Sunday, November 09, 2014

Archer Francis Jr.

[ arhčr frencis ]

 

    

Player: Diddi

FC: Ty Simpkins → Keenan Tracey

Victory year: 122nd Annual Hunger Games

Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 31

Token: Ježeček z borové šišky

Hobby: Kreslení, Parkour



level [ 0 ] • credits [ 400 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

1x obsidiánový klíč

cestovní doklad, mobil - Advansy


[ before the Hunger Games ] Díky jeho malému vzrůstu mu nedělá sebemenší potíže být nenápadný, avšak jeho povaha je k tomuto docela dost opačná. Je rád středem pozornosti, to ale neznamená, že neumí být zticha. Je to veliký šprýmař, rád vyrábí různě složité pastičky, díky kterým dělá docela velkou neplechu svému okolí, hlavně jeho sestrám Leonie a Gabby. Nejednou se kvůli jeho kanadám dostává do problémů - svým způsobem je to umělec, jako jeho matka. Umí se celkem slušně přetvařovat. Má díky tomu celkem dobré reflexy a taky je díky tomu dost vynalézavý. Jelikož pochází ze Sedmičky, tak by bylo celkem divné, kdyby se neuměl ohánět sekerou. Umí se s ní pořádně rozmáchnout, ale jeho výška bojkotuje jeho sílu. Sekeru držel prvně v pěti letech, kdy s ní štípal dříví na zimu. Postupem času se však rozhodl, že s ní zkusí trénovat, aby byl případně připraven, kdyby ho vybrali do arény. Teda ne, že by si věřil, že má nějakou šanci, kdyby ho vybrali v tak brzkém věku, ale aspoň by se mohl trošku zkusit bránit. když berete jako posilování vykládání a nakládání nasekaného dříví, tak v tom případě i posiluje. Zvládne poznat několik jedlých rostlin, ale jen opravdu několik. Další vlastností, které se naučil díky kraji, je lezení po stromech. Toto ho dokonce i baví, protože přece přeskakovat z větve na větev je sranda ne? Také rád běhá. Nevadí mu dlouhé tratě ani ty krátké.

[ the days after ] Splašily se v něm hormony a najednou nám vyrostl. Díky bohu. Byl z té své výšky tak zoufalý, že se učil na chůdách! Říct, že v tom byl hodně mizerný, ani zdaleka nevystihuje, jak příšerný na nich byl. Sekeru neodložil. Začal s ní trénovat a umí se s ní pořádně rozmáchnout, teď ještě víc. Má na to i větší sílu. Začal posilovat, aby taky ne, když měl za spojence profíky, vedle kterých vypadal jako naprostý podvyživený vyžle a ustřelený kecky zároveň. Chudáček. Z arény si teda odnesl dost mizerný názor na svou postavu, ale teď s ní už je docela spokojený. Začal se věnovat parkouru. Hrozně ho to baví, jelikož je takový hyperaktivní a skákat po všemožných stavbách je děsně super. Jeho začátky byly trošku bolestivý, ale to mu nevadilo, zažil už horší bolest. Teď už je v tom relativně dobrý a pořád se zlepšuje a zkouší nové triky. Další věcí, se kterou začal, je kreslení. Prostě vezme tužku, papír a kreslí. Je to něco co má po mamince a uklidňuje ho to. V kraji už není středem pozornosti kvůli svým kanadským vtípkům. Ty si nechává pro své milované sestřičky nebo do Kapitolu. Není to tím, že by ho nebavily. Problém bude spíše v tom, že jich vyvedl už tolik a neví, jaké další by měl tvořit nebo si nedokáže vybrat ten nejlepší. Tím pádem zaměřil svou energii na parkour, kreslení a nějaké to posilování. Pořád dokáže rozeznat nějaké jedlé rostliny. Dokonce se naučil plavat, teda ne, že by měl zrovna moc na výběr... Bylo to něco jako "Buď plav, nebo se utop", když ho ta ďábelská bytost strčila dolů z paluby a smála se tomu, jak se hezky "roztomile" topí - teda tak to vidí on. Samozřejmě si to vyzkoušel ještě párkrát poté. Asi se z něj přece jenom stal bojovník.


[ before the Hunger Games ] Kdybyste se ho zeptali, co je jeho největší slabinou, ihned by vám odpověděl, že tím je jeho výška. A proč? Protože kvůli ní nemá takovou sílu jako ostatní kluci jeho věku. Tím pádem jestli proti němu bude v aréně stát někdo starší vyšší a silnější bude si muset vystačit se svou rychlostí a mrštností. Kvůli těm jeho vtípkům je oblíbený a nesnášený zároveň. Také kvůli nim létá v samém průšvihu, ale na jednu stranu je za to rád protože tím přidělává i práci jeho otci. Neumí plavat a asi by ani nechtěl. Přece jenom tam plave kdejaká bestie. Nepozná všechny jedlé rostliny stoprocentně, takže by se mu mohlo stát, že se jednoho krásného dne nějakou tou kytičkou otráví. Co se týče jeho orientace, tak pokud tu cestu nezná nebo si nedává pozor kudy jde a není tam něco neobvyklého, tak se zvládne ztratit. Další jeho velkou slabinou jsou jeho milované sestřičky. Kdyby jim někdo někdy chtěl něco udělat, tak by ten dotyčný rozhodně nevyvázl bez újmy - jak už psychické nebo fyzické. Udělal by pro ně cokoliv. O tom ať nikdo nepochybuje. Kromě té zmíněné sekery neumí zacházet s žádnou jinou zbraní. Ani neměl možnost se k nim nějak dostat, ale tak pokud se mu u Rohu povede sebrat sekeru, tak by mu to nevadilo. Zajisté je alespoň viděl v jiných arénách.

[ the days after ] No jelikož vyrostl, tak už svůj vzrůst jako slabinu nebere. Rozhodně sem patří chůze na chůdách. Vážně je u něj slovo mizerný slabý. Málem si u toho desetkrát zlomil obě nohy. Problémům se snaží vyhýbat, ačkoliv se mu začíná líbit ta nezákonná aktivita, kterou někdy podnikne ještě s někým jiným. Ten pocit se mu líbí, ale sám by do toho asi nejspíš nešel, ale možná se to časem změní. Ve výcvikáči se držel pouze sekery, takže se nenaučil zacházet s něčím novým. Žádné nové senzační zbraně si nevyzkoušel. Nerozpozná žádné nové jedlé rostliny, jenom ty, které už znal a to ne všechny stoprocentně, takže tu pořád zůstává riziko otravy. Pořád nemá v lásce sprint. Není v tom zrovna nejrychlejší. Mívá ošklivé noční můry, ve kterých před sebou vidí tu příšernou hydru, které nemůže utéct, ať běží, jak jen může - to je to nejmenší zlo - v další zase znovu a znovu sleduje, jak se jeho spojenci Sylver a Greer, kteří pro něj byli jako rodina, zabíjejí a ať dělá, co dělá, nedokáže jim v tom zabránit. Takže se kolikrát probudí s prázdným výrazem nebo se slzami a v duchu pořád křičí jejich jména a prosí je, aby toho nechali. A nedávno mu přibyla další, ve které vidí, jak umírají jeho první svěřenci v aréně a on s tím nemůže nic udělat. Ten pocit bezmoci je na těch nočních můrách to nejhorší. V hodně těžkých chvílích se mu vybaví slova "buď bojovník" to ho přiměje se vzchopit a zároveň ho to i dost raní.


[ before the Hunger Games ] Narodil se do chudé rodiny jako prvorozený syn. Má dvě mladší sestry, které jsou dvojčata. Takže vždycky, když vyvede nějakou kanadu jim, tak od nich to schytá jednou tak hůř. Vždycky by pro ně udělal první poslední ať to stojí co to stojí. Jeho maminka byla něco jako umělkyně v jejich kraji. Bohužel zemřela při porodu Gabby a Leonie. Leonie je ta starší, sice jenom o sedm minut, ale je starší než Gabby. Obě jsou jejich matce hodně podobné, ale Gabby o malinko víc, ačkoliv to nikdy neřekl ani jedné z nich. Možná je to tím, že Gabby zdědila po ní to nádherné kreslení. Leonie je zase trošku víc podobná jemu, i když i on umí docela pěkně kreslit. Ačkoliv má vzpomínek na mamku málo, je za ně opravdu rád a nejvíc si cenní té, kde mu vyrobila jeho talismánek ve tvaru ježečka, kterého mu vyrobila, když byl ještě malý. Co se týče jeho otce, tak ten se raději stará o jeho sestry než o něj. Asi je to tím, že ony nejsou tak problémové, ale to je jedno. On je radši, že se stará o ně, protože jsou to jediné na čem mu záleží. Pokud se stane, že se o něj jeho otec zajímá, což se moc často nestává, tak je na něj vždy jen naštvaný a přísný. A nezapomíná mu říkat, jakým je pro něj zklamáním. Když se mu jeho pastičky vymknou z rukou, tak to není zrovna moc příjemný, ale zatím to nikomu neublížilo - no možná jenom trošku psychicky. Většinou se díky nim dostane do středu pozornosti a o to mu také jde. Miluje, když se může předvádět, ale někdy to fakt přepískne až je to životu nebezpečné. V kraji je většinou oblíbený, nebo si to alespoň on myslí.

[ the days after ] Hned jak vystoupil z vlaku, se na něj sesypaly jeho sestřičky se slzami v očích. Byly tak šťastné, že je zpátky. První měsíce si užíval, že je znovu vidí, ale pak mu začali připadat neuvěřitelně otravné. Pořád za ním všude chodily, takže měl klid jedině, když byly ve škole, ale to ho pro změnu chodil otravovat otec. Toho se zbavil, když se s ním dohodl, že mu dá dostatek peněz na jídlo a další věci. Takže se jejich vztah nijak nezměnil, ačkoliv se k němu doneslo, že plakal, když ho vybrali. V kraji si připadal, jako by byl pořád zavřený v aréně. Později to už nevydržel, takže sedl na vlak a vyrazil do Kapitolu. Po několika dnech se mu po nich ale začalo stýskat, takže se vrátil zpátky a nezapomněl ani na nějaké pěkné dárečky pro ty dvě zlatíčka, která vyšla ze cviku a chytí se do každého žertíku. A takhle se to u něj pořád střídá. Kapitol, kraj, Kapitol, kraj. Samozřejmě nezapomínal pěkně rozmazlovat dvojčátka. Večírky! Ty si okamžitě oblíbil. Líbí se mu ta atmosféra, ta pozornost, co mu je věnovaná a - co si budeme nalhávat? - ty stoly se sladkostmi. Sladkosti, další věc, na kterou si rychle zvykl. Díky tomu, že vyhrál tak mladý, si mohl užívat bezstarostného života, ale on se těšil, až konečně bude moct pomoc svým svěřencům. Věřil, že jim dokáže pomoct. Když tedy ten den konečně přišel, tak pomalu skákal nadšením, které ho přešlo hned po sklizni. Jeho svěřenci se chtěli hned zabít, ale nakonec to mezi nimi vyřešil, ačkoliv ne na dost dlouhou dobu, jak se potom ukázalo. Jeho první svěřenci a hned s nimi měl takový starosti. Bylo to s nimi jako na horské dráze a i přes to si je oblíbil. A znáte to, přijde první láska, první polibek a první zlomené srdce, tohle bohužel není tak docela jeho případ. Kdyby ho nechala, tak by se s tím mohl smířit, nebo kdyby ji přestal milovat, ale ona umřela a nechala ho zlomeného, zdrceného a hlavně prázdného. Vidět ji umírat pro něj bylo hrozný. Myslel si, že bez ní svět ztratil smysl, ale už ví, že je plno dalších důvodů, proč žít. Je to přece náš malý bojovník a navíc ho dvojčata provokovala těma svými žertíčky.


× Callista Allen - Byla jeho mentorkou a byl za ní rozhodně rád, jelikož mu nemazala med kolem pusy a nesnažila se mu namluvit, že má šanci vyhrát. Vlastně u ní ze začátku hledal něco jako mateřský vzor, ale když se stáhla ze všeho dění, tak to nějak přešlo. Každopádně, když se tak stáhla a nikdo o ní nic nevěděl, tak se o ni začal bát, a tak ji začal navštěvovat, aby se přesvědčil, že je v pořádku. Pokaždé, když byl v kraji tak se za ní stavil, aby zjistil, jestli něco nepotřebuje a je v pořádku. Každopádně s tím, když se sestěhovali do jedné vesnice vítězů se to dost snížilo, jelikož on moc dobře ví, že je v jejím domku prázdno a už do kraje tak často nejezdí, jelikož k tomu už nemá důvod, ale kvůli ní tam někdy jede, aby se přesvědčil, že jev pořádku.

× Claudia Riqueti - To je takový miláček v podobě vysoké blonďaté žirafy - teda jestli se někdo nerozhodne, že by jí slušel na hlavě pěkně inkoust - která se na něj stejně nemůže zlobit, ať už od něj schytá jakýkoliv žertík. A že už jich od něj schytala docela dost. Je pro něj jako starší sestra. Prošli spolu už párkrát těžkým obdobím. Někomu kdo je nezná, by se dokonce mohlo i zdát, že spolu chodí, ale nikdy mezi nimi nebylo nic víc než sourozenecké pouto. Udělal by pro ní cokoliv, kdekoli a v jakoukoli hodinu. I kdyby mu volala ve tři ráno, což většinou dělá on jí, tak by jí to zvedl. Je to prostě Claudi.

× Desirée Mason - Ďábelská bytost, kterou má rád, i když ho chtěla (z jeho úhlu pohledu) utopit. Někdy je na ní trošku drzý, ale to mu moc neprochází. Teda když je na ní naštvaný, tak je drzý hodně a je mu i jedno, když mu dá nějakou tu ránu. Je to v jeho životě největší autorita jakou kdy měl, teda co si pořádně pamatuje. Dokonce ji i dost poslouchá, ale ona o tom samozřejmě nesmí vědět. Má ji z nějakého neznámého důvodu rád, ačkoliv by jí to nikdy neřekl, jelikož by se mu nejspíš za to vysmála.

× Ezra Donnovan - Seznámili se ve vlaku na Turné vítězů a jelikož tam nebylo nic moc dělat, tak se tam Archer spřáhl právě s Ezrou, kterého tam donutil hrát na kytaru. Jedno období měl velmi v oblibě na něj posílat fanynky, jelikož tak dali pokoj jemu a byla sranda sledovat Ezru, jak neví, co má v tu chvíli dělat. No samozřejmě si to Ezra nenechal jen tak líbit. Je ochotný podniknout každou špatnost, se kterou Archer přijde a právě proto jsou nejlepší kámoši. Často si ze sebe dělají legraci a dělají různé blbosti a vlastně mu Ezra jednou zachránil život a tak, aby se neřeklo, mu Archer chodí vyjídat ledničku.

× Sigourney Wesmyron - Zná ji už docela dlouho, ještě aby ne, když vyrůstala v jeho domě. Nejdřív z toho moc nadšený nebyl, jelikož se kvůli tomu musel chovat víc dospěle a ne jako pubertální hovado, kterým ještě tehdy byl. Nespíš by její nastěhovaní i odmítl, kdyby nebylo slov, co mu řekla Des. Ze začátku hlavně řešil spory, které měla s jeho sestrami. Pak se ale vrátil ke svému normálnímu životu a doma moc nepobýval. Každopádně se snažil o to, aby vždy měla to, co chtěla a cítila se tam u nich dobře. Moc dobře si byl vždycky vědom toho, že s ním manipulovala, ale on se nechal, jelikož chtěl on sám, protože jí nechtěl nic odepřít. Možná za to mohlo jeho pobláznění do ní, které je nejspíše silnější, než si je ochotný sám přiznat, nebo je prostě už takový. Každopádně teď ji už nechal být, protože mu celkem ublížila, ačkoliv to dělala přece vždycky. Jestli k ní chová ještě nějaké city, neví ani on sám.

× Wynter Emerson Caelum - Ze začátku ji rád provokoval, protože mu chtěla vnutit to Emerson, což se mu vůbec nelíbilo. Vlastně nikdy jí tak neřekl a asi ani neřekne, jelikož se mu prostě líbí víc Wynter. Taky se spolu moc nebavili, jelikož jemu to přišlo celkem otravné, ale vždycky jí tak nějak bral na vědomí jako takovou tu kamarádku, se kterou se vídáte jenom na párty. Vlastně jednu dobu na ní měl celkem crush, ale jelikož si myslel, že ji chce Ezra, tak si držel odstup. Navíc to vypadalo, že i ona chce jeho. Ten crush přešel, ale po jednom aktu na jeho narozeninové oslavě nějak neví, co si má myslet. Pravda je ale taková, že ji nejspíš miluje.

Thursday, October 30, 2014

Farrah Decody

[ fahrah dekóudy ]

 

Player: Larsyn

FC: Dakota Blue Richards



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 17 deceased - probodané tělo: Tessa Ward


Token: Mini drtička


Jelikož se jí nedostávalo značné pozornosti, kterou kdysi tolik vyžadovala, tak si nakonec vytvořila svůj vlastní obrovský cíl. Tím cílem je vyhrát proslavené Hladové hry. A jak je dobře známo, Pátý kraj není zrovna vybavený výcvikovým centrem a jinými možnostmi k tréninku na arénu, ale přesto si Farrah našla způsob, čímž by mohla ve Hrách uspět. Ve svých patnácti letech si vytvořila svůj vlastní boxovací pytel z několika polštářů, do kterých narvala závaží, aby mohla bouchat do něčeho tvrdšího a těžšího. Na arénu to sice nepostačí, ale byla to jediná možnost, která se jí naskytla pod ruku. Má nesmírně velkou touhu po vítězství a slávě. Věří totiž, že když se už něco takového stane, lidé okolo ní se na ni budou koukat z jiného úhlu, a i když je to vcelku smutné, tak je to pravda. Trénink si nevylepšuje jen svým neustálým boucháním do pytle, ale myslela i na to důležitější. Zbraně, v lecčem je výkonná, třeba nůž nebo dýka. Kdo by neuměl bodat, sice je možné, že se pořeže, když se utká s lepším splátce, ale no co? Je to ostrý, tak to snad poškodí a zabije. Dalším plusem je běh. Je to sice ta zbabělejší část, ale pro začátek velmi důležitá, pokud je člověk moc pomalý, tak mu moc věcí u Rohu nezůstane, a kdyby ji honili muti nebo banda krvežíznivých paviánů v podobě profesionálních splátců nebo malých ustrašenců toužící po troše jídla, tak se to přece neskutečně hodí. Absolutně se nebude s nikým dělit, jako že proč vůbec? Už v jejím kraji jí nikdo nic nedává jen tak zadarmo, tak proč by tomu bylo jinak v aréně. Kdyby měla spojence, tak by mu to vyměnila něco za něco, ale že by se rozdělila s jídlem nebo tekutinou, tak to asi těžko. V klídku si sedne do stínu a nechá ho zdechnout. Někomu se to může zdát lakomé, ale aréna není místo pro utváření si blízkých vztahů a ona si je toho velice vědoma. Zná taky dost bylinky, když nemluvíme o těch, které si každodenně ubalí. Znalosti o bylinkách se hlavně naučila ve škole, protože je schopná v přírodních vědách a všeho, co se vůbec týká přírody. Vlastně je celkem dobrá ve všech oborech. Sice by to o ní nikdo neřekl, protože je Farrah problémový člověk. Vše to dělá jen kvůli větší pozornosti, ne že by byla přehlížená, ale ona sama si v hlavě vytvořila dokonalý obrázek svého života, který chce zrealizovat.


Ačkoliv si to nepřiznává, tak Farrah trpí anorexií. Je to velká nevýhoda už jen v tom, že přísun jídla je poměrně dost důležitý pro život. Dá se na tom pár dní vydržet, snad každý skoro v aréně drží hladovku, ale spíš je to nevýhoda v tom, že bude slaboučká a může klidně omdlít. Moc toho také neunese, a i když je v bouchání do pytle velmi zdatná, tak i její rány jsou o něco chabější, ale to ona ovšem neví, protože nikdy ještě nebojovala nebo se neprala s živou bytostí. Pátý kraj výběrem zbraní a výcvikovým centrem též neoplývá, takže tady je ten důvod tak nějak jasný. Farrah nedokáže bojovat s žádnou zbraní, i když si každý normální jedinec dokáže logicky poradit s bodáním, sekáním a masakrováním tou ostrou stranou. Bohužel ale vůbec nezná žádné profesionální pohyby, které by měla znát kvůli tomu, aby uměla útoky správně vykrýt nebo efektivně zaútočit na druhou osobu, která bude schopná. To ale holka už nedomyslela, a tak by se v tom našel skutečný problém. Není na tom nejlépe s plaváním. Kdyby se už k vodě dostala, tak by se dokázala na pár vteřin nebo dokonce minutu plácat a držet se nad hladinou, ale není ten případ, který by vodu vyhledával. Vůbec už nemá žádnou vytrvalost, protože čoudí, jak to jen každý den jde. Nejspíš bude mít v aréně mega absťák. Fyzické slabiny nejsou jediným jejím problém. Kvůli jejím podmínkám v rodině a i u okolních lidí nedokáže lidem absolutně důvěřovat, i kdyby se někdo snažil jak jen to ze všech sil jde, tak si nikoho k sobě za žádnou cenu nepustí. Má hroznou klaustrofobii, ale takovou, která je fakt až hodně psycho. Nejen to, že by se z toho zbláznila, ale nejspíš by se tím utrápila až k smrti, protože by ke všemu viděla nějaké nestvůry a myslela by si, že ji chtějí zabít a sama by se rozdrápala hluboko do masa až by vykrvácela, proto je v jejím pokoji neustále otevřeno. Sice to není malý prostor, ale má to pro případ, kdyby ten záchvat náhodou chytila. Celkově to holka nemá se sebou lehké.


Už když se narodila, tak bylo nad slunce jasné, že v budoucnosti nebude něco v pořádku. Nejenom byla nechtěné dítě, ale už její rodiče byli trochu neschopní. Je divu, že si Farrah neodvedla sociálka, ale to bylo nejspíš tím, že se nikdo nechtěl přiblížit k jejich bláznivé rodince. Doma po sobě manželé Decodyovi stříleli, Farrah proto nemá ráda žádné střelné zbraně, které vydávají hlasité zvuky. I gong při startu Her v televizi ji zaskočí, stačí jen takhle málo. Její rodiče spolu vůbec nikdy nevycházeli, ale i tak společně dokázali záhadným způsobem "vychovat" svoji dcerku. Avšak těžko říct, zda se to dá považovat za vychovávání, možná tak ani ne, spíše se starali tím stylem, že jí dávali najíst a napít, jinak se příliš nestarali o její zdraví a nenaučili jí společenskému chování, proto je Farrah patrně nešikovná, co se týče komunikace, ale není to s ní až tak špatné. Nehladověla a měla se jakžtakž fajn, ale i přesto si ráda brala oblázky, protože od svých rodičů nic nechtěla a měla je za naprosté nuly, tímto taky začala její anorexie. Zpočátku to bylo nevinné, ale nakonec si před zrcadlem řekla, že jí to celkem sluší. Celé to její dětství ji dost zasáhlo a ona není zrovna tou nejchytřejší slečinkou, takže se dosti nechala zmanipulovat. Chtěla se stát populárnější a viditelnější, a proto se spolčila se skupinkou rebelských studentů, kteří ji nutili do věcí, jež nejsou legální, ale ona přesto lpěla po dobrodružství a stalo se. Nakonec se z toho vzpamatovala, hlavně proto, že se na ni ta skupinka totálně vykašlala, a tak do toho spadla ještě víc. Problémovým děckem nepřestala být. Utekla od rodičů a začala si žít po svém, takže většinou kradla. Někdy ji přistihli, a tak z toho měla vždycky průšvih, ale přežila do dalšího dne. Většinou si buď odseděla noc, nebo rodiče zaplatili kauci a vlastně za to byla i ráda, protože by se v té cele pak utrápila. Rodiče se nikdy nestarali o fakt, že není nikdy doma, neboť byli neustále sjetí nebo opilí, takže se o ní stejně nadále starali, i když se potulovala někde po ulicích a tak. Nakonec ji deprese sžírala natolik, že začala chtít více, a to "Více" byla právě výhra v Hladových hrách a od té doby začala její tréninková etapa.

Bloody Halloweekend - Fantasyland



Wednesday, October 29, 2014

Rozhovor s Torianou

Regan Cais: *V celé své kráse v dlouhých purpurových šatech se Regan vydává na pódium. Okouzluje svým úsměvem všechny diváky, které se jistě už nemohou dočkat až se opět shledají s Torianou. A taky proto je na čase si jí rovnou přivolat na pódium.* Přivítejte krásnou slečnu Torianu Mikaelson! *Zalteská jí a pohledem ze zákulisí jí doprovází až ke křeslu.*

Toriana Mikaelson: *Přijde sebevědomou chuzí na pódiu. Má na sobě slavnostní šaty a boty na vysokém podpatku a cítí se daleko lépe než včera. Doktoři v Kapitolu umí zázraky. S úsměvem na rtech mává publiku. Přijde až ke křeslu a sedne si.* Ahoj Regan *Řekne.* Ani nevíš, jak jsem ráda, že tu můžu zase sedět. *Zasměje se a dá si nohu přes nohu.*

Regan Cais: *Usměje se na ní.* To bys drahoušku měla být. *Podívá se na novou vítězku.* Vypadáš perfektně, ale o svých doktorech už víme. Takže Mikaelsonová. Měli jsme ti před 5-ti lety? *Zamyslí se, asi tomu tak je.* Tvoji sestru, že? Bohužel teda jak vím... měla smůlu nad jinými, ale ty jsi přece jenom vyhrála, tak jak se cítíš, co z toho budeš mít, je tohle to, co sis vždycky přála? Věčná sláva?

Toriana Mikaelson: *Jak začne mluvit o Avalon, zatvaří se trochu smutněji.* Ano, Avalon byla moje sestra. Opravdu jsem jí přála, aby vyhrála. Doma na sobě dost dřela, ale na konci to už bylo dva na jednu. Já sama si to taky v aréně prožila a to pak člověk neví, co dřív, když na něho z obou stran někdo míří. *Dá si vlasy na stranu a potom se zase usměje.* Cítím se skvěle. Tedy, po fyzické stránce to ještě není jak by to mělo být, ale jinak se cítím skvěle a rozhodně si teď hodlám svůj život užít. Málem jsem o něj přišla, tak s ním nehodlám marnit, a jestli je to o čem jsem si vždycky přála? Tak to bych řekla. *Zasměje se* Kdo by nechtěl mít aspoň kousíček slávy, ne? *Řekne a koukne se do publika.*

Regan Cais: Ano, hodně lidí po tom touží, ale najdou se i lidé, kteří tomu pohrdají. *Pokrčí rameny.* Jo, poslední boj. Jsi profík, většina se vždycky rozhodne jít na profíka ve větší skupině. Málokdy se stávalo, že na profíka byli jediní, ale to je pocta, ne? Nejspíš z Vás cítí hrozbu. *Zasměje se.* Ze začátku jsi pro nás zrovna moc neokouzlila. Na rozhovoru jsi skoro nic neřekla a tvoje skóre bylo 5, bylo to všechno součástí tvého plánu?

Toriana Mikaelson: Ano. Ten poslední boj byl velmi dlouhý. Když jsem měla své první oběti, tak to bylo rychlé, ale tihle byli dost odhodlaní a bylo vidět, že jen tak bez boje se nevzdají, ale to je jasný. Vždyť už se dostali tak daleko. *Lhostejně porčí ramena.* Nevím, co se to se mnou stalo, taková vetšinou nejsem. Možná na tom mělo podíl to, že tohle místo mi připomíná sestru, tak to asi mělo na mě vliv, ale v aréně už jsem to chtěla dohnat a jít si pro vítezství, a to se i povedlo. *Usměje se.*

Regan Cais: Hlavní pro tebe je, že jsi naživu a my máme nového vítěze. *Mrkne na ní a podívá se na reakce kapitolanů, a pak se opět obrátí na Torianu.* Viděli jsme, že se spojenectví s Lazzarem nepovedlo, i nám se nechtělo věřit, že si radši vybral 3. a 8. kraj, možná měl alergii na holky, ale je v tom snad něco, co nevíme? A co pak tvoje pozdější spojenkyně Royal? Vypadala velmi děsivě.

Toriana Mikaelson: Možná máš s tou alergií pravdu. *Zasměje se.* Nevím, proč to udělal. Byl už bez spojenců, a já se mu sama nabídla a on si zdrhne? Pardon, že to takhle říkám, ale byl prostě magor. *Řekne.* Taky na to pak doplatil. No a na Royal jsem narazila, když jsem zrovna hledala nějakou novou oběť. Royal byla opravdu silná, ale byla bez spojence a já taky a obě jsme z profesionálních krajů, tak bylo daleko výhodnější se spojit. Chtěly jsme spolu zabít zbývající splátce a pak se utkat spolu a to se nám i povedlo. *Řekne.*

Regan Cais: Na konci byl opravdu nečekaný zvrat, asi to na ní všechno dopadlo. Myslíš, že kdyby náhle neomdlela, tak bys to vyhrála? Sice je blbé přemýšlet o tom, co se nestalo, protože už je to minulost, ale i tak by jsme chtěli slyšet tvů. názor. A co podnikneš až budeš doma? Těšíš se na mentoring? *Zeptá se jí na pár posledních otázek, než vyvolá Tvůrce Her.*

Toriana Mikaelson: I kdyby neomdlela, tak bych dělala vše proto, aby vyhrála, ale ten boj mě připravil už o hodně sil, tak nevím, jak by to dopadlo a ani nad tím nechci přemýšlet. Vyhrála jsem, a to je to hlavní na čem záleží. *Řekne a nad druhou otázkou musí zapřemýšlet.* No určitě to oslavím, a pak si zajdu na nákup nábytku do mého nového domečku. *Řekne a natěšeně se usměje.* Už se nemůžu dočkat až se nastěhuju do vesnice vítězů a mentorování si doufám užiju. A uřčitě bude ještě hodně vítězů z Druhého kraje, tak bude fajn poznat budoucího vítěze ješte, když je jen jeden z 24 splátců a navíc budu mít přiležitost se zase vrátit do Kapitolu. *Řekne a usměje se do publika.*

Regan Cais: Dobrá tedy. Děkuji ti a to je zatím vše od Toriany, určitě o ní ještě něco uslyšíte. *Zvedne se a jde blíže k publikum.* A teď přivítejte Jacksona Mattera, který je tady velmi vzácnou osobou. *Začne mu tleskat, poté se vydává pryč z dohledu, aby bylo pódium jejich.*

Jackson Matter: *Ve společenským oblečení a hezky upravený se vydává k nové vítězce. Tohle nedělá rad, vždycky to nechal kolegyni, ale tentokrát sem musel jít on. Kývne všem na pozdrav a i Torianě věnuje pozdrav.* Zdravím. *Pousměje se.* Gratuluji ti k vítězství, poctila jsi tím určitě 2. kraj. Já ti tady předávám jako od nás dárek, který si můžeš ponechat. *Vezme korunu, kterou jí věnuje a nasadí jí to na hlavu. Není to zrovna řečník, takže od něj už další slova neuslyší.* Ještě jednou gratuluji, pojďme si zhlédnout rekapitulaci Her. *Jde si zase posadit.*

Toriana Mikaelson: Není za co *Řekne a usměje se na Regan, a pak do publika, potom čeká na Tvůrce a na svou korunu.* Dobrý večer *Řekne mu a též mu věnuje úsměv. Když jí nasadí korunu, tak se teď cítí jako opravdová královna a rozzáří se.* Děkuji Vám. *Doděkuje a koukne se na rekapitulaci.*


Diváci se jistě už nemohou dočkat rekapitulace. Taky je to přece jedna z nejlepších částí, kdy jsou zaznamenány nejlepší momenty v aréně a mohou si to zase opět zopakovat. Vyjede z pódia velké bílé plátno, které hned začne odpočítávat do tří, jakmile se objeví 0, tak se objeví REKAPITULACE HER.

Regan Cais: A to byl ročník Toriany Mikaelsonové, snad jí ještě uvidíme i uslyšíme. Některé momenty jsou opravdu výborné a krvavé, no musím uznat, že někteří splátci nebyli tak špatní. *Zasměje se.* A tohle je od nás vše, takže dobrou noc Kapitole a určitě se shledáme ještě u příští Hunger Games nebo i dříve. *Zadává a pošle vzdušné polibky divákům, potom už se vytratí z pódia.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92