Friday, April 24, 2015

Rozhovor s Ezrou

Anthony Dustin: *Nadišiel čas na rozhovor s víťazom. Vystúpi po schodoch v zákulisí na pódium a začne sa prihovárať divákom.* Dámy a páni, vidíme sa opäť. Tentokrát sme sa tu stretli, aby sme si mohli užiť rozhovor s víťazom tohtoročných Hier, v poradí už 125. Okrem toho, boli to Štvrtohry, takže víťazstvo je ešte o to dôležité, keďže Štvrtohry sa podľa pravidla konajú len každých 25 rokov. No aby som už zbytočne nezahováral, prosím vás privítajte víťaza menom Ezra Donnovan zo Šiesteho kraja.

Ezra Donnovan: *Nějakou dobu strávil v rukou stylistů a doktorů, proto nyní vypadá jako ze škatulky. V zákulisí si ještě rukou přejíždí po svém černém kabátě, kde v kapse nachází svůj amulet. Vytahuje ho a pohrává si s ním. Připadá si velmi zvláštně. Když ovšem uslyší své jméno, nadechne se a vystoupá na pódium. Trochu plaše se usměje na diváky a zamává jim. Poté se podívá směrem k moderátorovi.* Zdravím. *Pronese...*

Anthony Dustin: Vitaj *pozdraví novopečeného víťaza.* Tak čo, hovoríš na to, že sa po pár dňoch vidím opäť? Veril by si na začiatku hier, keby ti niekto povedal, že ty budeš ten, kto vyhrá tieto hry? *pohodlne sa oprie do kresla a uprene pozerá na víťaza.*

Ezra Donnovan: *Vklouzne do křesla naproti Antohnymu a pohodlně se v něm usadí. Poslouchá otázky, které mu moderátor klade. Dává si chvíli na rozmyšlenou, aby mohl věty správně zformulovat. Nakonec se pouští do řeči.* Jsem za to moc rád, že se můžeme znovu vidět. *Kývne s mírným úsměvem.* Rozhodně ne, vlastně bych toho dotyčného považoval za blázna. *Pronese trochu zamyšleně, ale na konci věty se uvolní a zářivě se usměje...*

Anthony Dustin: Ale predsa si len tu. Osud ti to doprial. *usmeje sa.* Teraz po hrách, už nebudeš musieť nič robiť, do školy chodiť už nebudeš a od práce si tiež vďaka víťazstvu oslobodený. Máš predstavu, čo budeš robiť? Máš už vybraté nejaké hobby? No, aby som ešte nezabudol, bude ťa čakať aj turné víťazov po krajoch. Čo hovoríš, že dostaneš príležitosť cestovať po Paneme a tak aj spoznať niečo v každom kraji? Okrem víťazov má takú možnosť len málo ľudí. Ach... čo by som za to dal. *vzdychne si a vysloví svoju túžbu. Len čo si to uvedomí stíchne a radšej počúva víťazove odpovede.*

Ezra Donnovan: *Poslouchá moderátora jak se rozplývá. Nakonec se jen usměje.* Ano, štěstí mi pro jednou přálo. *Na chvíli se odmlčí přičemž mu pohled sklouzne ke klíčence, kterou svírá v ruce, jakoby tam našel nový elán pro odpověď. Vzhlédne a opět se pustí do řeči.* Abych pravdu řekl, o tomto jsem ještě ani zdaleka nepřemýšlel. Ale rád bych se věnoval tomu co mě baví, což je hudba. Třeba to tak také dopadne. *Konstatuje, přičemž pokrčí rameny.* Ano turné vítězů, mám-li odpovědět upřímně, mám z něj trochu strach, nejsem příliš dobrým řečníkem. *Posteskne si.* Ale na navštívení krajů se těším, rád poznám něco nového. *Usměje se.* Kdo ví, třeba se také budeš moci po Panemu někdy podívat, každý sen se dá splnit. *Mrkne na něj spiklenecky a mile se usměje. Stále je trochu nejistý, jelikož na něj míří tolik pohledů, ale snad to na něm není tolik vidět...*

Anthony Dustin: Áno, mhm *súhlasí s tým čo rozpráva.* Snáď sa ti to s tou hudbou podarí, veď najlepšie je robiť to čo ťa baví, inak to nemá žiadny zmysel. *keď príde na to, že aj on by mohol niekedy cestovať pri krajom, rozosmeje sa.* Ktovie, nechám sa prekvapiť. *sprisahanecky na neho žmurkne.* Aby som sa vrátil späť k tebe. Ktorá časť arény bola podľa teba najťažšia? Začiatok, keď na teba mohol ktokoľvek zaútočiť, keďže vás bolo dokopy dvadsať štyri? Alebo to bolo finále? Predsa len ku koncu už dochádzajú poniektorým sily. Mal si len jedného spojenca, a priznajme si, ten nevydržal ktovieako dlho. A ešte jedna otázka k aréne. Čo hovoríš na ten nápad s časom? Aké to bolo, keď vás to zrazu preklopilo do druhej časti arény?

Ezra Donnovan: *Pousměje se a chvíli jen pokyvuje hlavou. Když je čas, aby odpověděl, trochu se zarazí.* Určitě by se nedala určit jediná část arény, která byla nejtěžší. *Zavrtí hlavou.* Všechno bylo svým způsobem těžké. Aréna sice byla rozlehlá, ale i přesto si myslím, že se každý v koutku duše bál, kde na něj kdo číhá. Ke konci se tenčily zásoby a docházely síly, takže závod s časem se zvětšoval. *Jakmile přijde řada na odpověď ohledně spojence, polkne a sklopí pohled. Po chvilkové odmlce opět vzhlédne.* Už u Rohu hojnosti jsem měl problém ho najít, když se poté objevila první písečná bouře, ocitl jsem se úplně někde jinde a i když jsem se ho snažil najít, nedařilo se mi. Prohodili jsme spolu sice pár slov, ale zdál se fajn. Dlouho jsem doufal, že jej někde najdu, ale... *Větu nechává rozplynout jen tak do vzduchu. Nakonec zatřepe hlavou, aby ze sebe tohle setřásl.* Co se týče toho nápadu, tak ten mne velmi překvapil. Dlouhou dobu jsem netušil co se to děje, až někdy ke konci mi začaly zapadat jednotlivé dílky do sebe. Bylo to opravdu nepříjemné, když jsem se nacházel v té písečné bouři. Písek se dostával naprosto všude a bodal jako malé jehličky. Prakticky vždy, jakmile mě bouře pustila ze svých spárů jsem končil v bezvědomí, někdy jen na chvíli, jindy i na pár hodin. *Rozpovídal se více než čekal nebo chtěl, proto se zarazí. Pokusí se, ale své povídání nějak dokončit.* Každopádně jsem velmi rád, že jsem dostal druhou šanci. Budu si více vážit všeho co mám a rozhodně nic nebudu brát na lehkou váhu...

Anthony Dustin: Musím priznať, že rozprávaš celkom rozumne. *zasmeje sa.* NIektorý keď sem prídu, idú si vyliať srdce a chcú sa vyrozprávať, no ty uvažuješ, čo povieš. Je to síce pekné, ale ak máš niečo na srdci, čo by si chcel dodať mimo mojich otázok tak do toho, toto je predsa tvoj večer. Ak nie tak mi dovoľ privítať hlavnú tvorkyňu tohto ročníka. Dámy a páni, privítaj te prosím Devlin Antoinne, dámu, ktorá bola hlavnou tvorkyňou týchto nezapomenuteľných hier. *zvolá a začne spolu s publikom tlieskať.*

Ezra Donnovan: *Pousměje se. Nakonec jen zavrtí hlavou, nemá nic jiného na srdci. Jakmile moderátor uvede tvůrkyni her, odloží si přívěsek zpět do kapsy a pustí se spolu s ostatními do tleskání. Pociťuje, že je trochu nervózní, přeci jen, bude stát poblíž ženy, která celou arénu vymyslela...*

Devlin Antoinne: *Její ušlechtilost se dostavila na pódium a odvádí se k novému vítězi. Jakmile se ocitne před Ezrou i Anthonym, lehkým kývnutím je mlčky pozdraví.* Gratuluji ti, Ezro Donnovane za vítězství. Ceníme si tvé odvahy... *Odmlčí se, nejradši by se smálo, protože on v podstatě vůbec nic neudělal.* síly a bojového ducha. *Pousměje se, ale opět je to takový ten úsměv, jakoby něco chystala, ale nikdo neví co.* Jako vítěz bys měl ctít svůj kraj, ale i tak Kapitol. Do budoucna ti přeji hodně úspěchů a nepromarni svojí druhou šanci na život něčím hloupým. *Vezme si z polštářku od asistenty zlatou vavřínovou korunu, kterou Ezrovi posadí na hlavu. Poté se otáčí k publikum a pozvedne Ezrovu ruku vzhůru.* Dámy a pánové! Vítěz letošního roku! *Široce se usměje na publikum, a pak už se zase vytrácí z pódia na své čestné místo, aby si mohla v klidu zhlédnout rekapitulaci.

Ezra Donnovan: *Když se objeví na pódiu, mírně ztuhne. Poslouchá její slova.* Budu se snažit. *Ujišťuje ji pokorně. Přijme od ní korunu. Jakmile stojí čelem k divákům, věnuje jim úsměv. Jakmile se tvůrkyně vytratí z pódia, opět se posadí do svého křesla, aby se mohl podívat na rekapitulaci...*



6. kraj už nemusí mentorovat vítězové jiných krajů, protože po smrti dvou vítězů je tu po dlouhé době další mladý. Po korunovaci nového vítěze Ezry, se plátno za nimi stáhne, v místnosti se zhasne, aby se mohla promítat letošní REKAPITULACE HER. Je to ve studiu jak v kině, skvělá akustika a kvalitně obraz na plátně. Kapitolané se tak vždy těší na tento okamžik, kdy znovu s vítězem mohou prožít nejlepší chvíle a boje v aréně.

Anthony Dustin: *Rekapitulácia ako každý rok vyzerá úžasne, nikdy nestratí na kvalite. Tie zábery sú vybrané dokonale. Akonáhle rekapitulácia skončí, pozornosť na obráti opäť na neho. Odkašle si pred tým, než začne svoju poslednú reč tohto ročníka.* Dámy a páni, dnes večer ste sa stali súčasťou rozhovoru s víťazom, či už prostredníctvom televíznych obrazoviek alebo naživo, tu v štúdiu. Ďakujeme, že ste nás sledovali a nezabudnite, že o rok tu máme ďalšie hry na ktoré sa môžete tešiť, ďalších dvadsaťštyri splátcov, ktorý budú proti sebe bojovať. Do vtedy ešte prejde času dosť, ale verím, že niektorý ste už teraz nedočkavý. Dovidenia. *rozlúči sa a odíde do zákulisia.*

Sunday, April 19, 2015

5th Quarter Quell - Rozhovory II

5th Quarter Quell - Rozhovory I

Nate Holbourn

[ nejt haulboorn ]

[player] Andy

[fc] Patrick Schwarzenegger
 

one day i'm just gonna say fuck it all and let my demons out to play

× [species] human
× [date of birth] may 6, 2207 | ♉︎ taurus
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 8
× [age] seventeen | 17
× [occupation] student
× [gems] 0





vitality [ +10 ] × defense [ 28 ]
  • Měl ve svém tréninku hned dvojí výhodu oproti ostatním. Narodil se do Druhého kraje, což znamená, že je profík, což je dosti velká výhoda sama o sobě. Druhou výhodou, kterou má opravdu jen zlomek lidí, je to, že je to synátor hned dvou vítězů. Což podtrženo sečteno dává to, že umí základy snad naprosto všeho, co by se mu mohlo hodit. Rodiče se mu i sestře snažili předat vše, aby se životem dokázali protlouct, což se jim povedlo docela dobře. Už co se naučil ťapkat, a vlastně už dávno před tím, ho bavilo do všeho bouchat a mlátit. Do maminky, do tatínka, do avoxky, do hraček, prostě do všeho. Proto, hned jakmile to bylo možné, ho otec začal brávat do tělocvičny a učit ho jeho vlastnímu koníčku – bojovým sportů. Byl tak sice o maličko nebezpečnější, ale většinou všechnu přebytečnou agresi a energii rozdával do figuríny. Z čehož vyplývá, že se umí prát a má slušnou sílu. Jakmile prcek trochu povyrostl, vrazili mu do rukou zbraně. Jeho repertoár je opravdu velmi pestrý a neexistuje snad nic, co by ovládat neuměl. Přesto mu nejvíc k srdci přirostl obyčejný meč. Přijde mu nejpraktičtější a navíc mu dává pocit, jako by byl nějaký rytíř z pohádky, což samozřejmě nikdy nikomu neřekl. Miluje lov. Díky tomu se naučil skvěle s lukem a pastmi. Je to pro něj ta největší zábava a pod postelí si schovává svoje trofeje, protože má pocit, že by se to mamince moc nelíbilo. Ale taková lebka kamzíka je opravdová krása. Naučil se rozdělat oheň, najít vodu a rozeznat pár základních druhů bylinek, což je pro něj docela úspěch vzhledem k tomu, že tyhle tréninky v centru většinou prospal nebo se ulil, protože je to neuvěřitelná nuda. Ale usoudil, že se mu to jednou hodit bude, tak se to prostě naučil. Pak je tu jeho největší schopnost. Umí si naprosto každé děvče namotat kolem prstíku. Už odmalička ke krásným ženám táhl a umí ty správné fígle, aby je získal. Dokáže být charismatický, vtipný a prostě takový, po kterém každá žena touží. Jakmile však nějaká řekne ne, začne zuřit nebo propadne naprosté depresi. První varianta je pravděpodobnější.
  • Jeho největší slabostí je to, že se vůbec neumí ovládat. Jedná zcela impulzivně, bez rozvahy a hlavně většinou docela agresivně. Vůbec si nedělá servítky před autoritami, protože tohle ho rodiče nikdy nenaučili. Dokázal by dát pěstí i prezidentce, kdyby mu řekla něco, co se mu nelíbí. Což rozhodně není vhodné, ale jemu je to jedno. Proto vedle sebe potřebuje někoho, kdo ho bude trochu krotit, což je kupodivu jeho sestra. I když občas pořádají závody v nejšílenějších nápadech, když jde do tuhého, tak je ona ta moudřejší a zodpovědnější. Se sestrou má trochu zvláštní vztah, po většinu času ji chce taky pořádně praštit, ale moc dlouho bez ní nedává. To se pak pere ještě častěji, kouše si nehty, na všechny řve a tak. Není úplně nejchytřejší hlava světa a hodně věcí mu hned nedocvakne. Ale občas mívá světlé chvilky, takže to vlastně není tak strašné. Šíleně se bojí smrti. Takže když ucítí jen nepatrný pocit, že by mohl umřít, zdrhne jako srab a zatraceně rychle. Vlastně tak rychle ne, protože nikdy moc běhat neuměl. Ať už sprinty nebo dálky, ani jedno ho nikdy nebavilo a úspěšně se tomu vyhýbal. Rychle mu dochází dech a sprintem uběhne možná tak pár set metrů, než padne vyčerpáním. Což je opravdu nevýhoda. Nikdy si moc neuměl najít kamarády kvůli svojí povaze, ale nakonec si kohosi s hroší kůží našel. Teda, asi to není opravdové přátelství, protože tohle on neumí a takové city jsou mu téměř cizí, ale alespoň má s kým trávit čas, když se nudí. Do spojenectví není rozhodně vhodný. Kdo s ním do spojenectví vstoupí, tak musí počítat s tím, že bude vše podle něho. Také se může zapomenout, že by se s něčím podělil. Jeho věci jsou jen jeho a nikomu je fakt dávat nebude. Není to typ kluka, který by se o něco dělil. O cokoliv, i když by měl velký přebytek jídla, tak to je jeho jídlo. Jediný, koho tak nějak dokáže poslechnout je jeho sestra a tu taky dokáže jen když chce. Ale její slovo na něj platí. Zrovna perfektní není, on si to o sobě samozřejmě myslí. Přece on vždycky vymyslí tu nejlepší možnost, ten nejlepší nápad. Dalo by se o něm říct, že je dost velký egoista. Celkově je pyšný jako páv.

  • [ file 001 ] Jednoho dne přišel na svět maličký Nate a o pár minut za ním i jeho sestřička Shiloh. Jak už bylo zmíněno, měli to obrovské štěstí a narodili se hned dvěma vítězům – Desirée Masonové a Lewisovi Holbournovi, tím pádem mají i prarodiče vítěze, což je úplně super, ne? Bohužel nebyli tak úplně chtění, což už tak super není, a více než vlastní rodiče se o ně starala avoxka. S rodiči si nikdy moc nevybudoval vztah. Jak by mohl, když víc vídal někoho, kdo má uříznutý jazyk. Rodiče je totiž zrovna v nějaké lásce nevychovávali. Ani ona to s nimi neměla jednoduché. Jsou to neuvěřitelná tornáda a povahy jejich rodičů se v nich ještě zkoncentrovali. Což znamená, že každý zvlášť je nekontrolovatelný živel a dohromady jsou pohroma. Mají hodně podobné povahy, což je možná důvod, proč by občas nejraději vymlátili jeden druhému duši, dech, orgány a další nepotřebné věci. Na druhou stranu si k ní vypěstoval velmi silný ochranný pud, takže proti ní nenaznačujte nic zlého, pokud nechcete skončit na cucky. Jen on si může dovolit ji peskovat, mlátit ji a nadávat jí, protože on může všechno a taky je ten starší. S rodiči to má trochu složitější, ale i ty má rád tím podivným Holbourno-Masonovským způsobem, který se rozhodně nepodobá normálnímu chápání lásky. Žije v domnění, že je král světa, protože přesně tak je vychován a přesně tak to vnímá i zbytek jeho podivné rodinky. Proto nemá takové zábrany jako ostatní vůči nikomu a ničemu a do všeho se vrhá naprosto po hlavě. Taky se už několikrát natloukl, ale nikdy neuronil ani slzu, prostě se oklepal a šel dál. S pocity to má taky trochu jinak než ostatní, ale za to chudáček nemůže. Celkově by se dal shrnout jako neovladatelný fracek bez pořádného vychování. Ve výsledku to není ani jeho chyba. Je to chyba jeho rodičů, kteří se o něj ani o jeho sestru tolik nestarali a nevěnovali jim nějakou větší pozornost. Nate je už na svůj věk celkem vysportovaný. Možná chtěl zaujmout své rodiče, možná se chtěl připravit na Hladové hry, protože dobře ví, jak to chodí. Ví, že do nich jednou určitě bude muset. To je přeci ta největší zábava, když jsou ve Hrách děti vítězů. Hry vyhráli jeho rodiče a dokonce i prarodiče. Je jistý, že tam taky půjde. Chce se na to připravit, proto do výcvikového centra chodí opravdu často. On si tam hlavně vylévá svoji agresivitu. Občas to schytá nějaká figurína, do které zabodne meč a občas to dokonce schytá recepční, které zničehonic vynadá. Ta mu tam raději nic neříká, protože ví, kdo je. Nechce mít problém s rodinou vítězů. Měří zhruba sto osmdesát centimetrů. Celkem zapadá mezi své vrstevníky. Má krátké a světlé vlasy. Nate celkově působí na první pohled slušně a mile, ale naštvat ho rozhodně nechcete. Tak tohle je Nate Holbourn.

Victoria Glother

[ viktória glouthr ]

 

Player: Quinn

FC: Taylor Swift



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 17 deceased - probodnutá naskrz: R. A. Wayne


Token: Náhrdelník z pírek


O Vic se můžeme bavit jako o každé jiné profesionální splátkyni. Sice není profíkem, který za každou cenu chce bojovat zbraní, ona je spíš na pěstní vyřizování svých problémů. Nikdy si s hračkami nehrála, vždycky do nich jenom bušila, chtěla vidět, jak jsou na padrť, nebo jak z nich lítá peří. Proč? Protože se jí prostě líbí ten akt násilí. Když povyrostla, začala se i trošku zajímat o ty zbraně, přece jenom, chce jako snad každá profičice vyhrát Hry a tam si jenom se sílou nevystačí. Dost se jí zalíbil boxer s ostny. Je to jedna ze zbraní, u kterých tu sílu může využít a celkem výrazně. Dále si také dost oblíbila pistole všeho druhu. Miluje ten pocit, když slyší tu ránu, na chvíli se zastaví čas a pak už jenom kulka rychlostí blesku zasáhne její nevinnou oběť. No, a protože jí to střílení dost jde, tak se nedávno začala věnovat kouzelné zbrani jménem luk. Zatím se nedá říct, že by v tom byla přebornice, spíše to je takovej beginner, ale střílet z toho docela umí, tak co? I když může působit nevinně, opak je pravdou. Ostatně, nikdo by od ní asi nečekal, že bude nějak extra milá, když je z Dvojky. Kdybyste se ji snažili naštvat, nebo nedej bože jí ublížit, můžete si být jisti, že se nedožijete dalších pěti minut. I když ji k tomu její ostatní schopnosti absolutně nepředurčují, pyšní se pokorou. Ničeho nechce moc a nikdy nechce nic, co nemůže mít, pokud nejde o dokonalost, tu chce stále. Je perfekcionistka, a pokud není něco do puntíku dokonalé, tak to není ono a nesnáší to. Dokáže si perfektně hrát s psychikou lidí. Dalo by se říct, že tak trošku manipulátorka. Není to žádné ořezávátko, které by bylo zvyknuté na luxus. Ba právě naopak, je vychována tvrdou sparťanskou výchovou, takže se snaží veškerý luxus potlačovat.


No a teď ta její nepříjemná část, ty hnusný slabiny. Nemá je ráda a je si vědoma, že je má, ale v očích ostatních chce být dokonalá, tak se mermomocí snaží tvrdit, že žádné slabiny nemá. Často se kvůli tomu trápí, nespí, přemýšlí, co udělat pro to, aby byla dokonalá. Co třeba takové bylinky? Nikdy ji nenapadlo se je naučit a teď už má paměť k ničemu. Nic si nepamatuje déle jak měsíc. Zkrátka jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven. To je její styl. Dále, zbraně. Ty jo, ty tak zanedbala, že se to snad ani nedá popsat. Sečné zbraně, těžké zbraně, nic, prostě jenom ty svý tři a ani jednu navíc. Potom běh, šplh a další tomu podobné věci. To děsně zanedbala, prostě na to zapomněla, nebo nevím, co si myslela. Neví, jak má správně dýchat, takže ten běh je pro ni obrovským utrpením. Není zvyklá na milé chování, takže cokoliv podobající se tomu zavrhuje a ignoruje. Nikdy jí nic neříkali uzly, ona je celkově nešikovná na všechny ruční práce. Je k sobě opravdu velmi kritická a občas jí tahle sebekritika vede až k zhroucení. Netrpělivost, ano přesně tak, i to je jedna z obrovských nevýhod, které má. Když ji něco nejde, většinou s tím sekne a vrátí se k tomu až třeba za pár hodin nebo dnů. Kromě toho ji nikdy nelákalo ani plavání. I když výtečně zvládá manipulovat s ostatními, sama v sobě se neustále ztrácí. Neví, co je zač, nejspíš to ještě nedokázala zjistit. Nedokáže kontrolovat své pocity, takže dělá spousty věcí, které by jinak neudělala. Řve, brečí, směje se v tu nejnevhodnější chvíli a to jí trápí víc než všechny ostatní slabiny dohromady. Bohužel pro ni se nepyšní ani žádnou extra ohebností, nebo schopností se schovávat. No a maskování? To jste se snad zbláznili, ne?


Její život začal poměrně hrozným způsobem. Narozena byla předčasně a podváha s malým vzrůstem jenom podtrhávali fakt, že měla pouze 50% šanci na přežití. Jenže ona nad všemi těmihle nepříjemnostmi vyhrála. Také proto dostala jméno, Victoria, jako vítěz. Avšak následky to na ní zanechalo. Nebyla normální, jako ostatní. Hračky? Ty měla zničené během pár minut. Vždycky chtěla vidět lidi, jak trpí a proto působila velké problémy svým rodičům. Neustále z ní byli nešťastní a ona byla také nešťastná, když si uvědomila, co provedla, ale zároveň z toho měla radost, protože byla psycho. Občas si neuvědomovala, že dělá něco zlého. Jí to prostě připadalo normální. Jednou ale její otec řekl dost. Začal ji tvrdě vychovávat. Žádné další hračky, žádné kopy jídla, ba ani měkká postel. Soukromá škola, nějaké hnusné lehátko a jenom samý blafy. Někdy se na něj nesměla ani podívat. Z počátku ho za všechny zákazy nenáviděla, ale později jí došlo, že udělal dobře. Od mala ráda chodila do výcvikového centra a Hry pro ni byly inspirující. Vždycky se jí strašně líbilo, jak tam zůstane ten jeden vítěz a ten pak je úplně úžasnej a všichni ho obdivujou. No tak se prostě tenhle miláček rozhodl, že ty Hry jednou vyhraje. Rodiče s tím souhlasili. Chtěli ji podporovat v něčem, co opravdu chtěla,i když věděli, že je tu to riziko, které jim ji může vzít. Ale tak co, risknout to můžou. Do její výchovy byl zařazen tvrdý trénink. Nejdříve bojovala hlavně pěstmi a to se stalo její nejoblíbenější činností, pak však přešla k těm zbraním a to se jí líbilo možná ještě víc. No a tak ten její život pokračoval dál. Stále to bylo jedno kolo. Učení, trénink, jídlo, spaní, učení, trénink, jídlo, spaní. Nic jiného v podstatě neznala. Nikdy nechtěla ani nějak zkusit komunikovat s jinými, protože ostatní lidi jí přišli moc obyčejní. Tenhle život na ní zanechal další šrámy v podobě obav. Obava z toho, že nevyhraje, obava z toho, že nebude nejlepší. Ona vždycky chtěla být tou nejlepší a udělala by pro to cokoliv. Čím byla starší, tím těch obav bylo víc a možná i proto je tak emočně nestabilní. Nenávist rozhazuje po všech lidech okolo, ale na druhou stranu se s nimi dokáže i smát, nebo jim z ničeho nic začít brečet na ramínku. Že je to divné? Ano to je, ale taková už její psychika je a nikdo ji nedokáže změnit, protože něco tak silného už nejde zastavit.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92