Sunday, December 28, 2014

Jeralde Max Rose

[ džerald meks rouz ]

 

Player: Jarci

FC: Louis Tomlinson



Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 18 deceased - vážná zranění: B. Humphrey


Token: Náramek přátelství


Aj keď pri narodení bolo do rodného listu zapísané ako prvé meno Jerald, nikto teraz ho už nikto nenazve inak ako Max. Max toto, Max hento… Stále od neho niekto niečo chce, a aj keď má Max v povahe to, že vždy keď môže tak pomôže, občas ho riadne vytáča to, že každý niečo chce. Nemôže sa na nič sústrediť a ledva stihne splniť to čo má. A tak sa občas musí poriadne ovládať, aby niekomu pri výbuchu emócii nepovedal niečo, čo by neskôr mohol ľutovať. Aj keď na to Max nevyzerá, rád posiluje. Najskôr začal len s dvíhaním ťažkých vecí, veď svaly na rukách predsa znamenajú silu. No potom si nejak uvedomil, že silné ruky sú mu zbytočné, ak jeho nohy neunesú ťažšiu váhu, alebo nebude vládať utekať pred útočníkom alebo Kapitolským útokom, v prípade, že by ho vyžrebovali do hier. A tak začal pravidelne behávať, aby mal v kondícii celé telo. No tým, že začal pravidelne trénovať odzrkadlilo sa to na iných miestach. Napríklad sa toľko nevenoval štúdiu, a zhoršil si známky. Rodičia si to nemohli nevšimnúť, no Max to akosi ukecal. Tu sa ukázal jeho ďalší talent, a to je výrečnosť. Vždy vie nájsť tie správne slová. Postupne si to všimli viacerí, medzi nimi boli aj učitelia z Maxovej školy, a aj keď proti Maxovej vôli ho poprihlasovali na rôzne recitátorské alebo slohové súťaže, Max v nich nakoniec vždy skončil na popredných miestach. Čím bol Max starší, tým sa menili aj jeho záujmy. Keď bol malý, tvrdil, že zbraní sa ani nedotkne. No ako dospieval, jeho záujem sa začal zvyšovať a nakoniec začal aj trénovať. K narábaniu s nožmi sa dostal tak, že pomáhal mame variť, pretože ich otec robí nejakého pomocníka jednému obchodníkovi, a doma sa ukáže len cez víkend. A tak sa priučil nožom. Keď sa mama nepozerala alebo nebola doma (väčšinou to bolo to druhé) zobral si nejaký nôž s kuchyne, a hádzal nožmi na terč. Raz za čas aj nejaký pokazil a tak sa aj modlil, aby si mama nevšimla, že s nožmi nie je niečo v poriadku. Našťastie sa do teraz nič také nestalo, a tak Max natrénoval hod nožom, pri ktorom uspeje takmer na 100 %. Samozrejme pokiaľ ho niekto nejak nevyvedie z rovnováhy na toľko, aby dokázal zamieriť alebo jasne rozmýšľať. Z ostatných zbraní sa dostal ešte k dýke, ktorú potajme čmajzol otcovi, keď ju raz doniesol domov. Otec bol celý bez seba a vyšiloval, že ho ten obchodník zabije, ak ju nenájde. A tak mu ju Max dal, akože ju "našiel". No od vtedy si ju stále požičal, keď sa k nej mal ako dostať. No okrem noža a dýky so zbraňami moc narábať nevie, pretože v Piatom kraji k takým veciam prístup nie je. Poslednou jeho výhodou je narábanie s elektrinou a tými haraburdami okolo toho, kedže v piatom kraji sa venujú energii. Aj v škole bolo množstvo vyučovacích predmetov zameraných týmto smerom.


Aj keď je vždy nápomocný, niekedy proste vybuchne a toho, kto si to odnesie možno len ľutovať, pretože to nie je príjemné ani vidieť ani počuť, keď Max vybuchne. Je to jeho dosť výrazná slabina, no snaží sa ju skryť ako všetky ostatné. Chce proste vyzerať neporaziteľné, dokonale aj keď je mu samozrejme jasné, že nikto taký na svete nebol, nie je a ani nebude. No to ostatný nemusia vedieť. Nikdy ho nezaujímal názor ostatných, či už ho chceli pochváliť alebo uraziť. Okrem toho je Max veľmi tvrdohlavý. Bude si stáť za svojim názorom, pokojne sa kvôli nemu poháda. Pár krát už došlo aj k bitke. No neustúpil. Keď zistí, že nemá pravdu občas sa pokojne háda aj ďalej, pretože nechce vyzerať ako idiot. To by si nikdy nepriznal. Medzi Maxove slabiny patrí to, že nevie plávať. V piatom kraji nie je miesto, kde by sa to mohol naučiť, a keďže celkovo v Paneme je málo takých miest, bolo len málo arén, kde v prostredí prevažovala voda. Z toho usúdil, že vedieť plávať mu až tak netreba. Veď keby sa tvorcovia hier rozhodli pre vodu, museli by zabezpečiť to, aby sa všetci splátci udržali na hladine, pretože inak by viac ako polovica z nich umrela na utopenie. Jeho znalosti v oblasti jedlých a nejedlých plodov tiež nie sú oslňujúce. Ak by ho protivník nejak šikovne oklamal, pokojne by ho mohol otráviť a Max by na to neprišiel. To, že čo je jablko alebo hruška mu problém nerobí, no netuší čo je napríklad liči alebo pomelo. Tieto názvy občas začul v televízii, keď bolo vysielanie z nejakého Kapitolského večierku. U rastlín je na tom podobne. Mama má za domom malú záhradku, a tak tie základné kvety pozná, no keby sa v aréne poranil alebo by hladoval, bol by úplne bezmocný aj keď pomoc by mal len pár metrov od seba.


Max sa narodil do rodiny, ktorú v piatom kraji možno zaradiť medzi tie chudobnejšie, aj keď nemôžno povedať, že by museli jesť pokazené veci alebo sa prehrabávať v smetníkoch, aby našli niečo vhodne na jedenie. Okrem Maxa boli v rodine ešte ďalšie dve deti a to 12 ročný syn Sebastian Alan a 8 ročná dcéra Emelyn. Matka nemohla ísť do práce, kde by pracovala pravidelne, pretože sa musela starať o deti, kedže jej muž odchádzal pracovať na týždňovky. Mohla brať akurát tak chvíľkové práce, také brigády. Pokiaľ nemusela, tak žiadnu neodmietla. Veď peniaze sa v tejto dobe zídu vždy. Najhoršie to bolo, keď malá Emelyn ochorela a väčšina ich peňazí musela ísť na lieky pre Emelyn. Max vtedy ani necekol, nemohol predsa chcieť aby jeho sestrička umrela. No v tých časoch si skúsil nájsť nejakú prácu aj on. No kto zobere 14 ročného chlapca. Nikto. Akurát tak pomôcť poskladať nábytok alebo pomôcť na nejakej stavbe. No nemal ktovie aké šťastie. To obdobie bolo pre neho a jeho rodinu kruté. Najhoršie bolo to, že im nemal kto, pretože matkiný a aj otcový rodičia sú už dávno mŕtvy. Nikto z nich sa nedošil dôchodku. Všetkých zabila práca. V tej dobe bol nútený požiadať o kamienok. Nikto z jeho súrodencov na to ešte nemal dostatočný vek. No aj keby to bolo možné, Max by to nedopustil. No našťastie sa Emelyn onedlho uzdravila a na koniec sa všetko vrátilo do starých koľají. No od vtedy si vždy uchováli aspoň minimálne zásoby. Max má svojich súrodencov rád, vždy ich ochraňuje a pomáha im aj bez toho, že by oni sami o pomoc žiadali. Proste to na nich vidí. Raz si položil otázku, čo by sa stalo, keby vyžrebovali do hier jeho brata alebo sestru. Samozrejme, že by dobrovoľne nastúpil namiesto brata do hier. Ale so sestrou je to zložitejšie. Nemôže ju zastúpiť, keďže je dievča a určite by nikoho nepresvedčil aby ju zastúpil. Veď čo by povedal? "Ahoj, zastúp moju sestru, chcem aby si radšej zomrel ty ako ona." To nemohol. Nemal na to srdce a ani si to nevedel predstaviť. A tak mu neostáva nič, len pretrpieť to obdobie a dúfať, že ju nevyberú. Nedovolí jej žiadať o kamienok a tak aspoň zminimalizuje jej šancu ísť do arény. Nič viac bohužiaľ spraviť nemôže. No našťastie sa Emelyn uzdravila a na koniec sa všetko vrátilo do starých koľají. No od vtedy si vždy uchováli aspoň minimálne zásoby.

Friday, December 19, 2014

Monday, December 15, 2014

Aaron del Rey

[ áron del rej ]

 

Player: Claire

FC: Joe Sugg



Contact: clarakadlecova@seznam.cz

Age: 16 deceased - propíchnutá hlava: Z. Stillswing


Token: Nafukovací rybička


Čtyrka. Voda. Rybolov! Asi jako každý ze Čtvrtého kraje umí lovit, voda je jeho živel, jeho pomocník, jeho zbraň. Umí jí využít jako perfektní skrýš nebo jako loviště. Nedělá mu žádný problém zadržet dech, vydrží pod ní vyčkávat na kořist dost dlouho. Když byl malý ostatní si dělali srandu, že mu musí mít už od narození na krku pěkný pár žaber a mezi prsty plovací blány. Plavání mu nedělá také žádný problém, je rychlý, relativně tichý. Nebere to ani jako velkou zátěž a něco na fyzičku, bere to jako uvolnění, zábavu, relax. Ve vodě se mu dobře přemýšlí, jako by uměl předpovědět pohyb každé vlny a podle vodních proudů i cítil přítomnost jiného tvora. To samozřejmě nedokáže, jen si to myslí, patrně si to jeho nebohý odkysličený mozek vymýšlí a on tomu věří. Pod vodou je prostě doma, kdyby se náhodou objevil ve Hrách s arénou plnou vody, vyhrál by. Je si naprosto jistý. Po nějaké době získal i jiné dovednosti než je rybolov, potápění a plavání. Když mu bylo asi deset, šlápl na jednu z nebezpečných ryb a byl pak velice dlouho v posteli bez toho, aby se mohl jen postavit, také byl pod silnými léky, nakonec se jim ho za velkou cenu podařilo udržet naživu. Všichni se báli, že si zkazil vodu a veškeré vodní radování, ale spíš naopak. Hned, jak mu bylo lépe, vyrazil do těch míst znovu (tentokrát vybavený koženými rukavicemi a kyblíčkem) a pár těchto nebezpečných ryb si posbíral z mořského dna, k nim pak přidal bambusové stéblo, pár bodlin z mořského ježka a vyrobil si primitivní zbraň. Od té doby, co se naučil používat jedy nepoužívá skoro nic jiného. Dlouho na menších zvířatech zkoušel, který jed z kterého mořského živočicha tráví, jak rychle oběť dokáže zabít anebo jaké jsou příznaky otrávení. Je to jedna z jeho největších zbraní, má pečlivé zápisky a často si myslí, že je jediný, kdo vůbec zná tyto způsoby. Ve vodě má tudíž téměř všechno, ale něco si tam samozřejmě musí brát i z povrchu. Samozřejmě, že má rád trojzubec, asi jako každý ze Čtyrky se s ním rád ohání a rád s ním mrská po rybách. Za druhé mačeta. Ničím lépe nerozseknete tělo tak čistě, aspoň podle něj. Se svými schopnostmi je teda nadmíru spokojený, často si tak vlastně myslí, jak moc je vlastně úžasnej.


Dlouhá doba strávená pod vodou mu dělá sice dobře na duši a taky na svaly a tělo, ale jinak je na tom jeho ubohý mozeček blbě. Jelikož se mu nedostává tolik kyslíku, kolik by mělo, je jasné, že nemůže pracovat jako každý jiný mozek. Hlavně ve škole mu to dělá problémy, nikdy na to s učením nebyl nijak moc dobře, ale nedostatek kyslíku mu nepomáhá. Nedokáže si nic trvale zapamatovat – jména, časy, čísla… Dokonce mu často dělá i velký problém určit pravou a levou stranu. Nikdy nevynikal ve schopnosti mluvit – neví, co si má s lidmi povídat, o čem se bavit, a tak zůstává tiše někde stranou, se svým vlastním podmořským světem ve své hlavě. To způsobuje další věc – kolikrát nedokáže rozlišit rozdíl mezi realitou a svým vlastním výmyslem. Možná by na to měl brát nějaké prášky, ale jsou určitě šíleně drahé a jemu samotnému to nijak zvlášť nevadí. Má takový svůj svět, do kterého nikoho nepouští. Potom má problémy se slušně reprezentovat – většinou věty protahuje otráveným "hmm" a je to častá fráze, kterou velmi rád používá. Pak tu dále máme jen pár dalších termínů, které mu pomáhají ke komunikaci se světem. Nechybí nu nich "naser si, nech mě bejt, uklidni se, já to zvládnu sám." A tak dále. Jestli se chcete dočkat nějaké další věci, tak Vám akorát tak vyčte úplně všechno, co mu na Vás vadí a říkám Vám, že by toho bylo fakt hodně – počínaje zápachem potu, konče ošklivým trikem. Jak si tak sám stojí nebo sedí stranou, vymyslel si své dokonalé budoucí povolání! Jelikož každý z těch lidí je podle něj zrůda, zavře ho do cirkusu a bude je předvádět bohatým kapitolanům. Jednou z něj bude super majitel úžasného cirkusu zrůd a super vědec oboru inženýrské genetiky.


Vypadá a někdy se i tváří jako docela obyčejný kluk, sice ho všichni mají za "toho, co se nikdy nebaví", ale pořád je normální. Bohužel není. Nikdy nenastane večer, kdy si před sladkým spánkem nepředstavoval, jak někomu řeže hrdlo, jak někoho tráví a jak někomu podřezává hrdlo a matlá si po svém holém těle jeho železitou, horkou krev, potom se pěkně zakousne do jeho teplého masa a rve ho zuby ven, stejně tak nehty vyrve nějaké vnitřnosti, rozdrtí je prsty a pak… kdo ví co… Pak se zblázní. Ne, on už blázen je. A ještě lepší by to bylo, kdyby se to stalo u vody, aby se mohl dívat, jak se jeho krev rozpíjí v tom nekonečně modrém azuru a jak připlouvají masožravé rybičky. Tohle všechno mu neustále běhá v hlavě, proto je tichý, chce si naplno užívat své představy, které se mu možná jednoho krásného dne splní. Jinak byl také celkem obyčejné děcko, neměl kamarády, stál na okraji společnosti. Nikdo ho ale nešikanoval, nebavili se s ním, protože se všichni báli. Stahoval toulavé kočky z kůže, mučil nebohé ptáčky… A jeho maminka si každý den dlouho povídala s jeho psycholožkou, báli se, že jednoho dne začne masakrovat lidi. Začal by, ale řekněme, že ten rybí jed mu do žil nalil trochu rozumu. Přestal se chlubit s mrtvolkama nebohých zvířátek a pálil je, anebo je házel do vody. Stal se z něj "vzorný hoch", teda až na špatný prospěch ve škole, že jo… Jeho rodině nikdy nechybělo mnoho jídla, ale stejně jsou vždycky rádi, když uloví čerstvé ryby a nemusejí mít zase okoralý chléb ze včerejška. Prostě to vždycky děsnej borec byl, bude a je… A jednou Vás všechny zabije – přesně tak, jak si to už dlouhou dobu plánuje.

Wednesday, December 10, 2014

Brayden Humphrey

[ brejdn hamfry ]

 

    

Player: Fion

FC: Matt Bomer

Victory year: 123rd Annual Hunger Games

Contact: silviech@post.cz

Age: 34

Token: Kožený náramek

Hobby: Posilování, spisovatelské činnosti


level [ 0 ] • credits [ 11 000 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Z celého seznamu zbraní, si rozumí asi nejvíce se srpem, se kterým se ve své práci setkává skoro každý den. Důvěrně se však zná i s noži a hlavně také s dýkou, kterou dostal už jako malý, a s níž se snaží trénovat, na zaprášené půdě jejich domu. Jako terč mu často slouží různé pytle, plné slámy nebo jiných zákeřných výplní, místo kterých si často představuje tváře těch ošklivých profíků. Je také často v pohybu, sezení rozhodně není nic pro něj. Hodně běhá a je jedno, jestli zrovna pospíchá nebo prostě chce. Nevyhýbá se však ani lezení po stromech, ovšem nelze vytknout ani další prapodivné stavení, po kterých se nějak lézt dá. Má poměrně dost velkou sílu v rukách, jelikož často tahá těžké věci doma, ale také i v práci. Uzvedne různé napěchované pytle s moukou, umí odtáhnout těžší nábytek, a to všechno lze pozorovat i na jeho vypracované postavě. Ačkoliv neumí sestrojovat žádné pasti, s provazy přeci jen něco umí - snad na kterémkoliv provaze umí udělat nerozvázatelné a silné uzle, které jdou rozvázat jen a pouze přeseknutím. Ovšem dokázal by udělat i rozvázatelný uzel.

[ the days after ] Po vítězství v aréně na sobě začal víc dřít. Proto všechen svůj stres a bolest z arény vybíjí v posilovně a zlepšuje tak svou fyzickou kondici a zvyšuje svůj potenciál ve zvedání těžkých předmětů. Už tolik nepotřebuje ohánět se svým srpem, a i když dovednosti s ním příliš netrénuje, pořád by ho zvládl ovládat. Dýku má pořád rád, je rychlejší a flexibilnější a sem tam si s ní zatrénuje. I běhání je dovedností, která mu není cizí a věnuje se jí doposud, i když ne v takové míře. Prostě se občas proběhne v přírodě na kraji Panemu a snaží se přemýšlet o pěkných věcech, což není zrovna nic jednoduchého. Činnosti jako šplhání a lezení už příliš nevyhledává. Ne že by na to neměl sílu, ale už prostě není tak hbitý a mrštný. Aréna ho také naučila rozdělávat oheň, ale více než o dovednosti je to spíše o štěstí a trpělivosti. Sestrojovat a pokládat pasti ani teď neumí, ale on ani neměl potřebu a chuť se to učit. Po vítězství mu dokonce řekli, že se bez toho už teď obejde a zdá se, že nelhali. Jídlo má teď po ruce pokaždé, kdy si jen umane. Kvůli zlepšení síly v rukou už není tak zdatný na ruční vyrábění a tvoření. Uzly se stačil naučit a nic složitějšího ani nepotřeboval a teď už nemá snahu se nic nového v tomto oboru učil. Co se ale rozhodl učit a věnovat se tomu jsou bojové sporty. V souboji tělo na tělo v aréně příliš nevyčníval a to ho štvalo. Teď se mu to aspoň může hodit během konfliktů a když si někdo bude moc dovolovat, prostě s ním švihne o zem a půjde dál. Ve volném čase si zkouší ovládat ruční zbraně, ale už to není příliš srp a nebo dýka, sází spíš na těžší nástroje jako sekera nebo meč.


[ before the Hunger Games ] Byť mu jeho kraj, a také rodina, dává dost šancí, jak se, alespoň částečně, připravit na Hry, přesto nemá přístup do žádného výcvikového centra, a tak lze očekávat, že z něj žádné zabijácké eso nebude. Neví pořádně, jaké to je, se postavit člověku, kam jej zasáhnout, a jak mu ublížit, co nejhůře. Ve škole už sice něco o anatomii slyšel, ovšem ani žádný kdovíjaký lékař z něj jistě také nebude - v přírodě by vlastně nenašel ani žádnou schopnou bylinku. Bez sirek neumí rozdělat ohýnek. Ne, že by nedokázal postavit vatru, ale vzít si dřívka a rozdělat s nimi oheň, to od něj tak nějak čekat nelze. V přírodě by jistě také nepřežil se svou neznalostí lovu. Nikdy nic pořádného nechytil, leda kromě rýmy. Nedokáže si navíc představit, že by v aréně jen tak mohl někoho odkrouhnout, ta představa se mu poněkud příčí. Stejně tak si nedokáže představit, že by někdo mohl usilovat o jeho krk. Navíc je tu ještě jedna věc - jako typická Devítka neumí plavat.

[ the days after ] Jelikož nikde neměl šanci se to naučit, k jeho největším slabinám stále patří neznalost plavání. Také nabral víc svalové hmoty a proto už není tak rychlý a mrštný, ale nějaká drastická změna to není. Bylinkářství opět nepatří k jeho oblíbeným a silným stránkám, i teď by sázel na štěstí a buď by se daná rostlinka jíst dala, nebo by jí zkusil ochutnat jen jednou a naposled. Co se týče psychických vlastností, změnil se. Aréna ho poznamenala a jak je asi jasné, k horšímu. Už příliš nevěří lidem a je pro něj těžké seznamovat se s novými lidmi. Po hrůzách z Her získal respekt k lidem a je jedno, jestli je to vyzáblá dívčina a nebo vypracovaný hromotluk. Lidé jsou zrádní a i na pohled milá a hodná dívenka může vrazit nůž do zad. Nedá se říct, že by na lidi úplně zanevřel, ale důkladněji si teď prověřuje, s kým má tu čest. Když ho to popadne, občas propadá depresím. Jindy jsou slabé a vytratí se za pár minut, jindy zase vydrží pěkně dlouho. Od svého vítězství se začal bát krve ve větším množství, v aréně jí bylo plno a proto mu připomíná tamní hrůzy. Nechce se už o svém ročníku her bavit, přeje si aby to všechno znovu vyšumělo a on si mohl v klidu užívat normální, běžný život.


[ before the Hunger Games ] Narodil se do rodiny farmáře, jako druhý syn. Kromě staršího bratra má ještě jednoho, o pět let mladšího bratra. Jeho rodina se nikdy neměla úplně nejhůř, ale taky se nikdy neměla úplně nejlépe. Nikdy nebyli kdovíjak bohatá rodina, ovšem alespoň měli vždy co do pusy. Denny, ani jeho bráchové, nebyli nijak rozmazlení, a vždy spíše vše dělali pro rodinu, a všem byli věnováno dostatek pozornosti. Denny navíc, společně s bratry, už od mala často pracoval. Nejprve jen pomáhal v domácnosti s "chlapskými" pracemi, a jakmile byl starší, začal pomáhat staršímu bratrovi a otcovi s jejich farmou, zatímco jeho roli převzal mladší bratříček. Hrozba Hladových her se nad nimi snášela každým rokem, když byla sklizeň, ale jejich jména nepadala ani v jeden den. Roky plynuly, starší bratr oslavil svých devatenáct let, ovšem toho roku do osudí přibylo i jméno mladšího bratra. Denny Hladové hry nenávidí, nenávidí Kapitol a všechny jeho oběti. Kdyby byl vybrán, jistě by se snažil vyhrát pro svou rodinu, pro to, aby se měli dobře, ovšem představa, že by měl někoho jen tak zabít, se mu celkem příčí. Jeho jméno je však stále na seznamu, a tak bude trvat ještě několik let, než se přestane obávat sám o sebe.

[ the days after ] Po výhře se Braydenův život změnil úplně naruby. Už si nemusel dělat starosti, zda-li se mu na následující týden podaří zajistit rodinu a sehnat něco dobrého k snědku. To samé se dá říci i o práci, dalo by se říct že zajištěný je dost a nemusí hnout ani brvou. Spolu se svou rodinou se rozhodli farmu prodat a přestěhovali se do jedné z vilek určené pro vítěze. Výhrou v aréně si dokázal splnit své předsevzetí a vrátit se domů ke své rodině. Nenávist vůči Kapitolu se v něm prohloubila ještě víc, všechny ty hrůzy které prožil na vlastní kůži se na něm poznamenali. Svou nenávist ale nemůže projevit nahlas, kvůli odporu by byl pravděpodobně popraven. Proto se snaží na veřejnosti vystupovat jen nenápadně a pokud to jde (jakože moc ne, když vyhrajete Hladové hry), straní se spíš někde na okraji společnosti a větší společnosti. Už jako kluk z obyčejného kraje byl skromný a skromnost mu zůstala. Má rád své soukromí a sláva, kterou mu výhra v soutěži přinesla není nic pro něj. Nemá rád fotografy a veškeré pisálky, kteří ničí jeho soukromí život a píší o něm jen samé fámy a lži. Svůj volný čas tráví nejraději v posilovně, kde si rád dává pořádně do těla. Další jeho oblíbenou zálibou je psaní, své pocity a myšlenky rád sepisuje do knih. Ovšem nejedná se o profesionální tvorbu, prostě se jen potřebuje vypsat, když nerad sdílí své myšlenky a pocity společnosti. Od své výhry si začal více užívat života. Příležitostně se rád napije (především dobré whiskey) a nebo si dá slavnostní doutník, přesto z něj nelze dělat opilce a nebo vášnivého kuřáka. Co se týče mentorování, rozhodl se jít svým svěřencům dobrým příkladem a na nadcházející Hry jim maximálně pomoci.


× o doplnění si napiš na e-mail

Once upon a time...


Zima, sníh, pohádky... Kapitol přichází s dalším novým večírkem právě na téma pohádkových postav. Zvaní jsou úplně všichni. Stejně jako minulý rok, kdy byl večírek Ice and Fire, tak toto je něco podobného, jelikož si vítězové mohou do Kapitolu vzít jednu osobu z jejich kraje. Vstup je zdarma, pokud se dostavíte s kostýmem.

  • Cena: zdarma s kostýmem, bez 4 SG (zápis do komentářů + případně s kým)
  • Koná se: 19.12. v 19:00
  • Kde: zábavní středisko
  • Zváni jsou: všichni v Kapitolu a vítězové - vítězové si mohou vzít + 1 ze svého kraje
  • Téma: pohádkové postavy
  • CO BUDE NA OSLAVĚ?
    • To, co umí kapitolané nejlépe - plný švédských stolů s nekonečným výběrem jídla, cukrovinek atd...
    • Koncert White Veil Widows - Andy Nufa
    • Autogramiáda přítomných vítězů.
    • Soutěže, kterých se může zúčastnit každý = výhry jsou v podobě SG, volné lístky na 2 měsíce pro pohyb po celém Panemu. (Krom neznámého 13. kraje)

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92