Sunday, February 01, 2015

Claudia Riqueti

[ klódia ríket-t ]

 

    

Player: Quinn

FC: Billie Piper

Victory year: 124th Annual Hunger Games

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 34

Token: Malá stříbrná figurka koně

Hobby: Trénování mladých koní, běh



level [ 0 ] • credits [ 350 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

mobil - Advansy


[ before the Hunger Games ] Claudiinou největší schopností je zajisté komunikace a starost o zvířata. Víte, ona nikdy neměla moc kamarádů a zvířata ji to tak nějak kompenzovala. Ty němé tváře nikdy neřeknou nic zlého a ve většině případů jsou vlídné a vždy poslouchají. To se jí hodně líbí. Poskytují jí takovou oporu, kterou v její děsném životě určitě potřebuje. Má sice zvířata ráda, ale nedělá jí žádný problém je zabít. Už si na to tak nějak zvykla, takže jí to prostě nevadí. Zastřelit, porazit, vykuchat - to jsou slova, která jí jsou velmi známá. Všechny tyhle věci zvládá naprosto bravurně. Ještě aby ne, vždyť je to holka z Desítky. U nich se prostě nesluší, aby lidé takové věci neuměli. Trénována je v tomhle oboru už od velmi nízkého věku. Práce je hodně a lidí málo, neměla jinou možnost. Rozhodně si tedy nemyslete, že je to nějaká fajnovka. Vidět krev je pro ni denní rutinou a rozhodně se vám z toho nesloží. Špína a další nechutné věci jí také vůbec nejsou proti srsti. K životu v desítce bezpochyby patří výborné zacházení s noži, kudlami, dýkami, řeznickými sekerami a vším ostatním, s čím se zvířecí maso porcuje, nebo se samotná zvířata zabíjí. Aby bylo jasno, má naprosto dokonale zmáknutou anatomii, tedy si buďte sakra jistí, že kdyby chtěla, tak vás zvládne zabít jediným bodnutím. Ví, kam rány bolí a ví, které rány jsou fatální a smrtelné. Je trošku blázen v tom, že se vůbec nebaví s lidmi. Všichni jí jsou tak nějak jedno a vůbec by jí asi nevadilo někoho v případě nouze zabít. Možná by jí to teda proti srsti bylo, ale asi by si z toho nedělala moc velkou hlavu. Jsou to jenom pitomí lidé, co ti pro ni kdy udělali? Co jistě také stojí za zmínku a může jí být velkou výhodou je to, že se s ní nikdo nikdy nemazlil. Má kopu starších bratrů, kteří se vůbec nebojí ji mlátit. V jejich rodině to nefunguje tak, že se prostě jenom tak přátelsky pošťuchují. Když už přijde na bitku, je to zatraceně hnusný. Jsou schopni se servat do krve a to Claudi určitě naučilo nějaké té slušné sebeobraně. Holky by se asi takhle surově prát neměly, ale co jí zbývá. Ona stejně nebyla nikdy jako ostatní nány z Desítky, co věří, že život je o pletení věnečků a zpívání dementních lidových písniček u ohně. Tohle by ona fakt nikdy nedokázala. Její rodiče na ni byli vždycky tvrdí, je dost vycepovaná. Život v Desítce a vcelku velká síla k sobě bezpochyby jdou. Nikdo za vás velkého býka neudrží a už vůbec vám nikdo nebude pod nos strkat velké fláky masa, které musíte naporcovat. To všechno si musíte zařídit sami, a když to děláte každý den, celkem to tu fyzičku posílí. Není to člověk, co by se po první urážce naštval a začal do vás být, ba naopak je velmi klidná a dokáže udržet čistou hlavu i v těch nejvíce vyhrocených situacích. Vůbec ji nevadí, když ji někdo opravuje. Učí se tak - tedy jí to přijde dobré. Ráda se učí novým věcem. Různé léčivé rostliny pro ni nejsou žádným problémem. Má dobrou paměť a nedělá jí problém si tyhle věci zapamatovat. Claudi, ačkoliv moc nemá proč, si neuvěřitelně věří. Věří nejen v sebe, ale i ve své nápady. Ty občas bývají dost na hlavu, ale ona je kupodivu vždy nějak přežije a dotáhne do konce. Nevzdává se bez boje, nikdy.

[ the days after ] Claudi se toho po Hrách spoustu přiučila a konečně mohla začít dělat zábavnější věci, než se jenom hrabat ve vnitřnostech zvířat. Své deprese, které ráda strojí za její typické "jsem v pohodě", řeší většinou běháním. Ano, její životní situace ji donutila začít běhat a teď je to jednou z jejích nejoblíbenějších činností. Stejně jako chození na dlouhé procházky. Musí si nějak čistit hlavu a tohle je perfektní způsob. Celkově začala žít mnohem víc zdravě. Kromě pravidelného běhu každý den i cvičí. Po Hrách se jí dostávaly spousty jídla, a kdyby nezakročila, stala by se z ní obrovská koule. Po aréně se všechny její smysly zvedly na maximum a už v tom módu zůstaly. Slyší všechno, vidí všechno, celkově je více všímavá. Dokonce si odtamtud odnesla i jistou dávku zdravé paranoi, takže je teď pořád ostražitá, což vůbec není na škodu. Co se u ní hodně zlepšilo, je komunikace. Už jí nevadí mluvit před lidmi a osobní rozhovory zvládá bravurně. Dokonce se z ní stala celkem v pohodě, vtipná holka. Po dlouhé době má v životě poprvé kamarády, což se jí zdá neuvěřitelně super. Mít tolik kamarádů mezi vítězi, jako má ona, se vždycky hodí. I když ji občas zasáhnou obrovské deprese, pořád z ní číší optimismus a neskutečná chuť do života, kterou před Hrami postrádala. Jelikož vyhrála, přesně tak, jak předpověděla, zvedlo se její sebevědomí až někam hooodně vysoko do nebes. V Kapitolu si zařídila kurzy jógy a sebeobrany - to čistě jenom pro její zábavu. Moc tam nechodí, ale sem tam se tam objeví a ráda si zacvičí. Je teď o dost rychlejší a silnější. Určitě by byla ve svých útocích více sebevědomá. Už ví, jaké to je zabít člověka a přesně jak čekala, nic moc to s ní neudělalo. Je si 100% jistá, že by někoho dokázala zabít znovu. Většina lidí bývá po aréně dost ustrašená, ale Claudi ne. S Claudi to nic moc neudělalo, spíš se naopak otrkala a jede lépe, než kdy před tím. Začala se plně věnovat jízdě na koni, což jí velmi posílilo nohy a ruce. Momentálně se věnuje mladým koním, takže si vypěstovala vcelku slušnou trpělivost, kterou dříve na nic neměla. On trénink takového temperamentního mladého hřebce opravdu není nic snadného a často na to doplatí i jejím zdravím. Těmi stovkami pádů, co zažila, si zvykla na bolest a nevadí jí tak moc, jako před tím. Vlastně už ji skoro vůbec nevnímá. No co, tak si zlomila ruku, to se přeci spraví samo. Nemá cenu to řešit. Je mladá a plná energie. Momentálně sice její psychika dost kolísá mezi "Jsem nejlepší a vy všichni ostatní na mě nemáte" náladou a "Chci se zabít" náladou, ale celkově je na tom dost lépe.


[ before the Hunger Games ] Claudi nejde spousta věcí, i když by si to samozřejmě kvůli jejímu obrovskému egu a sebevědomí nikdy nepřiznala. Tak třeba hned slabina s tímhle související - neumí prohrávat. Prohra je pro ni jako rána do srdce, kterou jen tak nerozchodí. Pokud náhodou nemá v něčem pravdu, naštve se. Nejenom na vás, ale i sama na sebe. Kvůli přísnému režimu jejich rodičů je na sebe hodně přísná i ona sama a to není vždycky nejlepší. Běhání je pro ni jedno velké ne. Nemá to ráda, neumí si rozložit dech, takže se po běhu rychle unaví. Lezení u ní také nezastává zrovna vysokou příčku v oblíbenosti. Bojí se totiž naprosto panicky výšek. Dělá se jí při tom špatně, má závratě a mohla by si tím dost ublížit. Nemá respekt ke svému život, neumí si ho prostě vážit. Možná je i trošku narušená, protože by jí vůbec nevadilo jít do Her, dokonce o tom i silně přemýšlí. Však proč by to nezkusila, vždyť by to určitě vyhrála! Nesnáší bolest, ať už psychickou, nebo fyzickou. Všechno hrozně moc prožívá, speciálně při té mentální bolesti. Stačilo by malé popostrčení a nejspíš by spadla do obrovských depresí. Není to, protože by byl její život nějak hrozně špatný, ale prostě jí genetika nedala dostatek hormonů, které způsobují radost. Nikdo tohle ale v Desítce neřeší, protože na to nemají doktory. Zvíře sice zabije, ale není jí to nějak příjemné, i když už je na to zvyklá. Zvířata pro ni byla vždycky víc, než lidé. Je sice fajn, že umí zacházet s noži a dalšími zbraněmi tomu podobné, ale opravdovou, profesionální zbraň nikdy neviděla a nikdy v ruce nedržela. Nejspíše by ani víc než dvě zbraně tohohle druhu ani nedokázala vyjmenovat. Její komunikační schopnosti se nacházejí hluboko pod bodem mrazu. Lidi prostě nejsou pro ni, nezvládá s nimi komunikovat, není charismatická a na většinu lidí může působit až chladně. Většina lidí v desítce je přesně její opak, včetně její rodiny. Proto si s nikým moc nerozumí a většinou nezvládá navazovat dlouhá přátelství. Před publikem by se nejspíš cítila nesvá a moc by toho nenapovídala. Plány, mapy a takové věci, to je pro ni jedno velké neznámé. Často je dezorientovaná, byla by schopná ztratit se i v blízkém okolí vlastního domu. Pustit ji někam samotnou tedy není dvakrát dobrý nápad, je také možné, že by se už vůbec nemusela vrátit. Je dosti tvrdohlavá a nenechá si od nikoho poroučet. Nedej bože, aby se střetla se stejně vůdčím typem, jako je ona sama. To by skončilo katastrofou.

[ the days after ] Naší holčičce se dost pošramotila psychika. Nechce si to přiznat, ale trpí depresí. Není to kvůli Hrám, to vůbec ne, jenom se toho po nich stalo tolik, že by to asi sebralo každého normálního člověka. Neznamená to ale, že je pořád smutná. Má svoje epizody, někdy zvládne být několik měsíců v pohodě, někdy ji to prostě udeří tak, že není schopná nic se sebou dělat. Odmítá s tím jít k psychologovi, protože tomu sama nehodlá věřit. Má teď více psychických problémů, ale ty ostatní tak nějak ignoruje a prostě se snaží žít, jak nejlépe to jde. Po Hrách jí konečně došlo, jaká sobecká mrcha to je a že by pro svoje dobro klidně byla schopná někoho zabít. To pro tu psychiku taky není zrovna nejlepší. Nesnáší se za to, ale prostě je to teď ona. Je to svině a vůbec se za to nestydí. Občas bývá dost namyšlená, ale to se nestává moc často a hlavně se to nestává v Kapitolu, kde teď má kámoše. Stává se jí to doma, že je prostě hnusná na obyvatele desítky, protože ji občas nedochází, že ona je obyvatelem toho kraje taky. Celkově tak nějak ztratila veškeré kvality tohoto kraje, kromě těch, které získala při práci, samozřejmě. Ačkoliv si snaží hrát na mega hrdinku, ve skutečnosti už by do arény jít nechtěla, ale ví, že bude muset, což ji neskutečně děsí. Vůbec neví, jak to zvládne, je dost možné, že se radši zabije sama, než aby celou arénu prošla znova. Tady můžete vidět, že její bojovnost taky trochu polevila. Už by se za svůj život tak nervala, i když se kvalita jejího života tak 1000x zlepšila. Její kůže sice vypadá, že je naprosto zdravá, ale ve skutečnosti jí kyselina z arény dost poleptala její hlavní složky a nikdy nebude tak odolná, jako byla před tím. Tedy ji všechno bolí ještě mnohonásobně víc, než normálního člověka. Stejně tak by možná mohla být náchylnější k zlomeninám, protože už jí kosti srůstaly tolikrát, že nikdy nemůžou být tak pevné, jako dřív.


[ before the Hunger Games ] Obrovská blondýna, kterou byste přehlédli asi jenom těžko. Ona nám Claudi totiž vyrostla trošku víc, než by bylo potřeba. Měří trochu pod metr devadesát a pro většinu lidí je to totální žirafa. Narodila se do početné řeznické rodiny Riqueti, která vždycky byla trošku jiná, než ostatní. Ona je nejmladší dítě rodiny a také jediná dívka. Bratrů má hodně a popravdě se jí občas pletou, protože vypadají jeden jako druhý. Všichni to jsou blonďáci, stejně vysocí jako Claudi, tyhle dvě vlastnosti se v jejich rodině nejspíše dědí. Vzhledem k tomu, že byla nejmladší, schytala to nejvíc. Všichni si ji dobírali, vždycky sice jenom ze srandy, ale v téhle rodina sranda = bitky, hlasité křičení a občas i hádky. Není divu, že z Claudi vyrostl takový asociál. Vždyť ona si chudák myslí, že tohle všechno je úplně normální. To ale vůbec nevadí, protože bez tohohle všeho by nebyla taková, jaká je. Silná ženská se sebevědomím na rozdávání. Žít v jejich rodině je sranda, a to není myšleno ironicky. Vážně, má všechny své příbuzné ráda nadevše, i když jsou to všichni, včetně jí samotné, takoví nevychovaní burani. Nestydí se za to, Desítka je takových lidí plná, takže v podstatě zapadají. Mimo rodinu se Claudi s nikým nikdy moc nebavila, raději trávila čas se zvířaty, nebo knihami. Byla to pro ni velká rána, když musela zabít své první zvíře a pořád se jí to nějak moc nelíbí, ale už to bere jako svoji povinnost a snaží se to moc neprožívat. Ve škole byla vždycky neoblíbená, protože byla jiná. Ji nikdy nebavilo hrát si s ostatními holkami, protože jí přišly jako pitomé blbky, co toho moc neumí. Ne každá rodina se totiž k dětem chová tak, jako ta Claudi. Claudi musela zastávat těžkou práci už od mala, zatím co ostatní dívky třeba jenom škubaly peří, nebo dělaly něco méně náročného. Možná jim to trochu záviděla, a proto si v hlavě zafixovala, že to jsou blbky. Už nějakou tu dobu jí v hlavě leží, že by se přihlásila do Hladových her. Vlastně ji to dost láká, chce být slavná, chce vyhrát a chce sama sobě dokázat, že je nejlepší. V kraji, kde vyhrávala kde co, nikdy o nic nešlo. Tohle je ale risk, nebezpečí, po kterém ona touží. Chtěla by se zbavit toho trapného života, který do teď vede a konečně všem ukázat, kdo je Claudia Riqueti. Nikomu u tomhle přání nikdy neřekla, lidé by ji měli za blázna. Ona možná blázen trochu je, ale momentálně netouží po ničem jiném, než po té jediné výhře, která by konečně zahnala všechno špatné a přinesla do jejího života úžasnost.

[ the days after ] Novopečená vítězka Claudia Riqueti se ocitla v Kapitolu a všechno bylo na krátkou chvíli super. Všichni ji obdivovali, měli ji rádi, dávala rozhovory a byla opravdu šťastná. To všechno ale skončilo, když přijela domů. Teprve tam pocítila pravé následky Hladových her. Všichni z rodiny se snažili ze všech sil, aby na nich nebylo vidět, že se Claudi bojí a nechtějí s ní mít nic společného. Bylo to ale až moc očividné a vedlo to k desítkám hádek, které nakonec skončili Claudiiným úplným odloučením od rodiny. Máma se jí nemůže podívat do očí, tátovi se hnusí a bráchové jí nepoznávají. Takový život je pro ni teď přichystaný v Desátém kraji. Tráví tam opravdu málo času, nechce tam být. Všechno jí tam až moc připomíná to, co provedla a to, čím doopravdy je. Člověk by si řekl, že zabila jen dva lidi, takže je to v poho, ale ono není. I ti dva byli dost, aby rozvrátili celý její život. To, že ona sama zabíjela, ji nějak netrápí, musela to udělat, aby přežila. To, co ji trápí, je situace, kterou to způsobilo. Tyhle hádky a spory v jejich rodině trvají už několik let a nevypadá to, že se někdy zlepší. Snažila si nalhávat, že je všechno v pohodě, ale není. Potom se zapletla do pár špatných věcí a všechno začalo jít od desíti k pěti. Ani neví, jak se to stalo, bylo to hrozně rychlé. Teď je z ní taková lidská troska, zničená depresí, ale snaží se z toho vyhrabat. Snaží se, aby pro ni každý den byl lepší. Většinu svého času tráví v Kapitolu, kde zabíjí čas s dalšími vítězi, nebo jenom poflakováním se po městě. Díky bohu za to, jinak by fakt její život nestál za nic. Snaží se socializovat a dělat si nové přátele, i když jí to občas dost nejde. Dává do toho všechno, protože ví, že přátele jednou bude potřebovat a bez nich by nebyla ničím. Většinu svého volného času tráví s Archerem, kterého potkala na turné vítězů a od té doby jsou kámoši na život a na smrt. Všechny důležité životní události, které se staly po Hrách, nějak obsahují Archera, takže má v jejím životě dost velké místo. Má i další kamarády, s nikým jiným si ale není tak blízká. Pokud je nucena být v Desítce, trénuje mladé koně. Baví ji to, konečně může ježdění považovat za svou práci a to do jejího života také vnáší světlo. Trénink takového koně zabere spoustu času a hlavně, spoustu práce, tedy ji to udržuje od jiných myšlenek, což je jen a jen dobře. Také se snaží být co nejvíce aktivní, cvičit, běhat, aby si udržela kondici. Nesmí polevit, jinak by to dopadlo špatně. Když si to tak nějak shrneme, její život teď není úplně takový, jaký si ho po Hrách přála mít, ale nestěžuje si. Jen by si občas přála, aby věci byly lehčí, to je ale asi normální.


× Archer Francis Jr. - Archer je někdo, pro koho by bez mrknutí oka byla schopná zemřít. Pamatuje si ho ještě z době, kdy to byl malej cápek, což už je pěkně dávno. Malej je pro ni pořád, vzhledem k tomu, že je výrazně vyšší než on, cápek to už ale určitě není, jakkoliv by o tom byla schopna diskutovat. Ať už zažívali nejlepší nebo nejhorší chvíle jejich životů, vždycky ve všem byli spolu. Není tedy divu, že k sobě mají tak blízko. Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, jejich přátelství nikdy nepřerostlo v nějaký vztah, ba o tom nikdy ani nějak nepřemýšleli. Vždy ho brala spíše jako mladšího bratra, kterého nikdy neměla a v jejich soužití viděla čistě platonickou lásku, než cokoliv jiného. Nic víc, nic méně. Bohužel je pravda, že v současné době jejich vztah není úplně nejúžasnější a tak nějak spolu přestali komunikovat. Je to hlavně kvůli problémům, které oba mají. Archer začal s prášky a Claudi zase s alkoholem. Dohromady z toho vzniklo to, že ani jeden z nich nechce svým problémům čelit a radši se vyhýbají jakémukoliv kontaktu,než aby si to vyříkali. Otázkou zůstává, jestli takhle zůstanou navždy, nebo si vytáhnou hlavy z prdelí a začnou se chovat jako dospělí, zodpovědní lidé. Momentálně je to velmi těžké odhadnout. Co ovšem zůstává jistým je to, že ho má Claudi stále velmi ráda a jejich momentální situace jí trhá srdce.

× Ezra Donnovan - Ze začátku ho fakt neměla ráda, protože v aréně zabil jejího svěřence, kterého si docela oblíbila. Tenkrát ji to docela dost vzalo. Byla mladá a hlavně blbá, takže jí prostě nešlo do hlavy, proč by něco takového udělal. Jak plynul čas, konečně jí začalo docházet, že to nebylo nic osobního a že se pouze snažil přežít arénu, ostatně jako všichni vítězové. Dnes proti němu nic nemá. Občas se vídají, protože je to kamarád Archera, ale rozhodně nemají nějaký bližší vztah. Bere ho za člena té jejich party vítězů, takže je to pro ni kámoš. Vůbec by se nebránila tomu, kdyby se s ní chtěl začít bavit víc, ale sama se o to určitě snažit nebude.

× Rosie Alisee Wayne - Rosie dříve považovala za svou opravdu dobrou kamarádku. Vlastně tomu tak je dodnes. Nestalo se mezi nimi nic, co by je nutně připravilo o přátelství, jenom už se spolu prostě moc nebaví. Je to ten typ člověka, s kterým se baví opravdu ráda. Poznaly se vlastně už před arénou, protože Claudi tenkrát Trojku mentorovala. Sedly si a ona si ji vážně oblíbila. Byla vážně šťastná, když Rosie její ročník vyhrála. V té době se spolu bavily opravdu hodně, ale potom každá z nich začala mít jiné zájmy, v životě se stala spousta různých věcí a ony se tak nějak přestaly vídat. Byla by moc ráda, kdyby se to mezi nimi opět spravilo, ale zatím je to dost ve hvězdách.

× Wynter Emerson Caelum - Emerson je její kamarádka, tedy, alespoň si to myslí. Docela ji překvapilo, když se s ní poprvé začala bavit. Nikdy by ji nenapadlo, že se bude kamarádit s někým z Prvního kraje. Myslela si, že lidi tam jsou blázni a rozmazlení frackové a možná je to pravda, ale Wynter jí taková nepřijde. Neví úplně, jestli se tomu jejich vtahu dá říkat přátelství, možná jsou to jenom známé, nebo ani to ne, ale Claudi si ráda namlouvá, že v ní má kamarádku. Vlastně ji má dost ráda, je jí sympatická a rozhodně by s ní do budoucna chtěla trávit více času.

Jake Cooper

[ džejk kjupr ]

 

Player: Jarci

FC: Zayn Malik



Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 17 deceased - totální vyčerpání




Jake je veľmi utiahnutý. Celkovo má len pár priateľov, no tí mu rozumejú, a jemu to stačí. Nebaví ho byť stredobodom pozornosti alebo v centre obrovského davu. Je mu to nepríjemné a teda keď nemusel, tak na také miesta ani nešiel. Výnimkou bola samozrejme sklízeň. A tak každý rok musel stáť a trpieť, či ho tá fiflena s krikľavou parochňou neprirodzenej farby z Kapitolu náhodou nevyžrebuje. Sklízne sú pre neho nočnou morou. Kedysi bol veľmi spoločenský, no potom vyžrebovali do Hier jeho najlepšieho priateľa a to, že sa z Hier nevrátil a zomrel veľmi nechutnou smrťou na Jake veľmi doľahlo, a vlastne od vtedy je taký, aký je. No táto otrasná udalosť mu aj v niečom pomohla. On a jeho kamarát neboli akýsi svalovci a keď kamarát zomrel medzi prvými, povedal si, že ak ho aj vyžrebujú do Hier, poriadne im to tam roztočí a nevzdá sa len tak bez boja, ako akási bábka. Kým dovtedy odmietal chodiť s otcom pracovať do lesa a ak už ho tam dotlačili tak zdrhol len čo sa naskytla vhodná príležitosť, teraz sa začal zaujímať o všetky nástroje, ktoré sa v lese používajú. Človek nikdy nevie, čo sa mu zíde v aréne. A tak nútil otca a ostatných chlapov pracujúcich v lese, aby mu o všetkom hodiny rozprávali a učili ho s rôznymi nástrojmi aj narábať. Otca len potešilo, keď uvidel záujem zo strany syna a preto nevidel dôvod neodovzdať mu svoje vedomosti. Veď mladí sa majú ešte toľko toho učiť. A tak sa postupne mladý pán naučil narábať s nožmi, perfektne so sekerou – žiadne prekvapenie, veď v sedmičke je hlavné lesníctvo a drevorubačstvo, a potom ešte s dýkami. Bolo tu ešte zopár menších nástrojov, no niečo ako kladivo by v aréne asi hľadal márne. Po aréne s kamarátom možno o Jakovej psychike povedať to, že občas je nevyrovnaný a dosť neprístupný. Pre niekoho, kto ho pozná len z videnia je to možno len šialenec a psychopat, no keď ho niekto spozná bližšie zistí, že je to príjemný, len trochu krehký človek.


Jake má až nespočetné množstvo slabín. Aspoň to je jeho názor. Keď ho nebodaj chytí nejaká depka, považuje sa za bezcenného človeka, ktorý je vlastne na tomto svete zbytočne a napádajú ho samovražedné sklony. Našťastie, takéto jeho záchvaty netrvajú dlho, a čoskoro ho prejdú, aj keď psychická slabosť tam ešte nejaký ten čas ostane. No to, že je taký aký je dobrý dojem, na ľudí, ktorý ho nepoznajú rozhodne neurobí. Toto sú viacmenej jeho psychické slabiny, no prirodzene sú to aj tie fyzické. Medzi tie najväčšie patrí asi nešikovnosť. Jeho blízky si už takpovediac zvykli na to, že nemôžu hysterčiť pre každú vec, ktorú pokazí alebo rozbije, lebo by pravdepodobne skončili v blázinci. Majú ho radi aj takého aký je. Veď je to ich rodina, a keď má dobrú náladu tak vie byť aj veľmi milí a príjemný spoločník. Zo zručností, ktoré by sa mu mohli v aréne hodiť na tom tiež nie je slávne. S väčšími zbraňami ako napríklad luk alebo meč nevie zaobchádzať, a pravdepodobne by ich nevedel ani správne uchopiť, nie to s nimi útočiť. Šplhať po stromoch vie len za častej prítomnosti hrubších konárov, inak je viacmenej stratený. A také niečo ako plávanie v živote nerobil. Jazero v lesoch siedmeho kraja nie je, alebo ho aspoň zatiaľ nikto neobjavil. Keď už nič iné, tak mu ide aspoň behanie a teda môže utekať pred nebezpečenstvom.


Narodil sa do rodiny bohatej (na pomery siedmeho kraja) už ako štvrté dieťa v poradí. Po ňom do rodiny prikvitli ešte ďalšie dve deti. Celkovo ich je teda šesť – štyria chlapci a dve dievčatá. Dvaja najstarší chlapci už žijú samostatne, majú nad dvadsať a pomaly si zakladajú svoje vlastné rodiny. Potom je tu osemnásť ročná dcéra Daisy, ktorá po prepustení otca z práce prevzala titul živiteľky rodiny. Keďže rodina nebola úple chudobná, túto situáciu zvládla do vtedy, kým si otec nenašiel novú prácu. Matka je nezamestnaná, veď takmer vždy keď mala nastúpiť do práce po materskej tak znova otehotnela. A kto by teraz zobral do práce ženu, ktorá nepracovala už dvadsať rokov? Asi nikto. No matke to neprekáža, stará sa o svoju rodinu, varí im, perie, a snaží sa, aby domácnosť fungovala bezchybne. A zatiaľ sa jej to darí. Jej deti ešte nikdy neboli nútené požiadať o kamienky (oblázky), aj keď párkrát to už hrozilo. Našťastie sa však vždy tomu darilo vyhnúť, a deti boli teda aspoň v menšom nebezpečenstve ako tie, ktoré nemali na výber a boli do toho dotlačené. V siedmom kraji je veľa chudobných ľudí, no akonáhle chlapci dosiahnu 18, môžu ísť pracovať do lesa aj za finančnú odmenu a to ich rodinám pomôže aspoň trochu. Jake pozná niektorých takých chlapcov, a celkom dobre s nimi vychádza, sú milí a skromný, nemajú potrebu byť namyslený, a tak sa dá s nimi aj pokojne porozprávať o hocičom. Čo sa týka Jaka a rodiny, ľúbi ich z celého srdca a snaží sa ich ochraňovať. Najmä svoje mladšie sestry, ktoré sú ešte príliš mladé na to, aby sa vedeli brániť samé.

Saturday, January 31, 2015

Rozhovor s Braydenem

Eudoxi Biswyne: *Upravená podle posledních výkřiků módy vystoupí na pódium, které již bylo na pláži připraveno. Je to nezvyklé místo, kde rozhovory provádět, ale co se dá dělat. Usměje se a utiší davy Kapitolanů, kteří se už nemohou dočkat až spatří svého vítěze.* Dámy a pánové, konečně jste se dočkali okamžiku, kdy můžete spatřit svého vítěze živého a zdravého. Přiznám se Vám, že i já jsem štěstím bez sebe. *Zasměje se, a poté ukáže někam bokem.* Prosím, přivítejte našeho nového vítěze, kterým se stal Brayden Humphrey z 9. kraje!

Brayden Humphrey: *Nějakou dobu byl v rukou stylistů, takže i nyní vypadá jako ze žurnálu, v pohodlném a upraveném obleku. Cítí se skvěle, jelikož má pocit, jakoby jej stín z arény ještě nedohnal. Ovšem možná jej ani nedožene, protože až na nějaké situace to vypadalo, jako by měl prostě jen hromadu štěstí. Vystoupá tedy pomalu k Eudoxi, přičemž ještě zamává publiku. Pak se s úsměvem obrátí k moderátorce.* Zdravím, *Pozdraví jako slušný chlapec, a pohledem přelétne pódium.*

Eudoxi Biswyne: *Mile se usměje a poté se usadí do připraveného křesla naproti Braydena. Odkašle si a podívá se na něj.* Takže, Braydene, jsem ráda, že tě mohu přivítat mezi živými lidmi, určitě to je pro každého z nás obrovská radost a čest mít tě po našem boku. *Nenápadně protočí očima jak blbě tahle věta zněla.* Nicméně, pověz nám, jaké jsou tvoje dojmy a zážitky z arény? Určitě se najde něco, co tě donutilo se zamyslet nad tvým dosavadním životem a tím, co se dělo kolem tebe, nemám pravdu? *Vyzve ho, aby se rozmluvil.*

Brayden Humphrey: *Vklouzne do křesla naproti Eudoxi, načež si přehodí nohu přes nohu a lehce povytáhne obočí, přičemž snad dává moderátorce najevo, že je připraven.* Ah, díky, taky jsem rád, že tu můžu být v tento nádherný den. *Promluví s úsměvem.* Dojmy z arény? Brr, jsem rád, že jsem venku. Tedy ne, že by slečna Antoinne neprovedla kus práce, o tom žádná. Přesto to ale nebylo kdovíjak příjemné prostředí. Opravdu jsem měl rád jen ten les, který svým způsobem vypadal tak nějak... v pořádku. Rád jsem se tam vracel. A dalo se tam dobře skrývat. *Řekne na rovinu.* Ale když si tak vezmu arénu a její dopad na můj život. Víte, je to ještě čerstvý, asi ode mně nečekejte kdovíjaké romány, ale aréna vás určitě změní, když kolem Vás umírají mladí lidé. A také spojenci. *Na malý moment se odmlčí.* Ale určitě si teď budu více vážit toho mám, když jsem dostal druhou šanci.

Eudoxi Biswyne: *Chápavě se na něj usměje, i když nemá páru, jaký to může v aréně být.* Když už jsi tak hezky narazil na spojenectví, jak to bylo v případě tebe a Jeralda? Vaše spojenectví bylo opravdu silné a muselo být pro tebe určitě těžké rozhodnout se, kdo nakonec dostane ampulku. Jaké to vlastně je, ten pocit, že jsi musel zabít svého spojence?

Brayden Humphrey: *Na malý moment se zachmuří. Právě kvůli svému spojenci má často špatný pocit. Sice na něj zaútočil první, ale i tak to bylo dost zlé.* Narazili jsme na sebe skoro náhodou, a pak už jsme se drželi při sobě, i když jsem nejdřív chtěl jako spojence Sedmičku. Artemis. Ale Jeralde byl v pohodě, až do posledních chvíle, hodně jsme si pomáhali. *Kývne pomalu, přičemž se na malý moment zamyslí.* Doufal jsem, že třeba až do finále nevydrží. Bylo to hnusné, ale přežít má jeden, a tak když se tam s někým spřátelíte, je to těžké. Ten poslední den byl už vůbec nepředstavitelný, a možná jsem i rád, že Jeralde zaútočil jako první. Já bych na to totiž asi nejdřív neměl. Měli jsme se asi rozprchnout dříve. *Řekne, s čímž pokrčí rameny.* Ale snad už se teď má Jeralde líp.

Eudoxi Biswyne: Musí být určitě těžké opustit své přátele, ale někdy je to to nejlepší, co člověk může udělat. *Usměje se.* Veškerý boj byl vlastně rozpoután kvůli ampulce, která vás měla zachránit, nemám pravdu? Co se ti jako první mihlo hlavou, když se v aréně objevila ta zvláštní mlha, která ničemu neškodila? Tvůrci občas posílají zákeřné útoky, aby otestovali vaši výdrž, to ví každý, ale co se v ten moment vybavilo zrovna tobě?

Brayden Humphrey: *Na to jen pokrčí rameny, i když ví, že by měl něco říci. Pobavit davy. Ale není tak to tak snadné.* Ano, ta ampulka. Nejprve byly dvě, ale pak byla jen jedna. To chápu, prostě to mělo zvýšit celé to napětí. *Pokrčí rameny.* No, mlhu jsem nejprve neregistroval. Ona ani nejdřív nic nedělala, prostě jen mlha. Ale říkal jsem si, že od Kapitolu můžu očekávat všechno, zvláště, když splátců ubývalo. Já už to pak moc nesledoval, Jeralde odešel pro nějakou vodu, a pak to všechno začalo. Dušení, bolesti. Kašlal jsem krev, bylo mi vážně dost špatně. Tak tak jsem se dokázal dostat do lesa, pak dál, k opuštěnému baráku. Poprvé se mi vlastně hlavou mihlo, že určitě umřu. *Řekne, jakoby si na něco vzpomněl.* Nebylo to nic moc.

Eudoxi Biswyne: Ovšem, zvládl jsi to a teď už tě čekají jenom léta odpočinku. *Usměje se na něj a povstane.* A nyní bych mezi nás ráda pozvala tu, jenž vytvořila tuto arénu stejně jako mnoho dalších. Talentovaná Devlin Antoinne! *Zatleská a pokývne rukou směrem, kde by měla být nachystaná.*

Brayden Humphrey: To doufám, *řekne, přičemž kývne, načež se odmlčí. Pak moderátorka uvede Deviln, a tak zvědavě natočí hlavu, aby mu tahle dámička neunikla. Rád by si pěkně zblízka prohlédl někoho, kdo stvořil arénu.*

Devlin Antoinne: *Poté, co jsi jí Eudoxi pozval na pódium, tam nakráčí ve červených krátkých šatech, které zdobí paví pírka péra. Vlasy sčesané do drdolu a v ruce drží korunku, ve tvaru listové zlaté koruny vyrobena do velikosti jeho hlavy. K publikum jen vznešeně kývne a hezky se na všechny usměje. Poté dojde k Braydenovi, na kterého se trochu opovrženě podívá, ale hned se to změní na celkem slušně milý úsměv.* Braydene Humphrey, gratuluji Ti k vítězství, nechť tě vždy doprovází štěstěna a se svým životem naložíš správně, když už Tě tu mezi vítězi máme. *Zadívá se na něj do očí tak, aby bylo jasno, že by neměl ztropit nějakou lumpárnu, jinak si ji nepřeje.* A teď se můžeme opět vrátit k Hladovým hrám. *Otočí se k publikum a věnuje všem jednu vzdušnou pusu, potom už si sedá ke křeslu vedle Eudoxi a vyčkává na rekapitulaci.*

Brayden Humphrey: *Nakonec se tam přeci jen objeví. Na malý moment úplně ztuhne, protože je to prostě zvláštní vidět někoho, kdo dělá Hry, tak blízko. Pomalu tedy vstane z křesla, přičemž přijme korunku.* Díky, budu se snažit. *Řekne, ačkoliv by tedy hrozně rád viděl, jak tato dáma padá z pódia někam dolů. A s ní i ti další lidé kolem. Ale nakonec to všechno zamaskuje pod úsměv, s kterým se usadí do křesla.*



Je už ta správná tma a atmosféra. Světla na pódiu zhasnou a okolní pochodně na pláži se též na chvíli zhasí. A teď přichází ta očekávaná chvíle, konečně se všichni zase vrátí do minulosti a podívají se na nejlepší záznamy z arény. Za křesly s vítězem, moderátorkou a tvůrkyní se objeví velké bílé plátno a poté už projektor odvede svojí práci, kdy konečně spustí REKAPITULACI HER.

Eudoxi Biswyne: *Spokojeně sleduje rekapitulaci, která ji velmi pobavila, a když skončí zatleská na počest Devlin.* Tak, to by bylo pro dnešek už zřejmě z našeho rozhovoru všechno. Rozhodně však nikam nespěchejte, protože právě začíná večírek na počest našeho vítěze a takovou jedinečnou příležitost si nikdo z vás určitě nechce nechat ujít! *Zasměje se a začne se klidit z pódia, aby si našla něco dobrého k pití.*

Thursday, January 29, 2015

Tweety Jagger

[ tvýty džegr ]

 

Player: Sabrae

FC: Asa Butterfield



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 14 deceased - uštknutý štíry


Token: Gumová kachnička


Žije si ve vlastním světě a vidí okolo sebe věci tak nějak jinak, chápe věci jinak, ale přesto daleko líp než většina lidí. Dokáže vymyslet někdy i takové věci, o kterých si spousta lidí říká, že je to snad nemožné. Je roztěkaný jako každé jiné dítě, ale překvapivě pozorný. Spíš se na všechno kouká ohromně detailně a pro nepodstatné věci ve svém velkokapacitním mozku nemá místo. Má ohromný smysl pro umění, strašně rád si sepisuje nějaké texty a vytváří k nim haldu prapodivných obrázků s poznámkami, které jsou pro ostatní šifrou. Dokáže v nich najít skrytý smysl, zatímco ostatní vidí jen čáranici. Tyhle věci strašně rád vysvětluje a dovede o nich hodiny mluvit. Zvláštním způsobem chování k sobě lidi naprosto přitáhne a nebo odpudí. Někteří lidé mají potřebu ho chránit, protože si myslí, že je strašně křehký a duševně chorý. Když ho poznáte blíže, objevíte v něm inteligentní duši. Na základní školu už nechodí, protože se v něm objevil skrytý talent na aranžování a stříhání. To co dovede se zahradními nůžkami je neuvěřitelné. Jeho kostnaté a dlouhé paže s podobně stavěnými prsty mají v sobě přirozený cit pro tvary a jemnost, s rychlostí a obratností dokáže z ošklivého keře vystříhat požadovaný tvar v perfektním vzezření. Je sice dlouhonohý, ale poměrně prostorově úsporný, takže se poskládá skoro kamkoliv. Má i poměrně rychlý běh a reflexy kočky. Dokáže se postavit i do všelijakých krkolomných poloh a obstojně vidí i ve tmě. Vším se nadměrně zaobírá a zkoumá, hlavně lidi, u nichž je schopen po krátkém rozhovoru odhadnout jejich přibližnou povahu. Schopnosti zakončíme tím, že je dobrý lezec. Ještě aby ne, když je v jejich kraji takových stromů a pro nejlepší stříhání kolikrát musí balancovat i pěkně vysoko. A z toho vyplývá, že musí mít sílu minimálně na to, aby vytáhl svoje tělo i do těchto výšin.


Je to kluk z jedenáctky, takže je jasný, že bude v boji vážně hrozný. S nůžkami sice nějakou tu obratnost má, možná by na to i měl někoho vážně zranit, ale bude tu taky nejspíš hrát významnou roli psychika. Protože proč by měl někomu záměrně ubližovat? Tohle jde úplně mimo jeho myšlení, ale je jasné, že kdyby byl v kritické situaci, pud sebezáchovy by ho k nějakým činům prostě dokopal. Asi bude mít ve výcvikovém centru dost co dohánět, další věc, co dokáže ublížit a on ji držel jen párkrát v životě-nůž. S tímto by si ještě poradil, ale vrazíte mu do ruky nějakou jinou zbraň a první myšlenka, co ho napadne bude ten fakt, že je to vážně ošklivé a potřebuje to zkrášlit a nebo taky, že s tím by se keře vážně upravovat nedaly. Takže zbraně pokud možno ne. Není to ani žádný silák, odpovídá tak průměru jeho věku a to je pro něj dostačující, víc k životu nepotřebuje. Je taky úplně mimo v těch činnostech jako je lovení a další věci tomu podobné. Maso moc nejí a ještě byste ho nutili do zabíjení nevinných zvířátek, jeho vyčítavému pohledu v tom případě už nikdy neuniknete. Rozdělávání ohně mu také nic neříká a plavání je na stejné úrovni. Jeho živel je země a on ostatní nemá rád. Stejně tak mu dělá problém si vytvářet přátele. Kolikrát se ti neznámí snaží pochopit celý význam jeho slov, ale moc se to nedaří. Jak je uzavřený ve vlastní mysli a světě, nedokáže najít moc témat na společnou konverzaci, což ho vážně mrzí, ale dělat s tím nic nedokáže. Často ho přepadá lítost a noční můry, které způsobily to, že trpí chorobným strachem z toho, že půjde do pekla. Taky se bojí toho, že zůstane navždy sám a opuštěný.


Měl to štěstí, že je jediným synem majetných rodičů. Otec se stará o vývoz nejlepších rostlin do Kapitolu a matka tam sama velmi často pobývá, jelikož je žádanou dekoratérkou. Tyhle vlohy nejspíš pochytil od ní. Hodně ho mrzí, že nemá žádného sourozence, ale už žádný přírůstek nechtěli. Bylo to nejspíš kvůli Tweetyho chování, chtěli se mu víc věnovat, ale kariéra byla pro ně jako ve většině případů důležitější. On jim to nezazlívá, vždyť patří mezi nejchudší kraje. Samotu ničí stříháním a nebo podíváním s rostlinami. Ve svém pokoji má všude nějakou zeleň, má pocit, že v nich jsou taky duše a promlouvají k němu, potěšují ho svou přítomností. Ke gumové kachní hlavě přišel tak, že ji našel ležet u malinovníku, přímo u jeho větví. Takže prostě žije v domněnce, že hlava vyrostla na něm. Bere jí jako požehnání a nosí jí všude sebou. Zvlášť když stříhá keře, tak je mu múzou a on si od ní nechává našeptávat. Hry nějak jeho svět neovlivnily, spíš si ani neuvědomuje, jak kruté jsou a nevěnuje jim téměř žádnou pozornost, na práci má mnohem důležitější věci.

Wednesday, January 28, 2015

Daryl Douglas

[ deryl dagléz ]

[player] Renaiti

[fc] Norman Reedus
 

we'll be their worst damn nightmare

× [species] human
× [date of birth] may 2, 2174 | ♉︎ taurus
× [loyalty] capitol
× [credits] 212.5

× [level] 1
× [age] fifty | 50
× [occupation] gamemaker
× [gems] 0




defense [ 1 ]
  • Vzhledově tento muž nevypadá vůbec špatně. Má delší tmavě kaštanové vlasy, upravené strniště, vypracovanou postavu a další oku lichotivé přednosti. Celkově je na něm hodně vidět, že si na svém vzhledu zakládá a pokud se někde ukáže, vždycky je perfektně upravený. Jen tak by si nedovolil opustit svůj byt, aniž by se před tím nezkontroloval v zrcadle. Ano, možná je tím občas až příliš posedlý, ale co jiného byste u muže z Kapitolu čekali? Ovšem pokud nahlédneme pod luxusní kabátec jeho osobnosti, který si libuje v přepychu, uvidíme sobeckého a vzteklého muže, kterému je občas lepší se za některých okolností vyhýbat. Dal by se charakterizovat jako typický cholerik, kterému stačí jen velmi málo, aby viděl rudě celý svět. Úsměv na jeho tváři je vidět velmi zřídka, ale jinak je velmi společenským tvorem. Je komunikativní a vůbec mu nedělá problém se s někým dát do řeči. Abyste však neskončili na omylu, ačkoli společnost rád vyhledává a občas si jen tak jde sednout někam do restaurace nebo do baru, tak žije sám. Ne proto, že by ženy neměl rád, ale ve většině případů s ním prostě žádné nevydrží. Nikdo ho moc nechápe a hlavně nerespektuje, co se týče jeho zvyků. Když už si našel nějaký dlouhodobější vztah, ta žena se ho snažila změnit a to on nechce. Je prostě rád takový, jaký je. Navíc, nalejme si čistého vína, která žena by vydržela ty jeho ustavičné změny nálad? Hodně se proto prostě upíná na svoji práci, která je pro něj úplně vším. Velmi rád pracuje s elektronikou, ve které se také dobře vyzná. Celkově si dost libuje ve všech těch nových vymoženostech, které teď mají k dispozici. Už dlouho sní o tom, že by si třeba nechal nějak vylepšit svoje tělo tou novou technologií, ale zatím si na to nenašel čas. Dal by se považovat za celkem chápavého člověka, kterého jen tak něco nevyvede z omylu, ovšem nad čím mu zůstává hlava stát, je štědrost Kapitolu, který nabízí vítězům bohatství a luxusní dům. Nechápe, proč by ti darmožrouti - jak je s oblibou nazývá - měli zasluhovat takovou péči, když se vzepřeli vládě Kapitolu - už hned několikrát - který je po celou dobu živil a dával jim možnost vychovávat jejich děti. Na splátce, kteří každoročně míří do Kapitolu, se vždy dívá s nechutí a nelibostí. Ale na jednu stranu, alespoň má možnost si jednou za rok vzít popcorn, pobavit se u Hladových her a občas si i na někoho vsadit.
× × ×
  • [ file 001 ] Odkud jen začít? Tento muž toho prožil za svůj život tolik, že by se to ani na jedné ruce nedalo spočítat, začneme proto od doby, kdy se mu svět změnil. Jeho otec, tvůrce her a jeho matka, stylistka, patřili mezi vážené lidi v Kapitolu, a proto měl možnost studia v pohodlí domova. Nijak mu ani nechybělo, že nemohl studovat s nějakými otravnými spolužáky, kteří byli jistě stejně hloupější než on, ve většině případů. Věda a technika ho vždycky bavila ze všeho nejvíce, a tak byl rád, když mu o tom otec řekl něco navíc, co v učebnicích nebylo. Nebyl úplně nějaký knihomol, to rozhodně ne, ale když ho něco zajímalo, chtěl se dozvědět co nejvíce jen mohl. Již v raném věku s oblibou sledoval Hry a radoval se nad smrtí každého darmožrouta, který si smrt vlastně zavinil sám, protože nebyl tak dobrý na to, aby přežil. Vůči krutostem na ostatních se v té době stal velmi chladným a při hraní si s dětskými postavičkami, je často rozřezával, vykuchával a políval trochou kečupu nebo je vhodil do plápolajícího ohně v krbu. Postupem času přešel až ke kreslení jeho oblíbených zvířat - mutů z arén. Jeho otec měl z něj velikou radost a byl na něj velmi pyšný, dokonce mu platil i různé kurzy kreativity, aby na tohle měl pořádnou fantazii a rozvíjela se mu více. Hodně využíval toho, že mu všechno bylo servírováno na stříbrném podnose a prostě si užíval života. Přes den vypadal jako slušný syn, ale v noci ho prostě večírky a všechny tyhle mladistvé zábavy lákaly. Možná právě tam se nejvíce projevila ta jeho komunikativnost. Na jednom takovém večírku poznal dívku a později si myslel, že je to láska jako trám. Najednou se jeho život zdál být úplně idylický. Byl mladý, měl krásnou přítelkyni a život před sebou. Když jenom mohl, otci dělal společnost při Hrách a sledoval ho, jak to vlastně chodí. Jakmile dosáhl požadovaného věku, aby se mohl ucházet o tento post, jeho otec ho na přijímací řízení připravil, jak jen nejlépe mohl. Krátce před oznámením přijetí Daryla, měli jeho rodiče autonehodu, při níž oba zemřeli. Jejich syna to ovšem nijak zvláště nepoznamenalo, již odmala ho obklopovala úmrtí. Možná i to byl jeden z důvodů proč se prostě jeho životní láska sebrala a zmizela mu ze života - nejspíše si myslela, že není schopen vůbec žádných citů. Najednou mu připadalo, jako by za post Tvůrce musel zaplatit strašně velkou daň. Od té doby je proto docela takový morous a ačkoli svoji práci miluje, mívá i takové ty stavy, kdy se prostě musí opít, aby se ze svých myšlenek nezbláznil. Za tu dobu měl samozřejmě pár žen ve svém životě, ale nikdy to nepřešlo v něco vážnějšího. Asi prostě už zůstane takovým vlkem samotářem. Čím dál více se ale začíná podobat svému otci, co se týče chování a přístupu k práci. Až takhle zpětně si uvědomuje, že nejspíše svého otce vždycky obdivoval a to co teď dělá, tak jen na jeho počest. Smutné je, že mu to došlo až po tak dlouhé době. 

  • Beatrice Ellie Chaucer × Jednou ji potkal, úplně náhodou v restauraci. Nevěděl o koho jde a když tam byla tak sama, tak si k ní přisedl. Už tehdy na něj působila jako velmi ambiciózní žena, která se chce stát právničkou a byl si jistý, že svého cíle určitě dosáhne. Od té doby ji ještě párkrát viděl. Připadalo mu, že si docela rozumí, protože mezi nimi nikdy hovor nijak nevázl. Ale nejspíše se mýlil, protože potom to tak nějak všechno odeznělo, stejně rychle, jako se potkali, tak se přestali zase vídat. Dlouho už o ní neslyšel. Asi o ni úplně až tak strach nemá, to ne, tak dobře se zase neznali. Kdyby se s ní teď někde potkal, určitě by neměl problém se s ní zase dát do řeči, alespoň by si měli o čem povídat.
  • Jasmine Lombard × O její existenci neměl ani tušení. Nejdříve si i myslel, že utekla někde z blázince, protože on a otec? Dobrý vtip. Měl ji za někoho, kdo se chce jen přiživit a jde jí o peníze. Až když testy opravdu potvrdily, že tohle stvoření je jeho dcera, tak tomu hodlal uvěřit, ačkoli se mu do toho stále příliš nechtělo. Není moc nadšený z toho, že mu vstoupila do života a dává jí to dost najevo. Tak trochu si na ní vybíjí tu zášť, kterou chová vůči její matce, která ho opustila, aniž by mu řekla proč. Je jí podobná a to ho štve ještě více. Nemá vůči ní nějak špatný pocit, že třeba musela vyrůstat bez něj. Bere to tak, že oběma bez toho druhého jistě bylo lépe. Neví jestli si k ní někdy dokáže pořádně najít cestu, asi to bude chtít čas. Hodně času. To, že utrácí ještě za nějakou další osobu ho také docela štve, protože ona je vážně náročná, jenže taky naprosto neodbytná. Asi tam v té povaze má vážně něco po něm. Přinutil ji proto si najít práci u Hladových her, ať si na to její matka říká co chce. On se o ni teď stará, tak jí taky bude říkat co má dělat a alespoň jí nebude muset pořád všechno kupovat.

  • 1x obsidiánový klíč

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92