Thursday, November 26, 2015

Jeffrey Horn

[ džehfry horn ]

 

    

Player: Quinn

FC: Max von der Groeben

Victory year: 128th Annual Hunger Games

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 28

Token: Přívěsek ve tvaru pneumatiky

Hobby: Zpěv, cestování


level [ 0 ] • credits [ 1 300 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Kdo vlastně Jeffrey je? Jaký je? Co od něj máme očekávat? Tuhle otázku si zřejmě klade většina lidí z Šestého kraje, co ho znají jen od vidění. Není moc komunikativní, a kdybyste ho chtěli jednoduše charakterizovat, řekli byste, že je to nějakej zhulenej trouba, protože se stále usmívá jak blbeček. Pravda je ovšem jiná. Jeff ve svém životě prožil spoustu zlých věcí, ale není jeden z těch lidí, co všem musí své problémy předhazovat. Proto se raději směje a všechno si nechává pro sebe. Pryč ale od problémy, jaký tedy Jeff je? Je to obyčejný kluk z Šestého kraje, a protože se Šestý kraj specializuje na dopravu, rád se dopravním prostředkům věnuje. Hlavně do aut je přímo blázen. Doma si sám vyrobil pár modelů. Jako dítě si s nimi neustále hrál a ačkoliv by to nepřiznal, i nyní občas zavzpomíná na dětská léta a zajezdí si s nimi. Kromě aut ho baví hudba, především zpěv. Dokonce je členem školního pěveckého sboru a jeho učitel ho považuje za jednoho z nejlepších.. Kdyby se jednou nějakým zázrakem dostal do Kapitolu, třeba by to se svým talentem zvládl dotáhnout opravdu daleko. Vždyť v Šestce zvládl vyhrát nejednu soutěž v této disciplíně a trofeje má hrdě vystavené ve svém pokoji. Jediné, co mu na tom vadí je fakt, že ho při vystoupení nutí nosit obleky, které ze srdce nenávidí. Prý je to kvůli formálnosti, ale on si v tom prostě připadá jako tučňák, kterého viděl v učebnici biologie. Nehledě na to, že ta kravata je taky dost děsná. Člověk se s tím ani nemůže najíst bez toho, aby se nemusel bát, že mu ta pekelná věc skončí v talíři. Kromě těchto činností ho také dost baví sportování. Běhání je jeho obrovskou vášní. Každé ráno, pokud mu to počasí a zdravotní stav dovoluje, vyjde ven před dům, dá si krátkou rozcvičku a jde si někam alespoň na hoďku zaběhat. Už se to stalo jeho každodenním rituálem a jelikož mu to dělá dobře, tak nevidí žádný důvod, proč s tím přestávat. Dále tu máme zbraně. To je něco, co ho nikdy moc nezajímalo. Pokud šlo o luky a zbraně luku podobné, ty si alespoň zasloužily jeho pozornost, protože ho vždycky fascinovalo, jak to ti lidé sakra dělají. Pro jeho logicky nadanou mysl to byla velká výzva, sledovat někoho, kdo to s tím umí a učit se. Jinak ho střelné zbraně, které viděl možná tak jenom v Kapitolských filmech, nikdy moc neuchvátily. Neviděl na nich nic zajímavého, nic převratného, skoro si až myslí, že jsou těžce pod jeho úroveň. Hlavně všechny automatické zbraně mu přijdou všechny na jedno brdo a vůbec ho nezajímají. Proto se spíše věnuje jenom svému luku, který ho naučil trpělivosti. Ví, že do toho nesmí dát ani moc velkou ani moc malou sílu a míření mu taktéž nedělá příliš problém. Těžko říct, jaké by to bylo s opravdovým lukem, on má totiž jen amatérsky vyrobený, ale nemá žádné pochyby o tom, že by to taktéž zvládl. Kromě luku se také dopracoval k nožům, s kterými ho to dost baví a taktéž k oštěpu a meči, jestli tak vůbec ty jeho provizorní zbraně může nazývat. 



[ before the Hunger Games ] Výška přibližně 180 centimetrů a váha 75 kilogramů z něho dělá naprosto obyčejného kluka, ani ne moc vysokého, ani ne moc malého a ani ne moc tlustého, ani ne moc hubeného. Zkrátka výborně zapadne do davu. Co tedy může být jeho slabinou? Určitě lze mezi ně zařadit jeho houževnatost. Potřebuje vidět vše, zkusit vše a být všude, dokáže jít i přes mrtvoly. Někteří lidi jeho nadšení nechápou, řeknou si, že je idiot a totálně ho odignorují. Dost mu také překáží jeho výbušnost. Není to zrovna nejklidnější člověk a čas od času ho zvládne naštvat i ta největší kravina. Samozřejmě se to dost odvíjí od jeho nálady v danou chvíli, ale kdybyste se náhodou nacházeli v jeho blízkosti, když mu rupnou nervy, je lepší se rychle vzdálit. Nadávky a fyzické útoky se z něho sypou jedna báseň a je pravda, že moc obdivovatelů mu to rozhodně nepřidalo. Další nevýhodou je ta jeho hloupá minulost.. Táta měl špatné období a mamka už nebyla na světě, no a nejvíc si to odnesla Jeffreyho psychika. Už nebyl takový veselý, ani neměl tolik sebevědomí a jenom se strachoval, co přijde dál. Jestli se opět otec opije a svou zlost si vybije na něm. Po celém těle má stále spoustu jizev, které mu to všechno připomínají, i když se snaží zapomenout. Postupně kolem sebe vybudoval takovou bariéru, před ostatními se chová normálně, dělá, že se nikdy nic nestalo a vše si nechává pro sebe, což není nic dobrého. Není vůbec nápadný, chodí jako myška, i když se o to nesnaží a je velice lehké ho přehlédnout. No, je to výhoda, nebo nevýhoda? Na jednu stranu by mu to mohlo pomoct, kdyby se ocitl v aréně a potřeboval se někomu vyhnout, v normální životě je to ale dost na nic a spíše deprimující, když si ho nikdo nevšímá. Kromě toho, jak už bylo zmíněno, neumí zacházet se žádnými střelnými zbraněmi. Myslí si, že kdyby byla opravdu nouze, zvládl by z něčeho takového vystřelit, ale skutečnost může být jiný. Přece jen to není jen tak, střílet z opravdové zbraně. S nějakou hračkou je to mnohem lehčí a nemusí se vyrovnávat s následky, které by skutečná zbraň způsobila.



[ before the Hunger Games ] Jeffrey, nebo Jeff (přezdívka nebo celé jméno, je mu to jedno, hlavně že ho neoslovujete nějakou kravinou), měl vcelku hezké dětství, které překypovalo láskou. Podařilo se mu narodit dvěma lidem, kteří byli úplně nadšení z jeho příchodu, otci Bobovi a matce Janny, kterým se po moha pokusech konečně podařilo mít vlastní děťátko a starali se o něj jak nejlépe mohli.. Oba ho vychovávali velmi dobře a vzal si od nich jenom to nejlepší. Otec ho naučil spoustu věcí o autech, matka zase něco z vaření. Vždycky říkala, že až tu jednou nebude ona, bude si muset umět navařit, aby neumřel hladem. Chudák matka ani nevěděla, že Jeffrey nebude ani dospělý, když se její předpověď naplní a on bude muset být bez ní. Bylo mu jen dvanáct, když umřela na rakovinu. Pro Jeffa i pro jeho otce to byla obrovská rána. Měl kolem sebe spoustu přátel a ačkoliv nechtěl přijmout jejich pomoc, nikdy se k němu neobrátili zády a vždy tu pro něj byli. S jejich pomocí se z toho dostat, to samé se ale nedá říct o jeho otci. Začal opravdu hodně pít a vždy, když přišel domů, doma nebyl nikdo jiný, na kom by si vybil zlost, než malý Jeff. Modřiny po celém těle u něj nebyli žádnou zvláštností, vždy si ale vymyslel nějakou trapnou historku, aby otec neměl problémy. Moc dobře si uvědomoval, že kdyby to někomu řekl, otec by neskončil dobře a on by musel do děcáku, kam za žádnou cenu nechtěl. Bohužel jeho otec začal být s útoky stále více kreativní a kolikrát na jeho těle končili i rozžhavené kusy železa. Díky nim má kromě modřin i dost nehezké jizvy. Když už to vypadalo, že je vše ztracené a on byl na pokraji zhroucení, něco se stalo. Bylo to jakýsi zlom, otec se z ničeho nic začal vracet do normálu. Ani dnes pořádně neví, co se stalo. Že by někdo vyslyšel jeho modlitby? To se nikdy nedozvíme, faktem zůstává, že otec skončil na léčení a nyní už je doma, úplně v pořádku a pořádnou dobu v sobě neměl ani kapku alkoholu. Jejich vztah se pomalu ale jistě napravuje. Je to velice složité, protože mu nemůže zapomenout tu bolest, kterou mu způsobil. Jenom čas ukáže, jestli se nakonec zvládne dát všechno do normálu, nebo mu opravdu nikdy nezvládne úplně odpustit.



× Ezra Donnovan - Je vděčný za to, že měl mentora jako je Ezra. Ví, že se často stane, že mentoři nejsou úplně ideální, ale v tomhle případě to určitě pravda nebyla. Docela si toho člověka oblíbil už za svůj pobyt v Kapitolu. Myslí si o něm jedině dobré věci, ještě aby ne, když si jsou docela dost podobní. Bylo by poměrně smutné, kdyby si s ním nesedl, právě kvůli té podobnosti. Čekal, že se spolu po Hrách budou bavit o něco víc, jenže to tak nějak nedopadlo, hlavně protože on se docela dlouho držel mimo společnost a na žádná přátelství nebyl čas. Svým způsobem k němu docela vzhlíží, ale asi by mu to nikdy neřekl. Vůbec by se nebránil, kdyby se měli začít bavit nějak víc. 

Connor Davis

[ konr dejvis ]

 

Player: Lukyner

FC: Freddie Highmore



Contact: mokosik@seznam.cz

Age: 12 deceased - psychické zhroucení


Token: Kousek grafitu


Není silný, není velký a nepochází z profesionálního kraje. Přesto je díky nevyspělosti Dvanáctého kraje zvyklý na těžký život, který ho naučil pracovat rukama a vážit si i obyčejných věcí. Je zvyklý obejít se na pár dní bez jídla a vody, je zvyklý starat se o sebe sám a nezatěžovat tím nikoho jiného. Díky této skutečnosti se naučil obstarávat si jídlo všemi možnými prostředky, které mu příroda dovoluje. Za pomoci větvičky a tenkého provázky si zvládne vytvořit náhražku prutu, na kterou umí dokonce ulovit i nějakou tu rybku. Vyzná se v jedlých plodech a houbách, takže nemá problém určit jedlou a nejedlou rostlinu a přibližně ví, kde je hledat. Jak už bylo zmíněno, síly moc nepobral. Ale on jí ve svém životě ani nepotřebuje. Sílu vynahrazuje svou hbitostí, mrštností a vytrvalostí, které nejčastěji využívá pro lezení a šplhání. Nemá problém s výškami, ba naopak! Miluje ten klid a šumění větru v korunách stromů nebo na skalních římsách, kam se kromě několika odvážnějších jedinců drozda nebo straky nikdo neodváží. Na vodu není příliš zvyklý, potýká se s ní obvykle jenom v zašlé, nepohodlné vaně v den Sklizně, ale plavání by mu jistě nedělalo problém, nebo aspoň na krátkou vzdálenost ne. Co se týče psychických vlastností, jistě by se dala vytknout jeho odhodlanost, víra v sebe sama a všímavost, už od mala nevěří cizím lidem. Když vycítí nebezpečí, rád si hraje na toho malého, nevinného chlapečka, který se jen ocitl ve špatnou dobu na špatném místě. V této zástěrce je poměrně dobrý a zvládl by leckoho přelstít, protože kdo by mohl z něčeho podezřívat toho malého ustrašeného prcka? Je taky občas dost zvědavý a rád se učí novým věcem, které v budoucnu využije. Zvládne vázat několik druhů uzlů, ať už pevných, nebo silných, to záleží na situaci. Kdyby se dostal do problémů, pomocná by mu také mohla být schopnost maskování a schovávání se, kdy si kupříkladu pomaže obličej a oděv bahnem a zaleze si do vykotlaného stromu. Šance, že ho někdo najde je potom o něco nižší než normálně. Pravděpodobně by zvládl i lovit, ale asi jen malou zvěř nebo ptactvo, na takového jelena či kance by si netroufnul. O léčitelství toho moc neví, neví ani kolik má člověk párů žeber, jakou funkci mají červené a jakou bílé krvinky a kde se nachází čéška. Přesto by lehká zranění dokázal ošetřit a obvázat, s hlubokými ranami a podobnými zraněními by si poradit nezvládl. Silnou stránkou by pro něj během Her mohly být také rozhovory, protože rád s lidmi sdílí své problémy. Miluje, když s ním někdo soucítí a lituje ho. Pokud někomu něco slíbí, nepokouší se z toho vykroutit a udělá všechno proto, aby svůj slib splnil. Je poměrně chytrý a šikovný, zajímá se o techniku. To by mohl využít, pokud by v aréně měl to správné vybavení. Z něho by mohl například sestavit nějakou past a nebo předmět, který by mu pobyt s dvaceti třemi dalšími teenagery usnadnil. Díky svému malému vzrůstu je také celkem rychlý, jeho nízká váha nevytváří tak velký odpor vzduchu a díky tomu je rychlejší, váha mu také slouží k tiššímu a nenápadnějšímu pohybu. Každým rokem sleduje Hry doma a vždy se snaží vžít se do role splátců v problémech a snaží se najít východisko, jak se z dané situace dostat. Vždy také promýšlí strategie, jak by se zachoval on a jak by to bylo nejlepší. Přesto že Hry sleduje, lituje padlé splátce a dvojnásob ty, kteří pocházejí z jeho domoviny – Dvanáctého kraje.


Oproti prvním krajům, jejichž splátci pravidelně trénují do nadcházejících her, repertoár jeho zbraní je podstatně malý. Vlastně kromě nože nebo sekery v ruce nikdy nedržel jinou zbraň, dá-li se vůbec tupý kuchyňský nůž považovat za zbraň. O dálkových zbraních snad nemá ani cenu mluvit, s oštěpem by si pravděpodobně vypíchl oko, kuší by si udělal nepěkný šrám a střelba s lukem by mohla dopadnout katastrofálně. Nikdy ale k takovým zbraním neměl přístup, takže chvíle trénování by třeba mohla ledacos změnit. V boji tělo na tělo, by pravděpodobně také neobstál, jelikož pravděpodobnost že by proti němu tváří v tvář stál protivník minimálně o dvě hlavy vyšší je více než velká. Podstatný, asi i nejvíce negativní fakt je ten, že by měl problém někoho zabít. Ano, koroptev nebo třeba zajíc je něco jiného, tady se tím někým bere člověk. Přeci jen je to ještě malý kluk a takový čin by ho mohl poznamenat na celý život. Pokud by mu ale šlo o svůj vlastní život, zabít by musel a pravděpodobně by to i udělal, ale s nepřekonatelně tíživým pocitem viny. Pokud je řeč o jídle, plody jako ostružiny a maliny by si natrhat zvládl, dokonce i menší zvěř by dovedl ulovit, ale sám si nedokáže obstarat oheň a tak by mu maso, které by si ani nemohl opéct, bylo vcelku k ničemu. Nikdy mu příliš nešli ruční práce typu vyšívání a šití, takže pokud by měl některou ránu potřebnou k zašití, byl by v problému. Nikdy neměl rád samotu a sám také dlouho nikde nevydrží, také ho děsí seznamování s novými lidmi. Nemá to rád a je během toho dost nervózní. Doma ho kárali, že je dobrý lhář. V aréně by se to ale dalo považovat za výhodu, nikdy nevíte, na koho narazíte a s kým máte tu čest. Mezi jeho další nedostatky patří to, že nezvládne dát první pomoc. Nebo zvládl, ale špatně a kroky by prováděl pravděpodobně ve špatném pořadí. Také neumí osedlat nějaké zvíře, nikdy se totiž s žádným takovým zvířetem nesetkal. Nesnáší hmyz a především brouky a housenky nemá rád, je to jeho fobie. Dalším jeho negativem je neznalost a nezkušenost s elektrikou. V Dvanáctce jsou rádi za trochu světla přes noc a to jim bohatě stačí. Nikdo se nezabývá, jak elektrika vzniká, šíří se a že by mohla být využita i k nedobrým účelům. Neví, že elektrika a voda je smrtelná kombinace, nebo že není příliš chytré dotýkat se drátu pod proudem. Chemie a věcí s ní spjaté jsou pro něj úplným tabu, něco takového se ani ve škole pro Dvanáctý kraj nevyučuje, zřejmě je to nepodstatná a nedůležitá věda.


Jako snad každý obyvatel Dvanáctého kraje se narodil do chudé rodiny s polorozbořeným domkem, chudou zahrádkou pro zeleninu a vypelichanou kočkou. Jako by ho už tak rodiče dost nepotrestali, jeho společnost mu zpříjemňují ještě tři starší bratři, se kterými to nemá vždy jednoduché a mladší sestra. V Dvanáctce je už tak problematické postarat se o jeden hladový krk navíc, natož rovnou o pět. Proto musí v rodině i děti pomáhat s živobytím, nejčastěji pracemi na zahradě a prodáváním vypěstované zeleniny. Connor raději chodí tajně na zakázaná místa jako je les neb jezero, kde na černo sbírá houby či lesní plody, nebo chytá ryby všemožných druhů a velikostí a následně vše vyměňuje nebo prodává na černém trhu. Je to dobrý způsob, jak obstarat pečivo pro celou rodinu, vzácně i s miskou polévky. Od šesti let navštěvuje tamější základní školu. Škola ho baví a jde mu, co se týče přátel, už to tak slavné není. Opravdových přátel má jen poskrovnu, neumí se totiž seznamovat s novými lidmi. Ve volném čase chodí rád na již zmíněná místa, kromě toho rád šplhá a trénuje své lezecké dovednosti, kde se jen dá. Už od útlého věku rád sleduje Hladové hry. Nikoliv ale kvůli umírání teenagerů, má svoje vlastní důvody. Kdyby se totiž náhodou dostal do Her on sám, chtěl by se případně vyvarovat chybám dopuštěných splátci z předešlých ročníků a případně využít dobrých nápadů a strategií. Dále ještě trénuje kondici a vytrvalost, denně se pokusí uběhnout minimálně pár kilometrů. Co se týče povahy, s Connorem to není tak jednoduché. Ano, je sice ochotný, přátelský, plný života a energie, ale umí být také dost proradný, netrpělivý a otravný, jelikož se bojí samoty a nechce být nikde dlouho sám. Je rád ve společnosti, ale první krok k seznámení musí udělat ten druhý, on sám je na to stydlivý a nešika. Příliš se nezaobírá lidským vzhledem, zajímá se o chování a vnitřní krásu člověka, což by podle něj měl každý (ačkoliv během Her by mu vnitřní krása byla užitečná asi jako knížka v aréně). V boji si moc šancí nedává, raději upřednostňuje řešení konfliktů slovně. Pokud to nezabere, spíše se dává na útěk než-li by se zmohl na odpor, ale to záleží na osobě proti němu. Rád hraje hru na schovávanou, kdy se pokouší co nejlépe skrýt a zamaskovat. V podstatě i tato jinak zbytečná věc by se v aréně mohla využít.

Wednesday, November 25, 2015

Vesper Framiré Drexcolt

[ vespr/vespah framír drekskolt ]

 

Player: Larsyn

FC: Eliana Jones



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - utonutí


Token: Medailonek s vyrytým vlkem a č. 7


Slečna moc bojových schopností od rodičů nezískala – žádné rady, žádný trénink, nic. V jejích pozdějších letech se ani nepřilepšila. Měla sice možnosti, nebudeme si nalhávat, 7. kraj se může něčemu dobrému přiučit, ale ona se o to nezajímala. Má pocit, že jí všechno spadne do klína. Vždycky to tak podle ní bylo, a v tom se skrývá celá její schopnost vytvářet si vlastní realitu, kde je všechno lehké. I když nejsou nejbohatší rodinkou v kraji, je to hrozně rozmazlený parchant, že byste jí občas vrazili, ale ona by vám zpětně zase vytrhala všechny vlasy, vytasila drápky a rozškrábala vám obličej. S takovou agresivitou nemá problém, ostrá umí být. Když se jí něco nezdá, někdo urazí její osobnost nebo ji jenom ten dotyčný štve kvůli absurdním maličkostem, dokáže být na člověka dost nepříjemná a udělat mu ze života peklo. Pokud by šlo o její soubor dovedností se zbraněmi, moc se u toho nezdržíme. Neumí totiž s žádnou zbraní, i ta sekera je jí naprosto cizí, protože se jen tak nikdy dobrovolně nezvedla a nešla pomáhat do lesa. Není líná, jenom nemá potřebu sekat do stromů. Možná tak jedině s pilou by něco svedla, protože je lehčí jak ta sekera. Samozřejmě není natolik blbá, aby šla do boje beze zbraně. Určitě by jí sedlo kopí nebo nůž. S nožem se neporaní a s kopím si může chodit bodat, pokud ji někdo samozřejmě neodzbrojí. Bohužel na tom zas tak slavně není, ale tak určitě nebude jediná a nejhorší. S čím to ale dobře umí je lhaní a vymýšlení si různých přikrášlených věcí. Je i skvělou herečkou, takže proto není poznat, zda je to fakt pravda nebo ne. O její psychické nemoci vědí jen lidi jí bližší. Těch moc v kraji není. Většina lidí ale Drexcoltovi moc nezná, dokud nebyla v aréně Fawcett. Každopádně je to prostě neškodný syndrom, ve kterém má potřebu si věci vymýšlet a přikrášlovat. Dokáže lidi psychicky oklamat a někoho lehce dovést k šílenství. Kvůli tomu si dokáže mnoho lidí omotat kolem prstů, a pak už je lehké je zmanipulovat k věcem, které by nikdy v životě neudělali. Možná o tom jenom nevědí, v každého se skrývá stinná stránka. Na to všechno je ovšem velice pyšná. Nezaostává ani v nápaditosti, v její hlavičce se vždycky něco rodí a dokáže vymyslet, co jiní nevymyslí. Kdyby přišlo na rozpoznávání jedovatých bylin, taky by je zvládla rozeznat. Jednou se skoro otrávila. Od té doby se radši podívala do odborné knížečky, aby se ujistila. Teď už snad rozezná dost rostlin, ke kterým by se raději neměla přibližovat. Sice si vůbec nepamatuje odborný název rostliny, ale když to uvidí, tak pozná na co se používá a tak podobně. Stejně není ani tak hloupá, aby jedla, co je pro ni neznámé. V lesích se vyskytuje hodně, nemá problém se ušpinit, i když vypadá jako zrovna ta, která by z hlíny ječela. Většinou zvládá všechno, co jí příroda nachystá. Zvládne najít vodu, poznat, co je to za zvíře. Kdyby to byla ona versus příroda, vyhrála by to ona. Hlavně by ale nesmělo přijít nějaké tornádo nebo tak. To by ji samozřejmě lehce smetlo a ani by necekla. Započítává se do toho i lezení po stromech, skalách a i rozdělování ohně. Vlastně v podstatě všechno o přežití v divočině, kromě teda lovení, který je u ní slabší. Pasti vytvářet umí, ale lovit jen tak z ruky se zbraní je u ní zoufalost.


Schopnost ovládat se zbraněmi úplně vyškrtla se svého seznamu důležitosti. Je líná něco takového dělat. Možná by nebyla, kdyby se jí naskytla nějaká dobrá příležitost, někdo jí donutil a naučil, třeba by jí to bavilo. Ale kdyby to musela dělat sama, tak by se nejspíš unudila k smrti. Proto žádné zkušenosti se zbraní a bojem. Ty těžké by snad uzvedla a došla s nimi tak 5 metrů, pak by jí samozřejmě bolely ručičky a ještě by si k tomu obstojně postěžovala. Kdyby došlo k boji zblízka, asi by přeprala jen prcka, podobnou holku nebo někoho na koho by byla opravdu naštvaná, že by měla chuť jej rozmlátit hubu. Nikdy neměla příležitost plavat ve velkých vodách, takže kdyby k něčemu takového došlo, asi by se jen plácala a snažila by se doplavat na určené místo a neutopit se. Na tom by se ostatní mohli pobavit, jí by mezitím hlavně trvalo někam doplavat, takže je radši pro souš. Také je známo, že kvůli sebemenším kravinám se jí zhroutí svět. Dovede ji z míry snad cokoliv, a nešťastnou věcí na tom je, že se pak nedokáže ovládat a pořádně se soustředit na něco jiného. Jenom to bude vždycky to, To a Tamto, dokud se kravina nevyřeší. Též má panickou hrůzu s prázdnoty. Pokud by byla někde sama a zcela jediná, určitě by se zhroutila. Někdy mívá sny o tom, že na světě zůstala jako jediná, kolem ní jsou stvůry a ona nemá jak se o koho opřít. Prostě největší noční můra "evah". A když do toho přidá, že je v jejím životě prázdnota nebo že jí v budoucnu nic nečeká, tak už úplně zcela omdlí. Proto si udržuje myšlenku, že ve vesmíru je ještě jedna nebo více planetek, kde jsou další lidé nebo jiná forma života, která ji udržuje klidnou. Snad je ale nikdy nečeká invaze. Do této prázdnoty patří i jistá smrt, o které nikdy nemluví a když už jo, tak zní jako kdyby byla nesmrtelná. Má trochu jiný pohled na život a svět. Možná i to je mínus, protože nezná tu pravou realitu. Sice někde hluboko v ní se to vědomí o realitě skrývá, ale to raději nechává v sobě hluboko zahrabané. Taky má slabost na hezouny, když se jí někdo opravdu líbí a třeba se do dotyčného zabouchne, tak ji může takřka ovládat, pokud ji někdo jiný ze snu neprobudí.


Od té doby, co jí zemřela starší sestra – Fawcett, je její život o něco sladší. Nenáviděla, když si z ní vždycky utahovala a dělala jí nepříjemnosti. Ano, nejmilejší Faw nebyla vždy nejmilejší. Nejspíš to byla ta sesterská nenávist a tak, jenže Vesper to tak nikdy nebrala. Měla z ní úhlavního nepřítele. Sice jí nikdy nepřála úplnou smrt a při jejím pobytu v aréně jí tajně držela palce, ale koneckonců byla celkem nadšená, že vypadla z jejího života. Zvláštní to ale radost. Vždycky spolu měly neshody a doma bylo vždycky peklo. Hlavně, když ji neustále hlídala a ona nemohla dělat vůbec nic. Bylo to jako ve vězení a ona byla její druhá matka, akorát o něco víc nesnesitelnější. Teď jsou to jenom ona, bratr a rodiče. Po smrti Fawcett se dostali její rodiče do reality, začali se jim více věnovat, aby se neopakovala ta samá věc s Faw, protože s tou netrávili moc času a najednou byla pryč. Jejímu mladšímu bratrovi ta pozornost nejspíš vyhovuje, ale jí zas tak úplně ne. Hlavním důvodem bude to neustálé hlídání, a velká pozornost není to její. Vesper nemá moc ráda, když se jí do něčeho mluví. Je sice ještě dítě a potřebuje někoho, kdo jí bude do života mluvit, ale ona to nechce a nikdo to nechápe krom jí. Chce žít, chce být samostatná a dospělá. Akorát ještě moc nechápe, jak je život složitý, kor když někdo jako právě ona žije v Panemu. Kdyby si mohla vybrat, tak by žila v hlavním městě nebo v lepších krajích, kde by měla lepší život. Kapitol je pro ni něco jako ráj, sice to viděla jen na obrazovkách a obrázcích, a už i tak jí to velice nadchlo. Ne, že by přírodou pohrdala a tak. Ona ji má dost ráda, přece jenom ten čerstvý vzduch v lesích je nezaměnitelný. Dokáže v přírodě strávit celé dny, jenom, aby nemusela jít domů a potýkat se s dalšími kecy o starostech. Nad tím může tak jedině otráveně protočit očima a jít se zavřít sama do pokoje. Na Hladové hry má podobný názor jako Faw, jsou prostě nezbytné, akorát s tím rozdílem, že ona se do nich hlásit chce. Je velice naivní, nikdy na to extrémně netrénovala a dar od Boha též nezískala. Jenom si myslí, že jí její vzhled někam dotáhne a třeba si ji sponzoři právě tímto oblíbí a budou jí posílat hezké dárečky. A takto ona vyhraje, nikoli prohra a smrt. Vesper se může většině lidí zdát povrchní, ona taky tak trochu natahuje nosánek nahoru. Takové chování převzala hlavně z televize, a to díky Hrám. Ono když vidíte takové krásné a silné splátkyně nebo některé ty kapitolské modelky, tak kdo by jimi nechtěl být. Sama je taková princeznička, akorát s mínusem na síle a na penězích, proto ty výmysly. Přikrášluje si svůj chudý život o několik stupínků nahoru. Každopádně dokáže být Vesper největší zlatíčko, když se jí zachce. Většinou to tak nebývá, ale když už něco chce, tak je jako pozměněná. Dost lidi využívá ke svému prospěchu, to jí problém nedělá. Hodně z ní vyzařuje sebestřednost. Vše by nejradši dělala jenom pro sebe a chtěla by pro sebe to nejlepší. Lidi kolem jí moc nezajímají. Nepočítají se do toho lidi, které má ráda. Ty se zas naopak snaží chránit a nedovolí ostatním, aby na ně někdo slovně šlapal. Protože dovolovat si na její lidi může jenom ona. Jedním z nejdůležitějších lidí v životě je pro ni bratr.

Tuesday, November 24, 2015

Ricardo Zancanella

[ rikárdo zankanela ]

[player] Pietro

[fc] Travis Deslaurier
 

great quality is ordinary honesty

× [species] human
× [date of birth] june 11, 2183 | ♊︎ gemini
× [loyalty] capitol
× [credits] 12 231

× [level] 1
× [age] forty-one | 41
× [occupation] escort
× [gems] 0




defense [ 0 ]
  • Ekonomický génius, seladon a lovec žen. Alespoň tak by se rád nechal titulovat. Tohle dítko se umělo narodit. Prakticky všechno, na co ukázal, se mu dostalo. Jak dospíval, začal si toho i vážit a úspěšně tak odolává pocitu zhýčkanosti a nabubřelosti. Ve škole vynikal zejména svým talentem na početní a později ekonomické obory. Ono to bylo dáno již rodinnými geny, všichni z rodiny umí skvěle počítat cokoli, od peněz po procenta zisku. Je tak to, co dámy mají rády. Inteligent, hezký, bohatý a svobodný. Neexistuje sukně, za kterou by se neohlídl a případně v duchu nepronesl nějakou poznámku, většinou nevhodnou. Občas sám sebe přirovnává k dobytku. Dle něj prý "kvalita žen-Kapitolanek upadává". Přítelkyni nemá, jeho nároky sice nejsou astronomické, ale většinou jde dotyčné jen o jeho majetek a takové partnerky ze srdce nesnáší. Sám pro sebe stvořil stupnici o pěti částech, od A+ po D a vždy, když nějakou uvidí, sjede ji pohledem a v duchu si ji někam do této stupnice zařadí. Déčko zatím nedostala žádná, ale Céčko už prý nějaká jo. Když pomineme ženy, jako ryba ve vodě se cítí ve vysoké společnosti, nebo alespoň v rušné. Totéž se týká i prostředí. Než domek na venkově by si radši koupil byt u nejfrekventovanější silnice v Kapitolu. Na druhou stranu i takový na pohled dokonalý a úspěšný člověk má své mouchy. Rád se napije, v kapitolském baru je známou firmou. Při jedné návštěvě tam ztropil bengál, když se naboural do zásob baru a pak se vrhl na jednu ze servírek. Když další den přišel k sobě, ta ostuda, co způsobil, mu došla, škodu po několikátém upozornění uhradil a veřejně se omluvil. Do baru sice smí, ale od té doby se drží na uzdě, protože moc dobře ví, že to nebylo nic hezkého. Barman vám klidně potvrdí, že se to stalo, a také vám potvrdí, že i přesto tam stále má veden účet, který vždy na konci měsíce zaplatí. Servírka, která tehdy jeho "útok" zažila, se o tom nechce bavit. Byl prý "drzý a neslušný". Ovšem lepších společníků, než je on na pánské jízdy a drby o ženách a byznyse byste v Kapitolu asi našli málo. Někteří by řekli, že je "Bohem obdařený bohém."
× × ×
  • [ file 001 ] Ve svém dětství sice dostal, na co ukázal, ale zpětně řečeno, moc toho zas nebylo. Jiné zhýčkané děti měly tuny hraček. On nikoliv. Stačilo mu jich pár, a dokud nebyly úplně na odpis, jiné nechtěl. Rád si je totiž spravoval, většinou jen lepenkou, s nářadím mu případně pomohl děda, protože jeho první setkání s nářadím skončilo děsným řevem a zapíchnutým šroubovákem v dlani a táta měl práci s firmou. Právě do ní jej hned, jakmile dosáhl plnoletosti, zapojili. Byla to firma s botami, zabývající se jejich výrobou a prodejem, pojmenovány jsou po vlastnících - Zancanella a patří svou kvalitou mezi špičku. Jde vlastně o takové "rolexky" mezi botami. Postupem doby otec s dědem nechávali Ricarda řídit firmu o samotě, přeci jen, oni tu nebudou věčně. Naplno ji začal řídit až minulý rok. Má však možnost kdykoli jejich pomoci využít, bylo-li by jí zapotřebí. A na co je hrdý velmi, je fakt, že "zancanellky" nosí každý mírotvorce v Kapitolu i v kraji. Armáda kdysi totiž vyhlásila na boty pro mírotvorce výběrové řízení a jeho firma vyhrála i přes celkem náročné požadavky vojenských sil. Takže pokud je neuvidíte na nikom z Kapitolanů, tak na mírotvorcích jistě ano. Nejmladší z rodu se ale nedrží při zemi a pomalu firmu rozšiřuje, je otázkou, co přinese čas. Známí rodiny si je mohou objednat dopředu, dle svých požadavků a za poloviční cenu. Je prostě dobré si udělat s někým z rodiny úzké kontakty.

  • 1x obsidiánový klíč
  • mobil - Advansy

Monday, November 23, 2015

Marilyn Moore

[ merilyn mór ]

 

Player: Feinek

FC: Jennifer Aniston

Occupation: Gamemaker

Contact: pavel.typlt@email.cz

Age: 28

Status: deceased - zastřelena při útoku na arénu


První čeho byste si mohli na Marilyn všimnout je její nádherný a nepřehlédnutelný úsměv. Nepoužívá ho často, ale když už ho jednou za čas použije, stojí to opravdu za to. Má krásné výrazné zelené oč, které se nedají s nikým srovnat. Její oči jsou opravdu jedinečné. Snad nikdo na světě se odstínu jejich očí nevyrovná. Uprostřed nosu má poměrně malý ale roztomilý nos, který velmi často nosí nahoru. Vlasy má dlouhé po ramena a nějak zvlášť si je neupravuje. Každý den si je jenom rozčeše a tím to končí. Nosí je věčně rozpuštěné, jenom když je nějaká slavnostní událost, tak si dá na svém vzhledu teprve záležet, to nikdo nesmí být hezčí než ona sama. Na první pohled ve Vás vyvolá kladný dojem, ale to se muže změnit, stačí jen aby se jí něco nelíbilo a už vás ráda mít nebude, dokonce s vámi ani nebude zahazovat svůj drahocenný čas, otočí se a už pro ni neexistujete. Marilyn nikdy, ale opravdu nikdy neodpouští. Jednou s ní budete mít nějaký konflikt a věřte, že je to ten poslední. Když má k tomu všemu ještě skvělou náladu a čas, nahází na vás tolik špíny co to jen jde. Její práce se k ní skvěle hodí, protože ráda, ale opravdu ráda škodí lidem, ať už jen ze srandy nebo i když si do ní někdo rejpe. Známostí má dost, takže toho člověka jednoduše řečeno zničí. Samozřejmě nemá jenom ty špatné vlastnosti, i když ty špatné přebývají, tak se v ní najde taky kousek dobra. I když tohle je vzhledem k její práci nenormální, ale je to tak. Má ráda děti, ale jenom ty malé mrňousky, kteří neumějí pomalu ani mluvit, Takže vlastně s těmi staršími už nějak velký problém nemá, ale vždycky jí to zamrzí, když někdo umře její vinnou. Časem se postupně otrkávala, až to z ní spadlo. Takže si dlouho nedává za vinu, když někoho zabije. Ráda se usmívá, ať už jde o ironický úsměv, o který samozřejmě jde nejčastěji, nebo o úsměv z lásky, který rozdává jenom maličkým roztomiloučkým dětičkám a nebo když si chce jednoduše užít. Nikdy snad neměla vážnější vztah. Partnery si pořádnou dobu vybírá a stráví s nimi jenom jednu noc, nikdy déle. A aby toho nebylo málo, tak svoje telefonní čísla nedává. Prostě jim šoupne číslo nějakého jiného chlapa, nebo své "kamarádky", která ji leze vážně na nervy. Dospělého člověka by nejspíš neměla problém zabít. Je tvůrkyní, a tak si na tohle to už zvykla, a když dokáže zabít dvanáctileté dítě, tak s dospělákem by neměla fakt už žádný problém, je z toho tak trochu zcvoklá. Má ráda přírodu a je také hodně kreativní. Ráda maluje, nejraději ze všeho nějaké nesmyslné kresby, ale vždy vypadají nádherně. Tím, že je dost tvůrčí jí samozřejmě pomáhá v její profesi tvůrce. Nemá žádné pravé přátele a nevadí jí to, vystačí si úplně sama. Popravdě to, že nemá přátele je její vina. Nikdy a nikdo neví, co od ní v tu danou chvíli právě čekat.


Marilyn byla hned po narození dána do sirotčince, protože o ní její matka neměla nejspíš zájem. Nikdy vlastně nezjistila kdo byla její matka, jak vypadala a jak se chovala. Vždycky to nějakým způsobem chtěla zjistit, ale její nový domov jí to neumožnil. Nejen její matka o ní neměla zájem, ale ani lidi v sirotčinci o ní nějak zvlášť a prvotřídně nepečovali. Byla vždycky takové to tiché dítě, které si žilo jenom samo pro sebe. Neměla kamarády a všem jen škodila, proto jí ani hlídačky v sirotčinci neměly rády. Každý den vyváděla nové věci a každý den někoho zbila. Byla to malá agresorka, která jako malé dítě nebyla vůbec hezká. Byla to taková ta malá oplácaná holčička, která s nikým neměla žádné slitování. Jediná věc o kterou jí fakt šlo bylo jídlo. Furt jen jedla a děti mlátila jen proto, aby jim to jídlo snědla. Byla schopná spořádat za jeden den tři obědy a čtyři večeře. Nikdo ji tam neměl rád a měla i svůj vlastní pokojíček, protože když jí někoho přiřadili, tak si z něho, nebo z jí udělala nejlepšího kamaráda, i když ta daná osoba nechtěla. Prostě musela, nebo jí Marilyn pořádně zmlátila. Jednou jedinkrát se jí někdo postavil a nedopadlo to vůbec dobře. Vznikla z toho rvačka, která dopadla hodně špatně pro toho druhého. Jednou jedinkrát někoho zbila tak, že toho chlapce museli odvážet do nemocnice. Jednoho dne nikdo neví proč, ale řekla si dost a začala se sebou něco dělat. Bylo jí tak patnáct, když se změnila k nepoznání. Stala se z ní naopak jednou z nejoblíbenějších. Každý s ní chtěl kamarádit, každému se líbila. Nikdo by tomu asi nevěřil, ale jeden čas se chovala opravdu hezky, byla přátelská a milá. Tohle jí ovšem ale moc dlouho nevydrželo. Jednoduše jí to přišlo tak strašně nudné, že pomalu začínala zase divočet. Její předešlý život ji bavil mnohem víc, a proto se rozhodla k němu vrátit. Začala opět lidem škodit. Šikanovala slabší. Pro ní samozřejmě nebyl nikdo lepší než ona. Takže prakticky šikanovala každého, kdo jí přišel pod ruku, když se zrovna nudila, šikanovala i kluky, to jí nedělalo žádný problém. Ve svém volném čase se věnuje malování a tvorbě. Maluje všechno možný, ale nikdy žádný obraz nedával nějaký zvláštní smysl. Byli to jenom čmáranice. Ale vypadali a vypadají vždycky nádherně. Na práci tvůrkyně narazila jen tak náhodou. Jednou slyšela jak se nějací lidé baví o tvůrcování, a tak se jí to zalíbilo, že se do toho pustila. Kreslí si vlastní návrhy arény a vymýšlí různé pasti. Vždycky aby byli co nejkrvavější, protože krev má strašně ráda. A to nejen pro její barvu. Většinou zůstává doma zavřená o samotě a čmárá si dokud jí nenapadne nějaký originální nápad na arénu. Občas si zajde sama na nějakou akci, aby ulovila nějakou tu kořist. Jednou si užije a tím to končí. Není to žádná vymetačka klubů, ale do jednoho klubu nechodí víc jak dvakrát, nechce aby si ji někdo pamatoval a nedejbože, aby na ni někdo neházel nějakou špínu.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92