Wednesday, March 25, 2015

Henry Tristen

[ henry tristn ]

 

Player: Diddinka

FC: Jonathan Bennett



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: E. D.


Token: Ještěrka s kývací hlavičkou


Jako malý pomáhal strýcovi hlídat stáda na pastvinách, kde se dost naběhal. Když se rozutekla nějaká ovce pryč, tak se musel vydat za ní, skolit ji k zemi a dovést zpátky. Nešlo o žádné vytrvalostní běhy, ale spíše o sprinty, takže je docela rychlý a silný. Na skolení vzpínajícího se zvířete je přece jenom nějaká ta síla potřeba. Když se o to pokoušel poprvé, tak se u toho hezky vymlátil. Rozeběhl se v plný rychlosti, přeletěl hezky přes ní a zabořil se obličejem do blátíčka a bůhví čeho ještě. No smáli se mu docela dost, ale to mu bylo jedno, jelikož se smál s nimi. Později ale začal pracovat i s většími zvířaty a naučil se je i stopovat. Takže vysokohorské výšlapy mu nijak nevadí, pokud nemusí letět jako blázen. Jelikož peněz je vždy málo, tak začal pracovat na jatkách, kde se naučil pracovat s noži. Pořádně rozříznout zvíře od krku až k zadním končetinám a pak ho vykuchat – podle něj to bude podobně i s lidmi. Samozřejmě ho umí stáhnout i z kůže a naporcovat. Nerad vidí trpící zvířata, takže je s chladným svědomím umí zabít, aby jim pomohl od bolesti. Takže nůž je v jeho arzenálu zbraní na prvním místě, pak tam ještě má nějakou tu hůl, se kterou se oháněl z nudy na pastvě a docela mu to i šlo. Taky mu není cizí boj, ale pouze ze srandy, takové to kroucení rukou a pošťuchování, ale sem tam i nějaké ty kopance a pěsti. Někdo by o něm i řekl, že je to prostě typický kluk od vedle. Pro své kamarády ze sebe klidně udělá i debila. Prostě hlavně, aby byla sranda.


Je to takový ten, skoro až nechápavý, roztomilý trouba. Klidně zůstane stát chvilku s otevřenou pusou, pak se oklepe, usměje a vidíte, jak se mu v očích mihne "co se to děje?" Lidem, které nezná, moc nevěří, ačkoliv se na první pohled zdá, že vám skočí skoro na všechno. Je trošku nešikovný, ale sám se tomu směje. Neumí plavat ani rozeznávat jedlé rostliny. Pozná maximálně to, co jí zvířata. Lézt po stromech zkoušel jenom jednou a došel k názoru, že gravitace funguje tak jak má, hezky do středu Země. Když ho jeho kámoši viděli, jak se vyflákal, tak dostali takový záchvat smíchu, že se tomu musel smát i on. No víckrát to radši už nezkoušel, kostrč ho bolela dost po prvním pokusu. Neumí se žádnou jinou zbraní než je nůž nebo hůl. S jeho štěstím by se s něčím jiným sám zmrzačil a nedopadlo by to vůbec dobře. Další věc je, že se nezvládne nějak zamaskovat, teda pokud náhodou neskončí rozpláclý v bahně jako přejetá žába, když zakopne o vlastní nohu. Nemá rád lidi, co se vyžívají v mučení slabších. Podle něj je to ohavnost a zbabělost. Proč působit bolest, když to jde rychle a protivník stejně nemá šanci? Dokáže chladnokrevně zabít zvíře a doufá, že pokud se dostane do arény, tak snad i protivníka.


Žije se svým strýcem a tetičkou a jejich několika dětmi. Jeho rodiče zemřeli, když byl ještě malý a oni se ho milostivě ujali, ačkoliv měli už tři děti. Takže vyrůstal se svými dvěma staršími bratranci a mladší sestřenicí. Už takhle neměli pomalu, co jíst, takže se každý z nich pořádně činil. Chodil se strýcem pást stáda ovcí, a když jedna utekla a on ji měl poprvé chytit, tak se rozeběhl plnou rychlostí. Dohnal ji, ale ovce se zastavila a on to nestihl ubrzdit, takže přes ní přeletěl a dopadl obličejem přímo do bláta s nějakou příměsí. V ten moment se za ním ozval smích, otočil se a uviděl své bratrance, jak se lámou smíchy. Ještě do oběda o tom věděli všichni. Pak se v tom, ale začal značně zlepšovat. Později pásl sám nějaká ta větší zvířata, když byla příležitost. Po nějaké té době se tam začínal nudit, takže si hrál s holí a zkoušel si nějaké údery do stromu, pod kterým lehával, když se nic nedělo. Jednou tam šel s kámoši, aby se vyblbli. Dopadlo to tak, že ho vyhecovali, aby vylezl na ten strom. Byl asi něco málo za první větví, když spadl dolů a narazil si kostrč. Samozřejmě se mu všichni začali smát, tak se smál i on. Ještě týden potom chodil jako kachna. Později to bylo pro jeho rodinu ještě těžší, jelikož jeho tetička otěhotněla a do rodiny jim přibyla další holčička. Peněz bylo pořád málo a on se nějak dostal k práci na jatkách, kde se naučil s noži stáhnout zvíře z kůže, rozkuchat jej a vyvrhnout jej. Nikdy ta zvířata nenechává dlouho trpět. Udělá to co nejrychleji. Nikdy by si nemyslel, že by ho to mohlo bavit, ale baví a navíc mu za to platí.

Tuesday, March 03, 2015

Where is the bunny?


O žádnou velikou akci se nejedná, ačkoliv je na delší dobu, tak o nic závažného nejde. Soutěže budou na stejný styl jako o Silvestru (2013-14) a na Halloweenu (2014). Na večírek, který se uskuteční v sobotu 11.4. si vítěz může vzít +1 s menším poplatkem. Svojí účast na večírek oznamte do komentářů.
  • Cena: večírek zadarmo s kostýmem (něco letního), vítězové s doprovodem ze svého kraje - 4 SG
  • Koná se: 6.4. neurčený čas - 12.4. | 11.4. - Večírek v 19:00
  • Kde: celá akce - WEB | večírek - strom
  • Zváni jsou: všichni v Kapitolu, vítězové + mohou s doprovodem blízkého z kraje
  • Téma: Velikonoce, žádné kostýmky a maškarády si brát nemusíte, můžete si vzít na sebe něco letního, co je vám pohodlné.
  • CO BUDE NA OSLAVĚ? (Vše v RPG formě)
    • Soutěže na blogu → kvízy, hledání po webu atp...
    • Ob den pro Vás budou připravované kvízy a různé soutěže, články by se měli objevovat v 00:00 a zpracovat by se měly druhý den do 23:59
    • Aby se krajané necítili zanedbaní, tak kromě dalších akcí bude na celý ten týden akce pro budoucí splátce v kraji zvýšená obrana, budete dostávat za hru +2 body do obrany, stejně tak to budou mít i obyvatelé 13. kraje, kteří si zas mohou našetřit na počet útoků.
    • Za celou dobu akce se bude někde po webu skrývat králík, kterého musíte najít, první kdo to najde, tak získá 20 SG. Ohlásit to musí na e-mail + odkaz, kde se nachází.
    • Večírek nebude ničím zajímavý, bude to klasický večírek ve stylu Kapitolu.
    • Předtím se uvidíme s některými ještě na srazu!

Saturday, February 28, 2015

Paul Jason

[ pól džejsn ]

 

Player: Jarci

FC: Brant Daugherty



Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 16 deceased - totální vyčerpání


Token: Naušnice ve tvaru trojzubce


Paul je veľmi skromný človek, ktorý sa zvlášť nemusí pretŕčať pred davmi ľudí a robiť zo seba blázna, no nedovolí, aby mu niekto len tak skákal po hlave a rozhodoval za neho. Vo všeobecnosti sa snaží vyhýbať problémom, no tie potvory si ho akosi vždy nájdu. Raz sa poháda s učiteľom v škole, inokedy vynadá niekomu na ulici. Raz sa dokonca pustil do seba s mierotvorcom. Našťastie tam boli náhodný okoloidúci, a tí to rýchlo upokojili, ešte pred tým, než to stihlo prerásť v skutočnú šarvátku. Pre istotu sa celý mesiac tomu mierotvorcovi vyhýbal a keď ho náhodou stretol rýchlo zmenil smer alebo sa tváril, že ho niečo zaujalo. Proste nevyhľadával konflikty. A keď už v nejakom bol (nejaká školská bitka alebo niečo podobné) odišiel z neho skoro vždy ako víťaz. Tým si získal aspoň určitý rešpekt a už si z neho nerobia ostatný srandu. Vlastne ani nevie, prečo si tú srandu robili do vtedy, ale ľudia sú proste tupý. Musia sa vysmievať a ponižovať ostatných za každú cenu, až kým to nezažijú na vlastnej koži. Najväčšou iróniou bolo, že pre jeho vzhľad alebo povahu sa mu vysmievali tí, ktorí by v súťaži krásy skončili s určitosťou na poslednom mieste, a nepomohla by im ich arogantnosť ani nadutosť. No Paul to nenechal len tak, povedal si, že nejaké tupé polená si z neho nebudú robiť srandu len tak pre nič za nič a tak začal na sebe poriadne pracovať. Keďže je zo štvrtého kraja, v rámci poobedného vyučovania chodieval so svojou triedou pracovať k moru a pomáhať tunajším rybárom alebo ostatným pracovníkom, ktorý ich potom učili narábať s rôznymi nástrojmi. Od 15 rokov mohol k nim chodiť brigádovať, a on túto možnosť využil. Robil všetko bez komentára, veď nechcel aby ho vyhodili. Po prvé mal z toho nejaké peniaze a po druhé, pomáhali mu v zdokonaľovaní svojich schopností, ktoré mu do vtedy nešli. S ich pomocou sa naučil perfektne narábať s trojzubcom, nožmi, háčikmi na ryby aj keď to asi v aréne nevyužije, ale človek nikdy nevie, a ešte s dýkami. Kebyže chce, mohol sa niečo ešte skúsiť naučiť sám, no jemu to stačilo a uprednostnil kvalitu pred kvantitou. Okrem toho, ho tunajší chlapi naučili poznať morské rastliny a živočíchy, v ktorých sa pomýliť nemôže. Aby si udržal kondíciu, chodieva každé ráno behať do prístavu a potom uteká do školy. Večer už trénovať nemôže, lebo musí pomáhať svojim rodičom starať sa o mladších súrodencov, keďže po pri ich práci to tiež nie je jednoduché.


Paulova slabina, teda ak sa to dá nazvať slabinou je rodina. Položil by za ňu aj svoj život, tak veľmi mu na nej záleží. Keď by sa dostavila otázka, či nastúpi za svojho mladšieho brata ako splátca do Hier, bez váhania by povedal áno. A práve v tom môže byť slabina. Pretože ak to niekto zistí, môže jeho lásku k rodine zneužiť proti nemu. Raz sa to už stalo, a o tom, čo to skúsil možno iba povedať, že keď na to Paul prišiel, tak chlapec chodil dva týždne s monokľom, no neodvážil sa povedať, ako k nemu prišiel. Paul má tvrdý spánok, pretože ako najstarší potomok svojich rodičov bol pri vychovávaní ich ďalších troch detí, a keby sa mal budiť desať rokov každú noc na detský plač, asi by sa z toho zbláznil. Nakoniec si na to zvykol, a tak ho teda už len tak niečo nezobudí. Ak ho teda niekto v aréne napadne v spánku, je šanca, že nebude mať čas zareagovať na útok a bude po ňom. No zase má to jedno pozitívum. Útočník ho zbaví trápenia v aréne a on odíde do ríše mŕtvych. Aspoň na niečo je to dobré. No párkrát sa mu takto podarilo zaspať do školy, a keď do rodičia zistili, neboli z toho veľmi nadšený. Čo už, veď zase až také hrozné to nebolo, nakoniec sa na to zabudlo a je pokoj. Jeho fyzickými slabosťami je mrštnosť. Nevie sa proste rýchlo pohybovať, a už vôbec nie potichu. Vždy narobí rachot, keď kráča lesom tak mu praskajú konáre pod nohami, takže z neho by asi špión nebol. Zo zbraní mu to nejde s lukom a ani so sekerami. Je pravda, že pár krát skúšal rúbať drevo, no akurát si tak zaťal do prsta, tak sa na to od vtedy radšej vykašľal, a prenechá rúbanie dreva na kúrenie otcovi.


Paul pochádza z rodiny Štvrtého kraja, ktorá nemá vo svojom kraji ktovie aké vysoké postavenie. Otec pracuje v prístave, a matka je nezamestnaná, pretože prvých desať rokov sa musela starať o malé deti alebo bola tehotná, a potom sa tiež niekto musel starať o domácnosť. A zamestná niekto ženskú, keď hrozí, že bude musieť uprostred dňa utekať niečo riešiť domov? Samozrejme, že nikto. A tak rodičia Anna a Eduard a ich štyri deti žijú len z otcovho platu, poprípade ak niečo donesie Paul, zo svojej brigády. A tak síce žijú chudobnejšie, no podstatné je, že sú šťastný a nažívajú si v harmónii. Veď kto by chcel bývať s niekým, s kým by sa hádal vo dne v noci? Veď to je otrasný život. Paulovi sa v škole celkom darí, je taký priemerný študent, nikdy nebol šprt. Nedokáže totiž dlho sedieť nad knihami, vždy ho zaujme niečo iné a ihneď je po učení. A tak používa na ťaháky, ktoré mu zatiaľ žiaden učiteľ neprišiel, tak prečo by mal v tom prestať? Nevidí dôvod. Rodičia sú z jeho známkami spokojný, a on tiež. Veď učiť sa pri ďalších troch súrodencoch a ešte im aj pomáhať je dosť náročné. Jeho dve sestry Diana a Eva si dožadujú veľa pozornosti, a občas ich podozrieva, že ho chcú vytočiť, pretože ho volajú aj pre úplne hlúposti. Aspoň, že Adam ich zatiaľ nenapodobňuje. Ale to je len zatiaľ.

Friday, February 27, 2015

Rozhovor s Claudii

Anthony Dustin: *Vystúpi na pódium vo svojom slávnostnom kostýme a podíde k mikrofónu. /Bude ma tu niekto vôbec počuť? Veď je tu toľko ľudí a každý sa zaujíma o nejakú blbosť, len nie o mňa.. Čo už, vaše mínus blbci./ Odkašle si.* Dámy a páni, dovoľte, aby som vás privítal na rozhovore s víťazkou 124. ročníka Hier o život. Dámy a páni, Claudia Riqueti. *začne tlieskať.*

Claudia Riqueti: *V posledních dnech byla uvězněna ve spárech doktorů a stylistům což se jí moc nelíbilo, ale vděčí jim teď za to, že všechny jizvy a rány jsou buď úplně pryč, nebo hodně dobře zamaskované, takže lidé kolem ní uvidí zase tu usměvavou optimistickou krásnou Claudi, kterou byla, když rozhovor dělala minule. Když Anthony vyřkne její jméno, s velkým upřímným úsměvem začne kráčet do světel reflektorů. Vesele párkrát mávne.* Zdravím. *Sladce se při tom slově usměje do davu.*

Anthony Dustin: Vitaj *pozdraví víťazku.* Posaď sa u nás *usmeje sa a ukáže jej na kreslá. Jedno je pre neho, druhé pre ňu. Nečaká na ňu, a do toho svojho si sadne.* Ešte raz vitaj. Tak, čo hovoríš, verila by si pred hrami tomu, že o pár dni tu budeš opäť s nami stáť. a že prejdeš celou arénou pravdupovediac bez zaváhania? *Nestráca čas a prejde rovno na otázky.*

Claudia Riqueti: *Usedne do svého křesílka a poslouchá otázku. Na tváři už nemá tak velký úsměv, spíše takový mírný, aby se nemusela soustředit na něj, ale na otázky. * Ani minutu jsem o tom nepochybovala. *Chviličku se odmlčí. * Vlastně.. Myslím si, že jsem ani neměla proč. Přece jen, nepřihlásila jsme se do Her, abych umřela. Byla jsem si úplně jistá, že tu s vámi dnes budu a nikdo by mě nepřesvědčil o tom, že v aréně umřu. *Sebevědomě prohlásí, protože je to pravda. Nikdy by o sobě nepochybovala. Celou dobu kouká spíše na Anthonyho, ale občas koutkem oka zalétne i do davu a usměje se. *

Anthony Dustin: Vidím, že sebavedomie ti nikdy nechýba. *usmeje sa. Poškrabe sa na zátylku a pokračuje.* Mohla by si nám opísať tvoje pocity z arény? Ako na teba aréna pôsobila? Predsa len arény bývajú obrovské, veď len minulý rok sme tu mali lesy, továreň a podobne. Nebolo to trochu moc, že ste sa všetci takpovediac tlačili na jednom mieste?

Claudia Riqueti: *Chvilku přemýšlí.* Ah. aréna byla úžasná. I když mohli obměnit hudbu, protože když kolem vás hrajou nonstop ty samý písničky, tak vám to už začne trochu vadit. No, ale nějak jsem to přežila, i když mi ty melodie do teď zní v hlavě. *Odpoví na otázku a chystá se na tu druhou. Chvilku jí to trvá, než zase začne mluvit. * Ne, nebylo to moc. Myslím si, že kdyby to byl normální klub a ne aréna, tak by tam bylo ještě víc lidí a taky by se tam v pohodě vešli, takže pro mě byla ta aréna prostorná dost. *Odpoví. Celou dobu se jí na obličeji střídají výrazy podle toho, co říká, aby se pořád jenom neusmívala.*

Anthony Dustin: Aha. *zamrmle. Prekríži si ruky na prsiach a spýta sa ďalšiu otázku.* Od budúceho roka sa môže stať, že mentorkou splátcov z desiatky budeš ty. Myslíš si, že si na to pripravená? Čo je na tej práci podľa teba najťažšie? *na chvíľku sa zamyslí a potom dodá.* Ako vychádzaš so svojim mentorom? Dal ti pred arénou nejaké užitočné rady, bez ktorých by si si asi neporadila? Alebo boli tvoje rozhovory s mentorom úplne zbytočne? Povedz tvoj názor. *usmeje sa a prehrabne si vlasy.*

Claudia Riqueti: *Zamyslí se.* Ano, jsem si toho vědoma. Moc se těším! Bude se jim snažit pomoc. Jestli jsem připravená, nebo ne, to ještě nevím, ale doufám, že jo. Taktéž nevím, co je na tom nejtěžší. Myslím, ale, že to všechno za nedlouho zjistím. *Mile se usměje. Je jí líto, že na tuhle otázku není schopna plnohodnotně odpovědět, ale nechce lhát. Poslouchá další otázku.* Vycházím s ním dobře. Moc rad mi nedal, protože jsem byla tak blbá, že jsem se nezajímala. Zajistil mi spojence, mého krajana a za to mu jsem vděčná. Hodně vděčná. *Zvýrazní hodně, protože za to mu je opravdu velmi vděčná. Koukne do davu a vyhledá tvář mentora. Usměje se na něj, ale vzápětí už je zase otočená na moderátora.*

Anthony Dustin: *Vidí, že jej je to ľúto.* To je v poriadku. *usmeje sa, nakloní sa k nej a jemne ju pohladí po líci. Potom si sadne naspäť do kresla a pokračuje.* Ako si prežívala to, keď zomierali tvoji spojenci? Napríklad tvoj krajan? Zobralo ťa to, alebo si si povedala, že bol si mi nápomocný, áno fajn, ale už je po tebe, takže už je to aj tak jedno. Alebo niečo iné? Prepáč ale neviem ako to vy splátci prežívate, my v Kapitole, sme sa hier nikdy nezúčastnili.

Claudia Riqueti: *Když k ní zvedne ruku, lehce ucukne, protože to, že jí chce někdo ublížit, ten hnusný přehnusný pocit se jí z hlavy totiž ještě hodně dlouho nevymaže. Radši začne vnímat další otázku. * Umm.. Jo, Thaddeus byl fajn, ale já jsem od začátku věděla, že jeden z nás bude muset umřít a já jsem to být nechtěla. Bylo mi ho líto, ale bojoval statečně a.. Prostě nepřijde mi správný truchlit nad něčím, co se prostě muselo stát, takže asi tak, no. *trošičku se v tom zamotá, ale pak se zase rychle odmotá. Snaží se moc neusmívat, aby to nevypadalo, že se směje smrti, i když po tom, co vyšla z arény by se jí klidně do ksichtu vysmála.*

Anthony Dustin: Naprosto ťa chápem, a prepáč mi to, ak som v tebe rozpútal nepríjemné spomienky na arénu. *povie.* Ale aby sme prešli na príjemnejšie témy, máš už nejaký koníček, ktorému by si sa chcela venovať po návrate domov, keďže nemusíš chodiť do školy ani do práce?

Claudia Riqueti: Ne, to je v pořádku. *Mile se usměje, i když je to spíše předstírané, protože se jí teď v hlavě rozvířily všechny ty vzpomínky. Soustředí se, ale na to, že už tam není a je tady.* Oh, ano, mám. Budu se snažit víc věnovat své rodině, to za prvé, ale velmi bych se chtěla věnovat i jízdě na koni, třeba i sportovně. Koně jsou moje láska a chtěla bych tu lásku ukázat i ostatním, takže to vidím na nějakou trenérku jízdy na koni, nebo něco takového, abych opravdu mohla všem ukázat, jak nádherný je pohled z koňského hřbetu. *Zazubí se, protože zvířata a koně dvojnásobně, jsou jejím nejoblíbenějším tématem.*

Anthony Dustin: To znie veľmi dobre, musím priznať, že ti závidím. *usmeje sa.* Čo by si povedala na to, keby sme medzi nás pozvali hlavnú tvorkyňu tejto arény? *nečaká na jej reakciu.* Dámy a páni, privítajte prosím vás Devlin Antoinne, ktorá aj tento rok zožala so svojou arénou obrovský úspech. *vykríkne do mikrofónu.*

Devlin Antoinne: *Přivítá k nové vítězce Claudii. Tentokrá nemá dlouhé šaty, ale vzala si elegantní kalhoty a k tomu bílou košili, vypadá trochu jak z cateringu. Letos to zase vyhrál někdo, kdo není profík a vypadalo to tak nadějně, kdyby se ta z Jedničky nezabila. Háže na všechny milý úsměv, i když falešný, ale ono se u ní zřídka vídá ten upřímný.* Vítám Tě opět v Kapitolu a tentokrát jako vítězku! Doufám, že budeš Kapitol se vším ctít a do budoucna budou jen samé dobré věci. *Podá jí ruce, aby si s ní potřásla ruce a následně vezme korunku od avoxky a nasadí na tu její blonďatou kebuli.* Gratuluji a nechť tě vždy doprovází štěstěna!

Claudia Riqueti: *Postaví se, aby mohla být přivítána tvůrkyní her, Devlin. Usmívá se, ale jen trochu, protože z tý ženský má sakra velkej respekt a nechce působit moc uměle. Mírně přikyvuje. Nechá si potřást rukou, tentokrát už bez ucuknutí. * Děkuji.* nechá si na hlavu nasadit korunu. Zavře oči a pořádně si užije tenhle moment, moment, kdy dostává důkaz, že ty zvrácené Hry vážně vyhrála. Hluboce vydechne a otevře oči. Vrátí se do reality, která je ještě krásnější, než ten předešlí moment. Konečně si začíná pořádně užívat to, že tu je.*



Boční světla v kině zhasnou a na pár sekund je tam úplná tma, než místnost oslní světlo, které přichází z velkého plátna, kde se objeví odpočítávání. Mezitím se objevují ještě reklamy, jak to bývá před filmem a poté následují ještě krátké seznámení se splátci. Potom se tam konečně objeví kapitolský znak a hymna, po které pak přichází REKAPITULACE HER.

Anthony Dustin: *Na rekapituláciu Hier sa pozerá s veľkým záujmom, ktorý predstierať rozhodne nemusí./Ako to robia tí tvorcovia, že tie ich zostrihy vyzerajú stále tak úžasne?/ Keď film skončí, postaví sa a spustí záverečnú reč.* Dámy a páni, toto bola rekapitulácia tohtoročných hier, ktorou končíme tohtoročný rozhovor s našou víťazkou. Ale vy ešte neodchádzajte, pretože to ešte nie je všetko. Veď večierka zábava sa predsa ešte len začína. Tak hor sa zabávať. *zasmeje sa do mikrofónu, potom zoskočí z pódia a zamieša sa do davu.*

Sunday, February 22, 2015

Ezra Donnovan

[ ezrah donovn ]

[player] Renaiti

[fc] George Ezra
 

    

stars can’t shine without darkness

× [species] human
× [date of birth] june 5, 2192 | ♊︎ gemini
× [loyalty] capitol
× [credits] 6 850

× [level] 1
× [age] thirty-two | 32
× [occupation] transportation development
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense35 ]
  • Mezi jeho schopnosti patří v první řadě hra na kytaru. Ne, že by někoho kytarou mohl umlátit k smrti nebo tak, ale hudba ho ve volném čase baví, a tak se jí rád věnuje. Ale co se týče bojových schopností a schopnosti přežít, není na tom tak jako splátci z profesionálních krajů. Otec mu občas ukáže nějaké triky v boji na tělo nebo jak rozdělat oheň, ale není to trenér, který by k učení těchto věcí byl školený, spíše mu předává takové svoje zkušenosti z mládí. Když se Ezrovi chce, občas se jde jen tak proběhnout kolem domu a přitom se nechává unášet hlukem dopravy. Vlastně díky tomu má docela slušnou kondičku a v případě potřeby by byl schopný běžet naplno i nějaký delší úsek. Nejvíce ze všeho, ale bude spoléhat na své dobré a logické myšlení, které se jako jediná jeho schopnost snad bude dát nějak v aréně využít. Je totiž přesně ten typ, který se několikrát rozmyslí, než něco udělá a také přemýšlí nad následky jeho počínání. Nejde do ničeho jen tak po hlavě. Navíc, většina lidí, když ho poprvé uvidí, tak si ho automaticky zaškatulkuje jako nedochůdče, které nemohlo moc síly pobrat. Rozhodně to je pro něj výhoda, protože toho může využít a přesvědčit je o naprostém opaku. Možná vypadá, že svalů moc nemá, ale rozhodně to není párátko, které by se zlomilo ve větru. Něco přeci jenom vydrží. Tím, že odmala se o něj matka nestará, nechystá mu svačiny, rány si také vždy musel ošetřovat sám, tak se dost osamostatnil. Nedělá mu problém být samostatnou jednotkou. Nepotřebuje k životu někoho dalšího, jelikož ví, že na sebe se může spolehnout. Vždy byl naprostý kliďas, kterého jen tak něco nerozhodí a vlastně ani nerozčílí. Snaží se všechny situace zvládat s úsměvem na tváři a jít příkladem. Nikdy si nehuntoval tělo ničím podobným jako jsou drogy, a proto má tu výhodu, že je naprosto zdravý. Má vcelku i dobrý imunitní systém a nemoci jsou u něj ojedinělé. Z výcvikového centra a následně i z arény si toho odnesl opravdu hodně. Dalo by se říct, že sám sebe od té doby považuje za zcela jiného člověka a rozhodně se tak snaží působit i na ostatní, vždyť taky toho docela dost prožil, na svůj věk. Trenérům z centra prakticky vděčí za všechny jeho dosavadní schopnosti, které může nyní jen dostávat do vyššího levelu. Asi nejdůležitějším zlomem pro něj bylo před arénou to, když mu vysvětlili jak to tam doopravdy chodí, že nejde o žádné výměny názorů, ale nemilosrdný boj o holý život. Hlavu z toho měl chudák jako škopek, ale po úvodním masakru pochopil, co měli na mysli. Nikdo se k němu nechtěl chovat slušně. Každý šel za vítězství, svým přežitím a pokud nechtěl, aby jeho obličej skončil na nebi, musel udělat i něco, co by nikdy před tím neudělal. Někoho zabít. Také však konečně došel díky tomu k uvědomění, že fyzická síla a zacházení se zbraněmi je zkrátka potřeba. Více se proto seznámil s lukem a sekerou, při jejichž používání si je již docela jistý. Stejně tak se začal i více zajímat o různé jiné zbraně a bojová umění. Vše zatím bere jen tak teoreticky, aby měl alespoň potuchy o tom, co v nabídce vlastně všechno je. Dokonce se naučil i plavat a začalo jej to bavit. Poznal, že bez lidí, kterým by mohl důvěřovat to v životě prostě nejde. Začal proto posilovat svoje sociální chování a kdykoli mu byla nabídnuta příležitost někam vyrazit neváhal. Značně se mu díky tomu zlepšilo i sebevědomí, už to není jen takový ten uťáplý chlapeček ze Šestého. A i když by to možná někdo neřekl, je pro každou neplechu. No a zbytek svého volného času věnuje buď běhu, tréninku se zbraněmi nebo studováním různé literatury, ať už o anatomii, nějakém bojovém sportu nebo zbrani.
  • Mezi jeho největší slabinu patří určitě fobie z výšek. Nenávidí výšky, vždy se bojí, že ho někdo shodí nebo že prostě klopýtne a dole budou ze země seškrabovat jen to, co z něj zbude. Nikdy také nedržel v ruce střelnou zbraň, vlastně jakoukoliv zbraň, pokud by mu je někdo dal do rukou, nevěděl by jak s nimi má zacházet a nejspíše by je držel jako husopaska proutek. Mezi jeho slabiny by se určitě také řadila silná introverze, díky které nejspíše nebude mít při výběru do arény moc valné naděje na najití jakýchkoliv spojenců. A přeci jen, přežít v aréně bez spojenců, může být dosti obtížné. Rodiče mu totiž vždycky vštěpovali, že je důležité jet pouze sám za sebe a na ostatní se moc neohlížet. V neposlední řadě by se určitě našel problém i se samotným zabitím jakékoliv lidské duše, tu odvahu by na to prostě nenašel, protože se již odmala snaží řídit heslem: "Co se nelíbí tobě, nedělej ani nikomu druhému." Je to jednoduše tou jeho výchovou, rodiče to mysleli dobře, jenom se jim to trochu zvrtlo a nedopadlo to úplně tak, jak si představovali. Snaží se se všemi být za dobře a nedělat si nepřátele. Neumí být chladnokrevný a byl by schopný pomoci komukoli v nouzi. Raději si nějaké nedorozumění se všemi vyřeší slovně, než aby muselo dojít k nějaké fyzické potyčce. Vůči autoritám nebo klidně i jenom silnějším jedincům je dost submisivní. Zažil si svoje, když ho starší kluci shazovali a dělali si z něj rohožku, která si všechno nechá líbit. Nových zkušeností a dovedností si z arény i doby po ní odnesl opravdu požehnaně, jeho slabé stránky však nemohou zůstat pozadu. Mnoho z nich sice z velké části již odboural, jako je například neznalost zbraní, introverze nebo problém se zabitím. Ale něco je v něm již natolik zakořeněno, že by to z něj nevytáhlo ani stádo volů. Strach z výšek, ten mu samozřejmě zůstal. Stále když je někde vysoko nad zemí, má pocit jako by padal. Ani vlastně neví, jak by mohl tuto fobii překonat a upřímně řečeno, ani o její překonání nijak nestojí, když nemusí, nechce na nic spojené s výškami ani myslet. Nějaké slabiny se mu odbouraly, nějaké stále zůstávají a samozřejmě mu nějaké i přibyly. Bez toho by to ani nešlo, když si prošel arénou, no ne? Neskutečně se bojí veškeré hmyzí populace. Ať se jedná třeba o nejkrásnějšího motýla na světě, je to stále odporný hmyz, na tom se nic nemění a po tom, co všechno viděl, že dokáží... nechce mít s těmito stvořeními už nic společného. Taktéž si u něj písek neudělal zrovna dobrou reputaci. Po všech těch písečných bouřích v aréně a písečném obličeji k němu chová jistý odstup. Pokud nemusí, nevyhledává jej. Možná je jediný, možná ne, ale začaly jej bezprostředně po návratu domů provázet noční můry, kde jej pronásledují nejen tváře splátců, ale i jeho mrtvých svěřenců, kterým nedokázal pomoci. Není noc, kdy by se neprobudil s prudce bušícím srdcem. Po roce od jeho návratu domů se k jeho slabinám přidala jedna zásadní... jeho malá sestřička. Nedá na ni dopustit, nepřežil by, kdyby se jí něco stalo.

  • [ file 001 ] Narodil se do průměrně zaopatřené rodiny v Šestém kraji. Jeho matka pracuje jako vývojářka v lodní dopravě a otec jako konstruktér automobilových motorů. Jeho rodiče ho nevedli k víře v boha snad proto, že by se báli, že by mu to mohlo ublížit, pokud by musel jít do arény, neboť v tomhle strašném světě nemůže nic jako Bůh existovat, když dopustí tohle. Nikdy se k němu nechovali jako k mazánkovi, nikdy ho nerozmazlovali. Dost často ho nechávali i samotného, aby se o sebe staral sám a nebyl na nich tolik závislý. Neměl tak krásné dětství jako mnoho jiných dětí. Ačkoli měl oba rodiče, nikdy nezažil to, že by si s ním jeden z nich hrál nebo mu přečetl pohádku na dobrou noc. Nic takového. Vždy se k němu prostě chovali tvrdě a trochu s odstupem, aby si k nim nevytvořil příliš blízký vztah. Celkově nechtěli, aby měl vztah ke komukoli nebo čemukoli. Naprosto razantně mu proto zamítli i domácího mazlíčka, jediného společníka, kterého chtěl mít. Nikdy nechtěli, aby se k něčemu upnul, protože to člověka jenom zraňuje. Věděli v jakém světě žijí a snažili se proto svého syna na to perfektně připravit a co nejvíce ho zocelit. Tohle si od nich do života měl odnést, ale tvrdá výchova mu jednoduše nikdy moc nesedla. Stal se citlivý vůči všemu, co mu kdo řekne. Pokud ho někdo pochválil nebo pro něj něco udělal, měl najednou pocit, že tomu člověku strašně moc vděčí. Občas chodil do práce za matkou nebo otcem, chtěli v něm totiž probudit zápal k dopravě a aby šel v jejich šlépějích, přeci jen se jim to nakonec povedlo. Pokud to bude Ezrovi dovoleno, chtěl by se stát vývojářem v lodní dopravě a pracovat tak po boku své matky, ale kdo ví, jestli se mu to vůbec někdy poštěstí, neboť tenhle svět je naprosto nevyzpytatelný.
  • [ file 002 ] To, že se z Her dokázal vrátit jako vítěz bylo více méně zapříčiněno štěstím, ať už sebevětším. Získal druhou šanci žít, začít žít pořádně a rozhodně to nehodlal jen tak promarnit. Čekalo ho turné, různé večírky a i když se v té době ještě stále necítil ve společnosti jako ryba ve vodě, báječné Kapitolské jídlo ho přimělo k tomu se do společnosti postupem času čím dál více zapojit. Téměř po roce od jeho návratu, se jeho rodina rozrostla o nového člena, nebo respektive členku. Ezra se stal novopečeným starším bratrem. Rozhodl se proto vynechat svůj první rok mentoringu. Kvůli ní a také kvůli sobě, úplně se ještě necítil na to, aby někomu mohl pomoci k vítězství. Následující rok už mu však nezbývalo nic jiného. Byl velmi zklamaný přístupem dívky, která téměř nevylézala ze svého pokoje. Naopak Llewellyn mu přišel velmi snaživý. Přál si aby vyhrál. Nikdy nezapomene na jejich otevření šampaňského. Teď už si ho otevírá jen on sám nad svíčkou a s myšlenkou, kam se ten dobrý chlap jenom poděl. Stále má vyčítavý pocit, že v jeho případě prostě selhal. Také v té době začal chodit jako výpomocná síla k vývojářům, aby přišel na jiné myšlenky. Následující rok se mu však již poštěstilo mnohem více. Měl oba velmi snaživé svěřence. Do finále se dostali oba. Což jej potěšilo a z Jeffreyho vítězství byl velmi nadšený. Po návratu se vše vrátilo do starých kolejí - trénování, běh, hlídání malé květinky a výpomoc ve vývojářství. Po smrti prezidentky Virtue měl opět možnost projet se vlakem napříč Panemem, kdy se měl společně s ostatními seznámit s novou prezidentkou. I když ne zrovna každý rok byl v pozici mentora, tak si rozhodně nenechal ujít navštívení Kapitolu. Když může svojí malé sestřičce něco koupit, nikdy tuto příležitost nezahodí. S vylosovanou Taranee se znal již z dřívějška, kdy doslova spadla z nebe přímo na jeho záda. Byla to snad první dívka, kterou poznal a jež brala Hry vážně. Její smrt ho přinutila zavřít se na několik dní do pokoje a nevydávat vůbec žádné známky o své existenci. Nikdy se o tom nikomu nezmínil, ale měl ji vážně rád, jenže umřela a on s tím nedokázal nic udělat. Od té doby je to zase všechno ve starých kolejích. Možná i v trochu lepších kolejích. Jeho život se už netočí jen kolem Her a mentoringu, zvládl si najít několik přátel, ať už ve svém kraji nebo ve vítězných kruzích. Když to jenom jde, je doma v Šestém, aby mohl být s malou sestřičkou. Už od jejího narození se snažil o to, aby neměla takové dětství jako on a pořád tu chce být jenom pro ni. Možná i kvůli tomu se snaží ji trénovat a učit boje, jelikož neví, jakým jiným způsobem si k malé holčičce najít cestu. Na čajové dýchánky totiž odmítá chodit. Občas si připadá více jako její rodič, než její opravdoví rodiče, kteří u ní vedou dost podobnou výchovu jako u něj. Vůbec se už nebojí se bavit a užívat si života. Dokonce se díky Kapitolu docela prosadil, co se hudby týče. Producenti přišli na to, že nejenom hezky hraje na kytaru, ale i pěkně zpívá. Kdo ví, třeba jednou pojede turné po krajích nebo alespoň v Kapitolu. V dnešní době by v něm nejspíše již nikdo nenašel toho uťápnutého chlapečka ze Šestého, je pro každou špatnost a legraci. I přes to se však vždycky postavil na stranu Kapitolu, když to bylo potřeba.

  • Archer Francis Jr. × S tímhle báječným stvořením se měl tu čest potkat právě na Turné vítězů, kdy se jako benjamínek mezi vítězi neznal vůbec s nikým. Samosebou tváře vítězů znal, ty musí znát snad každý, ale s nikým se nesetkal osobně. Sám byl překvapen tím, jak horečně se s ním Archer začal bavit. Během turné tak zažil nádherných několik dní s báječnou společností. Je opravdu vděčný za to, že může znát někoho takového jako je on. Přeci jen, jeho smysl pro humor mu je velmi blízký a v jeho přítomnosti se nikdy nenudí. Co je však nejdůležitější, ani po turné se jejich cesty nerozešly. Ba naopak, začali se vídat ještě více a bylo to, jako by si Ezra vynahrazoval všechny ty roky, kdy nikdy neměl kamarády a dokonce přišel i na to, že není tak špatné mít někoho na kom vám záleží. To si uvědomil, když ho zachránil před předávkováním po smrti jeho sestry. Dost možná se právě tenhle bod dá považovat za takový zlom, kdy si Ezruš uvědomil, že to není jen tak nějaký kámoš, aby se necítil sám, ale kámoš, na kterém mu opravdu moc záleží. Kdyby po Archerovi někdo vystřelil, naprosto bez váhání by skočil před něj. Něco podobného už v praxi dokonce i aplikoval, když Archer nemá náladu na fanynky, je tu Ezra aby je odehnal. Za ten čas co se znají - a že to není jen tak krátce - postupně zjistil, že v mnoha ohledech ho Archer zná lépe než on sám sebe. Celkově ho tenhle klučina naučil se bavit, ať už je řeč o večírcích nebo o nějakých žertících. Za osobnost, kterou teď má, mu vděčí strašně moc. To že se občas pošťuchují a z legrace do sebe ryjí, je naprosto normální. Jistě, mají za sebou i nehezkou chvíli, kdy se společně nebavili a Ezra se snaží dělat, jako by nikdy nic podobného nebylo. Jednoduše není nic, co by je rozdělilo.
  • Claudia Riqueti × Úplně poprvé se s ní potkal na Turné vítězů, kde se ho vlastně ona společně s Archerem tak trochu ujali. Za to jim bude vděčný napořád. Nejdříve nějak pořád nevěděl jak si k ní najít cestu, ale vzhledem k tomu, že je to dobrá kamarádka Archera, takže když byl na nějaké akci, většinou poblíž byla i ona, tak se mu přeci jen nějak podařilo se s ní občas nějak pobavit. Má ji rád, jako všechny své přátele, přijde mu, že je to prostě taková správná holka, která se jen tak něčeho nezalekne a to na ní obdivuje. Ani v její společnosti se většinou netvoří takové to trapné ticho, neboť si s ní má zkrátka co říct, jen je problém, že se moc mimo nějaké akce nevídají. Doufá ale, že se to teď díky spojení Vesnice vítězů trochu zlepší a pozná ji zase o něco lépe.
  • Esequiel Leone × Po dlouhé době znovu jeho další svěřenec. On i Presley z jeho ročníku mu připadali strašně pohodoví. Navíc on byl jediný, kdo ho viděl přilepeného lepící páskou ke stěně. Jako ve většině případů svých svěřenců i u Esequiela a Presley si k nim našel cestu a když zjistil jejich životní příběhy, snažil se udělat všechno pro to, aby vyhráli. Možná si trochu více přál, aby to byla Presley, protože v ní trochu viděl svoji sestru. Jenže to dopadlo tak jak to dopadlo. Nelituje toho, je rád za to, že alespoň jeden z nich to přežil. Snažil se ze začátku Esequiela začlenit do života vítěze a i po Hrách mu byl takovým "mentorem". Jenže postupem času mu nezbylo nic jiného, než ho sledovat, jak se mění. Mrzí ho, jak se ničí, všemi těmi drogami a závislostmi. Nikdy si o něm nemyslel, že je slaboch, ale když se se vším vyrovnává takhle, možná se v něm trochu zmýlil. Už se nebaví tolik jako ze začátku. Není to však z Ezrovy strany. Pravděpodobně vždycky v něm bude vidět svého svěřence a bude za něj pořád cítit jistou zodpovědnost.
  • Jeffrey Horn × Jeho první úspěšný pokus. Tedy pouze obrazně řečeno. Jeffrey byl jeho první svěřenec, který neskončil pod drnem. Byl za to upřímně rád, protože za tu dobu, co se s ním mohl seznámit, si jej až příliš oblíbil. Právem je na tohoto človíčka pyšný, protože to co v aréně předvedl je obdivuhodné. Má s ním mnoho společného, možná to je ten důvod, proč si už na začátku umanul, že v žádném případě nebude jen nečinně pozorovat, jak tam v té aréně pomalu umírá. I on se však od svého vítězství docela změnil a nebaví se tak, jak si Ezra ze začátku představoval. To však nemění nic na tom, že stejně jako v případě Esequiela, tak i za Jeffreyho do jisté míry pořád cítí zodpovědnost jakožto za svěřence, a pokud by za ním kdykoli přišel, že potřebuje s něčím pomoct, nikdy by mu Ezra nezabouchl dveře před nosem.
  • Marva Grainer × Věděl o jejím vítězství a znal ji, ale nikdy s ní osobně nemluvil. Tedy až do té doby, než se s ní setkal na jeho narozeninové oslavě mezi oceloty. Nejdříve vůbec nevěděl o koho jde a až to zjistil, dost ho to překvapilo. Nakonec ale přišel na to, že není až tak špatná. Od té doby se s ní už občas i viděl a vždycky spolu prohodili pár slov. Nepřijde mu až tak moc uťápnutá, jak by do ní třeba na první pohled tipoval. Přišel na to, že se s ní dá dobře povídat a taky moc dobře peče. Když teď bydlí všichni vítězové pohromadě, nejspíše jí bude oknem krást nějaké upečené buchty.
  • Wynter Emerson Caelum × Tato dušička je velmi nevypočítavá a člověk si nikdy nemůže být přesně jistý, co ji v danou chvíli napadne. I když většina lidí z jeho kraje má předsudky o obyvatelích 1. kraje, od té doby co ji poznal, tak se Ezra staví proti každému, kdo se proti ní opováží říct křivé slovo. Svým způsobem k ní má hodně blízko, i když to asi nedokáže pořádně vyjádřit. Ale je to tak. Tahle osůbka mu hodně přirostla k srdci a pro svoji bestie by byl ochotný udělat úplně cokoli. Navíc s ní má spoustu nezapomenutelných zážitků a díky ní třeba zjistil, jaké to je vyspat se přilepený izolepou ke zdi, to jen tak někdo nezažije! Sice vždycky říkal, že nikdy žádného domácí mazlíčka nechce, ale změnil názor, když mu jich Emerson nakoupila rovnou 20. Jedno z koťátek si dokonce i nechal. A co si budeme povídat, asi na něj má opravdu velký vliv, když jej dokázala přimět ke skoku z letadla, to by jen tak někdo nedokázal. Možná k ní občas cítí i něco víc než jen kamarádství, ale vzhledem k tomu, že nikdy nebyl ten typ, co by se ve svých pocitech nějak šťoural, tak to raději nechává spát. Pokud by se ho kdokoli snažil usvědčit z toho, že ji má rád více než jako kamarádku, bude zatvrzele zapírat. Jednou se mu podařilo ze sebe ty pocity už dostat. Ten den nikdy nezapomene a nejraději by se kvůli tomu studem propadl do země. Bylo to kvůli Atroxu a on jí zazpíval písničku. Zpětně to však odůvodnil tak, že udělal to, co po něm diváci chtěli. Nehodlá už nikdy v budoucnu udělat podobný krok, protože by asi nepřežil, kdyby ji ztratil a ještě více si to u ní podělal.

  • Interview | ID Card
  • 2x obsidiánový klíč
  • cestovní doklad, laptop - Advansy

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92