Thursday, December 17, 2015

Micah McNeal

[ majkah meknýl ]

 

Player: Renaiti

FC: Pete Wentz

Occupation: Editor

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 35 deceased - bombový útok




Je velmi energickou a usměvavou duší, která se ovšem jako mávnutím kouzelného proutku dokáže proměnit ve vzteklého psa, s nímž si rozhodně není radno zahrávat. Ale i přes to nijak nevyhledává konflikty ani se nechce hádat, protože když už na to přijde, chce za každou cenu vyhrát. Je také hodně komunikativní, nemá zábrany dát se s kýmkoliv do řeči, vždy dokáže nějakým způsobem rozproudit konverzaci. S tím také souvisí fakt, že nemá problém udělat jakoukoli legraci, ať už sám ze sebe nebo z někoho jiného. Společnost mu nevadí, ba naopak ji dokonce vyhledává, jak jen to nejvíce jde. Co se týče jeho vzhledu, tak po již několikátém přebarvení jeho vlasů, se odstín ustálil na blond, dalo by se říci, že místy až bílé. Po těle má mnoho tetování, často proto nosí trička, aby byla vidět alespoň ta na jeho rukou. Je na ně totiž poměrně hrdý, neboť je na nich vyobrazeno vše, co je s ním nějak spjato. V tomto směru se v něm Kapitolan opravdu nezapře, ovšem se stylem oblékání je to již trochu jiné. Spíše nosí takový volnější styl, jak již bylo zmíněno, rád nosívá trička společně v kombinaci s džíny. S barvou jeho vlasů kontrastují tmavě hnědé oči, kterých si však mnoho žen ani nepovšimne, je-li Micah někde přítomen s odhalenou hrudí. Jak je totiž známo, ženy letí na vypracované svaly, jež on nemá zrovna pomálu a o něž se díky pravidelným návštěvám posilovny stará…


Micah se narodil jako druhý přírůstek do rodiny McNealových. Jelikož byl prostřední dítě, byl čas od času přehlížen, ovšem ani to nezabránilo tomu, aby se choval jako správné Kapitolské dítě. Vždy dostal vše, co si jen umanul. Nepotřeboval k tomu žádné vztekání nebo cupání, odmala měl kuráž a rozhodně se nebál rodičům vytmavit všechny okolnosti, jež nastanou, pokud mu nedopřejí to, co chce. Vlastně tuto taktiku zvládá tak nějak dodnes, jenže už ji nepoužívá jen na rodiče. Ovšem budeme-li pokračovat dále v jeho dětství, zjistíme, že díky životu ve vyšší vrstvě, bylo poměrně jednoduché. V šesti letech nastoupil na školu s hudebním zaměřením. Už od raného dětství totiž miloval jakoukoliv muziku. Během studia na této škole tak nějak stále hledal sám sebe, jestli se to tak dá říct. V nějakých třinácti letech si poprvé obarvil vlasy ze svých původních kaštanově hnědých na havraní černé. Společně s touto změnou také přišlo i navštěvování různých večerních klubů, po kterých hrávaly jeho oblíbené skupiny. Nepřemýšlel nad tím, co by chtěl dělat v budoucnu, nejenže to pro něj v ten čas bylo nesmírně daleko, ale byl si také více než jist, že jeho dosavadní styl života se mu líbí. Nebyl to premiant a mnohem raději trávil čas, jak už bylo zmíněno, v nějakých hudebních klubech, než aby se učil. Vlastně ani příliš v muzice nevynikal, nehrál na žádný hudební nástroj, spíše se zabýval skládáním písní. S jeho plnoletostí však přišel zvrat, týkající se opět jeho vlasů. Na svojí oslavě totiž prohrál sázku a musel si je obarvit na jeden měsíc na růžovo. Nějak se však s těmi vlasy sžil, že si je ani nehodlal nějakou dobu přebarvit. Ovšem s dokončením školy, jako by snad našel konečně tu svoji pravou tvář, se nechal již potřetí obarvit na jiný odstín, tentokrát však na blond. Společně s těmito světlými vlasy, jako by snad zesvětlel i celý jeho život. Konečně začal přemýšlet nad tím, čím by se v životě chtěl vlastně živit. Ovšem, i když měl nějaké nápady, nebyl natolik cílevědomý, aby je ihned uskutečnil. Dával si s tím načas, avšak jakmile oba jeho sourozenci začali něčeho dosahovat a pozornost rodičů se od něj čím dál více vzdalovala, konečně si umanul, že by se sebou měl něco dělat. Pokusil se tedy prosadit v textařském průmyslu, což se mu bohužel či možná díkybohu nepodařilo. Nakonec jeho kratičký životopis skončil v redakci magazínu…


× Selah McNeal - Alespoň nad někým měl vždycky navrch. Jako to starší bráchové většinou dělají, vždycky ji škádlil a dělá to vlastně doteď. Baví ho ji rozčilovat a utahovat si z ní. I přesto, že to není zrovna bratr roku, tak jsou v něm takové ty ochranářské pudy a za svoji rodinu by byl schopný se poprat do krve. Má s ní několik hezkých vzpomínek. Mezi takové ty temnější patří jejich první společné zpití do němoty. Možná proto od té doby, když jsou na nějaké párty spolu, tak nikdy nepijí. Prožili spolu horší i dobré časy a nakonec se jejich vztah zastavil tak někde na neutrálu. Její přítomnost mu nevadí, ale že by ji musel mít po boku dvacet čtyři hodin denně, se také říct nedá.

Wednesday, December 16, 2015

Rozhovor s Jeffrey

Anthony Dustin: *Sú to asi dva týždne, čo stál naposledy na tomto mieste a už je to zase. Je síce pravda, že to nebola zrovna rýchla aréna, no splátcovia sa snažili robiť aspoň niečo každý deň, a preto si ich aspoň cení. No tieto rozhovory sú slávnostnejšie ako so všetkými splátcami, predsa len teraz tu má len jedného, no víťaza, nie dvadsaťštyri urevaných deciek. A preto keď si upraví motýlik a vystúpi na pódium, vôbec nemusí svoj úsmev predstierať.* Dámy a páni, dovoľte aby som vás privítal na rozhovoroch s víťazom v poradí už 128. ročníka Hunger Games. *Jeho hlas sa rozlieha po celom štúdiu.* Tento rok je našim víťazom Jeffrey Horn zo Šiesteho kraja. Prosím privítajte ho medzi nami. *Zvolá a spolu s publikom hlasno tlieska.*

Jeffrey Horn: Ďakujem, ďakujem. *Povie keď sa zhlasného potlesku vstúpi na pódium. Hoci tu stál nedávno, dnes má úplne iný pocit z tohto rozhovoru, ako tomu bolo minule. Dnes sa už nemusí triasť, čo urobí o pár dní v aréne, pretože ho už žiadna aréna nečaká. A už nemusí premýšľať, ako si získať na svoju stranu sponzorov. Už mu ich netreba. Takže môže všetkých ľudí kľudne vyfakovať, aj keď on to nemá za potreby.* Ďakujem za privítanie. *Poďakuje sa ešte raz a posadí sa do kresla vedľa moderátora, kreslo je presne na tom istom mieste kde bolo aj kreslo pre splátcov, no toto je pre víťazov, a každý rok v ňom sedí len jeden splátca - víťaz.* Tak kde začneme? *Spýta sa veselo.*

Anthony Dustin: *Keď vidí, ako ten chlapec prišiel na pódium pousmeje sa. Je vidieť na ňom, že je iný. Síce vystrája podobne ako minule, no vidno mu to očiach. Vtedy sa v nich myhol strach, no dnes v nich vidno absolútny pokoj. No ostane zaskočený, keď si sadne a spýta sa kde začnú.* Takže teba by zaujímalo kde začneme čo? *Zasmeje sa.* No, nebude to na začiatok asi žiadna špeciálna otázka. Spýtam sa ťa len toľko, ako si zatiaľ užívaš víťazstvo? *Spýta sa a prejde si rukou po vlasoch.*

Jeffrey Horn: *Sedí tam a oprie sa o operadlo kresla, keďže ho nepríjemne pichne v chrbte. Je ešte mladý a nebolo by to nič príjemné, keby mal už teraz v mladosti nejaké problémy s chrbticou. Keď si predstaví, že by si ju pokazil až tak, že by mal na chrbte hrb, strasie sa a to ho akosi vráti späť do reality, práve včas na otázku od moderátora. * No viete *Začne.* Prvé dni si predsa len toho veľa neužijete, potrebujete sa zotaviť po toľkých nepríjemných dňoch strávených v aréne. No začínam si opäť zvykať. A ak sa mám priznať, tak na to vaše skvelé jedlo si tu zvykám najrýchlejšie, jeden z tých vašich kuchárov by sa mi zišiel aj doma keď sa vrátim, nepožičiate mi niekoho? *Zasmeje sa no hneď sa vráti k svojej otázke.* Zatiaľ si to nejako extra neužívam. Ešte som nebol v žiadnom klube alebo niekde na verejnosti. Toto je taký prvý krok, no verím, že sa to postupne začne zlepšovať. Je to ako keď sa malé dieťa učí chodiť. Nevie chodiť hneď odrazu no malými krôčikmi sa to postupne naučí. *Prívetivo sa usmeje a čaká na ďalšiu otázku.*

Anthony Dustin: Dobre teda. *Zhrnie jeho odpoveď dvoma slovami.* Myslím, že nie len v tejto sále ale aj v celkom Kapitole by sa našlo veľa ľudí, ktorý by ti pomohli s tým užívaním, no nie je tak? *Zvolá zo smiechom na publikum z ktorého sa ozve jednohlasné áno.* Tak vidíš. *žmurkne na chlapca pred sebou.* No teraz trochu pritvrdíme. *Povie a nasadí neutrálny výraz tváre.* Aké to bolo, keď nadišiel posledný deň? Aké si mal pocity? Veril si, že sa vrátiš?

Jeffrey Horn: *Na to, že ľudia by mu pomohli s užívaním si radšej ani neodpovie. Nepochybuje, že by sa tu našlo dosť takých idiotov. No je celkom mžné, že by ich to bavilo len rok, kým by zase neprišiel na rad ďalší nový víťaz, ktorý by bol pre zmenu v kurze. AJ keď ktovie, niektorí víťazi si stále užívajú slávu a to už prešlo pár rokov od tej ich výhry. Rozhodne sa teda počúvať ďalšie slová moderátora.* No viete, v ten posledný deň to bolo také kadejaké. Najskôr si musíte predstaviť, aké to je vôbec sa toho posledného dňa dožiť. Ostali sme len štyria, takže dvadsať splátcov malo už svoj osud právoplatne spečatený, ostali tri prekážky, traja splátcovia, ktorých bolo treba sbaviť chuti po víťazstve. A tak sa to nejako vyvíjalo samo. Bol som prekvapený, koľko sponzorských darov si ku mne našlo cestu a za to by som chcel všetkých sponzorom poďakovať. Viete, aj to, že vidíte ten sponzorák vám dokáže pozdvihnúť náladu. Je to taký náznak toho, že niekomu na vás záleží. Nie ste nikomu ľahostajný. A keďže sme tam ostali štyria, dúfal som, že sa mi podarí vrátiť. Aj keď moje šance tak isto ako ostatných boli hop alebo trop. Takže som mal aj šťastie, no to k výhre treba vždy.

Anthony Dustin: Mhm, mhm. *Pritaká víťazovi na súhlas. Sám si seba nedokáže predstaviť v aréne. Veď čo by urobil? Nepochyboval by o každom svojom kroku? A čo keby zlyhal? Čo ak by sa už z arény nevrátil, tak isto aj tento rok dvadsaťtri splátcov? Pri tej myšlienke ho zmrazí. * No ale sponzory predsa rátali, alebo takpovediac ťa tými svojimi sponzorákmi tak postrkovali k tomu víťazstvu. A no vidíš, nakoniec sa to podarilo. *Skonštatuje.* No keď už sme pri tom poslednom dni, povedz mi, aké to bolo stáť tam zoči voči Olivii? Tvojej krajanke? Predsa len, nebolo to zvláštne? Osobne musím si priznať že si nepamätám, kedy boli vo finále splátcovia z rovnakého kraja. *Dokončí otázku.*

Jeffrey Horn: Ach, jaj. *Vzdychne si, keď príde na rad otázka o ňom a Olivii.* Musíte pochopiť, že ten náš vzťah, ak to teraz môžem nazvať vzťahom bol takpovediac nulový. Možno si poviete, že predsa šiesty kraj nie je nejaký obrovský. No pravdov je, že Oliviu som prvý krat videl na sklizni. A okrem sklizne sme sa nejak nestýkali. Do Kapitolu nás doviezol ten istý vlak, mali sme to isté poschodie, to isté výcvikové centrum, no všetko sme robili oddelene. Ani neviem prečo. Možno by sme dokázali spolu tvoriť dobrú partiu, no to je teraz už zbytočná otázka, čo sa stalo sa už neodstane. Proste je to tak, že sme sa skoro vôbec nepoznali a tak to bolo celé divné, a to je zároveň aj odpoveď na to, prečo som si vybral ako terč Oliviu a nie Aspen. Síce ani s tou sme neboli nejaký BFF, no poznali sme sa aspoň v rámci spojenectva, čo u krajanky chýbalo. Jediné, čo som vedel bolo, že akonáhle padla Arco a ostali sme traja, chcel som už len čo najrýchlejšie skončiť a vypadnúť z tej arény, aj keď to ani potom nešlo zrovna rýchlo, nejako sa to predsa dovlieklo až sem do tohto momentu, kedy tu sedime my dvaja a spolu debatujeme. *Po takom monológu sa už len usmeje a nechá svoje pery na chvíľu odpočívať.*

Anthony Dustin: Chcem povedať, že tomu chápem, no môj mozog to nejako nedokáže prijať. No toto bolo medzi vami dvoma, a už to tak aj ostane, už bude zbytočné otvárať staré rany. Takže by sme prešli inam, súhlasíš? *Spýta sa s úsmevom, presadne si na iné miesto vo svojom obrovskom kresle, keďže mu začínajú tŕpnuť nohy a pokračuje v otázkach.* Neviem, či si si všimol, ale tento rok sme mali v hrách neuveriteľne veľký počet dobrovoľníkov, číslo ti teraz nepoviem, pretože nechcem na niekoho zabudnúť, no rozhodne ich bolo veľa. Čomu pripisuješ to, že nakoniec sa nikomu z nich nepodarilo vyhrať a dostal si sa sem ty, ktoremu to nariadil osud a nie jeho vlastné vôľa? *Spýta sa ho, pretrie si oči a uprene sa na neho zadíva.*

Jeffrey Horn: Viete, to že sa dobrovoľne prihlásite vám ešte nezaručuje to, že v tých hrách vyhráte. A to sa stalo aj tu. Nechcem sa tu nejako vyťahovať aký som úžasný, aj keď určite som *Zasmeje sa.* No opäť v tom hralo rolu aj šťastie. Tým najhorším nástraham arény sa mi podarilo ako tak vyhnúť a nakonci som bol potom na tom fyzicky lepšie, keďže som toho neprežil toľko ako ostatný. Profíci sa nejako povraždili navzájom alebo niečo podobné, pretože okrem Arco nemám ani poňatia, čo sa s nimi stalo, a ostatný sa nejako sundali navzájom. Uz len na konci to bolo v mojich rukách, kedy som musel predviesť, čo vo mne je a ja pevne verím, že som sa predviedol v čo najlepšom svetle. *Skonštatuje na záver.*

Anthony Dustin: Z tejto tvojej odpovede som trochu zmätený, pretože mi z toho akosi vychádza, že ani sám poriadne nevieš, ako sa ti podarilo vyhrať. *Zachichoce sa, no je rozhodnutý, že ho už viac trápiť nebude.* To bude na dnes stačiť. *Usmeje sa a položí mu ruku na rameno, a po chvíli ju odtiahne. No ešte neskončíme, nechceme predsa prísť o príležitosť stretnúť sa s hlavnou tvorkyňou tejto arény, arény, z ktorej sa podarilo tebe, Jeffreymu Hornovi vyviaznuť ako živému. A preto verím, že aj ty ju rád uvidíš.* Zatlieska aby trochu utíšil divákov, pretože sa trochuh rozrečnili a jemu to začína liezť na nervy.* Dámy a páni, prosím vás privítajte na pódiu Devline Antoinne, hlavnú tvorkyňu arény 128. Hunger Games. *Zakričí do mikrofónu.*

Devlin Antoinne: *Po tom náročném týdnu se konečně dočkali vítěze. Ve svých zlato-béžových šatech se vydává na pódium, dá se říct, že dneska vypadá fakt královsky. I na tuto korunovaci je to důležité, i když to není vítěz, kterého si představovala. Avšak krásný úsměv na tváři jí nemizí. Nakonec dochází až k té nové Šestce, je to tak nedávno, kdy ještě korunovala jednoho vítěze práve z Šestého kraje Ezru Donnovana. Možná tento kraj příliš podceňuje, ale výkon ani jednoho z nich se jí pro show moc nezalíbil. I tak se na něj dokáže mile usmát.* Dobrý večer dámy a pánové. *Pozdraví všechny v místnosti a očima se přesune k Anthonymu až k Jeffreymu.* Vítám Tě opět v Kapitolu chlapče. Doufám, že si své výhry ceníš a budeš ctít kraj i Kapitol. *Navolí přísný výraz, jen aby věděl, že s nimi není radno si zahrávat.* Gratuluji ti k vítězství, byl jsi v této aréně ten nejlepší. *Podaří se jí znovu vykouzlit úsměv, ačkoliv byl trochu kyselejší. Vezme si z červeného semišového polštářku zlatou vavřínovou korunu, kterou mu s opatrností pokládá na hlavu.* Ještě se jistě uvidíme, doufám, že se k nám připojíš k výletu. *Řekne mu ještě na závěr, a pak se pomalu odebírá ke svému křeslu, aby si mohla vychutnat ty lepší chvilky z letošní arény.*

Jeffrey Horn: *Keď tam príde hlavná tvorkyňa len sa snaží na ňu nevypliešťať oči. Ani nevie prečo, no predstavoval si ju ako nejakú kockáčku, ktorá len celé dni sedí nad počítačmi a plánuje, aké svinstvá pripraví pre ďalších splátcov. Zamyslí sa na chvíľu, no rýchlo tú myšlienku vytlači, pretože teraz nemá čas zaoberať sa takými vecami, keďže mu tvorkyňa kladie na hlavu korunku pre víťaza.* Ďakujem, posnažím sa nesklamať vás. *Poďakuje ako slušný chlapec a hoci nevie, ako by ju mohol sklamať predsa len to povie a potom dodá.* Rád sa k v vám pripojím. *Usmeje sa a opäť sa posadí do kresla, aby sledoval rekapituláciu.*


Nadešel zase další moment, na který si jistě i sám vítěz těší. Všichni přítomní znovu uvidí zaběry z arény, Jeffrey i ty, o kterých sám v aréně nevěděl. V místnosti všechny ostrá světla reflektorů pozhasínají a zůstávají jen těch pár menší světel u schodů a pod některými ze sedadel. Poté vyjíždí obrovské plátno, objeví se odpočítávání, po které následuje ještě pár reklam a taky pozvánka na výlet vlakem ve stylu Vánoc. Po dalších klasických reklamách na kosmetiku a různé značkové oblečení se konečně objeví kapitolský znak, po kterém následně začíná úvodní masakr a celá REKAPITULACE HER.

Anthony Dustin: Tak, dámy a páni, nadišiel čas dnešný večer ukončiť. Pevne verím, že ste si rozhovor s našim víťazom tak isto ako aj rekapituláciu užili a už teraz sa spolu so mnou tešíte na to, aké prekvapenia si pre nás prekvapia tvorcovia a splátcovia tie budúce hry. Prájem vám teda príjemný zvyšok većera a nech šťastie stojí vždy na vašej strane. *Dopovie, na čo sa začnú pomaly zhasínať svetlá v štúdiu. On vkĺzne do zákulisia, kde si vyzlečie kostým a prezlečie sa do pohodlného domáceho oblečenia a odíde.*

Katherine-Anna Eristoffborough

[ ketrin-ana eristofboroah ]

 

Player: Pietro

FC: Katherine Legge


Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 37 deceased - poprava: zastřelena



Kate-Anna je štíhlá třicátnice s dlouhými černými vlasy. Rodiče na ni byli pyšní, co do krásy dostala do vínku více než hodně. A aby toho nebylo málo, i inteligence má velmi mnoho. Její IQ se počítá asi na 145. Mluví plynule třemi jazyky, více prý není potřeba. Potrpěla si na exkluzivní oblečení a doplňky, ale tohle z ní pobyt v 13. kraji úplně vymazal. Chování měla vždy příkladné, ani ne tak, že by sama chtěla, ale musela. Byla k tomu odmalička vedena. Za každý miniaturní nedostatek dostala políček. Smrt rodičů proto do jisté míry i uvítala. Měla je ráda, o to nejde, ale ještě ve dvaceti být peskována za úplně kraviny není úplně to pravé. S jejich smrtí v ní vlastně umřela i ta poslední špetka té nabubřelosti a nadutosti, kterou kdysi tak oplývala a která se začala rozpadat už vlastně po tom extempore s tím mlácením a stala se tak "normální" tuctovou mladou holkou, která umí řídit letadla. Díky diktátu rodičů nikdy nepoznala toho pravého, ale doufá, že ve 13. kraji jej najde a ještě s ním v kraji založí rodinu. Má nejvyšší čas. Povahu má dobrou, ovšem ne naivní. Není konfliktní, ale je tvrdohlavá, a to se nejlépe vidí při pilotáži, do toho jí nesmí nikdo kecat, jinak pro výstrahu otevře i v několika desítkách kilometrů nouzové východy. I proto je vždy dobré si při letu s ní připnout pásy. Dříve měla předsudky vůči chudým a nemajetným, ale nyní, když už nemá okovy diktátu vyšší společnosti, nemá ani ty.


Kate-Anna měla v Kapitolu vše, co si mohla přát. Opravdu. Díky svým předkům a posléze rodičům, kteří do Panemu kdysi přijeli odněkud z druhé strany planety (přesné místo zůstane ovšem navždy záhadou, veškeré záznamy týkající se jich sama rodina zničila, jako by ta doba nikdy neexistovala) se mohla těšit vždy pozornosti těch nejvlivnějších. Rodiče ji, právě pro udržení svého postavení občas hnali do různých svazků s vlivnými muži, kteří moc krásy nepobrali, ale měli nadité peněženky a tučná konta. Jeden z těch vlivných mužů, a s nimiž měla (musela mít) nějaký vztah, ji často bil. Ona měla veliké nutkání to dát vědět někomu povolanému, ale bylo ji taktně naznačeno, vzhledem k vlivu toho muže, že kdyby promluvila, mělo by to pro celou její rodinu nedozírné následky. A tak to raději držela pod pokličkou. Vztah s tím mužem byl posléze v nejvyšší diskrétnosti ukončen. Ovšem tyto zážitky bublaly pod tou pokličkou hodně dlouho a jednou přece jen vše vypověděla své máti. Omylem to slyšela jedna pokojská a vše nahlásila tehdejším úřadům. Po Panemu vypukl obří skandál a okamžitě celá rodina Eristoffboroughů byla na nejvyšší příčce seznamu nežádoucích. Všichni se tedy sebrali a pokoušeli se hledat místo jinde. Už tehdy ovšem měla média masový vliv a v žádném kraji se dlouho nezdržela. Nakonec celá rodina nalezla útočiště v Třináctém kraji, do kterého se dostala náhodou, když je zbědované našel na cestě z Dvanáctého jeden voják na průzkumech. Katherine-Anne bylo tehdy čerstvě 18. Voják je odvedl do podzemního krytu, kde se najedli, napili a nově oblékli. Vysoké postavení, tučná konta a další podobné věci byly ovšem fuč. Zpočátku to nelibě nesla, ale na rozdíl od rodičů si rychle zvykla na uniformu a tetované rozvrhy. V Kapitolu se vše, shodou náhod, jakmile uprchli, vše uklidnilo. Pár měsíců po jejích 22. narozeninách oba rodiče zemřeli na neznámou nemoc, která tehdy zahubila několik desítek obyvatel Třináctky. Když si měla pak zvolit, jakou funkci bude v kraji zastávat, šokovala asi veškeré obyvatelstvo kraje, když si zvolila dráhu pilota vznášedla. Její praprapra…děd, byl dle rodokmene pilot stíhačky za nějaké války. Asi bojoval za ty "hodné". Chtěla proto zkusit, jestli v ní i po cca. třech stoletích geny něco z toho nezanechaly. Kupodivu zanechaly a výcvikem prošla sice několikrát pomaleji, ale prošla. I když je jedinou ženou mezi piloty, mezi svými mužskými kolegy má již plně své místo a ti ji respektují. A díky prožité minulosti sní o tom, že na Kapitol snese její vznášedlo jadernou pumu. A proč by ne. Když se k ní její dřívější domovina obrátila zády.


× Devon Singer - Kdyby jej viděli její upjatí rodiče, asi by jí hned nafackovali, zvláště, za to, že má malou dcerku a je nejspíše chudý jako kostelní myš. A ten jeho vzhled… Napřed jej brala jen jako kamaráda, kterých v kraji moc neměla. Bavila se s ním, povídala si s ním, trávila v jeho společnosti spousty času, malou Dollie přijala pomalu za vlastní. Postupně její city přerostly v něco většího, ale i díky minulosti se neodvážila to dát nějak výrazně najevo, nebo mu to dokonce říct osobně. Nečekala, že by to tak dopadlo a už vůbec nedoufala, že existují i normální muži. Osud ji soužití s ním a jeho dcerou ale nedopřál a místo toho ji svedl na cestu, z níž už pro ni nebylo návratu. Po nezdařeném pokusu o revoluci přišla na místě, jež z hloubi srdce nenáviděla o svůj život a tím také o to, co dlouho hledala a měla to přitom tak blízko.

Kass Xiāo

[ kes kzáou ]

 

Player: Larsyn

FC: Jamie Chung



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - seppuku


Token: Jizva na břiše


Kass nikdy nenavštěvovala výcvikové centrum, ale měla skvělý trénink od rodičů, kteří na ni byli velice tvrdí. Pravé dětství nikdy nezažila, otec ji do tréninku nutil už od osmi let. Do svých dvanácti let měla trénink ještě klidný a ne až ta brutální, jelikož se učili základní techniky ninjutsu, kde nepoužívali zbraně proti sobě a matka se starala o to, aby jedla zdravé a udržovala ji ve formě. Nejprve se učila lovit, lukostřelba jí tedy není cizí. Později přišli na scénu jedy a medicíny, ve kterých celkem dost vyniká. A před svými dvanáctými narozeninami se stačila ještě naučit správnému úniku, maskování a vymýšlení strategii. S přírodou je dosti obeznámena, takže najít zdroj vody, ulovit nějakou zvěř pro ni není žádný oříšek. Dokáže se proto skvěle adaptovat do přírody a ve stínech a po nocích může být téměř neviditelná, ale nic se nemůže přeceňovat. I při "neviditelnost" musí být opatrná, aby ji náhodou někdo netrefil. Když dosáhla svých dvanácti let, začala její bojová etapa. Musela čelit proti rodičům, což pro ni bylo složité, protože jim nechtěla ublížit. Na začátku jí učili jen s dřevěnou tyčí, aby nedošlo k velkým škodám. O rok později si důvěřovala natolik, že chtěla zkusit opravdovou zbraň. S matkou tedy bojovala s katanou, samozřejmě matku podcenila a Kass si kvůli svojí kravině poranila ošklivě na břiše. Proto ta jizva, kterou museli ošetřit a podpálit, aby nevykrvácela. Kvůli tomu nemá problém utrpět na těle velké škody a její měřítko bolesti je snížené. Jizva jí připomíná, že by své protivníky neměla nikdy podceňovat. Po tomto incidentu, když se uzdravila a mohla se zase normálně hýbat, se dennodenně snažila vylepšit svoje dovednosti s katanou, se kterou to teď umí na výbornou. Jako další zábavičku jí velmi lichotí shurikenjutsu – házet s noži a jinými ostrými věcmi, to je přesně její rajón. Na nepohyblivé terče to hází s takovou přesností, že by v aréně nesměla minout ani ten pohyblivý terč. Do dalších bojových technik ještě patří boj s naginatou a taijutsu, což je v podstatě boj tělem, takže pár kopanců jistě s radostí a úsměvem rozdá. Čím se ale hodně řídí je tzv. Seišin Teki Kjójó. Proto se někdy zdá být duševně tak neporazitelná a klidná. Kvůli její malé postavě s velkou ohebností a přesností se dokáže vyšplhat kamkoliv chce a dostat se lehce tam, kam to jen dvounohá bytost dokáže.


Kvůli tréninku s lehkými zbraněmi se nikdy nedostala k takovým věcem jako je sekera, řemdih a podobných těžkých zbraních. Nedokázala by s těmi zbraněmi v boji precizně pracovat, vlastně by s tím jenom slepě mávala a doufala, že to protivníka trefí, takže takové zbraně by si nikdy do rukou dobrovolně nevzala, pokud by měla na vybranou. Jelikož je Kassiya "ohnivý" element, nebojí se spálit a bolest jí rozhodně nesrazí k zemi, ale zase to může mít smrtelný dopad. Potom taky voda, která ohni moc nesvědčí – Kass neumí plavat, nikdy se to nenaučila, nikdo jí to nenaučil a nedonutil jí k tomu. K vodě se sice měla možnost dostat, a to třeba například k rybníku, který mají v parku Prvního kraje a ještě jejich zahradní rybník s kapříky koi, ale plavat do toho dobrovolně nešla. A co se týče té její medicíny, nezvládne ošetřit nic vážného, ani kdyby na to měla prostředky, kterým se doktorům ani nedostává. Její medicíny nejsou nic mistrovského, dokáže jenom masti, které uleví od bolesti a poradí si s nemocným člověkem nebo škrábanci. Takže v operování lidí není moc zběhlá. Je mladá a s tréninkem není tak pokročilá jako její rodiče, takže se rezervy v ninjutsu jistě najdou. Třeba je někdy dost zbrklá, což by se stávat nemělo. Mohla by se lehce prozradit nebo by udělala špatný postup a následek by byl katastrofální. Proto jsou tady rodiče, kteří jí dokážou zkrotit, ale ti s ní v aréně bohužel nebudou. A sice se řídí svou duševní dokonalostí, ale v tom jí trochu všechno překazil Kenneth, ke kterému má takový zvláštní vztah, jelikož má potřebu ho ochraňovat, i když si o to sám neprosí. Musí na něj vždy dohlížet, tak trochu stalkingy někdy prováděla, ale to on vědět nemusí. Dalším jejím nepřítelem je spaní, jelikož mívá noční můry z jejích vlastních rodičů. Má je ráda a všechno kolem toho, ale nikdy si nezvykla na jejich výchovu, ve kterém utrpěla tolik psychické i fyzické škody. Ke všemu se snaží pro rodiče být tou dokonalou dcerou, že kdyby udělala špatný krok a něco pokazila, došla by ke kamikaze, aby ještě zemřela důstojně. Je též náměsíčná, takže při úplňku má sklony k sebevraždě nebo naopak chce vraždit všechny kolem, i když to bude někdo blízký. Jako náměsíčná si nehledá rozdíly v osobnostech, protože to vlastně ani není ona.


Sladká ninja Kass, celým Kassiya, narozena v jarní den do šílené rodiny. Jejich přesný původ je neznámý, samozřejmě každý může poznat, že budou mít pravděpodobně asijské kořeny. Nikdo netuší, může tam být mix všeho, z velké části asi čínské a japonské. Už od dětství byla vychovaná pod přísnou a pevnou rukou otce, který pro ni chtěl vždy to nejlepší, ale jeho metody vychovávání se někdy moc nezdály. Měl v sobě krev správného profesionála, ale i tak její matka. Oba se nikdy sice do Hladových her nedostali, ale to neznamená, že si na tréninku neutrpěli dost. Zvláště na svém ninjutsu. Otec s matkou jsou spolu již od dětství, a proto je nikdy netáhlo se dobrovolně přihlásit, protože i přes veškerou důvěru ve svých schopnostech stáli nohama na zemi, a možná smrt v aréně je mohla rozdělit. Stejně ale o slávu nikdy moc neprahli a peněz měli dost. Její otec je velkým pánem v Prvním kraji, nejen že se podílí na velkém zisku z továrny, ale také dostává dost velkou sumu peněz od vlivných v Kapitolu, který k němu posílá rebely na popravu. Správně, její otec je popravčí, lépe řečeno kat. Seká hlavy a nikdy se neptá za co. Jako v klasické staromódní rodině se o celou rodinu stará hlava rodiny, matka je v domácnosti a může si dělat co se jí zlíbí a ona je rozmazlenou panenkou. Ačkoliv byste od ní nikdy neočekávali, že bude zrovna milou osobou, nikoho neshazuje. Kass je tím krásným exemplářem, pro nízké kraje tento fakt neplatí. Má všechno, co si zamane a může se s tím chlubit až na konec světa, ale i tak to nedělá. Je na své okolí milá, ale musíte splňovat jisté podmínky, musíte být z lepší společnosti, profesionál a odvážlivec. Tohle je právě ta nenaučená výchova, jenom stačí bydlet na místě jako je právě První kraj a jste společností ovlivněni. A sice se s někým takovým z nižších krajů nesetkala, takže nemůžeme říci, jak by se v dané situaci zachovala. Lidi nerozeznává, dokázala by se s nimi normálně bavit, ale jakmile se zmíní nižší pozice, je jako ponorka. Zmizí, ztichne a dotyčný už ji většinou neuvidí nebo v nečekaném momentu zaútočí, jestliže ji daná osoba naštve. Žádných nesmyslných keců se od ní nedočkáte, není to člověk, co by se hnal do konfliktu. Ne, že by se nechtěla hádat, ale ona je nesmírně klidný člověk. Když je rozhořčená a někdo ji naštve, tak si nad tím jenom mávne, hluboce se nadechne a jde si sednout do prázdného pokoje, kde si svojí zlost vybije na něčem neživém nebo si jenom sedne a zamedituje si. Kassiya ctí svoje rodiče, stejně jako její matka i otec ctili ty svoje. Dělá pro ně všechno, i když je výchova od nich trochu drastická. Ve svých devíti letech dostala párkrát bičem už jenom proto, že někoho zachránila, protože podle jejího názoru byl nevinný a nic zlého neprováděl. Byl to Kenneth Ortega, jenž byl pro mnohé lidi zvláštním chlapcem a všechny malé děti se ho bály, ona ale ne. Jí přišel zábavný, když si k nim do sklepa přišel hrát. Věděla o něm už chvíli, že si jejich sklep oblíbil a občas ho přišla zkontrolovat, jestli neudělal nějakou lumpárnu. On o ní nevěděl, většinou se skrývala ve stínech a v tichosti pozorovala. Zkrátka to byl mazlík, nad kterým držela ochrannou ruku. Přece jenom ho zachránila před smrtelným osudem. Poté jí ten chlapec začal děsně štvát, sice byl roztomilý jak byl trochu ztřeštěný, ale otravný byl v té době dost. Nakonec si od té doby vylepšila svoje nervíky, že jí nic dalšího už nedokázalo jen tak rozhodit. Kenneth si udržovala jako kamaráda, a někdy má takové ochranářské pudy, že by kvůli němu skočila bezhlavě do všeho jenom proto, aby se mu nic nestalo.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92