidného živobytí. Všechny události z jeho dosavadního života se zkrátka tak nějak naskládaly na jednu velkou hromadu špinavého prádla, které nelze vyprat najednou. Musí se prát po částech s kvalitním čistícím práškem, aby zase bylo čisté a nositelné. Je tedy pochopitelné, že nemá na to vše zvládat najednou bez přestávek. Psycholog mu také doporučil, ať podniká právě nějaké ty klidnější aktivity, a on si vyvolil tetování, k tomu navrhování těchto permanentních maleb a… pokročilost v bojových sportech. Možná se mu tu poslední možnost psycholog snažil párkrát vyvrátit, ale i přes všechno on sám moc dobře ví, co je pro něj nejlepší – stále zůstat připraven na možnost boje a fyzické námahy. Doba se k tomu nabízí, a nyní obzvlášť. Ne že by také vykonával jenom tyhle náročné fyzické aktivity, bokem má i ty další, zdaleka víc poklidnějšího typu, jak bylo uvedeno. Také se jeho útěchou stalo opečovávání rodičů, kteří už začínají stárnout a patrně tak i slábnout. Je jen otázkou času, kdy nadejde jejich čas. Možná to nezvládne, až na to přijde, možná ale bude šťastný, že neumřou kdekoliv jinde než právě v jejich známém okolí. Zdaleka lepší než všechny ty děti v arénách, které nemají na výběr poklidného místa ke smrti. Nebo než chudé rodiny žijící v chudých čtvrtích. Jako by on nevěděl, o čem mluví. Tolik příležitostí smrti se mu přímo nabízelo v aréně pod nos, ale podařilo se mu to zvládnout. Vzalo si to samozřejmě i svou oběť, jako u každého. Nikdy mu z očí nezmizí tváře na umělém nebi arény, těch známějších i těch neznámých; ani ta představa utrápených obličejů rodičů těchto mrtvých dětí, když viděli na velkých obrazovkách jejich děti naposledy vydechnout. Na to však nemyslí. Možná několik měsíců po hrách se mu to v hlavě přehrávalo, teď se však ty děti zdají být natolik neznámé, že už nic není ochoten ani schopen cítit. K lidem také začal přistupovat z větší vzdálenosti, myšleno tak, že jim na oko všechno nevěří. Snaží se věřit především sám sobě, a už to je dost náročný úkol, mluvíme-li o někom, kdo potřebuje pomoc se svým psychickým vnímáním. Možná to o jeho psychice může vyznít, jako by byl mentálně nemocný, vše se to však skrývá jen v těch zážitcích z arény, plus všechny další traumatické události, které se odehrály už před nimi. Nemocný není, ale potřebuje se psychicky vzchopit a jistým způsobem i emočně zotavit. Stále umí být velice vlídným a příjemným společníkem, jen to nečekejte pokaždé. Smysl pro humor mu ještě trochu zůstal, ale občas se vytratí jako hvězdy, když začíná svítat. Vážně, může působit na první pohled zcela nezměněn, pravdou však je, že ho vše třeba i nepatrně, změnilo. Ne však natolik, aby nenašel odvahu najít své ztracené, možná ještě ani nenalezené já.


× Wynter Emerson Caelum - Poprvé se s ní setkal na turné vítězů. O její existenci ale věděl už dřív, kdy mu někdo prozradil, že ona byla jedna z těch, která mu do arény poslala sponzorský dar. Za to jí je doposud vděčný a zavázaný. O její bohaté osobnosti měl co tu čest se dozvědět při turné, kdy proslovy vždy obohatila něčím výstředním, a ona sama tak na něj působí - v tom nejlepším slova smyslu. Větší rozhovor spolu měli jen jednou a i když se toho o sobě bar co dozvěděli, stále o sobě toho tolik neví. Jejich vztah je tedy pro něj z větší části neurčitý.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92