Monday, March 21, 2016

Deiene Lucio

[ dai-in lus-jó ]

 

Player: Viol

FC: Sonya Esman

Occupation: Stylist → District 8

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 29 deceased - autonehoda





Na první pohled působí víc chladněji než většina Kapitolanů – to je okamžitě viditelné v jejím výrazu v obličeji, který má stále stejný. Také jak tomu společnost říká – „resting bitch face“. Většinou své pocity až tak moc neprojevuje, (jen při práci) může být šťastná a zaujata svým okolím, ale okolí si zase může smyslet, že je kompletně nezaujata děním okolo sebe, a ještě k tomu z nějakého důvodu nakrknutá. Už si na to zvykla, a nechává si lidi myslet svoje. Co jiného by bylo moudřejší, no ne? Její největší předností je estetické cítění, které se na ní projevovalo už při raném dětství. Velmi ráda se projevuje skrz svůj módní styl, má ho poněkud odlišný od toho, co se dá očekávat – většinou v barvách pastelu. Jejími oblíbenými barvami je však lososová, pudrová a smetanově krémová, které na ní většinou uvidíte nejčastěji. Jejím tajemstvím v tom, že jí většina oblečení padne přesně na milimetr je, že si některé oblečení šije sama. Všechno, co si také na sebe koupí, nemusí být ani nutně značkové, ale dražší módu rozhodně preferuje víc. Své vlasy si nechává ve své naturální lehce špinavé blond barvě, na kterou je pyšná a nehodlá si ji nikdy v blízké době zničit, ani kdyby bylo zrovna v módě nosit na hlavě paletu pastelových barev. Kromě svého specifického módního stylu, se také zajímá o malbu. Jde spíše o abstraktní umění, občas něco víc konkrétnějšího jako denní i noční nebe nebo výhled na město. Několik amatérských obrazů už v minulosti prodala pár sběratelům a vydělala si z toho docela dost peněz. Řekněme, že její zaměření je plně na umělecký úvazek. Ve škole ji logické předměty jako Matematika nebo Fyzika nedávaly smysl a následně ji jen znudily k nepoznání, jako v podstatě každého „umělce“. I když by se Deiene mohla zdát trochu podivínská vůči Kapitolanům, nakonec všechny nějakým způsobem okouzlí. Když se totiž rozpovídá, většina místnosti s ní ve všem souhlasí, jelikož její názory hrají na obě strany, a nikdo si tohohle faktu povětšinou nevšimne, a jede s jejím proudem. Rozhodně ale radši jede všechno sólo, mluvíme-li o uměleckých směrech, tak to platí nejvíc – nemá ráda, když se jí lidi pletou do jejích záležitostí okolo umění. To je taky jeden z důvodů, proč působí chladněji. Když ji kupříkladu někdo otravuje, nebojí se mu to na rovinu říct a odpálkovat ho při první vyřknuté větě. Pro lidi, s kterými se zná je prý tohle zacházení hrubé, a že by se měla víc uvolnit a nebrat to tak vážně, ale vždy se vymluví na to, že je „umělkyně“, a umělci příjemní skutečně nebývají, když jim někdo kecá do něčeho, co sami vytvořili nebo tvoří. Když už jsme u jejích vztazích a společenských aktivitách, řekněme, že se jim z větší části vyhýbá. Ráda tráví čas ve svém mini „studiu“, kde nechává promlouvat svou pravou hemisféru. Avšak proti správné Kapitolské společenské události nic nemá. Občas je fajn se odreagovat, a ještě k tomu v tak úžasném velkoměstě jako je Kapitol, je tu všechno na co si vzpomenete, to nemůže ignorovat a může to pouze obdivovat, a hlavně, být toho veleváženou součástí.


Deiene je jedináček. A všichni víme, co se o jedináčcích říká, že jsou rozmazlení. Pro Deiene to platí napůl. A to z toho důvodu, že jí rozmazloval jen táta. Kupoval jí všechno, na co si ukázala, nezáleželo na tom, kolik to stálo, bylo to hned její, proto s ním navázala silný vztah a má ho nefalšovaně za tyhle věci ráda. Její matka na rozdíl se z ní snažila vychovat samostatnou a sebevědomou dívku, která by si poradila ve své pozdější profesi či kariéře. Nebyla na ni nijak přísná, ale nepovolila jí tak úplně všechno. Její matka totiž jednoduše chtěla, aby její dcera byla jednoho dne slavná, a k tomu se prý může dopracovat jen tehdy, kdy ukáže svou samostatnost a osobnost. Takový přístup většinou Kapitolané nemají, její matka však byla výjimkou potvrzující pravidlo. V tom si samozřejmě její rodiče nerozuměli a opakovaně se dohadovali o tom, co je pro ni nejlepší. Vždycky při debatě prohráli oba, protože se nebyli schopni hádat už jen z toho důvodu, že by to mohlo vézt k rozvodu a přišli by o peníze toho druhého, což není možné dopustit – i proto že se měli rádi, nejspíš. Na Deiene ale nikdy nepůsobilo, že by se jmenovitě „milovali“. Jejich vztah byl zvláštní, občas profesionální, někdy přátelský, někdy se zdálo, že jsou sourozenci, ale nikdy mezi nimi necítila žádné to romantické napětí. Jako by to pro ně neplatilo a dali si úvazek, že budou manželé, ale vynechají z toho všechny hluboké city ovlivňující cokoli v jejich profesionálních životech. Ne že by působili depresivně kvůli tomuto faktu, jen měli jiný vztah, než jaký by se dal od manželů očekávat. Na tom si taky postavila základy jejího vlastního přístup k lásce, není stejný jako ten všech ostatních, víte – držení za ruce, dívání se hluboko do očí, ostýchavé doteky, nenápadné flirtování, dvojsmyslné úsměvy a úšklebky… pro ni jako by to stejně jako pro její rodiče, neexistovalo. Možná jednou pozná, jaká láska doopravdy může být, anebo zůstane šťastná ve své malé iluzi, že láska se rovná konexím a kariéře. Obojí by nikomu nemuselo v řádných okolnostech rapidně ublížit. Nicméně, rodiče na ní nemohli být za život víc, než pyšní. Ve škole měla dobrý průměr, i když pokulhávala v matematice a občas ve fyzice, k nim se také vždy chovala s úctou a láskou, nedělala žádné neplechy, nevyvolávala zbytečné konflikty, a proto se rozhodli, že jí budou v její kreativitě, která se projevila víc při její pubertě, plně podporovat. Ať se s tím vrhne jakýmkoliv směrem. Vždy ji můžou navíc finančně podpořit, a její táta si vydělává skutečně víc než dost, takže se o svou budoucnost, ať už je jakákoliv, nemusí v nejmenším obávat.

    

    

Sunday, March 20, 2016

Lizzy Duncan

[ lihzy doanken ]

 

Player: Quinn

FC: Gal Gadot



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 17 deceased - sebevražda, probodnutý krk




Liz se narodila v Desítce a to už je samo o sobě její předností. Od narození byla sužována nedostatkem potravy, tvrdou prací a skoro žádnou střechou nad hlavou. To člověku dost utuží kořínek. Umí se přizpůsobit téměř každým životním podmínkám, zejména když jsou to ty horší. Za těch pěknejch pár let mezi těmi nejhoršími z nejhorších z celé Desítky se přirozeně musela naučit nějaké sebeobraně, protože tihle lidé nebyli vždy velmi přátelští. Člověk si musí umět sjednat pořádek, pokud chce být respektován a přesně to ona udělala. Je chytrá, rychlá a má docela sílu, takže si může dovolit na kde koho. Taky by se mělo zmínit, že je docela dost i dobře školená zlodějka. Něco pro přežití dělat musela, a když se pro ni zrovna nenašla práce, tak jí nic jiného nezbývalo. Nemůžeme o ni říct, že by nebyla pracovitá ba právě naopak, pracovat dokáže dost pilně, pokud je potřeba a pokud to dělá pro něco, co jí pomůže. Pracovala na mnoha místech, nikde ale nezůstala dlouho, protože se to vždycky nějak zvrtlo a ona skončila zpátky na ulici. Tam ji nikdo nikdy nečekal, rodiče oba umřeli, když byla malá a ona tak všemu kolem musela čelit sama. To znamená, že se o sebe umí postarat. Je to dobrá manipulátorka. Nebo se o to alespoň snaží.. A když to takhle prostě nejde, tak si věci vyřídí klidně i pomocí pěstí. Ránu se dát nebojí, vlastně pro ni ani většinou nejde daleko a taky to pak pěkně bolí, když někomu vrazí, protože ačkoli se to nezdá, je dost silná. Asi by si netroufla na nějakýho dospělýho silnýho chlapa, ale ty vychrtliny z ulice v pohodě zvládne i s jednou rukou za zády. Ve všem se snaží hledat nějakou logiku. Jak už bylo zmíněno, i přesto, že se jí nikdy nedostalo pořádného vzdělání, je chytrá. Dost chytrá na to, aby si zvládla vypočítat kde přesně má kdo stát, aby se stalo přesně to, co ona chce. To znamená, že i plánování je její silná stránka. Nikdy neletí do věcí přímo, vždycky si musí najít nějakou strategii. Tu potom podtrhne všemi již zmíněnými schopnosti a tadá! Její nádherný plán má úspěšný konec. Nikdy neměla přístup k nějakým profesionálním zbraním, ale k sebeobraně vždycky u sebe měla alespoň nějaký nůž. Aby v případné akci nevypadala jako totální trotl, naučila se s tou věcí alespoň trochu zacházet a taky se naučila jak s ním lidi hned nezabít, protože z toho by bylo moc moc problémů a to ona nemá ráda. Ví, kam si může bodnout nebo seknout, aby to protivníka jenom bolelo a ne způsobilo smrtelnou ránu. Zkusila si to jen párkrát, ale i tak je v tom dost sebevědomá. V čem dalším se cítí sebevědomě, jsou určitě její atletické schopnosti. Nedělá jí problém lézt po střechách domů, provádět různý salta a přemety, je to prostě něco, co je pro ni totálně super a dělá to ráda. Třeba jenom tak pro zábavu. Konkrétně to lezení po střechách miluje, protože tak může alespoň na chvílí utéct od toho, co ji čeká tam dole na ulici.


Je drzá. Moc drzá na to, aby to s ní mohlo dopadnout dobře. Hodně si dovoluje, provokuje a ani neví proč. Vůbec netuší, kde se to v ní bere, ale už to tak je a ona s tím nic nenadělá, i když se snaží. I když většinou její super plány a krádeže vychází, občas se prostě stane, že se něco pokazí nebo že ji někdo chytí a to je pak dost špatný. Umí se prát, má sílu, ale nikdy to nebude tak úplně ono, kvůli tomu, že je dost podvyživená. Byly dny, kdy nejedla vůbec a většinu těch ostatních dnů bylo toho jídlo fakt málo a to není zrovna dobře. Nikdy se na nikoho nemohla spolehnout. Žije v podstatě ve stínech a schovává se před okolním životem, protože lidi bere jako zrádce. I přesto že by bez problémů někoho zabila, má v sobě pořád ten kousek lidskosti, který by jí to dával pořádně sežrat. Jako snad každý, kdo žije v těch horších částech 10. Kraje, i ona je často vyvolávačem konfliktů To také souvisí s tou její drzostí a prostě je to taková ta její stinná rozbitá stránka, kterou už nikdo neopraví, protože už je na ni moc fixovaná. Fyzicky je na tom docela mizerně, ale psychicky je na tom ještě mizerněji. Rodiče jí umřeli, lidi jí zrazovali a zažila tolik zklamání, co většina lidí nezažije za celej život. Stejně tak je její psychická výdrž dost malá. Stačí jenom málo k tomu, aby jí praskli nervy a ona se přeměnila v totální příšeru. A nejhorší je, že si je všech těhle hroznejch věcí vědomá a dělá je z její vlastní vůle. Ona vlastně vůbec není nějak zlá nebo tak, ale život, který ji potkal, z ní udělal něco, co není. Občas se dívá na svůj odraz a říká si jaká je nicka a záměrně si tak snižuje sebevědomí. Nechová se k sobě zrovna pěkně. Nemá vůbec žádný problém ublížit i sama sobě, když je nepříčetná. Dokáže si vybudovat respekt, ale když někdo vzdoruje, nevidí jiný způsob jak ho dostat na svojí stranu než z něj vymlátit duši. Jasně, snaží se to vyřešit slovy, ale to většinou nedokáže. Občas nevědomky vypustí z pusy věci, který nemá a to je taky dost velkej problém. Světe div se, nikdy nezacházela s jinou zbraní než byla nějaká dýka nebo nůž. Nedají se od ní očekávat nějaký velký schopnosti, co se i těch nožů a dýk týče, ale s tím se alespoň umí ubránit. Nikdy nebyla velkou fanynkou krve, i když by se to od někoho z desítky očekávalo. Není to tak, že by se jí z toho dělalo špatně nebo tak něco, ale prostě nemá ráda, jak se od ní vždycky člověk ušpiní. Jako by nestačilo bahno. Výhodou i nevýhodou může být její velikost. Je hodně malá, má jenom něco kolem 150 cm. Sice je malá, ale zákeřná a to se počítá.


Lizzy je malá kráska, která ovšem byla zkažena životem na ulici. Jo, nikdy neměla čas nějak moc se o sebe starat, ale i tak vypadá dost dobře a může o sobě klidně říct, že je pěkná. V jejích tmavě hnědých vlasech, které jí sahají přes ramena, občas najdeme i světlejší prameny. Má to štěstí, že i s nepříliš častým česáním a mytím si vlasů, vypadají úžasně. Většinou je má rozpuštěné, ale někdy si je dá i do culíku, aby jí nepřekáželi. I přes snažení všech různých lidí a prostředí její obličej zůstal téměř bez nedokonalostí, za což je opravdu vděčná, protože s takovou tvářičkou dokáže občas i něco vysomrovat, což je jen a jen dobře. Její postava je téměř perfektní, jenom možná moc vychrtlá. Jídlo není a tak se ani není čemu divit. Oblečení si fakt nemůže vybírat, takže ji většinou vidíte v tom, co najde. Kolikrát je to oblečení dost potrhaný a špinavý, ale přece nemůže chodit nahá a je to teda pořád lepší, než nic. Jí to ani nevadí, ona totiž vždycky byla skromná. Musela být, jinak by asi moc dlouho nepřežila. Nemá ráda lidi, i přestože na ně dokáže být milá. Nebo spíš dokázala být milá, teď už jí to dělá dost problémy. Zažila spoustu nemilých věcí a většina z nich byla právě zapříčiněna tím, že ji zradil člověk, kterému věřila. To vám prostě tu důvěru pochroumá no. Často se schovává v stínech a pozoruje dění okolo ní. Kouká na to, jak jiní lidé mají práci, jak si dokáží vydělávat a jak žijí lépe než ona. I ona občas byla v téhle lepší společnosti, ale nikdy to moc dlouho nevydrželo, kvůli jejím konfliktům. Občas byla tak zoufalá, že i něco v práci ukradla a to se samozřejmě trestalo, pokud na to někdo přišel. Všechny její cesty tedy vždy vedli tam, kde strávila celý svůj život, čili někde do chabého přístřešku, který ji sotva uchránil před deštěm. Kolikrát z toho byla na dně a dostala se i do těch situací, kdy si ani to "mohlo by být hůř" říct nemohla. Docela jí celý tenhle život pochroumal psychiku. Do toho připočítejme ještě to, že v sedmi letech oba její rodiče umřeli a už si fakt můžete říct, že mizerněji než tahle holka na tom být nemůžete. První roky o samotě byly fakt příšerný. Každý z tý chudý sebranky si na ni dovolil a nenechali jí ani to málo, co občas měla. Jednoho dne, kdy už byla starší, si ale řekla dost. Začala se paklovat se špatnejma lidma, aby se naučila, jak být jedním z nich. Měla v týhle branži pár dobrejch učitelů, dokonce si myslela, že by to mohli být její přátelé, ale příšerně se spletla a to ji jenom zocelilo. Získala si od ostatních respekt a naučila se, jak je pohřbít jak fyzicky, tak psychicky. Jenže si tak trošku neuvědomovala, že tím tak trochu pohřbívá i sebe. Hry měla vždycky ráda i přesto, že se do nich mohla dostat, poskytovali jí vždycky jídlo, protože si brala a pořád bere oblázky. Nikdy tak nějak nepřemýšlela nad tím, co by se stalo, kdyby ji vybrali. A ani nad tím nepřemýšlí, protože má svých problémů dost. Teď tak nějak pokračuje v jejím žití, občas si najde nějakou práci, kterou dělá jenom za to, aby měla co jíst a kde spát a tak nějak prostě přežívá.

Tuesday, March 15, 2016

Adam Paluka

[ edeam paluka ]

 

Player: Jarci

FC: John Paul Ruttan



Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 14 deceased - vyčerpání z bolesti


Token: Šnůrka z bot


Adam je ešte pomerne mladý, veď 14 rokov, čo to vlastne je? Skoro nič. Takže určite nemožno od neho očakávať, že všetko bude vedieť, veď predsa je to ešte len decko, aj keď veľmi uvedomelé. Alebo aspoň bolo, no poďme pekne po poriadku. Adam bol od malička veľmi milý, prívetivý, veľmi nápomocný, keď mohol a vedel ako pomôcť, vždy tak urobil. Už ako malé dieťa sa začal zaujímať o to, ako to v takých Hunger Games vyzerá a samozrejme či sa dá niečomu takému nejakým zázrakom vyhnúť. Veď kto by už len šiel dobrovoľne do Hier? A hlavne z tak zaostalého kraja ako je ten jedenásty? Pravdepodobne iba blázon. Na istú chvíľu jeho nadšenie pre Hry upadlo keďže zistil, že sa im nedá vyhnúť, avšak nevydržalo mu to dlho a téma Hunger Games sa dostala znova, a aj keď sa jej snažil odolať, ona sa stále vracala a napokon sa mu nepodarilo odolať jej a preto sa opäť začal zaujímať o tie prekliate hry, no tentokrát sa snažil zistiť ako z tade vyviaznuť, ak by sa tam predsa len nejakým zázrakom dostal, čo pri jeho "šťastí" nie je nič nemožné. A tak začal pracovať na tom, v čom by sa mohol zlepšiť, respektíve čo by sa mohol naučiť. A je pravda, že čo to sa naučil. Hádzanie s nožmi mu šlo celkom dobre na jeho vek. Keďže športy mal rád už od malička, niečo také ako behanie mu problém naozaj nerobilo a možno preto, že ho bavili športy ako napríklad basketbal, pri ktorom potrebuje vedieť aj správne zamieriť svoj hod s loptou aby lopta vletela do koša, sa mu napríklad to vrhanie nožov učilo ľahšie, keďže to, aké dôležité je správne zamyslieť už vedel, hoci lopta a nôž je úplne niečo iné. Okrem toho sa podučil aj narábaniu s nástrojmi ako srp, ktorý používal pri práci v sadoch alebo dýka, ktorou odsekával plody z ovocných stromov a hoci aj keď ako starostov syn niečo také robiť nemusel, veď byť starostovým synom bolo privilégiom aj v takom zaostalom kraji, no on to robil s radosťou. Navyše sa na poli naučil niečo nové o tom, ktoré rastliny sú jedlé a ktoré nie. A šplhanie po stromoch sa stalo tiež jednou zo zábaviek, ktorú praktizoval so svojimi kamarátmi zo sadu. A však takáto idylická chvíľka netrvala navždy. Adam sa zmenil. Už pár týždňov po jeho trinástich narodeninách sa s ním začalo čosi diať. Začal byť drzý, odvrávať otcovi, rozprávať neslušné slová a klamať, za čo si od otca vyslúžil od otca neraz aj bitku. Prestal tak ochotne pomáhať každému a keď už musel, tak si za to pýtal nejakú protislužbu, na prácu na poli už ani nepomyslel a to, že by sa mal pripravovať na Hry tiež už nebolo na jeho dennom pláne, a skorej ste ho mohli nájsť mlátiť sa s niekým na ulici. Veľa ľudí to pripisovalo tomu, že prichádza do puberty a ono ho to určite prejde. Avšak on pri tom len krútil hlavou na znak nesúhlasu. Očividne len on pozná tajomstvo toho, prečo sa jeho správanie tak zmenilo a odmieta sa oň s niekým podeliť. Ale ak nič iné, tak ho toto jeho správanie aspoň naučilo osobným súbojom a tomu, ako by sa mal sna žiť vyhrať bitku a dotiahnuť ju do víťazného konca. Lenže stálo to za tú cenu?


Slabiny. To je téma, ktorá ho kedysi trápila neskutočne, a hoci dnes je to už inak, občas sa stále nevyhne myšlienke čo spraviť aby bol ešte lepší. Kedysi by sme medzi jeho slabiny zaradili nápomocnosť, alebo to skôr pomenovať ako naivitu? Keď niekto potreboval pomoc, Adam priskočil ako nejaký komixový hrdina a hneď sa snažil uľahčiť dotyčnému život, spríjemniť mu ho. A však problém bol v tom, že niektorý to začali neskôr zneužívať a aj keď to, čo žiadali boli úplné hlúposti, Adam to vždy splnil, veď ľuďom v núdzi treba pomáhať. Dnes už je to u neho inak, no to, že za všetko niečo chce nemusí byť vždy výhodou. Na jednej strane sa zbaví tých, ktorí chceli hlúposti to áno, lenže takýmto prístupom odstrašuje aj takých ľudí, ktorých pomoc v budúcnosti by sa mu možno zišla. No to je len jedna zo zoznamu jeho slabín. Medzi ne patrí napríklad aj to, že okrem nožov, dýky a srpu je na zbrane úplne ľavý. Raz sa mu dostal do ruky luk a samozrejme ako každý chlapec si to chcel vyskúšať. No už pri prvom pokuse o výstrel to dopadlo zle. Vystrelil z luku no úplne inam ako mieril. Šíp letel aspoň desať metrov od terča a keby sa kamarát v tej chvíli nezohol kvôli tomu, že má rozviazanú šnúrku na topánke stál by tam so šípom zabodnutým v hlave. Povedal si, že s lukom to určite nepôjde. Skúsil to ešte s pár zbraňami, ktoré sa mu dostali do rúk, aj keď určite to neboli všetky, a možno práve s tou, ktorú nevyskúšal by mu to šlo lepšie no netreba zabúdať, že bol v Jedenástom kraji a už len to, že sa dostal k luku bolo vzácnosťou. A bohužiaľ sem môžeme zaradiť aj prchkosť. Adam je strašne prchký a jeho nálada sa dokáže zmeniť doslova za minútu s milého chlapčeka na poriadneho nerváka, ktorý je schopný rozbíjať nábytok. Dokáže ho vyprovokovať čokoľvek, dokonca aj to, keď si užíva príjemný, teplý, slnečný letný deň a zrazu začne pršať. A preto je pri ňom potrebné byť vždy v strehu. A ako bonus k tejto jeho hlúpej povahe môžeme pripísať aj papuľnatosť. Adam proste nedokáže držať jazyk za zubami, čo ho už mnohokrát priviedlo do rôznych problémov, a ktovie kde by skončil, keby za neho pár kr át otec nezaloboval a nevytiahol ho z poriadnych marélov. Možno by sme dnes už o nejakom chlapcovi s menom Adam Paluka ani nepočuli.


Adam sa narodil na sklonku zimy do starostovskej rodiny. To bol chlapec, ešte sa len narodil a už si vedel vybrať, kam má ísť, veď kde by mu bolo lepšie v Jedenástom kraji ako u starostu? S najväčšou pravdepodobnosťou nikde. Adamovo detstvo bolo pomerne šťastné až do jeho ôsmych rokov, kedy jeho matka "zomrela." Aspoň tak mu bolo povedané, avšak to pravda rozhodne nebola. Jeho matka si totiž našla milenca a keď mal Adam osem rokov jednoducho s ním zdrhla preč. Otec nevedel ako to má synovi vysvetliť, tak mu povedal prvé, čo mu v tej chvíli napadlo, a to že zomrela. Ten si potom po čase našiel druhú ženu, no s tou si Adam už nedokázal vypestovať taký vzťah ako s jeho biologickou matkou. To bolo prekvapenie, keď ju ako trinásťročný stretol len tak na ulici. Samozrejme, že si tým nebol istý, veď matka mala byť mŕtva, a možno si ju len s niekým pomýlil. No bohužiaľ to bola ona, a hlupaňu nenapadlo, že keď už raz zdrhla od svojho dieťaťa nechať ho napokoji. Neustále za ním chodila (zistil, že ho špehovala aj predtým, ale nikdy sa mu nedokázala prihovoriť, odvahu na to nabrala až teraz) a snažila sa mu vtrieť do priazne, chcela, aby ju mal tak rád ako predtým. Samozrejme niečo takéto poriadne zatriaslo s chlapcom na pokraji puberty. Adam sa nemohol v škole sústrediť, myslel na matku a premýšľal nad tým, ako by sa mal asi zachovať. Samozrejme z toho plynuli zlé známky a otec sa nestačil čudovať, keď z predtým jednotkára občas dvojkára sa stal trojkár, s občasnými štvorkami. Adam sa vyhováral na všeličo, nechcel prezradiť matku. Hoci mu spravila to, čo spravila a po tom ako zistil, že žije ju čiastočne nenávidel, no stále to bola jeho matka, ktovie čo by spravil jeho otec, keby sa dozvedel, že sa tí dvaja stretávajú. Bol predsa starosta, mohol mať konexie na všetkých miestach, aj v radoch mierotvorcov. Avšak bol tu jeden problém. Jeho matka už nebola tá krásou a láskou prekypujúca žena ako sa Adam dozvedel, milenec od nej odišiel už pol roka od jej úteku od manžela a od vtedy ona strieda mužov ako ponožky a smútok zapíja alkoholom. Jednoducho sa z nej stala troska. A čo bolo horšie, začínala mať na Adama čoraz väčší vplyv. A raz si ho takto podchytila, keď nemal práve najlepšiu náladu a bol zo všetkého zmätený, proste ho kamsi odviedla a ponúkla mu alkohol. Keďže Adam v živote niečo také neskúšal a doma bol alkohol prísne pod zámkou rozhodol sa, že ochutná, veď si dá len glg. Ako môže alkohol chutiť? Zamyslel sa v tej chvíli. Avšak vymklo sa mu to z pod kontroly, pretože je otravné hovoriť niekomu stokrát nie a aj tak vás nepočúvne, a tak ho jednoducho jeho matka opila. A od vtedy sa začali s Adamom diať čudné veci. Nie že by si ako každý normálny človek povedal tak a dosť, už nikdy v živote, práve Adam sa v tom začal vyžívať, a keďže mal v tom matkinu podporu nič mu nebránilo v tom ďalej si ničiť život. Postupne obmenil kamarátov, keďže tí predtým sa mu už nezdali taký cool. Jednoducho sa zmenil. Párkrát to vyzeralo, že sa z toho dostane, no vtedy do toho zasiahla jeho matka a Adam bol opäť na začiatku. Ktovie prečo to vlastne robila. Ako pomstu bývalému manželovi? Ktovie. No a čo vlastne robil ten? Ten bol tak zavalený prácou, že mal na svojho syna len málo času (väčšinu boli s Adamom pestúnky alebo iné služobníctvo) a keď už si ho aj našiel, väčšinou to skončilo hádkou alebo bitkou, keďže mali rozdielne názory na rôzne veci a hlavne otec nevidel nič pozitívne na tom piť alkohol, hlavne nie v takom veku a samozrejme udelil Adamovi aj domáce väzenie. A to neraz. Toto boli vlastne tie chvíle, kedy vyzeralo, že sa z toho Adam dostane, no vždy pricupitala mamička a zmarila otcovu snahu. A teraz sa to točí dokola ako na kolotoči, pričom Adamovým jediným prianím je vypadnúť z toho kraja, aby mal pokoj od oboch, či už od otca alebo matky.

Friday, March 04, 2016

Beatrice Ellie Chaucer

[ beatris elí žósehr ]

 

Player: Viol

FC: Carolyn Murphy

Occupation: Public Prosecutor

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 38 deceased - zastřelena neznámým vrahem





Jedná se o velmi temperamentní a sebevědomou osobnost. Působí tak i když nechce, což jí dává výhodu v případech, kdy se cítit sebevědomě nemusí – ale stejně na tom nesejde, jelikož její prezence vyvolává vždy stejný dojem. Má velmi dobrou strukturu kostí, v tom případě může občas působit jako modelka, nebo alespoň docela dost atraktivně, tím se však nechlubí, jelikož přemýšlí víc nad profesními věcmi a tak jí to může uniknout. I skrz tenhle fakt ale dbá na svou vizáž. Která správná žena taky ne, není-liž pravda. Převážně nosí elegantní až minimalistické oděvy, roláky či saka, čas od času se umí odhodlat k nějakému módnímu výstřelku. Svého postavení, které vlastní, si nemůže víc než vážit, nabízí jí to možnosti a informace, o kterých neví víc než polovina Panemu. Něco takového se jen tak nezahazuje. K tomu umí být obstojně nápomocná těm, kteří to potřebují. Mluvíme o všech možných druhů nápomoci, krom té v krajích, kam ani nemá z větší části přístup a nemá povoleno tam čemukoliv napomáhat – kromě usazení práv atd. Její postoj vůči situaci v Panemu je ale vůči její profesi poněkud přiškrcen její vlastní úvahou, s kterou by společnost v Kapitolu spíše nesouhlasila než na ni vřele přistoupila. A jelikož si je toho plně vědoma, je to věc kterou si nechává čistě pro sebe. Avšak při rozhovorech kupříkladu o vedlejších krajích nebo o dlouholetě plynoucích Hunger Games, se rozhoduje mlčet a jen blaženě-přiškrceně přikyvovat. O svých úvahách tedy nemluví už jen proto, že její post má mít nějaký řád a oddanost a ona se pro něj rozhodla z vlastní vůle, tak ho musí dodržovat s tou největší ctí, která se jí nabízí. Mluvíme-li o přátelích a příbuzných, moc jich nemá. Zná se jen s pár lidmi, co pro ni něco znamenají, ale z větší části si vystačí sama. Dobrou konverzaci se ale navázat nebojí, umí to být odlehčující. Ve zkratce je schopna prohlásit za přátele docela velkou hrstku lidí, ale je stále opatrná, co komu říká a jak to říká. Jelikož nemá rodinu a přítele měla v minulosti jen jednou, který ji ale podváděl s dalšími třemi ženskými, a s jednou z nich se dokonce zasnoubil! Což mu nemohla odpustit, a tak se od vztahů a lásky oddálila na nějakou dobu. Nemůže ale lhát v tom, že občas cítí, že by bylo fajn mít někoho vedle sebe, kdo by vám dělal dennodenní společnost a nechal by si zakládat na vašem vztahu, který by se mohl dopracovat dál. To se jí však zatím nenaskytlo. Možná proto, že vždy pro ní byla přednější práce, a až potom následovaly všechna přátelství a všechny rodinné záležitosti. Konexe jsou v její profesi velmi důležité částečky, které doplňují její stav v okolí práv. S lidmi proto nakládá s větší opatrností, aby ji brali s úctou a aby jim dala najevo, že je s úctou bere taky. Což vede ke konexím, které můžou být užitečným doplňkem v nápomoci světa práv a moci. I přes svou temperamentnost, se snaží zůstat v neutrálním světle. Na veřejnosti se tvářit vážně, ale s takovou mírou, aby to nevzbuzovalo pohrdání – zároveň být dobře naladěná, aby nerozšiřovala špatnou energii, která v Kapitolu není žádaná a nikdo o ni ani nestojí. Svůj temperament tedy musí skutečně klidnit, ale co je vrozené, to je vrozené, a těžko se to dá měnit. Holt si s tím musí umět poradit, aby si udržela místo. Ale její temperamentnost není samozřejmě tak ve všech ohledech špatná. Občas je to velice nápomocné v různých situacích, například při debatě, kdy má větší šanci na výhru. Vše zlé je pro něco dobré, jak říká přísloví.


Na začátek zmíníme to, že i když Kapitolani mají perfektní život, jsou i výjimky, které to tak na začátcích neměli. Tou výjimkou je právě Beatrice. Neberte to zle, stále žila ve výborném prostředí a měla téměř vše potřebné i nepotřebné, ale její otec byl odjakživa silný alkoholik, stále je i zástupcem ředitele ve firmě, kde prodávají předražené doutníky a tabák, takže to byl perfektní recept na neshody se svou dcerou, které se tyhle věci hnusily. Otce za to začala postupně nenávidět už jen kvůli tomu, že měl ego větší než jeho nezdravá váha, ale hlavně se to začalo vše bouřit, když ho neustále přemlouvala, ať se s tím pitím mírní a s každodenním kouřením taky. Nikdy jí nedal najevo, že by ji poslouchal. Tím pádem to ani nezačal nijak řešit a pokračoval ve svém počínání. Matka byla zase v minulosti slavná, pohledná stylistka pro mnoha z krajů, a jelikož její sláva nepolevila ani po ukončení její kariéry, stouplo jí to do hlavy a stala se z ní tak sobecká a později i dokonce narcistická bytost, co myslela především na sebe. K té se Beatrice radši ani nijak nevyjadřovala, matčinu pýchu nad sebou samotnou ani není nutno komentovat, i kdyby se snažila jí pomoct, odnaučit by se jí nepodařilo. Mnohokrát se i Beatrice divila, že si její matka a otec kdy rozuměli, a že se nakonec i vzali a založili rodinu. Když si je postavíte vedle sebe, nedává jejich sblížení smysl. Protiklady se přitahují, nic jiného k tomu asi dodat nelze. Beatrice má i sestru, ale ta je o několik let starší, a s tou taky jako podobně s rodiči nevycházela, byla jim neskutečně podobná, od každého měla něco. Proto se Beatrice vždy zdálo, že není jejich vlastní, i když biografie říká něco jiného. Jelikož vždy byly na programu dne Hunger Games, člověk by očekával, že by do nich byla zapálená stejně jako všichni ostatní. Její sestra určitě, každý rok si nachází jiného pohledného kluka, kterého podporuje a sází na něj neuvěřitelnou kupu peněz, a to třeba jen, že je tak pohledný. Popravdě jí ale hry nikdy tak moc nezaujaly, a později začala zjišťovat, že její celkový přístup je poněkud zvláštní. Až doposud si to nechává pro sebe, jelikož ví, že to není přijatelné. A jelikož má na život naplánovaného toho opravdu spoustu, musí tyhle úvahy vynechat, a obnovit je popřípadě až při žádoucích podmínkách. Každopádně, jejím cílem je něco řídit, nebo udržovat pohromadě. Řekněme, že to má odškrtnuté.


× Daryl Douglas - Seznámili se za, když se to tak podá, neprofesionálních okolností. Za typických okolností, kdy měla plánu si zajít do restaurace, dát si nějaké výborné jídlo a pití a pročistit si hlavu od přebytečného učení a papírování. A tu si k ní přisedl a navázali konverzaci, která by se dala popsat jako náhodná, ale zábavná. Působil na ni příjemně, měl nějakou etiketu a ani nestál nad řečí, což se rozhodně cení. Dokonce se s ním i bavila, což se jí ještě s moc lidmi nepodařilo. Od té doby se několikrát potkali a opět se dali do řeči o podobných, i novějších věcech. Postupně se ale vídat přestali, nebyla si jistá jestli to bylo způsobeno něčím závažnějším, ale to si jen možná něco namlouvá. Pokud se ale opět potkají, nebude váhat dvakrát mu věnovat kus svého času. 

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92