Saturday, January 31, 2015

Rozhovor s Braydenem

Eudoxi Biswyne: *Upravená podle posledních výkřiků módy vystoupí na pódium, které již bylo na pláži připraveno. Je to nezvyklé místo, kde rozhovory provádět, ale co se dá dělat. Usměje se a utiší davy Kapitolanů, kteří se už nemohou dočkat až spatří svého vítěze.* Dámy a pánové, konečně jste se dočkali okamžiku, kdy můžete spatřit svého vítěze živého a zdravého. Přiznám se Vám, že i já jsem štěstím bez sebe. *Zasměje se, a poté ukáže někam bokem.* Prosím, přivítejte našeho nového vítěze, kterým se stal Brayden Humphrey z 9. kraje!

Brayden Humphrey: *Nějakou dobu byl v rukou stylistů, takže i nyní vypadá jako ze žurnálu, v pohodlném a upraveném obleku. Cítí se skvěle, jelikož má pocit, jakoby jej stín z arény ještě nedohnal. Ovšem možná jej ani nedožene, protože až na nějaké situace to vypadalo, jako by měl prostě jen hromadu štěstí. Vystoupá tedy pomalu k Eudoxi, přičemž ještě zamává publiku. Pak se s úsměvem obrátí k moderátorce.* Zdravím, *Pozdraví jako slušný chlapec, a pohledem přelétne pódium.*

Eudoxi Biswyne: *Mile se usměje a poté se usadí do připraveného křesla naproti Braydena. Odkašle si a podívá se na něj.* Takže, Braydene, jsem ráda, že tě mohu přivítat mezi živými lidmi, určitě to je pro každého z nás obrovská radost a čest mít tě po našem boku. *Nenápadně protočí očima jak blbě tahle věta zněla.* Nicméně, pověz nám, jaké jsou tvoje dojmy a zážitky z arény? Určitě se najde něco, co tě donutilo se zamyslet nad tvým dosavadním životem a tím, co se dělo kolem tebe, nemám pravdu? *Vyzve ho, aby se rozmluvil.*

Brayden Humphrey: *Vklouzne do křesla naproti Eudoxi, načež si přehodí nohu přes nohu a lehce povytáhne obočí, přičemž snad dává moderátorce najevo, že je připraven.* Ah, díky, taky jsem rád, že tu můžu být v tento nádherný den. *Promluví s úsměvem.* Dojmy z arény? Brr, jsem rád, že jsem venku. Tedy ne, že by slečna Antoinne neprovedla kus práce, o tom žádná. Přesto to ale nebylo kdovíjak příjemné prostředí. Opravdu jsem měl rád jen ten les, který svým způsobem vypadal tak nějak... v pořádku. Rád jsem se tam vracel. A dalo se tam dobře skrývat. *Řekne na rovinu.* Ale když si tak vezmu arénu a její dopad na můj život. Víte, je to ještě čerstvý, asi ode mně nečekejte kdovíjaké romány, ale aréna vás určitě změní, když kolem Vás umírají mladí lidé. A také spojenci. *Na malý moment se odmlčí.* Ale určitě si teď budu více vážit toho mám, když jsem dostal druhou šanci.

Eudoxi Biswyne: *Chápavě se na něj usměje, i když nemá páru, jaký to může v aréně být.* Když už jsi tak hezky narazil na spojenectví, jak to bylo v případě tebe a Jeralda? Vaše spojenectví bylo opravdu silné a muselo být pro tebe určitě těžké rozhodnout se, kdo nakonec dostane ampulku. Jaké to vlastně je, ten pocit, že jsi musel zabít svého spojence?

Brayden Humphrey: *Na malý moment se zachmuří. Právě kvůli svému spojenci má často špatný pocit. Sice na něj zaútočil první, ale i tak to bylo dost zlé.* Narazili jsme na sebe skoro náhodou, a pak už jsme se drželi při sobě, i když jsem nejdřív chtěl jako spojence Sedmičku. Artemis. Ale Jeralde byl v pohodě, až do posledních chvíle, hodně jsme si pomáhali. *Kývne pomalu, přičemž se na malý moment zamyslí.* Doufal jsem, že třeba až do finále nevydrží. Bylo to hnusné, ale přežít má jeden, a tak když se tam s někým spřátelíte, je to těžké. Ten poslední den byl už vůbec nepředstavitelný, a možná jsem i rád, že Jeralde zaútočil jako první. Já bych na to totiž asi nejdřív neměl. Měli jsme se asi rozprchnout dříve. *Řekne, s čímž pokrčí rameny.* Ale snad už se teď má Jeralde líp.

Eudoxi Biswyne: Musí být určitě těžké opustit své přátele, ale někdy je to to nejlepší, co člověk může udělat. *Usměje se.* Veškerý boj byl vlastně rozpoután kvůli ampulce, která vás měla zachránit, nemám pravdu? Co se ti jako první mihlo hlavou, když se v aréně objevila ta zvláštní mlha, která ničemu neškodila? Tvůrci občas posílají zákeřné útoky, aby otestovali vaši výdrž, to ví každý, ale co se v ten moment vybavilo zrovna tobě?

Brayden Humphrey: *Na to jen pokrčí rameny, i když ví, že by měl něco říci. Pobavit davy. Ale není tak to tak snadné.* Ano, ta ampulka. Nejprve byly dvě, ale pak byla jen jedna. To chápu, prostě to mělo zvýšit celé to napětí. *Pokrčí rameny.* No, mlhu jsem nejprve neregistroval. Ona ani nejdřív nic nedělala, prostě jen mlha. Ale říkal jsem si, že od Kapitolu můžu očekávat všechno, zvláště, když splátců ubývalo. Já už to pak moc nesledoval, Jeralde odešel pro nějakou vodu, a pak to všechno začalo. Dušení, bolesti. Kašlal jsem krev, bylo mi vážně dost špatně. Tak tak jsem se dokázal dostat do lesa, pak dál, k opuštěnému baráku. Poprvé se mi vlastně hlavou mihlo, že určitě umřu. *Řekne, jakoby si na něco vzpomněl.* Nebylo to nic moc.

Eudoxi Biswyne: Ovšem, zvládl jsi to a teď už tě čekají jenom léta odpočinku. *Usměje se na něj a povstane.* A nyní bych mezi nás ráda pozvala tu, jenž vytvořila tuto arénu stejně jako mnoho dalších. Talentovaná Devlin Antoinne! *Zatleská a pokývne rukou směrem, kde by měla být nachystaná.*

Brayden Humphrey: To doufám, *řekne, přičemž kývne, načež se odmlčí. Pak moderátorka uvede Deviln, a tak zvědavě natočí hlavu, aby mu tahle dámička neunikla. Rád by si pěkně zblízka prohlédl někoho, kdo stvořil arénu.*

Devlin Antoinne: *Poté, co jsi jí Eudoxi pozval na pódium, tam nakráčí ve červených krátkých šatech, které zdobí paví pírka péra. Vlasy sčesané do drdolu a v ruce drží korunku, ve tvaru listové zlaté koruny vyrobena do velikosti jeho hlavy. K publikum jen vznešeně kývne a hezky se na všechny usměje. Poté dojde k Braydenovi, na kterého se trochu opovrženě podívá, ale hned se to změní na celkem slušně milý úsměv.* Braydene Humphrey, gratuluji Ti k vítězství, nechť tě vždy doprovází štěstěna a se svým životem naložíš správně, když už Tě tu mezi vítězi máme. *Zadívá se na něj do očí tak, aby bylo jasno, že by neměl ztropit nějakou lumpárnu, jinak si ji nepřeje.* A teď se můžeme opět vrátit k Hladovým hrám. *Otočí se k publikum a věnuje všem jednu vzdušnou pusu, potom už si sedá ke křeslu vedle Eudoxi a vyčkává na rekapitulaci.*

Brayden Humphrey: *Nakonec se tam přeci jen objeví. Na malý moment úplně ztuhne, protože je to prostě zvláštní vidět někoho, kdo dělá Hry, tak blízko. Pomalu tedy vstane z křesla, přičemž přijme korunku.* Díky, budu se snažit. *Řekne, ačkoliv by tedy hrozně rád viděl, jak tato dáma padá z pódia někam dolů. A s ní i ti další lidé kolem. Ale nakonec to všechno zamaskuje pod úsměv, s kterým se usadí do křesla.*



Je už ta správná tma a atmosféra. Světla na pódiu zhasnou a okolní pochodně na pláži se též na chvíli zhasí. A teď přichází ta očekávaná chvíle, konečně se všichni zase vrátí do minulosti a podívají se na nejlepší záznamy z arény. Za křesly s vítězem, moderátorkou a tvůrkyní se objeví velké bílé plátno a poté už projektor odvede svojí práci, kdy konečně spustí REKAPITULACI HER.

Eudoxi Biswyne: *Spokojeně sleduje rekapitulaci, která ji velmi pobavila, a když skončí zatleská na počest Devlin.* Tak, to by bylo pro dnešek už zřejmě z našeho rozhovoru všechno. Rozhodně však nikam nespěchejte, protože právě začíná večírek na počest našeho vítěze a takovou jedinečnou příležitost si nikdo z vás určitě nechce nechat ujít! *Zasměje se a začne se klidit z pódia, aby si našla něco dobrého k pití.*

Thursday, January 29, 2015

Tweety Jagger

[ tvýty džegr ]

 

Player: Sabrae

FC: Asa Butterfield



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 14 deceased - uštknutý štíry


Token: Gumová kachnička


Žije si ve vlastním světě a vidí okolo sebe věci tak nějak jinak, chápe věci jinak, ale přesto daleko líp než většina lidí. Dokáže vymyslet někdy i takové věci, o kterých si spousta lidí říká, že je to snad nemožné. Je roztěkaný jako každé jiné dítě, ale překvapivě pozorný. Spíš se na všechno kouká ohromně detailně a pro nepodstatné věci ve svém velkokapacitním mozku nemá místo. Má ohromný smysl pro umění, strašně rád si sepisuje nějaké texty a vytváří k nim haldu prapodivných obrázků s poznámkami, které jsou pro ostatní šifrou. Dokáže v nich najít skrytý smysl, zatímco ostatní vidí jen čáranici. Tyhle věci strašně rád vysvětluje a dovede o nich hodiny mluvit. Zvláštním způsobem chování k sobě lidi naprosto přitáhne a nebo odpudí. Někteří lidé mají potřebu ho chránit, protože si myslí, že je strašně křehký a duševně chorý. Když ho poznáte blíže, objevíte v něm inteligentní duši. Na základní školu už nechodí, protože se v něm objevil skrytý talent na aranžování a stříhání. To co dovede se zahradními nůžkami je neuvěřitelné. Jeho kostnaté a dlouhé paže s podobně stavěnými prsty mají v sobě přirozený cit pro tvary a jemnost, s rychlostí a obratností dokáže z ošklivého keře vystříhat požadovaný tvar v perfektním vzezření. Je sice dlouhonohý, ale poměrně prostorově úsporný, takže se poskládá skoro kamkoliv. Má i poměrně rychlý běh a reflexy kočky. Dokáže se postavit i do všelijakých krkolomných poloh a obstojně vidí i ve tmě. Vším se nadměrně zaobírá a zkoumá, hlavně lidi, u nichž je schopen po krátkém rozhovoru odhadnout jejich přibližnou povahu. Schopnosti zakončíme tím, že je dobrý lezec. Ještě aby ne, když je v jejich kraji takových stromů a pro nejlepší stříhání kolikrát musí balancovat i pěkně vysoko. A z toho vyplývá, že musí mít sílu minimálně na to, aby vytáhl svoje tělo i do těchto výšin.


Je to kluk z jedenáctky, takže je jasný, že bude v boji vážně hrozný. S nůžkami sice nějakou tu obratnost má, možná by na to i měl někoho vážně zranit, ale bude tu taky nejspíš hrát významnou roli psychika. Protože proč by měl někomu záměrně ubližovat? Tohle jde úplně mimo jeho myšlení, ale je jasné, že kdyby byl v kritické situaci, pud sebezáchovy by ho k nějakým činům prostě dokopal. Asi bude mít ve výcvikovém centru dost co dohánět, další věc, co dokáže ublížit a on ji držel jen párkrát v životě-nůž. S tímto by si ještě poradil, ale vrazíte mu do ruky nějakou jinou zbraň a první myšlenka, co ho napadne bude ten fakt, že je to vážně ošklivé a potřebuje to zkrášlit a nebo taky, že s tím by se keře vážně upravovat nedaly. Takže zbraně pokud možno ne. Není to ani žádný silák, odpovídá tak průměru jeho věku a to je pro něj dostačující, víc k životu nepotřebuje. Je taky úplně mimo v těch činnostech jako je lovení a další věci tomu podobné. Maso moc nejí a ještě byste ho nutili do zabíjení nevinných zvířátek, jeho vyčítavému pohledu v tom případě už nikdy neuniknete. Rozdělávání ohně mu také nic neříká a plavání je na stejné úrovni. Jeho živel je země a on ostatní nemá rád. Stejně tak mu dělá problém si vytvářet přátele. Kolikrát se ti neznámí snaží pochopit celý význam jeho slov, ale moc se to nedaří. Jak je uzavřený ve vlastní mysli a světě, nedokáže najít moc témat na společnou konverzaci, což ho vážně mrzí, ale dělat s tím nic nedokáže. Často ho přepadá lítost a noční můry, které způsobily to, že trpí chorobným strachem z toho, že půjde do pekla. Taky se bojí toho, že zůstane navždy sám a opuštěný.


Měl to štěstí, že je jediným synem majetných rodičů. Otec se stará o vývoz nejlepších rostlin do Kapitolu a matka tam sama velmi často pobývá, jelikož je žádanou dekoratérkou. Tyhle vlohy nejspíš pochytil od ní. Hodně ho mrzí, že nemá žádného sourozence, ale už žádný přírůstek nechtěli. Bylo to nejspíš kvůli Tweetyho chování, chtěli se mu víc věnovat, ale kariéra byla pro ně jako ve většině případů důležitější. On jim to nezazlívá, vždyť patří mezi nejchudší kraje. Samotu ničí stříháním a nebo podíváním s rostlinami. Ve svém pokoji má všude nějakou zeleň, má pocit, že v nich jsou taky duše a promlouvají k němu, potěšují ho svou přítomností. Ke gumové kachní hlavě přišel tak, že ji našel ležet u malinovníku, přímo u jeho větví. Takže prostě žije v domněnce, že hlava vyrostla na něm. Bere jí jako požehnání a nosí jí všude sebou. Zvlášť když stříhá keře, tak je mu múzou a on si od ní nechává našeptávat. Hry nějak jeho svět neovlivnily, spíš si ani neuvědomuje, jak kruté jsou a nevěnuje jim téměř žádnou pozornost, na práci má mnohem důležitější věci.

Wednesday, January 28, 2015

Daryl Douglas

[ deryl dagléz ]

[player] Renaiti

[fc] Norman Reedus
 

we'll be their worst damn nightmare

× [species] human
× [date of birth] may 2, 2174 | ♉︎ taurus
× [loyalty] capitol
× [credits] 212.5

× [level] 1
× [age] fifty | 50
× [occupation] gamemaker
× [gems] 0




defense [ 1 ]
  • Vzhledově tento muž nevypadá vůbec špatně. Má delší tmavě kaštanové vlasy, upravené strniště, vypracovanou postavu a další oku lichotivé přednosti. Celkově je na něm hodně vidět, že si na svém vzhledu zakládá a pokud se někde ukáže, vždycky je perfektně upravený. Jen tak by si nedovolil opustit svůj byt, aniž by se před tím nezkontroloval v zrcadle. Ano, možná je tím občas až příliš posedlý, ale co jiného byste u muže z Kapitolu čekali? Ovšem pokud nahlédneme pod luxusní kabátec jeho osobnosti, který si libuje v přepychu, uvidíme sobeckého a vzteklého muže, kterému je občas lepší se za některých okolností vyhýbat. Dal by se charakterizovat jako typický cholerik, kterému stačí jen velmi málo, aby viděl rudě celý svět. Úsměv na jeho tváři je vidět velmi zřídka, ale jinak je velmi společenským tvorem. Je komunikativní a vůbec mu nedělá problém se s někým dát do řeči. Abyste však neskončili na omylu, ačkoli společnost rád vyhledává a občas si jen tak jde sednout někam do restaurace nebo do baru, tak žije sám. Ne proto, že by ženy neměl rád, ale ve většině případů s ním prostě žádné nevydrží. Nikdo ho moc nechápe a hlavně nerespektuje, co se týče jeho zvyků. Když už si našel nějaký dlouhodobější vztah, ta žena se ho snažila změnit a to on nechce. Je prostě rád takový, jaký je. Navíc, nalejme si čistého vína, která žena by vydržela ty jeho ustavičné změny nálad? Hodně se proto prostě upíná na svoji práci, která je pro něj úplně vším. Velmi rád pracuje s elektronikou, ve které se také dobře vyzná. Celkově si dost libuje ve všech těch nových vymoženostech, které teď mají k dispozici. Už dlouho sní o tom, že by si třeba nechal nějak vylepšit svoje tělo tou novou technologií, ale zatím si na to nenašel čas. Dal by se považovat za celkem chápavého člověka, kterého jen tak něco nevyvede z omylu, ovšem nad čím mu zůstává hlava stát, je štědrost Kapitolu, který nabízí vítězům bohatství a luxusní dům. Nechápe, proč by ti darmožrouti - jak je s oblibou nazývá - měli zasluhovat takovou péči, když se vzepřeli vládě Kapitolu - už hned několikrát - který je po celou dobu živil a dával jim možnost vychovávat jejich děti. Na splátce, kteří každoročně míří do Kapitolu, se vždy dívá s nechutí a nelibostí. Ale na jednu stranu, alespoň má možnost si jednou za rok vzít popcorn, pobavit se u Hladových her a občas si i na někoho vsadit.
× × ×
  • [ file 001 ] Odkud jen začít? Tento muž toho prožil za svůj život tolik, že by se to ani na jedné ruce nedalo spočítat, začneme proto od doby, kdy se mu svět změnil. Jeho otec, tvůrce her a jeho matka, stylistka, patřili mezi vážené lidi v Kapitolu, a proto měl možnost studia v pohodlí domova. Nijak mu ani nechybělo, že nemohl studovat s nějakými otravnými spolužáky, kteří byli jistě stejně hloupější než on, ve většině případů. Věda a technika ho vždycky bavila ze všeho nejvíce, a tak byl rád, když mu o tom otec řekl něco navíc, co v učebnicích nebylo. Nebyl úplně nějaký knihomol, to rozhodně ne, ale když ho něco zajímalo, chtěl se dozvědět co nejvíce jen mohl. Již v raném věku s oblibou sledoval Hry a radoval se nad smrtí každého darmožrouta, který si smrt vlastně zavinil sám, protože nebyl tak dobrý na to, aby přežil. Vůči krutostem na ostatních se v té době stal velmi chladným a při hraní si s dětskými postavičkami, je často rozřezával, vykuchával a políval trochou kečupu nebo je vhodil do plápolajícího ohně v krbu. Postupem času přešel až ke kreslení jeho oblíbených zvířat - mutů z arén. Jeho otec měl z něj velikou radost a byl na něj velmi pyšný, dokonce mu platil i různé kurzy kreativity, aby na tohle měl pořádnou fantazii a rozvíjela se mu více. Hodně využíval toho, že mu všechno bylo servírováno na stříbrném podnose a prostě si užíval života. Přes den vypadal jako slušný syn, ale v noci ho prostě večírky a všechny tyhle mladistvé zábavy lákaly. Možná právě tam se nejvíce projevila ta jeho komunikativnost. Na jednom takovém večírku poznal dívku a později si myslel, že je to láska jako trám. Najednou se jeho život zdál být úplně idylický. Byl mladý, měl krásnou přítelkyni a život před sebou. Když jenom mohl, otci dělal společnost při Hrách a sledoval ho, jak to vlastně chodí. Jakmile dosáhl požadovaného věku, aby se mohl ucházet o tento post, jeho otec ho na přijímací řízení připravil, jak jen nejlépe mohl. Krátce před oznámením přijetí Daryla, měli jeho rodiče autonehodu, při níž oba zemřeli. Jejich syna to ovšem nijak zvláště nepoznamenalo, již odmala ho obklopovala úmrtí. Možná i to byl jeden z důvodů proč se prostě jeho životní láska sebrala a zmizela mu ze života - nejspíše si myslela, že není schopen vůbec žádných citů. Najednou mu připadalo, jako by za post Tvůrce musel zaplatit strašně velkou daň. Od té doby je proto docela takový morous a ačkoli svoji práci miluje, mívá i takové ty stavy, kdy se prostě musí opít, aby se ze svých myšlenek nezbláznil. Za tu dobu měl samozřejmě pár žen ve svém životě, ale nikdy to nepřešlo v něco vážnějšího. Asi prostě už zůstane takovým vlkem samotářem. Čím dál více se ale začíná podobat svému otci, co se týče chování a přístupu k práci. Až takhle zpětně si uvědomuje, že nejspíše svého otce vždycky obdivoval a to co teď dělá, tak jen na jeho počest. Smutné je, že mu to došlo až po tak dlouhé době. 

  • Beatrice Ellie Chaucer × Jednou ji potkal, úplně náhodou v restauraci. Nevěděl o koho jde a když tam byla tak sama, tak si k ní přisedl. Už tehdy na něj působila jako velmi ambiciózní žena, která se chce stát právničkou a byl si jistý, že svého cíle určitě dosáhne. Od té doby ji ještě párkrát viděl. Připadalo mu, že si docela rozumí, protože mezi nimi nikdy hovor nijak nevázl. Ale nejspíše se mýlil, protože potom to tak nějak všechno odeznělo, stejně rychle, jako se potkali, tak se přestali zase vídat. Dlouho už o ní neslyšel. Asi o ni úplně až tak strach nemá, to ne, tak dobře se zase neznali. Kdyby se s ní teď někde potkal, určitě by neměl problém se s ní zase dát do řeči, alespoň by si měli o čem povídat.
  • Jasmine Lombard × O její existenci neměl ani tušení. Nejdříve si i myslel, že utekla někde z blázince, protože on a otec? Dobrý vtip. Měl ji za někoho, kdo se chce jen přiživit a jde jí o peníze. Až když testy opravdu potvrdily, že tohle stvoření je jeho dcera, tak tomu hodlal uvěřit, ačkoli se mu do toho stále příliš nechtělo. Není moc nadšený z toho, že mu vstoupila do života a dává jí to dost najevo. Tak trochu si na ní vybíjí tu zášť, kterou chová vůči její matce, která ho opustila, aniž by mu řekla proč. Je jí podobná a to ho štve ještě více. Nemá vůči ní nějak špatný pocit, že třeba musela vyrůstat bez něj. Bere to tak, že oběma bez toho druhého jistě bylo lépe. Neví jestli si k ní někdy dokáže pořádně najít cestu, asi to bude chtít čas. Hodně času. To, že utrácí ještě za nějakou další osobu ho také docela štve, protože ona je vážně náročná, jenže taky naprosto neodbytná. Asi tam v té povaze má vážně něco po něm. Přinutil ji proto si najít práci u Hladových her, ať si na to její matka říká co chce. On se o ni teď stará, tak jí taky bude říkat co má dělat a alespoň jí nebude muset pořád všechno kupovat.

  • 1x obsidiánový klíč

Monday, January 26, 2015

Kesame Brannan

[ kesameh brenen ]

[player] Renaiti

[fc] -
 

there are no rules to break into fashion

× [species] human
× [date of birth] july 15, 2182 | ♋︎ cancer
× [loyalty] capitol
× [credits] 19 900

× [level] 1
× [age] forty-two | 42
× [occupation] stylist
× [gems] 0




defense [ 0 ]
  • Nepatří mezi ty nejvýstřednější Kapitolanky, má totiž svůj vlastní styl, do kterého vždy zahrnuje vyžehlenou ofinu spadající jí do očí a rudou rtěnku. Již odmalička nenávidí své nepoddajné vlasy, které si stále dělají, co chtějí, proto je také velká vzácnost vidět ji s rozpuštěnými loknami, které jí spadají až do půli zad. Je tvrdá, nepřístupná, vzteklá a bez kontaktu s ostatními jí chybí jakékoliv ponětí o vnějším světě. Její povaha je značně ovlivněna snahou nepouštět si k sobě osudy ostatních. A tak si k sobě raději nepouští vůbec nic - žádné city či slabosti - a zrovna tak nedává najevo city vůči druhým. Což se ale dost změnilo od té doby co získala pozici u Her. Každý rok vidí mnoho mladých lidí a dva z nich celý týden šatí, k některým si prostě najde bližší vztah, než by třeba měla. Jenže nemá tu vůli tomu zabránit. Nenávidí na sobě tuhle slabost, protože ví, jak ji to vždycky bolí, když svěřence vidí umírat v aréně. Ačkoli se snaží vypadat silná, hormony s ní kdysi udělaly svoje a to už nezmění. Někdy je až odporně chytrá, a tak to jejímu okolí leze na nervy. Komu by ne, když vás vaše společnice bude opravovat při každém slově, které řeknete. Ona to však nemyslí špatně. Je hodně cílevědomá a ačkoli se to nezdá, za svým cílem si tvrdě jde. Na všechny svoje svěřence se snaží působit mile, přátelsky a být usměvavá a obětavá. Takhle ji to naučili v tom psychologickém kurzu, který musela podstoupit kvůli tomu, že pracuje s lidmi, kteří by mohli být dost vystresovaní kvůli aréně a ona by je měla uklidnit. Jeden týden a pár dalších dní v roce se proto dokáže úplně skvěle ovládat, aby působila co nejklidnějším dojmem. Dokonce se naučila svoje svěřence i podporovat a posílat jim sponzorské dary. Přišla totiž na to, že to není tak úplně špatný pocit. Navíc když potom třeba někdo vyhraje a chce si od ní kupovat oblečení, protože mu pomohla v aréně, je to ještě lepší. Docela dost věcí dělá pro svůj vlastní prospěch, ale někde tam u srdce ji to stejně těší, ačkoli to nechce přiznat. Tím, že má teď peníze, tak si žije vážně v luxusu. Je na penězích a všech materiálních věcech dost závislá. Chudé nějak nepodporuje, protože má za to, že ve hrách pro splátce dělá dost. Je vážně taková docela komplikovaná osoba, která dokáže měnit náladu jako se mění počasí na horách, takže vážně docela rychle. Miluje večírky, pití a celkově alkohol. Způsobilo jí to sice pár nepříjemností, ale to jí nevadí. Nebojí se odvázat. Ačkoli její věk už není tak nízký, pořád vypadá mladě, takže toho dost využívá. Ona se stará být necítí, takže se podle toho ani nechová.
× × ×
  • [ file 001 ] Kesame se narodila do průměrně zaopatřené rodiny v Kapitolu. Byla jedináčkem, díky čemuž se stala celkem sobeckou osobou. Své rodiče nemá příliš v lásce, společným chvílím s nimi se snaží vždy uniknout, hlavním důvodem je to, že jí stále připomínají její věk a snaží se jí najít životního společníka. Kes však nepotřebuje mužského společníka k tomu, aby byla šťastná, její osudovou láskou se již v dětství stalo kreslení. Již od tří let držela v malé ruce tužku a na papír nakreslila pár koleček, křivých a rovných čas a vždy byla ze svého výtvoru nadšená. Rodiče její talent podporovali, ale z jiného úhlu pohledu. Chtěli, aby se jméno jejich malé princezny zapsalo mezi vrchní tvůrce her. S nástupem do školky a počátkem sledováním Hladových her, začala obdivovat návrhářské výtvory a sama se pokoušela o své první návrhy. Když to rodiče viděli, bylo jim jasné, že dívku k ničemu jinému nepřesvědčí. Jako premiantka vystudovala a našla si malý obchůdek k pronájmu, ze kterého po pár týdnech udělala vlastní butik, kde si zákazníci mohli vybírat z již vytvořených šatů nebo jim Kes vytvořila šaty přímo na míru. Když se dozvěděla, že se hledají návrháři pro splátce, posbírala své nejlepší výtvory a šla zkusit své štěstí. Získala místo jako stylistka Čtvrtého kraje a v té době jí teprve pořádně začal její život a ta pravá jízda. Získala na popularitě, což bylo něco, co se jí samozřejmě strašně moc líbilo. Ta pozornost, to bylo úžasné. Od té doby si to náležitě užívá. Na akcích s hrdě ukazovala a prezentovala. Hned ten první rok, co byla stylistkou se jí začaly otevírat i obzory, co se mužů týkalo. Nejdříve se setkala s tvůrcem Erikem Theuserem. Zamilovala se na první pohled a myslela si, že to bude už napořád. Omyl. Potom jako by se po něm slehla zem. Utápěla svůj žal spolu s přáteli a tu noc potkala dalšího tvůrce. Že by pro ně měla slabost? Pravděpodobně ano. Zaflirtovala a on se chytil. Chtěla se odreagovat, takže do toho šla po hlavě. Žádné dlouhé seznamování a nějaká rande, prostě si chtěla užít. Jenže to nedopadlo úplně nejlépe. Po pár měsících zjistila, že už se nestará jenom o sebe, ale i o něco, co má v břiše. Začala příšerně vyšilovat. Byla mladá a nebyla připravena být matkou. Chtěla jít na potrat, ale zase si nemohla dovolit skandál. Nemohla ani za rodiči, protože ti by ji přinutili si to pískle nechat, a to ona nechtěla. Její kamarádka sice věděla, kdo je otec, protože ho znala, ale ona to ani zjistit nechtěla. Nechala si zařídit všechny potřebné věci a odjela do Čtvrtého kraje, což odůvodnila jako to, že potřebuje múzu, která přijde se změnou prostředí pro svoji novou kolekci, která měla být inspirovaná právě tímhle krajem. Nikdo ji tam neznal a ona prakticky nevycházela. Opravdu pracovala na kolekci a zároveň se snažila přetrpět to, co se spískalo. Jako oporu tam měla svoji kamarádku, která se o to mimino postarala, když ho Kesame porodila. To, že ho dala přede dveře toho tvůrce, se dozvěděla až později a tím to pro ni celé skončilo. Je od té doby taková docela přecitlivělá, protože má trochu pocuchané nervy, ale bojuje s tím. Potom se jí všechno zase vrátilo do těch starých kolejí a teď si už na to pomalu ani nevzpomene, hlavně proto, že prostě nechce. Stále má svoji skvělou práci a to jí momentálně k životu úplně stačí.


    

    

    

    

    

     

     

    

     

     

     

     

      

    

    

    

    

    

    

  • Devon Singer × Byl pohledný, byl vlivný a především, byl tam alkohol. Nechala se trochu unést a flirtovala s ním více, než by za střízlivé nálady udělala. Chyba? A jaká! Z té noci si nic moc nepamatuje, jenom ty následující měsíce potom, které probrečela. Nezná ani jeho jméno, natož jeho tvář. Ani ho nechce nějak poznat, jednou to stačilo a dopadlo to špatně. Jenom ví, že tenhle člověk jí zadělal na pořádný problém. Byla strašně vystresovaná, protože nevěděla, jak celou situaci řešit, a tak to mimino předala kamarádce, která mu ho nechala u dveří. Tenhle člověk jí je úplně ukradený. Kdyby se s ním náhodou někdy setkala a podařilo se jí ho poznat, vlepila by mu takovou facku, že by se z toho dlouho nevzpamatoval.
  • Dollie Singer × Ví, že je na světě, ještě aby ne, když ji to stálo tolik utrpení. Nezajímá se o to, kde je nebo co se s ní děje. Je to její život, který ona jí dala. Nechce s ní mít nic společného, nenávidí ji. Na několik dlouhých měsíců jí zničila úplně celou image a vzhled. Byla chybou, které opravdu hluboce lituje. Po tom, co ji odložila, tak nikdy neměla stav, že by jí chyběla. Ne. Nechce ji už nikdy vidět. Nemá, co více k ní říct, je to černá kapitola v jejím životě.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92