
Saturday, October 10, 2015
Tuesday, September 29, 2015
Rozhovor s Rosie
Zane Raymer: *Tento rozhovor začíná ještě velkolepěji než všechny předešlé. Celý sál je potemnělý, zní dramatická hudba, která se ještě více rozezní spolu s jemným rozsvěcováním světel. Je vidět, jak odněkud zpod povrchu pódia vyjíždí Zane po plošině nahoru a vykračuje nohou na bezpečnou zem. Dostává se až ke kraji, kde se vítá s publikem.* Dobrý večer! Dnes se tu schází při další speciální příležitosti. Ročník 127. Hunger Games máme již za sebou, *se spikleneckým výrazem se prochází po pódiu.* Je tedy čas na tu nejpříjemnější záležitost. Již brzy nás poctí svou přítomností vítěz těchto Her. Můžu vám říct, že jsem pěkně napjatý, *aby doplnil atmosféru, notnou dobu jen mlčí a prohlíží si diváky. Jeho hlas však zčista jasna opět rozrazí zvuk.* Přichází Rosie Alisee Wayne!
Rosie Alisee Wayne: *Chvíľu ešte počká v zákulisí a keď počuje svoje meno, v svojich parádnych šatách a s úsmevom na tvári sa vyberie na pódium. Tam ju ožiari farebné svetlo reflektorov a počuje burácajúci dav, ktorý sa teší na rozhovor s ňou. Ani nedúfala, že sa ešte niekedy ocitne v tejto situácii, no predsa len je teraz tu. Priam žasla nad prácou doktorov, s kterými mala tú česť užiť si posledných pár dní. Bez nich by totiž určite nevyzerala tak ako teraz.* Zdravím vás všetkých! *Pár krát veselo zamáva publiku a potom sa už pohodlne usadí na pohovku, ktorú prichystali špeciálne pre ňu. Potom sa už len pozrie na Zanea a čaká na prvú otázku.*
Zane Raymer: Ještě předtím než se Rosie stihne posadit, podá jí ruku a lehce s ní zatřese.* Je mi ctí tě tu opět vítat. *Věnuje jí jeden úsměv a pozvolna přechází k otázkám, na další formality není čas.* Takže nám prvně pověz, jak se cítíš? Máš ze sebe dobrý pocit? *Trochu zapátrá ve svojí mysli, aby si vybavil všechny ty věci, na které se chtěl ptát.* Jaké si myslíš, že bude uvítání doma, když si překonala tu dlouhou smůlu Třetího kraje? Naposledy zvítězil Damien Sparks v 106. Hunger Games, což je opravdu dlouhá doba. *Připomene i publiku a všem ostatním, kdo by náhodou zapomněli.*
Rosie Alisee Wayne: *Úsmev jej z tváre nezmizne, no zmení sa na trochu vážnejší, chce sa totiž dobre sústrediť na prvú otázku.* Keď mám povedať pravdu...* na okamih sa akoby zamyslí* ani som nedúfala že by som tu dnes mohla byť s vami, najprv som si akoby neverila, že to dokážem, začala som v to dúfať až úplne vo finále. A vďaka patrí určite kapitolským doktorom, ktorí odviedli skvelú prácu *poznamená a potom prikývne na jeho ďalšiu otázku* Áno, mám zo seba viac než len dobrý pocit... priam vynikajúci! *vyhlási hrdo* Doma v Treťom kraji na mňa budú bezpochyby hrdí. V prvom rade určite rodičia, ktorí mi celý čas verili a aj všetci ostatní, veď som dokázala že v Zreťom kraji nežijú žiadne polená! *povie nahlas, aby ju všetci počuli.*
Zane Raymer: Ano, to si nám předvedla přímo ukázkově, že v Trojce nežijí žádná polena. Vlastně se ti po celé době v Kapitolu i v aréně dařilo, jak bych to řekl, nadprůměrně? Navíc si v aréně měla čtyři oběti, což je na dívku a ještě ke všemu ze Třetího kraje dost neobvyklé. Jaký k tomu máš postoj? Myslíš, že si všechny zaskočila tím, jak moc jsi schopná a to proti nim nakonec využít a tak je dostat na lopatky? *I on sám se tomu z psychického hlediska dost diví. Vypadá jako dost křehká dívka a rozhodně by řekl, že by se z toho mohla nějak psychicky rozsypat, ale tahle Rosie jim má asi ještě dost co ukázat.* Snášíš ten pocit dobře? *Bezděky pokyne hlavou k jejím rukou, možná to má něco symbolizovat, finální dojem si však rozřadí už jen ona.*
Rosie Alisee Wayne: *Potichu sa zachichoce.* Mám výhodu v tom, že na prvý pohľad možno vyzerám neškodne, ale ako sa hovorí, zdanie niekedy klame. Viem nepriateľa presvedčiť o tom, že som slabá a ustráchaná, no potom ho nečakane prekvapím svojou silou a dám mu poriadne na zadok. Niekto si možno povedal, že pätnásťročné dievča z Trojky ako ja nemôže vyhrať, no zjavne sa mýlil *povie a zatvári sa sebavedomo* To, že som zabila až štyroch ma samú dosť prekvapilo, pretože konkurencia sa mi zdala vážne silná *povie, znova sa milo usmeje a počká si na ďalšiu otázku.*
Zane Raymer: Myslím, že ti na to skočilo daleko víc lidí než jen tihle čtyři. *Tázavě se podívá do publika, kde vidí mnoho dalších kývajících hlav a s přesvědčeným pohledem se upře opět na Rosie.* Když se podíváš zpětně, jaký máš pohled na finále a celkově ty boje, které se tam odehrály mezi profíky, tebou a Fawcett? Proč myslíš, že Fawcett učinila takový krok a vítězství ti přenechala bez jiných okolků? Přitom to vypadalo docela vyrovnaně mezi vámi dvěma. *Jen nad tím zvědavě pokrčí rameny čekajíc na odpověď.*
Rosie Alisee Wayne: Sama som si potom kládla otázku prečo to urobila? Prečo sa len tak vzdala víťazstva, keď bola tak blízko? Neviem, možno bola už psychicky na dne po tom celom týždni v aréne, a asi to chcela ukončiť *zamyslene pozerá na Zanea* Čo sa týka Victorie z Dvojky, s tou to nebolo tak ľahké, neviem ako by to skončilo keby mi nepomohla Fawcett, no to, že Victoria skončila prebodnutá mojou mačetou mi bohate stačilo. Vtedy som zo seba vydala všetku moju energiu a verila som, že ju porazím. Nakoniec keď sa to podarilo som dúfala, že sa odohrá ešte jeden boj medzi mnou a Fawcett, no tá sa hneď vzdala a tak jej smrť bola veľmi rýchla, nechcela som ju príliš trápiť, veď mi vlastne pomohla *povie a pokúsi sa o úsmev, alebo aspoň o niečo podobné nemu. Zasa si spomenie na posledný deň v aréne a keby nebola pred toľkými ľuďmi, možno by aj vyronila nejakú slzu.*
Zane Raymer: *Zamyšleně to celé poslouchá, ani neví co na to říct. Její odpověď byla natolik vyčerpávající, že k tomuto tématu nepadnou již žádné otázky.* Mám pro tebe jednu poslední, než dojde k tomu velkolepému momentu korunování a spuštění rekapitulačního videa. Řekni nám, v jaký moment si měla největší strach? A kdy naopak jsi byla nejvíc klidná, co to v aréně šlo? Neseš si s sebou nějakou novou fobii nebo jsi nějakou snad překonala?
Rosie Alisee Wayne: *Nad toutu otázkou na chvíľu zauvažuje. Keby to mala povedať na rovinu, strach ju v aréne čakal na každom rohu, len to nedávala tak najavo.* Keď nás prenasledovali tie ľadové mŕtvoly alebo čo to bolo. Vyzerali vážne hnusne a keď som sa im snažila uniknúť, bála som sa, že ma trafí jeden z ich oštepov. S tohoto budem mať určite nočné mory *strasie ju, no aby vytvorila pozitívnu atmosféru medzi divákmi, usmeje sa* A určite budem v noci počuť rolničky. Samé rolničky! Tie mi najviac liezli na nervy *nenútene sa znova rozosmeje, až sa bojí že nebude môcť prestať. Po chvíľke smiechu sa pokúsi to zastaviť* Naopak najkľudnejšia som sa cítila, keď sa nám s Tomom podarilo uloviť toho soba. Uľavilo sa mi, pretože som už od predchádzajúceho dňa nedala nič do úst. Vtedy som vlastne ani nebola taká kľudná, skôr šťastná *celá sa rozžiari keď si spomenie na toho úbohého soba ktorý skončil v jej žalúdku. Už sa nevie dočkať rekapitulácie, chce už vidieť ako sa jej v aréne darilo, či bola naozaj taká dobrá ako jej vraveli.*
Zane Raymer: Ano, ty jsme všichni viděli a myslím, že se tu celý sál shodne na tom, že bychom jim čelit rozhodně nechtěli. *Zatváří se naprosto soucitně a vcítěně, to by se nelíbilo asi ani jemu.* Co se týče těch rolniček, páni. *Musí se na pár vteřin smát taky.* To byla asi nejotravnější věc v historii celých her. Strašně mě to rozčilovalo jen při sledování, nedokázal bych si představit, že to mám nosit pořád tady, *poukáže ke svému pozadí a uklidní svůj smích, přichází vážnější situace. Vyzve Rosie, aby povstala z toho pohodlného křesílka a bez námahy, pouhým mávnutím ruky utiší celý sál.* A jelikož nastala chvíle korunovace, je mou povinností sem pozvat dalšího čestného hosta, kterým je pro letošní Hry naše prezidentka Vivian Virtue!! *Velkolepě roztáhne ruce a stáhne se do pozadí, aby mohl ceremoniál proběhnout v klidu a pokoji.*
Vivian Virtue: *Pomalu v bílých šatech si vykračuje po pódiu k nové vítězce. Pod vrstvou make-upu, která jí vytváří dokonalý porcelánový vzhled, se skrývá čistá nenávist k dětem, ale přesto se tváří jako kdyby to byl naprostý opak. Své kapitolské publikum věnuje několik laskavých pohledů a některým z nich i ráda zamává, však je to pořád její lid, a pokud neudělají špatnost, nebude je za to trestat. Poté posledním krokem dojde k mladé vítězce. Je to snad kdyby se zjevila z čistajasna krutá zima z letošní arény.* Děkuji pane Raymere. *Věnuje mu jeden krátký pozdravný pohled, a už se stáčí k zbrusu nově zrenovované Rosie. Připadá jí to tak nedávno, kdy byla pokrytá krví. Stejnou barvu má i tak její třešňové rty, kterými se na dívčinu nicneříkajícím pohledem usměje.* Drahá, *promluví a hladké čelo se v tu chvíli kvůli svrbění mění na několik viditelný vrásek, dokonce z ní opadá prášek z pudru.* Rosie Alisee Wayne. Vítej opět v Kapitolu a doufám, že své vítězství budeš dostatečně a s rozumem ctít. Gratuluji Ti k vítězství v 127. Hladových her, nechť tě provází štěstěna a splní se ti tvá přání v našich kapitolských silách. *Ve svých bílých rukavička natahuje ruce k semišovému polštářku, kde pozvedne vavřínový věnec, který jí s lehkostí posadí na hlavu. Chvíli jí sleduje a vyčkává, jestli jí má ještě co říci. S přimhouřenýma očima jí zdůrazňuje, že by si měla na svá slova dávat pozor, jelikož by si tak mohla v jejích očích skutečně uškodit s fatálními následky.*
Rosie Alisee Wayne: *Keď Zane utíši celý sál a vyzve ju, aby sa postavila, nemusí ani premýšľať nad tým čo sa chystá. Už o malú chvíľu jej položia na hlavu korunu a potom začne rekapitulácia Hier. No vôbec nečakala, že sa na javisku objaví sama prezidentka Vivian Virtue. Rosie celá skamenie keď sa priblíži k nej, no nechce vyzerať ustráchane, a tak sa radšej milo usmeje. V tejto chvíli nevie, čo má robiť, aby si ju len jediným slovom neznepriatelila, a tak je zatiaľ radšej potichu. Keď jej položí na hlavu korunu a stále pozerá na ňu, predsa nemôže stáť ako kameň.* Ďakujem, je mi veľkou cťou stáť tu pred Vami *povie trochu potichšie, no stále tým jej milým prízvukom a dúfa že nepovedala nič nevhodné. Ani poriadne nedýcha, vie že keby sa uvoľnila, asi by sa jej začali triasť nohy.*

Všechna zbývající světla zhasínají, kromě slabých světel pod některými ze sedadel. Poté v pozadí shora vyjíždí velké bílé plátno. V prostoru se ozve hlasité pípání, který vydává zvuk odpočítávání do začátku rekapitulace. Než to začíná, tak se po odpočítávání objeví několik reklam s tématem Hunger Games a úvodním videem o nové vítězce. Poté už diváky vítá kapitolský znak, po kterém následuje celá REKAPITULACE HER, kde jsou nejlepší záběry, boje a celková činnost splátců.
Zane Raymer: *Prezidentce také pokyne hlavou, už bezeslovně. Jen stojí v jejich pozadí jako jakýsi patron tohoto ceremoniálu a usmívá se jak měsíček na hnoji. Sice nezvítězil jeho kraj, ale i tak se těší dalšímu vítězi, přece jen je to Kapitolan. Po umístění vavřínů zapadne zpátky do svojí sedačky, otáčejíc hlavu k plátnu. Celé video sleduje se zatajeným dechem. Po jeho skončení se zase zvedá.* Vážená prezidentka Vivian Virtue! *Ještě jednou zopakuje její jméno a rozlučným gestem i pohledem jí vyprovodí pryč do zákulisí. Obrací se opět k Rosie.* Svůj velký večer máš za sebou. Mně nezbývá už nic jiného, než ti ještě jednou poblahopřát, že ses vrátila zdravá. *Odmlčí se a nechává divákům prostor pro potlesk.* Vítězka 127. Hunger Games, Rosie Alisee Wayne! *Taktéž jí vyprovodí a přemisťuje se opět ke kraji pódia.* Rozhovor skončil, koruna byla předána, rekapitulaci jsme také viděli. Tímto bych vám chtěl poděkovat za pozornost a pevně doufám, že jste si dnešní večer užili minimálně jako já! Dobrou noc! *Definitivně se rozloučí s publikem a za svitu blikajících světel opouští tento prostor i sám a po něm i všichni další přítomní lidé.*
Sunday, September 27, 2015
Melanie Liar Aspenson
[ melaný lájr aspensn ]

Player: Kath
![]()
FC: Alycia Debnam Carey
![]()
Defense: 5
![]() ![]() |
Contact: d.kimli34@gmail.com
![]()
Age: 17 deceased - sebevražda
![]() ![]()
Token: Brož kukuřice
![]() |

Mel celý život pracuje na poli, a tak si osvojila srp, s ktorým by pokojne vedela zmasakrovať človeka behom minúty. Má výhodu hlavne v tom, že je rýchla a prešibaná ako líška. Možno sa to nezdá, ale toto navonok milé a ničím nie príliš nápadné dievča sa vie aj poriadne naštvať a vtedy sa zmení na niečo ako vraždiaci stroj. Síce ešte nikoho nikdy nezabila, pokiaľ sa nerátajú sliepky, no nerobilo by jej to veľký problém. V Jedenástom kraji nemajú žiadne tréningové centrá, čo ju veľmi mrzí, pretože podľa nej by sa naozaj zišli. Preto všetko čo vie, sa naučila od nevlastného otca, alebo sama. Popri práci často sekala srpom do kopy slamy, no len vtedy keď bola na poli sama. Okrem srpu vie narábať aj s menšími nožmi, ktoré sú pre ňu ako stvorené. Malé, nenápadné a šikovné do ruky – priam stvorené pre ňu. Už v nižšom veku ich rad za radom hádzala do kôry stromu. Jedenásty kraj so sebou tiež prináša pár výhod. Keďže sa tam zaoberajú pestovaním plodín a rastlín, tak ona ich všetky pozná od A po Z. Tiež je zručná vo viazaní uzlov, či už jednoduchších alebo zložitejších. Keď mala pätnásť rokov, jeden z jej bratov jej domov priniesol ručne vyrobený luk, vraj ho sám vyrobil. Mel sa hneď zapáčil a tak začala s lukostreľbou. Nikdy jej to nešlo ako napríklad nejakému profíkovi, no nej stačí že by sa vedela trafiť do životne dôležitých orgánov. Je malého vzrastu a tak sa vie šikovne schovať alebo niekam vyliezť, maskovanie bolo už odmalička jej záľubou. Vedela by na seba nakydať hocičo, len aby splývala s okolím. Určite nie je jedna z tých ľudí, ktorí vždy hovoria pravdu, nech sa deje čokoľvek. Ona je ich presným opakom, klame skoro pri každej príležitosti. To má však tiež svoju výhodu, pretože si vďaka klamstvám dokáže získať dôveru ľudí.

Mel robí problém to, že nevie zaobchádzať z väčším množstvom zbraní. Žije v Jedenástom kraji a nie príliš bohatej rodine, preto nemá takú možnosť ako profíci, že môže trénovať každý deň. Vie zaobchádzať iba so srpom, lukom a menšími nožmi. To je všetko. Nikdy v ruke nedržala takú kopiju alebo mačetu, s tými by si akurát tak sama ublížila. Keby ste ju niekto hodili do hlbšej vody, určite by spanikárila a začala by vrieskať ako zmyslov zbavená. Nemá totiž rada hĺbky, ako aj vo vode, tak aj niekde v priepasti. Nikdy sa nenaučila plávať, veď ani nemala kde, keď ona v okolí Jedenásteho kraja žiadne jazero nepozná. Ľuďom, s ktorými si nejako nesadne do oka vždy vraví, čo si o nich na prvý pohľad myslí, ani im nedá šancu dokázať aký naozaj sú. Ďalšou jej slabinou sú chrobáky a slizké červy. Síce sa s nimi na poli stretla už niekoľkokrát, no len pri pohľade na nich jej je z nich zle. Takže je vylúčené, že by takého chrobáka niekedy strčila do úst. Nemá rada keď niekto spomína jej mamu. Často sa aj v noci budí celá vystrašená, pretože sa jej snívalo ako jej mama zomiera. Preto nemá rada keď o nej niekto hovorí, pretože sa jej na ňu vybavia všetky spomienky a ona potom nedokáže zastaviť prúdy sĺz.

Mel sa narodila do priemernej rodiny v Jedenástom kraji. Jej rodina sa už dlhé roky živila farmárčením a pestovaním úrody, ktorá im tiež zabezpečovala jedlo. Je najmladšia z rodiny, má ešte dvoch starších bratov. Jej rodičia už neplánovali ďalšie dieťa, no jednou nešťastnou náhodou po nočnej zábavke prišla na svet aj Mel. Jej mama to nikdy nechcela povedať manželovi. Vedela, že by to nepochopil. Jedného dňa ju však zavalil voz z nákladom, a tak musela Mel vyrastať s mužom, ktorého pokladala za otca. Už ako malá sa pokladala za hyperaktívne dieťa, pretože celý deň dokázala pobehovať po vonku a robiť hlúposti. Je to taká malá prefíkaná šibalka. Občas niečo ukradla, ďalší raz pokazila a tým si v Jedenástom kraji narobila kopec problémov, a to najmä u starších ľudí, ktorí ju doteraz nemajú moc v láske. Od ôsmich rokov začala pracovať na poli, sadila a okopávala zem, zatiaľ čo jej bratia vyvážali všetko čo dopestovali do mesta. Je to človek, ktorý z celého srdca miluje Jedenásty kraj, nedokázala by z neho len tak sama odísť. Zbožňuje ovocné sady keď sa na jar celé sfarbia do zeleno-ružova. V tých vždy trávila najviac času, cítila sa v nich ako doma. Vo voľnom čase čoraz viac začala chodiť na zakázané územia, pretože ju odjakživa nesmierne lákali a ona ich chcela preskúmať. Pár krát ju skoro chytili, no ona im vždy dokázala uniknúť bez stopy. Žila spokojným životom, v ktorom sa odohrávalo stále to isté. Prišla zo školy a išla pracovať na pole. Jedného večera však zaklopal na ich dvere nejaký muž. Vraj sa prišiel vážne porozprávať. Jej otcovi na ňom prišlo niečo zvláštne. Veľmi mu niekoho vzhľadom pripomínal, no ani za svet si nevedel vybaviť na koho. Všetko pochopil až keď prišla domov Melanie. Nemohol prehliadnuť ich rovnaké oči a nos, aj slepý by spoznal, že je to jeho dcéra. Mel mala odvtedy v hlave zmätok. Prišlo jej divné, že celý život vyrastala s chlapom, ktorý ani nebol jej otec. Bola nahnevaná na mamu aj na toho cudzieho chlapa, ktorý mal byť jej skutočným otcom. Na celé tri dni zavrela v izbe a nechcela z nej vyliezť. Až po niekoľkých dňoch vyšla z domu, pretože jej chýbali ovocné sady a svieži ranný vzduch. Keď prišla na svoje obvyklé miesto, našla tam toho chlapa. Chcel sa s ňou porozprávať. Keďže už mala štrnásť a dúfal, že by to mohla pochopiť, porozprával jej čo sa stalo tú noc. Od toho dňa začala Mel vnímať toto otcovské nedorozumenie o čosi inak. S jej pravým otcom neboli priatelia hneď, našli si k sebe cestu až postupne. Po dvoch rokoch bola už zmierená s tým, že má dvoch otcov a naučila s tým žiť, tak isto ako aj jej nevlastný otec. Je to veľmi tvrdohlavé dievča, keď si niečo zaumieni, už ju od toho nikto neodláka. Na ostatných je veľmi milá, aspoň sa snaží byť. Vie byť ale aj dosť ukecaná, čo niektorým dosť lezie na nervy. Niekoľko priateľov si získala hlavne svojimi klamárskymi rečami, neexistuje deň kedy by aspoň trochu nezaklamala. Aj preto od nevlastných bratov dostala prezývku "Liar" ako ju väčšina jej priateľov volá.
Friday, September 25, 2015
Sydney Wheeller
[ sydny výhlr ]

Player: Nina
![]()
FC: Sofia Carson
![]()
Defense: 19
![]() ![]() |
Contact: ninalapcikova@zoznam.sk
![]()
Age: 17 deceased - probodnuté srdce: O. Crawford
![]() ![]()
Token: Zlatý nehet na prostředníčku levé ruky
![]() |

Když odešla bydlet k babičce, její největší strach byl z toho, že si její rodiče pro ní jednou přijdou, a za to že utekla ji otec zmlátí. Začala tedy trénovat boj, aby se případně před otcem ubránila. Když je sama, ráda si prozpěvuje melodie, co si vymýšlí za pochodu – takže pěkně zpívá. Umí dobře lézt i na obtížná místa, tak si na ploché střeše jednoho velkého centra ze starých látek ušila figurínu. Čiže umí i šít, to ji naučila její babička. Na té střeše trávila každý svůj volný čas. Kopala a bušila do figuríny až měla odřené klouby. Jí to nevadilo a v odřené figuríně si představovala svého otce co ji roky ubližoval. Takže se umí prát. Její babička jí taky naučila bylinkám. Dokud mohla, živila se bylinkářstvím a účinkům bylinek věnovala pozornost a přikládala důležitost. Už odedávna tedy učila malou Syd bylinkám. Tím se vyzná i v bylinkách. Když její babička zestárla, Syd ji dávkovala léky a tak podobně. Nějaké ty zkušenosti s lékařstvím tedy má. Po čase, když zhodnotila, že se bránit umí celkem dobře, uvědomila si, že ji bojovat vlastně baví. Pokračovala tedy tím, že babičce vzala kuchyňský nůž a figurínu co měla na boxování použila na bodání. Zkoušela různé postavení, držení těla nebo nože a naučila se. Uvědomila si že, ji těší vybíjet si zlost tímhle způsobem a začala uvažovat o tom, že se přihlásí do Her. Brala tedy víc oblázků, i když né vždy byli třeba, a vydělané peníze si dávala bokem. Přes pár známostí, co si udělala, když pomáhala sousedům, si sehnala sekeru ze 7.kraje. Sekala vždy a pořád, kdy jen mohla, takže ji její babička i tři dny v kuse neviděla. Její babička pořád neví kam ve volném čase mizí.

I když to na její kraj není moc typické, neumí plést sítě nebo zavazovat uzly. Nic co se týká lan jí prostě nejde. Nemá na to ruce. Má jednu část těla, která je extra lechtivá nebo naopak udeřit do ní ještě hodně dlouho bolí. A tou částí těla je kost u pravého zápěstí u palce. Nenosívá proto na zápěstí ani gumičku. Nedokázala by ublížit nevinným. Kdyby v aréně uviděla vyděšeného malého splátce beze zbraně, připomínal by ji, když byla vyděšená z táty. Nechala by ho odejít a nechat na pospas někomu jinému. Pokud uvidí ale v očích zákeřnost, dokáže se bez rozmyšlení po něm vrhnout jako by bila otce za to, co ji udělal. Je nerozvážná. Špatně uvažuje situace a směje se, když je to nejmíň vhodné. Nedokáže dlouho zůstat na jednom místě a nic nedělat, je strašně neposedná – takže kempování v aréně u ní nepřichází v úvahu. Má špatný odhad na lidi, takže by nikdy nedokázala důvěřovat člověku, kterého by na první pohled zhodnotila jako falešného a namyšleného. Naopak by byla schopná slepě důvěřovat člověku, kdyby ji na první pohled přišel milý, přátelský a zodpovědný, i kdyby ve skutečnosti byl falešný a arogantní.

Je jedináček rodiny Wheellerových. Neustále usměvavá dívka s trocha bláznivou a nebojácnou povahou. Vždy běžela krajem a nakukovala do všech obydlí a budov. Vždy přiložila ruku k dílu a lidé ji v kraji všeobecně znali. Je docela rozštěkaná a rychle ji nadechnou i maličkosti a hlouposti. Kritiku si moc bere a hledá, proč je na ni něco špatně a silou mocí se to snaží vylepšit. Když jí ale někdo pochválí, hodně se začervená, má z toho strašnou radost a člověk má za to u ní malý plusový bodík když ji dá najevo, že není neschopná. Jako malá strašně ráda lezla po střechách všech zařízení v 5.kraji od rodinných domků až po centra a elektrárny. I přesto, že její matka umírá a otec kvůli tomu bere dvojnásobek práce a pije alkohol, je Syd vždycky dobře nalezená a dokáže svým úsměvem nakazit ostatní. Má dětské nadšené oči a člověk by řekl, že jí z toho nekonečného úsměvu už musí bolet rty. Je věčná optimistka. Jen když přijde řeč na její rodinu, smích ji zmrzne na tváři. Matka se stáhla do ústraní, aby měla klid a otec v opilém stavu často na Sydney vztahoval ruku. Když mu jednou už mlácení nestačilo, Sydney ve strachu o to, co přijde rychle utekla z domu. Od té doby už tři roky žije u své babičky. Mají skvělí vztah ale jelikož je její babička už hodně stará, Sydney si občas brala oblázky aby ji i babičku uživila. Rozhodla se neřešit, co si asi sousedé myslí a schovávala se za svou úsměvavost. Po tom čím si prošla, má neuvěřitelně milou povahu. Když ji ale někdo urazí, má z toho spíš deprese, než ze by byla naštvaná. Nemá filtr, a říká co si myslí. Pokud ale jde o tajemství, drží ho v tajnosti jako by ho nikdy neznala. I přesto je její jedinou kamarádkou její babička, která jako jediná měla možnost poznat tyhle Sydneyiny stránky osobnosti. Děti se s ní nekamarádili kvůli nejasnostem okolo jejího odchodu od rodičů. I přesto, že je Syd hodně ukecaná, usměvavá a dobrodružná, nevadí jí trávit čas o samotě. Dokáže celý den jen tak sedět a v hlavě si utvářet různé příběhy, ve kterých hrají lidé, co už někdy viděla. Když někoho uvidí, v tu ránu mu ve své hlavě vylosuje charakter a dle něho se k němu i chová. Třeba najednou uvidí pěkného kluka a rozhodne se, že v její hlavě je namyšlený, i když třeba není. Ona mu ale ani jen nedá šanci přesvědčit ho o opaku, a všechny jeho činy co vidí si odůvodní nějakým příběhem pro jemu vybraný charakter typický. Její matka pořád žije, ale víc o ní neví. Nechce na rodiče ani myslet, a za svého rodiče považuje svou babičku, která k ní vždy byla milá a spravedlivá a mnohé ji naučila. I tak ví, že pokud by její matka umřela, určitě by to oplakala. Umí s lidmi soucítit, a závidí lidem dobré vztahy. Když se před babičkou nenápadně zmínila, že by šla do Her dobrovolně, strašně se naštvala a zakázala jí to. Tím, že bere oblázky doufá, že na ni padne řada. Když ji chce někdo zaručeně zlomit, zavede řeč na její rodinu. Ona o ní nemluví, a to je recept na její úsměv. Ani její vlastní babička neví okolnosti jejího odchodu od rodičů. I když jí Syd řekla, že si chce jen chvíli od rodičů odpočinout, a ta chvíle už trvá 3 roky.
Wednesday, September 23, 2015
Brooke Marley
[ brůk márly ]

Player: Quinn
![]()
FC: Skylar Grey
![]()
Defense: 8
![]() ![]() |
Contact: hg.annquinn@gmail.com
![]()
Age: 18 deceased - rozdrcená hlava: I. Damarions
![]() ![]()
Token: Pramínek z koňské hřívy
![]() |

Tohle zlatíčko umí snad všechny věci, které jí mohla naučit práce okolo hospodářských zvířátek. Práce s dýkou, noži všech velikostí a nějakým tím sekáčkem je pro ní každodenní rutinou už od raného dětství. S těmito zbraněmi, pokud se tomu tak dá říkat, dovede naprosto perfektně zacházet a zabít vás s nimi by pro ni byla hračka. Zabíjení je pro ni taktéž každodenní činností. Sice jenom zvířat, ale to nemůže být takový rozdíl, ne? Neštítí se krve, ba naopak ji má velmi ráda. Nevadí jí její pach ani to, že pochází z nevinného tvorečka. Ráda takové tvorečky mučí. Pokud zrovna nemusí zabít nějaké zvíře rychle, ráda si s ním pohraje. Mezi její časté náplně dne také patří svlékání zvířat z kůže, nebo uškubání peří. Je velmi trpělivá a vytrvalá. Se zvířatama je to občas těžký, a když hned ztratíte nervy, bude to ještě horší. Zvíře nesmí vycítit žádnou emoci. Proto se tak dobře umí přetvařovat. Na její tváři se většinou objevuje nic neříkající výraz, nebo úsměv, a pokud nechce, tak o sobě opravdu nic neprozradí. No zpátky ke zvířátkům. Tomu super zabíjení, který ji na tom baví nejvíc, přechází docela složitej proces. Musíte to zvíře denně krmit, nosit mu vodu, uklízet po něm a to zabere docela dost času a je to skoro jako by každý den cvičila. Není tedy divu, že má vážně super postavu a i nějaký to svalstvo. Slabá rozhodně není. Ono udržet takhle třeba rozzuřenýho bejka není nic lehkého, že? Ránu se dát nebojí, klidně i pořádnou. Když si o ni ten dotyčnej koleduje, tak co má dělat? Všechno, co udělá si před tím 2x rozmyslí. Není to vypatlanec, je docela chytrá. Plně věří svému instinktu, který je podle ní nejlepší na světě. Ani snad není potřeba zmiňovat, že umí jezdit na koni. To snad umí každá desítka, ne? Jiný způsob dopravy pro ni neexistuje. Ať jede kamkoliv, vždycky je její první volba kůň. Chození pěšky je pro ni moc nuda a navíc je to hrozně pomalý. Umí si sama ošetřit menší zranění, jako je třeba pořezání, nebo škrábance. V jejich rodině k ní prostě nikdo nepřiběhne a nepofouká jí bebíčko, musí všechno obstarat sama.

Slabiny jsou věcí, o které ví, ale ignoruje ji. Nemá ráda, když se o nich musí mluvit, nebo je nějak zdůrazňovat. Ku příkladu si je téměř stoprocentně jistá, že by nikdy nemohla dobře střílet. Má totiž špatný zrak. Na dálku vidí fakt mizerně. Navíc se jí občas hrozně klepou ruce, což znamená, že by netrefila opravdu nic. Nejde jí ani jakékoliv házení do dálky. Prostě ona a tyhle věci, to spolu nejde dohromady. Jejím velkým problémem je taky, že se nikdy nemůže moc dobře schovat. Je dost vysoká a vždycky ji někde odhalíte. Rychlostí taky zrovna neoponuje. Jak běžecky, tak ani v ostatních věcech. Radši věci dělá pořádně než rychle. Celkově je taková zpomalená, když jí někdo nerozkáže, ať dělá. Překvapivě jí nejde lezení. Možná tak ještě po žebříku, nebo tak, ale nic jinýho prostě ne. To pro ni neexistuje. Je hrozně líná chodit. Nějaký pěší dlouhý procházky, to pro ni není. Ona chodí, jen když musí a když nemůže jet. Chůze ji hrozně unavuje a stejně tak i běh. Pokud nemusí, tak neběhá. Zacházet s jinou zbraní, než jsou ty její nože a věci tomu podobné by asi nedokázala, pokud by s ní někdo neměl tu trpělivost a nenaučil by ji to. Naprosto nenávidí všechno okolo bylinek a tak. Nikdy by od sebe nic takovýho nerozeznala. Klidně by sežrala něco jedovatýho a ani by jí nepřišlo divný, že by jí po tom bylo špatně. To, že věří svému instinktu je sice pěkný, ale občas se to nepovede a na se pak nechtěně dostane do nějaký hnusný situace. Má pořádně ostrej jazyk. Nebojí se říct svůj názor komukoliv a nebere si servítky. Pro sprostý slovo taky nejde daleko. Nikdy neviděla pořádný město, je to venkovanka jak se sluší a patří. Takový velkoměsto by pro ni mohlo být pořádný bludiště, ve kterém by se mohla hodně rychle ztratit a začít panikařit.

Brooke je sympaťačka. To její domácké chování je vážně zajímavé a většině lidí se zdá milé. Ke všem se chová vlídně. Vždycky se vším ráda pomůže. Snaží se chovat tak, jak se ostatní chovají k ní. Má velký smysl pro humor a je to prostě srandy kopa. I jí sice někdy rupnou nervy, ale stává se to opravdu zřídka a nikdy to není nic vážného, pokud jí ten člověk vážně neleze krkem. Na její tváři najdete nejčastěji úsměv. Snaží se brát všechno optimisticky. Je zvláštní, že má takovouhle povahu, protože byla a pořád je nechtěné dítě, které podle všech bylo prvních pár let naprosto neschopné a k ničemu. Celou tu dobu se o ni starali jenom proto, aby až vyroste, měli další ruce k práci. No a ono se tak opravdu stalo! Jednoho krásného dne přestala být neschopná a stalo se z ní něco, co je schopné práce. Už ve velice útlém věku jí do ruky dali na starost všechno okolo zvířat. Několik let už je její povinností starat se jak o to živé, tak o to mrtvé. Naučili ji základy, které by měla znát a zbytek, všechen ten systém, si musela vybudovat sama. Trvalo jí několik let, než se ve své práci stala dobrou. Dřela každý den. Nikdy na ni nebyl brán ohled jako na dítě. Taky proč by byl, vždyť by pak byla úplně zbytečná. Naučila se vstávat se slepicemi a chodit spát v pozdních večerních hodinách. Rozhodně se teda nedá říct, že by se někdy mohla flákat. Zvykla si na práci a dnes už je to pro ni samozřejmost. Po těch několika letech, kdy už ve všem měla systém, začala se jí dělat i malá troška volného času. Většinu ho strávila běháním někde venku s kamarády, ale velkou část také věnovala koním. Připadal jí to jako super způsob jak se někam dostat bez toho, aby tam musela dlouho jít. Ve volném čase se učila správně jezdit a nyní už by se dala označit za profesionálku. Vždycky byla jednou z těch oblíbených drsňaček, o kterých se vyprávěli různé příběhy, z kterých se postupně stávali vážně epický věci. Není snad člověka v blízkém okolí, který by Brooke neznal. Furt je o ní slyšet, pokud se něco děje, je u toho vždycky ona. Stala se takovou menší legendou, na kterou si všichni budou rádi vzpomínat i po její smrti. Ano, to všechno stihla a to je na světě teprve chvíli. Hry ji nikdy nezajímaly. Nikdy ji ani v těch nejdivočejších myšlenkách nenapadlo, že by se tam mohla přihlásit. Vždyť to není vůbec super! Každopádně je smířená s tím, že něco takovýho existuje a že to může potkat i ji. Dokud ji ale nic takovýho nepotkalo, tak se snaží užít si života jak jenom může, i když je to s tou prací občas těžký.
Subscribe to:
Posts (Atom)


