Saturday, March 26, 2016

129th Annual HG - Abandoned Theme Park

INFORMACE A PŘEHLED O ARÉNĚ

Komentátoři HerAnthony Dustin | Rozhovory: Anthony Dustin
Tvůrci arényDevlin Antoinne + Abditus Balteus Darcross, Zafrina Jackson



Mentor: Victoria Garnet Wallace | Stylista: Bradley Nogard | Uvaděč: Vinh Haruna Sato

Body: [10+1]; [11+1]; [16] +2 → Celkem [41 = 0 + 3]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: naginata
Spojenci: Kenneth Ortega, Zeph Quint,
Lindsey Kaeden
Počet zabitých: 2
Body: [10+1]; [6+1]; [13] +2 → Celkem [33 = 14 + 1]
Vztah s mentorem: 
Stav: deceased | Hlavní zbraň: kusarigama
Spojenci: Kass Xiāo, Zeph Quint,
Lindsey Kaeden
Počet zabitých: 1


Mentor: Richard Mason | Stylista: Bradley Nogard | Uvaděč: Selah McNeal

Body: [9+1]; [4+1]; [15] +2 → Celkem [32 = 9]
Vztah s mentorem: 
Stav: deceased | Hlavní zbraň: vrhací sekera
Spojenci: Abbie Brice
Počet zabitých: x

Body: [9+1]; [8+1]; [16] → Celkem [35 = 0 + 0]
Vztah s mentorem: 
Stav: deceased | Hlavní zbraň: kladivo
Spojenci: Kass Xiāo, Kenneth Ortega,
Lindsey Kaeden
Počet zabitých: 2



Body: [7]; [0]; [5] → Celkem [12]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x
Body: [7]; [0]; [6] → Celkem [13]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Theodor Finnigan | Stylista: Kesame Brannan | Uvaděč: Ricardo Zancanella

Body: [6+1]; [9]; [13] → Celkem [29 = 0 + 0]
Vztah s mentorem
Stav: alive | Hlavní zbraň: santoku nože
Spojenci: Adelle Tria Grenville
Počet zabitých: 5

Body: [6+1]; [5+1]; [13] +2 → Celkem [28 = 0 + 2]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: trojzubec
Spojenci: Kass Xiāo, Kenneth Ortega,
Zeph Quint
Počet zabitých: 1


Mentor: Adrienne Emilia Reyes | Stylista: Juwis Lignum | Uvaděč: Sebastian Ezra Descendant

Body: [6+1]; [5+1]; [13] +2 → Celkem [28 = 3]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: vrhací nože
Spojenci: Lois Caprice
Počet zabitých: x
Body: [6+1]; [3]; [0] +2 → Celkem [12 = 0]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: vrhací nože
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Jeffrey Horn | Stylista: Fleur Clow | Uvaděč: Cassandra Wright

Body: [5+1]; [6+1]; [10] +1 → Celkem [24 = 0 + 3]
Vztah s mentorem: 
Stav: deceased | Hlavní zbraň: luk
Spojenci: Ute Chester
Počet zabitých: 1
Body: [5]; [7]; [8] +1 → Celkem [21 = 5]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: boxer
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Archer Francis Jr. | Stylista: Tera Nerley | Uvaděč: Charlotte Wendy Everwood

Body: [7+1]; [6+1]; [14] +2 → Celkem [31 = 10]
Vztah s mentorem: 
Stav: deceased | Hlavní zbraň: sekera
Spojenci: Ophelia Fay
Počet zabitých: x
Body: [7]; [0]; [0] → Celkem [7]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Kyra Glenshaw | Stylista: Deiene Lucio | Uvaděč: Audrey Jade Martini

Body: [6+1]; [0+1]; [13] +1 → Celkem [22 = 1]
Vztah s mentorem: 
Stav: deceased | Hlavní zbraň: x
Spojenci: Nibswan E. Finefeather
Počet zabitých: x
Body: [6+1]; [0]; [2] +1 → Celkem [10]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Brayden Humphrey | Stylista: Amika va Ronzskovn | Uvaděč: Sheila Ireth

Body: [0+1]; [4+1]; [9] +2 → Celkem [17]
Vztah s mentorem: 
Stav: deceased | Hlavní zbraň: luk
Spojenci: Johanna Lawrence
Počet zabitých: x
Body: [0+1]; [2]; [4] +1 → Celkem [8]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: srp
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Bentley Grayson | Stylista: Charlotte Sheil Gether | Uvaděč: Zane Raymer

Body: [4+1]; [6+1]; [13] +2 → Celkem [27 = 3]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: nůž
Spojenci: x
Počet zabitých: x
Body: [4+1]; [0]; [5] +1 → Celkem [11]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Rhys Malphite | Stylista: Casey Tomplinson | Uvaděč: Casey Tomplinson

Body: [8+1]; [5+1]; [8] +1 → Celkem [24 = 0]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: srp
Spojenci: Taranee Someglew
Počet zabitých: x
Body: [8+1]; [3+1]; [11] +1 → Celkem [25 = 2]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: sekera
Spojenci: Dexter Fireleigh
Počet zabitých: x


Mentor: Oliver Cameron | Stylista: Victor Allen Cox | Uvaděč: Nyx Kesington

Body: [4]; [7]; [13] +2 → Celkem [26 = 5]
Vztah s mentorem
Stav: deceased | Hlavní zbraň: shurikeny
Spojenci: x
Počet zabitých: x
Body: [5+1]; [12+1]; [11] → Celkem [30 = 0 + 0]
Vztah s mentorem: 
Stav: deceased | Hlavní zbraň: dýka
Spojenci: Adam Paluka
Počet zabitých: 1

Aréna
Mapa
Kostým Juwis Lignum

Kenneth Ortega

[ kenet ortega ]

 

Player: Sabrae

FC: Caleb Landry Jones



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 18 deceased - vyčerpání, vykrvácení


Token: Cigaretový filtr


Stojíte před lehce netypickým profesionálním splátcem, Kennethem Ortegou. Chování většiny profesionálů spočívá v agresivní a brutální síle a neuvážených, ukvapených rozhodnutí. Kenneth již několikrát viděl, jak tyhle vlastnosti a schopnosti mohou být i smrtelnější než ostatní věci v aréně. Navenek působí jako psychopatický člověk, co si doma potají řeže žíly a schovává se v koutě. Vlastně to tak v zásadě i je, ale všechno má svoje důvody. Ve skutečnosti se vážně řeže, ale to jen proto, aby neustále překonával svůj práh bolesti a stával se více odolným vůči ztrátám krve, bolesti fyzické i psychické. Nadávky na jeho osobu způsobily to, že se vůči tomuto stal naprosto flegmatickým. V dětství mu tyto věci vadily, podnikal noční výlety, při kterých uvolňoval svůj stres. Velice rád lezl na střechy domů, splýval s okolním světem a hrál si na to, že on tam vlastně vůbec není, přičemž strašil nevědoucí spící lidi. S tím se rozvinuly i jeho reflexy, vidění za tmy. Kass ho naučila ještě lepší maskování a to takové, že je schopný využít světla a stínu ve svůj prospěch. Stal se takovým polovičním nindžou. S tím souvisí i zbraně, které si vybral on a připadá mu, jakoby si ony zvolily i jeho. Je tu řeč především o velice zvláštní zbrani, jejíž název je kusarigama. Při začátcích to vypadalo, že mu ta zbraň spíš více ublíží, než pomůže v boji. Nevzdal tuto dlouhou cestu, zamiloval si styl boje s tímto nástrojem a vypracoval se na svou maximální úroveň. Lidské oko není ani schopné postřehnout s jakou obrovskou rychlostí s kusarigamou pracuje, je to jako tanec smrti, jehož součástí byste byli poprvé a naposledy. Jelikož je Kenneth zvláštní osobou, v jeho repertoáru zbraní najdete samé podivné věci. Chakram je další věcí, která mu padla do oka. Úkol naučit se s touto zbraní mu přišel stejně nesplnitelný jako u předchozí zbraně, ale nějaké akrobatické kousky s ním taky dokáže. Je si vědom, že při boji s chakramem musí přemýšlet, ne jen bezmyšlenkovitě házet. Aby se neřeklo, učil se i některým normálním věcem. Boj s mečem, dýkou nebo jinou sečnou zbraní mu také problém nedělá, ale není to tak zářné. Ohánět se umí i s věcmi běžného používání, postačí si i se svým tělem. Rychlostí, zákeřností a znalostí určitých tělesných bodů dokáže vyřadit protivníka efektivně a rychle. Zvládá i docela obstojně plavat, přizpůsobit se náročným podmínkám a stopování mu také není cizí. Co se týče jeho síly, vypadá jako špagetka, ale asi byste byli překvapení. Jelikož bojuje převážně s těžkými zbraněmi, u kterých musí mít jak sílu a vytrvalost, jeho paže jsou silné. Místo posilování mu bohatě stačí lezení po všech možných místech a výšinách. Působí tedy jako slabý a nevyrovnaný člověk, který neví, co dělá. Ale opak je pravdou, každý jeho krok je předem pečlivě uvážený, i když také má slabé chvilky.


Zásadním problémem u této osoby je povaha. Většinu času se musí strašně nahlas projevovat, z ničeho nic začne zpívat a nebo si hopsá, i jeho normální mluva je nadměrně hlasitá a jelikož je to on, velice rád používá ty vysoké otravné tóny a celkově svoje emoce vyjadřuje přehnaně afektovaně. Celkově jako člověk je veselý, ale když se dostane do nějaké té nostalgické chvilky nebo mu něco připomene špatný začátek dětství a dospívání, dostává se do melancholické nálady, kdy má lehce brutálnější sklony. Prášky, které bral, odbouraly 90 % jeho agrese a hyperaktivního chování, ten malý zbyteček v něm přece jen stále zůstává. Pravdou je, že poruchou pozornosti a hyperaktivity trpí dodnes. Jeho tělo se musí stále hýbat, mozek zvládá přemýšlet nad několika věcmi najednou, což je špatné hlavně u soustředění se na jednu důležitou věc, která je ve finále zapomenuta a odstrčena do kouta. Kvůli špatným zkušenostem s vrstevníky je v něm zakořeněná silná odtažitost a nedůvěra k lidem. Občas rád jen tak pro nic vyvolává konflikty nebo zatahuje lidi do svých malých strašidelných her, čímž je spíš od sebe ještě odradí. Poněkud zvláštní vlastností je kleptomanie, která je spojená s nekontrolovatelným ztrácením věcí. Všude možně posbírá věci, které se mu líbí a pak průběžně, bez povšimnutí ztrácí to ostatní a kolikrát důležité. Nijak ho to na duši netrápí, ale mohlo by mu to být osudné. Mezi fyzické slabiny patří hlavně slabší obsah plic. Kenneth je poměrně silný kuřák a mohlo by to dělat problém například u potápění, v hodně vysokých výškách nebo při dlouhé, vyčerpávající činnosti. Jeho rozklepané ruce nezvládají nějaké titěrné práce. S jehlou v ruce by více uškodil, než pomohl, na nějaké vaření také není a rostliny nepozná už vůbec. Pořádná zvířata zná jen z obrázků nebo z finální podoby na talíři. Umí jen s malým arzenálem zbraní, které jsou hlavně nablízko. Protivník útočící z dálky by mu dal ze začátku asi pořádně zabrat, protože takový chakram rozhodně nemá na dostřel luku nebo kuše.


Na období nízkého věku nevzpomíná moc dobře. V jeho dvou letech mu zjistili několik psychických poruch, týkajících se pozornosti a celkově chování, různých sociálních interakcí. Jeho otec se přes to nemohl přenést, opustil matku i jeho a sám odběhl za nějakou mladší, nechajíc je dva na pospas. Několik let to pro ně bylo čiré peklo, Kenneth se nemohl zařadit mezi své vrstevníky a aby toho nebylo málo, patřili mezi ty chudší domácnosti v prvním kraji, tudíž na ně bylo shlíženo vždycky jenom shora. Zkusil chodit i do školy, ale po půl roce přešel na domácí vzdělávání, nemohl to ve škole vystát. Stával se terčem šikany, ale byl to vždycky on, kdo z toho odešel dobře. Sice trpí určitými poruchami, ale je chytřejší než tři čtvrtiny lidí okolo něj. Stačilo se na pár vteřin zamyslet a převezl je nějakým jednoduchým trikem. V tu chvíli se začal zabavovat tím, že se v noci plížil z domu, skákal po střechách, na které bouchal a budil spící lidi. Jejich naštvaný křik bylo to nejlepší, co mohly jeho uši vůbec slyšet. Jeden z domů se mu stal ale osudným. Bylo už nad ránem, když u velkého sídla našel otevřené okno vedoucí kamsi. Nebyl by to Kenneth, kdyby to nešel prozkoumat. Protáhl tedy dlouhé tělo a dopadl na špinavou a chladnou podlahu sklepa. Jako první upoutala jeho pohled velká šatní skříň. Celý se do ní zavřel a probíral se těmi zabalenými věcmi. Bylo tam strašně moc různých kostýmů, které prostě musel vyzkoušet. Chodil tam tedy tak dlouho, dokud je neměl vyzkoušené. Nestihl to však celé, protože v jeden den byl při svém skotačení v cizím sklepě přistižen. Byl mu nastolen trest přísného zbičování, na jehož následky by mohl i zemřít. Jeho dušička byla zachráněna další dušičkou, jejíž jméno je Kass. Ani neví, proč zachránila jeho bídný život, ale je jí za to hodně vděčný. Do toho sklepa dál už nechodí, kontakt s Kass udržuje stále. Stali se z nich dobří přátelé a ona tak byla první pozitivní věcí za pár let, která ho potkala.

Lindsey Kaeden

[ lindsy kájdn ]

 

Player: Diddi

FC: Douglas Booth



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 17 deceased - popíchaný žihadly od sršní


Token: Hřebenatka


Lindsay by se dal označit za profesionálního splátce, ale určitě se v kraji najde více lidí, kteří tráví ve výcvikáči daleko více času než on. Vlastě on tam je zalezlý převážně, když je hnusně nebo už pozdě večer a on nemá nic lepšího na práci – ano i to je hodně času. Jinak je totiž u moře, kde loví rybičky. A čím jiným by je lovil než trojzubcem? S ním si hraje vlastně i v tom výcvikáči. Je dobrý v boji s trojzubcem. S ním a ještě s tyčí či oštěpem, ale tak to je skoro to samé. No uznejte, jaký je rozdíl mezi tím točit kolem sebe trojzubcem, tyčí a oštěpem? Až na rozložení rovnováhy a toho faktu, že trojzubcem a oštěpem snáz někoho zabodnete než tyčí a taky, že se dá oštěpem a trojzubcem po někom hodit, skoro žádný. Samozřejmě tam měl v ruce i jiné zbraně, se kterými umí, tak nějak zacházet. Ale teď se vraťme k tomu, co všechno se naučil u toho moře. Takže, asi to nikoho nepřekvapí, ale první věc, co se tam naučil, bylo plavání a potápění. To uměl pomalu dřív jak chození. Taky se tam naučil, jak se ošetřuje šlápnutí na ježovku, který teda pořádně bolí a pár dalších malicherností, ohledně nebezpečí moře. Však všechno potřebné k ošetření se stejně najde v tom samém moři. Taky umí rozeznat jedlé a jedovaté ryby či chaluhy a další mořské rostliny, z čehož by někdo mohl obvinit školu, ale kdo by si nezapamatoval něco, co je pro jeho každodenní život praktické? Pak taky pletení rybářských sítí se mu podařilo odkoukat od tatíka, než o něj přišel. A pak taky napichovat rybičky a chobotničky na ten trojzubec. Díky tomu je taky všímavější a má rychlejší reflexy, přece jenom musí v té spleti barev najít nějakou rybku a ulovit ji. Takže je to s ním takový dvojitý výcvik, ve vodě a na souši. Naučil se rozdělat i oheň a vykostit rybu, protože jednomu po dni ve vodě vyhládne, takže si kolikrát na pláži rozdělal oheň a na něm hned opekl nějakou tu svoji kořist.


Pokud by se měl dostat někam, kde by nebylo moře nebo voda, tak by měl asi problém, jelikož by si nedokázal najít něco k jídlu. Teda všechno je jedlé, ale něco jenom jednou, ale tím by se zrovna moc neřídil. Takže rozeznat jaká kytka je jedlá a dobrá a který se vyhnout obloukem by nezvládl. Možná by tak mohl odhadnout, co dělá jaký suchozemský plž, kdyby viděl nějakou podobnost s mořským, ale tak ani na to se nedá moc dát. Neumí šplhat, jelikož to by mu bylo ve vodě stejně k ničemu. To ho vlastně ani nikdy nelákalo. Co se týče jeho maskovacího talentu, tak ten je na bodě mrazu. Vážně, kdybyste po něm něco takového chtěli, tak na vás bude koukat jako na blázna. On je přece profík. Tohle umět nemusí. Jeho kuchařské schopnosti končí u vykostění a opečení ryby, protože nikdy nic jiného s ní dělat nemusel. Nějaká technika jde kompletně mimo něj. Nikdy ji k životu nepotřeboval, takže s ní neumí ani zacházet. Taky není moc dobrý v zacházení se střelnými zbraněmi. Nejčastěji z nich držel v ruce harpunu a ta ho nijak zvlášť neuchvátila, takže s ní sice někdy musel ztrácet svůj drahocenný čas, ale nikdy to nebylo tak úplně dobrovolně. Sice se může tvářit k lidem, že jim věří, ale pravdou je opak. Nikomu nevěří úplně. Dělá jen to, co je výhodné pro něj, takže se klidně otočí proti spojenci. Vlastně to samé čekává i od ostatních lidí, že se k němu v jednu chvíli otočí zády a tak to on musí udělat dřív než oni. Vlastně ho přepadne v jeden moment paranoia a on se už nedokáže přetvařovat, že těm lidem věří. Čím se to spouští? To neví nikdo. Někdy je to jen kvůli nějaké drobné blbosti, jindy už kvůli něčemu většímu.


Narodil se do normální rodiny Čtvrtého kraje. Jeho tatík pracoval jako rybář a často ho brával sebou do práce, takže se nebylo ani čemu divit, že se naučil dříve plavat než pořádně chodit. Jak rostl, tak ho tatík začal učit lovit ryby a zacházet s trojzubcem. Ještě před smrtí jeho tatíka od něho stihl odkoukat pletení sítí. Sice chodil do školy, ale nikdy tam nedával moc velký pozor a po smrti jeho tatíka se to ještě znásobilo, jelikož byl stále myšlenkami někde venku u moře. Vlastně ze školy neuměl nic, protože se to naučil u toho moře. Ve 14 letech mu tatíka sežral žralok. Smutný, ale sem tam se to v jejich kraji stane. Pak začal chodit častěji do výcvikového centra, víceméně v nočních hodinách, protože př es odpoledne byl raději na pláži. To co nenaspal v noci, dospal ve škole, ale tak známky neměl až tak skvělí už před tím, takže to jeho matinka nějak neřešila. Navíc to připisovala ztrátě otce, což Lindseymu přišlo vhod. Začal trénovat s trojzubcem ještě intenzivněji a ještě k němu přidal oštěp a tyč. Proč? Prostě mu přišlo, že si to je podobný a tak, že se to naučí rychle. A taky, že jo. Nad arénou nikdy moc nepřemýšlel, protože si řekl, že tam půjde v poslední nebo v předposlední rok – v ten pokud bude dostatečně připraven, jinak počká. Oznámil to i matince, která z toho moc nadšená nebyla, ale co ona tak zmůže? Nic. Je to jeho rozhodnutí, takže ona s tím stejně nemůže nic udělat. Sice se mu to snaží rozmluvit, ale tak je mu je to jedno.

Friday, March 25, 2016

Zeph Quint

[ zef kvint ]

 

Player: Lauri

FC: Cillian Murphy



Contact: dee.braineater@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: N.E.F.


Token: Kovový náramek tvořený projektily


Zeph začal do výcvikového centra docházet poctivě až od svých třinácti let. Do té doby odmítal slyšet cokoliv, co by mělo něco společného s arénou nebo s Hladovými hrami. Nikdy nedělal žádné problémy, vždy si pečlivě vyslechl a vyzvěděl vše, co potřeboval, ale na rozdíl od svých spolukrajanů tolik nepásl po slávě nebo snad účasti v Hladových hrách. Většina jeho pozornosti se točila kolem školy – rozhodně to nikdy nebyl žádný šprt, ale nebylo pochyb o tom, že je hloupý. Jeho logický úsudek byl vždy správný, a pokud se zmýlil, obvykle nebyl tak daleko od pravdy. Jen ho prostě nebavilo sedět nad učivem. Ačkoliv nikdy nebyl zapálený pro Hry, přesto se mezi svými spolužáky nikterak neztrácel – naopak. Vždy byl hbitý a rychlý, patřil mezi nejrychlejší běžce v ročníku a potažmo i ve škole. Vzhledem k zaměření jeho kraje se vždy často říkalo, že by jistě byl dobrý mírotvorce. Tomu se však Zeph vždy jen vysmál, jelikož měl sám mírotvorce v rodině – byl to jeho otec, který mu však nikdy nešel příkladem, a tak v něm Zeph nikdy neviděl svůj vzor, ale o tom později. Už když byl mladší, tak v jeho kolektivu často vznikaly potyčky mezi dalšími kluky z jeho ročníku a případně i dalších. Zeph však nikdy nebyl tím, kdo by se od toho držel dál, ačkoliv dokázal říct, že je něco blbost. Když bylo třeba se bít, zvedl se a šel, díky čemuž se naučil prát. Nebyl to sice boj hodný mistrů, ale něco do základu mu to dalo, a tak se brzy naučil ohánět natolik, že by mu to možná pomohlo i v boji se slabšími splátci. V průběhu let se postupně zhoršoval jeho vztah s otcem, a tak se často stávalo, že z domu prchal – jelikož otec občasně pil a někdy přicházel domů naštvaný, často si svůj vztek vybíjel na mladším chlapci, který se mu přesto nebyl schopen bránit. Mohl však utéct, a tak toho často využíval a kdykoliv se naskytla příležitost, otevřel okno a přes rozložité větve třešně se s lehkostí zvládl dostat pryč. Díky prchání se postupně naučil zdolávat složité překážky, naučil se rychle šplhat a lézt, což nakonec i trochu zesílilo jeho mladé ruce. Do prostor výcvikového centra jej nakonec dostalo až chování otce a ne nějaká aréna. Jeho smrt by byla stejně kdekomu ukradená, a tak si nevážil nikoho a ničeho – ani sebe. Přesto však chtěl umět bojovat tak, aby ustál a vše zvládl. Jeho první zážitky z výcvikového centra nebyly slavné – až tam si skutečně uvědomil, že i když už se mnohokrát pral, přesto byly jeho schopnosti bídné a zoufalé. Postupně se tedy začal věnovat boji na blízko, kdy se snažil zdokonalit svůj postoj, a kdy se snažil koordinovat každou ránu, kterou mířil na prázdný obličej figuríny. Brzy zjistil, jak by měl stát, když na něj někdo bude mířit někdo vyšší nebo někdo menší, učil se předvídat každý krok svého protivníka. Předvídavost totiž může být i rozhodující. Toho se snažil držet. Kromě boje na blízko se snažil dál zdokonalovat i běh přes překážky i šplh. Když zrovna nebojoval a nerozdával rány, snažil se věnovat svým nohám, a tak běhal a skákal přes překážky, anebo naopak lezl po stěně a přitahováním se výš a výš pracoval na svých svalech. Přibývající mozoly, které brzy plnily jeho ruce, už ani neřešil. Nevěnoval jim jedinou pozornost. Roky ubíhaly a jeho jméno nezaznělo na jediné sklizni. Postupně se začal věnovat i zbraním, které do té doby nechával spíše ležet a větší pozornost upínal k vlastnímu tělu. Postupně mu přes ruce přešlo několik dýk, se kterými se snažil útočit obdobně, jako dřív s vlastními pěstmi. Dýky střídaly meče, se kterými se učil zasáhnout cíl a rychle jimi manipulovat, aby ještě dřív někdo nezapíchl jeho. Po několika výcvicích bylo jisté, že právě zbraně na blízko mu budou asi nejblíže, na rozdíl od všech těch vrhacích zbraní. Jednoho dne, se mu do ruky dostalo i kladivo. Zbraň bez jediné čepele, která vyžadovala zejména sílu v jeho pažích. Po mečích to byla naprosto jiná káva, se kterou měl ze začátku problém, než se naučil udržovat správný postoj a správně tak rozložit sílu, aby mohl svého soupeře (figuríny) udeřit s co největší silou. S každým dalším výcvikem se učil, kam by měl kladivem mířit, aby způsobil svému soupeři co největší bolest, a také se učil, jakou ranou hned ukončit jeho život. Během několika měsíců, kdy trénink s kladivem i nadále prokládal i posilováním a lezením po stěně, byly jeho ruce posléze natolik silné, aby svou zbraň udržel bez obtíží a bez toho, aniž by se ní třeba zabil, což byla zřejmá výhoda. I přes to, že nějaký survival by asi jen tak nezvládl, se o sebe umí postarat alespoň v městském prostředí. Umí si něco obstarat, pokud to potřebuje, k čemuž mu pomáhá i jeho ostrý jazyk. Umí být milý, ale zároveň i ostrý a drzý, pokud usoudí, že si to osoba před ním zaslouží.


Jak už jsme naráželi na začátku, Zeph skutečně nebyl žádný šprt, který by dokázal několik hodin viset nad knihou a hypnotizovat ji pohledem. Nejspíše proto mu z větší části uniká nějaká ta znalost bylinek, které by mu možná v přírodě mohly pomoci. Ať už se podívá kamkoliv, všude vidí prostě jen nějaký zelený kytky, občasně tamhle roste nějaký ten keříček a tamhle je nějaký ten stromeček – uh, že by to byla jabloň? Nu dobrá, ještě rozezná jednotlivé druhy keřů, potažmo ovocných stromů, ale fakt po něm nechtějte, aby vám přinesl bylinku, se kterou se mu lépe zahojí hluboký šrám na noze nebo na ruce. I jeho schopnost léčení je menší. než by se dalo říci. Pokud dostal doma do nosu, prostě si do něj nacpal nějakou tu vatu, anebo mu dobře posloužil i led, ale žádné složité uvažování nad tím nikdy neproběhlo. Navíc se vždy považoval za chlapa, tak proč by se tedy měl léčit, když by to správně měl ustát? A pokud to neustojí, zřejmě to bude nějaké vyšší znamení. Sebelítost mu nikdy nic neříkala, a tak prostě v takových záležitostech zůstává spíše laxní. Nevyzná se třeba v jednotlivých jedech, platí pro něj pravidlo, že pokud je něco jedovaté, prostě by se od toho měl držet dál – tedy pokud to pozná. Nikdy ani netíhl k plavání. Ve svém kraji tolik příležitostí neměl, u nich se hledělo na jiné atributy, a tak také tím směrem upínal svůj zrak. Nedalo by se říci, že by se při plavání asi utopil, ale neumí tolik stylů plavání, tudíž by asi byl snadný cíl. Netřeba zmiňovat ani potápění – sice se několikrát potopil ve vaně, ale skutečné potápění v nějaké té hluboké vodě se mu snad nikdy nepoštěstilo, a tak v tomhle případě bude muset sázet na znalosti čtyřky – pokud s nějakou vůbec bude ve spojenectví. Dokonce neumí ani pořádně uvařit nebo snad něco ulovit – nástraha pastí bylo něco, čemu se ve výcvikáči fakt vyhýbal. Začal se učit bojovat, aby se mohl bránit doma, ne aby šel do arény, a podle toho také jednal. A pokud už ho vyzvou do arény? Nu což, prát se umí, tak je třeba nějak umlátí. Králíky tam rozhodně chytat nebude. Nejspíše proto by tento mladík asi v přírodě moc dlouho nepřežil. Teda ano, maso by byl schopen připravit, ale žádný pečení nebo nějaké větší kousky. Pokud vynecháme všechny ty survivalové záležitosti a vrátíme se zpátky ke zbraním, můžeme ještě zmínit, že Zeph skutečně moc nezazáří se zbraněmi na dálku. Jejich tréninku sice pár hodin věnoval, ale ani on sám nevěří, že by mu to přineslo nějak moc štěstí. Lukům, kuším a případným vrhacím zbraním se tedy vyhýbá uctivým obloukem, protože to by jeho ruku asi skutečně muselo vést štěstí, aby si s takovými zbraněmi povodil celou arénu.


Zeph se narodil do úplné, a možná i vcelku normální, rodiny. Na normálnosti však jeho rodina ztratila ve chvíli, kdy jeho matka dostala neléčitelnou nemoc, kterou nikdo nebyl schopen vyléčit a ona zemřela. Zephovi v té době bylo necelých pět let, neměl žádné sourozence a byl tudíž závislý pouze na svého otce, který si smrt své manželky vždy skrytě vyčítal. O malého syna se tedy tolik nestaral, většinu času trávil ve své práci, jelikož byl mírotvorce. Neustále se motal kolem druhého kraje a byl všude, kde bylo třeba zasáhnout. Byl na každé sklizni, kde bylo třeba odtrhávat plačící rodiče a děti. Zeph tedy víceméně vyrůstal sám, Musel se naučit, jak si udělat něco k jídlu a občasně se musel kolem domu ohánět jako hospodyňka, ale že by se z něj za ty roky stal vyhlášený kuchař, se tedy říci nedá. Většinu času, když byl starší, trávil spíše venku, protože doma byl sám, a pokud tam sám nebyl, byl tam otec, se kterým si postupně už zkrátka neměl co říci. Venku měl své známé a přátelé, za kterými mohl chodit, a díky kterým nemusel myslet na ohyzdnou situaci u nich doma. Většina jeho přátel však byla hrozně zapálených do Her, což on moc nesdílel a nikdo to moc nechápal. Bylo mu to jedno a vždy nad nimi akorát krčil rameny. Každý mu říkával, že jeho otec je mírotvorce a on by tudíž měl mít o Hry nějaký větší zájem, ale on vždy jen po krčil rameny a nechal to plavat. Do Her ho totiž vůbec nemuseli vybrat a on se přeci uměl prát – občas na to došlo ve škole, a tak proč by se měl obávat toho, kdyby jej náhodu vybrali? Sice do svých třinácti bojkotoval výcvikáč, tudíž neuměl pořádně se zbraněmi, Vše, co do té doby uměl, bylo právě to klukovské praní, běh a prchání. Lekci praní měl ze školy a na běh měl zkrátka vždy takový ten svůj talent. Je snad nejrychlejší ze třídy, ne-li z celé školy, což mu pochopitelně pár zájemců o výhru už i závidělo. Jenže nohy nemusí být vždy všechno. Nebylo mu tolik let, když se začal dostávat do potyček s vlastním otcem, který byl i do té doby dost chladný a neustále nějak podkopával Zephovu autoritu. Nakonec došlo i na bití, kterému se mladý hoch moc nemohl bránit, a tak před sebe tak maximálně vrazil ruce, aby neměl modřiny v obličeji. Když se pak jeho otec odebral do ložnice, vztek si chodíval vylévat ven. Vždy otevřel okno, a pak se přes parapet dostal až k větvím stromu, na který přelezl, a pak opatrně přelezl až dolů. To byl jeho život před třináctými narozeninami a vlastně i dlouho po nich. Až před třináctými narozeninami si uvědomil, že vlastně může chodit do výcvikáče a trénovat – ne pro arénu, ale proto, aby to třeba mohl nandat otci doma. Za ty roky týrání mu ta odplata přišla vhod. Následující volný čas pak rozdělil mezi trénink a školu, kterou procházel tak nějak, jak to jen šlo. Z domu stále často prchal a buď se jen tak potuloval po ulicích nebo se scházel se svými přáteli. Situace s rodinou byla den ode dne horší, ale jak měsíce plynuly, Zeph nabíral sílu a s každým dnem byl mrštnější a silnější. Ve svých sedmnáctých narozeninách se konečně odhodlal to svému otci vrátit. Když se jej opět jeho otec pokusil napadnout, obrnil a se a vrátil mu to. Mnohdy přemýšlel nad tím, že by to třeba nebyl schopen udělat, protože táta je táta, ale v ten den, kdy se poprvé vzepřel, si uvědomil, že ani rodičovská láska někdy nemusí být vše. Pak otce nechal a zase na nějakou dobu utekl z domova. Zatím žije na střídačku všude, kde se dá. Nad arénou stále nepřemýšlí – jestli se to má stát, stane se. A jestli bude muset někoho zabít – budiž. Teď to ale není nic, co by tížilo jeho mysl. Snaží se dál pracovat na sobě a nějak přežít, budoucnost jej, jako některé z jeho kraje, netrápí.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92