Friday, March 25, 2016

Dexter Fireleigh

[ dekster fájrlý ]

 

Player: Lauri

FC: Jared Gilmore



Contact: dee.braineater@gmail.com

Age: 13 deceased - probodnutý skrz naskrz: K. Xiāo


Token: Starý kompas po dědečkovi


Dexter není kdovíjak vysoký ani vypapkaný chlapík, proto poměrně zaostává v síle. Jeho přednosti jsou, jak už by se dalo u malého kluka čekat, převážně v těch psychických a mentálních schopnostech. Dex byl vždy dobrák, který uměl zachovat chladnou hlavu, když bylo třeba. Už od malička o něm říkávali, že je to takový malý vědec, protože vždycky uměl říci, co se mu nelíbí nebo ne, anebo na cokoliv uměl projevit svůj názor, i když byl o pár hlav menší, než ti ostatní. I v dnešních dobách tento mladý hoch hltá skoro každou informaci, která se jen k nim, do jejich školy v 12. kraji, dostane. Knížky jsou jeho spása, a tak oplývá značně velkým přehledem v povolené četbě a sám se už dokonce pokusil leccos napsat. Má poměrně velkou fantazii, v jeho hlavě neexistují žádné zábrany, žádné hranice. Kdyby z něj někdo chtěl udělat tvůrce her, určitě by neudělal špatně, protože vykonstruovat nějakou tu pěknou příšerku by chlapec věru zvládl. Příroda mu dokonce nadělila nějaký ten um na kresbu – chlapec je skutečně nadaný a detailně umí překreslit cokoliv, na co se jen podívá. Jeho oči umí vcelku realisticky vnímat barvy, a když je třeba něco sladit, udělá to bez sebemenšího problému. Jeho ruce jsou poměrně zručné a stejně tak prsty, které má rychlé a mrštné. Umí se díky nim věnovat detailním pracím a svůj um by možná mohl využít k sestrojování pastí a návnad, což však sám ještě pořádně neumí. Pasti zná spíše z teoretického hlediska, sám snad nikdy žádnou nesestrojoval, ačkoliv na zahradě se párkrát pokoušel vyrobit nějaký menší mechanismus, díky kterému by mohl nachytat alespoň nějaké krysy, které jim lezly do jejich už tak pusté zahrádky. Jak už bylo zmíněno na začátku, Dex je poměrně zarytý čtenář, což se pochopitelně odráží i v jeho vědomostech – vyzná se poměrně dobře ve zvířatech, umí určit mnoho druhů, které žiji v lesích a i v nějakých exotičtějších částech země. Vyznat se umí dokonce i v bylinkách. Ač to byl ze začátku problém něco narvat do hlavy, nakonec si bylinky vcelku osvojil, a tak v přírodě umí najít nějaké ty léčivé bylinky, ale i ty jedovaté, které by někomu mohli vcelku zavařit. Co se týče nějakých fyzických záležitostí, tak jediné, co tento chlapec zvládá obstojně, je zřejmě alespoň trochu ten běh, a pak hod. V běhání umí na krátkou vzdálenost vyvinout docela rychlé tempo, horší je to ovšem s jeho výdrží na dlouhé tratě. V hodu byl taky vždycky docela dobrý, zvláště co se týkalo přesnosti. Zas tak daleko totiž tento mladík nedohodí. Spoléhat tudíž musí zejména na své mentální schopnosti. Umí svázat do kupy nějaké ty provázky a udělat na nich nějaký ten rozvázatelný, ale i nerozvázatelný uzel.


Asi není ani třeba dodávat, že tento chlapec se pořádně neumí prát a ze zbraní držel v ruce maximálně nožík, se kterým tak nějak něco zvládne, ale sakra dobrý to teda není. Maximálně si něco nařeže nebo rozřízne, ale aby s tím někoho vykuchal, to teda pardon. Taky to není žádný vrcholový sportovec a ve škole by asi dokonale seděl na vzorec šprta. Hodně znalostí, ale pramálo sportovních vlohů. Kromě běhu a dobré mušky mu každá námaha přinese tak maximálně velké strasti. Nejraději by zkrátka byl někde v knihovně a ne na hřišti, protože fuj, sport. Ten je tak maximálně pro upocené frajírky, znalosti jsou důležitější. Tudíž Dexter není ani nejlepším bojovníkem, ani nejlepším sportovcem. Když totiž říkáme, že není dobrý ve sportu, tak není dobrý ani třeba v plavání. V životě totiž nikdy neplaval, a tak kdyby jej někdo hodil do hlubokých vod, asi by jen kopal nožkama, než by se nakonec úplně utopil nebo než by jej zachránil nějaký zázrak. Taky to není kdovíjak dobrý kuchař. Sice se občas díval na maminku, jak něco kuchtí, ale jinak je prostě v kuchyni šikovnej asi jako kráva v laboratoři. Prostě hrozný pakouš, který kolem sebe tak maximálně udělá hrozný bordel, než aby ukuchtil něco, co se bude dát jíst. A pokud bychom se bavili o shánění jídla, určitě by lépe sehnal nějaké jedlé bobule, než ulovil třeba zajíce. Těžko říci, jestli by je j třeba umě i zpracovat. Zas tak často se králíkům nevěnuje. Vlastně nikdy v životě nezpracovával žádné maso, protože je mu třináct a rodiče se jej snažili připravit spíše na život muže, než hospodyňky. I když je faktem, že jim to moc dlouho nevydrželo – Dex je trochu jako slon v porcelánu, co se týče uklízení nebo domácích prací.


Dex měl na rodinu celkem štěstí, jelikož pochází z úplné rodiny, tedy není ani sirotkem, a ani mu nikdo nechybí. Má tři starší bratry, kteří už, díky svému věku, nemají s Arénou a potažmo Hrami žádné spojitosti. Dva z nich pracují v dolech a třetí je pomocný ošetřovatel, jelikož to byl vždy, obdobně jako Dex, milovník knih a čtení. Dexterovo dětství bylo vcelku bezproblémového, jelikož jeho rodiče měli takové příjmy, že si mohli dovolit nějaké to lepší maso i ovoce, a pokud občas bylo něco navíc, vyslali jednoho ze starších bratrů, aby něco směnil na černém trhu. Na malého chlapce spíše všichni dávali pozor, aby si nějak neublížil, a aby se třeba nedostal do potyčky s nějakými mírotvorci, i když je pravda, že se občas projevilo to, že už je čtvrtý v řadě, a tak s ním už taky trochu nakládali jako s chlapákem. Zejména nikdo nečekal, že by se třeba z mladého chlapce mohl vyvinout další knihomol. Všichni si mysleli, že bude spíše následovat vzoru svých dvou starších bratrů a bude se hodně zajímat o to, aby byl zručný a dobrý. Hrozba Her tu přeci stále visela nad jeho hlavou jako břit gilotiny. Dexter však měl nejraději učení, knížky, a pokud něco dělal s rukama, obvykle to mělo něco do činění s kreslením nebo se třeba něco snažil upatlat s hlíny. Občas mu k jeho tvoření pomáhala jehla, anebo nějaké ty provázky, se kterými něco vázal. Zkrátka se o něm nedalo moc říci, že by to byl ten nejlepší pomocník v domácnosti, i když se vážně snažil. Většinu věcí však měl v hlavě spíše teoreticky, uměl si různé věci odvodit, leccos si i spočítat, ale copak pro to měla pochopení maminka, která nutně potřebovala uklidit? Rozhodně ne. I přesto však Dexter má svou rodinu rád a oni jeho. Všichni drží při sobě a každičký problém řeší společně, jakoby mezi nimi byl stále natažený nějaký imaginární provaz, který by je stále spojoval. Společně prošli sklizněmi a společně si vydechli, když na žádné nezaznělo ani jeho jméno a ani jméno jeho bratrů. Nikdo si nedokáže představit, že by to nyní mělo padnout na Dextera, ale když se tomu zatím všichni vyhýbali? Kdo ví. Nebezpečí je tu stále.

Tuesday, March 22, 2016

Ute Chester

[ jut čestr ]

 

Player: Renaiti

FC: Kat Graham



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnutý krk: L. Kaeden


Token: Rodinný prsten - náhled


Jedná se o vcelku sebevědomou dívku, které v žádném případě není lhostejná přetvářka. Vlastně celý její život je jednou velkou přetvářkou. Díky jejímu nehasnoucímu úsměvu se všem v jejím okolí může zdát, že je vše úplně v pořádku, jenže ono to tak vlastně ani být nemusí. Dokázala se naučit skrývat svoje špatné pocity a nahrazovat je těmi pozitivními. Přišla díky tomu také na to, že tak mnohdy naštve více lidí, než kdyby se je jakkoli pokoušela urážet. Jelikož nemá stálou práci na jednom místě, ale čeká, kam ji ten daný den pošlou, rozhodně se jen tak něčeho nezalekne. Díky sadům se naučila nejen lézt po žebříku, ale i vcelku dobře lézt po stromech a rozhodně si zde také dokázala zvyknout na všelijakou havěť od nějakého toho mravence až po sršně. Naopak díky práci na poli se naučila rozeznávat základní plodiny pěstující se v jejím kraji. Také ještě získala jistou zkušenost se srpem a věcem jemu podobným, ví jak jej má správně držet, aby s ním pracovala co nejefektivněji a do je nejdůležitější. Jestli by s ním dokázala někoho zabít, toť je otázka druhá. Jelikož jsou v jejím kraji drsné podmínky na denním pořádku, neboť většina produktů míří rovnou do Kapitolu a jen minimum jim tu zůstává, je zvyklá na to, že nedostává pravidelný přísun potravin, ta k jak by dívka jejího věku potřebovala. Stejně tak si zvykla i na přísný řád, který jí jasně dává najevo, že občas je zkrátka lepší držet jazyk za zuby a jen poslušně dělat to, co se po ní žádá. Nikdy totiž nebyla ten typ, aby schválně vyvolával nějaké rozbroje nebo rvačky. Ve svém volném čase – kterého sice nemá mnoho, ale i přes to – se věnuje tomu, co ji doopravdy baví a to je tanec. I když je to pro její kraj netypické, pro ni se jedná o činnost, u níž se dokáže uvolnit a na chvíli úplně vypnout po celodenní výpomoci na polích nebo v sadech. Získala díky tomu i určitou mrštnost. No, a jakožto nejstarší dítě ve své rodině také často musela pomáhat rodičům, ať už matce nebo otci. Dopracovala se tak i k určitému levelu zručnosti – ví co a jak a nástroje jí nepadají z rukou. Například když zašívala staré roztrhané deky, aby jim ještě chvíli vydržely nebo pomáhala otci opravovat střechu…


Na první pohled možná nevypadá jako dívka, která by nějaké slabiny měla, při nejmenším se veškeré svoje mezery, ať už po fyzické nebo vědomostní stránce snaží před ostatními skrývat, jak nejlépe to jen dovede. Jenže to, bohužel pro ni, neznamená, že žádné slabiny nemá. Jelikož tráví mnoho času v práci na poli nebo v sadech, nemá příliš volného času, aby mohla trénovat. Ovšem i kdyby to volno měla, její kraj nenabízí mnoho možností pro trénink. Naučila se sice pracovat se srpem, hráběmi a různými jinými nástroji pro zemědělství, ale nějakých zbraní, které mají k dispozici ve vyšších krajích, se nikdy nedotkla, přesně jak by se dalo čekat od dívky z jedenáctého kraje. Co by ale opravdu nezvládla je krev z nějaké rány na jejím těle, to opravdu ne. Pohled na tuto červenou tělní tekutinu, řinoucí se po její kůži, ji pokaždé uvede do mdlob, ať už je v jakémkoli množství. Sice má základní znalosti rostlin a stromů – díky jejímu kraji – o bylinky a keře se nikdy nijak zvláště nezajímala, nepřišlo jí to důležité. Možná je to chyba, protože by na to hlavu a pamatováka měla. Ovšem momentálně si to ani nijak výrazně neuvědomuje. Jako takovou svoji hlavní slabinu však vnímá svoji poměrně malou výšku, která činí necelých 157 centimetrů. Pro někoho by to možná mohla být výhoda, ale ona to spíše vidí jako přítěž. Neboť když leze po stromech v sadě, nedokáže okolo sebe otrhat tolik plodů a musí si co chvíli popolézt trochu výše, aby dosáhla i na větve nahoře, což je podle jejích slov jen ztráta času. Přísloví: "Dvakrát měř a jednou řež," pro její charakteristiku rozhodně není to pravé ořechové a jí samotné to vůbec nic neříká. Dokáže být totiž v mnoha situacích velmi energická a úplně při tom vypustí nějaké logické myšlení, nebo případné následky onoho činu. Ano, jedná se o horkou hlavu, která se ihned chopí první příležitosti, aniž by si to více promyslela a uvážila, co by se mohlo stát…


Ute se narodila do 11. kraje, jestli se dá mluvit o štěstí nebo naopak smůle, to nechť si každý posoudí sám. Ona nemůže jinak než být spokojena, neboť i kdyby byla nespokojena, nic s tím už nenadělá. Narodila se jako první dítě rodičům Chesterovým. Její tatínek doufal ovšem v chlapce, kterého se ani po třech dalších přírůstcích nedočkal. Jelikož byla malá dívenka nejstarší, rodiče ji vždy brali jako největší pomocnou sílu. Už od raného dětství byla spolehlivým tvorem a proto jí matka svěřovala její mladší sourozence do péče, zatímco oba rodiče pracovali, aby měli alespoň na základní potraviny. Jakmile sestry odrostly do věku, kdy se o sebe doma dokázaly chvíli postarat samy, připojila se Ute jako pomocná síla na pole či sady, jak bylo zrovna potřeba. Již od útlého věku se musela učit zacházet s různými zemědělskými potřebami. Nedá se moc mluvit o tom, že by měla dětství, takové jako každé jiné dítě, například z Kapitolu nebo vyšších krajů. Ale i přes to, měla tři nejzákladnější věci, které jí stačí i dnes: rodinu, lásku a zázemí. I když jejich dům nebyl nikdy žádný přepychový palác, alespoň měli střechu nad hlavou, na rozdíl od jiných nešťastníků. Moc dobře ví co je to hlad, ale rodičům to za vinu nedává, protože si je moc dobře vědoma toho, že práce není lehká a uživit čtyři hladové krky není opravdu žádná legrace. Snaží se jim proto už od malička co nejvíce pomáhat. Už od nízkého věku jí tedy začalo pravidelné ranní vstávání a vracení se domů až za tmy, kdy již nejde pracovat. I přes to si však stále udržela úsměv na rtech. Jednou v sadech viděla, jak se stromy rozvlnily do větru a něco na tom ji přitahovalo. Zkusila se rozvlnit podobně jako oni a přitom si pro sebe pobroukávala melodii písničky. Tímto způsobem se dostala ke svojí životní vášni, kterou je tanec. Neměla sice možnost chodit na žádné lekce nebo kurzy, zkrátka se do rytmu vlní tak, jak to cítí, čímž se dokáže bezprostředně uvolnit po namáhavém dni. Jinak z dětství nemá žádné jiné pěkné vzpomínky, spíše ty odrazující. Jako když ji občas mírotvorci šlehli bičem, aby přidala v práci. I když jsou i v dnešní době všichni při práci řádně střeženi, už si na to tak nějak zvykla. Stejně tak i na fakt, že domů přichází za tmy a spát chodí většinou až v ranních hodinách. Důvodem je totiž občasná pomoc jejím rodičům v domácnosti, aby jim alespoň trochu ulehčila a nesedřeli se úplně z kůže. Hladové hry nikdy příliš neprožívala, spíše přežívala ze dne na den a přemýšlela, co se zítra bude dít a neměla čas snít nad tím, co by dělala, kdyby ji vylosovali. Ale možná nad tím trochu uvažovat měla…

Monday, March 21, 2016

Deiene Lucio

[ dai-in lus-jó ]

 

Player: Viol

FC: Sonya Esman

Occupation: Stylist → District 8

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 29 deceased - autonehoda





Na první pohled působí víc chladněji než většina Kapitolanů – to je okamžitě viditelné v jejím výrazu v obličeji, který má stále stejný. Také jak tomu společnost říká – „resting bitch face“. Většinou své pocity až tak moc neprojevuje, (jen při práci) může být šťastná a zaujata svým okolím, ale okolí si zase může smyslet, že je kompletně nezaujata děním okolo sebe, a ještě k tomu z nějakého důvodu nakrknutá. Už si na to zvykla, a nechává si lidi myslet svoje. Co jiného by bylo moudřejší, no ne? Její největší předností je estetické cítění, které se na ní projevovalo už při raném dětství. Velmi ráda se projevuje skrz svůj módní styl, má ho poněkud odlišný od toho, co se dá očekávat – většinou v barvách pastelu. Jejími oblíbenými barvami je však lososová, pudrová a smetanově krémová, které na ní většinou uvidíte nejčastěji. Jejím tajemstvím v tom, že jí většina oblečení padne přesně na milimetr je, že si některé oblečení šije sama. Všechno, co si také na sebe koupí, nemusí být ani nutně značkové, ale dražší módu rozhodně preferuje víc. Své vlasy si nechává ve své naturální lehce špinavé blond barvě, na kterou je pyšná a nehodlá si ji nikdy v blízké době zničit, ani kdyby bylo zrovna v módě nosit na hlavě paletu pastelových barev. Kromě svého specifického módního stylu, se také zajímá o malbu. Jde spíše o abstraktní umění, občas něco víc konkrétnějšího jako denní i noční nebe nebo výhled na město. Několik amatérských obrazů už v minulosti prodala pár sběratelům a vydělala si z toho docela dost peněz. Řekněme, že její zaměření je plně na umělecký úvazek. Ve škole ji logické předměty jako Matematika nebo Fyzika nedávaly smysl a následně ji jen znudily k nepoznání, jako v podstatě každého „umělce“. I když by se Deiene mohla zdát trochu podivínská vůči Kapitolanům, nakonec všechny nějakým způsobem okouzlí. Když se totiž rozpovídá, většina místnosti s ní ve všem souhlasí, jelikož její názory hrají na obě strany, a nikdo si tohohle faktu povětšinou nevšimne, a jede s jejím proudem. Rozhodně ale radši jede všechno sólo, mluvíme-li o uměleckých směrech, tak to platí nejvíc – nemá ráda, když se jí lidi pletou do jejích záležitostí okolo umění. To je taky jeden z důvodů, proč působí chladněji. Když ji kupříkladu někdo otravuje, nebojí se mu to na rovinu říct a odpálkovat ho při první vyřknuté větě. Pro lidi, s kterými se zná je prý tohle zacházení hrubé, a že by se měla víc uvolnit a nebrat to tak vážně, ale vždy se vymluví na to, že je „umělkyně“, a umělci příjemní skutečně nebývají, když jim někdo kecá do něčeho, co sami vytvořili nebo tvoří. Když už jsme u jejích vztazích a společenských aktivitách, řekněme, že se jim z větší části vyhýbá. Ráda tráví čas ve svém mini „studiu“, kde nechává promlouvat svou pravou hemisféru. Avšak proti správné Kapitolské společenské události nic nemá. Občas je fajn se odreagovat, a ještě k tomu v tak úžasném velkoměstě jako je Kapitol, je tu všechno na co si vzpomenete, to nemůže ignorovat a může to pouze obdivovat, a hlavně, být toho veleváženou součástí.


Deiene je jedináček. A všichni víme, co se o jedináčcích říká, že jsou rozmazlení. Pro Deiene to platí napůl. A to z toho důvodu, že jí rozmazloval jen táta. Kupoval jí všechno, na co si ukázala, nezáleželo na tom, kolik to stálo, bylo to hned její, proto s ním navázala silný vztah a má ho nefalšovaně za tyhle věci ráda. Její matka na rozdíl se z ní snažila vychovat samostatnou a sebevědomou dívku, která by si poradila ve své pozdější profesi či kariéře. Nebyla na ni nijak přísná, ale nepovolila jí tak úplně všechno. Její matka totiž jednoduše chtěla, aby její dcera byla jednoho dne slavná, a k tomu se prý může dopracovat jen tehdy, kdy ukáže svou samostatnost a osobnost. Takový přístup většinou Kapitolané nemají, její matka však byla výjimkou potvrzující pravidlo. V tom si samozřejmě její rodiče nerozuměli a opakovaně se dohadovali o tom, co je pro ni nejlepší. Vždycky při debatě prohráli oba, protože se nebyli schopni hádat už jen z toho důvodu, že by to mohlo vézt k rozvodu a přišli by o peníze toho druhého, což není možné dopustit – i proto že se měli rádi, nejspíš. Na Deiene ale nikdy nepůsobilo, že by se jmenovitě „milovali“. Jejich vztah byl zvláštní, občas profesionální, někdy přátelský, někdy se zdálo, že jsou sourozenci, ale nikdy mezi nimi necítila žádné to romantické napětí. Jako by to pro ně neplatilo a dali si úvazek, že budou manželé, ale vynechají z toho všechny hluboké city ovlivňující cokoli v jejich profesionálních životech. Ne že by působili depresivně kvůli tomuto faktu, jen měli jiný vztah, než jaký by se dal od manželů očekávat. Na tom si taky postavila základy jejího vlastního přístup k lásce, není stejný jako ten všech ostatních, víte – držení za ruce, dívání se hluboko do očí, ostýchavé doteky, nenápadné flirtování, dvojsmyslné úsměvy a úšklebky… pro ni jako by to stejně jako pro její rodiče, neexistovalo. Možná jednou pozná, jaká láska doopravdy může být, anebo zůstane šťastná ve své malé iluzi, že láska se rovná konexím a kariéře. Obojí by nikomu nemuselo v řádných okolnostech rapidně ublížit. Nicméně, rodiče na ní nemohli být za život víc, než pyšní. Ve škole měla dobrý průměr, i když pokulhávala v matematice a občas ve fyzice, k nim se také vždy chovala s úctou a láskou, nedělala žádné neplechy, nevyvolávala zbytečné konflikty, a proto se rozhodli, že jí budou v její kreativitě, která se projevila víc při její pubertě, plně podporovat. Ať se s tím vrhne jakýmkoliv směrem. Vždy ji můžou navíc finančně podpořit, a její táta si vydělává skutečně víc než dost, takže se o svou budoucnost, ať už je jakákoliv, nemusí v nejmenším obávat.

    

    

Sunday, March 20, 2016

Lizzy Duncan

[ lihzy doanken ]

 

Player: Quinn

FC: Gal Gadot



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 17 deceased - sebevražda, probodnutý krk




Liz se narodila v Desítce a to už je samo o sobě její předností. Od narození byla sužována nedostatkem potravy, tvrdou prací a skoro žádnou střechou nad hlavou. To člověku dost utuží kořínek. Umí se přizpůsobit téměř každým životním podmínkám, zejména když jsou to ty horší. Za těch pěknejch pár let mezi těmi nejhoršími z nejhorších z celé Desítky se přirozeně musela naučit nějaké sebeobraně, protože tihle lidé nebyli vždy velmi přátelští. Člověk si musí umět sjednat pořádek, pokud chce být respektován a přesně to ona udělala. Je chytrá, rychlá a má docela sílu, takže si může dovolit na kde koho. Taky by se mělo zmínit, že je docela dost i dobře školená zlodějka. Něco pro přežití dělat musela, a když se pro ni zrovna nenašla práce, tak jí nic jiného nezbývalo. Nemůžeme o ni říct, že by nebyla pracovitá ba právě naopak, pracovat dokáže dost pilně, pokud je potřeba a pokud to dělá pro něco, co jí pomůže. Pracovala na mnoha místech, nikde ale nezůstala dlouho, protože se to vždycky nějak zvrtlo a ona skončila zpátky na ulici. Tam ji nikdo nikdy nečekal, rodiče oba umřeli, když byla malá a ona tak všemu kolem musela čelit sama. To znamená, že se o sebe umí postarat. Je to dobrá manipulátorka. Nebo se o to alespoň snaží.. A když to takhle prostě nejde, tak si věci vyřídí klidně i pomocí pěstí. Ránu se dát nebojí, vlastně pro ni ani většinou nejde daleko a taky to pak pěkně bolí, když někomu vrazí, protože ačkoli se to nezdá, je dost silná. Asi by si netroufla na nějakýho dospělýho silnýho chlapa, ale ty vychrtliny z ulice v pohodě zvládne i s jednou rukou za zády. Ve všem se snaží hledat nějakou logiku. Jak už bylo zmíněno, i přesto, že se jí nikdy nedostalo pořádného vzdělání, je chytrá. Dost chytrá na to, aby si zvládla vypočítat kde přesně má kdo stát, aby se stalo přesně to, co ona chce. To znamená, že i plánování je její silná stránka. Nikdy neletí do věcí přímo, vždycky si musí najít nějakou strategii. Tu potom podtrhne všemi již zmíněnými schopnosti a tadá! Její nádherný plán má úspěšný konec. Nikdy neměla přístup k nějakým profesionálním zbraním, ale k sebeobraně vždycky u sebe měla alespoň nějaký nůž. Aby v případné akci nevypadala jako totální trotl, naučila se s tou věcí alespoň trochu zacházet a taky se naučila jak s ním lidi hned nezabít, protože z toho by bylo moc moc problémů a to ona nemá ráda. Ví, kam si může bodnout nebo seknout, aby to protivníka jenom bolelo a ne způsobilo smrtelnou ránu. Zkusila si to jen párkrát, ale i tak je v tom dost sebevědomá. V čem dalším se cítí sebevědomě, jsou určitě její atletické schopnosti. Nedělá jí problém lézt po střechách domů, provádět různý salta a přemety, je to prostě něco, co je pro ni totálně super a dělá to ráda. Třeba jenom tak pro zábavu. Konkrétně to lezení po střechách miluje, protože tak může alespoň na chvílí utéct od toho, co ji čeká tam dole na ulici.


Je drzá. Moc drzá na to, aby to s ní mohlo dopadnout dobře. Hodně si dovoluje, provokuje a ani neví proč. Vůbec netuší, kde se to v ní bere, ale už to tak je a ona s tím nic nenadělá, i když se snaží. I když většinou její super plány a krádeže vychází, občas se prostě stane, že se něco pokazí nebo že ji někdo chytí a to je pak dost špatný. Umí se prát, má sílu, ale nikdy to nebude tak úplně ono, kvůli tomu, že je dost podvyživená. Byly dny, kdy nejedla vůbec a většinu těch ostatních dnů bylo toho jídlo fakt málo a to není zrovna dobře. Nikdy se na nikoho nemohla spolehnout. Žije v podstatě ve stínech a schovává se před okolním životem, protože lidi bere jako zrádce. I přesto že by bez problémů někoho zabila, má v sobě pořád ten kousek lidskosti, který by jí to dával pořádně sežrat. Jako snad každý, kdo žije v těch horších částech 10. Kraje, i ona je často vyvolávačem konfliktů To také souvisí s tou její drzostí a prostě je to taková ta její stinná rozbitá stránka, kterou už nikdo neopraví, protože už je na ni moc fixovaná. Fyzicky je na tom docela mizerně, ale psychicky je na tom ještě mizerněji. Rodiče jí umřeli, lidi jí zrazovali a zažila tolik zklamání, co většina lidí nezažije za celej život. Stejně tak je její psychická výdrž dost malá. Stačí jenom málo k tomu, aby jí praskli nervy a ona se přeměnila v totální příšeru. A nejhorší je, že si je všech těhle hroznejch věcí vědomá a dělá je z její vlastní vůle. Ona vlastně vůbec není nějak zlá nebo tak, ale život, který ji potkal, z ní udělal něco, co není. Občas se dívá na svůj odraz a říká si jaká je nicka a záměrně si tak snižuje sebevědomí. Nechová se k sobě zrovna pěkně. Nemá vůbec žádný problém ublížit i sama sobě, když je nepříčetná. Dokáže si vybudovat respekt, ale když někdo vzdoruje, nevidí jiný způsob jak ho dostat na svojí stranu než z něj vymlátit duši. Jasně, snaží se to vyřešit slovy, ale to většinou nedokáže. Občas nevědomky vypustí z pusy věci, který nemá a to je taky dost velkej problém. Světe div se, nikdy nezacházela s jinou zbraní než byla nějaká dýka nebo nůž. Nedají se od ní očekávat nějaký velký schopnosti, co se i těch nožů a dýk týče, ale s tím se alespoň umí ubránit. Nikdy nebyla velkou fanynkou krve, i když by se to od někoho z desítky očekávalo. Není to tak, že by se jí z toho dělalo špatně nebo tak něco, ale prostě nemá ráda, jak se od ní vždycky člověk ušpiní. Jako by nestačilo bahno. Výhodou i nevýhodou může být její velikost. Je hodně malá, má jenom něco kolem 150 cm. Sice je malá, ale zákeřná a to se počítá.


Lizzy je malá kráska, která ovšem byla zkažena životem na ulici. Jo, nikdy neměla čas nějak moc se o sebe starat, ale i tak vypadá dost dobře a může o sobě klidně říct, že je pěkná. V jejích tmavě hnědých vlasech, které jí sahají přes ramena, občas najdeme i světlejší prameny. Má to štěstí, že i s nepříliš častým česáním a mytím si vlasů, vypadají úžasně. Většinou je má rozpuštěné, ale někdy si je dá i do culíku, aby jí nepřekáželi. I přes snažení všech různých lidí a prostředí její obličej zůstal téměř bez nedokonalostí, za což je opravdu vděčná, protože s takovou tvářičkou dokáže občas i něco vysomrovat, což je jen a jen dobře. Její postava je téměř perfektní, jenom možná moc vychrtlá. Jídlo není a tak se ani není čemu divit. Oblečení si fakt nemůže vybírat, takže ji většinou vidíte v tom, co najde. Kolikrát je to oblečení dost potrhaný a špinavý, ale přece nemůže chodit nahá a je to teda pořád lepší, než nic. Jí to ani nevadí, ona totiž vždycky byla skromná. Musela být, jinak by asi moc dlouho nepřežila. Nemá ráda lidi, i přestože na ně dokáže být milá. Nebo spíš dokázala být milá, teď už jí to dělá dost problémy. Zažila spoustu nemilých věcí a většina z nich byla právě zapříčiněna tím, že ji zradil člověk, kterému věřila. To vám prostě tu důvěru pochroumá no. Často se schovává v stínech a pozoruje dění okolo ní. Kouká na to, jak jiní lidé mají práci, jak si dokáží vydělávat a jak žijí lépe než ona. I ona občas byla v téhle lepší společnosti, ale nikdy to moc dlouho nevydrželo, kvůli jejím konfliktům. Občas byla tak zoufalá, že i něco v práci ukradla a to se samozřejmě trestalo, pokud na to někdo přišel. Všechny její cesty tedy vždy vedli tam, kde strávila celý svůj život, čili někde do chabého přístřešku, který ji sotva uchránil před deštěm. Kolikrát z toho byla na dně a dostala se i do těch situací, kdy si ani to "mohlo by být hůř" říct nemohla. Docela jí celý tenhle život pochroumal psychiku. Do toho připočítejme ještě to, že v sedmi letech oba její rodiče umřeli a už si fakt můžete říct, že mizerněji než tahle holka na tom být nemůžete. První roky o samotě byly fakt příšerný. Každý z tý chudý sebranky si na ni dovolil a nenechali jí ani to málo, co občas měla. Jednoho dne, kdy už byla starší, si ale řekla dost. Začala se paklovat se špatnejma lidma, aby se naučila, jak být jedním z nich. Měla v týhle branži pár dobrejch učitelů, dokonce si myslela, že by to mohli být její přátelé, ale příšerně se spletla a to ji jenom zocelilo. Získala si od ostatních respekt a naučila se, jak je pohřbít jak fyzicky, tak psychicky. Jenže si tak trošku neuvědomovala, že tím tak trochu pohřbívá i sebe. Hry měla vždycky ráda i přesto, že se do nich mohla dostat, poskytovali jí vždycky jídlo, protože si brala a pořád bere oblázky. Nikdy tak nějak nepřemýšlela nad tím, co by se stalo, kdyby ji vybrali. A ani nad tím nepřemýšlí, protože má svých problémů dost. Teď tak nějak pokračuje v jejím žití, občas si najde nějakou práci, kterou dělá jenom za to, aby měla co jíst a kde spát a tak nějak prostě přežívá.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92