Sunday, September 27, 2015

Melanie Liar Aspenson

[ melaný lájr aspensn ]

 

Player: Kath

FC: Alycia Debnam Carey



Contact: d.kimli34@gmail.com

Age: 17 deceased - sebevražda


Token: Brož kukuřice


Mel celý život pracuje na poli, a tak si osvojila srp, s ktorým by pokojne vedela zmasakrovať človeka behom minúty. Má výhodu hlavne v tom, že je rýchla a prešibaná ako líška. Možno sa to nezdá, ale toto navonok milé a ničím nie príliš nápadné dievča sa vie aj poriadne naštvať a vtedy sa zmení na niečo ako vraždiaci stroj. Síce ešte nikoho nikdy nezabila, pokiaľ sa nerátajú sliepky, no nerobilo by jej to veľký problém. V Jedenástom kraji nemajú žiadne tréningové centrá, čo ju veľmi mrzí, pretože podľa nej by sa naozaj zišli. Preto všetko čo vie, sa naučila od nevlastného otca, alebo sama. Popri práci často sekala srpom do kopy slamy, no len vtedy keď bola na poli sama. Okrem srpu vie narábať aj s menšími nožmi, ktoré sú pre ňu ako stvorené. Malé, nenápadné a šikovné do ruky – priam stvorené pre ňu. Už v nižšom veku ich rad za radom hádzala do kôry stromu. Jedenásty kraj so sebou tiež prináša pár výhod. Keďže sa tam zaoberajú pestovaním plodín a rastlín, tak ona ich všetky pozná od A po Z. Tiež je zručná vo viazaní uzlov, či už jednoduchších alebo zložitejších. Keď mala pätnásť rokov, jeden z jej bratov jej domov priniesol ručne vyrobený luk, vraj ho sám vyrobil. Mel sa hneď zapáčil a tak začala s lukostreľbou. Nikdy jej to nešlo ako napríklad nejakému profíkovi, no nej stačí že by sa vedela trafiť do životne dôležitých orgánov. Je malého vzrastu a tak sa vie šikovne schovať alebo niekam vyliezť, maskovanie bolo už odmalička jej záľubou. Vedela by na seba nakydať hocičo, len aby splývala s okolím. Určite nie je jedna z tých ľudí, ktorí vždy hovoria pravdu, nech sa deje čokoľvek. Ona je ich presným opakom, klame skoro pri každej príležitosti. To má však tiež svoju výhodu, pretože si vďaka klamstvám dokáže získať dôveru ľudí.


Mel robí problém to, že nevie zaobchádzať z väčším množstvom zbraní. Žije v Jedenástom kraji a nie príliš bohatej rodine, preto nemá takú možnosť ako profíci, že môže trénovať každý deň. Vie zaobchádzať iba so srpom, lukom a menšími nožmi. To je všetko. Nikdy v ruke nedržala takú kopiju alebo mačetu, s tými by si akurát tak sama ublížila. Keby ste ju niekto hodili do hlbšej vody, určite by spanikárila a začala by vrieskať ako zmyslov zbavená. Nemá totiž rada hĺbky, ako aj vo vode, tak aj niekde v priepasti. Nikdy sa nenaučila plávať, veď ani nemala kde, keď ona v okolí Jedenásteho kraja žiadne jazero nepozná. Ľuďom, s ktorými si nejako nesadne do oka vždy vraví, čo si o nich na prvý pohľad myslí, ani im nedá šancu dokázať aký naozaj sú. Ďalšou jej slabinou sú chrobáky a slizké červy. Síce sa s nimi na poli stretla už niekoľkokrát, no len pri pohľade na nich jej je z nich zle. Takže je vylúčené, že by takého chrobáka niekedy strčila do úst. Nemá rada keď niekto spomína jej mamu. Často sa aj v noci budí celá vystrašená, pretože sa jej snívalo ako jej mama zomiera. Preto nemá rada keď o nej niekto hovorí, pretože sa jej na ňu vybavia všetky spomienky a ona potom nedokáže zastaviť prúdy sĺz.


Mel sa narodila do priemernej rodiny v Jedenástom kraji. Jej rodina sa už dlhé roky živila farmárčením a pestovaním úrody, ktorá im tiež zabezpečovala jedlo. Je najmladšia z rodiny, má ešte dvoch starších bratov. Jej rodičia už neplánovali ďalšie dieťa, no jednou nešťastnou náhodou po nočnej zábavke prišla na svet aj Mel. Jej mama to nikdy nechcela povedať manželovi. Vedela, že by to nepochopil. Jedného dňa ju však zavalil voz z nákladom, a tak musela Mel vyrastať s mužom, ktorého pokladala za otca. Už ako malá sa pokladala za hyperaktívne dieťa, pretože celý deň dokázala pobehovať po vonku a robiť hlúposti. Je to taká malá prefíkaná šibalka. Občas niečo ukradla, ďalší raz pokazila a tým si v Jedenástom kraji narobila kopec problémov, a to najmä u starších ľudí, ktorí ju doteraz nemajú moc v láske. Od ôsmich rokov začala pracovať na poli, sadila a okopávala zem, zatiaľ čo jej bratia vyvážali všetko čo dopestovali do mesta. Je to človek, ktorý z celého srdca miluje Jedenásty kraj, nedokázala by z neho len tak sama odísť. Zbožňuje ovocné sady keď sa na jar celé sfarbia do zeleno-ružova. V tých vždy trávila najviac času, cítila sa v nich ako doma. Vo voľnom čase čoraz viac začala chodiť na zakázané územia, pretože ju odjakživa nesmierne lákali a ona ich chcela preskúmať. Pár krát ju skoro chytili, no ona im vždy dokázala uniknúť bez stopy. Žila spokojným životom, v ktorom sa odohrávalo stále to isté. Prišla zo školy a išla pracovať na pole. Jedného večera však zaklopal na ich dvere nejaký muž. Vraj sa prišiel vážne porozprávať. Jej otcovi na ňom prišlo niečo zvláštne. Veľmi mu niekoho vzhľadom pripomínal, no ani za svet si nevedel vybaviť na koho. Všetko pochopil až keď prišla domov Melanie. Nemohol prehliadnuť ich rovnaké oči a nos, aj slepý by spoznal, že je to jeho dcéra. Mel mala odvtedy v hlave zmätok. Prišlo jej divné, že celý život vyrastala s chlapom, ktorý ani nebol jej otec. Bola nahnevaná na mamu aj na toho cudzieho chlapa, ktorý mal byť jej skutočným otcom. Na celé tri dni zavrela v izbe a nechcela z nej vyliezť. Až po niekoľkých dňoch vyšla z domu, pretože jej chýbali ovocné sady a svieži ranný vzduch. Keď prišla na svoje obvyklé miesto, našla tam toho chlapa. Chcel sa s ňou porozprávať. Keďže už mala štrnásť a dúfal, že by to mohla pochopiť, porozprával jej čo sa stalo tú noc. Od toho dňa začala Mel vnímať toto otcovské nedorozumenie o čosi inak. S jej pravým otcom neboli priatelia hneď, našli si k sebe cestu až postupne. Po dvoch rokoch bola už zmierená s tým, že má dvoch otcov a naučila s tým žiť, tak isto ako aj jej nevlastný otec. Je to veľmi tvrdohlavé dievča, keď si niečo zaumieni, už ju od toho nikto neodláka. Na ostatných je veľmi milá, aspoň sa snaží byť. Vie byť ale aj dosť ukecaná, čo niektorým dosť lezie na nervy. Niekoľko priateľov si získala hlavne svojimi klamárskymi rečami, neexistuje deň kedy by aspoň trochu nezaklamala. Aj preto od nevlastných bratov dostala prezývku "Liar" ako ju väčšina jej priateľov volá.

Friday, September 25, 2015

Sydney Wheeller

[ sydny výhlr ]

 

Player: Nina

FC: Sofia Carson



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 deceased - probodnuté srdce: O. Crawford


Token: Zlatý nehet na prostředníčku levé ruky


Když odešla bydlet k babičce, její největší strach byl z toho, že si její rodiče pro ní jednou přijdou, a za to že utekla ji otec zmlátí. Začala tedy trénovat boj, aby se případně před otcem ubránila. Když je sama, ráda si prozpěvuje melodie, co si vymýšlí za pochodu – takže pěkně zpívá. Umí dobře lézt i na obtížná místa, tak si na ploché střeše jednoho velkého centra ze starých látek ušila figurínu. Čiže umí i šít, to ji naučila její babička. Na té střeše trávila každý svůj volný čas. Kopala a bušila do figuríny až měla odřené klouby. Jí to nevadilo a v odřené figuríně si představovala svého otce co ji roky ubližoval. Takže se umí prát. Její babička jí taky naučila bylinkám. Dokud mohla, živila se bylinkářstvím a účinkům bylinek věnovala pozornost a přikládala důležitost. Už odedávna tedy učila malou Syd bylinkám. Tím se vyzná i v bylinkách. Když její babička zestárla, Syd ji dávkovala léky a tak podobně. Nějaké ty zkušenosti s lékařstvím tedy má. Po čase, když zhodnotila, že se bránit umí celkem dobře, uvědomila si, že ji bojovat vlastně baví. Pokračovala tedy tím, že babičce vzala kuchyňský nůž a figurínu co měla na boxování použila na bodání. Zkoušela různé postavení, držení těla nebo nože a naučila se. Uvědomila si že, ji těší vybíjet si zlost tímhle způsobem a začala uvažovat o tom, že se přihlásí do Her. Brala tedy víc oblázků, i když né vždy byli třeba, a vydělané peníze si dávala bokem. Přes pár známostí, co si udělala, když pomáhala sousedům, si sehnala sekeru ze 7.kraje. Sekala vždy a pořád, kdy jen mohla, takže ji její babička i tři dny v kuse neviděla. Její babička pořád neví kam ve volném čase mizí.


I když to na její kraj není moc typické, neumí plést sítě nebo zavazovat uzly. Nic co se týká lan jí prostě nejde. Nemá na to ruce. Má jednu část těla, která je extra lechtivá nebo naopak udeřit do ní ještě hodně dlouho bolí. A tou částí těla je kost u pravého zápěstí u palce. Nenosívá proto na zápěstí ani gumičku. Nedokázala by ublížit nevinným. Kdyby v aréně uviděla vyděšeného malého splátce beze zbraně, připomínal by ji, když byla vyděšená z táty. Nechala by ho odejít a nechat na pospas někomu jinému. Pokud uvidí ale v očích zákeřnost, dokáže se bez rozmyšlení po něm vrhnout jako by bila otce za to, co ji udělal. Je nerozvážná. Špatně uvažuje situace a směje se, když je to nejmíň vhodné. Nedokáže dlouho zůstat na jednom místě a nic nedělat, je strašně neposedná – takže kempování v aréně u ní nepřichází v úvahu. Má špatný odhad na lidi, takže by nikdy nedokázala důvěřovat člověku, kterého by na první pohled zhodnotila jako falešného a namyšleného. Naopak by byla schopná slepě důvěřovat člověku, kdyby ji na první pohled přišel milý, přátelský a zodpovědný, i kdyby ve skutečnosti byl falešný a arogantní.


Je jedináček rodiny Wheellerových. Neustále usměvavá dívka s trocha bláznivou a nebojácnou povahou. Vždy běžela krajem a nakukovala do všech obydlí a budov. Vždy přiložila ruku k dílu a lidé ji v kraji všeobecně znali. Je docela rozštěkaná a rychle ji nadechnou i maličkosti a hlouposti. Kritiku si moc bere a hledá, proč je na ni něco špatně a silou mocí se to snaží vylepšit. Když jí ale někdo pochválí, hodně se začervená, má z toho strašnou radost a člověk má za to u ní malý plusový bodík když ji dá najevo, že není neschopná. Jako malá strašně ráda lezla po střechách všech zařízení v 5.kraji od rodinných domků až po centra a elektrárny. I přesto, že její matka umírá a otec kvůli tomu bere dvojnásobek práce a pije alkohol, je Syd vždycky dobře nalezená a dokáže svým úsměvem nakazit ostatní. Má dětské nadšené oči a člověk by řekl, že jí z toho nekonečného úsměvu už musí bolet rty. Je věčná optimistka. Jen když přijde řeč na její rodinu, smích ji zmrzne na tváři. Matka se stáhla do ústraní, aby měla klid a otec v opilém stavu často na Sydney vztahoval ruku. Když mu jednou už mlácení nestačilo, Sydney ve strachu o to, co přijde rychle utekla z domu. Od té doby už tři roky žije u své babičky. Mají skvělí vztah ale jelikož je její babička už hodně stará, Sydney si občas brala oblázky aby ji i babičku uživila. Rozhodla se neřešit, co si asi sousedé myslí a schovávala se za svou úsměvavost. Po tom čím si prošla, má neuvěřitelně milou povahu. Když ji ale někdo urazí, má z toho spíš deprese, než ze by byla naštvaná. Nemá filtr, a říká co si myslí. Pokud ale jde o tajemství, drží ho v tajnosti jako by ho nikdy neznala. I přesto je její jedinou kamarádkou její babička, která jako jediná měla možnost poznat tyhle Sydneyiny stránky osobnosti. Děti se s ní nekamarádili kvůli nejasnostem okolo jejího odchodu od rodičů. I přesto, že je Syd hodně ukecaná, usměvavá a dobrodružná, nevadí jí trávit čas o samotě. Dokáže celý den jen tak sedět a v hlavě si utvářet různé příběhy, ve kterých hrají lidé, co už někdy viděla. Když někoho uvidí, v tu ránu mu ve své hlavě vylosuje charakter a dle něho se k němu i chová. Třeba najednou uvidí pěkného kluka a rozhodne se, že v její hlavě je namyšlený, i když třeba není. Ona mu ale ani jen nedá šanci přesvědčit ho o opaku, a všechny jeho činy co vidí si odůvodní nějakým příběhem pro jemu vybraný charakter typický. Její matka pořád žije, ale víc o ní neví. Nechce na rodiče ani myslet, a za svého rodiče považuje svou babičku, která k ní vždy byla milá a spravedlivá a mnohé ji naučila. I tak ví, že pokud by její matka umřela, určitě by to oplakala. Umí s lidmi soucítit, a závidí lidem dobré vztahy. Když se před babičkou nenápadně zmínila, že by šla do Her dobrovolně, strašně se naštvala a zakázala jí to. Tím, že bere oblázky doufá, že na ni padne řada. Když ji chce někdo zaručeně zlomit, zavede řeč na její rodinu. Ona o ní nemluví, a to je recept na její úsměv. Ani její vlastní babička neví okolnosti jejího odchodu od rodičů. I když jí Syd řekla, že si chce jen chvíli od rodičů odpočinout, a ta chvíle už trvá 3 roky.

Wednesday, September 23, 2015

Brooke Marley

[ brůk márly ]

 

Player: Quinn

FC: Skylar Grey



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - rozdrcená hlava: I. Damarions


Token: Pramínek z koňské hřívy


Tohle zlatíčko umí snad všechny věci, které jí mohla naučit práce okolo hospodářských zvířátek. Práce s dýkou, noži všech velikostí a nějakým tím sekáčkem je pro ní každodenní rutinou už od raného dětství. S těmito zbraněmi, pokud se tomu tak dá říkat, dovede naprosto perfektně zacházet a zabít vás s nimi by pro ni byla hračka. Zabíjení je pro ni taktéž každodenní činností. Sice jenom zvířat, ale to nemůže být takový rozdíl, ne? Neštítí se krve, ba naopak ji má velmi ráda. Nevadí jí její pach ani to, že pochází z nevinného tvorečka. Ráda takové tvorečky mučí. Pokud zrovna nemusí zabít nějaké zvíře rychle, ráda si s ním pohraje. Mezi její časté náplně dne také patří svlékání zvířat z kůže, nebo uškubání peří. Je velmi trpělivá a vytrvalá. Se zvířatama je to občas těžký, a když hned ztratíte nervy, bude to ještě horší. Zvíře nesmí vycítit žádnou emoci. Proto se tak dobře umí přetvařovat. Na její tváři se většinou objevuje nic neříkající výraz, nebo úsměv, a pokud nechce, tak o sobě opravdu nic neprozradí. No zpátky ke zvířátkům. Tomu super zabíjení, který ji na tom baví nejvíc, přechází docela složitej proces. Musíte to zvíře denně krmit, nosit mu vodu, uklízet po něm a to zabere docela dost času a je to skoro jako by každý den cvičila. Není tedy divu, že má vážně super postavu a i nějaký to svalstvo. Slabá rozhodně není. Ono udržet takhle třeba rozzuřenýho bejka není nic lehkého, že? Ránu se dát nebojí, klidně i pořádnou. Když si o ni ten dotyčnej koleduje, tak co má dělat? Všechno, co udělá si před tím 2x rozmyslí. Není to vypatlanec, je docela chytrá. Plně věří svému instinktu, který je podle ní nejlepší na světě. Ani snad není potřeba zmiňovat, že umí jezdit na koni. To snad umí každá desítka, ne? Jiný způsob dopravy pro ni neexistuje. Ať jede kamkoliv, vždycky je její první volba kůň. Chození pěšky je pro ni moc nuda a navíc je to hrozně pomalý. Umí si sama ošetřit menší zranění, jako je třeba pořezání, nebo škrábance. V jejich rodině k ní prostě nikdo nepřiběhne a nepofouká jí bebíčko, musí všechno obstarat sama.


Slabiny jsou věcí, o které ví, ale ignoruje ji. Nemá ráda, když se o nich musí mluvit, nebo je nějak zdůrazňovat. Ku příkladu si je téměř stoprocentně jistá, že by nikdy nemohla dobře střílet. Má totiž špatný zrak. Na dálku vidí fakt mizerně. Navíc se jí občas hrozně klepou ruce, což znamená, že by netrefila opravdu nic. Nejde jí ani jakékoliv házení do dálky. Prostě ona a tyhle věci, to spolu nejde dohromady. Jejím velkým problémem je taky, že se nikdy nemůže moc dobře schovat. Je dost vysoká a vždycky ji někde odhalíte. Rychlostí taky zrovna neoponuje. Jak běžecky, tak ani v ostatních věcech. Radši věci dělá pořádně než rychle. Celkově je taková zpomalená, když jí někdo nerozkáže, ať dělá. Překvapivě jí nejde lezení. Možná tak ještě po žebříku, nebo tak, ale nic jinýho prostě ne. To pro ni neexistuje. Je hrozně líná chodit. Nějaký pěší dlouhý procházky, to pro ni není. Ona chodí, jen když musí a když nemůže jet. Chůze ji hrozně unavuje a stejně tak i běh. Pokud nemusí, tak neběhá. Zacházet s jinou zbraní, než jsou ty její nože a věci tomu podobné by asi nedokázala, pokud by s ní někdo neměl tu trpělivost a nenaučil by ji to. Naprosto nenávidí všechno okolo bylinek a tak. Nikdy by od sebe nic takovýho nerozeznala. Klidně by sežrala něco jedovatýho a ani by jí nepřišlo divný, že by jí po tom bylo špatně. To, že věří svému instinktu je sice pěkný, ale občas se to nepovede a na se pak nechtěně dostane do nějaký hnusný situace. Má pořádně ostrej jazyk. Nebojí se říct svůj názor komukoliv a nebere si servítky. Pro sprostý slovo taky nejde daleko. Nikdy neviděla pořádný město, je to venkovanka jak se sluší a patří. Takový velkoměsto by pro ni mohlo být pořádný bludiště, ve kterém by se mohla hodně rychle ztratit a začít panikařit.


Brooke je sympaťačka. To její domácké chování je vážně zajímavé a většině lidí se zdá milé. Ke všem se chová vlídně. Vždycky se vším ráda pomůže. Snaží se chovat tak, jak se ostatní chovají k ní. Má velký smysl pro humor a je to prostě srandy kopa. I jí sice někdy rupnou nervy, ale stává se to opravdu zřídka a nikdy to není nic vážného, pokud jí ten člověk vážně neleze krkem. Na její tváři najdete nejčastěji úsměv. Snaží se brát všechno optimisticky. Je zvláštní, že má takovouhle povahu, protože byla a pořád je nechtěné dítě, které podle všech bylo prvních pár let naprosto neschopné a k ničemu. Celou tu dobu se o ni starali jenom proto, aby až vyroste, měli další ruce k práci. No a ono se tak opravdu stalo! Jednoho krásného dne přestala být neschopná a stalo se z ní něco, co je schopné práce. Už ve velice útlém věku jí do ruky dali na starost všechno okolo zvířat. Několik let už je její povinností starat se jak o to živé, tak o to mrtvé. Naučili ji základy, které by měla znát a zbytek, všechen ten systém, si musela vybudovat sama. Trvalo jí několik let, než se ve své práci stala dobrou. Dřela každý den. Nikdy na ni nebyl brán ohled jako na dítě. Taky proč by byl, vždyť by pak byla úplně zbytečná. Naučila se vstávat se slepicemi a chodit spát v pozdních večerních hodinách. Rozhodně se teda nedá říct, že by se někdy mohla flákat. Zvykla si na práci a dnes už je to pro ni samozřejmost. Po těch několika letech, kdy už ve všem měla systém, začala se jí dělat i malá troška volného času. Většinu ho strávila běháním někde venku s kamarády, ale velkou část také věnovala koním. Připadal jí to jako super způsob jak se někam dostat bez toho, aby tam musela dlouho jít. Ve volném čase se učila správně jezdit a nyní už by se dala označit za profesionálku. Vždycky byla jednou z těch oblíbených drsňaček, o kterých se vyprávěli různé příběhy, z kterých se postupně stávali vážně epický věci. Není snad člověka v blízkém okolí, který by Brooke neznal. Furt je o ní slyšet, pokud se něco děje, je u toho vždycky ona. Stala se takovou menší legendou, na kterou si všichni budou rádi vzpomínat i po její smrti. Ano, to všechno stihla a to je na světě teprve chvíli. Hry ji nikdy nezajímaly. Nikdy ji ani v těch nejdivočejších myšlenkách nenapadlo, že by se tam mohla přihlásit. Vždyť to není vůbec super! Každopádně je smířená s tím, že něco takovýho existuje a že to může potkat i ji. Dokud ji ale nic takovýho nepotkalo, tak se snaží užít si života jak jenom může, i když je to s tou prací občas těžký.

Tuesday, September 22, 2015

Janiya Estrada

[ chanija estráda ]

 

Player: Diddinka

FC: Joey King



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 12 deceased - probodnutý krk: C. Striker


Token: Mašlička Slečny Puntíkové


Janiya je malá dvanáctiletá obyvatelka Osmého kraje. A co, že to vlastně vůbec umí? No, kromě šikany svého staršího brášky Knita, zvládá šití oblečení a jeho zašití v případě poškození nebo uplést nějakou šálu či dokonce svetr nebo ponožky. Asi to má holt v krvi. Jelikož je to taky jediná dcera, tak musí často pomáhat v kuchyni, kde se naučila vařit a vykuchávat zvířátka a stahovat je z kůže nebo vykosťovat ryby, tedy pokud nějaké zrovna měli. Takže pozná nějaké ty jedlé rostlinky. Taky se zde naučila rozdělat oheň, i když jenom za pomocí sirek a co je hlavní, naučila se, jak má zacházet s nožem. Jelikož jí tam nechávali i samotnou a ona musela kolikrát jenom čekat, až se to uvaří a míchání nebylo zapotřebí, tak se nudila a jak lépe zahnat nudu, než si hrát s nožem? Někdy si s ním jen tak házela na jablka, ale většinou dala ruku na prkýnko, roztáhla prsty a začala tím nožem píchat mezi ně. Ze začátku se s ním někdy lehce bodla, ale teď už to umí a jde jí to rychle. Takže házení nožů, tak nějak umí, ale hlavně zvládá rychle a přesně bodat. Jelikož má jenom tři starší bratry, tak je zvyklá na to, že jí sem tam nějaká přistane, dokonce se jim to naučila vracet stejnou vervou. Je také hodně odhodlaná, a když se pro něco nadchne, tak jí to jen málo kdy rozmluvíte. Jinak jako výhoda by se mohlo počítat i to, že je malá a nenápadná. Pokud nechce, abyste jí nebo něco jiného našli, tak jí nebo tu věc nenajdete. Dokáže najít to správné místo, kam se schovat.


Je jí jenom dvanáct. Neumí lovit zvířata nebo je stopovat ani klást pasti. Vlastně, kdyby měla zabít nějakého roztomilouškého měkouškého a chlupaťouškého zajíška, tak by se asi i rozbrečela, avšak kdyby proti ní stál splátce, co by chtěl zabít jí, tak by ho zvládla pobodat. Prostě, když je to roztomilé, tak tomu ublížit nechce, když ne, tak je jí to jedno. Neumí plavat, vlastně se bojí, těch ošklivých vodních příšer, co jsou pod hladinou a o kterých jí vyprávěl Knit. Co kdyby jí sežrala nějaká ta zlá věc. Rodiče se jí snažili vysvětlit, že on si to jenom vymyslel, ale marně. Ona má prostě svojí hlavu. Co se týče bratrů, tak jim uvěří skoro všech no, teda jedinému Knitovi už moc nevěří, protože je na ní zlej. Kromě toho nože neumí s žádnou jinou věcí, co by se dala použít jako zbraň. No dobře, tak ještě s nůžkami nebo jehlou umí, ale to ona jako zbraně nepočítá. Je hrozně nepořádná. Nikdy neví, kde co má. Ráda si půjčuje věci bratrů bez dovolení, které pak následně i ztrácí. Většinou je ztratí úmyslně, ale někdy vážně ne. Hlavně Knitovi věci má potřebu úmyslně ztrácet nebo mu je přendávat na jiné místo, protože je sranda, jak s pak vzteká. Když jí naštvou, tak vezme nějakou důležitou věc a schová jí tak, že jí nikdo kromě ní nenajde. Až na Knita jí to ale všichni prominou, protože už má takový efekt, že jí vždycky všichni všechno prominou.


Je nejmladším dítětem a taky jedinou vytouženou dívkou svých rodičů. Je to taková jejich princeznička, kterou mají všichni rádi až na, černou ovci rodiny, Knita. Ten jí už od mala ubližuje a straší. Když jí byly asi 4 roky, tak utrhl jejímu jedinému milovanému plyšákovi, Panu Zajíškovi, hlavu. Brečela tak moc, že jí to nejstarší bráška přišil a druhý za to Knita profackoval. Rodiče se o tom incidentu nedozvěděli. Jak tak rostla, tak jí Knit vyprávěl o vodních příšerách, které jí sežerou, když vleze do vody. Takže když jí rodiče chtěli naučit plavat, tak se rozbrečela, že nechce, aby jí to sežralo a ptala se jich, proč oni tolik chtějí, aby jí to snědlo. "To mě už nechcete? To jsem nebyla dost hodná?" Plakala jim tam a držela se maminky jako klíště. Nakonec to vzdali. Téhož roku jí taky začali učit šít a plést. Obojí jí to šlo pěkně od ruky a Knit asi žárlil, jelikož jí dělal naschvály. Bratrskou šikanu do té doby jenom bezmocně snášela. Pak se jednoho hezkého dne jeden z nich rozhodl, ano byl to Knit, že jí zničí panenku, Slečnu Puntíkovou. Zbyla jí z ní jenom mašlička. To pro ní byla poslední kapka. Napochodovala k němu s rukama zatnutýma v pěst a začala do něj bušit celou svou silou. "Ty zloune! Ty zloune! Slečna Puntíková si to nezasloužila!" A od toho momentu šikanovala spíš ona jeho a nic si od bratrů nenechala líbit. Všechno jim pěkně vrátila. Schovávala jim pěkně věci nebo si je půjčovala bez dovolení. Po celém domě má své schovky. Do některých se vejde i ona, protože někam zmizet musí, když je nechce vidět, do jiných schová sotva vypracovaný domácí úkol. Asi v devíti letech začala pomáhat mamince v kuchyni, kde se naučila vařit. Jak tak čekala během toho vaření, tak si hrála s nožem. Buď ho házela, nebo s ním bodala mezi prsty. Když si jednou, tak nevinně hrála, tak tam přišla mamka, která se toho zděsila. No, a jelikož se toho Janiya lekla, tak si bodla nůž do ukazováčku, ale ani to jí od toho později neodradilo. A protože se jí Knit smál, tak se mu nějakým malým zrzatohnědovlasým zázrakem ztratilo jeho oblíbené tričko.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92