Wednesday, December 23, 2015

RPG and Players

ÚVOD PRO NOVÁČKY

1. Je velmi důležité, abyste si prvně přečetli část o "výtvoru postav", než se pustíte do psaní profilu. Dostanete se tak nejlépe do dění našeho světa a může vám to v lecčem usnadnit fantazírování.

2. Logicky není možné, abyste hráli na více místech najednou, rozdvojit se nelze ani v reálu. Hrát s postavou můžete po celém Panemu, ale pro cestování mezi kraji je potřeba cestovní doklad. Samozřejmě je možnost se do jiných lokací dostat i nelegálně, nicméně očekávejte problémy s mírotvorci.
  • Postavy v krajích, které vlastní cestovní doklady, mohou cestovat do všech krajů vyjma Kapitolu. Obyvatelé Kapitolu již mají ten luxus navštěvovat všechna místa, pokud si to přejí.
3. Při hraní je potřeba za jménem vaší postavy dodat do hranatých závorek číslo kraje - př. Jméno Příjmení [číslo kraje], toto pravidlo neplatí pro Kapitolany, vítěze a další stálé postavy.

4. Příspěvky se píšou ve 3. osobě, čas si smíte určit sami. Celý text zarovnávejte do bloku. Přímou řeč pište v ohraničení uvozovkami a tučně, činy a pohled vaší postavy bez ohraničení, a myšlenky, které si postava říká pro sebe, kurzívou. Poslední možnost prosím omezujte, velmi špatně se na to nahrává - postavy u nás nemají schopnost číst myšlenky. Dále dbejte na to, aby to bylo gramaticky správně, ale rozhodně neočekáváme zcela perfektní češtinu. Taktéž nezapomínejte používat diakritiku a interpunkci, ovšem to nepřehánějte s několika znaménky za sebou. V neposlední řadě je přísný zákaz používání smajlíků a využívání Caps Lock.
  • Chlapec se vyskytuje na rozsáhlé mýtince a před sebou vidí skupinku známých lidí. Jít, či nejít, však je zas tak dobře neznám. Pomyslí si chlapec v duchu, ale nakonec se odhodlá je tam jít pozdravit: „A-hoj.“ pronese ke skupině koktavým hlasem, jelikož je z nich vcelku nervózní.
5. Jeden den zde může trvat až 120 hodin (5 dní), záleží na vás, jak si rozvrhnete svoji hru. Jakmile to přesáhne limit, musíte jeden z vás hru ukončit nebo převést do dalšího dne. V aréně hrajeme podle skutečného času, tudíž je potřeba, abyste se svými splátci dodržovali režim.

6. Pište rozsáhlejší příspěvky minimálně 250 slov. Můžete se podívat na hry jiných zkušenějších hráčů či se poptat admina, který vám příspěvek vyhodnotí. Berte v potaz i kvalitu, pokud se na hru necítíte, je lepší ji odmítnout, než plácat blbosti.

7. Čistky se u nás neprovádějí náhodně, jsou napevno každý měsíc společně s postavami, jež potřebují do svých profilů něco dopsat či předělat. Jestliže plánujete v období Hladových her odjet někam na více než týden a nebudete mít přístup k internetu, je lepší se ohlásit do "omluv". Čas od času kontrolujeme aktivitu hráčů, a proto vyžadujeme reakci při čistce, která se uskutečňuje přes discord.

8. Snažte se pokud možno hrát se všemi hráči, a nejenom se svými oblíbenci. Pokud vás hra s dotyčným hráčem nebaví, zkuste najít v čem je chyba, a tak to případně do příště zlepšit. Nováčci, nebojte se ozvat. Je potřeba komunikace, tudíž je nezbytné, abyste se připojili na discord, jinak si zřejmě nezahrajete.

• CHYBY HRANÍ RPG

Tyto chyby se v aréně trestají strháváním 10 % ze životní síly splátce, proto si je prosím zapamatujte, abyste předešli jejich zbytečné ztrátě. Jsou to základní logičnosti, tudíž by to neměl být žádný problém.

Pravidlo profilů → Dodržujte svoje popisy, a proto musíte hrát tak, jak jste si to sami vytvořili. Pokud nejsou schopnosti sepsané v profilu, tak je zřejmě vaše postava neumí. Charakter osoby se také jen tak nezmění, jestli se ovšem nestala zásadní změna v jejím životě, i tak ale všechno trvá a není to otázkou pár vteřin. Dejte si záležet na svých profilech, čím více toho máte, tím více máte možností. Samozřejmě vše s úctou, nikdo není přeci dokonalý.

Mary Sue/Gary Stu → Neboli dokonalá postava, jež všechno zná, umí a je zkrátka nejlepší. Ne, takhle to doopravdy nefunguje. Není špatné, aby si to vaše postava myslela a byla si se sebou nezdravě sebevědomá, ale vy jako hráč si musíte uvědomit, že to tak není a být nemůže. Ke všemu je o dost zábavnější hrát postavu, která má nedostatky. Ano, androidi u nás se mohou jevit dokonale, ale i ti mají určitě své mouchy.

Metagaming → Je velmi důležité si uvědomit, že vy nejste vaše postava a vaše postava nejste vy. Můžete si přečíst profily hráčů, jiné hry a dozvědět se tak spoustu informací, ale vaše postava ne. Co nezažije ve hře na vlastní kůži, to neví. A i když si můžete přečíst z profilu, jak se postava jmenuje, tak by to vaše postava neměla vědět, dokud se vám nepředstaví, nejedná-li se ovšem o veřejně známou osobu jako je třeba člen kabinetu, vítěz či jiná celebrita.

God-moding → Hráč, který přebírá kontrolu nad postavou jiného hráče. Každý musí ovládat jedině tu svoji postavu a nikoho jiného, jestli to ovšem nemá druhým hráčem povolené. To však neznamená, že si s ní můžete manipulovat tak moc, že ji přesunete do jiné místnosti nebo se rozhodnete, že ji ubodáte k smrti. Takové velké rozhodování je jen v moci majitele postavy či Vypravěče.

Křišťálová stěna → Podobně jako se to má s metagaming, tak i zde si musíte uvědomit, že vy nejste vaše postava. Jestliže máte špatnou náladu, nevkládejte svoji emoci do své postavy. Nehrajte své opravdové city, ačkoliv to neznamená, že pokud jste zrovna ve smutku, nemůže být smutná i vaše postava. Jenom to nepřehánějte s podobností. Taktéž byste měli hrát podle jejího charakteru. Když se stane, že vaše reálná osoba za monitorem obdivuje postavu jiného hráče a vaše postava ji totálně nesnáší, tak ji přece najednou postavička nemůže mít ráda. Stejně tak si nemůžete kompenzovat skrz hru nenávist na jiném hráči.

Příliš velké drama → Již z názvu to jistě chápete. Samozřejmě, drama je v životě každého z nás a odehrát se to někdy musí, ale nic nepřehrávejte a nepřehánějte situaci. Pokud se vaše postava jen malinko škrábla, není to konec světa a rozhodně neumírá. Na chudinky si nehrajte, člověk přece něco vydrží. Jestli jste něco nezažili a nevíte, jak by se s tím dalo vypořádat, tak vše raději odehrajte s mírou. Některé věci jsou určitě dohledatelné na internetu, tak využijte i těchto možností.

PRAVIDLA HRÁČE

1. Není nad to, při příchodu do chatu pozdravit a oznámit svoji přítomnost. Hlavně nováčci, kteří do chatu vstoupí prvně, je to základ slušnosti. Rozhodně nevadí, pokud se chcete připojit na discord, i když nejste naším hráčem, ale máte nějaký dotaz, který je potřeba vyřešit hned.

2. Komunikace je u nás základ. Nepožadujeme, abyste se zapojovali do všech možných konverzací, ale nestraňte se ji. Stejně tak neodbíhejte hned do soukromých zpráv, zejména při Hladových hrách, kde máme radši přehled o tom, co se děje. Neodmítejte ani neignorujte hráče, kteří vám píší. Pokud nemáte náladu, s klidem to povězte.

3. Vulgarismy nejsou příliš velikým problémem, ale všeho s mírou. Vaše postava je používat může, ale zase to nemusí být v každém příspěvku. Co se týče chatu, tak ovšem na ostatní hráče bezdůvodně nenadávejte. Pokud už si potřebujete s někým něco vyříkat, využijte slušnější argumenty či si to vyřešte soukromě mezi sebou.

4. Spamování, psaní nesmyslů do herního fóra, vyřvávání rasistický narážek či úmyslná buzerace jiných hráčů je zakázána. Buďte k sobě tolerantní a respektující, všichni jsme si rovni, a kdo má chuť si kompenzovat svůj nudný život tímto způsobem, může odsud rovnou odejít.

5. Kvůli Hladovým hrám je téma násilí na denním pořádku. Jsou zde povolena i sexuální témata, neočekávejte však, že to máte neomezené. Prosíme, abyste své praktiky ve větší míře popisovali s troškou cenzury a nezveřejňovali úplně detailní koitus. Je to zároveň upozornění pro slabší povahy a mladistvé, již by se raději těmto předmětům vyvarovali.

6Odmítání a nerespektování správců je silně vyloučené, my se vždy snažíme všem hráčům vyhovět a nikoho neznevýhodňujeme. Hráč se také musí správně nebránit a neodmítat Vyprávěče, ačkoli se to může zdát sebevíc nespravedlivé. Samozřejmě nemáme v plánu postavám dělat ze života naprosté peklo, ale i v reálném životě je vše nepředvídatelné a nespravedlivé. Eon není pohádková textová hra, nýbrž realistická a zasažena v dystopické společnosti.

7. Nemáme problém s propagací jiných RPG, ale prosíme, abyste nevkládali odkazy na jiné textovky do chatu, pokud sám jeden z adminů nepovolí. Rozhodně k nám nechoďte s tím, že chcete jen verbovat naše hráče a vůbec se u nás neregistrovat.

8. Opakované vědomé porušení pravidel vůbec nestrpíme. Jestliže něco nechápete, není snad těžké se na to někoho zeptat. Odpovíme i na ty nejabsurdnější otázky, ale oceníme, když si pravidla opravdu přečtete celá. Pokud jim i tak neporozumíte, zkonzultujte s adminem. Všechno, co byste měli vědět, se nachází v pravidlech a ve hře se nevyskytuje nic, o čem by si hráč nemohl sám přečíst.

9. Za opakované porušení ze zmíněných pravidel vás vyhostíme ze hry. Jeden postih ještě dokážeme prominout, pokud uznáme, že to z vaší strany nebylo úplně schválně. Každému může jednou rupnout v bedně.

10. Pokud jste četli všechno alespoň do této části, napište do registrace u otázky: " Souhlasíte s našimi pravidly a četl/a jste je? " - Cyberpsychosis, jinak nebude vaše registrace přijata.

< ZPĚT | DÁLE >

Thursday, December 17, 2015

Micah McNeal

[ majkah meknýl ]

 

Player: Renaiti

FC: Pete Wentz

Occupation: Editor

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 35 deceased - bombový útok




Je velmi energickou a usměvavou duší, která se ovšem jako mávnutím kouzelného proutku dokáže proměnit ve vzteklého psa, s nímž si rozhodně není radno zahrávat. Ale i přes to nijak nevyhledává konflikty ani se nechce hádat, protože když už na to přijde, chce za každou cenu vyhrát. Je také hodně komunikativní, nemá zábrany dát se s kýmkoliv do řeči, vždy dokáže nějakým způsobem rozproudit konverzaci. S tím také souvisí fakt, že nemá problém udělat jakoukoli legraci, ať už sám ze sebe nebo z někoho jiného. Společnost mu nevadí, ba naopak ji dokonce vyhledává, jak jen to nejvíce jde. Co se týče jeho vzhledu, tak po již několikátém přebarvení jeho vlasů, se odstín ustálil na blond, dalo by se říci, že místy až bílé. Po těle má mnoho tetování, často proto nosí trička, aby byla vidět alespoň ta na jeho rukou. Je na ně totiž poměrně hrdý, neboť je na nich vyobrazeno vše, co je s ním nějak spjato. V tomto směru se v něm Kapitolan opravdu nezapře, ovšem se stylem oblékání je to již trochu jiné. Spíše nosí takový volnější styl, jak již bylo zmíněno, rád nosívá trička společně v kombinaci s džíny. S barvou jeho vlasů kontrastují tmavě hnědé oči, kterých si však mnoho žen ani nepovšimne, je-li Micah někde přítomen s odhalenou hrudí. Jak je totiž známo, ženy letí na vypracované svaly, jež on nemá zrovna pomálu a o něž se díky pravidelným návštěvám posilovny stará…


Micah se narodil jako druhý přírůstek do rodiny McNealových. Jelikož byl prostřední dítě, byl čas od času přehlížen, ovšem ani to nezabránilo tomu, aby se choval jako správné Kapitolské dítě. Vždy dostal vše, co si jen umanul. Nepotřeboval k tomu žádné vztekání nebo cupání, odmala měl kuráž a rozhodně se nebál rodičům vytmavit všechny okolnosti, jež nastanou, pokud mu nedopřejí to, co chce. Vlastně tuto taktiku zvládá tak nějak dodnes, jenže už ji nepoužívá jen na rodiče. Ovšem budeme-li pokračovat dále v jeho dětství, zjistíme, že díky životu ve vyšší vrstvě, bylo poměrně jednoduché. V šesti letech nastoupil na školu s hudebním zaměřením. Už od raného dětství totiž miloval jakoukoliv muziku. Během studia na této škole tak nějak stále hledal sám sebe, jestli se to tak dá říct. V nějakých třinácti letech si poprvé obarvil vlasy ze svých původních kaštanově hnědých na havraní černé. Společně s touto změnou také přišlo i navštěvování různých večerních klubů, po kterých hrávaly jeho oblíbené skupiny. Nepřemýšlel nad tím, co by chtěl dělat v budoucnu, nejenže to pro něj v ten čas bylo nesmírně daleko, ale byl si také více než jist, že jeho dosavadní styl života se mu líbí. Nebyl to premiant a mnohem raději trávil čas, jak už bylo zmíněno, v nějakých hudebních klubech, než aby se učil. Vlastně ani příliš v muzice nevynikal, nehrál na žádný hudební nástroj, spíše se zabýval skládáním písní. S jeho plnoletostí však přišel zvrat, týkající se opět jeho vlasů. Na svojí oslavě totiž prohrál sázku a musel si je obarvit na jeden měsíc na růžovo. Nějak se však s těmi vlasy sžil, že si je ani nehodlal nějakou dobu přebarvit. Ovšem s dokončením školy, jako by snad našel konečně tu svoji pravou tvář, se nechal již potřetí obarvit na jiný odstín, tentokrát však na blond. Společně s těmito světlými vlasy, jako by snad zesvětlel i celý jeho život. Konečně začal přemýšlet nad tím, čím by se v životě chtěl vlastně živit. Ovšem, i když měl nějaké nápady, nebyl natolik cílevědomý, aby je ihned uskutečnil. Dával si s tím načas, avšak jakmile oba jeho sourozenci začali něčeho dosahovat a pozornost rodičů se od něj čím dál více vzdalovala, konečně si umanul, že by se sebou měl něco dělat. Pokusil se tedy prosadit v textařském průmyslu, což se mu bohužel či možná díkybohu nepodařilo. Nakonec jeho kratičký životopis skončil v redakci magazínu…


× Selah McNeal - Alespoň nad někým měl vždycky navrch. Jako to starší bráchové většinou dělají, vždycky ji škádlil a dělá to vlastně doteď. Baví ho ji rozčilovat a utahovat si z ní. I přesto, že to není zrovna bratr roku, tak jsou v něm takové ty ochranářské pudy a za svoji rodinu by byl schopný se poprat do krve. Má s ní několik hezkých vzpomínek. Mezi takové ty temnější patří jejich první společné zpití do němoty. Možná proto od té doby, když jsou na nějaké párty spolu, tak nikdy nepijí. Prožili spolu horší i dobré časy a nakonec se jejich vztah zastavil tak někde na neutrálu. Její přítomnost mu nevadí, ale že by ji musel mít po boku dvacet čtyři hodin denně, se také říct nedá.

Wednesday, December 16, 2015

Rozhovor s Jeffrey

Anthony Dustin: *Sú to asi dva týždne, čo stál naposledy na tomto mieste a už je to zase. Je síce pravda, že to nebola zrovna rýchla aréna, no splátcovia sa snažili robiť aspoň niečo každý deň, a preto si ich aspoň cení. No tieto rozhovory sú slávnostnejšie ako so všetkými splátcami, predsa len teraz tu má len jedného, no víťaza, nie dvadsaťštyri urevaných deciek. A preto keď si upraví motýlik a vystúpi na pódium, vôbec nemusí svoj úsmev predstierať.* Dámy a páni, dovoľte aby som vás privítal na rozhovoroch s víťazom v poradí už 128. ročníka Hunger Games. *Jeho hlas sa rozlieha po celom štúdiu.* Tento rok je našim víťazom Jeffrey Horn zo Šiesteho kraja. Prosím privítajte ho medzi nami. *Zvolá a spolu s publikom hlasno tlieska.*

Jeffrey Horn: Ďakujem, ďakujem. *Povie keď sa zhlasného potlesku vstúpi na pódium. Hoci tu stál nedávno, dnes má úplne iný pocit z tohto rozhovoru, ako tomu bolo minule. Dnes sa už nemusí triasť, čo urobí o pár dní v aréne, pretože ho už žiadna aréna nečaká. A už nemusí premýšľať, ako si získať na svoju stranu sponzorov. Už mu ich netreba. Takže môže všetkých ľudí kľudne vyfakovať, aj keď on to nemá za potreby.* Ďakujem za privítanie. *Poďakuje sa ešte raz a posadí sa do kresla vedľa moderátora, kreslo je presne na tom istom mieste kde bolo aj kreslo pre splátcov, no toto je pre víťazov, a každý rok v ňom sedí len jeden splátca - víťaz.* Tak kde začneme? *Spýta sa veselo.*

Anthony Dustin: *Keď vidí, ako ten chlapec prišiel na pódium pousmeje sa. Je vidieť na ňom, že je iný. Síce vystrája podobne ako minule, no vidno mu to očiach. Vtedy sa v nich myhol strach, no dnes v nich vidno absolútny pokoj. No ostane zaskočený, keď si sadne a spýta sa kde začnú.* Takže teba by zaujímalo kde začneme čo? *Zasmeje sa.* No, nebude to na začiatok asi žiadna špeciálna otázka. Spýtam sa ťa len toľko, ako si zatiaľ užívaš víťazstvo? *Spýta sa a prejde si rukou po vlasoch.*

Jeffrey Horn: *Sedí tam a oprie sa o operadlo kresla, keďže ho nepríjemne pichne v chrbte. Je ešte mladý a nebolo by to nič príjemné, keby mal už teraz v mladosti nejaké problémy s chrbticou. Keď si predstaví, že by si ju pokazil až tak, že by mal na chrbte hrb, strasie sa a to ho akosi vráti späť do reality, práve včas na otázku od moderátora. * No viete *Začne.* Prvé dni si predsa len toho veľa neužijete, potrebujete sa zotaviť po toľkých nepríjemných dňoch strávených v aréne. No začínam si opäť zvykať. A ak sa mám priznať, tak na to vaše skvelé jedlo si tu zvykám najrýchlejšie, jeden z tých vašich kuchárov by sa mi zišiel aj doma keď sa vrátim, nepožičiate mi niekoho? *Zasmeje sa no hneď sa vráti k svojej otázke.* Zatiaľ si to nejako extra neužívam. Ešte som nebol v žiadnom klube alebo niekde na verejnosti. Toto je taký prvý krok, no verím, že sa to postupne začne zlepšovať. Je to ako keď sa malé dieťa učí chodiť. Nevie chodiť hneď odrazu no malými krôčikmi sa to postupne naučí. *Prívetivo sa usmeje a čaká na ďalšiu otázku.*

Anthony Dustin: Dobre teda. *Zhrnie jeho odpoveď dvoma slovami.* Myslím, že nie len v tejto sále ale aj v celkom Kapitole by sa našlo veľa ľudí, ktorý by ti pomohli s tým užívaním, no nie je tak? *Zvolá zo smiechom na publikum z ktorého sa ozve jednohlasné áno.* Tak vidíš. *žmurkne na chlapca pred sebou.* No teraz trochu pritvrdíme. *Povie a nasadí neutrálny výraz tváre.* Aké to bolo, keď nadišiel posledný deň? Aké si mal pocity? Veril si, že sa vrátiš?

Jeffrey Horn: *Na to, že ľudia by mu pomohli s užívaním si radšej ani neodpovie. Nepochybuje, že by sa tu našlo dosť takých idiotov. No je celkom mžné, že by ich to bavilo len rok, kým by zase neprišiel na rad ďalší nový víťaz, ktorý by bol pre zmenu v kurze. AJ keď ktovie, niektorí víťazi si stále užívajú slávu a to už prešlo pár rokov od tej ich výhry. Rozhodne sa teda počúvať ďalšie slová moderátora.* No viete, v ten posledný deň to bolo také kadejaké. Najskôr si musíte predstaviť, aké to je vôbec sa toho posledného dňa dožiť. Ostali sme len štyria, takže dvadsať splátcov malo už svoj osud právoplatne spečatený, ostali tri prekážky, traja splátcovia, ktorých bolo treba sbaviť chuti po víťazstve. A tak sa to nejako vyvíjalo samo. Bol som prekvapený, koľko sponzorských darov si ku mne našlo cestu a za to by som chcel všetkých sponzorom poďakovať. Viete, aj to, že vidíte ten sponzorák vám dokáže pozdvihnúť náladu. Je to taký náznak toho, že niekomu na vás záleží. Nie ste nikomu ľahostajný. A keďže sme tam ostali štyria, dúfal som, že sa mi podarí vrátiť. Aj keď moje šance tak isto ako ostatných boli hop alebo trop. Takže som mal aj šťastie, no to k výhre treba vždy.

Anthony Dustin: Mhm, mhm. *Pritaká víťazovi na súhlas. Sám si seba nedokáže predstaviť v aréne. Veď čo by urobil? Nepochyboval by o každom svojom kroku? A čo keby zlyhal? Čo ak by sa už z arény nevrátil, tak isto aj tento rok dvadsaťtri splátcov? Pri tej myšlienke ho zmrazí. * No ale sponzory predsa rátali, alebo takpovediac ťa tými svojimi sponzorákmi tak postrkovali k tomu víťazstvu. A no vidíš, nakoniec sa to podarilo. *Skonštatuje.* No keď už sme pri tom poslednom dni, povedz mi, aké to bolo stáť tam zoči voči Olivii? Tvojej krajanke? Predsa len, nebolo to zvláštne? Osobne musím si priznať že si nepamätám, kedy boli vo finále splátcovia z rovnakého kraja. *Dokončí otázku.*

Jeffrey Horn: Ach, jaj. *Vzdychne si, keď príde na rad otázka o ňom a Olivii.* Musíte pochopiť, že ten náš vzťah, ak to teraz môžem nazvať vzťahom bol takpovediac nulový. Možno si poviete, že predsa šiesty kraj nie je nejaký obrovský. No pravdov je, že Oliviu som prvý krat videl na sklizni. A okrem sklizne sme sa nejak nestýkali. Do Kapitolu nás doviezol ten istý vlak, mali sme to isté poschodie, to isté výcvikové centrum, no všetko sme robili oddelene. Ani neviem prečo. Možno by sme dokázali spolu tvoriť dobrú partiu, no to je teraz už zbytočná otázka, čo sa stalo sa už neodstane. Proste je to tak, že sme sa skoro vôbec nepoznali a tak to bolo celé divné, a to je zároveň aj odpoveď na to, prečo som si vybral ako terč Oliviu a nie Aspen. Síce ani s tou sme neboli nejaký BFF, no poznali sme sa aspoň v rámci spojenectva, čo u krajanky chýbalo. Jediné, čo som vedel bolo, že akonáhle padla Arco a ostali sme traja, chcel som už len čo najrýchlejšie skončiť a vypadnúť z tej arény, aj keď to ani potom nešlo zrovna rýchlo, nejako sa to predsa dovlieklo až sem do tohto momentu, kedy tu sedime my dvaja a spolu debatujeme. *Po takom monológu sa už len usmeje a nechá svoje pery na chvíľu odpočívať.*

Anthony Dustin: Chcem povedať, že tomu chápem, no môj mozog to nejako nedokáže prijať. No toto bolo medzi vami dvoma, a už to tak aj ostane, už bude zbytočné otvárať staré rany. Takže by sme prešli inam, súhlasíš? *Spýta sa s úsmevom, presadne si na iné miesto vo svojom obrovskom kresle, keďže mu začínajú tŕpnuť nohy a pokračuje v otázkach.* Neviem, či si si všimol, ale tento rok sme mali v hrách neuveriteľne veľký počet dobrovoľníkov, číslo ti teraz nepoviem, pretože nechcem na niekoho zabudnúť, no rozhodne ich bolo veľa. Čomu pripisuješ to, že nakoniec sa nikomu z nich nepodarilo vyhrať a dostal si sa sem ty, ktoremu to nariadil osud a nie jeho vlastné vôľa? *Spýta sa ho, pretrie si oči a uprene sa na neho zadíva.*

Jeffrey Horn: Viete, to že sa dobrovoľne prihlásite vám ešte nezaručuje to, že v tých hrách vyhráte. A to sa stalo aj tu. Nechcem sa tu nejako vyťahovať aký som úžasný, aj keď určite som *Zasmeje sa.* No opäť v tom hralo rolu aj šťastie. Tým najhorším nástraham arény sa mi podarilo ako tak vyhnúť a nakonci som bol potom na tom fyzicky lepšie, keďže som toho neprežil toľko ako ostatný. Profíci sa nejako povraždili navzájom alebo niečo podobné, pretože okrem Arco nemám ani poňatia, čo sa s nimi stalo, a ostatný sa nejako sundali navzájom. Uz len na konci to bolo v mojich rukách, kedy som musel predviesť, čo vo mne je a ja pevne verím, že som sa predviedol v čo najlepšom svetle. *Skonštatuje na záver.*

Anthony Dustin: Z tejto tvojej odpovede som trochu zmätený, pretože mi z toho akosi vychádza, že ani sám poriadne nevieš, ako sa ti podarilo vyhrať. *Zachichoce sa, no je rozhodnutý, že ho už viac trápiť nebude.* To bude na dnes stačiť. *Usmeje sa a položí mu ruku na rameno, a po chvíli ju odtiahne. No ešte neskončíme, nechceme predsa prísť o príležitosť stretnúť sa s hlavnou tvorkyňou tejto arény, arény, z ktorej sa podarilo tebe, Jeffreymu Hornovi vyviaznuť ako živému. A preto verím, že aj ty ju rád uvidíš.* Zatlieska aby trochu utíšil divákov, pretože sa trochuh rozrečnili a jemu to začína liezť na nervy.* Dámy a páni, prosím vás privítajte na pódiu Devline Antoinne, hlavnú tvorkyňu arény 128. Hunger Games. *Zakričí do mikrofónu.*

Devlin Antoinne: *Po tom náročném týdnu se konečně dočkali vítěze. Ve svých zlato-béžových šatech se vydává na pódium, dá se říct, že dneska vypadá fakt královsky. I na tuto korunovaci je to důležité, i když to není vítěz, kterého si představovala. Avšak krásný úsměv na tváři jí nemizí. Nakonec dochází až k té nové Šestce, je to tak nedávno, kdy ještě korunovala jednoho vítěze práve z Šestého kraje Ezru Donnovana. Možná tento kraj příliš podceňuje, ale výkon ani jednoho z nich se jí pro show moc nezalíbil. I tak se na něj dokáže mile usmát.* Dobrý večer dámy a pánové. *Pozdraví všechny v místnosti a očima se přesune k Anthonymu až k Jeffreymu.* Vítám Tě opět v Kapitolu chlapče. Doufám, že si své výhry ceníš a budeš ctít kraj i Kapitol. *Navolí přísný výraz, jen aby věděl, že s nimi není radno si zahrávat.* Gratuluji ti k vítězství, byl jsi v této aréně ten nejlepší. *Podaří se jí znovu vykouzlit úsměv, ačkoliv byl trochu kyselejší. Vezme si z červeného semišového polštářku zlatou vavřínovou korunu, kterou mu s opatrností pokládá na hlavu.* Ještě se jistě uvidíme, doufám, že se k nám připojíš k výletu. *Řekne mu ještě na závěr, a pak se pomalu odebírá ke svému křeslu, aby si mohla vychutnat ty lepší chvilky z letošní arény.*

Jeffrey Horn: *Keď tam príde hlavná tvorkyňa len sa snaží na ňu nevypliešťať oči. Ani nevie prečo, no predstavoval si ju ako nejakú kockáčku, ktorá len celé dni sedí nad počítačmi a plánuje, aké svinstvá pripraví pre ďalších splátcov. Zamyslí sa na chvíľu, no rýchlo tú myšlienku vytlači, pretože teraz nemá čas zaoberať sa takými vecami, keďže mu tvorkyňa kladie na hlavu korunku pre víťaza.* Ďakujem, posnažím sa nesklamať vás. *Poďakuje ako slušný chlapec a hoci nevie, ako by ju mohol sklamať predsa len to povie a potom dodá.* Rád sa k v vám pripojím. *Usmeje sa a opäť sa posadí do kresla, aby sledoval rekapituláciu.*


Nadešel zase další moment, na který si jistě i sám vítěz těší. Všichni přítomní znovu uvidí zaběry z arény, Jeffrey i ty, o kterých sám v aréně nevěděl. V místnosti všechny ostrá světla reflektorů pozhasínají a zůstávají jen těch pár menší světel u schodů a pod některými ze sedadel. Poté vyjíždí obrovské plátno, objeví se odpočítávání, po které následuje ještě pár reklam a taky pozvánka na výlet vlakem ve stylu Vánoc. Po dalších klasických reklamách na kosmetiku a různé značkové oblečení se konečně objeví kapitolský znak, po kterém následně začíná úvodní masakr a celá REKAPITULACE HER.

Anthony Dustin: Tak, dámy a páni, nadišiel čas dnešný večer ukončiť. Pevne verím, že ste si rozhovor s našim víťazom tak isto ako aj rekapituláciu užili a už teraz sa spolu so mnou tešíte na to, aké prekvapenia si pre nás prekvapia tvorcovia a splátcovia tie budúce hry. Prájem vám teda príjemný zvyšok većera a nech šťastie stojí vždy na vašej strane. *Dopovie, na čo sa začnú pomaly zhasínať svetlá v štúdiu. On vkĺzne do zákulisia, kde si vyzlečie kostým a prezlečie sa do pohodlného domáceho oblečenia a odíde.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92